návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 5
1
Telefonát
N
a chvíli zavládlo vyčkávavé ticho, pak ordinaci zaplnilo rytmické ťukání, tlumené, jako by přicházelo z mořské hlubiny. „Je to…“ Sylvii najednou vyschlo v ústech. „Ano, to je srdíčko vašeho dítěte?“ zodpověděla gynekoložka její nevyřčenou otázku. Maëlova ruka láskyplně sevřela Sylviinu dlaň. „Naše holčička,“ zašeptal. „Jestli je to chlapec nebo děvče jste vědět nechtěli, že?“ připomněla lékařka s úsměvem. „V každém případě je všechno v nejlepším pořádku, paní Riwallová,“ dodala s pohledem na Sylvii. „I poloha dítěte. Asi tak za čtyři týdny to přijde.“ Podívala se do Sylviiny zdravotní dokumentace a zarazila se. „Tiens,“ řekla s úsměvem. „Vy máte dneska narozeniny? Srdečně blahopřeji a všechno nejlepší.“ Během zpáteční cesty Maël dál držel Sylvii za ruku, kdykoli to provoz dovolil. Moc nemluvili, ale vůbec to nebylo nutné, oba je naplňovalo štěstí – doslova od hlavy k patě. Když Sylvie pomyslela na to, jak turbulentní byly uplynulé roky a jak dlouho trvalo, než otěhotněla, skoro tomu nechtěla uvěřit. Přestože už se blížila ke čtyřicítce, měla naprosto bezproblémové těhotenství, a navzdory povážlivě velkému břichu se i teď cítila tak dobře, že mohla dál řídit obchody ostrovního zahradnictví. 5
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 6
Čím víc se blížili k pobřeží, všechny barvy se rozjasňovaly. Byl nádherný jarní den v polovině dubna, vzduch jiskřil jako šampaňské a nebe bylo tak zářivě modré, jako by se nad bretonskou krajinou a mořem klenul ohromný safír. V dálce se žulové skály ostrova kamélií třpytily v poledním slunci jako staré stříbro. „Na zbytek dne si uděláme volno, ano?“ navrhl Maël. V jeho mořsky modrých očích se cosi zalesklo, když se na ni usmál. „Nebo snad máš v plánu ještě dneska pracovat?“ Sylvie se zasmála. „Neříkej, že necháš své kamélie bez dozoru. Ty už nemusíš do laboratoře?“ „Ne,“ zavrtěl hlavou. „Moje žena má dneska narozeniny! A jsou to její poslední narozeniny bez dítěte.“ „A co Noah?“ nadhodila vesele. „Ten se nepočítá? Škoda že přijede až zítra,“ dodala s lítostí. Maël se na ni něžně zadíval. Noah byl jeho syn, plod dřívějšího vztahu. Byl to právě rok, kdy se Chloé naprosto překvapivě objevila s chlapcem na ostrově kamélií. Nebyl to šok pouze pro Sylvii, ale především pro něj, protože do té doby neměl o existenci syna ani tušení. Před osmi lety mu tahle žena téměř zlomila srdce, když ze dne na den zmizela z jeho života. On tenkrát považoval za velkou lásku to, co pro Chloé byl jenom prázdninový flirt. Mladá Pařížanka z bohatého domu Maëlovi zamlčela, že je těhotná. Provždy zůstane tajemstvím, jestli Chloé skutečně věřila – jak tvrdila –, že Noahův otec je její tehdejší snoubenec Alain, nebo mu vědomě podstrčila cizí dítě. Teprve po letech, když stále nepřicházelo další dítě, se Alain Dufèvre dozvěděl, že je neplodný a nemůže tedy být Noahovým otcem. Hluboce uražený se rozešel nejen s Chloé, ale vzdal se i chlapce, kterého téměř sedm let považoval za svého syna. Pro dítě bylo tohle rozloučení nejtěžší. Mezitím se rozbouřené vášně uklidnily. Chloé se sice pokusila Maëla znovu získat, ale nakonec pochopila, že je to bez6
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 7
nadějné, protože Maël miloval Sylvii nadevše. Noah na vlastní přání navštěvoval internátní školu v Anglii, kde mezitím žila jeho matka. Každé prázdniny trávil u Maëla a Sylvie. A teď právě začínaly jarní. „Možná bychom měli uspořádat večírek,“ prohodil Maël se zkoumavým pohledem. „Líbilo by se ti to?“ „Večírek?“ opáčila Sylvie překvapeně. „S kým? Vždyť jsou všichni pryč. Ani Vero nemá čas.“ Ano, trochu zklamání cítila. Nemusela by to být velká oslava, říkala si. Ale přesto by ten den ráda strávila s lidmi, které měla ráda, kteří jí byli drazí. To by se jí líbilo, tím spíš, že její loňské narozeniny úplně zanikly ve zmatku kolem Noahova příjezdu. Ale tak to prostě bylo. Každý měl svůj vlastní život. A bohužel i její nejbližší důvěrnice Solenn, majitelka Jardin aux Camélias, která kdysi společně se Sylviinou tetou Lucií vybudovala zahradnictví, před půl rokem opustila ostrov. Stalo se to, co nikdo nepovažoval za možné. Po Luciině smrti se Solenn skutečně znovu zamilovala. Se svou novou partnerkou Aaltje žila teď v Holandsku. Slíbila sice Sylvii, že přijede po narození dítěte a zůstane na ostrově několik týdnů. Ale dneska, v den jejích narozenin, neměla čas… Dorazili k nájezdu na úzkou hráz, která spojovala ostrov kamélií s pevninou. Na semaforu byla červená a Sylvie s potěšením viděla, že proti nim přijíždí několik aut návštěvníků, kteří využili ráno k zajížďce do Jardin aux Camélias a snad dobře nakoupili v ostrovním zahradnictví nebo v obchodě v návštěvnickém centru. Konečně poslední auto vjelo na pevnou zem a na semaforu naskočila zelená. Příliv už sice začínal, ale spojnice byla ještě sjízdná. Nejpozději za hodinu se první vlny převalí přes hráz a pak bude ostrov až do večera dosažitelný jen po vodě. „Pierrick jako vždycky při práci,“ poznamenal Maël a ukázal na starý člun s bagrem na levé straně hráze. „Každý rok je 7
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 8
to stejné místo, kde zimní bouře hlodají v základech. Snad to letos nebude tak zlé.“ Hráz byla pozůstatkem pevninského výběžku, jímž byl ostrov kdysi spojený se zemí. Mořský příboj na něm během staletí tak dlouho hlodal, až zbyla jenom tahle úzká cesta. Pierrick, který žil na ostrově už v době, kdy byl v majetku jedné rybářské rodiny, ji každé jaro opravoval. Bez jeho mimořádných znalostí místního proudění by už spojení s pobřežím nejspíš dávno padlo za oběť oceánu. „Kdo je ten mladík vedle Pierricka?“ zeptala se Sylvie, když míjeli člun. „To je Tristan, Briocův nejmladší syn,“ vysvětlil Maël. „Právě ukončil vojenskou službu. Jeho otec by ho rád zaměstnal v přístavu. Ale to by pro něj úřady musely schválit nové místo. Zatím vypomáhá Pierrickovi.“ „Zdá se, že jsou hotoví,“ podivila se Sylvie, která ve zpětném zrcátku sledovala, jak bagr stáhl lopatu a člun nabral kurs k ostrovu. „Proč to monstrum neodvezou na pevninu jako jindy?“ „Nemám tušení,“ pokrčil rameny a krátce se podíval jejich směrem. Po obou stranách silnice narážely do hráze vlny. Sylvii od prvního dne tahle příjezdová cesta přes moře fascinovala. Měli za sebou polovinu trasy a detaily ostrova byly stále zřetelnější. Na levé straně hráze viděla přírodní přístav, v němž kotvilo několik ostrovních člunů a kde mohlo přistávat vodní taxi, které pendlovalo při přílivu mezi pevninou a ostrovem. Příkré schody vytesané do útesu vedly k výše položenému parkovišti před panským domem Jardin aux Camélias, mohutnou budovou se dvěma poschodími, která už musela vzdorovat mnoha bouřím. Přijeli na konec hráze a Maël zamířil do strmého vjezdu na ostrov. Sylvie tu žila už tři roky, a přesto se jí rozbušilo srdce pokaždé, když se vracela do toho nádherného místa upro8
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 9
střed Atlantiku. Už si ani nedokázala představit, že ještě nedávno žila ve velkoměstě, tedy v Mnichově. Jako žádaná podnikatelská poradkyně byla neustále na cestách a její soukromý život nestál za nic. To se naprosto změnilo. Ještě pořád sice navštěvovala své nejvěrnější zákazníky, když ji potřebovali, ale bylo to spíš výjimečné. Ujala se obchodního vedení ostrovního zahradnictví a ze skomírajícího podniku vybudovala prosperující firmu. Tahle úloha ji naprosto naplňovala. „Zastavil bys tady na chvilku, prosím tě?“ požádala Maëla, když se blížili k návštěvnickému centru naproti Jardin aux Camélias. „Chtěla bych se zeptat Suzanne, jestli přišly zkušební vzorky z kosmetické manufaktury.“ „Nepočká to do zítřka?“ zeptal se, ale když viděl Sylviin výraz plný očekávání, s úsměvem zastavil. „Jsem hned zpátky,“ slíbila a vystoupila z vozu. Vedoucí návštěvnického centra už vycházela ze dveří s menší krabicí v rukou. „Všechno nejlepší k narozeninám!“ vykřikla a políbila Sylvii na obě tváře. „Tady jsou ty testy. Přišly před půl hodinou. Jsem pořádně napjatá.“ „Tys to ještě neotevřela?“ podivila se Sylvie. Drobná mladá žena potřásla tmavými kadeřemi. „Ne,“ usmála se. „Myslela jsem, že bys to radši udělala sama.“ „Ty jsi poklad, Suzanne,“ řekla Sylvie. „Nechceš přijít později k nám dolů? Podíváme se na to společně. Po přílivu už stejně žádní návštěvníci nedorazí.“ „Ráda,“ souhlasila Suzanne a pokusila se potlačit smích. „Co se děje?“ zeptala se Sylvie. „Nic, vůbec nic,“ zavrtěla Suzanne hlavou. „Jenom jsem si na něco vzpomněla. Tak za chvíli!“ „Nejradši bych se hned koukla,“ přiznala Sylvie, když zase seděla v autě. Místo aby Maël zabočil k impozantní dřevěné bráně do dvora, nad níž visela ohromná cedule s nápisem LE JARDIN 9
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 10
AUX CAMÉLIAS – BIENVENUS, vydal se po nezpevněné cestě, která vedla podél vysoké zdi, obklopující celou usedlost. Byla stejně jako panský dům postavená v předminulém století z šedého ostrovního kamene a chránila park se zahradou s kaméliemi před drsnými atlantickými větry. Pod její ochranou se tu dařilo starým kaméliovým stromům, pocházejícím ještě z dob předchozích majitelů, bohaté rybářské rodiny Kerguénneců, ale i mladším exemplářům z Maëlových skleníků. Díky jeho schopnosti vytvářet mimořádné nové druhy, ale také zásluhou Sylviina vedení podniku se ostrov kamélií stal na bretonském pobřeží Atlantiku opravdovou turistickou atrakcí. Jestliže sem dřív za neobvyklými druhy kamélií cestovali především odborníci a sběratelé, dnes se vydávali na cestu do nejzazšího konce Evropy milovníci kamélií ze všech koutů světa, aby se potěšili krásou zimních květů. Na rozdíl od většiny jiných rostlin kvetly totiž kamélie od listopadu do jara. Momentálně kvetly v plné nádheře poslední druhy. Dojeli k dolnímu konci parku a Maël zastavil před prostou železnou bránou. Hned za ní stál Ti Bag, jejich domov. Ti Bag byl bretonský výraz pro „loděnici“ a jmenoval se tak, protože kdysi tady rodina Kerguénneců skutečně měla uskladněné rybářské čluny. Mael přestavěl bývalou úschovnu lodí na velkorysý obytný dům. Sylvie se provinila podívala na hodinky. Bylo těsně po jedné. „Možná bych měla přece jen zaskočit do kanceláře. A nečeká na nás Elise nahoře s jídlem?“ „Dneska ne. Pojď do domu, chérie. Kancelář bez tebe opravdu vydrží do zítřka.“ Sylvie ho proti své vůli následovala. V duchu byla u jednoho problematického zákazníka, který potřeboval, aby mu neodkladně poslali dva tucty rudě kvetoucích kytic kamélií na víkendovou podnikovou oslavu. To sice nebyl problém, jenomže doba květu kamélií se právě blížila ke konci a… 10
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 11
„Joyeux Anniversaire!“ zaznělo jí sborem vstříc. „Všechno nejlepší k narozeninám!“ Sylvie se užasle rozhlížela. Velká hala, jak říkali obytnému prostoru ve stylu loftu, v níž kdysi našly místo i dvanáctimetrové rybářské čluny, byla plná lidí. Z galerie až k protější stěně byly napjaté pestré girlandy, hrozny balonků zdobily strop a prskavky sršely stříbrné světlo. Zmateně hleděla do tváří lidí, kteří se pro ni v minulých letech stali rodinou, již si sama vybrala, a o nichž si myslela, že jsou právě dnes na míle daleko. „Solenn!“ vykřikla a objala přítelkyni. Ve tmavých, nakrátko ostříhaných vlasech statné a podsadité šedesátnice objevila první stříbrné nitky. „Co tady děláš?“ zeptala se dojatě. „Myslela jsem, že jste s Aaltje někde na cestách.“ Energická, ale zároveň citlivá Bretonka byla před lety životní družkou její zemřelé tety Lucie. „Můj bože, Solenn, tolik jsi mi chyběla!“ Pak Sylvie objevila zrzavou kudrnatou hlavu Veroniky, přítelkyně ze studií, s téměř dvouletou dcerkou Lilianne v náručí. Holčička se zářivě rudými prstýnky na hlavě se na ni smála. „A tys tvrdila, že nemáš čas,“ stěžovala si Sylvie naoko rozhořčeně, objala přítelkyni a kmotřence Lili vtiskla polibek na tvář. „Taky že nemám,“ zasmála se Veronika. „Moje nejlepší přítelkyně má dneska narozeniny. Všechno nejlepší, Sylvie!“ Někdo zatahal Sylvii za svetr, a když se otočila, nevěřila svým očím. Stál před ní chlapec s tmavohnědou bujnou kšticí. „Noahu!“ vykřikla. „Myslela jsem, že přijedeš až zítra!“ „Ale ty máš narozeniny dneska,“ namítl Maëlův syn, jehož podobnost s otcem byla nepřehlédnutelná. „Happy Birthday!“ „Já to nechápu,“ vypravila ze sebe Sylvie dojatě, když objala nejdřív Noaha a pak Morgane, vedoucí školy na pevnině. „Ještě si o tom promluvíme,“ pohrozila jim a šla pozdravit svou asistentku Gwen a všechny ostatní spolupracovníky. „Vy jste mě podvedli. Jedni tvrdili, že jsou na cestách, další nemohli kvůli práci…“ „Ale to k tomu přece patří,“ zasmála se Coco, která u nich 11
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 12
už léta pracovala jako zahradnice. „Jinak by to nebylo žádné překvapení!“ „Přesně!“ souhlasil s kolegyní Gurvan, Maëlův nejbližší spolupracovník. „Radši nakroj ten narozeninový koláč. To je nějaký německý recept, Elise? Už se mi sbíhají sliny.“ „Koláč bude jako dezert,“ odbyla ho hospodyně a starostlivě objala Sylvii kolem ramen. „Jak bylo na prohlídce? Všechno v pořádku s tou malou?“ „Já fakt netuším,“ odpověděla Sylvie pobaveně, „proč si všichni myslíte, že to bude holčička. Doktorka říkala…“ „Ále, doktoři…,“ mávl rukou Pierrick, který právě dorazil s Tristanem, a Sylvie pochopila, proč měli s bagrem tak naspěch. „Ti přece nic nevědí. Deiz-ha-bloaz laouen! “ prohlásil starý Bretonec slavnostně a sevřel Sylvii do sukovitých paží. „Jasné je,“ vmísila se do hovoru Morgane, že Sylvie má dost špičaté břicho. A moje matka vždycky říkávala, že špičaté břicho znamená šikovnou holčičku.“ Rozlehl se smích. „Sylvie nemá špičaté břicho,“ prohlásila malá Lili rozhořčeně. „Je kulaté. Protože je uvnitř miminko.“ „Naprosto přesně.“ Maël láskyplně zvedl holčičku do výšky a políbil ji na tvář. „A brzy budeme mít stejně šikovnou holčičku, jako jsi ty. „Je jedno, co to bude,“ připomněla naléhavě Solenn. „Už teď to dítě milujeme. Tak a teď konečně všichni ke stolu! Elise se totiž dneska zase jednou překonala.“ Narozeninová společnost se nedala dvakrát pobízet a usazovala se u ohromné tabule, kterou kdysi Maël společně s Pierrickem vyrobili ze starých lodních prken. Podávala se Elisina specialita, poulet à l’armoricaine, kuřátko s lahodnou omáčkou, jejíž recept hospodyně ještě neprozradila nikomu, ani Sylvii. Jako předkrm přišel na stůl ohromný tác se zapečenými ústřicemi, nasbíranými na zdejším pobřeží, a Maël otevřel několik lahví bílého sauvignonu. 12
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 13
„Mám takovou radost, žes přijela už teď,“ stiskla Sylvie ruku Solenn. „Zůstaneš až do porodu?“ „Ne, Sylvie,“ zavrtěla Solenn lítostivě hlavou. „To bude až za měsíc. Aaltje má příští týden termín na oční klinice. Šedý zákal. Je to sice běžný zákrok, ale ona si přesto přeje, abych byla u ní.“ „Samozřejmě,“ přikývla Sylvie trochu zklamaně. Znovu si uvědomila, jak moc starší přítelkyni postrádá. „Určila si tenhle termín kvůli tomu, aby bylo do porodu všechno odbyté,“ uklidnila ji Solenn. „A pak tady budu, neměj strach. Kromě toho je tu přece moje sestra. Kde je vůbec Rozenn? Vy jste jí snad neřekli?“ „Ale ano, samozřejmě,“ ujistila ji Gwen. „Musí počkat na nějaké hosty a přijede trochu později.“ Solennina mladší sestra Rozenn byla keramička, bydlela na pevnině v kouzelném domku s keramickou dílnou, a kromě toho v létě pronajímala pokoje. „Můžu si vzít ještě kousek chleba?“ zeptal se Noah a sáhl pro dva krajíčky Elisina domácího pain breton, napůl z pšeničné, napůl z celozrnné mouky. Díky přídavku slaného másla chutnal nádherně šťavnatě. Elise s potěšením sledovala, jak si chlapec bere další ústřici. „Co míváte k jídlu v internátě,“ vyzvídala. Než přišla na ostrov, vedla totiž kuchyni jednoho školního internátu v severní Francii. „Noo,“ protáhl. „Jídlo je docela dobré, ale ústřice jsme ještě neměli.“ Dospělí se zasmáli. „Tak dobře jako u nás se nenajíš nikde, chlapče,“ vysvětlil mu Pierrick. „Vyrazíme spolu zase jednou na ryby a ulovíme pár pěkných kousků?“ „Jistě,“ rozzářil se Noah. „Třeba dneska odpoledne?“ „Jen pomalu,“ usmál se Pierrick. „Vždyť jsi teprve přijel.“ „Brzy mě přijede navštívit Alain,“ oznámil chlapec radost13
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 14
ně, a Sylvie zpozorněla. Že by Noahův nevlastní otec hodlal znovu navázat kontakt? „On se ti ozval?“ zeptala se. Noah se právě zakousl do druhého krajíce a s plnou pusou přikývl. „Napsal mi,“ odpověděl, když polkl. „Představ si, že chce přijet na ostrov. Ukážu mu, jak už umím ovládat plachetnici.“ Sylvie pomyslela na elegantního mladého politika se slibnou perspektivou, který při jejich setkáních působil spíš odtažitě. Jak mohl ze svého života vyškrtnout chlapce, kterého sedm let považoval za vlastního? Bylo jí Noaha líto a doufala, že si to Alain Dufèvre časem rozmyslí. A k tomu nejspíš došlo. „Kdy přijede? A… pověz, kdo tě vlastně přivezl z letiště?“ vyptávala se trochu znepokojená, zda se Maël nezpronevěřil svým otcovským povinnostem. „Vyzvedli jsme ho na pařížském letišti,“ vysvětlila Solenn. „Bylo to na trase. Maël všechno skvěle zorganizoval.“ Sylvie se užasle zadívala na svého muže. Většinou byla ona tím, kdo všechno až do nejmenšího detailu organizoval. Možná se starala až příliš. Pocítila příjemnou úlevu. Až přijde dítě, už se nebude moct o všechno starat. Dobře že má po boku Maëla. Bude s ní i u porodu. To bylo jasné od začátku. Teprve před několika týdny navštívili porodnickou kliniku. Objevila se Rozenn s ohromným plechem kouign amann a uvítal ji hlasitý jásot. Elise jí vzala vyhlášený bretonský máslový koláč z rukou a donesla ho ke stolu. „Kdes nechala Maarta?“ zajímalo Pierricka. „Ten má bohužel moc práce,“ odpověděla Rozenn a sklonila se k malé Lili, aby ji políbila. „Mám všechny pěkně pozdravovat. Hlavně tebe, Sylvie.“ „Kdo je Maart?“ zvedla obočí Veronika. „Vy jste se ještě nesetkali?“ podivila se Rozenn. „Maart je Rozennina zimní láska,“ odpověděl za ni Pier14
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 15
rick. „Znají se od mládí, ale tenkrát z toho nic nebylo. Je to jeden z nejzkušenějších lodivodů tady na pobřeží.“ „A co je to tady za kolo od vozu?“ ukázala Elise na veliké kolo sýra, které zabíralo značnou část její pracovní plochy. „To jsem přivezla z Holandska,“ rozpačitě se zasmála Aaltje. „Já vím, vozit sýr do Francie je trochu jako nosit sovy do Atén, jak se říká. Ale tahle vyzrálá dvanáctiletá gouda je přece jen něco mimořádného.“ „No to si myslím,“ souhlasila Sylvie. „Moc ti děkuju. Vy jste opravdu přivezly celé kolo!“ Suzanne, která se k nim mezitím přidružila, pomohla Elise část sýra rozkrájet, upravila ho na několik prkýnek a přinesla ke stolu. Lili sáhla oběma rukama po Aaltjině sýru a chtivě se do něj zakousla, a dokonce i Noahovi, který sýry skoro nejedl, snad kromě zdejšího palet de Chèvre od jednoho starého Pierrickova přítele, připadala gouda dobrá. Elise právě ozdobila Sylviin narozeninový koláč malými svíčkami, když zazvonil telefon. „To je určitě někdo, kdo ti chce popřát,“ usoudil Noah a běžel pro telefon, aby ho přinesl Sylvii. „Zut alors,“ poznamenala Coco. „Zrovna teď, když má Sylvie sfouknout svíčky!“ „Já to zkrátím,“ ujistila ji Sylvie a přijala hovor. „Bonjour, madam,“ ozval se formální mužský hlas. „Mohl bych mluvit s panem Riwallem? Maëlem Riwallem?“ Sylvie podala sluchátko svému muži. „Beztak to není pro mě,“ řekla vesele a otočila se ke svíčkám. „Kdo je to?“ chtěl vědět Maël. „Asi nějaký kolega, předpokládám,“ pokrčila rameny. „Nebo zákazník.“ Maël se zamračil. „Na naše soukromé číslo?“ Vzal si telefon, a když Sylvie sfoukla všechny svíčky najednou, čímž přiměla své hosty k hlasitému jásotu, odešel s přístrojem do ložnice. 15
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 16
Vrátil se, až když všichni měli své porce skoro snědené, a vůbec neprojevil zájem o oblíbenou pochoutku. „Kdo to byl?“ zeptala se Sylvie tiše a ustaraně ho pozorovala. Z tváře jako by mu zmizela všechna barva. Vypadal velmi rozrušeně. „Povím ti to později,“ odpověděl stejně tiše. „Vypadáš, jako by někdo umřel,“ ozvala se Solenn a pozorně si ho prohlížela. Bylo jen málo lidí, kteří ho znali tak dobře jako ona. Vždyť ho společně s Lucií vychovávaly od chvíle, kdy se před lety jednoho dne jako dvanáctiletý chlapec objevil na ostrově. Všechny pohledy se k němu otočily. „Nikdo neumřel,“ prohodil mrzutě. Chtěl si nalít kávu, ale konvice byla prázdná. „Všechno je v pořádku. Mám udělat kafe?“ „Mais non,“ zvedla se Elise. „Uvařím ho.“ „Ty nechceš dort?“ zajímal se Noah s pohledem na Maëlovu nedotčenou porci. V tu chvíli se Maël konečně zasmál. „Chceš ještě?“ zeptal se. „Klidně si ho vezmi a nech si chutnat.“ Položil Sylvii ruku kolem ramen a ona vycítila jeho snahu účastnit se všeobecného veselí. Něco není v pořádku. Bylo jí jasné, že má starosti. Vyměnila si se Solenn pohled plný porozumění. Obě znaly Maëla natolik, aby věděly, že musí počkat, až jim sám řekne, co se děje. „Nechceš si teď rozbalit můj dárek?“ vyrušil Noah Sylvii z úvah a podával jí hranatý plochý balíček. „Je docela těžký,“ podivila se Sylvie. Noah prudce přikývl a zčervenaly mu tváře. „Dej pozor, je to křehké,“ varoval ji. „Celý let jsem ho měl na klíně, aby se nerozbil.“ Sylvie strhla lepicí pásku a odstranila několik vrstev papíru. Objevila se pomalovaná tabulka skla. Když ji opatrně vzala do obou rukou a přidržela proti světlu, unikl jí obdivný výkřik. 16
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 17
„Malba na skle! To je kouzelné. Tos dělal sám?“ „Ano,“ přikývl hrdě. „Líbí se ti?“ „A jak! Je nádherná,“ žasla Sylvie upřímně. „Ukaž,“ požádal Pierrick. Ke starému muži získal chlapec důvěru jako k prvnímu, když ho jeho matka před rokem bez varování přivezla z Paříže na ostrov. „Dis donc, to je snad člun?“ Noah znovu s úsměvem přikývl. „To je La Brise. A na palubě stojíme my. Ty, Sylvie, Mäel a já.“ Sylvie si dojatě prohlížela obrázek. Člun byl zachycený dobře a také čtyři postavičky se daly zřetelně rozeznat. „Je to brzy ráno,“ vysvětloval Noah, „vidíte? Tam vzadu právě vychází slunce.“ „Musíme pro něj najít zvláštní místo. Co bys řekl tomuhle východnímu oknu?“ navrhla Sylvie. „U snídaně bychom pozorovali, jak obrázek osvětlují první ranní paprsky.“ Noah nadšeně souhlasil a hned se s Pierrickem vydal pro potřebné nástroje. Zatímco ti dva připevňovali skleněný obrázek do okna, rozbalovala Sylvie další dárky. Praktickou sedačku – vajíčko pro kojence od přítelkyně Veroniky. Lehoučký, a přesto teplý koupací plášť ze směsi vlny a hedvábí od Solenn a Aaltje. „Líbí se ti ta barva? Myslím, že se jí říká růžové dřevo,“ chtěla vědět Aaltje. „Moc,“ usmála se Sylvie. „A moc ti sluší,“ souhlasila Veronika. „Dokonale se hodí k barvě tvých vlasů a přímo ti rozjasňuje oči. Budeš nejelegantnější maminka v celé porodnici, Sylvie!“ „To by byla stejně,“ poznamenal Maël hrdě. Největší překvapení jí připravil Pierrick. Našel na půdě panského domu starožitnou bretonskou kolébku a zrestauroval ji. Byl to nádherný kousek z kaštanového dřeva s vyřezávanými boky a vysoustruženými držadly. „Patřila určitě k lit clos,“ vysvětloval. „Tak to tady obvykle bývalo.“ Vyprávěl Sylvii, že kdysi se v okolí spávalo v jakési 17
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 18
skříňové posteli, která vypadala jako postel s nebesy, jenomže strop a stěny nebyly z látky, nýbrž z vyřezávaného dřeva, a s posuvnými dveřmi místo závěsů. „V těch starých domech totiž hrozně táhlo, zvlášť v zimě,“ vykládal s úsměvem. „Kromě toho spali všichni v jedné místnosti. Bylo tedy praktické mít postel s dveřmi, které se dají zavřít.“ Žádný originální lit clos však na sýpce už neobjevil. „Spousta těch starých postelí byla později předělaná na skříně,“ vysvětloval. „Nebo je lidé rozebrali a jednotlivé části použili jinak. A leckterá určitě taky skončila jako dříví na topení v krbu.“ Sylvie ho pozorně poslouchala a hladila rukou jemnou řezbářskou práci na kolébce, jejíž dřevo Pierrick napustil lněným olejem. „To je překrásný dárek,“ řekla. „Mockrát děkuju, Pierricku! Kdo asi ležel naposledy v téhle kolíbce?“ „Možná Nolff, poslední z klanu Kerguénneců,“ pokrčil rameny Pierrick „Byl to můj přítel a určitě by měl radost, kdyby věděl, že v ní teď bude spát vaše dítě.“ „Než k tomu dojde,“ ujala se slova Gwen a podávala Sylvii obálku, „měla bys otevřít náš dárek. Je od nás všech.“ Sylvie otevřela obálku a vytáhla z ní dvě karty. „Co je to?“ zeptala se udiveně. „Poukázky na víkend v hotelu?“ „V kouzelném wellness hotelu,“ opravila ji Gwen. „Pro vás dva. Jednou jsem tam byla. Je to sen.“ „Měli byste tu poukázku bezpodmínečně využít před porodem,“ dodala Morgane. „Obávám se, že pak už na to nikdy nenajdete čas a klid.“ Cinknutí kovu o sklo všechny umlčelo. „Chtěli bychom vám něco sdělit,“ prohlásila Coco, která zaťukala vidličkou o sklenici. Lehce dloubla pod žebra Gurvana, který se zvedl. „Věc se má zřejmě takhle,“ začal rozpačitě a hledal správná slova, což nikdy nebylo jeho silnou stránkou. „Chci říct, že 18
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 19
Coco a já se známe už pěkně dlouho. A proto… no, jsme si mysleli…“ „Propána!“ přerušila ho Coco a zakroutila očima. „Zkrať to, Gurvane. Stručně a jasně.“ „My… chceme se vzít,“ vyrazil ze sebe zahradník. Nato s úlevou klesl zpátky na židli. Na zlomek vteřiny nastalo ve velké hale ticho. Přestože spolu den co den pracovali, ani Elise, o níž se říkalo, že slyší trávu růst, nepřišla na to, že by z těchhle dvou věčně se škorpících lidí mohl být pár. Pak začali všichni najednou mluvit, vyskočili a objímali Coco a Gurvana. Když se nad tím Sylvie zamyslela, hodili se k sobě báječně, nejen proto, že měli stejně nakrátko ostříhané a barevné vlasy, Coco červené a Gurvan zelené. Třetí v jejich partě, učeň ve druhém roce, Iven, který si nabarvil vlasy na žluto, drze poznamenal: „No, když nás nečeká nic horšího,“ za což sklidil bolestivé ťuknutí do hlavy od své šéfky. „Ano, my čekáme něco malého,“ vysvětlila Coco hrdě a zamračila se na Ivena. „Attends un peu!“ dodala tiše, když dozněl všeobecný jásot nad další novinkou. „A já už dneska vím, kdo zítra uklidí skleník IV. Úplně sám!“ Maël se zvedl. „Tak tedy dneska slavíme i zasnoubení. Na to si musíme připít. Elise, budeš tak hodná a podáš nám sklenky na sekt? Já se jdu podívat, jestli najdu správné pití.“ Zatímco si vzájemně vesele připíjeli, těhotné a děti minerálkou a všichni ostatní vybraným Crémant Brut z Maëlových zásob pro zvláštní příležitosti, sledovala Sylvie trochu s obavami, jak její muž navzdory veselé atmosféře nepřítomně zírá před sebe. „Alors, les enfants!“ zvolala Solenn, jíž to taky neuniklo. „Sylvie je unavená. Necháme ty dva chvíli v klidu. A víte co? Já si taky na hodinku lehnu. Setkáme se jako každý večer v sedm hodin nahoře ve velkém domě. D’accord?“ Chvíli trvalo, než si všichni posbírali své věci. Pierrick 19
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 20
navrhl Noahovi, aby s ním sešel do malého domku na druhé straně zahrady a poslechli si předpověď počasí z námořního rozhlasu, což se mu vždycky líbilo. Elise vysvětlila, že nemůže odejít dřív, než sklidí ze stolu a uklidí špinavé nádobí do myčky. „A když už jsem u toho, mohla bych vám ještě rychle zamést velkou halu,“ dodala. Sylvie mezitím ukázala Veronice a Lili komůrku vedle jejich ložnice, kterou přichystali pro miminko. Vešla se do ní postýlka, přebalovací komoda a pohodlné křeslo pod čtvercovým okýnkem, jímž bylo vidět na otevřené moře. „To jste zařídili krásně,“ horovala Veronika. A při pohledu na růžově natřené stěny dodala: „Jak vidím, opravdu počítáte s holčičkou.“ Sylvie se zasmála a Lili zatleskala. „Maël je o tom přesvědčený, to je fakt,“ přikývla. „Ale já jsem stejně chtěla tuhle barvu, bez ohledu na to, jestli přijde kluk nebo děvče. Dočetla jsem se totiž, že miminko vidí v matčině těle denní světlo jako přes růžové brýle. Možná vzniklo tohle rčení právě kvůli tomu. Proto tahle barva určitě působí na novorozence uklidňujícím způsobem, ať je to chlapec nebo holčička. Připomíná jim první vizuální dojmy před narozením.“ „Zajímavé. To jsem nevěděla,“ podivila se Veronika. „Jak se líbí ta barva tobě?“ zeptala se Lili. „C’est joli!“ odpověděla holčička vážně. Sylvie otevřela zásuvku komody. Objevily se drobné, z jemného bílého vlákna uháčkované kabátky, čepičky, botičky a palčáky. Lili sáhla po jedné čepičce a zkoušela si ji nasadit, ale byla jí malá. „Tyhle věci jsou pro Sylviino miminko,“ vysvětlovala jí Veronika. „Pojď, vrátíme ji zpátky.“ „To jsou všechno dárky od žen ze skupiny, která tehdy paličkovala krajku na moje svatební šaty,“ řekla Sylvie šťastně. 20
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 21
„Mám dojem, že si mě nějak adoptovaly. Zřejmě doufají, že jednoho dne vstoupím do jejich skupiny a sama začnu háčkovat a paličkovat.“ Veronika se hlasitě rozesmála. „To se asi nedočkají.“ „Kdoví,“ pokrčila Sylvie rameny s úsměvem. „Možná až budu jednou stará a znuděná.“ „Já se postarám o to, aby ses nikdy nenudila,“ ujistila ji přítelkyně. Pak zvážněla. „Je všechno v pořádku s Maëlem?“ zeptala se. „Vypadá nějak ustaraně.“ „To je pravda,“ souhlasila Sylvie a zavřela zásuvku. „Od toho poledního telefonátu. Nemám ponětí, kdo to volal.“ „Necháme vás teď chvíli o samotě, viď Lili? Vyrazíme si v tom krásném počasí na procházku a prohlédneme si ty kytky. Pamatuješ si, jak se jmenují?“ „Jmenují se… kamele,“ odpověděla Lili, a znovu tím Sylvii a Veroniku rozesmála.
21
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 22
2
Zářící jméno
S
ylvie se s povzdechem spustila na pohovku a dala si nohy nahoru. „Nechceš se posadit do svého houpacího křesla?“ zeptal se Maël starostlivě. Mávla rukou. „Obávám se, že za pár dní už se nezvednu,“ zažertovala. „Zákon zemské přitažlivosti.“ Maël se zasmál a přikryl jí nohy dekou. „Pojď,“ poprosila ho, „sedni si ke mně. Namasíroval bys mi nohy?“ Usadil se vedle ní, položil si její chodidla na kolena a začal je pomalu prohmatávat. Sylvie se opřela, zavřela oči a užívala si jeho doteky. „Tys ještě neotevřela ten balíček s krémy,“ řekl. „Mám ti ho přinést?“ Ale přestože se Sylvie tolik těšila, jak vyzkouší první testovací vzorky vlastní série kosmetiky s názvem Jardin aux Camélias, krémy, které obsahovaly drahocenný olej z ostrovních kamélií, momentálně ji zajímalo něco úplně jiného. „Děkuju, to počká,“ odpověděla. „Nechceš mi prozradit, kdo to předtím volal?“ Maëlova tvář se zachmuřila a jeho ruce se zastavily uprostřed pohybu. „Jde o moji matku,“ řekl. 22
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 23
Sylvii to skoro vyrazilo dech. Maël naposledy viděl svou matku, když utekl z domova. Ještě nikdy se o ní nezmínil. To málo, co Sylvie věděla, jí pověděla Solenn, která se ho tenkrát společně s Lucií ujala. Nijak zvlášť se o svého syna nezajímala, řekla, když jí vylíčila, jak našla Fabienne Riwallovou, aby s ní celou záležitost projednala. Bez zaváhání nám přenechala právo na péči a pak už se na něj nikdy nezeptala. A teď měla být tahle žena důvodem záhadného telefonátu? „Nechceš mi o tom něco povědět?“ požádala ho tiše, protože až příliš dobře věděla, jak bolestné bylo pro Maëla téma jeho původu. „Kdo byl ten muž v telefonu?“ „Policejní úředník,“ odpověděl Maël. „V matčině kuchyni hořelo. Nikomu se nic nestalo, ale zřejmě to nebylo poprvé. Sousedi to ohlásili na policii.“ Maël se odmlčel a zadíval se z okna. „A co chce policie od tebe?“ zeptala se Sylvie. „Oni nevědí, co s ní mají dělat,“ vysvětloval. „Tvrdí, že už nemůže bydlet sama. Že je to nebezpečné.“ „Jak se stalo, že u ní už několikrát hořelo?“ zajímala se Sylvie. „Je nějak… je zmatená?“ Pokrčil rameny. „Nemám tušení,“ odpověděl sklíčeně a zhluboka vzdychl. „Zřejmě bydlí sama. Rád bych věděl, kde je konec tomu darebákovi, se kterým tenkrát žila a který ji totálně využíval a zneužíval.“ Ochladilo se. Maël pomalu sundal její nohy z klína, vstal, došel ke krbu a začal do něj vršit polínka. Podle prudkosti jeho pohybů poznala, jak ho celá ta záležitost zasáhla. „Kde Fabienne vůbec žije?“ zeptala se. „V Le Havru. Zdá se, že pořád ještě ve starém bytě.“ Maël škrtl zápalkou, ale ruka se mu tak třásla, že spotřeboval tři dřívka, než se oheň rozhořel. Když se mu to konečně podařilo, narovnal se a zíral do plamenů. „Oni chtějí, abych přijel a postaral se o ni.“ Otočil se a podíval se na ni, jako by se po něm chtělo něco hrozného. 23
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 24
„No,“ řekla tiše, „je to tvoje matka. Nebo ne?“ „Moje matka?“ vykřikl tak nahlas, až sebou Sylvie trhla. Takhle rozzlobeného ho ještě neviděla. „Fabienne už dávno není moje matka. Ona mě… Ale nechme toho.“ Otočil se a prudce dýchal, jak ho zřejmě zasáhly vzpomínky. Po chvíli se vzpamatoval. „Faktem je,“ pokračoval, „že já nemůžu, Sylvie. Prostě to není možné. Po všem, co se stalo, jsem já ten poslední, kdo by se o ni mohl starat.“ V tu chvíli telefon znovu zazvonil. Maël strnul. Sáhl pro bundu a vyrazil z domu tak rychle, že to působilo jako útěk. Sylviiným prvním impulsem bylo spěchat za ním, ale byla příliš těžkopádná, a když konečně došla k domovním dveřím, už ho ani nezahlédla. Telefon zmlkl. Bylo pozdě odpoledne, před ní se mírumilovně rozprostírala zahrada s kaméliemi, pár ptáků vylétlo z korun stromů, z dálky slyšela tiché šumění moře. Nemělo smysl jít Maëla hledat. Jestli chce být sám, musí to respektovat. Sylvie zavřela dveře, a právě si chtěla lehnout, když se telefon ozval znovu. Nejdřív ho chtěla prostě ignorovat, ale když vyzvánění nepřestávalo, nakonec zvedla sluchátko. Nikde přece nebylo psáno, že volá policie z Le Havru. Nebyla to policie, nýbrž lékařka z příjmu nějaké psychiatrické kliniky. „Máme povinnost informovat příbuzné,“ vysvětlila Sylvii, když se představila. „A upřímně řečeno, paní, v tomhle případě je to pro mě osobní záležitost. Protože si nemyslím, že by vaše tchyně měla zůstávat na uzavřeném oddělení našeho zařízení.“ Sylvie zadržela dech. Bylo to až tak zlé? „Jestli sem váš muž během příštích čtyřiadvaceti hodin nepřijede a nepostará se jí o vhodnější ubytování,“ pokračovala doktorka, „právě to se stane.“ Sylvie polkla. „Čím trpí Fabienne Riwallová?“ zeptala se. „Přivezli ji sem proto, abychom to zjistili,“ zněla odpověď. 24
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 25
„Ale kdyby měla nějaký domov, mohla by být vyšetřena ambulantně. Bezpodmínečně jsem chtěla vašemu manželovi sdělit, že podle mých zkušeností je odeslání na uzavřené oddělení jednosměrná ulice. Jakmile se tam člověk jednou ocitne, je velmi obtížné dosáhnout propuštění. Musím bohužel přiznat, že prostředí a soužití s psychicky silně narušenými pacienty má většinou na vývoj lehce zmatených lidí negativní vliv. Prosím, vyřiďte mu to. Ona mimochodem sedí proti mně. Chcete s ní mluvit?“ Sylvie zalapala po dechu, ale než se zmohla na odpověď, lékařka zjevně podala sluchátko dál. „Já chci domů,“ slyšela zoufalý chraplavý hlas. „Állo? Kdo je tam? Prosím! Já chci domů…“ „Podle mého názoru působí naprosto normálně,“ slyšela Sylvie opět hlas lékařky. „Je pouze rozrušená. Ale kdo by nebyl rozrušený po požáru a několika hodinách na policejní stanici. Potřebovala by láskyplný domov, abychom ji mohli v klidu vyšetřit a zjistit, jaký má problém.“ Láskyplný domov! Jak má vysvětlit téhle doktorce, která to nepochybně myslí dobře, že právě tohle Maël své matce nabídnout nedokáže? „Můj muž není s matkou v kontaktu skoro třicet let,“ namítla Sylvie tiše. „Vyřiďte mu to,“ naléhala lékařka. Nakonec jí nadiktovala jméno kliniky a své telefonní číslo. Sylvie se s povzdechem zvedla z gauče, přehodila si pončo z bretonské ovčí vlny – do bundy a pláště už se dávno nevešla – a vyšla z domu. Snad Maëla najde. A když ne, po tomhle rozhovoru jí procházka jen prospěje. Stále ještě měla v uších Fabiennin úzkostlivý hlas. Můj bože, pomyslela si, je možné skutečně nechat člověka v téhle situaci samotného? Venku zhluboka nasála ostrý vzduch Atlantiku a snažila se uspořádat si myšlenky. Nechala park za zády a prošla železnou branou, kterou přijeli. Když vyšla z Jardin aux Camélias, oka25
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 26
mžitě se jí zmocnil atlantický vítr, rozcuchal jí vlasy a tahal ji za pončo. Nastavila větru tvář a zavřela oči. Dělalo jí to dobře. Už nějakou dobu dost špatně spala. Nevěděla, jak si má lehnout, ale Veronika ji ujistila, že je to na konci těhotenství normální. Kdykoliv Sylvie pomyslela na porod, rozbušilo se jí srdce radostí a nervozitou. Fakt, že se stane matkou, vnímala jako nečekaný dar a zároveň dobrodružství. Dítě se pohnulo, jako by sledovalo její myšlenky. Sylvie si položila ruku na místo, kde cítila nový život a zaplavila ji velká něžnost ke stvořeníčku, které v ní vyrůstalo. Jsi tak moc vítané, pomyslela si. Bezděčně si vzpomněla na Fabienne a její pocit štěstí se vytratil. I ona přece nosila Maëla pod srdcem, cítila ho v sobě, přivedla ho na svět a držela v náručí. Co se proboha mohlo stát, že to zpřetrhalo neviditelné spojení mezi matkou a dítětem? Nebo to všechno jsou jenom řeči, a to vzývané hluboké propojení není nic víc než romantizující ideální obraz toho, jak by se matka měla cítit? Nevypadá nakonec skutečnost úplně jinak? Když jemné pohyby v jejím břiše ustaly, pokračovala po důvěrně známé cestě podél pobřeží. Šla tudy už mnohokrát, a přesto ji i dnes okouzloval pohled na rozeklané útesy a pěnu, a vířivý pohyb příboje. Protože ar Mor Atlantel, jak říkali oceánu Bretonci, se v nepřetržité hře světla, mraků, odlivu a přílivu trvale proměňoval. A pak uviděla Maëla. Sylvii se téměř zastavilo srdce. Stál na úzkém hřebenu strmě vyčnívajícího, vodou omývaného útesu, předsunutého daleko před pobřeží. Nedokázala pochopit, jak se na to místo vůbec dostal, aniž by riskoval život. Rozhodla se, že na něj nezavolá. Počká s důvěrou, že Maël ví, co dělá. A najde cestu zpátky. K ní. Ke svému dítěti. Zpátky do života. Konečně se osamělá postava na příkré skále pohnula. Sylvie zadržela dech. Maël začal sestupovat po křídle strmého žulo26
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 27
vého bloku, jako by to bylo to nejjednodušší na světě. Těsně nad hladinou moře počkal, až se stáhne vlna, která právě udeřila do skály, smělým skokem se přenesl přes vodu a zmizel ze Sylviina zorného pole. Netrvalo dlouho a objevil se ve vzdálenosti několika stovek metrů od ní na pobřežní stezce. Když pak stáli proti sobě, stále ještě jí bušilo srdce úzkostí. Zhluboka se nadechla, chtěla mu vylíčit rozhovor s lékařkou, ale než mohla promluvit, vzal ji do náruče a zavřel jí ústa polibkem. „Pojďme k Solenn,“ nadhodil a sáhl po její ruce. „Ona bude vědět, co je třeba udělat.“
„Co to říkáš?“ Sylvie znala Solenn dost dlouho, aby věděla, že existuje jen málo věcí, které ji dokážou vyvést z míry. „Odvezli ji na nervovou kliniku?“ „Na psychiatrické oddělení nemocnice,“ opravil ji Maël podrážděně. „Nebo ne, Sylvie? Na pozorování. Protože nevědí, co si s ní mají počít. Co se dělá s lidmi, kteří se pokusí zapálit dům včetně jeho obyvatel. Mohli ji právě tak strčit do vězení. Myslím, že má nehorázné štěstí.“ „Tím bych si nebyla tak jistá,“ namítla Aaltje. „Je to uzavřené oddělení?“ Sylvie chtěla něco říct, ale Maël ji předešel: „Co já vím,“ odpověděl rozzlobeně. „Nemám chuť se o to starat. Ona se snad o mě někdy starala?“ Rozhostilo se nepříjemné ticho. Sylvii připadalo, jako by slyšela skřípavý zvuk neradostných myšlenek, které jim vířily v hlavách. Usadili se v Solenniných soukromých prostorách, zatímco ostatní dál slavili Sylviiny narozeniny v prostorné kuchyni panského domu. „Co se stane, když tam odmítneš přijet?“ zeptala se Solenn. Maël si oběma rukama projel vlasy a zasténal. Pak pokrčil rameny. 27
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 28
„Obávám se,“ pronesla Sylvie pomalu, „že pak už se tak snadno ven nedostane. To aspoň tvrdila ta doktorka.“ „No a? Tak tam prostě bude. Je mi to jedno!“ Sylvie si nebyla jistá, jestli je mu to doopravdy jedno, nebo se jen pokouší bránit nevyhnutelnému. „Co kdybych jela s tebou?“ navrhla. Maël se na ni zadíval, jako by přišla o rozum. „To vůbec nepřipadá v úvahu,“ zavrtěl hlavou. „Tak těsně před porodem…“ „Mám ještě celý měsíc,“ přerušila ho Sylvie. „Tak dlouho snad nemůže trvat hledání vhodného ubytování pro Fabienne.“ Vždyť v minulosti jsme vyřešili náročnější problémy, pomyslela si. „Musí se vyjasnit, co s ní je. Doktorka říká, že je třeba určit diagnózu. A najít pečovatelský dům, který…“ „Já nic z toho nechci dělat,“ přerušil ji Maël prudce a udeřil dlaní do stolku, který jen zadrnčel. „Tahle žena nemá v našem životě místo. Nechci, aby ses o ni starala. A taky nechci, aby naše dítě, přestože je ještě v tvém břiše, přišlo do styku s touhle… touhle… ženskou. Slyšíš? Já to prostě nechci!“ Ticho, které následovalo, bylo tíživé. Sylvie cítila, jak se v ní dítě hýbá, jak lehce kope do její levé paže, kterou si položila na břicho jako na ochranu. Konejšivě přesunula na to místo dlaň. „Téhle povinnosti se nebudeš moct vyhnout,“ zazněl Solennin klidný hluboký hlas. „Věř mi, že k Fabienne nechovám absolutně žádné přátelské pocity, ale je to tvoje matka. Nemá nikoho kromě tebe. A když ji teď zavrhneš, můžeš toho jednou litovat.“ Maël chtěl protestovat, ale Solenn ho umlčela stiskem paže. „Protože pak,“ pokračovala, „se nezachováš o nic líp než ona tenkrát.“ Sylvie zadržela dech. Něco takového by se nikdy neodvážila říct. Ale byla to pravda. Maël to zjevně věděl. V tváři mu prudce cukalo. Na chvíli stiskl rty, zavřel oči a zoufale se snažil ovládnout. „Souhlasím s tebou, že Sylvie by tady měla zůstat s Noahem. To by byla 28
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 29
voda na mlýn Chloé, kdybyste ho nechali o prázdninách bez dozoru.“ Sylvie jí v duchu dala za pravdu. Noahově matce byl dobrý vztah mezi nimi a chlapcem beztak trnem v oku. Stálo velké úsilí dohodnout se s ní po dobrém a docílit sdílené péče. „Jako mladá holka jsem jedno léto v takovém zařízení pracovala,“ přihlásila se ke slovu Aaltje. „Nic strašnějšího jsem v životě nezažila. Podmínky tam byly hrozné. Ošetřující personál vůbec neměl čas pořádně se o ty lidi starat. Jakmile někdo projevil sebemenší náznak agresivity, přivázali ho k lůžku nebo ho zklidnili léky. A musím přiznat, že v takovém prostředí bych časem začala být agresivní i já.“ Aaltje se při té vzpomínce otřásla. „Každou noc jsem tenkrát probrečela,“ dodala tiše. „Je to sice už hrozně dávno a mezitím se jistě leccos zlepšilo, ale přesto bys neměl dovolit, aby se tvoje matka dostala na uzavřené oddělení psychiatrické kliniky. Ať už provedla cokoliv. Protože tohle bys nepřál ani nejhoršímu nepříteli.“ Maël nedal ani mrknutím najevo, zda Aaltje vůbec slyšel. Sylvie ale viděla, jak sevřel čelisti, až se mu pohnuly lícní kosti. V tu chvíli někdo zaklepal na dveře. Rozenn je přišla pozvat k večeři. „Co je to s vámi?“ dodala udiveně, když viděla jejich vážné tváře. „Stalo se něco?“ „Ne,“ odpověděl Maël a vstal. „Všechno je v pořádku. Máš pravdu, Rozenn, měli bychom se starat o naše hosty. Jdeš, miláčku?“ Pro Sylvii bylo namáhavé užít si zbytek dne. Elise s ohledem na bavorský původ oslavenkyně uvařila ovarové koleno se zelím a bramborovými knedlíky, což strhlo mnichovskou rodačku Veroniku k přímo bouřlivému nadšení. Naopak Sylvie, která vlastně nikdy neměla v oblibě výživnou kuchyni své vlasti, skoro nejedla, protože novinky o Fabienne jí zkazily chuť. Kdybych jen věděla, jak tuhle záležitost co nejlíp vyřešit, dumala, zatímco pokládala Noahovi na talíř druhý knedlík 29
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 30
a odmítla další porci zelí. Nejraději by jela do Le Havru sama. Byla si jistá, že by obratem ruky sehnala pro Maëlovu matku vhodné ubytování. Bylo by to pro ni snazší, protože ji neomezovaly emocionální předsudky, když tchyni ani neznala. Ale bylo jí jasné, že se nemůže plést do Maëlových rodinných záležitostí, tím spíš v tak ožehavém případě. Nevěděla, co se mezi ním a jeho matkou stalo. Svíralo se jí srdce při pomyšlení, jak nešťastně dětství měl asi muž, kterého milovala, když chová k matce tak silnou zášť. Po jídle se Gurvan, Coco, Iven a Pierrick včetně Tristana vytratili jako parta spiklenců. Noah sklouzl ze židle a vyběhl za nimi. „Co asi mají za lubem?“ zeptala se Solenn pobaveně. „Překvapení.“ Rozenn s vědoucím úsměvem začala uklízet stůl. „Kdo chce ještě kávu? Nebo raději tisane?“ „Já bych si dala bylinkový čaj,“ přihlásila se Sylvie a ustaraně se podívala na Maëla. Během večeře nepromluvil ani slovo. Už hodnou chvíli otáčel v prstech slánku. Tušila, že si vůbec neuvědomuje, co dělá. Ani nevzhlédl, když mu Rozenn přisunula šálek kávy, silné a černé, jak ji měl nejraději. Vtom vpadl do kuchyně jako vichřice Noah. „Už můžete přijít!“ vykřikl vesele. „Sylvie, pojď, pospěš si! Je to tady!“ „Jenom klid, chlapče!“ napomenula ho Elise, ale Noah si jí nevšímal. Chvatně popadl Sylvii za ruku a táhl ji ven. Bylo krátce před desátou a nad ostrovem už se rozprostřela sametová tma. „Musíme na parkoviště,“ prohlásil vzrušeně a vedl ji velkou bránou. V první chvíli Sylvie skoro nic neviděla, protože měsíc zahalila vrstva mraků. Najednou bylo slyšet ostré zasyčení a z místa, kde se hráz napojovala na ostrov, vystřelila do výšky kytice pestrých světlic. Barevné světlo ozářilo oblohu a stříbrný déšť hvězd se marnotratně snášel na pevninu i moře. 30
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 31
„Můj bože, to je ale krása!“ vykřikla Sylvie a cítila, jak ji zezadu někdo něžně objal. Byl to Maël. A když se ohlédla, uviděla, že za ním přicházejí i všichni ostatní. „Tys to věděl, viď?“ zašeptala a on ji k sobě mlčky přitiskl. „Tohle je teprve začátek,“ zaslechla Noaha, když barevná světla zhasla. Na chvíli zase zavládla tma a pak začaly stoupat modré světlice a letěly několik stovek metrů podél hráze jako světelný řetěz, následované bílými a červenými. „Něco pro vlastence,“ poznamenala Solenn pobaveně. „To jsou barvy francouzské vlajky!“ „Teď přijde to nejkrásnější,“ prozradil Noah a nedočkavě poskakoval z nohy na nohu. „Musíš se podívat támhle nahoru, Sylvie!“ Ukázal k cestě, která stoupala do nitra ostrova. Sylvie přimhouřila oči, aby líp viděla. Nehemžily se tam ve tmě nějaké postavy? Náhle zaplál rudý oheň, vytvořil písmeno, druhé, a nakonec spatřila své jméno z plamenů: S-Y-L-V-I-E. „Je tohle…?“ „Tomu se říká bengálský oheň,“ nevydržel to Noah. „To jsou jednotlivé pochodně. Není to krásné?“ „Nádherné,“ zašeptala dojatá Sylvie. „Kdo měl tenhle fantastický nápad?“ „Maël,“ zaslechla chraplavý hlas starého Pierricka. „Byl to jeho nápad.“ „Jenom nápad,“ upřesnil Maël. „Uskutečnil ho Pierrick.“ „My všichni společně,“ bránil se Bretonec skromně. „Všichni pomáhali!“ Ve světle bengálského ohně působil obličej starého muže jako tvář kouzelníka, záhadně a lišácky. „Škoda že to nemůže vidět miminko,“ pronesl Noah do ticha. „Kdoví,“ odpověděla Sylvie. „Možná to vidí.“ „Přes tvoje břicho?“ zeptal se Noah pochybovačně. Všichni mlčky přihlíželi, jak se písmena pomalu rozplývají. 31
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 32
Za zády cítila Sylvie teplo svého muže a Noah ji celou dobu držel za ruku. Naplnila ji velká náklonnost k nevlastnímu synovi. Měli za sebou těžký rok a Sylvie byla ráda, že se časem všechno obrátilo v dobré. Opravdu všechno? Najednou měla v uších znovu chraplavý, úzkostný hlas. Já chci domů, říkala Maëlova matka. Když na to pomyslela, srdce jí uprostřed té nádherné oslavy ztěžklo.
32
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 33
3
Staré rány
T
váříš se hrozně ustaraně,“ prohodila Veronika příští ráno, když v pokoji pro hosty ve velkém domě balila své věci. „Je to kvůli porodu? Neboj se, všechno pů„ jde hladce, jsem si jistá.“ Energicky zavřela zip cestovní tašky a otočila se k přítelkyni. „Nebo chceš, abych sem přijela?“ zeptala se. „Musela bych ale s sebou vzít Lili,“ pokračovala. „Kdyby ti to nevadilo…“ „Díky,“ přerušila ji Sylvie. „To je od tebe moc milé. Ale přijede Solenn a pár týdnů tady zůstane.“ „Máš dobrou porodní asistentku?“ ujišťovala se Veronika. „Ano, Vero,“ uklidnila Sylvie přítelkyni. „Armelle je skvělá. Všechno mi vysvětlila a předvedla mi předporodní cviky.“ „No a? Cvičíš?“ Sylvie se zasmála. „Jasně. Neměj péči.“ Přítelkyně na ni vrhla dlouhý, zkoumavý pohled. „A proč jsi tedy tak nervózní? Sylvie vzdychla. Pak klesla na postel a začala Veronice líčit záležitost s Fabienne. „Uvědomila jsem si, že nemám ani ponětí, co Maël prožil během svých prvních dvanácti let. Nikdy o tom nemluvil.“ Veronika tiše hvízdla. „Přízraky minulosti,“ pronesla zamyšleně a posadila se vedle Sylvie. „Víš, možná je dobře, že 33
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 34
se s tím konečně musí vyrovnat. Třeba se ti dva jednoho dne smíří, nemyslíš?“ „To by bylo pěkné,“ přikývla Sylvie. „Ale někdy je možná lepší nedotýkat se starých ran.“ „Opravdu tomu věříš?“ Veroniku to zjevně překvapilo. „Jen si vzpomeň, jak jsi to měla s tetou Lucií. Nakonec ti bylo hrozně líto, že sis s ní před smrtí nepromluvila. Nebo ne?“ Sylvie na ni vrhla bolestný pohled. Veronika se dotkla choulostivého místa. Byla to pravda. Nikdy si neudělala čas na návštěvu tety z Bretaně. Vždycky bylo něco důležitějšího. Navzdory dopisům, které jí Lucie napsala, za ní nikdy nepřijela. Až bylo pozdě, protože teta předčasně zemřela na mozkový nádor. Sylvie se o tom dozvěděla teprve ve chvíli, kdy se stala dědičkou ostrova kamélií. Její největší bolestí zůstalo, že se s Lucií už nesetkala. „Máš pravdu,“ přiznala dojatě. „Dodnes jsem si to neodpustila. Ale to je něco naprosto jiného. Lucie byla anděl. Zatímco Fabienne…“ „Na tom přece vůbec nezáleží,“ přerušila ji Veronika. „I když s Maëlem nezacházela dobře, nic to nemění na skutečnosti, že je jeho matka. Až jednou umře, už si nebudou moct nic vyříkat. Neznamená to, že jí musí odpustit. Ale třeba by mu prospělo, kdyby jí mohl vykřičet do tváře svůj hněv.“ Sylvie zůstala skeptická. „Já nevím,“ zavrtěla hlavou. „Můj děda říkával: Kdo se nesmíří s vlastní minulostí, má to v životě těžké,“ poznamenala přítelkyně a vstala. „A já bych Maëlovi přála snadný život. Mám ho moc ráda.“
Rozloučení s Veronikou a Lili nebylo snadné, ale odjezd Solenn Sylvii přímo lámal srdce. Bretončin klid a rozvaha jí vždycky pomáhaly. A právě teď, kdy se cítila tak bezmocná vůči Maëlově problému, měla pocit, že nutně potřebuje její podporu. Ale Solenn teď žila vlastním životem. Až příliš dlou34
návrat na ostrov kamélií.qxp_Sestava 1 10.06.20 16:14 Stránka 35
ho se obětovala pro ostrov kamélií a bylo pochopitelné, že se konečně rozhodla myslet i na sebe. Aaltje se stala nejdůležitějším člověkem v jejím životě a Sylvie musela její rozhodnutí akceptovat, přestože ji to tajně trochu bolelo. „Nemůžeš všechno řešit za Maëla,“ řekla Solenn, když sevřela Sylvii do náruče, což nebylo v jejím osmém měsíci úplně snadné. Pak se jí podívala do očí. „To s matkou si musí vyřídit sám.“ Chvilku zaváhala, než dodala: „V podstatě už se to mělo stát dávno. On to zvládne, věř mi.“ Jak si můžeš být tak jistá? chtěla se zeptat Sylvie, ale mlčela. Solenn znala Maëla mnohem déle. Ona mohla jen doufat, že má pravdu. A umínila si, že už se do toho nebude plést. Když se Maël rozhodne umístit matku na psychiatrické oddělení kliniky, je to jen jeho věc. Bylo načase, aby se po slavnosti s mnoha překvapeními vrátila do všedního dne. V první řadě se postarala o to, aby její zákazník obdržel včas své dva tucty kytic rudých kvetoucích kamélií, a pak se pustila do dalších žádostí. „Jak tedy dopadly ty testy?“ Sylvie se chvíli nechápavě dívala na Suzanne, která vešla do kanceláře, a pak se plácla do čela. „Proboha!“ vykřikla. „Já na ně v tom zmatku úplně zapomněla. Balíček leží na komodě v Ti Bagu. Budeš tak hodná a přineseš nám ho sem nahoru? Dveře jsou jako obvykle otevřené.“ O něco později zaplnila kancelář jemná vůně. Kosmetická manufaktura zhotovila dva různé druhy pleťového krému – na suchou a normální pleť. Byl tu krém na ruce a tělové mléko, ale laborant jako přídavek ještě vytvořil balzám na rty. „Gwen, prosím tě, pojď sem k nám,“ požádala Sylvie svou asistentku. „Zajímalo by mě, co si o tomhle myslíš.“ Na chvíli zavládlo v kanceláři nábožné ticho. Sylvie otvírala jednu po druhé neutrální bílé plastové dózy a ženy opatrně 35