0041130

JOSEF ČAPEK

PO VÍ DEJ ME SI, DĚTI! TRIÁDA

Povidejme_si_deti.indb 5

20.09.19 14:33

© Euromedia Group, a. s., 2019 © Nakladatelství Triáda, s. r. o., 2019 ISBN (Euromedia) 978-80-7617-821-2 ISBN (Triáda) 978-80-7474-262-0

Povidejme_si_deti.indb 6

20.09.19 14:33

Že prý mám zas povídat něco pro děti. Ono se řekne povídat, ale co? Měla by to být nějaká pohádka? – Cožpak o to, nějaká pohádka, to by bylo pěkné! – Ale jaká pohádka by to měla být? O králi, o královně, o nějaké princezně? – Třebas, ale takové pohádky už známe. – Tak o Palečkovi, o obrovi, o víle? – To už také známe! – A což o čarodějnici, o drakovi? – Známe! – Tak tedy o čertovi nebo o hloupém Honzovi! – Ty ne, ty už také známe! Tak tedy víte co, děti? Nebudeme si povídat žádnou pohádku, když už je všechny znáte, ale budeme si povídat, jako si povídají velcí lidé. Tak ano! To my moc rádi slyšíme, jak si velcí lidé povídají; to se nám někdy tuze líbí. Ale jak si povídají velcí lidé? No, povídají si třeba něco o tom, co se právě děje, co zrovna dě­lají, co je opravdické. Hm – a dělají děti a mají děti také něco opravdického? A jejej, lidičky, jakpak by ne! Něco děláme jako děti a něco jako velcí lidé; takový my děti máme život. Dýcháme, spíme, jíme přece zrovna tak jako velcí lidé, stejně s nimi, vedle nich a jako oni a nemys­lete si, vždyť my máme také své starosti: hra a škola, to je naše práce. A to všechno je docela opravdické, tak jako velcí lidé mají své oprav­dické věci. A o tom všem si budeme povídat, jako zas velcí lidé si mezi sebou povídají o svých věcech! – Tak, a teď, pane povídači, povídejte! Začněte už! Ale ať je to všechno pravda a ať je to zábavné! A nebudete-li to někde povídat dobře, však my vás okřiknem. No tak, děti, já už povídám: 7

Povidejme_si_deti.indb 7

20.09.19 14:33

Vstávat! Snídaně je už uvařená, děti, vstávejte! Mmmmm – nám se ještě nechce. Cože! Sluníčko už vstalo, vlásky si pročesalo, den se také probudil a celý se umyl a vy nechcete z postele ven? A jakpak se ten den umyl? No, jak se umyl: v rose se umyl a je celý čistý. A když někdy ráno prší, to den třebas zaspal a ještě se myje. Anebo někdy je den tuze špi­navý, to pak prší po celý den, tak dlouho, až se celý umyje. A co když prší v noci? Když prší v noci? To se moc žbráchal a rozlil při tom po celém nebi vodu. Aha. Ale nám se ještě nechce vstávat, však dnes nemáme školu. I vy lenoši! Tak se aspoň protáhněte! Víte, jak se protahuje kočka, když se probudí? Jak? Prohne záda pěkně do obloučku nahoru. A pes? Ten se zas prohne dolů a při tom si protahuje všechny tlapky, aby mu trošičku vyrostly. Zkuste to po něm; uvidíte, jak se vám nožičky a ru­čičky hezky vytáhnou. Hehe! A jakpak zívá moucha? Moucha? Moucha, ta asi zívá pošeptmo. Ale máte vidět, jak se moucha pěkně myje. Jak ona si, panečku, čistí a drbe nožičky, jak si je o sebe tře a jak si drhne a češe hlavu; jenom kdyby vy děti jste to tak pořádně uměly a oč je moucha menší než vy! Tak a teď hupky z postele ven a umejte se!

8

Povidejme_si_deti.indb 8

20.09.19 14:33

Povidejme_si_deti.indb 9

20.09.19 14:33

Mytí Huhú, když je ta voda tak studená! To je zrovna dobře, to se tělo nejlépe otužuje; čerstvá voda je tuze zdra­ vá. A co má říkat takhle třeba ryba? Ta je pořád ve studené vodě, ale čile tam sebou mrská a ani trochu se jí pak ta voda nezdá studená. A jak je ta­ ková ryba zdravá! Má ryba někdy kašel anebo rýmu? Nemá! Však také ta­ ková ryba nemá žádné šaty ani kapsy na nich, tak kde by nosila kapesník! Ale když ta voda moc studí na krku! To studí jen toho, kdo se myje nepořádně a nechává si krk špi­navý. To mně vypravovala moje babička, že tam někde v Machově, co ona tam odtamtud byla, byl jeden kluk a ten se tak bál studené vody, že se nechtěl nikdy mýt. A tak byl ten kluk čím dál tím špinavější, až byl tak špinavý, že, říkala má babička, moh do něj marjánku sázet. A sázeli do toho špinavého kluka marjánku? I kdepak. On by tu marjánku potom nikdo nechtěl, ona by byla od toho kluka moc špinavá. Kopřivy na něm vyrostly a ve vlasech si mu vrab­ ci udělali hnízdo. A jak to s tím špinavým klukem potom dopadlo? Nijak. Nikdo s ním nic nechtěl mít, jenom za ním běhaly husy a od­ štipovaly ty kopřivy, které na něm rostly. Pak si ho vzala stará shnilá vrba za muže, bydleli u takové špinavé louže a nikdo se tam za nimi ani nešel podívat, protože tam bylo mnoho trní a roští. A ta moje babička je viděla jen tak zdaleka; povídala, že tam po nich lezli velcí černí brouci.

10

Povidejme_si_deti.indb 10

20.09.19 14:33

Povidejme_si_deti.indb 11

20.09.19 14:33

Snídaně Á, panečku, kafíčko, to je dobrá věc! A kakao, to je také dobrá věc, když to někdo má. A rohlík nebo houska, a copak teprve vánočka, to je také dobrá věc, a chleba s máslem taky, a jakpak teprve, když je k tomu ještě zavaře­nina, to je ještě lepší věc. Sem s tou snídaní, sem s ní, to si dáme! Kdo se pořádně nenasnídá, kdo se v tom šťárá a nípe, nedojí a nedopije, nechá stát v hrníčku, ten ničemu nerozumí, ten je hloupý. Ten neporoste, ten nebude mít pěkné červené tvářičky, ten bude hubený, bude mít ruce a nohy tenké jako hůlčičky, takový, když si bude někdy chtít poskočit, tak se třebas ta tenká lýtka někdy pod ním zlomí. Ale kdo se pořádně nasnídá, ten je silný, že by mohl zabít i sedmihlavého draka, kdyby ně­jakého po­ tkal. A co tedy snídal silný Stojša, že přemohl lítou saň? O jejej, co ten všechno snídal! Ten vypil šest velkých hrnků kafíčka, snědl k tomu šest krajíců chleba s máslem a ještě se navrch napil mléka a snědl několik housek a rohlíků a pak byl tak silný, že toho draka lehce přemohl. Možná, že se ten drak tenkrát pořádně nenasnídal, třebas za­ pomněl nebo mu nechutnalo, to on jistě neměl tak dobré kafíčko, jako máme my, a proto byl slabý a neubránil se dobře tomu Stojšovi. A co snídá drak? Drak, ten asi snídá oheň a kamení, on jistě nemá žádnou takovou maminku, která by mu uvařila kávu. A odkud je kafíčko? Kafíčko, to rostou taková zrníčka na keřích někde až za mořem v da­ lekých zemích, kde pořád svítí sluníčko. Tak tam moc svítí sluníčko, že jsou tam lidé z toho slunce tak opálení, že mají od toho černou kůži. A to jsou černoši. A kakao?

12

Povidejme_si_deti.indb 12

20.09.19 14:33

Povidejme_si_deti.indb 13

20.09.19 14:33

Kakao také jsou taková zrníčka a ta se rozemelou a z mouky z těch zrníček je kakao a také se z nich dělá čokoláda. A z čeho je cukr a proč je tak sladký? Cukr, ten se dělá z bílé sladké řepy. Roste taková řepa na poli a má takový tlustý kořen; a nejdřív musí pořádně napršet, aby ta řepa ne­měla žízeň a hlad. To je její snídaně. Potom musí být pěkně, aby na tu řepu hodně svítilo slunce. A jak to sluníčko svítí, tak ta řepa si z té jeho záře bere všechno to, co je v slunečním světle nejsladší. A z toho se v té řepě udělá sladká šťáva a z té šťávy se pak dělá cukr. A hrušky a jablíčka jsou také sladké od toho, že si ze sluníčka berou sladkost? Hrušky, jablíčka, víno, jahody a všechno ovoce také. A jsou také černoši sladcí, když na ně tolik svítí sluníčko? Černoši – no, možná že černoši jsou uvnitř sladcí, ale on je ještě nikdo neochutnal. Ono by to totiž dobře nešlo, dávat do kafíčka černochy nebo si sypat černochy na lívance. To je pravda. Ale proč je cukr bílý a není černý? Protože by černý cukr vypadal jako uhlí a nikdo by pak nepoznal, že je to cukr. A kdyby byl cukr černý, tak by se z něho nedaly dělat vše­lijaké ty pěkně barevné bonbony a u cukráře by to vypadalo jako u uhlíře. To je také pravda. Tak je to přece jen na světě všechno dobře uděláno.

A ještě snídaně a ještě strojení Jemine, děti, to vám ta snídaně dlouho trvá. Jen jsme trochu při snídani povídali, jak roste kafíčko a jak kakao a z čeho se dělá cukr, a už jste při tom zapomněly jíst. Tak honem! vždyť máte ještě plné hrnéčky! vždyť to 14

Povidejme_si_deti.indb 14

20.09.19 14:33

Povidejme_si_deti.indb 15

20.09.19 14:33

budete mít studené jako kočičí nos! Ještě dobře, že dnes ne­máte školu; to byste všechny přišly pozdě, když už slečna učitelka nebo pan učitel jsou u tabule. Vy jste mně pěkná chasa! Pořád aby člověk na vás musel dohlížet. Frantíku, seď rovněji, ano? A co ty, Věro, koukáš na strop? Hrné­ček máš před sebou na stole a ne na stropě. Alenka si pobryndala zástěrku, Petříček polil ubrus, Slávka kolem sebe nadělala drobečků, že by to sto pětadvacet slepic posbírat nestačilo, Karlíček se umazal más­lem a Michal, ten sedí a pořád tou lžičkou míchá, míchá a míchá, až to všechno zamíchá. Je to s vámi, děti, trampota! Jakpak to budete dělat vy, až vyrostete a budete mít každé na starosti kopu dětí, a ony budou jíst tak nepořádně jako teď vy? My? My na ty naše děti budeme přísné. Ty budou, panečku, muset poslouchat. Jak nebudou poslouchat, tak dostanou metličkou. A koukejme, vy budete na své děti nějak přísné! To se ale honem naučte lépe jíst; nebo to ty vaše děti budou umět lépe než vy a budou se vám smát. Tak, a teď ještě strojit! Jiříček chce jít ven bos, a zatím je tam zima a mokro, Karlíček si nechce umýt ruce, které si zamazal od másla, Alenka dělá zle, že nechce modrou zástěrku, že chce tu krásnou růžo­vou, a Zden­ ka ošklivě pobrekuje, že prý má ošklivé šatečky, že chce ty nejlepší, vyšíva­ né a s mašličkami, ty nedělní. No ne, ta je ale hloupá! Ona mermomocí chce ty nejlepší šatečky, vyšívané, krepdešínové, a zatím si máme jít hrát. Hra, holenku, to je, jako když lidé pracují, při tom se člověk třeba všelijak zválí a umaže, co myslíš: na hru musíme mít hrací šaty a ne parádní. Jen počkej, Růženko! my si budeme pěkně hrát v písku, třeba se i pocejkáme vodou a ruce si od toho písku umažem, a naděláme si bábovek, koláčů, domů a zahrádek z písku, kolik se nám jen bude chtít. Ale ty nesmíš; umazala by sis pa­rádní šatečky a ty nejsou na hraní, na ty se musí dávat pozor. My si bu­deme krásně hrát, ale ty ne: ty budeš chodit kolem a nebudeš smět na nic ani sáhnout. I ru­ čičky budeš muset držet od těla, aby sis ty tvé pa­rádní šaty neumazala. Tebe tak postavit do výkladní skříně jako pannu, ale na hru s tebou nic není; jdi se ukazovat někam na výstavu, jestli se bude vůbec někdo chtít na takovou ubrečenou koukat, ale na hru tě po­třebovat nemůžem. 16

Povidejme_si_deti.indb 16

20.09.19 14:33

Povidejme_si_deti.indb 17

20.09.19 14:33

Co teď? Tak, a na co si teď budeme hrát? O jej, her na světě je, že by je člověk ani za celý život dosyta nepřehrál. Je jich tolik, že ani nevíme, kterou dřív. To byla jednou taková holčička, ta si neuměla hrát. Všechny děti si nějak hrály, ale ona nic; ne a ne a nemohla si na žádnou hru pro sebe vzpo­ menout. Děti, to si ani nedovedete představit: ta vám měla dlou­hou chví­ li! Jak ráno vstala, tak vám jen povídala: Co mám dělat? Na co si mám hrát? – No tak si hrej s panenkou a s kočárkem. – S kočár­kem ne, povídá ona, to se mně nechce. – Tak panenku oblékej; dej jí třeba novou zástěrku. – To se mně nechce, na to zas ona, to se mně dost nelíbí. A zas chodí a fňuká: Na co bych si hrála? Co mám dělat? – Tak si hrej s kostkami, nebo s korálky, nebo s vyšíváníčkem. – Nechci, povídá zas ta holčička, s kostka­ mi se mně nechce. – Tak tedy s korálky. – To mě také dnes nebaví. Co mám jen dělat? kuňká ona. – Tak tedy jdi ven a hrej si v písku. – S pískem se mně také dnes nechce, kňourá ta holčička. S čímpak já si mám jen hrát? – Tak s barevnými tužtičkami, s obrázky, s nádobíčkem? – To mě taky nebaví. Co já mám dělat? Já mám takovou dlouhou chvíli, já se nudím, vzdychá ta holčička. – Tak si hrej s dětmi na krám a na prodávání. – To se mně nechce, naříká ta holčička, co si neumí hrát. Co já mám jen dělat? – A tak vám to s ní šlo po celý den, nikdy jí žádná hra nebyla dobrá dost, a tak všude chodila a všude se pletla, ruce pořád složené vzadu, a tak si pro samé kňourání za celý den ani trošku nevyhrála. – Ani trošičku jsem si dnes nepohrála, fňukala, když ji dávali večer spát. No a vidíte: druhý den to dělala zase tak. Ta byla hloupá! A jak to s ní potom dopadlo? No, ona zůstala pořád taková. Ona když potom vyrostla a byla už veliká, tak zas, jako dřív nevěděla, co dělat a s čím si hrát, teď, když byla veliká, nevěděla, co pracovat. Pořád měla dlouhou chvíli, ale do žádné práce se jí nechtělo a žádná práce ji nebavila. Byla z ní taková tlustá pa­ 18

Povidejme_si_deti.indb 18

20.09.19 14:33

Povidejme_si_deti.indb 19

20.09.19 14:33

nimáma, kam si sedla, tam zůstala sedět jako pekáč a nic nedo­vedla po­ řádně vzít do ruky. Byl u ní převeliký nepořádek a špinavo, a ona mezi tím jen chodila a seděla a vzdychala, že má dlouhou chvíli, a při tom si na žádnou pořádnou práci ani nevzpomněla. Kačenka líná jí říkali lidé, nebo také Kačenka umbula, Kačenka na hniličko a Kačenka ňouňa, nebo jí také říkali Mouchy, snězte si mne. A to měla všechno z toho, že si za mlada neuměla hrát.

20

Povidejme_si_deti.indb 20

20.09.19 14:33

Hrát si A teď si budeme hrát! A na co si budeme hrát? Na honěnou! Ne, na peška! Na peška ne, budeme si hrát se stavebnicí. Se stavebnicí já nechci, já si chci hrát na vlak. Na vlak, to já si nehraju. Budeme dělat z písku bábovky. To ne! Já chci nebe peklo ráj. I ne! Já chci s kuličkami. Nebo míčem. Ale ne! Na návštěvy a budeme vařit. A víte co? Na kupce a na prodávání. To já nehraju! Budeme si hrát s panenkami. To si hrej sama! Pojďte si hrát na školu. Na školu ne! Raději na schovávanou. Ne, na školu! Ne, na schovávanou! Já s vámi nehraju! My s tebou nehrajeme, když jsi taková. Aťsi! My taky aťsi! Ale děti, tohle je nějaká hra? Tohle je hádání. Místo co byste si hrály, tak se hned začnete hádat. Kdyby se měli dospělí lidé takhle nad každou prací hádat, jako to děláte tady při hře vy, to by se jaktěživi k žádné pořád­ né práci nedostali. Ještě div, že se nezačnete prát! Prosím, tady Frantík s Jardou se perou. I vy kluci! Necháte se! Co se perete? Prosím, on Frantík říkal, že ho Jarda šťouchnul. Ne, Jarda říkal, že ho Frantík šťouchnul. 21

Povidejme_si_deti.indb 21

20.09.19 14:33