1
Silueta
Je půl šesté ráno. Podzim. Nad Londýnem svítá. Jsem vzhůru a venku z postele, ještě než zazvoní budík. Potmě se obléknu a zamířím ke dveřím. Nedám si ani šálek čaje. Vždycky ve mně hlodá drobná obava, že by se přes noc mohlo něco pokazit. A když se něco pokazí, může se to pokazit hodně. Už slyším náklaďáky a dodávky a první ranní vlaky a autobusy přijíždějící do města. Tower Bridge Road, Fenchurch Street, London Bridge. Odtamtud se nese hukot – zvuky probouzejícího se města. Rychle stoupám po točitém schodišti ve věži Flint Tower. Za mými zády se rýsuje londýnský obzor plný blikajících světel. Vidím bývalou správní budovu Londýnského přístavu, v níž je dnes luxusní hotel, ale odkud lidé kdysi řídili pohyb všech lodí, které pluly po 7
Pan krkavcu_001-248.indd 7
22.08.19 12:22
Christopher Skaife
proudu i proti proudu Temže. Za ní stojí Struhadlo, Vysílačka a Okurka, vysoké mrakodrapy s legračními přezdívkami. Projdu mezi kaplí a budovou Waterloo Barracks a ocitnu se na prostranství s trávníkem. Ucítím tu správnou vůni ranního Londýna: pach výfukových plynů, Temže, aroma čerstvě umleté kávy a příjemně nasládlou a poněkud nepatřičnou vůni právě posekané trávy na travnatém prostranství uprostřed Toweru. Vpředu se hrbí Tower Bridge a jižně odtud je při břehu řeky zakotven křižník HMS Belfast. Nikde nikdo, jenom já a stíny tisícileté historie. Zavolám a zpočátku je ticho. Zavolám znovu. Na okamžik se mě vždycky zmocní strach, když pohledem pátrám na obloze. Ale potom ji uvidím: sedí na střeše jedné budovy Toweru, silueta na pozadí modrošedého svítání. „Dobré ráno,“ říkám. A je to skutečně pěkné ráno. Krkavci jsou v Toweru doma. Pro dnešek si nemusím dělat starosti – království je v bezpečí.
8
Pan krkavcu_001-248.indd 8
22.08.19 12:22
2
Pán krkavců
Mám zaměstnání, o kterém se často říká, že je nejpodivnější ve Velké Británii. Podivné? Možná. Nejlepší? Určitě. Jmenuji se Chris Skaife a jsem pán krkavců v londýnském Toweru. Můj oficiální titul zní člen královské gardy Christopher Skaife z paláce a pevnosti Jejího Veličenstva, Toweru v Londýně, a člen tělesné stráže panovnice a zvláštní stráže svobodných pánů. Má se za to, že tato garda je nejstarší dosud existující královskou gardou na světě. Založil ji král Jindřich VII. někdy po bitvě u Bosworthu v roce 1485. Všichni členové královské gardy a tělesné stráže panovnice jsou bývalí příslušníci nebo příslušnice armády a mají za sebou nejméně dvaadvacet 9
Pan krkavcu_001-248.indd 9
22.08.19 12:22
Christopher Skaife
let bezúhonné služby. Jsme formálními strážci Toweru. V zásadě jsme odpovědní za hlídání vězňů držených v Toweru a máme střežit korunovační klenoty. V praxi působíme jako průvodci turistů a opatrovníci starých rituálů. Bydlíme přímo zde, v Toweru. Říká se „můj dům, můj hrad“, a pro nás to platí doslova. Jak mám začít vyprávění? Tower byl vystavěn jako pevnost a královský palác, ale byl také vězením, zbrojnicí i královskou mincovnou. Jeden z velkých anglických historiků John Stow, který vyrůstal necelý kilometr od Toweru, to výstižně shrnul ve svém spisu Nástin dějin Londýna z roku 1598: „Tower je pevnost, z níž ovládáme město; královský palác, kde se konají shromáždění a uzavírají úmluvy; státní vězení pro ty nejnebezpečnější provinilce; jediné místo, kde se v současné době razí mince pro celou Anglii; zbrojnice pro případ války; pokladnice korunovačních klenotů; místo, kde je uložena většina záznamů z královského soudního dvora ve Westminsteru.“ Vystihl to pěkně. V současné době sem navíc každoročně přicházejí asi tři miliony návštěvníků.
V Londýně je spousta slavných míst, kam mohou zajít i místní lidé. Je zde Westminsterské opatství, Westminsterský palác, Buckinghamský palác, Kensingtonský palác, botanické zahrady Kew Gardens, královský palác 10
Pan krkavcu_001-248.indd 10
22.08.19 12:22
Pán krkavců
Hampton Court Palace, Britské muzeum, Imperiální válečné muzeum, Victoria and Albert Museum, Mu zeum vědy, Přírodovědné muzeum. Mohl bych pokračovat ještě dlouho. Chcete-li vidět krásný barokní interiér, můžete se vydat do Hawksmoorova kostela, nebo jestli máte rádi poválečný brutalismus, je tady pro vás koncertní sál Royal Festival Hall. Hledáte-li pěkný výhled, vydejte se do parku Hampstead Heath, na návrší Primrose Hill nebo na vrchol budovy přezdívané Střep. V Londýně máte divadla, koncertní sály, restaurace i kavárny. Ale podle mého názoru – podle mého skromného názoru – je Tower nepochybně jednou z nejvýznamnějších londýnských zajímavostí. Proč? No, je jasné, že je jednou z prvních. Když Vilém Dobyvatel porazil v roce 1066 krále Harolda v bitvě u Hastingsu, uvědomil si, že potřebuje symbol svého vítězství a své ohromné moci. Na sklonku sedmdesátých let jedenáctého století tedy začal budovat Bílou tvrz, největší a nejsmělejší budovu, jaká kdy byla do té doby v Anglii postavena. Tower byl zamýšlen jako symbol moci a zůstal jím dodnes: podle mého názoru je to nejvybranější příklad reprezentativní architektury v celé zemi. Londýn se neustále mění, ale Tower zůstává. Značná část starého města byla zničena při velkém požáru v roce 1666. Tenkrát shořelo vězení Newgate. Vzal za své i Starý londýnský most. Shořela velká skladiště v okolí doků sv. Kateřiny. Londýn se změnil i během 11
Pan krkavcu_001-248.indd 11
22.08.19 12:22
Christopher Skaife
let, kdy sloužím v Toweru: objevil se Střep, Okurka, Vysílačka, podzemní dráha Crossrail, systém hromadné dopravy Docklands Light Railway, proměnila se čtvrť East End. A uprostřed toho všeho ještě pořád máme Tower. Viděl všechno, byl součástí všeho. Má úžasný styl. Slávu. Krvavou historii vražd a mučení. A samozřejmě má své krkavce. V současné době jich v Toweru máme sedm. Jako pán krkavců jsem odpovědný za to, aby byli v bezpečí a dobře se jim dařilo. Starám se o krkavce – a krkavci se starají o nás. Legenda praví, že bez krkavců se Tower rozpadne na prach a v království zavládnou těžké časy. V této knize se pokusím odpovědět na některé nejčastější otázky, které mi lidé kladou v souvislosti s krkavci. Proč vlastně žijí v Toweru? Kde se vůbec vzaly naše legendy a pověry související s těmito ptáky? Jak se o ně starám? Čím je krmím? Kdo jim dává jména? Co se s nimi stane, když umřou? Jak a proč žijí v Toweru? Hned na začátku musím předeslat, že tato kniha není vědecká studie. Nejsem vědec, i když jsem v průběhu let měl štěstí a setkal jsem se s mnoha vědci, kteří naše ptáky studovali a psali o nich do vědeckých časopisů. Přestože se o krkavce starám mnoho let a mám s nimi bohaté zkušenosti, nemám žádné oficiální vzdělání ani kvalifikaci související s ptáky. Nejsem profesionální ornitolog. Jsem jen obyčejný chlápek s neobyčejnou dávkou štěstí: prožil jsem velkou část života s ptáky, kteří 12
Pan krkavcu_001-248.indd 12
22.08.19 12:22
Pán krkavců
patří k nejproslulejším opeřencům na světě, a jsem s nimi při jejich každodenních běžných činnostech. Toto je kniha o mém životě a práci s krkavci v londýnském Toweru. Budu vám vyprávět o tom, co to znamená být pánem krkavců.
Narodil jsem se a vyrůstal jsem v Doveru, v hrabství Kent v jihovýchodní Anglii. Moje nejstarší vzpomínka pochází z doby, kdy jsem byl ještě batole. Vyšplhal jsem na parapet okna v obývacím pokoji a chystal jsem se vylézt ven, když vtom mě někdo stáhl zpátky. První pokus dostat se na svobodu. O několik let později jsem vyšplhal na vysoký, starý a zkroucený strom, a jakmile jsem se ocitl nad sousedovým skleníkem, skočil jsem dolů. Chtěl jsem zjistit, co se stane. Stalo se to, že jsem proletěl sklem. Ještě dnes bych vám mohl ukázat pár jizev. Když mi bylo asi patnáct, ulejval jsem se ze školy a s partou místních děcek jsem chodíval do lesa nebo na nedaleké kopce. Bavili jsme se tím, že jsme zapalovali ohníčky, pili jablečné víno, kradli věci a vyváděli různé vylomeniny. Měli jsme lovecké tesáky, stavěli jsme si doupata a vyráběli šípy. Vloupávali jsme se do garáží a skladišť jen proto, abychom se podívali, co je uvnitř – a abychom provedli nějakou lumpárnu. Kupovali jsme petardy a dávali jsme je autům do výfuku, nebo jsme 13
Pan krkavcu_001-248.indd 13
22.08.19 12:22
Christopher Skaife
je odpalovali ze starých vodovodních trubek. Ukradli jsme pár motorek a pak jsme s nimi v lese uspořádali motokros. Pokusili jsme se ukrást Ford Anglia, ale měl vybitou baterku a chytili nás policajti. Vzpomínám si, že jsem kvůli tomu dostal pořádný výprask. Nebyl jsem špatný kluk, ale nebyl jsem ani nejlepší. To bylo v roce 1981. Když člověk zapnul televizi, nebylo tam nic jiného než yorkshirský rozparovač, hladovkáři, nepokoje v Brixtonu a v Toxtethu, pochody Národní fronty a rasistické řeči Enocha Powella. Ve světě se začal šířit AIDS a prudce rostla nezaměstnanost. U moci byla Margaret Thatcherová. Irská republikánská armáda páchala bombové útoky a zabíjela vojáky i civilisty. Dalo by se říct, že to bylo docela obtížné období britské historie. Takový byl náš svět, začátek nového desetiletí – a my jsme byli kluci a holky, kteří měli zanedlouho opustit školu a chystali se prožívat vlastní dobrodružství. Moji rodiče si dělali starosti. Pil jsem, kouřil, chodil na večírky, tajně jsem odcházel z domu, abych přespával v kopcích, zaplétal jsem se do rvaček s jinými partami. Co se mnou měli dělat? Potom jednoho dne přišel do naší školy armádní poradce pro volbu povolání. Náhodou to byl den, kdy jsem zrovna byl ve škole. Stejně jako spousta jiných kluků jsem si v dětství hrával s figurkami vojáků, s kamarády jsme si hráli na 14
Pan krkavcu_001-248.indd 14
22.08.19 12:22
Pán krkavců
druhou světovou válku, rozdělili jsme se na spojence a nacisty a inscenovali jsme bitvy. Četli jsme válečné komiksy ze 70. let: Victor, Vojevůdce, Bitva. V televizi běžel seriál Tátova armáda a taky Kojak a Šestimilionový chlap a Kung Fu a Planeta opic – samí klaďasi a záporáci a drsní hoši a bitky. Takže když armádní poradce skončil svůj proslov a rozdal nám letáčky s výzvou, abychom vstoupili do armády – život p lný dobrodružství, plný klaďasů a záporáků a drsných chlapů a bitek –, měl jsem pocit, že je to docela dobrý nápad. Donesl jsem letáček domů a dal jsem řeč s rodiči. Nejspíš si pomysleli – proč ne, jinak asi skončí v kriminále. Vydal jsem se s mámou do armádní informační kanceláře v Doveru – vlastně to byl jenom takový malý cihlový baráček zastrčený dole u útesu poblíž východních doků a trajektového přístavu. Seděl tam jeden postarší zavalitý seržant a bylo na něm vidět, že se k smrti nudí. Stačilo napsat jednoduchý test, aby člověk prokázal, že umí číst, psát a počítat, podepsat se na prázdný řádek, a bylo to. Tak jsem to udělal. Bylo to moje nejlepší životní rozhodnutí. Vydal jsem se do kasáren Deepcut, kde jsem měl dělat test tělesné zdatnosti, pohovory a test všeobecných znalostí. Ptali se, jestli se chci vyučit nějakému řemeslu, protože jsem měl docela dobré výsledky testu. Byl jsem sice rošťák, ale hloupý jsem nebyl. Mohl jsem se 15
Pan krkavcu_001-248.indd 15
22.08.19 12:22
Christopher Skaife
vyučit technikem, nebo dokonce veterinárním ošetřovatelem. Mohl jsem se naučit opravdovému řemeslu, ale tenkrát zrovna začala válka o Falklandy. Chtěl jsem se naučit střílet z pušky a být vojákem – a to mi stačilo. Proto jsem se rozhodl, že vstoupím do armády jako staromódní obyčejný voják. Odešel jsem ze školy, rodiče mě odvezli na nádraží v Doveru, rozloučil jsem se s nimi a vstoupil jsem do armády jako student střední vojenské školy. Nastoupil jsem k pěchotnímu praporu v Bassingbournu. Bylo to 18. června 1982, jen několik dní poté, co britské jednotky dobyly město Stanley a válka byla u konce. Bylo mi tenkrát šestnáct a půl. Tak začala moje služba v armádě, která trvala bezmála pětadvacet let. Zavedla mě na mnoho míst ve světě a nakonec i do londýnského Toweru, kde jsem poznal své přátele – krkavce. Mám velké štěstí, že jsem měl dvě profese: nejprve jsem byl voják a teď jsem člen královské gardy. Jako voják jsem viděl to nejlepší i nejhorší, co je v člověku. Jako pán krkavců mám výsadu pozorovat zblízka život a chování jednoho z nejpozoruhodnějších tvorů na světě. O krkavcích jsem se kromě jiného dozvěděl i to, že se překvapivě podobají lidem: jsou všestranní, přizpůsobiví, všežraví, dokážou být velmi krutí i nesmírně laskaví, a vcelku spolu dokážou dobře vycházet. Když jsem se dozvídal o krkavcích, zjistil jsem také mnoho o tom, co to znamená být člověkem: naučil jsem se 16
Pan krkavcu_001-248.indd 16
22.08.19 12:22
Pán krkavců
naslouchat, pozorovat a zklidnit se. Krkavci byli mými učiteli a já jsem byl jejich žákem.
Mám doma jednu fotografii, na které jsem zachycen jako malý chlapec na školním výletě do Londýna. Trafalgarské náměstí. Přijeli jsme z Kentu vlakem na jeden den. Byla to opravdová událost – Londýn! Na snímku klečím, mám kalhoty do zvonu, krátce vystříhané vlasy kolem uší – bylo to koneckonců v 70. letech – a soustředěně krmím holuby. Z výrazu mé tváře je poznat, že nevnímám nic jiného a přemýšlím, co jsou ti ptáci vlastně zač? To okouzlení mě dodnes neopustilo. Doufám, že při čtení této knihy se zmocní i vás.
17
Pan krkavcu_001-248.indd 17
22.08.19 12:22
3
Pravidla
Pokud vím, jsem teprve šestým pánem krkavců, který byl kdy v Toweru jmenován do této funkce. Péče o krkavce patřívala dříve k povinnostem proviantního důstojníka – příslušníka gardy, který se staral o zásobování. Stejně jako mnoho našich skvělých tradic ve Velké Británii, také úloha a vlastně i titul pána krkavců byly vynalezeny teprve nedávno. Vypráví se, že když byl do funkce proviantního důstojníka krátce po druhé světové válce jmenován Henry Johns, někteří starší členové gardy si dělali legraci, že se stará víc o krkavce než o gardisty, a začali mu láskyplně říkat „krkavčí táta“. Teprve když na jeho místo v roce 1968 nastoupil John Wilmington, začal se oficiálně používat rozumněji znějící titul „pán krkavců“. Jako pán krkavců mám pod sebou skupinu gardistů, kteří mi pomáhají starat se o ptáky. Jsou to pomocníci 18
Pan krkavcu_001-248.indd 18
22.08.19 12:22
Pravidla
pána krkavců a já jim říkám Krkavčí tým. Naší povinností je starat se o krkavce 365 dní v roce. Každý den je ve službě některý z gardistů, který o ptáky pečuje. Naši krkavci jsou možná nejlépe opečovávaní – a určitě nejvíce milovaní – ptáci na světě. Existuje několik jednoduchých pravidel péče o to werské krkavce, která mi předali moji věhlasní předchůdci a která zase já rád předávám svým pomocníkům. Pokud člověk dodržuje tato pravidla, krkavci mu neublíží a on neublíží krkavcům. Na
krkavce nespěchejte. Nepokoušejte se zasahovat do hierarchie hejna. Nepokoušejte se odbývat svou práci. Vždycky zůstaňte klidní. Nechejte krkavce, aby každý den dělali to, na co jsou zvyklí. Jestliže porušíte některé z výše uvedených pravidel, počítejte s tím, že propukne chaos. Rozumí se samo sebou, že jsem uvedená pravidla porušil mnohokrát – a že práce pána krkavců je ve skutečnosti náročnější a složitější, než by se zdálo z několika jednoduchých pravidel. Jako pán krkavců musím být neustále ve střehu. Za ta léta jsem musel řešit vzájemné útoky ptáků, útoky ptáka na člověka, útoky člověka na ptáka, ukradené předměty, 19
Pan krkavcu_001-248.indd 19
22.08.19 12:22
Christopher Skaife
sebrané jídlo, biologická rizika, potíže s ostrahou, nemoci, smrt i tragédie. Při své každodenní práci se musím vypořádat s dětmi, průvodci turistů, významnými osobami, novináři, amatérskými historiky, milovníky ptáků a všemi ostatními rozmanitými návštěvníky Toweru. Odhaduji, že v létě, když Tower navštěvuje nejvíce lidí, se každý den ocitnu nejméně na třech či čtyřech stech fotografiích. Myslím, že krkavci a já jsme v rodinných albech v každé zemi na světě. Kvůli lásce ke krkavcům jsem se málem utopil. Nechybělo mnoho, a několikrát jsem spadl z opravdu vysokých budov. Mnohokrát jsem musel riskovat svou dobrou pověst a nasadit krk, abych se pokusil udělat to, co bylo pro ptáky nejlepší. Nejsou nijak zvlášť vděční. Nejsou to moji mazlíčci. Nedělají žádné veselé kousky. Nejezdí na jednokolce. Nemluví latinsky. Většinou ani nedělají to, co jim řeknu – což někdy může být poněkud trapné. Třeba při jednom televizním rozhovoru kdysi jeden krkavec něžně kloval kameramana zezadu do nohy, což způsobilo jistý rozruch. Krkavci se nepředvádějí na povel. Krkavci z Toweru jsou velcí a nepředvídatelní tvorové, umějí pořádně klovnout, pohybují se volně po celém Toweru, a kdyby se jim zachtělo, mohli by kdykoli uletět.
Varoval jsem vás. Pravidla znáte. Je na čase seznámit se s krkavci. 20
Pan krkavcu_001-248.indd 20
22.08.19 12:22
4
Nástup
Jak už jsem se zmínil, v současné době je v Toweru sedm krkavců. Vždycky jich máme nejméně šest, jak podle legendy nařídil v 17. století Karel II. Tohle je našich sedm statečných:
samice
Munin
do služby v Toweru nastoupila 18. května 1995
stáří v době příchodu: šest týdnů současný věk: dvaadvacet let
darovala ji paní Joyce Rossová
pojmenoval ji pán krkavců David Cope
21
Pan krkavcu_001-248.indd 21
22.08.19 12:22
Christopher Skaife
Samička Munin je v současné době nejdéle sloužícím krkavcem v Toweru1. Krkavčí samička Munin – dostala jméno po jednom z Ódinových krkavců ze severských mýtů – vede život, který byste asi označili jako pestrý. Je neuvěřitelně inteligentní – dokáže řešit vědecké testy v rekordně krátkém čase. Je houževnatá a statečná: strašně ráda vystupuje na nejvyšší místa v Toweru, čímž mi způsobila bezpočet potíží, když jsem se za ní musel vydrápat. Měla dvakrát zlomené křídlo a kvůli artróze trvale užívá léky. Během svého života v Toweru měla tři partnery – dva z nich jsou dnes už po smrti –, proto jí s mými pomocníky láskyplně říkáme Černá vdova. Budu upřímný: Munin a já máme poněkud napjatý vztah. V podstatě mě nemá ráda. Občas si dokonce myslím, že mě nesnáší. Už léta mi hází klacky pod nohy. Výzkumy naznačují, že krkavci dokážou rozeznávat lidské tváře, a mně nezbývá než předpokládat, že kdysi dávno jsem ještě jako pomocník pána krkavců musel udělat něco strašného a Munin mi to nikdy neodpustila. 1 Nejdéle sloužícím krkavcem v Toweru byl James Crow, který nastoupil do služby kolem roku 1880 a uhynul v roce 1924, byl tedy stár neuvěřitelných čtyřiačtyřicet let. Ve volné přírodě se krkavci dožívají asi patnácti až dvaceti let, mají-li štěstí. Dnes bychom samozřejmě žádného krkavce nepojmenovali James Crow – časy se naštěstí změnily. (Pozn. překl.: Jako „zákony Jima Crowa“ se neoficiálně označují různá nařízení o rasové segregaci, která platila v jižních státech USA v letech 1876 až 1965.)
22
Pan krkavcu_001-248.indd 22
22.08.19 12:22
Nástup
Jestli někdy navštívíte Tower, snadno Munin poznáte: je to ten pták, který vždycky hopká směrem ode mě, kdykoli mě zahlédne! Řekl bych, že po mnoha letech trápení, zápolení a vyjednávání k sobě chováme vzájemný zdráhavý respekt.
Merlin/Merlina
samice (ale v prvních pěti letech života byla považována za samce)
do služby v Toweru nastoupila v květnu 2007 stáří v době příchodu: jeden rok současný věk: jedenáct let
místo původu: někde ve Walesu
darovala ji Anne Birdová ze záchranného střediska Swan ve městě Barry
pojmenoval ji předcházející vlastník
a v oficiálních záznamech Toweru je dosud vedena jako Merlin (jméno Merlina jí dal pán krkavců Chris Skaife)
Merlinu našli u cesty ve Walesu. Ujala se jí rodina milovníků ptáků – postavili jí voliéru a starali se o ni, dokud péče o ni nezačala být příliš obtížná. Merlina není pták vhodný pro klidný život na předměstí. Její pečovatelé ji předali do záchranného střediska Swan ve městě Barry ve Walesu. Merlina si tam brzy získala věhlas tím, že dostávala záchvaty vzteku, napodobovala 23
Pan krkavcu_001-248.indd 23
22.08.19 12:22
Christopher Skaife
ostatní ptáky a na kolemjdoucí občas zaskřehotala „Ahoj“ a „Díky“. Jakmile odmítla nechat si připevnit řemínek na nohu a přestala spolupracovat se svými pečovateli, lidé ze záchranného střediska se v zoufalství obrátili na nás. Od té doby je u nás a je naprosto spokojená. Zatímco s Munin mě pojí komplikovaný vztah, s Mer linou jsme si blízcí. Během let si vytvořila přátelské pouto ke mně a ke dvěma mým pomocníkům. Vůči nikomu jinému – ani vůči našim kolegům gardistům – se však rozhodně přátelsky nechová. V několika posledních letech se z Merliny stala úplná celebrita. Má své oddané fanoušky na Twitteru, Instagramu a Facebooku. Dostává dárky a pohlednice i dopisy od příznivců a mnohokrát se objevila v televizním vysílání a v novinových i časopiseckých článcích. Ráda si hraje s klacíky a převaluje se při tom na zádech, volá na vrány, aby se k ní připojily, dělá kotouly vpřed, krade drobné předměty nic netušícím návštěvníkům, hraje si ve sněhu, dělá mrtvou, pije vodu z kašny, oplachuje si bramborové lupínky, když jí nechutná jejich příchuť, prohledává odpadkové koše a neustále pátrá po něčem k snědku, loví myši a pronásleduje holuby. Merlina by mohla odletět za novým životem, kdyby chtěla, ale díky našim dobrým vztahům a pečlivému zastřihování jejích letek zůstává s námi v Toweru. Je 24
Pan krkavcu_001-248.indd 24
22.08.19 12:22
Nástup
naším nejsvobodomyslnějším ptákem a ze všech krkavců je mou nejbližší kamarádkou. V mnoha ohledech je samotářka: nechce se kamarádit s žádným z ostatních krkavců. Považuji ji za princeznu z Toweru. Pokud se k ní přiblíží některý z našich krkavců, odhopká za mnou a hledá u mě ochranu. Často se se mnou chce rozdělit o malé dobroty, většinou o kousek páchnoucího masa nebo potkaní ocas. Nejradši se mnou sedává ve strážní budce u Krvavé věže a usíná, když jí jemně hladím peří. V žádném případě to sami nezkoušejte. Pokud si ceníte svých prstů, nedělejte to.
samice
Erin
do služby v Toweru nastoupila v roce 2006 stáří v době příchodu: šest týdnů současný věk: jedenáct let
místo původu: Yatton, Somerset daroval ji pan Martin Harris
pojmenoval ji pán krkavců Derrick Coyle
Říká se, že krkavci vytvářejí páry na celý život, ale podle mých zkušeností je partnerství krkavčí samice Erin s krkavcem Rockym složitý proces, který často pozorujeme u lidí. Mohu říci, že Erin a Rocky spolu rádi sedávají, létají, procházejí se a čechrají si peří. V mnoha 25
Pan krkavcu_001-248.indd 25
22.08.19 12:22
Christopher Skaife
ohledech se chovají jako klasický pár – a v tomto páru nosí kalhoty Erin. Erin je sice jedním z našich nejmenších krkavců, ale je zdaleka nejhlučnější. Ze všeho nejraději časně ráno zplna hrdla kráká a dopaluje obyvatele Toweru. V žádném případě neváhá projevit svůj názor. Neustále by klábosila, je nesmírně hlučná a s potěšením obtěžuje ostatní krkavce. Jednou z jejích nejoblíbenějších her je vpadnout do teritoria jiného ptáka, vyvolat šarvátku, způsobit pozdvižení a potom se najednou stáhnout. Jakmile se na scéně objeví Erin, často musím vystupovat v roli policisty. Je-li Erin na trávníku a kráká na Merlinu, pohrozím jí prstem a řeknu jí, aby šla pryč. Erin odkráčí. Erin a já si nejsme zrovna blízcí, ale vycházíme spolu dobře. V Toweru máme několik dobrovolníků, kteří nám rádi pomáhají s ptáky. Erin se během let s jedním či dvěma z nich spřátelila a vlídně jim dovoluje, aby jí občas dali oříšek nebo sušenku. Mnozí naši američtí návštěvníci rádi poukazují na to, že Erin je irské jméno, ale já je zase rád upozorňuji na to, že jméno je irsko-anglickou odvozeninou irského slova „Éirinn“, což znamená Irsko, a že Erin není z Irska. Je ze Sommersetu. Jména krkavců někdy působí nesmyslně – a vlastně jsou paradoxní a ironická, jako je tomu u Erinina partnera, krásně a nevhodně pojmenovaného Rocky. 26
Pan krkavcu_001-248.indd 26
22.08.19 12:22
Nástup
samec
Rocky
do služby v Toweru nastoupil v červenci 2011 stáří v době příchodu: tři roky současný věk: devět let
místo původu: Yatton, Somerset daroval ho pan Martin Harris
pojmenoval ho pán krkavců Chris Skaife
Naši krkavci tradičně dostávali jména podle lidí, kteří je darovali Toweru. Byl tady krkavec Edward, který byl darován kolem roku 1890 a byl pojmenován po plukovníkovi Edwardu Treffrym ze Ctihodné dělostřelecké společnosti. Nebo jeden z mých oblíbenců, legendární krkavec Edgar Sopper, který byl darován v roce 1923 a pojmenován po plukovníkovi Sopperovi. Všechny naše krkavce dnes odchovává hrstka uznávaných chovatelů mimo Tower. Krkavce pořizujeme podle potřeby a museli jsme je začít pojmenovávat podle jiného klíče. Jednou jsme měli třeba krkavce Ronalda, kterého pojmenovali diváci dětského televizního pořadu Modrý Petr. Měli jsme krkavce Cedrika, Sandy, Mabel, Pauline a – na počest postavy, kterou hrál Tony Robinson v televizním seriálu Černá zmije – Baldricka. Rocky vlastně dostal jméno podle bývalého pána krkavců Rockyho Stonese, a ne podle boxera, kterého hrál Sylvester Stallone. Asi je to vhodnější, protože Rocky 27
Pan krkavcu_001-248.indd 27
22.08.19 12:22