DIANA ROYEROVÁ
WESTERNOVÉ JEŽDĚNÍ VÝCVIK WESTERNOVÉHO KONĚ
01_57_Westernove jezdeni.indd 1
16.01.20 16:48
obsah
4
Úvodem
32
6 9 10 14
Po stupíncích k úspěchu Příručka k výcviku koně Cesta k úspěchu začíná motivací Jak koně myslí a cítí
36 38 40
18 21 24 28
Nácvik pravidelnosti pohybu: Takt Krok Klus Cval
44
48 50
Kdy se můžeme začít učit: Uvolněnost Vlnovky s malými kruhy Hra na mloka Malý kruh s tangentou Jak určit směr: Přilnutí Cikcak Barely – jen rodeová disciplína?
2
01_57_Westernove jezdeni.indd 2
03.12.19 16:14
52 54 56
Šachové cvičení Osmička s kužely Projíždění linií – perfektní kruh
58 62 64 66
Nastartování motoru: Kmih Jezdíme přes bariéry Z ohnutí na rovnou linii Přidat a zkrátit
68 72 74
Do jedné stopy: Narovnání Odlehčení plece Raz, dva, tři a hop
76
Zvýšení nosné síly: Shromáždění a prostupnost Kvadratura kruhu Vzorec na ubrusu – pro zlepšení ovládání plecí Slza měnící směr
80 82 84 88 91
93
Dodatek Použitá a doporučená literatura autorky Rejstřík
3
01_57_Westernove jezdeni.indd 3
03.12.19 16:14
Úvodem Osobně si velmi cením toho, jak Diana a John zacházejí s koňmi i lidmi. Jejich ranč Five Star nabízí možnost pobývat s koňmi v přirozené a láskyplné atmosféře. Koně žijí venku, rozdělení do skupin. Jezdci se se zvířaty a ježděním seznamují postupně a přátelskou formou, s jakou se moc často nesetkáváme. Diana a John jdou do všeho s takovou chutí a radostí, že se to odráží i na chování jejich koní. Tu dobrosrdečnost jsem pocítila v prvním okamžiku, kdy jsem je na jejich farmě navštívila. Pro Dianu a Johna je důležité, aby si koně i hosté společný čas užili. Zároveň se však jezdci mají co nejvíce naučit a odvézt si domů nové vědomosti. Na farmě najdeme celou řadu plemen koní a navíc i jednu mulu, což mě velmi potěšilo. Mám muly moc ráda, protože jsou velmi inteligentní. Pokud dokážete s mulou harmonicky vyjít a pracovat, dokazuje to i vaše zkušenosti a porozumění koním. Diana dostala velmi dobrý nápad, když stupnici vzdělávání zpestřila a doplnila barvami. Zábavněji se s nimi pracuje, ale zároveň se v nich skrývá také hlubší smysl. Barvy jsou pro náš život důležité. Jejich vliv bohužel často ignorujeme. Dokonce i v módě se hodně sází na šedou a černou. Existují sice různé tendence vnést do života více pestrosti, ale lidé často vůbec nepřemýšlejí, jakým způsobem jednotlivé barvy působí. Pro naše zdraví a životní pohodu je přitom velmi důležité, jakými odstíny se obklopujeme. Barvy stimulují naši duši i psychiku. Když potřebujeme dodat energii, hodí se červené oblečení. Naopak, má-
me-li co do činění s aktivními lidmi a koňmi, není oblečení v červené barvě příliš vhodné, protože zvyšuje energetické hladiny. Při sportu je však červená barva velmi příhodná. Když se snažíme o dobrou komunikaci, doporučuje se oblečení v modré barvě. Pro podporu zdraví a životní p ohody se zase hodí zelené kousky oblečení. 4
01_57_Westernove jezdeni.indd 4
03.12.19 16:14
nepotřebují přidat jen barvu, ale také trochu třpytu!
Konec 80. let minulého století nám odhalil široké spektrum nových barev. Počítačový svět přinesl do našeho života velmi mnoho odstínů červené, žluté a modré, které jsme dříve vůbec neznali. Potřebu obklopovat se barvami dokazuje také stále pestřejší škála barevného vybavení jezdců i koní – podsedlových deček, kamaší nebo rajtek. A navíc – lidé do života
A v tomhle smyslu vám přeji mnoho zábavy s touto pestrobarevnou tréninkovou knihou! Linda Tellington-Jonesová 5
01_57_Westernove jezdeni.indd 5
03.12.19 16:14
LEITFADEN FÜR DIE PFERDEAUSBILDUNG
po stupíncích
k úspěchu
6
01_57_Westernove jezdeni.indd 6
03.12.19 16:14
7
01_57_Westernove jezdeni.indd 7
03.12.19 16:14
LEITFADEN FÜR Úvodem DIE PFERDEAUSBILDUNG
SPOLEHLIVÝ PARTNER Cílem celého výcviku je vytvořit z koně a člověka jednotný tým, v němž se jeden na druhého mohou plně spolehnout. 8
01_57_Westernove jezdeni.indd 8
03.12.19 16:14
Příručka k výcviku koně Touto knihou bych chtěla jezdcům nabídnout nástroj, s jehož pomocí se mohou dostat ve výcviku svého koně dál, bez ohledu na to, v jakém stadiu tréninku se právě nacházejí.
K
oně a jejich povaha mě vždy fascinovali a řídí vlastně celý můj život. Začínala jsem sice anglickým stylem ježdění, ale v místním jezdeckém klubu jsem se nikdy necítila doma, spíš jsem trávila čas u sousedů, kteří chovali trakénské koně. Ve známém prostředí nebývalo obsedání žádným problémem, ale jakmile se mladí koně vydali do světa, vraceli se mnozí z nich zpátky s poruchami chování nebo s označením „problematicky jezditelný“. Tehdy jsem poprvé poznala, jak velký vliv může mít člověk na chování koní. Pokud je dlouhodobě stresuje způsob ustájení nebo tréninková me-
toda, začínají zcela běžně reagovat frustrovaně až agresivně. Stejně tak je možné koně pozitivní náladou motivovat a přivést ho ke spolupráci. Přitom si musíme stále znovu uvědomovat, že kůň nemá žádnou možnost volby. Nedokáže svůj život změnit vlastními silami. Je zcela odkázaný na to, že se „jeho“ člověk podle svého nejlepšího vědomí a svědomí pokusí přizpůsobit jeho život přirozeným podmínkám svého živočišného druhu a zajistí mu co nejvíce pozitivních zážitků. Neochota, neposlušnost a problémy s rovnováhou často prozrazují nevhodný způsob ustájení, který následně ovlivňuje i koňskou duši. 9
01_57_Westernove jezdeni.indd 9
03.12.19 16:14
Příručka k výcviku koně
CESTA K ÚSPĚCHU ZAČÍNÁ MOTIVACÍ Jak motivovat koně, který by nejraději celý den stál na pastvě a žral? Jak ho přesvědčit, že si má vytvořit pozitivní pocit z „práce“? Koně se přece nejlépe baví se svými přáteli… Pokud se tedy přítelem svého koně stanete vy, můžete s ním kdykoli vyrazit na procházku a pracovat přitom na mnoha věcech, ať už ze země, nebo ze sedla. V období línání, kdy srst hodně svědí, zajděte jen tak na pastvinu s kovovým hřbílkem
v ruce a pořádně koni vydrbejte kožich – dosáhnete pozitivních pocitů na obou stranách. V jarních měsících, kdy si kůň postupně zvyká na pastvu, si zase vyrazte se svým koněm na procházku, aniž byste stále sledovali mobil, a užijte si společnou zábavu, kterou lze zpestřit překonáváním různých překážek v lese. Koně jsou stádová zvířata, která se nedorozumívají slovy, ale dokážou odhadovat náladu druhých. Přesně rozpoznají strach, zlost i nejistotu, ale většinou si s nimi neví rady. Lidé se totiž
Nejlepším začátkem koňského života je čas strávený se stádem na pastvině.
10
01_57_Westernove jezdeni.indd 10
03.12.19 16:15
Cesta k úspěchu začíná motivací
Společné procházky posilují vzájemnou vazbu.
často snaží svůj strach překrýt agresivitou nebo dominantním chováním, tuto faleš však koně velmi rychle odhalí a takoví lidé potom pro ně nejsou důvěryhodní. Vzhledem k tomu, že jejich chování nedokážou „přečíst“, pokoušejí se pak ze situace raději uniknout. Koně jsou vždy upřímní, a přestože dokážou falešné chování člověka odhalit, neumějí na něj správně reagovat. Mít tedy před těmito zvířaty respekt není žádná ostuda: jelikož reakce těchto velkých zvířat občas nedokážeme správně odhadnout,
je opatrnost vždy namístě. Stále se káže o důvěře, ale kůň nám může věřit jen v případě, že my věříme jemu – ze země i ze sedla. Jak ale takové důvěry dosáhnout? To bohužel nepřijde samo od sebe… Koně nám však mohou začít věřit, pokud sami máme nějaký plán a s jistotou víme, kam směřujeme. A v tuto chvíli se do hry dostává tato kniha. Mým cílem je uvolnit vzájemný vztah ze za jetých kolejí a dodat jak koni, tak člověku radost z výcviku a společně stráveného času. 11
01_57_Westernove jezdeni.indd 11
03.12.19 16:15
Příručka k výcviku koně
Jezdec je současně vždy také školitelem svého koně. 12
01_57_Westernove jezdeni.indd 12
03.12.19 16:15
Správné nasměrování
SPRÁVNÉ NASMĚROVÁNÍ Tato kniha má pro školitele (a školitelem se stáváme ve chvíli, kdy chceme určovat zaměření tréninku) představovat jakousi příručku, která určuje směr, jímž se má výcvik ubírat. Výcvik koně lze přirovnat ke schodům, po nichž společně krůček po krůčku stoupáme vzhůru. Vždycky se však může stát, že budeme muset sestoupit o schod zpátky, protože pro dané cvičení nám dosud chybí dostatečný základ. Důležité je, abychom takový sestup nepovažovali za osobní selhání nebo nezačali o systému výcviku pochybovat, ale jednoduše se snažili zapracovat na vylepšení základů, tedy nižšího stupínku schodů, z něhož bychom se zase mohli posunout výš. Výcvik koně by nikdy neměl být spojen s donucováním nebo opakovaným tlakem, měl by představovat řízené společné pobývání, které prospěje oběma zúčastněným stranám. Jedinečný výraz motivovaného koně, který by měl být cílem každého jezdce, získáme pouze tehdy, když kůň ochotně spolupracuje se svým jezdcem. Během výcviku je nejobtížnější zachovat si
přehled o směřování tréninku, protože nás občas zarazí tolik problematických míst, že pro stromy nevidíme les. Tato kniha vysvětluje pomocí stupnice, jak se postupně přibližovat nejvyššímu cíli tréninku, tedy k hlubokému porozumění mezi koněm a jezdcem, při němž obě strany hned odhadnou, kdy je možné vystoupat o krok nahoru a kdy je vhodné se raději o krok vrátit. Kniha se přitom nezabývá pouze jednotlivými kroky výcvikové stupnice, ale každému kroku škály jsou také přiřazena různá cvičení, např. cviky na ruce, jež se výborně hodí k zahájení tréninku. Základem zdravého vztahu je důvěra a ta důvěra musí být oboustranná – a to v jakékoli situaci. Dosáhnout takového stupně důvěry je složité i jednoduché zároveň. Koně nám totiž budou důvěřovat tehdy, pokud sami budeme mít jasnou představu, kam chceme dojít. Mým cílem je pomoci vám najít vzájemnou důvěru, díky této knize vám i vašemu koni zpříjemnit trénink a otevřít vám cestu k novým dovednostem.
13
01_57_Westernove jezdeni.indd 13
03.12.19 16:15
PŘÍRUČKA K VÝCVIKU KONĚ
Koně žijí tady a teď – a tohle hříbě se právě rozhodlo dopřát si šlofíka.
JAK KONĚ MYSLÍ A CÍTÍ Koně se vždy chovají impulzivně. Nejsou schopní odhadnout důsledky svého jednání. Dokážou však rozpoznávat náladu a vyčíst informace z řeči našeho těla, takže poznají, kdy se bojíme, máme dobrou náladu nebo se zlobíme. Nemá tedy smysl se přetvařovat. Koně jsou velmi společenská zvířata, ale jejich hierarchie ve stádu nefunguje ve všech případech stejně. Kůň, který je vždycky první u žrádla, nemusí patřit k nejodvážnějším a ne-
musí se jako první vydat prozkoumat nové pastviny. Díky těmto poznatkům si uvědomujeme, že není třeba být v každé situaci suverénní, abychom si svoji pozici v hierarchii bezpodmínečně udrželi. Koně mezi sebou navazují přátelství, ve velkém stádu si nejsou všichni rovní, rozdělují se do skupinek po dvou až třech jedincích, kteří jsou na sobě „závislí“. Tato přátelství uvnitř stáda dodávají koni jistotu a také radost ze života. Když si tedy všimneme, že některý
z koní je ve stádu neklidný a nemůže si najít žádné přátele, musíme pro něj najít řešení a přemístit ho do jiné skupiny, abychom mu umožnili příjemné trávení volného času. Koně nemají ruce, a z toho důvodu si také neumí představit, co znamená uchopit a držet nějaký předmět. Proto u nich rovněž jakýkoli způsob fixace nebo držení vyvolává stres a spouští jeden z nejsilnějších instinktů (instinkt prchnout). To sice neznamená, že si na fixaci nemohou zvyknout, ale musíme vždy
14
01_57_Westernove jezdeni.indd 14
03.12.19 16:15
Jak koně myslí a cítí
Koně jsou společenská zvířata – hned od narození.
mít na paměti, že pro ně není přirozená. Každá pomůcka otěží, která je spojená s taháním, je pro ně zprvu zcela nepochopitelná. A zejména v případě, kdy koni tímto „taháním“ způsobujeme bolest, vyvoláme u něj spíš nutkání utéct, než abychom ho správně přivedli do zastavení. Koně mají velmi dobrou paměť. Dokonce i několik let po odloučení si vzpomenou na spřátelené koně a často je těší, že potkali své dřívější „známé“. To ovšem znamená, že si na dlouho ukládají i negativní vazby. Koně spolu také stále komunikují. Každý z nás se setkal se známou situací: v rohu haly se jeden kůň lekne a druhý si hned všimne, že se jeho kolega bojí. Nakonec nechce hrůzostrašným rohem projít žádný z přítomných koní, jako by to tam podivně zapáchalo. Koně však dokážou i odpouštět, nepovedený trénink z předchozího dne lze napravit několika pozitivními momenty při další lekci. Jsou to ta nejpřátelštější zvířata na světě. Neumí se přetvařovat a jsou za všech okolností upřímná. 15
01_57_Westernove jezdeni.indd 15
03.12.19 16:15
Příručka k výcviku koně
Přátelští, zvědaví a vnímaví k lidem – takoví jsou koně.
Koně mají na všechno čas. Nevědí nic o nadcházejících závodech a také nedokážou odhadnout, proč by měli ještě jednou nacválat vpravo. Nebo proč je zrovna dneska nutné splnit nějaký tréninkový cíl. Při výcviku koně však nejde o boj nebo úkol, který se musí v každém případě udělat, jde o společnou cestu. Koně nechápou geometrii – nutnost projet oblouk nebo kruh – a na jízdárně se pořád chovají jako střelka kompasu přitahovaná směrem ke vchodu (resp. východu). Jedna trenérka
z USA, u které jsem jezdila, mi jednou řekla: „Vchod není tvým přítelem.“ Chvíli trvalo, než jsem pochopila, co mi tím chtěla říct… Ale každý obrat a každý oblouk směřuje v určité chvíli ke vchodu, a tehdy ho jezdec musí zkorigovat. Pokud si to uvědomíme, můžeme vchod ve výcviku koně využívat a řadu věcí díky němu zvířeti i logicky vysvětlit. Koně například snáze zastavíme zádí ke vchodu, protože tak pomůcku ke zpomalení bude respektovat daleko lépe, než když se stále snažíme zastavit obráceně a on má přímo
16
01_57_Westernove jezdeni.indd 16
03.12.19 16:15
Jak koně myslí a cítí
před očima lákavý otevřený východ z jízdárny. Při výcviku bychom tedy měli mít stále na paměti, že kůň považuje mnohé věci, které se snažíme prosadit, za zcela nelogické. Naším úkolem je přesvědčit ho, aby přijal náš pohled na věc. A jestliže to někdy neklapne přesně tak, jak bychom očekávali, pomůže trocha humoru. Vztek nebo síla vyvolají jen odpor a udělají z nás špatného školitele. My přece chceme, aby si nás kůň vážil a rád s námi spolupracoval. Proto musíme vytvořit atmosféru, ve které se může uvolněně učit. Strach u něj vyvolá útěkovou reakci a on se bude snažit
z dané situace uniknout. Ježdění se tedy nikdy nesmí změnit v boj s koněm, naopak výcvik musí představovat řízenou spolupráci. Během dlouhé cesty, kterou s koněm při výcviku procházíme, je nejobtížnější neztratit přehled, a v tom vám tato kniha pomůže. Mnohá cvičení se v jednotlivých stupních výcvikové stupnice opakují a lze je postupně jezdit stále náročnějším způsobem. Každé cvičení má určité těžiště, podle kterého mu byla přiřazena barva, ale lze ho ztížit, když si všimneme, že jezdec ani kůň s ním nemají problém a vykazují jasné a zřetelné pokroky.
Výcviková stupnice výchovy koně představuje pomyslné schody, po kterých musíme, a také chceme, pomalu stoupat. Tato kniha přináší pro každý stupeň nová cvičení a usnadňuje nám cestu vzhůru.
Shromáždění Narovnání Kmih Přilnutí Uvolněnost Takt
Od strany 18
Od strany 32
Od strany 44
Od strany 58
Od strany 68
Od strany 76
17
01_57_Westernove jezdeni.indd 17
03.12.19 16:15
LEITFADEN Fร R DIE PFERDEAUSBILDUNG
Nรกcvik pravidelnosti pohybu
18
01_57_Westernove jezdeni.indd 18
03.12.19 16:15
Jak koně myslí a cítí
19
01_57_Westernove jezdeni.indd 19
03.12.19 16:15
LEITFADEN Příručka FÜR DIE k výcviku PFERDEAUSBILDUNG koně
KONTROLA RYCHLOSTI I v terénu bychom měli dokázat cválat v různém tempu (ruchu). 20
01_57_Westernove jezdeni.indd 20
03.12.19 16:15
Takt Takt znamená pravidelnost pohybu. Chvíli trvá, než se jezdec naučí takt koně vnímat. Jezdci se také musí podařit se do pohybu koně vcítit a jít s ním.
KROK Na krok potřebujeme čas. Ale právě při rozehřívání, na začátku každé tréninkové lekce, umožňuje vědomé krokování první analýzy nálady sebe sama a také našeho koně. Slovo krok pochází ze slova kráčet a nikoli se plazit, to by se mu přece říkalo plazení. V kroku se vždy pohybuje jedna koňská noha směrem dopředu, ta je ve vzduchu a ostatní tři jsou na zemi. Levá zadní, levá přední, pravá zadní, pravá přední… Když začneme vyžadovat příliš rychlý krok, začnou se postranní páry nohou odrážet současně a kůň přechází do mimochodu, tzv. pasu.
otázky pro začátek — Je kůň dnes příliš rychlý? — Je kůň příliš pomalý? — Špatně se ohýbá nebo padá na jednu stranu po pleci?
— Je pozorný, nebo jsem dnes na jeho hřbetě jen „hostem“?
— Jsem netrpělivý? — Co je mým dnešním tréninkovým cílem? — Co bylo včera dobré a co se mi včera nelíbilo?
— Na kterém prvku výcvikové stupnice chci
Stoupneme si doma na všechny čtyři a zkusíme si čtyřdobý krok. Když začneme spěchat, sami uvidíme, že přejdeme do mimochodu. Proto je důležité, abychom se nesnažili jezdit krok rychleji, než kůň dokáže kráčet, aniž by „ztratil takt“. CVIČENÍ
dnes zapracovat?
—> A tato otázka už je vlastně zodpovězená: Co budu dneska dělat?
21
01_57_Westernove jezdeni.indd 21
03.12.19 16:15
Takt
Důležité Kůň nesmí získat strach z udidla, pomůcky otěží proto vždy přidávejte pomalu a uváženě. Uvolnit tlak ve chvíli, kdy kůň zastaví, je nesmírně důležité, jinak by koni chyběla pochvala za uposlechnutí pokynu k zastavení.
Krok z pozice jezdce Kyčel jezdce následuje vždy tu nohu koně, která dopadá na zem. Díky tomu kyčel opisuje malý kruh. Když necháme jezdce, aby pouze volně přiložil holeně na bok koně ve chvíli, kdy se kyčel překlápí trochu doleva, přitlačí se pravá noha více k boku koně a aktivuje tak pravou zadní nohu. Když se kyčel překlopí trochu doprava, přitlačí se ke koni levá holeň a aktivuje levou zadní nohu. Důležité je, aby nohy jezdce aktivně nepobízely, protože kůň by si měl svůj pohyb vpřed najít sám, protože přece nechceme ze svého koně každý krok „vymačkávat“. Když kůň začne spěchat Co dělat, když začne být krok koně příliš rychlý? Koně spěchají vždy rovně, takže je snadno zpomalíme, když jednoduše často měníme směr a zahýbáme doprava nebo doleva. Důležité je, abychom se trvale nesnažili koně brzdit, přičemž bychom odtahovali holeně od jeho břicha a tahali za otěže. V takovém případě se kůň opře do udidla a přenese svou váhu
na předek. Když se potom snažíme tlak znovu zmírnit, kůň se rozpadne a ujíždí jako boby ke vjezdu do garáže, takže nás v sedle to zase nutí zatáhnout za otěže. CVIČENÍ Jezdec nechá otěže dlouhé. Jakmile kůň přidá, jezdec zastaví. Když kůň stojí v klidu všema čtyřma nohama na zemi, povolí jezdec otěže. Poprvé kůň pravděpodobně znovu vyrazí dopředu. Jezdec ho znovu zastaví. Zakrátko začne kůň hned po vykročení tempo zpomalovat, a když znovu zrychlí, jezdec ho opět zastaví. Obecně platí: „Příliš rychlý“ kůň někam chce, je na útěku… Nemá tedy cenu začít být ne dočkavý a koně netrpělivě zastavovat, i když se dnes ve výcviku daleko nedostanete. Tím byste stres koně jen zvýšili a dál by utíkal. U takových koní platí: Chtěli jste přece jít jezdit a teď k tomu máte příležitost…
Když je kůň příliš pomalý Co dělat, když je kůň v kroku příliš pomalý a vy z něj musíte ždímat každý krok? Koně, kteří
22
01_57_Westernove jezdeni.indd 22
03.12.19 16:15
Krok
Za otěž nikdy nesmíme tahat, jinak kůň přenese celou váhu na předek.
jsou příliš pomalí nebo bez chuti, můžeme dobře povzbudit pomocí přechodů. Správným řešením je v tomto případě obyčejné naklusání. Za chvíli přejdeme zpátky
do kroku a čekáme, jestli kůň znovu zpomalí tempo. Také bariéry položené na kratší vzdálenost jedna od druhé svádějí většinu koní k mírnému zrychlení. 23
01_57_Westernove jezdeni.indd 23
03.12.19 16:15
V klusu by měly všechny nohy dělat stejně dlouhé kroky.
KLUS Od lehkého k pracovnímu: dokud není dobrý krok, může jezdce jen málokdy nějak pozitivně překvapit klus. V klusu se nohy koně pohybují diagonálně, tedy současně levá zadní s pravou přední, následuje krátká fáze vznosu, dále současně pravá zadní s levou přední a opět krátká fáze vznosu. Sami koně volí klus zejména v případě, když mají překonat dlouhou vzdálenost a zároveň šetřit silami. Kůň obvykle snáze najde takt v klusu než ve cvalu a také ho v tomto chodu můžeme déle jezdit. Klus ráda označuji jako „cestovní rychlost“.
Sed jezdce v klusu V lehkém klusu se zvedáme ze sedla současně s pohybem vnější přední a vnitřní zadní nohy dopředu – obě nohy se pohybují současně – a sedáme si při dopadu tohoto diagonálního páru. Díky tomu jezdec vždy zatěžuje vnitřní zadní nohu a usnadňuje koni vybalancování v obratech. Když jezdec změní ruku, musí si přesednout (zůstane jeden krok sedět), aby se zase zvedal v souladu s vnitřní zadní nohou. Cit jezdce pro takt lze cvičit tak, že jednoduše začneme vysedávat na správnou nohu, potom si přesedneme a vědomě vysedáváme na špatnou nohu. Většinou se skoro
24
01_57_Westernove jezdeni.indd 24
03.12.19 16:15
Klus
hned začneme cítit nepohodlně a všimneme se, že se nám obraty hůře projíždějí. Zejména pro nezkušené jezdce se nevyvážený vysezený pracovní klus podobá jízdě na pneumatickém kladivu. Když to s námi na koni nepohodlně drncá, těžko můžeme očekávat, že kůň vděčně uvolní svalstvo a vyklene hřbet. Dobrým tipem, jak se lépe naučit přizpůsobit klusovému pohybu koně, může být „pravolevé překlápění“ sedu v klusu. PřiPRACOVNÍ KLUS
tom by se měl jezdec snažit co nejvíce přizpůsobit pohyb svých hýždí stejnostranné kyčli koně. Tím se začnou jezdcovy kyčle lehce a v taktu překlápět z levé strany na pravou a zpět, zatímco se jezdec snaží vypružit pohyb přes uvolněný kotník až do třmenu. Tímto způsobem dokáže jezdec snáze vysedět pohyb koně a zároveň mu usnadní jeho vlastní uvolnění a nalezení taktu. Čím rychleji se kůň pohybuje, tím snáze zejména nejistý kůň přejde do prchání a začne utíkat. Právě proto je (přede-
vším) v klusu důležité, abychom se nepokoušeli regulovat tempo otěžemi.
Když je kůň v klusu příliš rychlý Pokud kůň v klusu příliš pospíchá, znovu se nabízí, stejně jako v kroku, přerušit přímou čáru, po které kůň kluše, a vložit do pohybu různé obraty. Zejména mladí a špatně vyvážení koně by se však zatím nevyrovnali s projížděním slalomu z kuželů. Ale cvičení nazývané „robotická sekačka“ by mělo pobavit jak jezdce, tak koně…
Volná otěž dokazuje, že kůň (zde mula) dokáže udržet takt.
25
01_57_Westernove jezdeni.indd 25
03.12.19 16:15
Takt
Pouze jezdec, který se dívá dopředu, může suverénně určovat směr pohybu.
Cvičení „robotická sekačka“ Představte si, že jste robotická sekačka, která se dokáže otáčet pouze doprava, ale přesto se potřebuje dostat do každého bodu haly. Pokaždé, když se kůň snaží přidat, zahnete doprava. Přitom přenesete váhu do směru, kam chcete, a současně přiložíte vnější nohu. Ruka s vnější otěží je opřená o krk a vede koně do obratu. Vnitřní otěž brání jen tomu, aby se kůň díval ven
z obratu. V žádném případě netahejte koně do obratu vnitřní otěží. Až když se vám podaří pomocí obratů vpravo projet každý bod haly, změňte ruku a projíždějte všechny body haly jen obraty vlevo. Kůň se tak naučí dvě věci najednou: nebude tahán za otěže, aby zastavil, takže může zůstat ve své přirozené rovnováze, a zároveň se může zbavit přebytečné energie. Když budeme velmi pospíchavého koně stále zastavovat, mnohdy nedosáhneme jeho uvolnění a kůň naopak začne stále více jít proti udidlu a bránit se intenzivněji. „Sekačka“ je s každým opakováním stále zábavnější, protože se vám bude postupně stále lépe dařit projíždět obraty na vnější otěži a kůň se bude viditelně stále více uvolňovat. Až když dokáže vyváženě pracovat v obratech na obě ruce, začneme zatáčet jednou doprava a jednou doleva. Pokud bychom s tím začali příliš brzy, koně bychom přetížili. Dopřejte si dostatek času. A pořád myslete na to, že co se nepovede dnes, může se vyřešit zítra… Cílem je cesta – co byste vlastně s koněm chtěli dělat, když dojdete do cíle?
26
01_57_Westernove jezdeni.indd 26
03.12.19 16:15
Klus
Abyste dokázali jezdit pomalu, musíte umět jezdit rychle.
Když je kůň v klusu příliš pomalý Opakovaným zpomalováním ruchu v klusu cíleně pracujeme na změně taktu. Přitom se snažíme využít častých změn ruchu, chvíli klušeme rychleji, potom koně zase necháme přejít do pomalejšího tempa. To koni pomůže najít vlastní rovnoměrné tempo. Když zkrátíme vzdálenost mezi bariérami, většina koní má sklon je překonávat rychleji, a tím si v tréninku můžeme pomoci k povzbuzení koně k lepšímu tempu. Klus přes bariéry pomáhá mnoha
koním k pravidelnějšímu pohybu a k přesnějšímu sledování jednotlivých fází jejich pohybu. Ideální vzdálenost bariér pro daného koně se nejlépe hledá tak, že uhrabete kus jízdárny a necháte ho přes toto místo klusat. Následně můžete metrem zjistit „běžnou“ délku klusového kroku. Když kůň přestane pod jezdcem prchat a začne se uvolňovat, může začít chápat cvičení se zastavováním, jak je popsané v „Kroku“ na straně 21. Pak koně ovšem poměrně rychle začnou sledovat jezdcovy pomůcky sedem a snaží se došlapovat pod jeho těžiště. 27
01_57_Westernove jezdeni.indd 27
03.12.19 16:15
Takt
Zejména mladí koně potřebují ke cválání hodně prostoru.
CVAL Ve cvalu se kůň pohybuje v třídobém rytmu: vnější zadní noha, potom zároveň vnitřní zadní a vnější přední noha, následně vnitřní přední noha a pak přichází fáze vznosu. Potom začíná nohosled znovu od začátku. V „soukromém“ životě používají koně cval poměrně málo. Jen když se chtějí dostat rychle z bodu A do bodu B nebo si spolu hrají a různě se honí. Proto
je pro většinu z nich nejobtížnější udržet takt právě ve cvalu, hlavně z nedostatku jeho procvičování. Navíc se právě mladí a hektičtí koně nezvyklého druhu pohybu a s ním spojené ztráty rovnováhy zaleknou a rovnováhu se snaží znovu najít zrychlením pohybu. Proto musíme všichni myslet na to, že cval při každodenním tréninku potřebuje daleko více času než klus.
28
01_57_Westernove jezdeni.indd 28
03.12.19 16:15