OBSAH Předehra................................................................................... 11 Úvod........................................................................................ 15 Kapitola 1 Dědictví nenápadnosti....................................... 19 Kapitola 2 Nezdařená generálka......................................... 33 Kapitola 3 Podfuky ve Středomoří...................................... 37 Kapitola 4 Dvě primadony a nástup špionů ....................... 57 Kapitola 5 Operace MINCEMEAT.................................... 63 Kapitola 6 Rozvázání italské boty: Salerno & Anzio.......... 71 Kapitola 7 Složité soukolí FORTITUDE............................. 79 Kapitola 8 Ti dva se vždycky sejdou................................... 91 Kapitola 9 QUICKSILVER – Bigboby jdou do akce.......... 103 Kapitola 10 FORTITUDE.................................................. 117 Kapitola 11 Podvodné skořápky – Amerika chce do hry..... 125 Kapitola 12 Každé jeviště má svého Orsona Wellese........... 135 Kapitola 13 „Garbo“ – fiktivní síť špionů o jednom muži... 143 Kapitola 14 23. velitelství speciálních sil na pochodu......... 151 Kapitola 15 The Elephant in the Room.............................. 159 Kapitola 16 Život na cikánském velitelstvích...................... 171 Kapitola 17 You’re in the Army Now – Divize tě hledají.... 177 Kapitola 18 Paříž, falešná vojenská policie – a zvědaví důstojníci......................................... 187 Kapitola 19 Do Lucemburku a zase zpátky – vybuchující granáty a léčba kocoviny.............. 195 Kapitola 20 ELSENBORN, klam na řece Rour................... 203 Kapitola 21 Koblenz a bitva v Ardenách............................ 209 Kapitola 22 Kličkováním hurá na východ........................... 219 Kapitola 23 Operace VIERSEN – mizející 9. armáda.......... 225 Kapitola 24 Armáda duchů nevstoupí do dějin.................. 237
Armada_duchu.indd 5
9.10.2020 15:53:12
Poválečná léta Bernieho Bluesteina......................................... 243 Příloha: přísně tajná pochvala generála Williama Simpsona z 9. armády 23. velitelství speciálních sil za jeho pomoc při překonání Rýna...................................................................... 244 Přeživší příslušníci armády duchů k datu dokončení této knihy............................................................................... 245 Epilog: odhalení památníku 23. velitelství speciálních sil v Lucemburku, 2018.............................................................. 246 Poznámky.............................................................................. 248 Rejstřík.................................................................................. 253
Armada_duchu.indd 6
9.10.2020 15:53:12
Pro Bernieho Bluesteina, příslušníka 603. speciálního kamuflážního praporu ženistů 23. velitelství speciálních sil v letech 1944–1945, jehož hlas na stránkách této knihy dává tvář nezlomné lidské odvaze. A pro Frederica Foxe, jehož neuvěřitelný deník jednotky je trvalou poctou útrapám i triumfům chrabrého 23. velitelství.
Armada_duchu.indd 7
9.10.2020 15:53:12
„A koneckonců, co je to lež? Nic než pravda v přestrojení.“ George Gordon, lord Byron (Don Juan, zpěv XI., překl. Tomáš Vondrovic)
„Do druhé světové války vnesli šoubyznys.“ Plukovník Harry L. Reeder, velící důstojník 23. velitelství speciálních sil
„Jen málokdy, pokud vůbec, se našla tak malá skupinka mužů, která měla tak velký vliv na výsledek velkého vojenského tažení.“ Z přísně tajného hlášení Armády Spojených států
Armada_duchu.indd 9
9.10.2020 15:53:12
PŘEDEHRA
Armada_duchu.indd 11
9.10.2020 15:53:12
ARMÁDA DUCHŮ
N
ěmecký kulomet MG 42, pokrytý jemnou vrstvou rosy, se ve svitu měsíčního úplňku tlumeně lesk v odstínu modročerné. Hlaveň mířila na prostornou, ztemnělou louku. Její vzdálený západní okraj lemoval hustý les, nad nímž se vznášela vrstva oparu. Na východním okraji lesa podél louky panoval klid, navzdory divizi tankových granátníků SS, kteří se krčili ve vysoké trávě mezi jedlemi nebo koukali zpoza poklopů zaparkovaných tanků a hleděli do mlhy. Klid vládl i o kus dál za nimi. V mírném svahu les řídl. V těch místech klečeli u vyrovnaných dělostřeleckých granátů dělostřelci v ostrých stínech, které v měsíčním svitu vrhala jejich hrůzostrašná děla ráže 88 mm. Tam, na okraji louky, byla rozmístěna jedna celá německá divize. S prstem na spoušti, připravena odrazit nepřátelský útok. Naslouchali. Zato domýšliví Američané na opačné straně louky se svými záměry nijak netajili. Tanky Sherman M4 vrzaly a rachotily po hřebeni na svá výchozí postavení. Žádná kouřová clona ani mlha nedokázala zakrýt ten rachotivý zvuk, hrdelní zachroptění, když řidič sešlápl plyn, řinkot převodovky při řazení a hrčivé otáčení věže. Bavorský kulometčík, bedlivě naslouchající na okraji louky, dokázal rozpoznat výkřiky v angličtině, jak obrněná vozidla směřovala k přiděleným ostřelovacím pozicím a východištím. Vítr do tváře mladíka z Bavor zavanul nasládlý pach palivových spalin. Skoro je svými vyschlými rty mohl ochutnat. Celý tento den, i dny předcházející, odposlouchávali němečtí radisté, jak americká obrněná divize shromažďuje síly: tanky, polopásová vozidla, nákladní vozy plné mužů, všechno za řevu povelů směřovalo sem a tam – na shromaždiště, k vodním zdrojům, ke skladištím zásob. Letoun Fieseler Storch, který ve velké výšce prováděl letecký průzkum, přinesl snímky, na nichž byly ledabyle zamaskované tanky, dělostřelectvo a malé přistávací plochy pro lehká průzkumná letadla. Německé průzkumné letadlo jen tak tak uniklo protivzdušné palbě. Špioni v civilu, ponechaní ve vesnici, aby tam zapřádali hovory s Američany, se vraceli s fotografiemi nárameníků příslušných útvarů, symbolů na náraznících džípů a cedulí – ty byly snad všude, kam jen oko ohlédlo, ukazovaly 12
Armada_duchu.indd 12
9.10.2020 15:53:12
Předehra
dokonce i k latrínám, které šlo klidně vyhledat po čuchu. Americká obrněná divize se nacházela přesně tam, kde se čekalo, že se nacházet bude. Přesně tam, kde ji očekával německý abwehr. Falešný úsvit postupně barvil oblohu do modrošedé a muži obsluhující kulomet MG 42 už podesáté překontrolovávali nábojové pásy, ukousli si salámu a tmavého chleba ze zásob, zkontrolovali závěr zbraně a protahovali své přeleželé nohy. Nepřítel se blížil. Napínali zraky skrz otevřená mířidla a hledali cíle. Rosa jim stékala po přilbách. Kde jenom vězí? Po jejich levici dopadl dělostřelecký granát, pak další. Odkud to přichází? Celé levé křídlo zachvátil kouř a plameny. Kulometčíci se ohlédli dozadu a uviděli liduprázdnou plochu, která se objevila, když se zvedla mlha. Němečtí důstojníci zařvali! Palba na levém křídle neustále sílila bojem z blízka. Bavoři obsluhující kulomet začali rychle demontovat zbraň. Škrábali se ze svého zákopu, spěšně šátrali v krabicích s náboji a řinčeli nábojovými pásy. V hrdlech se jim rozrušením tajil dech. Německý kulometčík, v rukou svírající kluzkou zbraň, letmo pohlédl za sebe na ztichlou plochu, na níž se předtím nacházela celá jedna americká obrněná divize. Teď byla ta tam. Pak se znovu objevila na míle daleko po jeho levém boku. Běžel, pokoušel se dohnat své mužstvo. Nechal přízraky přízraky – ale nepřestával se ohlížet přes rameno.
13
Armada_duchu.indd 13
9.10.2020 15:53:12
ÚVOD „Být, či nebýt…“ – … ptá se klam
Armada_duchu.indd 15
9.10.2020 15:53:12
ARMÁDA DUCHŮ
K
aždý národ, který čelil armádám Adolfa Hitlera, narazil na dobře vyzbrojený a bojem zocelený válečný stroj. Ten povstal z popele svého předchůdce z první světové války, oděl se ostřím fanatismu a jeho političtí vůdci se ve snaze o opanování Evropy neštítili genocidy ani zrady. Západní státy, naprosto nepřipravené na jeho organizovanost a vůli, na nesmiřitelnost a absenci soucitu, před ním nakonec padly na kolena. Ukázalo se, že boj se zvrhlým smýšlením lidí, kteří tento monstrózní stroj vybudovali a řídili ho, se neobejde bez nějakého toho trumfu v rukávu. Postup nepřítele bylo zapotřebí zpomalit a svést ho na scestí. Spojenci potřebovali získat čas, a to pomocí lsti a nenápadnosti. Svobodný svět povolal do zbraně svůj rozum a vyslal ho do boje. Jako klíčový prvek se osvědčilo klamání nepřítele, okořeněné porcí strategické teatrálnosti. Když se rozehřměly první detonace německého dělostřelectva a pum, obyvatelé britských ostrovů se bez váhání pustili do nápravy škod. Za staletí zkušeností s nejrůznějšími formami válčení si na bojišti osvojili otevřenou mysl a schopnost přicházet s tvůrčími řešeními, jimž nechyběly představivost ani propracované lsti. Kamufláž a klam se špetkou scénického mistrovství budou Němce mást, a zachrání tak při válečných taženích tisíce životů, ať už to bude v severní Africe či Středomoří nebo během invaze do Evropy a následného postupu do samotného srdce Hitlerovy třetí říše. Po úspěších v severní Africe a ve Středomoří použila spojenecká vojska britskou ostrovní pevnost jako odrazový můstek k útoku na „pevnost Evropu“. Nyní Spojenci stáli před vůbec nejobtížnějším úkolem, a to se týkalo i matení nepřítele. Komplexní sbírku zkratek a kódových jmen, jako byly OVERLORD, NEPTUNE, FORTITUDE, QUICKSILVER a FUSAG, doplnili ještě další úrovní klamu. Zatímco němečtí velitelé ve svých bunkrech sebevědomě očekávali Götterdämmerung (soumrak bohů), tedy naprosté a konečné zničení spojeneckých vojsk, odpovědí chytrých mozků z řad Spojenců byla imaginární invaze – na pochod se vydala armáda duchů. Dne 6. června 1944 Hitlerovi generálové a náčelníci výzvědných služeb pozorně sledovali pobřežní linii Norska a Pas-de-Calais 16
Armada_duchu.indd 16
9.10.2020 15:53:12
Úvod
a pátrali po známkách dlouho očekávané invaze Spojenců. Kde ale vězela všechna ta vyloďovací plavidla, jimiž byly britské pobřeží, řeky a estuáry doslova posety? Kam se poděly perutě bombardérů nad atlantickým valem v okolí Calais? Kde že se zpozdil drtivý nástup 1. skupiny armád Spojených států (tzv. FUSAG, First United States Army Group) generála Pattona? Německému vrchnímu velení sebevědomí nechybělo. Příliv informací od špionů a zvědů abwehru a dat z leteckého průzkumu, který probíhal nad Británií, byl nepřetržitý a ověřený z více zdrojů. Informace nacistické špionážní sítě potvrzovaly rozhodnutí německých generálů. Svou tankovou armádu a ostřílené prapory poslali přesně tam, kde je chtěli mistři přeludů mít – daleko od Normandie, od hlavního válečného jeviště. Adolf Hitler se nechal nachytat spojeneckou lstí a prohlásil, že invaze v Normandii je jen šaráda, přepad, pouhá vedlejší epizoda, jejímž cílem je odčerpat drahocenné zálohy a vylákat jeho vojáky z nedobytných betonových bunkrů u Pas-de-Calais. Dokonce i nejbystřejšího německého velitele, „Pouštní lišku“ polního maršála Erwina Rommela to ošálilo do té míry, že 6. červen – den samotného spojeneckého vylodění v Normandii – trávil u sebe doma ve Ville Lindenhof v německém Bádensku-Württembersku a pořádal oslavu narozenin své manželky. První akt evropského tažení Spojenců se vydařil. Spojenci si se zdarem klestili cestu normandskými písky, s důsledky sice poněkud pochmurnými, avšak přijatelnými. Jednání druhé a třetí se odehrávalo ve Francii a Nizozemí a k rozuzlení děje celého dramatu došlo na březích Rýna. Spojenecké vojáky, valící se evropským válčištěm směrem na východ, doprovázela malá skupinka komediantů, šašků, šarlatánů a kouzelníků. Tito váleční čarodějové a iluzionisté tvořili americké 23. velitelství speciálních sil – spojené velitelství o síle 1100 mužů, které dovedlo úspěšně napodobit skutečné prapory, sbory, ba dokonce i celé armády. To byla armáda duchů. V květnu roku 1945 přišel konec války a s ním na dalších 40 let zmizely v archivních složkách s označením „PŘÍSNĚ TAJNÉ“ také informace o činech této jednotky přeludů. Ve světě moderních 17
Armada_duchu.indd 17
9.10.2020 15:53:12
ARMÁDA DUCHŮ
technologií satelitního zobrazování, počítačem generovaných a monitorovaných globálních komunikací a „neviditelných“ zbraní se zdá, že vynalézavost a kamufláže armády duchů jsou jen kuriózními artefakty z dávné minulosti. Avšak současná digitální kouzla a čáry stojí na bedrech konkrétních Britů a Američanů, na nápaditosti a schopnostech obyčejných vojáků i nejrůznějších vědců nadaných tvořivostí, kteří dokázali ošálit nepřítele a za druhé světové války zachránili tisíce životů – spojeneckých i německých. Náš příběh vypráví o tom, jak vznikaly a vyvíjely se tyto přeludy a neexistující jednotky, vypráví o umělcích a kouzelnících stojících v první linii, kteří operovali v tichosti a utajení. Na úspěchy armády duchů ve vojenských archivech dlouho padal prach, až o čtyři dekády později znovu ožily v literární podobě. Ku pomoci nám byl při vyprávění tohoto příběhu jeden z dosud žijících příslušníků armády duchů – bývalý svobodník, pětadevadesátiletý Bernie Bluestein, jenž tomuto úžasnému příběhu propůjčuje hlas umělce i vojáka. V roce 2018 se konečně Berniemu a 23. velitelství speciálních sil dostalo zaslouženého ocenění a byl jim na evropském válčišti druhé světové války vztyčen památník. Tam, kde sehráli svou největší úlohu a podařilo se jim oklamat samotného Adolfa Hitlera.
18
Armada_duchu.indd 18
9.10.2020 15:53:12
KAPITOLA 1
DĚDICTVÍ NENÁPADNOSTI
Armada_duchu.indd 19
9.10.2020 15:53:12
ARMÁDA DUCHŮ
K
dyž druhá světová válka začala i pro britské ostrovy, neměl Britský expediční sbor žádnou oficiální strategii klamání nepřítele. Ne že by se už předtím nedělaly studie: existovaly projekty, podle kterých se letecké základny přemalovaly tak, aby nevypadaly jako letecké základny; střechy budov zapojených do válečného průmyslu dostaly nátěr obytných domů. Torpédoborce a křižníky Královského námořnictva byly vyvedeny v šedivých, modrých a bílých klikyhácích napodobujících odlesky na vodní hladině (tzv. dazzle painting), které měly zastřít jejich charakteristické tvary. Miliony galonů barvy přišly doslova nazmar. Tahle chaotická změť nejrůznějších projektů však přitáhla pozornost mnoha zvědavých výtvarníků a návrhářů, kteří přišli vyzvídat do odvodových kanceláří a nabízeli tam své služby. Mezi nimi byl i třiačtyřicetiletý Freddie Beddington. Ten po skončení první světové války, jejíchž bojů se účastnil, navštěvoval Slade School of Art, kde vystudoval výtvarné umění. Díky dobrému zraku za války sloužil jako odstřelovač a jeho úkolem bylo nehybně ležet v bahně kdesi ve Flandrech. Pod pomačkaným maskováním dle vlastního návrhu, vyrobeným z listí, klacíků a trsů trávy, ho vůbec nebylo vidět, a tak mohl efektivně střílet Němce. Vzorem pro jeho kamufláž mu byla sama příroda: pozoroval koloušky se srstí tečkovanou bílými skvrnami, ještěrky měnící barvu a hmyz, který napodoboval dravce nebo před očima splynul se stromovou kůrou a zelenými větévkami. Během vysokoškolských studií se seznámil s mnoha výtvarníky a návrháři. Když vypukla další válka, Beddington se nahlásil u Válečného úřadu. Ke svému překvapení dostal funkci poradce pro kamufláž u velitele ženistů Britského expedičního sboru ve Francii. Za úkol dostal zapojit do válečného úsilí umělce. Jeho starší bratr Jack už tehdy působil u filmu – natáčel reklamy pro společnost Shell-Mex and BP. Lidi, které znal z uměleckých sfér, byli přirozenými adepty na nábor do Freddieho nově vytvořeného Střediska školení a vývoje kamufláže.1 Zhruba ve stejnou dobu se na scéně objevil Geoffrey de Gruchy Barkas. Další veterán z první světové války se setkal s Jackem 20
Armada_duchu.indd 20
9.10.2020 15:53:12
DĚDICTVÍ NENÁPADNOSTI
Beddingtonem při natáčení pro společnost Shell-Mex. Barkas si jako filmař žil dobře. Avšak vyhlídka, že by tutéž práci mohl dělat u Britského expedičního sboru, ho doslova nadchla. Přihlásil se a doufal, že ho rychle přidělí k filmové práci pro válečné úsilí. Místo toho ho však poslali do Schvalovacího odboru Poštovního a telegrafního cenzorského úřadu, kde akorát přendával papíry z jednoho šuplete do druhého. Dne 1. září 1939 ve 4:45 hodin Němci napadli Polsko. O dva dny později vyhlásilo Německu válku Spojené království, které se zavázalo Poláky bránit. Bezprostřední reakce na západní frontě však byla mizivá a během „podivné války“ proti sobě osm měsíců nečinně stála pozemní vojska a čekala, až něco prolomí jejich
Tvůrce propagandistických snímků Jack Beddington – na fotografii s filmovou hvězdou Rosalind Russellovou – spolu se svým umělecky založeným bratrem Freddiem pomohl kamufláži získat v armádní mašinerii přednostní postavení. 21
Armada_duchu.indd 21
9.10.2020 15:53:13
ARMÁDA DUCHŮ
nudu. Barkas se zoufale snažil dostat od své práce kancelářské krysy a požádal o pomoc Jacka Beddingtona. Beddington, který nyní jako o závod chrlil britské propagandistické válečné týdeníky, se zmínil, že by stálo za pokus zkusit to v kamuflážním středisku jeho bratra Freddieho. Barkas se toho stébla chytil a zažádal u Bedding tonova bratra o pohovor. Avšak místo Freddieho se Barkas dostal před kapitána Richarda M. Buckleyho. Buckley byl vyznamenaný veterán z první světové války a kolega z filmové branže. Kupodivu se nezdálo, že by na něj Barkasův životopis udělal kdovíjaký dojem. Místo toho vedl proslov o nutnosti kamufláže pro potřeby nadcházejícího válečného střetu. Po skončení pracovního pohovoru nebyl Barkas o moc moudřejší, pokud šlo o jeho šance jakýmkoli způsobem se zapojit do válečného úsilí. Jako by už tak nebylo toto propojování lidí s uměleckými sklony dostatečně spletité, o svou roli se ucházela ještě další postava. Jasper Maskelyne, jevištní kouzelník, vyhlášený svými triky s kartami a provazy, čtením z ruky i čtením myšlenek, dosáhl vrcholu své kariéry v roce 1936. Jeho turné následujícího roku už však diváky nudilo, skončilo jako propadák a jeho finanční prostředky se tenčily. Nabídl se proto do služeb Válečného úřadu. Použil kouzlo své osobnosti i jevištní vtípky, a tak se mu podařilo dostat se na pohovor u kapitána Buckleyho. Přestože Buckleyho žvanění tohoto iluzionisty, očividně poháněného vlastním egem, pobavilo, přemítal, co by si tak Maskelyne, který na pódiu dokázal nechat zmizet dívku, počal s tankem Churchill. Maskelyne se domníval, že když ho tak bleskově přijali do Střediska školení a vývoje kamufláže královských ženistů na Farnhamském hradě, jeho budoucnost patří právě kamufláži. Jeho spolužáky v tomto starobylém panském sídle z roku 1138 byli britští výtvarníci a umělci Roland Penrose, Stanley William Hayter a Julian Trevelyan. Maskelyne považoval výcvik za nudný a stýskalo se mu po původním povolání: chtěl zase nechávat před aplaudujícím publikem – v tomto případě před vyjevenými nacisty – mizet věci. V oblasti kamufláže však bylo kouzelníkovo eskamotérství shledáno nedostatečným, když měl nechat zmizet kulometná hnízda 22
Armada_duchu.indd 22
9.10.2020 15:53:13
DĚDICTVÍ NENÁPADNOSTI
nebo nákladní automobily. Jeho iluzionistické neúspěchy zašly dokonce ještě dál – a často navíc poněkud neprakticky: zkoušel to na bitevních lodích, leteckých základnách a pokusil se „zmizet“ i samotný Suezský průplav. S postupem války Maskelynea převeleli do Káhiry k MI9, sekci vojenské zpravodajské služby, jež se pod velením brigádního velitele Dudleyho Clarkea věnovala pomoci spojeneckým válečným vězňům a odbojovým sítím. Mistr kouzel dostal za úkol vynalézat únikové pomůcky pro britské válečné zajatce, které by šlo dobře schovat: štípací kleště na dráty ukryté v kriketových pálkách, pilky schované v hřebenech či hrací karty obsahující maličké mapy úniku. Geoffrey Barkas již s Maskelynem měl tu čest, stejně jako s mnoha dalšími umělci, ilustrátory, návrháři, sochaři, uměleckými řediteli a architekty, včetně Trevelyana a Penrose od Královských ženistů v Larkhillu v Anglii. Nyní se zabydlel v Napierových kasárnách v Kentu, aby tu absolvoval kamuflážní kurz č. 2. Zde měl zažít vybičovanou atmosféru vojenského výcviku. Realitu války mělo jemu a jeho uměleckým kolegům připomínat sledování filmových týdeníků, v nichž německý generál Rommel před sebou směrem k moři hnal francouzskou armádu a zbytky Britského expedičního sboru. Tváří v tvář nutnosti zastavit nacistický příliv se zdálo, že učit se skrývat věci před nepřítelem je tak trochu mrhání časem. Jejich výcvik však měl toto schéma změnit. Byl konec jejich rozháraným, bohémským dnům. Teď když začali pobírat mzdu od krále, získaly jejich tvůrčí schopnosti docela jiný smysl. V učebnách se dozvídali, jak používat světlo, stíny, barvy a texturu pro klamy využitelné v praxi. Úhledné balíky síťoviny se ve zručných rukou měnily v maskování. Pečlivě prozkoumávali krajinu nikoli pro její kompozici či půvab, ale aby zjišťovali, jak v ní ukrýt tank, proviantní sklad nebo skupinu kamuflážníků před kanonádou nacistického dělostřelectva či bombami luftwaffe. Hodnoceni byli podle toho, kolik odhadem dokázali zachránit lidských životů a kolik bojem zocelených nepřátelských jednotek dokázali zmást nebo zastavit v postupu. Studenti se dozvěděli, že armády na svém postupu zanechávají v krajině nesmazatelný otisk. Armádu 23
Armada_duchu.indd 23
9.10.2020 15:53:13
ARMÁDA DUCHŮ
uslyšíte dlouho předtím, než se k vám dostane, ucítíte pach vojenského ležení, na zemi spatříte všeříkající stopy po pneumatikách a pásech tanků a na leteckých fotografiích rozpoznáte zásobovací i polní velitelství. Kamufláž se může stát tajnou zbraní – často ukazuje nepříteli právě to, co on už předem očekává, že uvidí. Chce ho utvrdit v tom, co slyšel od svých špehů. Že to, co viděl na fotografiích, je pravda. Žáci sledovali filmy o historii kamufláže a dezinformací, mystifikací a pastí, které byly vymyšleny už v dobách starověkého Kartága či za Stonewalla Jacksona za dob americké občanské války. Ti všichni už v dávných dobách budovali falešné polní tábory, aby tím zveličovali skutečnou velikost svých vojsk. Také se měli dozvědět, že tvůrčí schopnosti, které si s sebou do výcviku přinesli, a veškerý vrozený talent nebudou vkládat do služeb estetické krásy svých děl ani do mistrovského řemesla, ale do vytváření falešné reality a spřádání spletitých lží. Bojiště je přímočaré, nudné, smrtí čpící místo, kde přežití spočívá ve včasném rozpoznání nebezpečí, hledání bezpečných míst a bránění svého území, když je v ohrožení. Statečnost, odvaha a vrhání se na zteč, to všechno jsou kulturní konstrukty a vznikají z kombinace předem daných podmínek a výbuchů adrenalinu. Umět kulturní předpoklady nepřítele odpovídajícím způsobem nasměrovat, přesměrovat nebo zmást, to je osvojená dovednost, která dokáže spustit působivý záchvat kreativity. Na rozdíl od sídel daleko od válečným zón je paleta bojiště jednotvárná: armády ve fádně olivové a polní šedi, zbraně v odstínech zelené, pálené umbry, sieny, kovová modř a mosaz obalů dělostřeleckých granátů. Domy a budovy se obracejí v trosky, kterým dominuje hněď suti, červeň cihel, špinavý beton a odchlíplé a potrhané tapety. Mrtví civilisté se rozvalují v temnotě domovních vchodů bez dveří nebo spáleni na uhel po kobercovém bombardování pokrývají zem mezi černými a hnědými mrtvolami koní. Krom okolní přírody také toto byla paleta války. Jak se dalo čekat, bojišti severoafrické pouště propůjčil barvu písek: obarvil krajinu, zbarvil uniformy a tváře i zbraně, dodávky 24
Armada_duchu.indd 24
9.10.2020 15:53:13
DĚDICTVÍ NENÁPADNOSTI
i náklaďáky, tanky i letadla. Tahle bojová zóna by mohla klidně posloužit pro závěrečnou zkoušku mistrovských ročníků umělců kamufláže a klamání. Umělci zapsaní v kamuflážním kurzu č. 2 se se skřípěním zubů nacpali do khaki uniforem, opásali se popruhy a postavili do řad. Snášeli ponižování od profesionálních školících důstojníků, nedokázali však potlačit až pudovou potřebu realizovat se v tom, v čem především vynikali. Během přednášek si dělali náčrtky a kreslili. Ve volných chvílích malovali, vyřezávali a pohrávali si s nejrůznějšími materiály, co měli po ruce. Zapisovali si do deníků a diářů a čmárali po okrajích. Mistři kamufláže si neustále procvičovali šedou kůru mozkovou, a tím byli pro monotónní armádní monolit hodnotní. Přemýšleli a plánovali, často neblaze pokoušeli důvěru svých vlastních důstojníků a postupně se seznamovali s jednotlivými prvky onoho velkého podfuku, kterým měli zmást Němce.
Tvůrčí umění kamufláže se výborně uplatnilo v severní Africe – tohle pásové vozidlo se tváří jako nákladní automobil. 25
Armada_duchu.indd 25
9.10.2020 15:53:13
ARMÁDA DUCHŮ
Tvůrčíma očima hleděli na život a fádní, zablácený svět, který bude jednou jejich, a říkali si: „Co můžeme udělat pro to, abychom nacisty doopravdy naštvali a nezastřelili nás – ani na jedné straně?“ Jednoho odpoledne se Barkas vracel do kasáren a užíval si půvab anglické krajiny. Zastavil se poblíž křižovatky, když kolem procházela řada vojáků. Tihle pochodující, ne, tihle ploužící se vojáci se vlekli po cestě beze zbraní, nahrbení, s vyhaslýma očima. Uniformy jako by si od někoho vypůjčili. Ti, co byli bez košil či polních blůz, se obalili do špinavých zmačkaných hader, které na nich držely jen ze zvyku. Někteří měli přilby, většina ale ne. Skoro všichni nesli brašny z polní nemocnice od Červeného kříže. Tito muži viděli smrt i porážku, zažili zoufalství a nyní se vraceli domů. Evakuovali je v červnu 1940 z pláží u Dunkerku zbrocených krví. Když poslední z houfu prošel dolů svahem, směřujícím ke vzdáleným kasárnám, Barkas se za svou čistou uniformu a vysoký lesk svých bot téměř styděl. Geoffrey Barkas se také cítil pokořen svými uměleckými kolegy, do jednoho užitečnými a zkušenými řemeslníky, kteří dokázali vyčarovat válečné zbraně z kousků pryže, provázku a červeného štětce ze sobolí srsti. Jeho vklad působil stejně mlhavě jako jejich krycí kouřové clony, s nimiž si snadno poradil vánek. Když 4. července 1940 procitl, ohromilo jej, že mu propůjčili hodnost poručíka. V půlce dne, ještě než našil patřičné výložky na uniformu, zjistil, že byl znovu povýšen na nadporučíka, a než přišel čas na čaj, už si oblékal kabát s kapitánskými výložkami a doprovázel ho jeho vlastní štábní poručík, kamarád Michael Bell. Společně zamířili do Severního Irska, kde měli učit armádu, jak ukrývat své náčiní. Barkas přišel na to, že když se věci chytnou za správný konec, armáda dovede jednat rychlostí blesku. Díky ustavičnému naléhání a přesvědčování bratří Beddingtonových a Buckleyho stále rostl význam kamufláže. Nyní se Barkas a Bell proměnili v obchodníky. Nikomu však nenutili vysavače ani encyklopedie, ale snažili se obrátit na víru v kamufláž řadu vlivných konzervativních armádních důstojníků. 26
Armada_duchu.indd 26
9.10.2020 15:53:13
DĚDICTVÍ NENÁPADNOSTI
Pro staromilské příslušníky staré gardy, kteří se snažili dohnat Němce, bylo rozdělování finančních prostředků, práce a času hrstce neozbrojených civilistů – písmomalířů, rozhlasových šumařů, showrunnerů, plničů nafukovacích balonků a nejrůznějších randálbordelistů, kteří nedovedli ani pořádně zasalutovat – mrháním cennými zdroji. Pro ty nepřesvědčené byla kamufláž totéž co přehodit síť přes dělo, zaparkovat tank hned vedle stodoly, strčit si listí do pásku helmy a bezpečně si ověřit, že mademoiselle, se kterou jste se spustili, náhodou nebyla nacistickou špionkou. Jinak pro ně veškeré válečné úsilí znamenalo přinášet oběti bohu ohně a provádět manévry. Barkas míval pro boj s touto hluboce zakořeněnou představou po ruce jeden zásadní, nevyvratitelný argument – jak jinak – vždy podávaný s úsměvem: „Hide it, or die“ (Schovej to, nebo zemři). Jeho názorné ukázky – uzpůsobené lidem v nejvyšších kruzích velení, ke kterým se dostal – mívaly přesvědčivý účinek. Používal k nim vypůjčené vojáky a vozidla, která měla být údajně „zamaskovaná“. K dispozici měl jedno lehké letadlo vyzbrojené pumami vyrobenými z mouky, s nímž prolétal nad mírně zalesněnou plochou a „bombardoval“ všechno, co bylo jakkoli podezřelé nebo tam zjevně nepatřilo. Později, zatímco si britští vojáci vyčesávali z vlasů mouku a řidiči nákladních vozidel oprašovali moučný poprašek ze střech svých ne až tak skvěle zamaskovaných vozidel, byl předpokládaný počet obětí odvezen domů.2 Aby zlomil lhostejný přístup armády ke kamufláži, přivolal si Barkas na pomoc svou múzu a sepsal na toto téma brožuru, která obsahovala „instruktážní báseň“ s názvem „Smutný příběh George Nathaniela Glovera“. Glover byl řidič, jehož „nic nepřimělo za žádnou cenu, parkovat svůj vůz za stěnu“ a jenž síť jen „ledabyle přes kapotu hodil, aniž by ji byl přizdobil“. V závěru básně bomba dopadá přímo na cíl, a když se po něm jdou jeho přátelé poohlédnout, „řidič Glover se trochu spek, zůstal po něm jen mastný flek“. Brožura se dobře prodávala a šířila se po britských velitelstvích na nejrůznějších bojištích druhé světové války. Následovala kniha 27
Armada_duchu.indd 27
9.10.2020 15:53:13
ARMÁDA DUCHŮ
s názvem Concealment in the Field (Skrývání v poli), která se stala dalším klasickým spisem v oboru kamufláže. Barkasova výuka v učebnách a přednášky v důstojnickém klubu se většinou řídily radou, kterou mu dal Buckley: „Vymýšlej si ty věci za pochodu.“ Filmoví producenti či showrunneři musí být ve stresových situa cích pohotoví a vědět něco o každém muži, kterého mají pod sebou. Třebaže se Geoffreymu Barkasovi nedostávalo praktických dovedností umělce, řemeslníka, skladatele ani návrháře, věděl, jak tyto dovednosti používat a postavit tým, který dokáže vymýšlet přesvědčivé kamufláže a stvořit fiktivní svět, přijatelný pro nacisty. Brzy ho přemístili na ústředí na Farnhamském hradě v surreyském hrabství, jehož starobylé pozůstatky pocházejí z doby, kdy si lidé cenili skutečného opevnění víc než padělků a kamufláží. Tahle závěrečná kapitola Barkasovy výukové ságy vzala rychlý konec v listopadu 1940. Tehdy mezinárodní situace v severní Africe donutila Barkase sbalit si kufry a spolu se svým týmem odjet do Káhiry. Po opuštění liverpoolských doků neměl následující dva roky spatřit svou ženu Natalii, s níž byl ženatý 15 let. Plavil se na palubě lodi Andes v konvoji, v němž každý cestující plnil svou roli. Barkas během cesty obsluhoval protiletecký automatický kanon Bofors a naštěstí nenarazil na žádné německé ponorky. Nejspíš se on a jeho parta kouzelníků, komediantů a šarlatánů museli cítit jako nazí, tváří v tvář hladké mořské hladině a po ruce žádný klam, který by je vytáhl z bryndy. Když dorazili na Saharu, obavy z nepřítele se nijak nezmírnily. Barkas se krátce po příjezdu proletěl v průzkumném letounu Lysander, aby zhlédl barvy severoafrické krajiny a začal vyvíjet kamuflážní strategii. Očekával, že spatří žlutohnědou, tmavě okrovou, hořčicově žlutou i jejich terciární varianty. Překvapila jej však různorodost tamní krajiny. Nekonečné duny dole pod ním přerušovaly větrem erodované hory, bujná bažinatá údolí a výchozy výzdvihu sopečného čediče. Učil se uvažovat z perspektivy toho, kdo podniká manévry s tanky a dalšími pásovými vozidly či čtyřkolovými a šestikolovými nákladními vozy. Namísto toho mu letecký průzkum odhalil širé plochy tekutého písku. Tam, kde 28
Armada_duchu.indd 28
9.10.2020 15:53:13