S LÁSKOU babičkám Natálii a Božence, mamince Věře, tatínkovi Jaroslavovi, své ženě Barunce, svým synům Janíčkovi a Jiříčkovi
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 5
20.09.19 14:57
Úvodní slovo Za všechno může Lenora. Totiž, abyste rozuměli, nemyslím v tomto případě „lenost“, kterou mám v sobě pevně vrozenu až zakódovánu, nýbrž kamarádku Lenku Maureryovou, která si čertvíproč říká právě Lenora a která si čertvíproč kdysi řekla, že bych právě já byl vhodným adeptem k sepisování sloupků pro deník Metro. Pracovala tam kdysi jako hledač ryzích talentů, a protože s ryzím talentem nemohla zřejmě nikoho najít a já ji vždy na nějakém večírku blažil kravinama, tak mě oslovila. A hle?! Vyplatilo se! Díky tomu právě třímáš v rukou tento literární skvost! Za ta léta se podoba sloupků různě proměňovala. Nejdřív chtělo šéfstvo sloupky předlouhé, pak přišla doba zkracování, následně se ze sloupku stalo pouhých „několik vět“, aby se nakonec délka sloupčiska ustálila na nynějších cirka 250 slovech. Popravdě řečeno – občas jsem s tím bojoval. Můj problém je totiž disciplína. Vše nechávám na poslední chvíli, redaktoři mi pravidelně volávali s krutou otázkou: „Kde je proboha sloupek?!“ Někdy jsem nestíhal, jindy dokonce zapomněl! Moje sloupky měly původně vycházet v pondělí, ale protože jsem je často nedodával včas, byl jsem elegantně šoupáván na úterý, přičemž pondělí obstaral Staroch. 6
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 6
20.09.19 14:57
Totiž Staroch… jmenoval se Jiří Starý. On také psával sloupky do Metra, ale byl to na rozdíl ode mě poctivka – vždy svůj sloupek dodal s velkým předstihem, a tak jsme se vždy po chvilce dohadování s volajícím shodli, že tam šoupnem Starocha a já dodám sloupek ten den večer. A fungovalo to! Takže díky, Starochu! Sloupky v této knize jsou v původním znění, v nezměněné podobě tak, jak jsem je napsal. Stávalo se totiž – a to poměrně často –, že byly redakcí různě zkracovány, upravovány, nevhodná slova se nahrazovala vhodnými atd. Například jeden sloupek kdosi nazval „Jak jsem složil koledu“, přičemž původní název sloupku zněl prostě: „Duchapán“ – tak se totiž ta koleda jmenovala. Nebo jiný sloupek s prostým názvem „Péro“ přejmenovali na „Takové péro je zázrak“! A těch sprostých slov co mi vyškrtali! Darmo hartusit. Z některých mých ostrých a nabroušených počinů se stalo měkké čtivo pro slečinky. Ovšem i po zásahu cenzora se našli lidé, kteří si dali tu práci a ohodnotili jimi právě přečtené čtivo. Jako například paní Kamila Nová z Rokycan, která téměř 30 let působila jako středoškolská profesorka českého jazyka. Zde úryvek z jejího dopisu: Nejsem zastáncem toho, aby byla umělecká díla psána jen spisovným jazykem. Ale i nespisovný jazyk může mít svou kulturu, a to dokonce i jazyk vulgární, je-li užit funkčně. Ne však, je-li jeho užití bezdůvodné – což je případ i Vašeho sloupku. I když… vezmu-li v úvahu stupiditu jeho obsahu, pak vlastně toto stupidní vyjadřování obsahu odpovídá. Anebo spolek přátel koček! Poté, co vyšel sloupek s názvem „Kočičí rapsódie“, se zvedla mohutná vlna kritiky ze strany profesionálních chovatelek koček, až zrak přecházel. Kampak jsem se v tu chvíli hrabal se svými nevinnými vulgaritkami. Nějaká milá paní mě dokonce navrhovala vykastrovat! 7
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 7
20.09.19 14:57
Ještě než se zakousneš, milý čtenáři, do této famózní knihy, vysvětlím ti poslední záležitosti. Přízviska za jménem. Přišlo mi banální mít u každého sloupku stejné „označení“, jako třeba Jakub Kohák – reklamní režisér. A tak jsem hned po prvním článku nalézal nové a nové charakteristiky mé osoby a neváhal je za své jméno vepsat. Prostě mě to jen bavilo. Nyní se ovšem pobavíš ty, čtenáříčku. Anebo možná poučíš. Anebo ani jedno. Tak uvidíš sám… pěkné počtení přeji a nezapomeň, že život je jen trik a pápěříčko. Jakub Kohák, kazbunda a hašašíra
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 8
20.09.19 14:57
POPRVÉ
Jakub Kohák – reklamní režisér Můj první sloupek. Ano, přátelé, je to tak! Byl jsem vybrán asi ze šesti milionů vážných zájemců jako nejvhodnější kandidát na sloupkaře v tomto oblíbeném periodiku. Asi po 16 hodinách tvrdého vyjednávání jsem řekl: „Jdu do toho!“ Poté, co redakce splnila všechny moje podmínky – mimo jiné to byla šupléra, globus Prahy, tři hevery, červené manžestráky vyžehlené na puky, průklepový papír AD-3e, dalmátské čufty a kliková hřídel –, jsem se dal do práce. A, vážení cestující, musím se vám s něčím svěřit. Skutečnost hravě předčila moje bohatá očekávání!!! První sloupek se vůbec nedá s ničím srovnávat. Ani s prvním bonbónem, který vám tajně vsunula babička při rodinné oslavě, kdy se slavilo úspěšné odoperování strýcova slepého střeva (zřejmě to měl z babiččiných bonbónů) – ani s prvním polibkem, kdy jste na sebe koukali jak dva pulci a pak jste se propocení po osmi minutách přetrapného ticha k sobě naklonili a dali si něco, co připomíná 9
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 9
20.09.19 14:57
pád hubou do želatiny – ani s prvním gólem vstřeleným v 92. minutě do sítě Kozojed, poté co nemotorný protihráč Pekárek vyrobil fatální chybu a vy jste se dostali k napětkrát odraženému míči… ba ani s prvním ochlupením pod nosem (platí pro obě pohlaví)! Je to něco zcela nepopsatelného, neskutečného. Můžete vzít tužku a rozletět se přes celý papír, jak jen vám to váš kompjútr dovolí! Už teď mám několik zajímavých tipů, kterými vás budu postupně oblažovat. Nechám vás proniknout do tajů domácího pěstění zahradních hlemýžďů a jejich následného zpracování, detailně vám popíšu, jak správně a elegantně přeběhnout hřiště jakéhokoliv typu, dám vám návod na účelné zužitkování kostí v domácnosti i v hospodářství a naučím vás vycvičit koně Převalského tak, že vám bude chodit pro noviny pozpátku. A ještě mnohem víc!!! Ale ale, jen jsem se trochu rozepsal, už musím končit. Cítím však ještě povinnost přinést něco užitečného, nějaké moudro, nějaké poselství. A proto – vy všichni, kteří cestujete na černo, čtěte pozorně: Chovejte se nenápadně, nejlépe tak, jako byste lístek, či dokonce tzv. tramvajenku, měli. Pohybujte se v co největších chumlech lidských těl, nejlépe uprostřed. Při odchycení předstírejte chorobu, nejlépe duševní. Když to nepomůže, proste o slitování, nabídněte nějakou úsluhu nebo předveďte něco výjimečného – dejte si nohu za krk a skrz ten krk strčte prst, zajódlujte… nejlépe je udělat trojité salto schylmo vzad… zkrátka nějak pana revizního potěšte – dyk je to taky jenom člověk!!!
10
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 10
20.09.19 14:57
+ První dojem dvakrát neuděláš. Stačí poprvé oslnit a pak už si můžete dovolit cokoliv. – První dojem dvakrát neuděláš. Ano, někdy se to nepovede – např. tento sloupek.
11
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 11
20.09.19 14:57
ŠKOLA ZAČALA!!!
Kubák Kohajda – odborník na zpracování dřevoplechu Novej školní rok je tu!!! A tak si trochu zavspomýnam, na svý školní leta gdyš sem já eště chodil do školy. Byli to skvělí časi. Jak já se dycky těšil na přírodopys na chemyi na fyzyku ale hlavně – na českej jazik!!! Myloval jsem, veškerou probýranou látku slovesný vydy časy pády skloňování hraní si s, přesmičkama s cytoslovcama… ale vrchol fšeho byl pro mně dyktát!!! To sem mněl vopravdu nejraděj. Nigdy sem se nemoch, dočkat aš příde. Bylo to bes stresu a bes problémú. Nepotřeboval sem nigdy vopysovat protože sem si bral k srci, slova naší učielky že gdo neumí pořádně česky a hlavně jako psát správnje tvrdý a mněký Y tak to bude mýt v životě těšký. A taky prej čárky ve vjetách sou důležitý. A já sem, dycky chtěl aby ze mně něco bilo tak sem, se to učil a byfloval aš sem se to prostě naučil. Mněl sem to voto lechčí protože sem, chodil do základky za komunyzmu a to fšude viselo, heslo pana Lenina: Učice učiče učice!!! A tak sem se učil. 12
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 12
20.09.19 14:57
Sem moc rát že se mně to, teťka viplatívává to nekonečný učení. Nemoch sem kůli tomu chodit ven s kamarádama ani stát, u pomniku gdyš bilo ňáký výročí. Furt jenom f knihách. A proto taki teťka mužu psát, do novyn plno zajýmavejch vjecí jako třeba teťka!!! Kromně češtiny se mně líbyla i matematyka. Jak tam spolu postávali ty čísla a něgdy i pýsmenka – to se mně líbylo moc! A něgdy to bilo fšechno na druhou a y na třetí a to pak bil secmazec! Ale ani to mně nigdy, nedělalo problem gdyš to bilo logycký no tak se na to přišlo a jely sme dál. A zas mněli ty naši učitelové, pravdu že to viužijem v životu. Teťka sem si kupoval u nás v krámu nakládaný, rajčata a dva pári pyré a nebejt tangencu s kotangencem tak sem zaplatil skoro vo sedumnáct korun výc!!! A tak chcy poděkovat za to mý vichování a zaty hodiny co se mnou fšichni strávyly a jak mi pomáhaly a na žyvotní pouť připravyly. A vydíte to! Viplatilo se to, nigdy na vás vi mý učitelové nezapomenu a moc vás šecky zdravym!!!
13
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 13
20.09.19 14:57
O kráse
Jakub Kohák – laureát státní ceny Petra Kotvalda Hlasování čtenářek časopisu Líbání ukázalo, koho si přejí mít na titulní straně oblíbeného magazínu Maxim fashion. Ano – tušíte správně –, zvítězil ten nejhezčí ze všech… tedy já! Mezi námi – nedivím se svému vítězství, neboť moje fyzická krása je pověstná. Často jsem zván na nejrůznější podnikové večírky, soiré a matiné, abych tam pohovořil o lidské kráse, o tom, jak pečovat o pleť, o vlasy a o zuby – zejména o ty přední. V těsném závěsu za mnou se v anketě umístili Milan Baroš, Kristian Kodet a žokej Petrlík. Samotné fotografování bylo velmi příjemné. Staralo se o mne množství děvčat a chlapců, byl jsem masírován na nejrůznějších místech, ba i částech těla, vlasy (všech 279) mi byly upravovány do neskutečných tvarů a výšek a chlupy na hrudi byly umně tupírovány. A ano – tušíte správně –, svět módy se otřásl v základech! Pryč jsou strojené úsměvy pologramotných manekýnů, pryč jsou zasněné pohledy do dálav… tedy tři metry 14
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 14
20.09.19 14:57
před sebe na konec ateliéru. Pryč je bezchybná fotošopová pleť i vypracovaná silikonová postava. Nastupuje pravda!!! Přinesl jsem, jako správný vizionář (ve škole jsem měl z vizionářství nejhůře za 2), nový trend. Vrací se chlupy, špeky a pupínky – to teď pofrčí! Konec metrosexualismu!!! A jako správný podnikatel jsem pružně zareagoval na potřebu trhu a založil si firmu Chlupyzpět a.s., která se specializuje na nastřelování chlupů na hruď i do podpáždí. Není-li někomu tento dar shůry dopřán, přijde k nám a my mu chlupy nastřelíme, kam si bude přát. Pro náročnější nastřelujeme chlupstvo i na záda a na ramena, pro fajnšmekry máme připraveny jemné chlupíky na hýždě a do oblasti beder. Chlupy jsou živočišného původu, získáváme je na kančích trdlištích, kde se kanci o sebe třou, a naši specialisté z Laboatoir Chlupié posléze vypadlé chlupy pinzetami nabírají do mikrotenu a ještě teplé přivážejí zákazníkům na pulty. Musím se pochlubit, protože firma mi prosperuje a denně obstaráme množství klientů – průměrně jsou to čtyři muži a sedm žen. A výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat – právě mi bylo voláno samotnou šéfredaktorkou z časopisu Hárprův bazar, že by si mě chtěli vyfotit nahého v ponožkách!!!
15
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 15
20.09.19 14:57
Herecké střípky... and winner is!
Jakub Kohák – adoptivní rodič havrana polního Vážení přátelé, skončilo natáčení filmu, který pohne dějinami kinematografie – alespoň té české. Ano – tušíte správně –, mám v tom prsty. Vytvořil jsem před kamerou takové kreace a vyhrávky (tak říkáme my herci jemným nuancím a herecké ekvilibristice), které nemají napříč světovým filmem obdoby. Režisér kolikrát nebyl ani schopen slova, tak se mu zřejmě moje výkony zamlouvaly. Do poslední chvíle se při obsazování role „Bundička“ (tak se postava jmenuje) rozhodoval mezi mnou, Robertem De Nirem, Al Pacinem a Shirley Temple. Nakonec si vybral mne, třebaže můj honorář je ze všech uvedených nejvyšší. Rozhodlo moje mládí, krása, svěžest, přirozený herecký projev a chlupy na uších. Byl jsem členem drsné party, která měla za úkol obehrávat lidi o úspory ve hře zvané „skořápky“. V partě nás bylo celkem 5 + 1 lehká děva a podplacenej polda. Bylo zvláštní, že si režisér z našeho uskupení vybral dvě osoby, kterým téměř po celou dobu natáčení nebylo 16
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 16
20.09.19 14:57
vidět do obličeje. A tak jsme s kolegou Romanem Mrázikem vytvořili zločinecké duo, které hrálo zády, případně vsunovalo do záběru ruku – v lepším případě obě. Tuším, proč se tak stalo, proto vám pro příště radím: Když hrajete, nedívejte se do kamery – z nějakého důvodu to filmařům vadí. A také: Nesvlékejte se před režisérem o samotě, pokud nejste žena. Nicméně když na předváděčce viděli naši práci filmoví kritici, floristi a debužírači, okamžitě vytvořili dvě zbrusu nové kategorie při Českém lvu. Jsou to kategorie „Nejlepší filmová ruka“ a „Nejlepší zádový výkon“. Proto se teď v hereckých kruzích vedou diskuze o tom, zda si to Mrázik zaslouží a jak moc jeho záda ovlivnila děj a dramaturgii příběhu… a zda moje ruka byla dobře načasovaná a jak přispěla k celkové atmosféře výsledného dramatu… Vesměs všichni tvrdí, že o vítězích je rozhodnuto, a mají tím na mysli nás! My ale zůstáváme klidní. Sice jsme si oba nechali za hříšné peníze ušít obleky na míru – já u Adama a Roman u Podolské –, ale dokud neuslyšíme svá jména na slavnostním ceremonielu, tak děláme jakoby nic. Ale něco mi říká, že až se z ampliónu ozve: „A za Nejlepší filmovou ruku v hlavní roli vítězí…“ tak nezůstaneme v poli poražených.
17
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 17
20.09.19 14:57
Narozeniny
Jakub Kohák – autor oratorií a kánonických symfonií pro fugu a suzafon Předem mého sloupku vám chci, milí čtenáři, poděkovat za všechny dary, kterých se v redakci sešlo nepočítaně. Mám z každého jednoho upřímnou radost a vážím si toho, že jste si na mě vzpomněli. Když už jsme u vážení, tak nejtěžší dárek vážil 17,6 kg a poslal mi ho pan Skružný z Kadaně. Je to kamenná koule do kanónu z bitvy u Slavkova. Naproti tomu nejlehčí dárek má 18,76534 gramů a je to krmivo pro střevlíky. Málo se o tom ví, ale chovám již od svých dvou let střevlíky, pro které se krmivo shání navýsost těžko. Za krmivo děkuji paní Vejvodové ze Slap. A těch plyšáčků co se mi sešlo! Tolik jich nemívám ani po živém vystoupení naší kapely!!! Zvlášť mě potěšila postavička žabáka s heverem (a s cenovkou na zádech) – totiž když ho natočím hlavou na jihozápad a sám ho pozoruji pod úhlem 29 stupňů severovýchodní délky, tak si jsme se žabákem k nerozeznání podobní. Mám z toho všeho velkou radost!!! 18
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 18
20.09.19 14:57
Středem tohoto sloupku se vám ale musím s něčím svěřit. Když jsem se ve svém posledním rozhovoru pro rugbyový týdeník Šišatý svět nenápadně zmínil, že mé největší životní přání je dostat rugbyovou helmu, v koutku duše jsem doufal, že si toho někdo povšimne a helmou mě obdaruje. Před pár lety jsme se totiž sešli s Petrem Čechem v salonu Adonis a tam jsme na manikúře mimo jiné probírali, co bychom si nejvíc na světě přáli. Petr nejdřív říkal, že chce, „aby byl mír“, ale potom to změnil a shodli jsme se, že chceme oba vypadat jako granát. Když nás totiž můj tatínek učil prvním fotbalovým krůčkům, vždy když se nám něco povedlo, tak nás chválil slovy: „Hezky, GRANÁTE!!!“ A nás to osudově poznamenalo. Oba jsme chtěli být granáti. Jak toho ale dosáhnout? Petr pak u kopané zůstal (i když mu šla o dost hůř než mně), naopak já ji byl nucen opustit – kolidovala mi s chovem střevlíků. Stačili jsme se ale ještě vsadit, že kdo z nás bude první granát, tak vyhrává a může dělat reklamní kampaň na oblečení. Časem jsem na sázku zapomněl, ale když jsem viděl, že v Peťovi to stále je a co všechno udělal, aby dosáhl granátové podoby, opět ve mně vzklíčila stará touha! Sázku jsem již prohrál, ale… Zadem sloupku mi tedy dovolte vyjádřit přání… vždyť Vánoce jsou za dveřmi!!! A třeba se vám někde válí nepotřebná rugbyová helmička…
19
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 19
20.09.19 14:57
Matematické variace
Jakub Kohák – Instruktor v běhu skrčmo, letu schylmo a sedu plavmo na znak Nedávno mi psal můj starý přítel, děkan Heidelberské univerzity, profesor Jürgen Köchler. Zajímal ho můj pohled na nejnovější matematickou otázku, na věc, která je již nyní fenoménem a s kterou si matematici na celém světě lámou hlavu. Naše přátelství s Jürgenem je letité, seznámili jsme se na pražském matematickém vajíčku, kde jsem jako jedenáctiletý zvítězil s prací „Jakým způsobem ovlivňují disociační konstanty kyselin stabilní nuklidy“. Všichni přítomní byli ohromeni a Jürgen, který byl na soutěži jako čestný host, mi předával cenu. Později mi ještě z domova poslal několik matematických příruček a videokazety „Příběhy z kožených kalhot 1–3“. Tolik k našemu pevnému přátelství, ale pojďme zpět k vědě. Tím matematickým fenoménem je tzv. „Animální permeabilita, živočišná funkce a index lomu ve vztahu k živému objektu“. 20
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 20
20.09.19 14:57
Vím, že vám laikům se tato slova čtou těžko, takže tam, kde to bude jen trochu možné, budu používat běžná hovorová slova, abyste alespoň něčemu rozuměli. Problém nejlépe uvedu na příkladu, který nyní počítají počtáři na celém světě (prosím slovenské spoluobčany, aby si nepletli slova „počtáři“ a „poštári“ – to by byl tragický omyl a vneslo by to do ředitelství pošt velký zmatek!). Tak tedy: „V jakém vztahu je pes uvázaný na řemeni před obchodem u dopravní značky k prodávanému zboží?“ Zajímavý problém, skvělá filosoficko-matematická otázka a zapeklitá šlamastyka. Docent Amir Achábí z teheránského institutu vědění se vydal cestou zkoumání násobků a dílů pohyblivých proměnných jednotek, ale to je, dle mého názoru, slepá ulička. Já jsem asi po sedmnácti vteřinách, kdy jsem nad tímto příkladem více uvažoval, došel k řešení. Na tiskové konferenci v Silicon Valley s tím odborníky ohromím až v prosinci, ale vás, milí čtenáři, s tím seznámím už nyní. Je to jednoduché, jako každá geniální myšlenka. Když potřeme psí jazyk speciálním roztokem a poté v obchodě zvedáme jednotlivé produkty tak, aby je pes viděl, a voláme na něj jejich názvy (např. „Cézare – dýně“ nebo „Pepyno – šproty“), začne pes vylučovat sliny, tzv. „slintat“. A když jednotlivé slinty dopadlé na zem spojíme přímkami a vypočítáme skrz jejich průsečíky hustotu a objem plochy, slintem vymezenou… Pokračování příště…
21
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 21
20.09.19 14:57
Tramvajová
Jakub Kohák – obchodník trusným hnojivem a obilovinami Představte si, co se mi nestalo!!! (teda ono se to stalo, vůbec nevim, proč se říká „nestalo“?) Sedím si takhle spokojeně v porotě soutěže Miss Kompost v Kouřimi, když tu mi náhle zazvoní telefon. Neznámé číslo. Zvedám a představuji se jako Alfréd Strejček. Po několika vteřinách ticha se ozve: „… haló, tady je řidič tramvaje číslo 16. Stojím na odpočívadle v Bráníku a našel jsem pod sedadlem vaše doklady.“ „Chachá,“ odpověděl jsem. Doklady totiž u sebe nenosím, aby mě nikdo při kontrole nemohl identifikovat, a tak jsem okamžitě pojal podezření, že je to nějaký 22
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 22
20.09.19 14:58
můj kamarád – nachytávač. Máme totiž takové společenství špekařů a všichni se neustále lovíme a nachytáváme na špeky. Ovšem nachytat mě je obzvláště těžké, poněvadž jsem obzvláště obezřetný, používám dvojníky, trojníky, někdy i čtverníky, a ve styku s okolím mluvím v kódech, šifrách a akordech. Snad si někdo nemyslí, že na tohle skočím? Nicméně mě zarazilo, že to ten dotyčný tak slušně zahrál – vůbec se nesnažil a působil nemastně neslaně. Takhle dobrý herec nikdo z nachytávačů není! Ptám se ho tedy, co je to za doklady… Odpovídá: „Ňáký upomínky a něco vod telefonu.“ „Něco vod telefonu“ jsem ztratil naposledy před šesti lety a byl to shodou okolností právě telefon. Vsadili jsme se tehdy s kamarádem (okolo třetí ranní), kdo z nás déle vydrží v takzvaném „Netopýrovi“. Netopýr je speciální svislá poloha, kdy se nohama zaseknete v tramvaji za madla u stropu a visíte hlavou dolů. Ani jeden nechtěl prohrát, a tak jsme oba usnuli a tehdy mi musel ten telefon nějak vypadnout. Probudili nás až lidé z ornitologického ústavu, z odboru „upíři a netopýři“. Nicméně si s pánem dávám schůzku. On jede z Bráníka a na Karláku bude prý za 21 minut. Já to z Kouřimi nestíhám – kompostářky mě nechtějí pustit, a tak je nový sraz na Pavláku. Co vám mám povídat, ten pán opravdu našel doklady, jsou mého otce a bylo tam moje telefonní číslo. To bylo překvapení! Dal jsem pánovi pitíčko, malý finanční obnos a on uháněl dál… na konečnou. Díky vám, milý pane řidiči z čísla 16!
23
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 23
20.09.19 14:58
Čas vánoční
Jakub Kohák – účastník mistrovství Drážďan ve vrtání do mramorových desek v 8.00 ráno v hotelu Falkenhaimer Moji milí, nedá se nic dělat, ale je to zase tady! Nadešel znovu ten báječný čas vánoční, a tak vyvstala každoroční otázka – co dát milým pod stromeček?! Nebyl bych to já, kdybych pro vás neměl několik užitečných tipů. Tady jsou: sešívačka, sada vrutů, nakládačky, peřiňák, sazenice baklavy, pletací jehlice, kamizola, člunek a svářečské kleště. Já sám vnímám Vánoce velmi pozitivně. Již od raného mala jsem doma pomáhal s výzdobou. Pekl jsem cukroví, odlíval si olověné kulky, rozkrajoval jabka a pouštěl půlky vořechů v kastrólu. Cukroví jsme vždy měli nejlepší z celého kraje, protože bratr mého prastrýce, Květoň Houbelec, přivezl kdysi z Marrákeše krásné formičky. Vzpomínám si, jak jsem do těsta vykrajoval slona v holínkách, postavu s turbanem, která ležela na jiné postavě s turbanem, a velblouda s šesti hrby. Ty formičky už nemáme, věnovali jsme je do muzea vánočních formiček v Mariánských Lázních. 24
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 24
20.09.19 14:58
Vzpomínám též na Vánoce na Jižním Městě, kdy sousedé postříkali asfaltové hřiště vodou a do rána tam bylo brusliště jako hrom! Právě tam jsem skočil svého prvního odpíchnutého Rittbergera. Na Salchowa jsem si netroufal, měl jsem totiž nuzné brusličky – maminka mi izolepou na kopačky připevnila dva kuchyňské nože a bylo to. A toho sněhu, co jsem si užil!!! Těch koulovaček! A sněhuláků! Je velká škoda, že předměty ve škole byly vždy dějepis, matematika, chemie atp. Kdyby se známkovalo z koulování a sněhulákování, byl bych na tom býval byl – co se prospěchu týče – o mnoho lépe. Jednou jsme s Jarkovským postavili u vchodu do našeho domu takového sněhuláka, že si obyvatelé mysleli, že jde o nového domovníka, a dva týdny ho zdravili. A pak tady máme samostatnou kapitolu – sáňkování/bobování. Již v osmi letech jsem dosáhl v jízdě na pytli takového mistrovství, že Juan Antonio Samaranče málem ukotvil do zimních olympijských her novou disciplínu – sjezd na igelitu z kopce dolů. Nakonec to Číňani vetovali – že prý mají málo igelitu na trénování. Ale smutný z toho nejsem – a vy také nebuďte! Užijte si Vánoce, dejte si klid a nikam se nehoňte… Vždyť za rok jsou tu znovu!!! Příště si dáme test z Mrazíka o ceny, tak všichni povinně koukat!!!
25
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 25
20.09.19 14:58
Když jsme mašírovali...
Jakub Kohák – svobodný svobodník v záloze Je leden 2008 a mě jímá nostalgie. Je to již 15 let, co se přede mnou otevřela brána vojenského útvaru 4077 – Kbely a já vplul do útrob kasáren jak čmelík do peří holuba obecného. Přesně 3. ledna 1993 mi vojna otevřela svoji mateřskou náruč, a přestože není kojná, starala se o mě navýsost skvěle. Tam se ze mě stal opravdový chlap! Naučil jsem se spoustu potřebných a užitečných věcí. Umím rychle rozložit a následně i složit samopal (cca za šest minut). Patřil jsem k nejlepším rozvědčíkům – kolikrát mě nemohli najít i několik dní! Dále nošení baretky frajersky na stranu jsem dotáhl k dokonalosti a celkem slušně jsem pochodoval. Však jsem také při nástupu ke slavnostní přísaze pochodoval v první linii! A přísahu „Tak říháme!“ jsem křičel z plna hrdla. Protože jsem byl příkladný voják, zařadili mě k útvaru „Marodka“ – stal se ze mě zdravotník. Staral jsem se o na smrt nemocné vojáky, měli jsme tam třeba nemocného chřipkou, pak tam byl naražený palec, nepočítaně puchýřů, několik salmonel, a dokonce i svrab! 26
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 26
20.09.19 14:58
Zažil jsem i svérázného nadporučíka Bogdana, který měl legendární výroky. Jednou nás například varoval: „Něhajtě teho chalani… těraz matě všetko – vychádzky, voľná aj opuščáky… ale muože sa stať, že z ničohož nič – něbudě nič!“ A nemohu zde nevzpomenout svých spolubojovníků z přijímače. Hned první den jsem si všiml takového neduživého holátka – byl to Petr Procházka, který se ještě v osmnácti letech počurával, a proto ho za dva měsíce propustili předčasně do civilu – prý problém s ledvinami… Vedle mě „na bidle“ spal Aleš Louvar, výborný chlapík. Zvláštní na něm bylo, že ho maminka kojila až do jeho čtrnácti let. Stále se všeho bál, a když se vyskytl nějaký problém, hned mě chytal za ruku, lísal se a říkal mi „mami“. Pode mnou líhával Míla Vyhnal, veselý chlapec trpící velkým nadýmáním. A co si pamatuji, tak za ten první měsíc se myl pouze jednou, a to ještě omylem, když při výcviku upadl do louže. No a vedle Míly se nacházel Petr Janda, silák a boxer, který při testech udělal za minutu skoro stejně kliků jako já. Trpěl dost silným akné, za celou vojnu jsme vlastně nepoznali, jak opravdu vypadá. Byly to krásné časy, litujte, dnešní hoši, že vojna už není povinná. Nevíte, o co jste přišli!
27
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 27
20.09.19 14:58
Jmenuji se... (část I.) Jakub Kohák – sběrač kaštanů, lanýžů, pochutin a cereálií
Charlotte Ella Gottová, Vanessa Volopichová, Nicolas Topolánek, Aron Bakala… také to slyšíte? Není to nádhera? Ta libozvučná křestní jména úplně břinkají a předehrávají oslavný trilek před samotným, neméně príma příjmením. Je skvělé, že se rodiče rozhodli neobtěžovat životy svých potomků blemcavými českými jmény, jako jsou Jiří, František, Eliška, Kateřina, či snad dokonce Jan! Vždyť jak by to vypadalo v anglických jeslích, školkách a školách, které u nás máme? A později… třeba na Harvardu? Všichni by se těch Čecháčků stranili – ani by neuměli vyslovit jejich jména! Děti by volaly: „Look at Jirži“ nebo „Come on Kauteržina“ a smály by se na celé kolo. Krásně to jménosloví také pojaly sestry Geislerovy. Ester zahrnula svoje potomky báječnými jmény: Mia Rosa pro holčičku a pro chlapečka Jan Etien. Aňa dobře nakročila s Brunem Fideliem, ale u holčičky malinko zaváhala, a tak skončilo u fádní Stelly. Ach jo, taková škoda. 28
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 28
20.09.19 14:58
Jak já těm dnešním malým capartům závidím. Vždy když jdu kolem dětského hřiště a slyším z pískoviště volání maminek: „Marie Luiso, pojď sem!“ nebo „Franku Sebastiane, utři si nos!“ či dokonce „Rocky Marchiano, nebij chlapečka!“ sedne na mě smutek. Proč ne já? Proč já neměl to štěstí a nedostal jsem nějaké to exkluzivní jméno?! Jistě, v době, kdy jsem se narodil, se jméno Jakub objevovalo zřídka a dát ho svému dítěti se pokládalo za hrdinství. Tehdy byla „jistota“ Boris, Ivan, Vladimír… zkrátka jména Ruskem lehce zavánějící. A dnes? Jakub už se jmenuje kdejaký trouba – včetně mě. Je mi to líto. Vždyť jak by se krásně vyjímalo například YVES-SAINT KOHÁK. Řekněte sami – nezní to božsky? Měl bych zlaté vizitky a i nějaký ten módní salon bych možná mohl založit. Nebo DIEGO ARMANDO Kohák! S takovým jménem by se mi hrál fotbal úplně jinak! Soupeři by se už předem třásli hrůzou. A lidé by si na ulici říkali: „Podívej, tamhle jde Armando na trénink…“ A kdo by neměl rád Belmonda?! Jeho křestní „Jean-Paul“ by ke mně taky náramně sedlo. Mluvilo by se o mně jako o Žánpólákovi a věta „J‘taime“ by z mých úst zněla o mnoho uvěřitelněji, než je tomu nyní. No nic, každý se musíme smířit s tím, co máme. Mělo to tak být.
29
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 29
20.09.19 14:58
Jmenuji se... (část II.) Jakub Kohák – autor citátu: „I ležení na gauči může být únavné.“
V posledním sloupku jsem chválil nastupující trend, a to dávat svým potomkům exotická jména. Navazuji nyní pojednáníčkem, které je určeno speciálně pro ty, kterým rodiče „nepřáli“. Přátelé, nebuďte smutní, ještě není nic ztraceno. Podívejte se na takovou Hanku Zaňákovou… jak je z ní najednou Lucie Bílá! (Co si budeme povídat – je to lepší.) Nebo takový Petr Čtvrtníček – kdo by řekl, že jeho civilní jméno je Zdeněk Pšoukal? A co teprve Karel Roden? Asi nevíte, že se jmenuje Čeněk Šlejška! Proto jsme se s kamarádem Jirkou Zemanem rozhodli, že se také přejmenujeme. Jemu lidé díky jeho strýci z Vysočiny říkají, že je oteklý z pití becherovky (mimochodem je to pravda), a děti na něj na ulici pokřikují „major Zeman“. A ani já nemám jméno z marcipánu. Začali jsme tedy uvažovat nad našimi novými jmény. Chtělo to něco blyštivého, fajnového, aby to chytlo. Přes jména, na která není naše společnost ještě 30
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 30
20.09.19 14:58
připravena – Eleanor Překrásný, Mercedes Láska nebo Hřebeček Udatný –, jsme se dostali až ke skvostu – Marcel Metalíza! Jméno dostatečně naleštěné a poutavé… navíc iniciály MM již před námi proslavila Marilyn Monroe (což byla samozřejmě Češka Jiřina Poupětová z Kadaně). Pak se to ale stalo! Nemohli jsme přijít na jméno podobné hodnoty a oba jsme chtěli být M. Metalíza. Proto jsme se rozhodli, že si o to báječné jméno dáme závod. Jirka navrhl soutěž sobě blízkou – prý kdo vypije víc becherovek a po každé skleničce praští hlavou o dveře, vyhrává. Já jsem chtěl, aby rozhodl IQ test. Ani jeden z nás soupeřův návrh nepřijal, a tak uzrál nápad vskutku ďábelský! Vymyslíme ještě jedno jméno – nelichotivé – a o obě si zahrajeme zápas v ping-pongu. Vítěz bude Marcel Metalíza, prohránek se musí přejmenovat na Ropovod Družba. Zajímavé je, že záporná jména jsme sypali z rukávu raz dva. Důkazem toho jsou Flusník Howňakovski a Hnojan Oprudovič, kteří se umístili v TOP 3. Ropovoda si nakonec prosadil Jirka, protože jeho táta tehdy hrál dělníkům, kteří ropovod uváděli do chodu, na mandolínu. Takže teď trénuji stolní tenis. Kdybyste někdo ovládali čopovanej bekhend, tak se mi ozvěte na spoďár.zatuchlo@ @metro.cz.
31
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 31
20.09.19 14:58
Chceš mír? Pěstuj knír!
Jakub Kohák – účastník mezinárodního mistrovství Maďarska v pěstování knírů, kotlet a podbradků Tak nám pomalu končí únor. Možná to nevíte, ale únor byl vyhlášen Světovou asociací pro podporu Měsíců a Měsíčků (SAPMM) jako „Měsíc Knírů“. A to mi připomíná, že je tomu skoro rok, kdy jsem byl pozván do vědecko-zábavného pořadu moderátora Karla Šípa – Horoskopičoviny. Abych byl Karlovi hned od začátku sympatický, nechal jsem si tenkrát narůst knír – skoro takový, jako má on. Rozhodl jsem se pro knír asi šest dní před natáčením, a tak se nedá říct, že se jednalo o tzv. „mrožák“. Ovšem jisté rysy kníru to neslo. Mám totiž tu výhodu, že mi vousy, chlupy a ostatní osrstění roste závratnou rychlostí. Je to zhruba 0,01 cm za 275 vteřin. Pořad se tenkrát mimořádně povedl. Lidé ho chválili po celém světě, dokonce se ozval jeden divák z Vene zuely! Přál si opakování pořadu a španělské titulky k tomu. Psal, že pořad zachytil na internetu a nemohl z něj spustit zrak. Jsem si jistý, že na něj – stejně jako na další miliony 32
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 32
20.09.19 14:58
diváků – zapůsobil můj knír! Agentura STEM tehdy provedla průzkum a zjistila, že moje popularita u nás v baráku tehdy stoupla o 31 %, v ČR to bylo o 2,35 % a celosvětově to dělalo 0,000021 %. A to není špatný výsledek. Několik dní po odvysílání pořadu jsem dostal dopis. Vím, tvrdil jsem tehdy, že jsem dostal stovky dopisů… trochu jsem lhal, protože jsem myslel, že když to budu tvrdit, tak si toho někdo všimne a pozve mě třeba do poroty soutěže „Miss Kompost“ nebo mě někdo požádá, abych přestřihl pásku v nějakém novém nákupním středisku… Byl to tedy jen jeden dopis – ale nádhernej. Poslal mi ho Daniel Henych a já si dovolím z něj citovat: „Vážený pane magistře (to jsem tehdy nebyl, asi zabral opět knír), v úterý… jsem Vás slyšel hovořit v TV. Je mi 76 let, jsem bývalý dejvický farář Českobratrské církve evangelické. Občas skládám písničky pro děti a jedno mé vánoční pásmo se týká reklamy…“ V dopise byl přiložený paklík svižných textů a s nimi ještě notová partitura s notami, houslovým klíčem atp. Mám svolení použít veškeré texty a hudbu – s jedinou podmínkou. Totiž že všichni účinkující – muži i ženy – budou mít knír!
33
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 33
20.09.19 14:58
Není bitka jako bitka
Jakub Kohák – držitel černého pásu v karate, červenobílého v judu a růžového v žehlení Tak se nám chlapi servali. Nemyslím teď volbu prezidenta… Mluvím o něčem mnohem důležitějším! O boxerském souboji Kličko vs. Ibragimov. Ve hře bylo několik titulů mistra světa. Vím, je to divné, ale během let se založilo několik boxerských asociací, protože se lidem kolem boxu zdálo, že je těch mistrů světa málo. Ale konečně už všem došlo, že šampion může být jen jeden, což já vím odjakživa. Začalo to už v porodnici, kdy jsem chtěl ležet vedle Jiřinky Puškrábkový, která se narodila půl hodinky po mně. Měli jsme oba stejný vztah k hudbě, k výtvarnému umění… zkrátka rozuměli jsme si. Ovšem měl tam na ni zálusk ještě jeden chlapeček, který se narodil o dva dny přede mnou, takže byl o dost starší. Mě to ale nepolekalo, rozdali jsme si to na férovku a už po třiceti vteřinách jsem měl takovou převahu, že mě vrchní sestra vyhlásila vítězem, a tak jsem mazal do postýlky vedle Jiřinky. Boxu – pěstnímu souboji – se také říkalo „rohování“. Bylo to proto, že zápasníci nosili speciální helmice, 34
Svet_podle_Kohaka_001-280.indd 34
20.09.19 14:58