strana 3 – titulní list – výtvarník
Rick Mofina ZTRACENÁ DCERA
Ztracena_dcera.indd 3
25.3.2020 11:00:37
MISSI NG DAUGHT ER © 2019 by Highway Nine, Inc. Translation copyright © [year] by [translator] or [copyright holder]. All rights reserved including the right of reproduction in whole, or in part in any form. This edition is published by arrangement with Harlequin Books S.A. This is a work of fiction. Names, characters, places and incidents are either the product of the author’s imagination, or are used fictitiously, and any resemblance to actual persons, living or dead, business establishments, events, or locales are entirely coincidental. Translation © Renáta Tetřevová, 2020 ISBN 978-80-249-4138-7
Ztracena_dcera.indd 4
25.3.2020 11:00:37
Žal plní místo vzdáleného dítka William Shakespeare, Král Jan, dějství III., scéna IV.
Ztracena_dcera.indd 7
25.3.2020 11:00:37
K NIH A PR V NĂ?
Ztracena_dcera.indd 9
25.3.2020 11:00:37
1 . K A PITO L A
BY L A TÉMĚŘ PŮLN O C , když se Ryan a Karen Laneovi vrátili z veče-
ře a kina domů. Ani jeden netušil, že se jim během pár hodin změní život navěky. Ryan zaparkoval Ford Escape před domem vedle své dodávky. Karen vystoupila jako první, malinko naježená, protože Ryan byl po celý večer dost protivný. Zabouchla dveře s větší silou, než bylo třeba. Ryan se zhluboka nadechl a zadíval se na nápis na dveřích dodávky – Lane & synové, stavební práce. Než se vydal za manželkou do jejich domu v západní části Syracuse, přemítal, co všechno tato slova znamenají. Uvnitř ucítil vůni feferonek a cibule. Zdálo se mu, že ve vzduchu se vznáší i slabý odér marihuany. Karen si v kuchyni povídala s Crystal, sedmnáctiletou slečnou na hlídání. „Ach, ano, byli hodní, paní Laneová,“ říkala právě Crystal. „Tyler mi povídal, že když už mu je teď třináct, nepotřebuje žádnou chůvu.“ „Nesmysl. Je to pořád malý kluk, i když se mu to nelíbí.“ Ryan na stole spočítal čtyři prázdné plechovky od limonády. Věděl, že děti a Crystal nikdy k pizze nevypijí víc než každý jednu. Pak si všiml, že na kuchyňské lince leží velká prázdná taška, a mrkl na Crystal, která si jeho pohledu všimla. Hned pustila vodu, aby umyla nádobí, a rychle posbírala krabici od pizzy a plechovky, jako by chtěla skrýt důkazy. „Nech to být,“ namítla Karen. „Já to udělám…“ „Tys tu někoho měla, Crystal?“ zeptal se Ryan. Dívka se na něj podívala a několikrát zamrkala. „Ne, neměla, pane Lane.“ „Nepozvala sis sem svého kluka, když šly děti spát?“ „Ne, pane Lane.“ „Tak proč tu jsou čtyři plechovky, když jste byli jen tři?“ „Přivezli je s objednávkou. Vypila jsem dvě.“ 11
Ztracena_dcera.indd 11
25.3.2020 11:00:37
„Znáš pravidla a víš, co se stane, když je porušíš.“ Crystal se otočila na Karen. „Panebože, vy mě vyhodíte?“ „Ne,“ odpověděla Karen a zamračila se na Ryana. „Proč bychom měli? Nikdo nikoho nevyhazuje. Ryane, řekla, že tu nikoho neměla. Promiň, Crystal, jsme jen oba malinko unavení.“ Sáhla do kabelky pro peněženku a vytáhla dvě dvacky. Ryan to považoval za fůru peněz, obzvlášť teď za dané situace. Karen ho ale nepřetržitě ujišťovala, že je Crystal levná. Předala dívce hotovost a prohlásila: „Odvezu tě domů, zlato.“ Crystal neřekla ani slovo a bez hnutí oba sledovala. Rozpačitý okamžik ukončilo až světlo reflektorů, které se mihlo po stěnách. „Děkuji, paní Laneová, ale poslala jsem textovku Zachovi. To je on.“ „Chlapec je nějak moc rychlý,“ zabručel Ryan. „Napsala jsem mu hned, jak jsem vás viděla přijíždět. Nebydlí daleko. Děkuji vám, paní Laneová.“ Crystal popadla peníze a sáčko, přehodila si tašku přes rameno a vyrazila ke dveřím. „Crystal. Počkej!“ zavolala za ní Karen. Chytila ji až u dveří. „Nic si z mého manžela nedělej. Všechno je v pořádku.“ „Paní Laneová, mám Maddie a Tylera opravdu ráda.“ Crystal potlačovala slzy. „A oni mají rádi tebe. Vážně je všechno v pořádku. Podívej, my teď máme jisté potíže, ale s tebou to nemá nic společného, ano, zlato?“ Crystal chvíli vstřebávala vysvětlení, pak kývla a sáhla po klice. Karen nechala Ryana v kuchyni a vydala se chodbou zkontrolovat děti. Začala u dcery Maddison. Tiše otevřela dveře a spatřila dceru, jak leží na boku, jednu nohu vystrčenou ven z pod deky. Karen ji celou přikryla a rozhlédla se po pokoji mírně provoněném šamponem. Tapeta na stropě zářila tmavými srpky měsíců a hvězd, na zdech visely plakáty slavných zpěváků a police byly plné plyšáků. Maddison svírala v ruce mobil. Karen jí ho opatrně sebrala a položila ho na noční stolek. Tyhle dnešní děti. Karen se trošičku sevřelo srdce. Maddison stejně jako její bratr rychle dospívala a z malé holčičky se stávala velká slečna. Karen na tu změnu ještě nebyla připravená. Hned si vzpomněla na nedávnou hádku kvůli nějakému klukovi, se kterým dcera chtěla jít na rande. 12
Ztracena_dcera.indd 12
25.3.2020 11:00:37
„Říkám ti, že ne. Žádné rande. Vždyť je ti jen dvanáct, Maddie!“ „Na svůj věk jsem ale vyspělá. Ty vůbec ničemu nerozumíš, mami!“ Karen se na dceru unaveně usmála a zalil ji mateřský chápavý soucit. Ale rozumím, miláčku. V životě je spousta věcí, které teprve musíš pochopit. Věř mi. Něžně pohladila dceru po vlasech. Ale hlavně si pamatuj, že tě miluji víc, než si myslíš. Karen zavřela dveře, přešla chodbu a vstoupila do pokoje syna Tylera. Byl to drsňák. Stěny si vyzdobil plakáty s vrtulníky Černý jestřáb, vojenskými terénními vozy Humvee a útočícími armádními letadly Hercules. Na poličkách měl vystavené poháry, plakety, fotografie, komiksy a sbírku loveckých nožů. Na stole hned vedle upatlaného počítače ležela herní konzole. Tyler toužil po novém laptopu, ale takový výdaj si v současnosti nemohli dovolit. Karen se zadívala do prázdných očí lebky umístěné v knihovně. Šlo o plastový model v životní velikosti, který mu dal nějaký kamarád. Z téhle věci mi pokaždé naskakuje husí kůže. V koutě na hromadě oblečení se jako raketa tyčil skateboard. Karen se dotkla fotografie, kterou udělala, když kempovali nedaleko Lake Placid. Tyler a Maddie se na ní rozpustile smáli a Tyler ji objímal. A teď tu ten velký bratr a ochránce spal na břiše. Miluji tě, broučku. Políbila ho na tvář a odešla. Když za sebou zavřela, zamyslela se nad vlastním životem. Možná není dokonalý, jako bývá ve filmech a knížkách. A možná nejsem dokonalá já. Jenže kdo je? Chtěla se stát ošetřovatelkou a místo toho trčí za kasou supermarketu. Ryanovi se v práci nedaří, a tak nezažívají zrovna pěkné časy. Karen však byla i tak vděčná. Neměla sice, co chtěla, ale nestrádala a považovala se za požehnanou ženu. Ryan zůstal v kuchyni sám a nalil si sklenici mléka. Co teď, krucinál, budu dělat? Sklesle pil, díval se z okna a v tmavé noci hledal odpovědi. V duchu si znovu přehrával setkání v bance. Seděl za stolem naproti Henrymu Driscollovi, manažerovi, který posuzoval žádost o půjčku, jež měla zachránit jeho živnost. 13
Ztracena_dcera.indd 13
25.3.2020 11:00:37
Zatímco Driscoll cosi ťukal do klávesnice a kalkulačky, Ryan si prohlížel diplomy a ocenění na zdi a pak mu oči sklouzly ke stolku na fotografie Driscolla a usmívající se atraktivní ženy. Na jednom snímku stáli před římským Koloseem, na druhém před Eiffelovou věží v Paříži. Rychle shrnul vlastní život. Ani on, ani Karen neměli vysokoškolské vzdělání. Karen byla pokladní. Nikdy v Evropě nebyli. Otočil snubním prstenem a sklopil oči k mozolnatým rukám. Kůži na palcích měl vysušenou a popraskanou. Pořádně se neumyl, a tak měl stále na odřených kloubech zbytky malých bílých stříkanců barvy. Tohle byl jeho diplom získaný prací stavaře. Tuhle profesi miloval a byla na něm znát. Mám ruce jako stařec. Vzpomněl si na svého sedm let mrtvého otce. To on založil firmu a doufal, že ji po něm jednou převezmou jeho synové Ryan a Cole. Colea zedničina nezajímala, ale Ryanovi se líbila hned od střední, když se v létě o prázdninách zaučoval. Tahal se s velkými překližkami, zvedal pytle se sádrou, pochopil, jak pracovat s olovnicí, zdít na sucho, namíchat správné poměry, omítnout zeď, zaspárovat. Stavařinu považoval za umění. Bylo mu ctí stavět nové zdi a stropy, vybudovat prostory, ve kterých lidé žili a pracovali. Driscoll se opřel a židle zavrzala. Zavrtěl hlavou. „Je mi líto, pane Lane, ale vaši žádost o podnikatelskou půjčku musíme zamítnout.“ „Vždyť ji chci jen krátkodobě.“ „Vzhledem k vaší současné finanční situaci jsou splátky až příliš vysoké.“ Ryan na něj vytřeštil oči. Driscolla dosud neznal. Přidělili mu ho po fúzi bank. Manažer se naklonil dopředu. „Pane Lane, nebudu chodit kolem horké kaše. Jistě znáte fakta. Půjčku na podnikání jste si navýšil už několikrát. Váš příjem za poslední tři kvartály šel dolů, příliv peněz nic moc a nedávno jste přišel o dvě významné zakázky, což vám rovněž uškodilo. Tíží vás dluhy. Zaměstnáváte pět lidí, včetně sebe. Jste v nájmu, platíte pojistku na obchod a splácíte dodávku.“ „Jakmile město schválí tři nové developerské projekty, všechno se zase pohne. Bude práce. Já jen teď potřebuju kapitál, abychom přežili těžké časy.“ „Plánované stavby automaticky neznamenají, že nějaký kontrakt dostanete. Tím ručit nemůžete.“ 14
Ztracena_dcera.indd 14
25.3.2020 11:00:37
„A co naše životní pojistky? Moje, mé ženy, syna a dcery? Těmi ručit můžu?“ „U některých bank ano, ale ne u té naší. Omlouvám se, ale další dluhy tady neobhájíte, dokud budete mít i nadále tak nízké příjmy. Procedura zpracování malé půjčky probíhá stejně jako v případě velké. Pravda je taková, že od konsolidace našeho peněžního ústavu si dáváme pozor na rizika.“ „Moje rodina vlastní firmu třicet let a nikdy jsme nezůstali nikomu nic dlužni. Nikdy.“ „Já tomu rozumím a respektuji to, ale stav vašeho konta se tenčí.“ Driscoll se zadíval na cifry zaznamenané ve žlutém notesu, chvíli cosi počítal na kalkulačce a pak vynesl verdikt nad Ryanovou firmou: „Podívejte, je téměř jisté, že Lane & synové vydrží tak osm, přinejlepším devět měsíců. Riskujete bankrot. Měl byste zvážit prodej nebo zastavení činnosti.“ „Mám to zavřít?“ Ryanovi bleskla hlavou vzpomínka na zimní rána, kdy se díval, jak jeho otec u kuchyňského stolu popíjí kávu, než se vypraví setmělou ulicí do práce. Vracel se za tmy s prázdným ešusem, zaprášený od sádry, ruce pocákané barvou. A do těch rukou mu pak v nemocnici zavedli hadičky, když dostal rakovinu. Ryan civěl na bankéřovu bělostnou košili, precizně uvázanou kravatu a na obvaz na změkčilém prstu. Asi se řízl o papír. Driscoll šmahem odsoudil k zániku firmu, kterou tvrdě vybudoval otec a svěřil ji jemu. Driscoll si odkašlal. „Je mi líto, Ryane, ale taková je realita.“ „Realita? To myslíte vážně?!“ Ryan se tak rozhorlil, až se Driscoll zarazil. Když Ryan vstal a nasupeně si ho měřil, bankéřovi poskakoval ohryzek nahoru dolů. Ještě teď v kuchyni, zatímco se díval na noční oblohu, supěl. Neodreagoval se ani po filmu, na který ho Karen vytáhla, „aby na chvíli přišel na jiné myšlenky“. Thrilleru o špionech a vrazích stěží věnoval pozornost. Náhle na rameni ucítil dotek. „Nemyslíš, že jsi byl na Crystal kapánek tvrdý?“ zeptala se Karen. „Měla tu Zacha.“ „Také nám kdysi bylo sedmnáct. Kromě toho, ona za nic nemůže.“ Otočil se k manželce. Věděl, že má pravdu. 15
Ztracena_dcera.indd 15
25.3.2020 11:00:37
„Nemůžu o firmu přijít.“ „Tak požádej o pomoc Colea, jak jsem ti radila. Nic jiného ti stejně nezbývá.“ „To nepřipadá v úvahu.“ „Ale potom, co ti řekli v bance, možná bys mohl…“ „Nepůjdu za ním. Tečka!“ „Dobrá.“ Karen se protentokrát stáhla. Pohladila ho po rameni a dál se s ním nepřela. Ryan dopil mléko. Pak se sebrali a šli spát. Později v noci se Tyler probudil. Měl po pizze, kterou snědl k večeři, žízeň, a tak zamířil do koupelny, aby se napil vody. U sestřiných dveří se zarazil. Uvnitř zaslechl tlumené hlasy. Co to tak pozdě vyvádí? napadlo ho. Celý rozespalý ale pokrčil rameny, napil se a vrátil se do postele. Asi si pouští video nebo s někým klábosí po telefonu. Jako obvykle.
16
Ztracena_dcera.indd 16
25.3.2020 11:00:37
2 . K A PITO L A
R Á N O R YA N S ED Ě L za kuchyňským stolem a na tabletu procházel státní a místní finanční programy pro malé podnikatele. Zatímco mu Karen dolévala kávu do otlučeného hrnku s nápisem Báječný taťka, který dostal ke dni otců, mrkla na monitor. „Jak to vypadá?“ zeptala se a sáhla po vlastním šálku na lince. „Žádná sláva.“ „Měl by sis promluvit s Colem.“ „Karen,“ zavrčel ledově. „Moc možností nemáš.“ „Já za ním nepůjdu!“ Zvedl hrnek, aby se napil, pohlédl na ženu a překvapilo ho, proč má na sobě firemní halenu. „Ty jdeš dneska do práce? Vždyť je sobota.“ „Včera jsem ti říkala, že jsem si vzala přesčasy.“ „Nějak jsem to přeslechl, promiň.“ Karen si dramaticky povzdechla. Nemínila se hádat, ale dráždilo ji, že Ryan nechce požádat o pomoc staršího bratra. Na okamžik zavřela oči a raději změnila téma. „Takže dneska budeš šoféra dělat ty. Odvezeš Maddie v devět na gymnastiku a Tylera na půl desátou do školy. Pomáhá stavět scénu na divadelní představení.“ „Dobře.“ „Musím se přichystat,“ kývla. V tu chvíli se objevil Tyler v džínách a modré mikině s kapucí, vlasy rozcuchané. „Mami, uděláš mi francouzský toust?“ Zvedl oči od mobilu. „Řekni si tátovi, zlato. Já jdu do práce.“ „Vždyť je sobota.“ „Copak mě tady nikdo neposlouchá?“ 17
Ztracena_dcera.indd 17
25.3.2020 11:00:37
Karen obrátila oči v sloup, usmála se a dopila kávu. „Tati,“ otočil se chlapec, „uděláš mi ten toust?“ „Minutku, kámo,“ zamumlal Ryan, který se na tabletu začetl do jedné nabídky. „Běž zatím vzbudit sestru, prosím.“ „Maddie!“ zakřičel Tyler a pak jí poslal textovku. „Skoč pro ni nahoru,“ vyzval ho otec. Tyler se otočil a zmizel zpátky na chodbě. Karen opláchla svůj hrnek. „A vyřiď jí, ať si do tašky sbalí kromě ručníku i cvičební trikot,“ zavolala za synem. „Jestli ho zase zapomene, táta se pro něj vracet domů nebude!“ Tyler byl za chvilku zpátky. „Není tam.“ Karen s Ryanem ho ignorovali, protože jeho fórky znali. „Myslím to vážně, Maddie je pryč!“ V chlapcově hlase postřehli rozčilení, a tak se na něj oba podívali. „Ty už jsi ji vzbudil?“ zeptal se Ryan. „Ne, tati. Prostě tam není!“ Karen se rozeběhla k dceřině pokoji. Postel zela prázdnotou. Neustlaná. Mrkla do koupelny. Nic. Žaludek se jí stáhl. Prohledávala Tylerův pokoj, pak svůj a Ryanův, ložnici a každý kout a celou dobu ji volala jménem. Pak se znovu vrátila k Maddie a tentokrát otevřela i skříň a nakoukla pod postel. Nic. „Panebože, Ryane!“ zaječela na manžela. Ryan vtrhl do dceřina pokoje s Tylerem v patách. Karen si vjela rukama do vlasů a vystrašeně se na ně podívala. „Mobil je pryč, stejně jako boty a mikina.“ „Vy jste se včera pohádaly?“ zeptal se Ryan. „Kdepak. Tedy, jako obvykle. Řekla jsem jí, že randit s klukama nebude, ale žádná scéna nebyla. Když jsem ji večer kontrolovala, spala.“ Ryan se šel podívat na venkovní dveře. Byly stále zamčené a zajištěné na závoru a na řetěz. Co se to, krucinál, děje? Dům byl bungalov postavený v rančerském stylu. Ryan kvapně zamířil do sklepa. Bezúspěšně prohledal každou místnost, skladiště, mrkl na okno. Vyrazil do garáže a nahlédl do aut. Nic. 18
Ztracena_dcera.indd 18
25.3.2020 11:00:38
Když se vrátil do domu, srdce mu bušilo jako o závod. V Maddiině pokoji Tyler zíral na mobil a kroutil hlavou. „Volal jsem jí, psal. Nebere to. Má tam hlasovou schránku.“ „Nevšiml sis včera v noci něčeho? Nezaslechl jsi něco?“ zeptal se ho otec. Tyler párkrát zamrkal, jako by se snažil nějakou myšlenku zaplašit. „Tylere!“ zařval Ryan. „Co víš?“ „V noci jsem vstal, abych se napil, a myslel jsem, že z Maddiina pokoje slyším nějaké hlasy.“ „Hlasy? Cože? Jaké hlasy?“ „Nevím. Tiché, skoro šepot.“ „A proč jsi nám to, sakra, neřekl?“ „Tati.“ Chlapci se začala třást brada. „Znělo to, jako by s někým telefonovala. Občas to dělá. Nenapadlo mě, že se něco děje.“ „S kým mluvila?“ „Nevím!“ „Takže v noci utekla s nějakým kamarádem?“ opáčila Karen. „To si nemyslím,“ hlesl Ryan. „Všechny dveře jsou pořád zamčené zevnitř.“ „Panebože!“ Karen se zhroutila na postel. „Počkej, něco mě napadlo!“ Ryan se rozeběhl do kuchyně a začal bušit do tabletu. Rozklikl soubor týkající se mobilů dětí s aplikací lokátorů. Zatímco pracoval, nadával si, že dětem nekontroloval mobily stejně důkladně jako kdysi, když je začaly používat. Byl příliš laxní. Ikonka s názvem „Maddiin mobil“ zazářila spolu s mapou města. Okamžitě se však objevil i nápis: „Lokace nedostupná.“ Ryan zatajil dech. Pochopil, že je telefon vypnutý nebo mimo dosah GPS, případně Wi-Fi. Třeba se ještě objeví, pomyslel si. Nebo také ne. Snažil se systém rychle zaktualizovat, ale nepovedlo se mu to a zaklel. Moderní technologie byly mnohdy nad jeho síly. Popadl svůj mobil a pospíchal zpátky do dceřiny ložnice. Když přistoupil k ženě, zvedl se mu žaludek. „Snažil jsem se vystopovat její telefon, ale nepovedlo se mi to,“ povzdechl si. „To je zlé,“ zajíkla se Karen. Aby se zaměstnal, začal Ryan pečlivě prozkoumávat pokoj a podlahu. Jakmile si všiml malé blátivé šmouhy, přimhouřil oči. Pod parapetem 19
Ztracena_dcera.indd 19
25.3.2020 11:00:38
na zdi byla další. Vzápětí si uvědomil, že posuvné plastové okno není dovřené. Rozeběhl se na zadní dvorek a srdce mu bušilo strachem a vztekem zároveň. Původně chtěl v domě nainstalovat bezpečnostní systém, nějaký dobrý s kamerami, ale nakonec od záměru upustil. Náklady by byly příliš vysoké. A teď měl zlost, jelikož v koutku duše doufal, že Maddie v noci utekla s nějakým klukem, pubertálním zmetkem. Roztrhne ji jako hada. To bych ale nakonec překousnul. Když ale pod holýma nohama cítil chladnou orosenou trávu, začínal panikařit. Zarazil se a veškeré naděje se rozplynuly. Štafle, které míval uložené za garáží, stály rozevřené před Madiiným oknem. Někdo je použil, aby ji dostal ven. Hlavou se mu mihl případ únosu Lindberghova děcka, který sledoval v televizi. „Ryane!“ Když se otočil, spatřil Karen s Tylerem, jak k němu utíkají. „Musíme zavolat policii!“ vyhrkla Karen. Civěl na její firemní halenu pokladní, na její zděšený výraz. Tyler měl strachy vykulené oči. Ryan sklopil zrak k mobilu a zvedl se mu žaludek. Měl tak toporné prsty, že je ani necítil, když stiskl tři číslice, které situaci dodaly na příšerné realitě, zejména když se mu na druhé straně linky ozval operátor. „Potřebujeme policii.“ Ryan si promnul tvář. „Naše dcera zmizela. Je jí dvanáct. Myslíme si, že ji v noci někdo unesl.“
20
Ztracena_dcera.indd 20
25.3.2020 11:00:38
3 . K A PITO L A
P O L I C E J N Í V ŮZ D O R A ZI L do sedmi minut od telefonátu.
Žádné sirény, žádná světla. Jen muž a žena v uniformách. Ryan s Karen na ně čekali na zápraží. Třicátník s postavou obránce v ragby napřáhl pravici. Měl teplý, sebevědomý a seriózní stisk. Pousmál se a vypnul hlasitou vysílačku zavěšenou za opaskem. „Já jsem Dalvin Greer a tohle je moje kolegyně Eve Porterová.“ Porterové mohlo být něco málo přes dvacet. Obličej měla posetý pihami a rusé vlasy stažené do praktického copu. „Pochopili jsme, že postrádáte dceru,“ ozval se Greer. Ryan s Karen stručně shrnuli, co zatím o dceřině zmizení věděli. „Někdo použil moje štafle, aby k ní vlezl do ložnice a dostal ji ven,“ zakončil vysvětlení Ryan. „Musíme ji hned začít hledat. Tady jen ztrácíme čas.“ „Vydržte, o to se postaráme my,“ namítl Greer. „Napřed se porozhlédneme po domě a v okolí, pak s vámi jednotlivě sepíšeme výpověď.“ „Ale my jsme hledali všude!“ vykřikla Karen. „Je pryč!“ „Mějte s námi strpení, madam, prosím,“ požádal ji Greer. Policisté zběžně prohledali celý dům, zahradu, garáž, rodinné vozy a místnosti si natočili na video. Pak rozdělili rodinu, rychle zajistili, aby Tylera pohlídali Cooperovi, manželé v důchodu žijící v sousedství, a následně si promluvili s jeho rodiči. U Laneových policistka Porterová zavedla Ryana do kuchyně, zatímco Greer s Karen se usadili v obýváku. Karen přitom nepouštěla mobil z ruky, pro případ, že by jí zavolala některá z matek dceřiných kamarádů. „Oddělili jsme vás, protože nechceme, aby se vaše výpovědi navzájem ovlivňovaly,“ vysvětlil Greer, když vytáhl notebook a začal se Karen 21
Ztracena_dcera.indd 21
25.3.2020 11:00:38
vyptávat na události posledních čtyřiadvaceti hodin, aby získal přehled, jak časově navazovaly. Policista se po chvíli zarazil a znovu si procházel odpovědi, které získal. „Takže říkáte, že jste našla dceru s mobilem v ruce. Stává se často, že usne a ani ho neodloží?“ „Ano. Vzala jsem jí telefon a položila ho na noční stolek.“ „A i když se váš manžel snažil, nedokázali jste zachytit její signál ani zjistit, s kým si naposledy volala?“ „Správně.“ „Fajn. Máme odborníky, kteří se na to podívají. Myslíte, že je možné, že by Maddison utekla s nějakým přítelem a cestou mobil ztratila, nebo se vybila baterka?“ „Ne. Možná. Netuším. Maddie nikdy předtím neutekla.“ „Pokud její mobil chybí, může to znamenat, že zřejmě odešla dobrovolně.“ „Z okna by nevyskočila. Je to moc vysoko. Viděl jste šmouhy a žebřík. Dveře byly zamčené zevnitř. Někdo ji unesl.“ „Nebo zmizela s někým, koho znala.“ „Ne. To by neudělala. Neudělala!“ „Nemyslíte, že kdyby do jejího pokoje vlezl někdo, koho neznala, začala by křičet?“ „Nevíme, co se stalo. Tyler slyšel hlasy. Co když se dovnitř dostal někdo cizí, zatímco spala, a pak jí vyhrožoval? Nebo jí dal roubík. Nebo ukradl telefon,“ zajíkala se Karen. „Panebože, já nevím!“ „Chápu,“ pokýval hlavou policista. „Hádala jste se s dcerou poslední dobou?“ „Nechtěla jsem, aby randila s kluky. Kromě tohohle nešlo o nic vážného.“ „Chodila s někým?“ „Ne. To jsem jí nedovolila. Vždyť je tak mladá.“ „A co někdo jiný? S kým se stýkala? Kdo jí volal? Obtěžoval ji někdo? Napadá vás něco?“ Karen zavrtěla hlavou. „Ne.“ „Co lidé, s kterými Maddison mluvila nebo jim posílala textovky? Je možné, že by komunikovala online s cizími nebo staršími lidmi?“ „Částečně jsme dětem zablokovali mobily a počítače. Mohli mluvit jen se známými.“ 22
Ztracena_dcera.indd 22
25.3.2020 11:00:38
„Ano, ale děti si obvykle najdou cestičky, jak porušovat pravidla. A jsou vynikající tajnůstkáři.“ Karen tiskla kapesník, až jí zbělaly klouby. Zatímco jí Greer kladl další a další otázky, bolestně se pěstí dotkla úst. Tohle se nestalo. Ne, nesedím na gauči s policistou a neříkám mu, co měla Maddie na sobě, když jsem ji naposledy viděla. Naposledy! Panebože! Trápí mě jen noční můra. Musím se probudit, musím se probudit… „Paní Laneová?“ „Promiňte?“ „Říkal jsem, že potřebujeme nejnovější Maddisoninu fotku, abychom ji mohli co nejdříve rozeslat.“ Karen začala probírat fotogalerii v mobilu a slzy jí stékaly na displej. Konečně našla krásný snímek, na kterém se její dcera zářivě usmívala a v náručí držela svého plyšového ledního medvěda. „Tuhle jsem udělala včera.“ Ryan ztrácel s Porterovou trpělivost. Vypadala, jako by právě vyšla z akademie, a byla pravděpodobně jen o fous starší než maturantka. Ztrácíme čas. Zatímco policistka kontrolovala záznamy, opřel se o kuchyňskou linku, paže složené na hrudi, v jedné ruce mobil, ve druhé telefon s pevnou linkou. Neustále se na ně díval a modlil se, aby Maddie zareagovala na jejich volání a textovky. Pořád byl bos, v teplácích a vytahaném tričku, neoholený, neučesaný. Zíral, jak si Porterová prochází poznámky, a snažil se nevybuchnout. „Abych si to ujasnila, pane Lane, vy a vaše manželka jste se vrátili domů kolem půlnoci?“ „Ano.“ „Když dívka na hlídání Crystal Hedricková odešla, šli jste si lehnout přibližně ve čtvrt na jednu, poté co paní Laneová zkontrolovala děti?“ „Ano.“ „A myslíte si, že Crystal tu měla tajně přítele, když šly děti do postele, čímž porušila vaše pravidla?“ „Měl jsem ten pocit, ano. Kromě toho jsem v domě cítil slabý zápach marihuany.“ „Ovšem Crystal všechno popřela a vy nemáte žádný důkaz, kterým byste své podezření potvrdil?“ 23
Ztracena_dcera.indd 23
25.3.2020 11:00:38
„Přesně tak. Byl to dlouhý den. Byli jsme unavení.“ „Během noci jste neslyšel, že by Maddison volala o pomoc?“ „Ne.“ „Nevěříte, že okno do její ložnice bylo zavřené?“ „Ne. Karen dovolovala, aby bylo kvůli čerstvému vzduchu pootevřené. Viděla jste, že je tam ještě síť, ale ta se dá otevřít stejně jako okno.“ „A neslyšel jste nebo neviděl nic, co by naznačovalo, že byl u Maddison v pokoji někdo cizí?“ „Tak to není. Říkal jsem vám, že Tyler zaslechl hlasy.“ „Já to chápu, pane, s Tylerem si ještě promluvíme. Při vší úctě, opravdu jste neslyšel nebo neviděl vůbec nic? Například zavrzání podlahy, klapnutí dveří nebo okna, hlasy, jiné zvuky, pachy?“ „Ne.“ „Domníváte se, že vetřelec použil váš žebřík, aby se dostal Maddisoniným nezajištěným oknem dovnitř?“ „Ano. Nechávám štafle za garáží a teď jsem je našel pod Maddiiným oknem. Sám jsem s nimi nehýbal. Karen s Tylerem také ne. Tak už s tím, krucinál, skončeme. Co kdybyste ji začali hledat? Povolali další policisty, vrtulníky a psy? Vyhlásili pátrání, přizvali FBI – to přece děláte, nebo ne?“ „Jistě, pane. Hned se do toho pustíme, ale napřed si promluvíme s vaším synem a postaráme se o pár záležitostí.“ Ryan s Porterovou sebou trhli. V obýváku zazvonil Karenin telefon.
24
Ztracena_dcera.indd 24
25.3.2020 11:00:38
4 . K A PITO L A
B Y L TO PR V N Í T EL EF O N ÁT od Maddiina zmizení.
Ryan s Porterovou vtrhli do obývacího pokoje a přidali se ke Karen a Greerovi, který pozvedl ruce, aby Karen ještě chvíli hovor nepřijímala, dokud nevytáhne vlastní mobil a nepustí nahrávání. „Mohla byste to dát nahlas?“ „Ano, ovšem.“ Telefon znovu zazvonil a Karen mrkla na displej. „To je z práce,“ hlesla, zmáčkla tlačítko, položila mobil na stolek vedle Greerova a naklonila se. „Haló?“ „Ahoj, Karen. To jsem já, Bill. Máš zpoždění.“ Karen místo slov jen zavrtěla hlavou. „Dnes nedorazím, Bille, já…“ Hlas se jí chvěl, jak ji drtily okolnosti dnešního rána. „Něco se stalo?“ „Jde o moji dceru, Maddie.“ „Co je s ní?“ „Je pryč, Bille. Někdo ji v noci unesl z domu.“ Rozhostilo se dlouhé ticho. „To myslíš vážně? Tedy, neděláš si srandu?“ „Právě teď tu máme policii! Musíme ji hledat!“ Napjatý okamžik skončil. „Dobře, dobře, Karen, víš ty co? Poslouchej, poslouchej,“ vyhrkl Bill. „Zavolám Parcellovi. Svoláme všechny zaměstnance, co nejsou v práci, a pošleme je za tebou, jo? Pomůžeme ti ji hledat, jo?“ „Jo, díky, Bille. Musím jít.“ „Drž se, Karen. Pomůžeme ti!“ „Díky.“ Skryla si tvář do dlaní a rozvzlykala se. Ryan k ní přistoupil, aby ji utěšil. 25
Ztracena_dcera.indd 25
25.3.2020 11:00:38
Policisté je pozorně sledovali a doplňovali si poznámky. Po tomto telefonátu Porterová vyzvedla Tylera od Cooperových. Než ho policisté odvedli do jeho pokoje a zavřeli dveře, Karen ho dlouze a pevně objala. Chlapec se posadil na postel, Porterová k němu, propisku na bloku. Greer se uvelebil na Tylerově židli, kterou naprosto zavalil. „Pověz nám vlastními slovy, co se včera v noci stalo, chlapče,“ vyzval ho Greer. „A začni tím, jak rodiče odjeli a nechali vás se slečnou na hlídání.“ Tyler klouzal očima po jejich univerzálních opascích, zbraních, želízkách a vysílačkách a napadlo ho, jak je jeho pokoj zničehonic malý. Celá tahle mimořádná situace ho děsila. „Všechno je v pořádku, Tylere. Víme, že jsi nervózní, ale potřebujeme, abys nám pomohl.“ Několik následujících minut Tyler vzpomínal na uplynulé hodiny nejlépe, jak svedl. Podrobně popsal videohry, pizzu a Jurský park, na který se společně s Maddie a Crystal dívali. Vyprávěl, jak šli spát, a pak přišel nejkritičtější okamžik. „Měl jsem žízeň, a tak jsem v noci vstal, abych si natočil v koupelně vodu. Když jsem míjel Maddiiny dveře, zaslechl jsem hlasy.“ „Mluvila i ona?“ zeptal se Greer. „Jsem si jistý, že si s někým povídala.“ „S kým?“ „To nevím.“ „A ten neznámý hlas ti náhodou někoho nepřipomínal?“ „Tak dobře jsem je neslyšel.“ „Byl to muž nebo žena?“ „Nemám vůbec tušení. Mluvili potichu, až šeptali, a já jsem skoro spal.“ „Postřehl jsi nějaké slovo?“ „Ne. Napadlo mě, že se možná dívá na video nebo něco takového.“ „A co tón? Nepřišlo ti to, že by měla tvoje sestra strach, nebo že by jí někdo vyhrožoval?“ Tyler se na chvíli zamyslel a pak zavrtěl hlavou. „Vůbec ne.“ „Lezla tvá sestra někdy oknem dovnitř nebo ven? Třeba když si hrála?“ vyptával se Greer. Tyler znovu zakroutil hlavou. 26
Ztracena_dcera.indd 26
25.3.2020 11:00:38
„Nevíš náhodou, že by za ní kamarádi lezli oknem? Nebo že by se snažili dostat dovnitř do domu?“ „Ne.“ „Nemáš ponětí, kolik mohlo být hodin, když jsi ty hlasy slyšel?“ „Netuším, byl jsem pořádně ospalý, ale myslím, že bylo hodně pozdě.“ „A nemohli si s Maddie povídat tvá mamka nebo táta?“ „Třeba jo, ale dveře byly zavřené a oni šeptali. Nikoho jsem nepoznal. Taky mě napadlo, že asi mluví s někým po telefonu.“ Policista kývl, zamyslel se a rozhlédl se po pokoji. Hned si všiml lebky a dalších věcí. „Pěkná sbírka nožů.“ „Mám nože rád.“ „Pověz nám, co si myslíš, že se asi stalo tvé sestře?“ Chlapci se oči zalily slzami. „Někdo k nám vlezl a odvedl ji a je to všechno moje vina.“ „Tvoje vina?“ Porterová se podívala na Greera a pak na Tylera. „Proč myslíš?“ „Když jsem uslyšel ty hlasy, nic jsem mamce a taťkovi neřekl. Jsem starší brácha. Měl jsem vzít jeden ze svých nožů a toho člověka odtud vyhnat. Kdybych to udělal, třeba by nezmizela.“ Jakmile skončily počáteční výslechy, Greer s Porterovou požádali Ryana, Karen a Tylera, aby počkali na příjezdové cestě, zatímco ostatní policisté v latexových rukavicích začali prohledávat každý kout v domě, tentokrát s mnohem větší důkladností. Začali v Maddiině ložnici. Prozkoumali postel, povlečení, noční stolek, skříň i prádelník. Všechno natáčeli, včetně špinavých stop, a zaznamenali pootevřené okno. Než se přemístili do suterénu, nevynechali jedinou místnost. Prošťárali každý kout obývacího pokoje, kotelny, skladiště plného starého šatstva a polic s deskovými hrami, starými žárovkami, rádii, počítačovými klávesnicemi, prodlužovačkami, kabely a vánočními ozdobami. Ležely tady staré knihy, štosy časopisů a řáda fotoalb. V jednom koutě narazili na šicí stroj a stolek na stříhání, na kterém byl úhledně složený komínek nejrůznějších látek. Opodál stála krejčovská panna a hned vedle žehlicí prkno. Když vstoupili do prádelny, do nosu je praštil vlhký vzduch prosyce27
Ztracena_dcera.indd 27
25.3.2020 11:00:38
ný vůní mýdla. Na stole se kupila velká hromada ložního prádla, ručníků a oblečení. Greer mrkl na pračku a sušičku a zarazil se. Před třemi lety patřil do týmu pátrajícího po zmizelém chlapci, jehož nakonec našli zavražděného. Rodiče jim tehdy od začátku lhali a tvrdili, že syna někdo unesl. Byl to právě Greer, kdo našel jeho tělo v sušičce. Hoch byl příšerně ztýraný. Napřed se vší silou obrnil a teprve potom otevřel dveře do obou přístrojů a baterkou nakoukl dovnitř. Prázdné. Policisté se přesunuli ven. Než se vydali kolem domu, znovu prolezli garáž a vozy. Hledali cokoli podezřelého a opět skončili u štaflí a okna do Maddiiny ložnice. Jakmile vše zaznamenali na video, zamířili po pečlivě posekaném trávníku do rozlehlé zadní zahrady, kterou od hustých lesů odděloval plot zajištěný postarším volným řetězem. „Luciferova zahrádka,“ zamumlal Greer při pohledu na zelený porost. „Cože?“ opáčila Porterová. „Tak se tomuhle lesu říká. Kdysi patřil jednomu farmáři, který dodával jídlo unionistické armádě. Za časů prohibice tu měli hnízdo pašeráci. Odtud se vzala ta přezdívka. Lidé se kvůli penězům klidně zaprodají i čertu. Teď všechno patří městu, ale park to není. Je to tu dost zarostlé. Narazíte v něm leda na milovníky přírody nebo na omladinu, která chce někde v klidu pařit.“ „Díky za historickou přednášku, profesore,“ ušklíbla se Porterová a otočila se k odchodu. „Co myslíte, že se tu stalo?“ „Nevím. Ohraničíme to tady páskami jako potenciální místo činu, zapečetíme, povoláme posily a předáme to kriminálce.“ „Dobrá.“ „A dám vám radu, co v této fázi případu dělat – nebo spíš nedělat.“ Greer se zadíval na dům Laneových. Porterová mrkla stejným směrem. Mezi domem a garáží postávali Ryan, Karen a Tyler Laneovi, povídali si a kontrolovali mobily. „Nikdy nic a nikoho nevylučujte.“
28
Ztracena_dcera.indd 28
25.3.2020 11:00:38
5. K A PITO L A
R YA N ZÍ R A L , jak se žlutá policejní páska natažená kolem jejich domu,
třepotá v ranním vánku. Telefon tiskl k uchu. Mluvil s technickým poradcem svého operátora, který se pokoušel lokalizovat Maddiin mobil. Mezitím do mikrofonu vyhrávala píseň Glena Campbella Rhinestone Cowboy a Ryan ji vyslechl téměř celou, než se poradce znovu ozval. „Je mi líto, pane, ale nemáme její signál.“ „To nechápu. Vždyť máte lokátor a ve všech mobilech je čip! Za co vás, krucinál, platíme?“ „Chápu vaši situaci, pane, ale aby technika fungovala, musí být telefon zapnutý. Právě teď vaše dcera nemá spojení, což může mít několik příčin. Budeme to dál zkoušet.“ „A co kdybyste nám dali čísla nebo jména lidí, se kterými naposledy volala?“ Následovalo dlouhé ticho. „Haló? Jste tam ještě?“ zvýšil hlas Ryan. „Pane, takové informace vzhledem k ochraně soukromí našich klientů neposkytujeme.“ „Cože?! Naše dcera je nezletilá. Zmizela. A vaší prioritou je ochrana lidí, kteří třeba vědí, kde je?“ „Je mi líto, pane, ale mám svázané ruce.“ „To je neuvěřitelné!“ „Znovu se omlouvám. Možná byste se mohl obrátit na policii a…“ Ryan ho vytípl a promnul si obličej. Srdce se mu svíralo úzkostí. Ještě před pár hodinami bylo všechno v pořádku. Žili jako všichni ostatní. Teď se jim celý svět zhroutil. To není možné! Nic z toho se nestalo! S každým dalším okamžikem však situace nabírala reálnějších 29
Ztracena_dcera.indd 29
25.3.2020 11:00:38
rozměrů. Ryan měl pocit, jako by dostal ránu na solar, a hlavou mu vířila jedna otázka za druhou. Kdo ji mohl unést? A proč právě Maddie? Náhle ho napadla Crystal a její přítel Zach. Neznal jeho příjmení, ale párkrát ho viděl, když na něj s Karen náhodou narazili u poštovní schránky. Vzpomínal si, že Zach je hodně tetovaný, samý piercing na uších, obočí, na rtech a na nose. Když s ním mluvil, uhýbal očima. Ryan z něj neměl dobrý pocit. A nemůžu se zbavit dojmu, že ho Crystal navzdory pravidlům pustila do domu. Jenže děti byly v posteli, když Crystal odcházela. Co když se Zach vrátil? Vzal štafle a… Ryan se zarazil. Nemůžu přece někoho obvinit bez jediného důkazu. Počkat! A co by ne?! Naše malá holčička je pryč. Měli by si na toho potetovance došlápnout… Dost. Mysli. Budeme ji hledat a já vím, komu bych měl zavolat, ale… Kolem domu se začali srocovat další lidé. Jeff a Jean Cooperovi, sousedé, kteří chvíli hlídali Tylera, byli mezi prvními. „Přišli jsme vám pomoct,“ prohlásil Jeff, bývalý hasič. V tu chvíli zaštěkal pes. Ryan se otočil a zjistil, že se k němu, Karen a policistce Porterové připojila další policistka, DeDe Cooková se svým parťákem belgickým ovčákem Hitchem. „Potřebujeme něco, co vaše dcera nosila nebo se toho dotýkala,“ ozvala se Cooková a pohladila psa, jemuž připjala k obojku stopovací šňůru. Porterová měla stále na rukách latexové rukavice. Teď se vydala zpátky do domu, a když se vrátila, nesla Maddiin polštář. Cooková ho přiložila Hitchovi k čenichu. Ten tiše zakňoural, aby jí dal najevo, že Maddiin pach zaregistroval, a odvedl ji za dům. Čenichal pod Maddiiným oknem a při práci vrtěl ocasem. Brzy parťačku odtáhl k plotu a oba zmizeli v hustém mlází Luciferovy zahrádky. Když se Karen dívala, jak policejní pes sebevědomě sleduje stopu do lesa, pocítila jiskřičku naděje. Možná Maddie zavolala nějakému kamarádovi a utekla, protože na mě měla zlost? Třeba trucuje a schovává se? Karen se otočila k Porterové a postavila se k ní a Tylerovi na ulici, 30
Ztracena_dcera.indd 30
25.3.2020 11:00:38
odkud dobře viděla, jak tým K-9 mizí v lese. Ryan mezitím diskutoval s Greerem a dalšími novými policisty. „Pes zachytil Maddiin pach, viďte?“ hlesla Karen. „Neměli bychom utíkat za nimi a pomoct jim při hledání?“ „Napřed je necháme pracovat samotné. Mezitím se budeme věnovat výzvě pro veřejnost.“ „Hele, mami.“ Tyler ukázal displej. „Už je to všude.“ Na Karen se z mobilu usmívala její dcera. Zmizelá osoba – možný únos Maddison Laneová. Věk: 12 let. Pohlaví: žena. Výška: 150 cm. Váha: 46 kg. Vlasy: hnědé. Oči: hnědé. Jizvy/znaménka: mateřské znaménko ve tvaru půlměsíce nad pravým kotníkem. Oblečení: dvoudílné pyžamo – horní díl s dlouhými rukávy, černá barva, spodní díl totéž. Na horním dílu vícebarevná srdce s nápisem „Time To Chill“. Na kalhotech totéž. Dál má na sobě žlutou mikinu s kapucí a bílé tenisky s růžovými puntíkatými tkaničkami. Vlastní růžový mobil s pouzdrem, na kterém je lesklý motýl a nápis „Maddie“. Adresa: Syracuse, NY USA. Jakoukoli informaci o hledané předejte místní policii. Karen civěla na dceřinu tvář, na její hezký úsměv a zářící oči. Takhle ji vyfotili včera, dvanáctiletou dívku, která se snažila přesvědčit svou matku, že už je dost stará na to, aby si mohla domů vodit kluky. To nepřipadá v úvahu, mladá dámo. Ne, dokud nebudeš starší. Přesně tohle jsem jí řekla. Karen zaplavily emoce a zakryla si ústa dlaní. V tu chvíli jí zazvonil telefon. Volala Lauren Webbová, matka Maddiiny kamarádky Nicole. „Karen, byla jsem ve sprše, když jsem dostala tvůj vzkaz! Panebože, Maddie opravdu zmizela?“ „Ano! Nepřišla k vám? Neví něco Nicole?“ „Ne. Maddie tu není. Počkej, seženu Nicole.“ „Mami.“ Od chvíle, kdy Ryan zavolal policii, Tyler neustále rozesílal textovky. „Už jsem se Nicole ptal. Ptal jsem se každého. Nikdo nic neví.“ Za pár vteřin se Lauren vrátila. „Ne, Karen, nic nevíme. Co se stalo?“ „Myslíme si, že ji v noci někdo unesl z jejího pokoje.“ „Kristepane!“ Lauren cosi na někoho zakřičela a pak znovu oslovila Karen. „Kde jsi? Doma?“ 31
Ztracena_dcera.indd 31
25.3.2020 11:00:38
„Ano, s policií. Jejich pes ji právě stopuje v lese.“ „Fajn, přijedeme pomoct.“ Karen skončila hovor a v tu chvíli mobil zase zazvonil. Tentokrát to byla Valerie Morberová, matka další Maddiiny kamarádky Amandy. „Karen, právě jsem to slyšela od Amandy. Přátelé se jí vyptávali. Jsi doma? Chceme ti pomoct.“ Jakmile se zpráva rozkřikla, Karen přijala další telefonáty a najednou ji a Tylera objaly Mary Lingová a Sarah Ramirezová, její kolegyně. „Přijely jsme hned, jak nám to Bill v krámě řekl,“ vyhrkla Sarah. „Dorazí i další,“ ujistila ji Mary. „Sidra a Latonya šly na kopírku. Rozmnoží plakátky s oznámením, že Maddie zmizela. Rozneseme je všude možně po celém okolí. To by v tom byl čert, abychom ji neobjevili.“ Karen jim přes závoj slz poděkovala. Na ulici před jejich domem teď napočítala šest policejních aut. Ryan mluvil s policisty, sousedy a lidmi, které nepoznávala. Doufám, že zavolá svému bratrovi. V sázce je Maddiin život. Potřebujeme jeho pomoc. „Vy mě neposloucháte, důstojníku Greere.“ Ryan měl co dělat, aby zachoval klid. „Musíte vystopovat Maddiin telefon, zjistit, s kým naposledy mluvila. A musíte si promluvit s Crystal Hedrickovou, která nám hlídá děti. Jsem si jistý, že tu za ní byl její kluk. Mně se ten frajer vůbec nelíbí. Co když se vrátil? Jmenuje se Zach. Příjmení nevím. Proč ho nevyslechnete? Jen tady ztrácíme čas!“ Policejní vysílačka zapraskala. Policisté stojící okolo se napřed podívali na Ryana a pak na Greera. Greer sáhl po mikrofonu připjatém na rameni, převzal vzkaz a kývl na Ryana. „Pane Lane, využíváme veškeré možné informace a zdroje,“ pronesl klidně a zdvořile. „Mohu vás ujistit, že naši kolegové už za Crystal Hedrickovou byli a mají její výpověď.“ „A co Zach?“ „V rámci vyšetřování samozřejmě oslovíme i jeho.“ „Fajn, to je dobře.“ Ryan ukázal na les za domem. „A co ten pes? Už něco našel? Neměli byste tam poslat víc lidí?“ „Napřed necháme kynology v klidu pracovat. Požádali jsme o vrtulník a vyšleme do vzduchu i drony.“ 32
Ztracena_dcera.indd 32
25.3.2020 11:00:38
Ryan kývl, zatímco Greer pokračoval. „Rozeslali jsme oběžník o Maddisonině zmizení, zahájili jsme pátrání a zaktivujeme poplach pro hledání ztracených dětí.“ Greer zvedl hlavu. „Promiňte, a vy jste kdo?“ „Chuck Field,“ představil se první muž. „A tohle je Red Baldwin a Phil Demarco. Pracujeme s Ryanem.“ Ryan byl šťastný, že je vidí. Chuck byl jeho předák. „Přijeli jsme hned, jak to šlo. Chceme pomoct,“ prohlásil Chuck. „A o kšefty se neboj. Pomůžeme ti tady a postaráme se i o zakázky, takže buď v klidu.“ Ryan vděčně kývl a Greer zaměřil pozornost na dalších pět mužů ze sousedství, kteří se přidali ke skupince. Dva předstoupili, aby řekli svá jména. První byl Ryanův soused Judd Salter, penzionovaný voják, bývalý šofér obrněného vozu a stávající šéf místní sousedské bezpečnostní hlídky. Druhý byl Angelo Darnado. Toho Ryan neznal, ale i on patřil k hlídce. Salter a Darnado identifikovali ostatní jako další muže žijící v této čtvrti. „Právě jsme se to dozvěděli, Ryane, a modlíme se za vás.“ Salter stiskl Ryanovi rameno a pak se otočil ke Greerovi. „Pane, vyhlásili jsme stav pohotovosti, a jsme připraveni vám vyjít všemožně vstříc a pomoci.“ „Děkuji. Teď se chceme rozejít po okolních domech. Začneme se vyptávat a kontrolovat záznamy z bezpečnostních kamer. Velmi by nám pomohlo, pane Saltere, kdyby se k nám vaši lidé přidali. Máte formuláře?“ „Ovšem.“ „Výborně. Musíte všechno zaznamenat, uvést jména, data, čas a pak nám to předat. A nezapomeňte všude ukázat své legitimace.“ „Postaráme se o to.“ „A co druhá strana lesa?“ zeptal se jeden z policistů Greera. Něco v jeho hlase prozradilo Ryanovi, že se stal svědkem jakési tajné výměny informací, že jde o něco důležitého. „No jo,“ pokýval hlavou Greer. „Začneme s výslechy na DeBerry Street a v dalších ulicích hraničících s lesem.“ „Počkat. Nejde náhodou o místo, kde se má za měsíc otevřít zařízení pro trestance? Na DeBerry?“ „Ta funguje už šest měsíců,“ podotkl Greer. „Šest měsíců? Šest měsíců?! Jak je možné, že o tom nevíme?“ 33
Ztracena_dcera.indd 33
25.3.2020 11:00:38
„Otevřeli ji v tichosti. Nechtěli žádnou publicitu. Pane Lane, uklidněte se.“ „Mám se uklidnit?!“ „Ovšem. Ubytovna má přísný režim. Tohle je jen rutina. Budeme kontrolovat všechno a všechny.“ Ryan skousl spodní ret. Měl vztek sám na sebe. Jak to, že vůbec nemyslel na bezpečnost? Na tu ubytovnu? Proč neudělal lepší plot? Proč se na to vykašlal? Protože ho zajímala jen jeho firma. Z Karenina obchodu dorazili další lidé, shromáždili se kolem ní, utěšovali ji i Tylera. Tohle je skutečná noční můra, pomyslel si Ryan, zatímco bezmocně stál uprostřed chaosu rozrůstajícího se pátrání, tvář neoholenou, vlasy rozcuchané, na sobě pořád jen tričko a tepláky, jen ty pantofle si už nazul. Maddie utíká čas. Potřebujeme další pomoc. V dlani cítil mobil, a tak zavolal, kam musel, a dotyčný to zvedl na třetí zazvonění. „To jsem já,“ ozval se. „Nazdar, brácho, co se děje?“ opáčil Cole Lane. Tak pozitivní. Všechno zvládne, nic není problém. Jenže… já nevím, jestli to dokážu říct. Jak mu to mám říct? Ticho se protahovalo, dokud ho Cole neprolomil. „Co je, Ry? Proč voláš?“ „Maddie zmizela.“ „Cože? Jak to myslíš, že zmizela?“ Ryan se zhluboka nadechl a pomalu staršímu bratrovi všechno vypověděl. „Máme tu policii, ale potřebujeme tvoji pomoc, Cole.“ „Fajn. Kdo to tam z místní policie teď vede?“ „Důstojníci Dalvin Greer a Eve Porterová.“ „Ty neznám. Zabezpečili prostor? Zajistili dům?“ „Ano.“ „Dobrá. Zavolám na pár míst. Vezmu Jill a Daltona a hned jsme u vás. Držte se. Všechno bude v pořádku, jo? Držte se.“ Drž se. Ryan zavěsil a rozhlédl se kolem sebe. Pomyslel si, jaká to je ironie. „Drž se“ říkávali s Karen Coleovi před lety, když mu pomáhali zachránit život. 34
Ztracena_dcera.indd 34
25.3.2020 11:00:38
6 . K A PITO L A
N A DRUHÉ S TR A NĚ MĚ S TA , na kilometry daleko ve Sparkling Brook
Ridge v relativně nové čtvrti velkých domů – někdo by je nazval honosnými sídly – se Cole Lane zadíval přes skleněné dveře kuchyně na patio s bazénem a vstřebával to, co mu sdělil bratr Ryan. Maddie zmizela. Někdo ji v noci unesl z jejího pokoje. Aby si všechno potvrdil, přečetl si na mobilu policejní hlášení. Takže to je pravda. Dech se mu zrychlil. Noční můra. Pomodlil se za Maddie, Karen, Tylera a Ryana a hned pomyslel na vlastního syna Daltona, jenž díkybohu spal ve své ložnici. Čtrnáctiletý Dalton byl pěkné číslo, pubertální rebel. Poslední dobou dával Coleovi a jeho ženě Jill zabrat, ale naštěstí byl teď doma a v bezpečí. Vůbec si nedokázal představit, co jeho bratr, švagrová a synovec právě zažívají. Pomůžu jim Maddie najít. Musel rychle sehnat Jill, ale ta si šla jako každé ráno zaběhat. Otočil se k dlouhé příjezdové cestě lemované stromy. Však se každou chvíli vrátí. Pak jí to řeknu. Cole zamířil rozlehlým domem k Daltonově pokoji. Dveře s ručně vyrobeným nápisem Nebezpečná zóna byly zavřené, známka toho, že Dalton buď spí, nebo chce mít soukromí. Cole s Jill nevstupovali dovnitř bez zaklepání. Jill to nazývala „vyjádřením respektu a důvěry“, na čemž se všichni shodli. Cole zabušil pěstí do dveří. „Daltone, vstávej! Nesu zlé zprávy a potřebuju tě.“ Zevnitř se ozvalo tlumené zasténání a pak se zase rozhostilo ticho. „Daltone!“ „Co je?“ 35
Ztracena_dcera.indd 35
25.3.2020 11:00:38