0041210

Ivana Faryová

TAJEMSTVÍ UKRYTÁ V PÍSKU 100 let české egyptologie

Na úvod Kdy jindy by měla vyjít kniha o českých egyptolozích než v roce 2019, tedy v době, kdy si u nás tento vědní obor připsal stý rok své existence. Kdo ví, zda by u nás dnes vůbec existoval nebo na jaké úrovni, nebýt našich prvních egyptologů, pánů Františka Lexy, Jaroslava Černého a Zbyňka Žáby, kteří připravili cestu k mimořádným úspěchům svým dnešním kolegům. A kdo ví, co by s ní bylo, nebýt profesora Miroslava Vernera, který se v normalizačních sedmdesátých letech nevzdal, českou egyptologii zachránil před nechápavostí komunistů a v Egyptě udržel koncesi, která je pro poznání starověké společnosti tak významná. Se všemi se seznámíte na dalších stránkách. S nimi a s mnoha dalšími, kteří odkrývají fascinující svět starodávné civilizace a pro něž je důležitý každý jejich objev – poskytne totiž informace, které díl po dílku jako puzzle zapadají do stále podrobnějšího obrazu o životě dávných Egypťanů a fungování jejich státu. Jsou to vynikající vědci, uznávaní učitelé a také skvělí vypravěči. Vést s nimi rozhovory pro tuto knihu bylo jako sedět na nesmírně poutavých přednáškách. Bylo tak snadné se při jejich vyprávění nechat unést a ocitnout se v představách buď ve starém Egyptě, anebo v novodobém Abúsíru na vykopávkách! Přerušovat je otázkami se mi často vůbec nechtělo. Díky nim – a kvůli nim, vznikla tato kniha. Děkuji všem, kteří pro nás objevují starověké Egypťany a jejich odkaz, že svolili, aby tentokrát byli představeni oni sami a podělili se nejen o své zkušenosti, ale i o osobní pocity a vzpomínky. Je to ředitel Českého egyptologického ústavu Miroslav Bárta, kterého výzkum staroegyptské společnosti přivedl ke srovnávání s ostatními civilizacemi a k závěrům, jak a proč vznikly a zanikly, dále jeho zástupce Jiří Janák, vynikající znalec staroegyptského náboženství a toho, jak se Egypťané skrze ně dívali na svět, bývalý dlouholetý ředitel ústavu Miroslav Verner, pro něhož je Egypt druhým domovem. Z jeho vyprávění je silné osobní pouto k této zemi a její historii opravdu znát. Jsou to egyptologové Ladislav Bareš, jemuž se podařilo objevit nevykradenou Iufaovu hrobku, Hana Vymazalová, expertka na fascinující starověkou matematiku, účetnictví a lékařství, Mohamed Megahed, jenž zkoumá a zachraňuje Džedkareovu pyramidu a nedávno objevil jméno jeho manželky, Jana Mynářová, specialistka na Novou říši, která se zabývá například otázkami souvisejícími s objevem chrámu slavného krále, stavitele Ramesse II., Jaromír Krejčí, který do novodobého světa „vrátil“ starověkou královnu Chentkaus III. a další členy její rodiny. Také je to Veronika Dulíková, která vede opravdu specifický výzkum: vytváří databázi egyptských hodnostářů, aby zjistila, jak se starý Egypt proměňoval, když se moc přesouvala 7

Tajemství ukrytá v písku z královských rukou k vlivným rodinám a zájmovým skupinám. Nebo Lenka Varadzinová, která pracuje o tisíce kilometrů dál od Abúsíru a v Súdánu na šestém nilském kataraktu objevila mimořádně husté pravěké osídlení, o němž ještě před lety nikdo nic netušil. Děkuji grafičce Jolaně Malátkové za vysvětlení, proč je v době špičkové fototechniky nepostradatelné objevy kreslit. Díky knihovnici Jiřině Růžové se dovídáme, kdo byl vlastně Jaroslav Černý a jak velký profesní i osobní význam měl pro české egyptology. Zkoumala jeho život a napsala o něm knihu. Všichni jmenovaní věnovali této knize mnoho času počínaje rozhovory samotnými po jejich autorizaci. Děkuji rovněž za odbornou supervizi ostatních textů, a to Miroslavu Bártovi, Jiřímu Janákovi, Janě Mynářové a Jaromíru Krejčímu. Až na jednu výjimku patří fotografie v knize Českému egyptologickému ústavu. Za souhlas s jejich poskytnutím jsem vděčná Miroslavu Bártovi a za trpělivou pomoc s jejich výběrem egyptoložce Lucii Jiráskové. Poděkování posílám také do egyptské Gízy slavnému egyptologovi Zahi Hawassovi, který s českými vědci léta spolupracuje. Je mi ctí, že se ochotně ujal předmluvy. Mimořádné poděkování za projevenou trpělivost, podporu a pomoc patří mé dceři Lucii a všem dalším členům rodiny, k níž řadím i svou kamarádku Markétu – všichni vědí, jak důležité pro mě bylo napsat tuto knihu. Děkuji i mnoha přátelům a kolegům za milou podporu a za to, že se na následující řádky těšili. Ivana Faryová Praha, červenec 2019

8

Předmluva Jsem nesmírně rád, že mohu uvést několik slov k oslavě sta let egyptologie na Univerzitě Karlově. Minulé století bylo svědkem kariér velkých českých egyptologů, kteří svá jména do historie oboru zapsali zlatým písmem. Vychovali mnoho studentů, kteří pak pokračovali vlastními úspěchy při vytváření vynikajících vědeckých prací a populárních knih, důležitých textů, a hlavně za sebou mají zásadní archeologické objevy. Ty se dostaly na první stránky novin po celém světě a podmanily si srdce lidí doma v České republice. Tyto objevy nepochybně změnily naše chápání historie starověkého Egypta. Proto když navštívím Abúsír, kterému říkám „země zapomenutých pyramid“, a dívám se na vrcholky jeho památek, mám pocit, jako kdyby na obloze svítilo jako souhvězdí jméno Univerzity Karlovy. Historie egyptologie na Univerzitě Karlově začala před 100 lety, v roce 1919, kdy na fakultu nastoupil František Lexa a vedl zde první přednášky na toto téma. Opravdu skvělá kapitola se začala psát o několik desetiletí později, v roce 1960, kdy si Československý egyptologický ústav vybral Abúsír za hlavní místo svých výzkumů. Z tohoto důvodu už skutečně nikdo nemůže Abúsír nazývat „zemí zapomenutých pyramid“. Díky dlouholetým českým výzkumům a vědecké úrovni práce egyptologů proslulo toto místo svými pyramidami, v nichž byli pohřbeni někteří faraoni páté dynastie a v hrobkách vysocí úředníci Staré říše (třetí až šesté dynastie). Zbyněk Žába zahájil výzkumy Univerzity Karlovy v Abúsíru tím, že odhalil jednu z nejvýznamnějších hrobek Staré říše, Ptahšepsesovu mastabu. Tato hrobka vybudovaná pro vezíra a zetě krále Niuserrea obohatila naše poznání o správě země během zlatého věku Staré říše. Dalším předním českým egyptologem, který zasvětil svůj život tomuto místu, je můj přítel Miroslav Verner. Mezi množstvím jeho působivých objevů v Abúsíru je i pyramida panovníka Raneferefa a první důkaz toho, jak byla postavena. O kousek dál objevil Jaromír Krejčí hrobky členů královské rodiny z doby Staré říše a Ladislav Bareš hrobky z 1. tisíciletí př. Kr., tedy z doby, kdy si Egypt podmanili Peršané. Měl jsem možnost pozorovat, jak jeden z bývalých Vernerových studentů, Miroslav Bárta, znovu oživil „zázračnou moc“ abúsírské lokality, když převzal vedení archeologických projektů. Bárta objevil řadu hrobek Staré říše, které jsem osobně navštívil, ovšem jeho nejvýznamnějším objevem je dřevěná loď z doby třetí dynastie. Nás egyptology překvapilo, že loď patřila spíše soukromé osobě než králi, mimo jiné kvůli své velikosti. Před pár lety Miroslav Bárta odkryl také pozůstatky chrámu Ramesse II., první doklad tohoto typu na abúsírském pohřebišti. Bárta navázal úžasné vztahy s mnoha egyptskými

9

Tajemství ukrytá v písku badateli, kteří pomáhají Českému egyptologickému ústavu v Abúsíru, a stal se mým blízkým přítelem. U příležitosti oslavy stého výročí musím zmínit jeden konkrétní příběh. Český egyptologický ústav objevil hrobku „správce paláců“ Iufaa z období 500 let př. Kr. Tehdy jsem byl ředitelem Gízy. Verner, který výzkum hrobky vedl, mě informoval o pozoruhodném nálezu: Iufaova hrobka byla zcela nedotčená. Hned jsem jel výzkum navštívit – a ano, byl to obrovský, neuvěřitelný objev! Zavolal jsem Farouka Hosniho, který byl tehdy ministrem kultury, abych mu tuto výjimečnou zprávu předal. Řekl mi: „Neotvírejte sarkofág, dokud nepřijedu s novináři.“ To mě znepokojilo, protože jsem věděl dvě věci. Za prvé, otevření jakékoli hrobky před médii je obtížné a nebezpečné. Za druhé jsem si byl vědom toho, co se stalo egyptskému archeologovi Zakariovi Ghoneimovi, který v padesátých letech minulého století našel pyramidu krále Sechemcheta. V pohřební komoře stál žulový sarkofág a byl neporušený, neotevřený. Vzhledem k významu tohoto objevu pozval prezidenta Gamála Abdel Násira i novináře, aby se zúčastnili otevření sarkofágu. A 26. června 1954 Ghoneim se svým týmem zvedl víko sarkofágu… jen aby ho našel prázdný. S vědomím toho všeho jsem se připojil k Vernerovi. Pootevřeli jsme Iufaův sarkofág, ale jen natolik, že jsme uvnitř mohli vidět Iufaovu mumii. Pak jsme vše vrátili na původní místo. Aniž bychom někomu řekli, že jsme si už obsah prohlíželi, pozvali jsme ministra a média na slavnostní otevření. Šlo to velmi dobře. Ministrovi jsem tento příběh konečně přiznal, až když opustil úřad. Zvláštní poděkování patří Univerzitě Karlově a zejména Miroslavu Vernerovi, protože přijal na univerzitu tři mé studenty. Všichni se vrátili dobře připraveni pomáhat své zemi, protože se jim v Praze na Českém egyptologickém ústavu dostalo vynikajícího vzdělání a tréninku v oboru egyptologie. Jsem rád, že se jeden z mých studentů, Mohamed Megahed, stal dokonce členem tohoto ústavu a oženil se s egyptoložkou Hanou Vymazalovou a že zahájil nový archeologický výzkum v jižní Sakkáře u pyramidy panovníka Džedkarea. O tomto králi 5. dynastie máme málo informací, ale Mohamedova práce obohatila naše poznání jak o tomto panovníkovi, tak o jeho pyramidě. Nedávno odkryl nádhernou hrobku hodnostáře Chuyho, která je zdobena reliéfy se zachovanými původními zářivými barvami, mezi nimi i krásně propracovaný motiv fasády královského paláce. Mohamed mi poslal několik fotografií těchto výjevů. Druhý den jsem náhodou cestoval se svým drahým přítelem Dr. Khaledem El-Enanym, ministrem pro památky, se kterým jsem se o tento zážitek podělil. Když se vrátil do Káhiry, dozvěděl se, že Dr. Mostafa Waziri, generální tajemník Nejvyšší rady pro památky Egypta, oznámil tento objev, aniž by umožnil médiím tuto velkolepou hrobku spatřit. Fotografie a krá10

Předmluva sa hrobky Dr. El-Enanyho natolik ohromily, že trval na tom, že objev Chuyho hrobky oznámí znovu. Pozval mnoho zahraničních velvyslanců a médií, aby si tuto velkolepost tentokrát prohlédli. Doufám, že egyptologové Univerzity Karlovy budou v Abúsíru i nadále pokračovat ve svých zásadních konzervačních a restaurátorských projektech. Toto místo je klenotem v oblasti mezi Velkou Chufuovou pyramidou v Gíze na severu a Džoserovou pyramidou v Sakkáře na jihu. Věřím, že největším darem, který by Egypt mohl dát lidem v České republice, je výstava soch a dalších předmětů nalezených v Abúsíru, která tak oslaví těchto sto let egyptologie na Univerzitě Karlově. Výstava bude demonstrovat spolupráci a přátelství, kterým se naše dvě země těšily v průběhu poslední stovky let – a budou se těšit ještě nejméně dalších sto let. Zahi Hawass Gíza, červen 2019

Zahi Hawass, bývalý generální tajemník Nejvyšší rady pro památky Egypta a ministr pro památky Egypta, je egyptský archeolog a jeden z nejznámějších egyptologů světa. Nositel mnoha světových ocenění za vědeckou činnost je známý také laické veřejnosti po celém světě, a to zejména díky svému úsilí popularizovat egyptologii, archeologii a starověký Egypt.

11

Archeologický klenot Abúsír Abúsírské pohřebiště králů a vysokých hodnostářů, které patřilo k hlavnímu městu Mennoferu, se vyvíjelo tři tisíce let. Je to místo odrážející většinu dějin staroegyptské civilizace, zejména 3. tisíciletí př. Kr. Tady se formoval egyptský stát. Dnes Abúsír patří k největším a nejdůležitějším archeologickým nalezištím v Egyptě. Čeští egyptologové zde odkrývají významné památky a pak jako detektivové do detailu pátrají po významu každého svého objevu, aby do celého příběhu o životě a vývoji starodávné civilizace zasadili další dílek poznání.

Satelitní snímek pyramidového pole v Abúsíru ukazuje, že pod pouštním pískem je stále velké množství neodkrytých památek.

13

Tajemství ukrytá v písku Pouštní krajina na okraji nilského údolí se postupně zvedá na náhorní plošinu egyptské Západní pouště. Nic zde neroste, protože tu není ani kapka vody. Všude jen písek a jako dominanty čtyři pyramidové komplexy panovníků 5. dynastie. Jsou to následovníci králů z Gízy, která vznikla dřív než Abúsír, a vládli Egyptu v době 25. až 24. století př. Kr. Uctívali boha slunce Rea, jemuž stavěli sluneční chrámy v Abú Ghurábu, jen několik set metrů od svých pohřebních komplexů. Proto se jim říká sluneční králové. Tu hladký písek, támhle kopeček a o kousek dál zbytek kamenných rozvalin, možná je to nějaká zídka nebo snad jen přirozená nakupenina kamení. Různě probarvený terén na první pohled nevypadá, že by mohl být něčím jiným než běžným pouštním povrchem. Ovšem takto to vnímá jen nezkušené oko laika. Čeští egyptologové vědí, že pod povrchem, často jen pod několika málo centimetry písku, jsou památky, které čekají tisíce let, až je někdo objeví. A nejsou si tak jistí pouze proto, že mají detailní satelitní snímky oblasti a geofyzikální průzkum. Vždyť tady v Abúsíru pracují už desítky let a terén umějí perfektně „číst“. Vědí, co mají hledat. A navíc…

Celkový pohled na Abúsír od jihovýchodu přes bývalý Abúsírský rybník. Právě tady čeští egyptologové pracují již zhruba 60 let, je to jejich hlavní archeologická koncese v Egyptě. Vpravo za abúsírskými pyramidami jsou vidět proslulé pyramidy v Gíze.

14

Archeologický klenot Abúsír

Sto let české egyptologie 1919 – První přednášky o starověkém Egyptě na Univerzitě Karlově, které jako soukromý docent bez nároku na plat vedl František Lexa. 1958 – V říjnu byl založen Československý egyptologický ústav při Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. O tři měsíce později, v lednu 1959, bylo otevřené i jeho pracoviště v Káhiře. 1960–1965 – Egyptologové se podíleli na záchranných pracích v Núbii, v oblasti dnešní Asuánské přehrady, které organizovalo UNESCO.

1960–1974 – Výzkum Ptahšepsesovy mastaby, první terénní práce českých egyptologů v Abúsíru. 1976 – Ústav získal koncesi v Abúsíru, která se během let rozšířila natolik, že dnes je to největší území, které Egypťané svěřili k výzkumům zahraničním vědcům. Čeští egyptologové zde zkoumají až pět tisíc let starou historii, dobu 3. až 1. tisíciletí př. Kr. 2003 – První expedice do egyptské Západní pouště. Tento výzkum byl ukončen v roce 2010.

2009 – První expedice do Súdánu, kde egyptologové pracují v oblasti pohoří Sabaloka na 6. nilském kataraktu a v oblasti Usli nedaleko čtvrtého nilského kataraktu. 2019 – Egypťané, kteří nedovolují vývoz svých památek za hranice země, učinili výjimečné rozhodnutí: dali souhlas s převozem vybraných českých objevů do České republiky pro výstavu v Národním muzeu, která se má konat v roce 2020.

15

Tajemství ukrytá v písku „Po dešti je možné vidět v různých částech lokality desítky a desítky cihlových struktur, které čekají na své prozkoumání. Jejich zdivo vysychá déle než okolní písečný povrch, a proto jsou tak dobře vidět. Další části koncese jsou dobře analyzované díky geofyzikálním metodám a satelitnímu snímkování,“ komentuje současné poznání lokality ředitel Českého egyptologického ústavu Miroslav Bárta. „Vždy ale až archeologický výzkum ukáže, o co přesně jde,“ dodává. Atmosféra starověké memfidské nekropole je magická. Stačí jen trocha představivosti a pozorovatel se ocitá zpět ve 25. a 24. století př. Kr. Znovu může spatřit, jak se od hlavního města Mennoferu v zeleném nilském údolí blíží pohřební procesí. Přeplaví se přes Abúsírský rybník a ocitá se na okraji slavné nekropole. Možná zemřel člen královské rodiny, možná některý z nejmocnějších hodnostářů země. Právě tato elita žijící v období Staré říše, zpravidla v době 5. dynastie, je tady na západním břehu Nilu pohřbívána. Průvod defiluje k hrobce, kterou měl zemřelý připravenou obvykle už dávno před svou smrtí.

Zakladatelé české egyptologie František Lexa (1876–1960) začal psát dějiny české egyptologie, když v roce 1919 jako soukromý docent začal na Univerzitě Karlově přednášet o starověkém Egyptě. Studoval mimo jiné staroegyptské písmo a po založení Československého egyptologického ústavu (1958) se stal jeho prvním ředitelem. Jaroslav Černý (1898–1970) se věnoval staroegyptskému jazyku a náboženství. Byl prvním českým egyptologem, který pracoval v egyptském terénu. Po druhé světové válce odešel do Velké Británie, působil jako profesor na oxfordské univerzitě. I když mu komunisté odebrali občanství, české egyptology nepřestal podporovat a jejich pražskému pracovišti odkázal svou egyptologickou knihovnu, která dosud patří k nejvýznamnějším v Evropě. Zbyněk Žába (1917–1971), žák Františka Lexy, vedl výzkumy Ptahšepsesovy mastaby v Abúsíru a předtím se podílel na záchranných výzkumech v Núbii, v místech, která pak zalila voda Vysoké Asuánské přehrady. Byl ředitelem Československého egyptologického ústavu v Praze a Káhiře.

Zbyněk Žába a Jaroslav Černý před obrazem svého učitele Františka Lexy, zakladatele české egyptologie. Fotografie je z roku 1967.

16

Po smrti Zbyňka Žáby se ve vedení Československého, resp. Českého egyptologického ústavu vystřídali František Váhala, Miroslav Verner, Břetislav Vachala a Ladislav Bareš a Miroslav Bárta.

Archeologický klenot Abúsír

České koncese Abúsír – Od roku 1976 hlavní a nejdelší česká koncese v Egyptě. Archeologická lokalita nedaleko Káhiry na okraji nilského údolí je nekropolí 5. dynastie králů, nacházejí se zde i hrobky vysokých hodnostářů a další stavby nejen z doby stavitelů Staré říše, ale i z dalších historických období. Mnozí pozdější egyptští vládci se ke slavným tradicím z doby takzvaných slunečních králů hlásili a vraceli se do této oblasti. Proto zde čeští egyptologové objevují i památky z období Nové říše a Pozdní doby. Jižní Sakkára – Lokalita na jihu navazuje na Abúsír, od roku 2010 zde probíhá výzkum pyramidového komplexu panovníka Džedkarea. Egyptská Západní poušť – Výzkum ranně křesťanského osídlení byl již ukončen (probíhal v letech 2003 až 2010). Vědci mimo jiné zjistili, že komunity, které zde žily ve 4. a 5. století po Kr., musely oblast opustit v podstatě z roku na rok, a to kvůli klimatické změně. Súdán – V pohoří Sabaloka v oblasti 6. nilského kataraktu probíhá výzkum jedné z nejhustších sítí pozdně pravěkého osídlení. Před českými vědci tuto oblast, která významně odhaluje život společností na prahu vzniku civilizací v údolí Nilu, nikdo nezkoumal. Druhá archeologická lokalita Usli leží severněji a vědci zde objevili chrámy a paláce z doby 1. tisíciletí př. Kr. Výzkumy zde probíhají od roku 2009.

Pro přesnost dodejme, že vědci nemají doložené, jestli se pohřební procesí přes starověký rybník opravdu přeplavovalo. Ale nevylučují to. Tato tradice se v rámci pohřebního rituálu odehrát musela, ovšem mohla být jen symbolická – třeba zemřelého „přeplavili“ na marách jen po písku. Pozůstatky rybníka jsou znatelné dodnes, byl tam vlastně ještě před sto lety, vždy minimálně po část roku v období nilských záplav.

Nejdelší česká záchranná mise Abúsír je vlajkovou lodí egyptologů z Prahy a také nejdelší českou zahraniční záchrannou misí. Až na drobné výjimky zde vědci vedou úspěšný terénní výzkum bez přerušení už 60 let. Objevují jednu památku za druhou, čistí je, restaurují, rekonstruují. Při práci na kdysi tak strategickém místě, jakým Memfida byla, je obklopují další slavní sousedé. Pohled upřený severním směrem se zastaví o pyramidy v Gíze u dnešní Káhiry, směrem na jih pak třeba o nejstarší egyptskou pyramidu, Stupňovitou pyramidu panovníka Džosera v Sakkáře. Než čeští vědci přišli do Abúsíru, nejevil o tuto lokalitu nikdo valný zájem. Mělo se za to, že vše, co zde bylo k nalezení, už nalezeno bylo. Opak byl pravdou. Ve stínu zdejších pyramid panovníků Sahurea, Neferirkarea a Niuserrea čeští egyptologové objevili a prozkoumali už stovky památek. K nejvýznamnějším z období Staré říše patří mastaba vezíra Ptahšepsese, největší známá nekrálovská hrobka této doby, nebo Raneferefův pyramidový komplex a jeho papyrový archiv, pyramidový komplex královny Chentkaus II. s dalším papyrovým archivem. Jiná královna Chentkaus, v pořadí třetí, byla objevena v mnohem skromnější hrobce než její předchůdkyně. Manželka krále Raneferefa byla 17

Tajemství ukrytá v písku pohřbená v jedné ze čtyř navzájem si podobných hrobek na takzvaném Nachtsareově hřbitově. Z mnohem mladší doby jsou obrovské šachRaně dynastická doba: tové hrobky, z nichž zejména hrobka správce cca 2900–2590 př. Kr. – od 1. dynastie královských paláců Iufay způsobila senzaci: do Stará říše: jeho pohřební komory se nedostali zloději. Byl cca 2590–2120 př. Kr. v ní neporušený sarkofág i s mumií a hlavně – od 3. dynastie spousta nových, dosud neznámých písemných První přechodná doba: dokladů. cca 2118–1980 př. Kr. Objev pozůstatků chrámu Ramesse II. na – od 9. dynastie abúsírském pohřebišti byl jistým zadostiučiněStřední říše: ním. Existovaly totiž různé, dávno objevené pícca 1980–1760 př. Kr. – od 11. dynastie semné dokumenty, podle nichž tento panovník Druhá přechodná doba: 19. dynastie někde v této oblasti stavěl, narazit cca 1759–1539 př. Kr. zde na jeho stavební činnost se však do té doby – od 13. dynastie nikomu nepodařilo. Nová říše: K výjimečným objevům se řadí například cca 1539–1077 př. Kr. i hrobka strážce egyptských hranic a velitele – od 18. dynastie armády Kaapera, jedna z nejstarších zdobených Třetí přechodná doba: cca 1076–723 př. Kr. hrobek na pyramidových polích a současníka – od 21. dynastie stavitele nejstarší Stupňovité pyramidy, kněPozdní doba: ze Hetepiho, hrobový komplex kněze Nefera cca 722–332 př. Kr. a princezny Šeretnebtej, hrobka kněze a soudce – 25. až 30. dynastie Intiho, hlavního lékaře Egypta a panovníka, – druhá perská nadvláda Šepseskafancha, kadeřníka Anchirese nebo nejŘečtí vládcové: 332–305 př. Kr. staršího mudrce Kairese. K mnohým z nich vedla náhoda, možná i trocha štěstí. To je případ Ptolemaiovská doba: 305–30 př. Kr. třeba 18 metrů dlouhého člunu z období vlády 3. dynastie, jediného z této doby, jehož výzkum Římská doba: 30 př. Kr. – 395 po Kr. přinesl nové poznatky o stavbě lodí ve staroByzantská doba: 395–640 věku. Egyptologové hledali v jedné z hrobek pohřební komoru, což se jim nepodařilo, ale Dobytí Egypta Araby: 640 když egyptští dělníci začišťovali na závěr prací (Zdroj: Publikaci Stvořené pro věčnost: největší objevy české egyptologie; v roce terén, v písku narazili na zbytky ztrouchnivělé2018 vydala Univerzita Karlova, Filozofická fakulta) ho dřeva. Po několika měsících trpělivé práce z toho byla další senzace, kterou nikdo nečekal. „Překvapení nejsou v archeologii nikdy vyloučena. Vlastně jsou tyto momenty zvratu tím, co dělají archeologii archeologií. Z hodiny na hodinu může být všechno jinak. Jediný nález může představovat pramen, který jednoznačně vyvrátí dosavadní teorie,“ říká Miroslav Bárta. Starověký Egypt v datech

18

Archeologický klenot Abúsír

Žádná romantika, spíš řehole Je pět hodin ráno a v expedičním domku českých egyptologů se vstává. Je dva kilometry od Abúsíru a vědci si ho pronajímají od egyptského ministerstva pro památky. Mají to tak pohodlnější. Když před lety jezdili z Káhiry, kde bydleli na českém velvyslanectví, čas strávený cestováním byl kvůli husté dopravě neúnosný. V domku mají veškeré zázemí, které potřebují. Po ránu, než začne žhnout slunce, je každá minuta dobrá, na lokalitu se proto odjíždí už ve tři čtvrtě na sedm. „Archeologický výzkum běží od sedmi do dvou hodin odpoledne. Každý má svůj úkol, někdo zpracovává nálezy, jiný kreslí nebo fotí, experti na geofyziku proměřují terén, jsou tam restaurátoři, specialisté na čtení textů, v hrobkách pracují chemici, takže se tam někdy nedá ani vejít. Nikdy tam nejsme všichni, různí experti z Prahy přijíždějí, jak je zrovna potřeba,“ popisuje Miroslav Bárta. Kolem archeologů se pohybují najatí egyptští dělníci. Prokopávají vytyčený terén a suť vynášejí v košíkách stranou, přesouvají vápencové bloky, když je potřeba, stavějí lešení, dělají zednické nebo tesařské práce a podobně. Češi jsou dobrými zaměstnavateli, přijíždějí rok co rok už 60 let. Někdy potřebují kvůli jednomu objevu i šedesát dělníků z nedaleké vesnice najednou. Být egyptologem je romantická představa, v terénu to ale žádná romantika není. Až čtyřicet stupňů, písek, prach, pracoviště jako staveniště a značné pracovní tempo. „Na expedice vyjíždíme na jaře a na podzim zhruba na dva měsíce a věřte, že když se blíží konec, máme toho opravdu dost. Není to zrovna pro slabé povahy,“ líčí ředitel egyptologů a držitel abúsírské koncese Miroslav Bárta. Ta se totiž nevydává na vědeckou instituci ani na stát, ale na konkrétní jméno vědce. Ve dvě hodiny egyptologům práce nekončí, pouze ta terénní. Po obědě, který tvoří místní kuchyně, je potřeba zasednout k počítači a zpracovat nálezy nebo poznatky z archeologického výzkumu, případně dojet do Káhiry nakoupit vše, co je pro práci na další den potřeba, připravit plán na další den a také vyřešit spoustu úkolů, které přicházejí z Prahy. „Do toho všeho sepisujeme články, přednášky, knížky, když něco objevíme, je potřeba se bavit s novináři, chodíme na pracovní schůzky, to vše šest dnů v týdnu,“ dodává egyptolog. Výlet, osobní nákupy, procházka, večerní život, tak na to v Abúsíru opravdu čas není. A když se podaří nový objev, vypukne skutečný chaos. Je potřeba okamžitě udělat spoustu věcí, od předání informací na různá místa v Káhiře i v Praze až po zajištění objevu. Ani není čas se radovat. Abúsírská nekropole leží na rozhraní mezi stejnojmennou vesnicí v úrodném nilském údolí a pouští. I když vesnice… Žije tam 50 tisíc obyvatel, 19

Tajemství ukrytá v písku Reis Abdu na fotografii ze sedmdesátých let 20. století.

ale na egyptské poměry je to opravdu vesnice. Když egyptologové objevili Iufaovu hrobku s nevykradenou pohřební komorou, vyčistili ji, zrekonstruovali a připravili tak, že dnes už jen čeká na prvního návštěvníka. Hned tak ale nikdo nepřijde. Pohřebiště je totiž stále uzavřenou archeologickou lokalitou, památkově chráněnou a přísně střeženou policií. Otázka, zda a kdy ji Egypťané zpřístupní, zatím není příliš aktuální. Svět živých od nekropole odděluje vysoká zeď, vstup na lokalitu je důkladně kontrolován hlídkou. Kdo chce přijít, musí být součástí expedice, což předpokládá odbornost, a zároveň musí mít prověrku egyptských bezpečnostních orgánů. Vzít například na pomoc brigádníky z Česka z řad fanoušků egyptologie je vyloučené. Česká koncese v Abúsíru má dnes rozlohu kilometr a půl krát dva kilometry. „Když si vezmete typický výzkum o půdorysu 30 krát 15 metrů, jehož se postupně účastní 15 až 20 vědců, může trvat několik měsíců, než celou plochu do hloubky prozkoumáme. Největší práce, která může trvat roky, ale následuje až při zpracovávání výsledků, při studiu v kancelářích a v tichu knihoven, protože každý archeologický objev nastolí mnoho otázek. Každý nález je důležitý, nejcennější však je, když Panovníci 5. dynastie získáme a poskládáme nové informace o tom, (Stará říše, následnost panovjak egyptská společnost žila a jak se vyvíjela,“ níků) podotýká Miroslav Bárta. Veserkaf, Sahure, To je také důvod, proč dnes egyptologové Neferirkare Kakai, nepracují sami. Na jejich úspěších se podílejí Raneferef Isi, Šepseskare, Niuserre Ini, Menkauhor, vědci mnoha jiných oborů z různých institucí, Džedkare Isesi, Venis. českých i zahraničních. (Zdroj: Publikaci Stvořené pro věčnost: Bývalý dlouholetý ředitel egyptologického největší objevy české egyptologie; v roce 2018 vydala Univerzita Karlova, Filozoústavu Miroslav Verner říká: „Největším česfická fakulta) kým objevem v Egyptě je Abúsír jako takový.“ 20

Archeologický klenot Abúsír Pod pískem se ukrývá ještě tolik neodkrytých starověkých památek, že práce je na nekropoli pro mnoho dalších generací egyptologů. Podle Miroslava Bárty Abúsír rozhodně neřekl své poslední slovo.

Čeští egyptologové při terénním výzkumu zaměstnávají desítky abúsírských dělníků, které řídí předák, takzvaný reis. Dělníky najímá, ručí za ně, organizuje jim práci a dohlíží na ně. Desítky let je vedl Muhammad Abdo el-Kerétí (na snímku vlevo), jemuž všichni přezdívali reis Talál. Byl u všech významných českých objevů. Pocházel z významné rodiny předáků dělníků, která v tomto řemesle v Egyptě vynikala a patřila k nejzkušenějším. Na snímku je reis Talál a jeho mladší bratr Ahmed, rovněž předák, se sochami nalezenými v Neferově hrobce. Oba bratři již zemřeli, Talál v roce 2015, Ahmed o dva roky dříve. Tím skončila padesátiletá spolupráce českých egyptologů s rodinou el-Kerétiů. Už v ní není žádný nástupce.

21