Sandra Brown
STŘEMHLAVÝ PÁD
Sandra Brown - STREMHLAVY PAD.indd 1
30.9.2020 18:03:13
Přeložila Marie Válková
Sandra Brown TAILSPIN By arrangement with Maria Carvainis Agency, Inc. and P. & R. Permissions & Rights Ltd. Translated from the English TAILSPIN, Copyright © 2018 by Sandra Brown Management, Ltd. First published in the United States of America by Grand Central Publishing, a division of Hachette Book Group, Inc. Translation © 2020 by Marie Válková ISBN 978-80-249-4304-6
Sandra Brown - STREMHLAVY PAD.indd 2
30.9.2020 18:03:13
Kapitola první
% 21.42 „Ne. Do toho nejdu.“ „Když jsem ti volal, tak jsi po tom skočil.“ „Ale to jsem ještě nevěděl, jaké bude počasí. Je hustá mlha, Dashi.“ „Mlha není neprostupná. Můžeš proletět. Jako mraky. Nebo to vás v leteckých kurzech neučili?“ Mladý pilot obrátil oči v sloup. „Zavřeli Atlantu. Zavřeli! Jak často se to stává? Musí to být hrůza, jinak by letiště v předvečer Díkůvzdání zavřené nebylo. Chovej se rozumně.“ Dash si přitiskl svalnatou ruku na srdce. „Chovám se rozumně. Jsem přímo ztělesnění rozumu. Na druhou stranu klient… Je mu fuk, že letiště zavřelo. Chce tuhle pikslu,“ pleskl dlaní na víko černé kovové schránky na pultě za sebou, „dopravit tam.“ Ukázal přibližně směrem na jih. „Dneska v noci. Zaručil jsem se, že to bude.“ „Tak potom máš problém ve vztahu se zákazníkem.“ Říkalo se mu Dash zaprvé proto, že mnozí z těch, kteří vůbec věděli, jak se skutečně jmenuje, to zapomněli, a zadruhé proto, že název jeho charterové a nákladní letecké dopravy zněl Dash-It-All, vše rychle přepravíme. Dash byl starší, než by přiznal, a měl pupek, který mu sloužil jako smetadlo u lokomotivy: Jen máloco mu mohlo stát v cestě, když hřmotně vykročil. Vždycky ho tlačil čas. Neobyčejně se mračil. Kabonil se sice výhrůžně, ale na pilota, který odmítal letět z Columbusu v Ohiu do Atlanty, to neúčinkovalo. Cestujícím na Díkůvzdání zasáhlo počasí do hustého leteckého provozu a tím do všeho, co si naplánovali. 3
Sandra Brown - STREMHLAVY PAD.indd 3
30.9.2020 18:03:13
A pokud se leteckou dopravou zásilek živíte, spokojenost zaručena, ohrozí to vaše živobytí. Otrávený Dash se zahryzl do nezapáleného doutníku a drtil ho mezi zažloutlými zuby. Organizace FBO zakazovala provozovatelům pevné základny kouřit. Dodržoval nařízení, ale bez doutníku to nebylo ono. A tak se do něho zahryzával, kdykoli mu někdo dělal potíže, které nemohl potřebovat. Jako právě teď. „Žádný skutečný letec nevyvádí kvůli troše mlhy,“ řekl. Pilot na něho jenom pohlédl. No dobře. Sám sobě Dash přiznal, že je to horší než trocha mlhy. Takovou nikdy nezažili. Lidé při atlantickém pobřeží se ráno probudili a zjistili, že mlha jejich města a velkoměsta úplně pohltila. Mlha způsobila dopravní nebezpečí a všeobecnou pohromu na východní třetině Spojených států a nevykazovala známky, že by se chtěla zvednout. Kanál předpovědi počasí zažíval zvýšenou zátěž. Meteorologům šla z toho neobyčejného úkazu hlava kolem. Jeden mlhu nazval „biblickou“, jiný „epochální“. Dash si nebyl jistý, co to znamená, ale znělo to zlověstně. Pro něho ta zatracená mlha znamenala ztrátu příjmu. Na letišti Hartsfield-Jackson a dalších hlavních letištích v dvouciferném počtu států zůstala na zemi osobní i dopravní letadla v předvečer Díkůvzdání, kdy to vypadalo, že každý v zemi se snaží dostat z místa, kde právě je, někam jinam. Dash usoudil, že dopravcům potrvá do Vánoc, než tenhle zmatek rozmotají, ale to nebyla jeho starost. Na něm bylo, aby udržel svoje letadla ve vzduchu a v nejkratší možné době přepravil věci, za jejichž dopravu si lidé zaplatili. Ptáci hnízdící v hangáru nevydělávali peníze. Potřeboval, aby se pilot pochlapil, a to rychle, aby on mohl dodržet to, za co se svému klientovi, nějakému doktoru Lambertovi, zaručil: do rána bude ta schránka v Atlantě. Dash zadoufal, že mladého letce zahanbí a ten odletí. S neskrývaným opovržením si ho změřil od hlavy k patě. „Zvládl bys to jako nic, jen kdybys chtěl. Máš strach z mlhy, 4
Sandra Brown - STREMHLAVY PAD.indd 4
30.9.2020 18:03:13
nebo se bojíš, že bys to zítra nestihl včas na krocana a dýňový koláč svojí mámy?“ „Čekám, až se mlha zvedne, Dashi. Konec diskuse.“ Pilotovi nebylo ještě třicet. Dokonce i v tuhle noční dobu byl čistě oholený a slušivě oblečený do černých kalhot a bílé košile. Oči měl jasné, jako by dodržel nařízení Federální letecké správy nedotknout se minimálně osm hodin před letem alkoholu a dopřát si stejně dlouhý spánek. Dash měl mnohaletou zkušenost v odhadování letců jakéhokoli formátu od prvotřídních po piloty práškovacích letadel. Tohohle odhadl na umíněného puntičkáře, který létá podle předpisů a letecký instinkt by nepoznal, ani kdyby ho kousl do zadku. Za každou cenu se držel pravidel. Všech pravidel. Neustále. Bez výjimky. Dash měl chuť ho uškrtit. Ovládl se a zkusil to znovu. „Budeš pilotovat Beechcraft. Právě prošel důkladnou údržbou, jak víš. Nejmodernější technika. Nová sedadla. Náramně pohodlná.“ Pilot trval na svém. „Až se v Atlantě vyjasní a letiště znovu otevře –“ „Odteďka za deset let,“ zařval Dash a přetrhl mu řeč. „Kdyby ho otevřeli v tuhle minutu, potrvá hodiny, než odbaví to, co se jim tam nahromadilo. To už ti ty tvoje tuňákový sendviče zasmrádnou.“ Klient souhlasil, že zaplatí za občerstvení „pro posádku“. Dodali ho pěkně zabalené v bílé kartonové krabici. Ta také ležela na pultě za nimi. „Buď zasmrádnou, nebo je někdo šlohne,“ zamručel Dash hrozivě. Vrhl pohled přes halu k pohovce u protější zdi. Nebylo to nic výstavního. Kostkované čalounění v tyrkysové a světle hnědé bylo boulovité, drsné, místy umaštěné a flekaté od bůhvíčeho. Ovšem její stav zřejmě nevadil muži, který na ní byl natažený. Ležel na zádech, ruce spojené na břiše, a zatímco spal, měl na obličeji položený rozevřený časopis o letectví, stařičký a s pokroucenými stránkami. 5
Sandra Brown - STREMHLAVY PAD.indd 5
30.9.2020 18:03:13
Dash se znovu obrátil na pilota. „Pořád nám tudy courají nejrůznější týpci, jak víš.“ „Pohlídám si oběd, než budu moct odletět.“ Dash rozčileně vydechl. „Není to, jako bys měl přepravit rodeového býka.“ Skutečně jednou takového frkajícího zlého prevíta přepravoval v letadle Douglas DC-3 Dakota. Po celý let sebou házelo – to zatracené zvíře, ne letadlo, které letělo jedna báseň. To bylo v roce 1985, jestli si vzpomínal správně. Tehdy byl mladý, divoký a hubený. No…, hubenější. Nostalgicky si povzdechl po starých dobrých časech a znovu se pustil do dohadování s pilotem. „Dneska v noci povezeš jenom tuhle elegantní schránku.“ „Letiště je zavřené, Dashi.“ „Velká máma, ta jo. Ale –“ „A stejně tak všichni provozovatelé pevné základny v okruhu dvou set mil od Atlanty.“ Dash si přesunul doutník z jednoho koutku do druhého a zvedl obě ruce, jako že se vzdává. „Tak jo. Vyhrál jsi. Dám ti větší podíl.“ „Neužiju si peníze navíc, když budu po smrti.“ Dash ukousl rozměklý konec doutníku a vyplivl ho do koše na odpadky. „Nebudeš po smrti.“ „Správně. Protože nepoletím, dokud se mlha nezvedne a letiště znovu neotevře. Letadlo je natankované a připravené rolovat, jakmile nám dají zelenou. Okay? Můžeme se přestat dohadovat?“ Napřímil se. „A nyní životně důležitá otázka. Stroj na popcorn je pořád rozbitý?“ S těmi slovy se pilot otočil a vydal se za pachem připálených kukuřičných zrn k chodbě, která vedla k místnosti pro piloty. Dashovi zazvonil mobil. „Počkej. Možná to bude ta tvoje zelená.“ Pilot se zastavil a otočil. Dash přijal hovor. „Jo?“ Když se volající představil, zvedl Dash ukazováček, čímž naznačil, že je to hovor, ve který doufal. Byl to jeho zprostředkovatel, který dojednal možnost přistání u soukro6
Sandra Brown - STREMHLAVY PAD.indd 6
30.9.2020 18:03:14
mého provozovatele pevné základny při letišti Hartsfield-Jackson. „Jo, jo, je připravený. Jen vyrazit. Už se nemůže dočkat,“ dodal a probodl pilota namíchnutým pohledem. „Cože? Kam přesměrovat?“ Poslouchal další půlminutu a mračil se přitom čím dál zlověstněji. „Ne, to myslím nebude problém.“ Už když to říkal, věděl svoje. „Žádné pilotně řízené osvětlení? Máš jistotu, že tam bude někdo, aby rozsvítil světla?“ Pilot sebou trhl. Pilotně řízené osvětlení umožňovalo, aby si rozsvítil osvětlení ranveje z kokpitu. „Tak jo,“ řekl Dash. „Pošli mi mailem podrobnosti. Chápu.“ Ukončil hovor a řekl pilotovi: „Máme štěstí. U malého města v severní Georgii je provozovatel pevné základny. Klient se s tebou setká tam. Právě teď odjíždí z Atlanty vozem. Je to dvě, dvě a půl hodiny jízdy, ale je ochotný –“ „V severní Georgii? V horách?“ Dash přezíravě máchl rukou. „Nic vysokýho. Předhůří.“ „Má to tam někdo pod kontrolou?“ „Ne. Ale přistávací dráha je pro tohle letadlo dost dlouhá, když, ech, dosedneš na samém začátku a boční vítr není moc silný.“ Neuniklo mu, jak pochybovačně se pilot tváří, a luskl prsty. „Mám lepší nápad.“ „Počkám, až Atlanta otevře letiště.“ „Vezmeš si sto osmdesát dvojku.“ Pilot vyprskl smíchy. „Ten pekáč? To těžko.“ Dash se zaškaredil. „Ta mašina lítala dávno předtím, než se narodil tvůj táta.“ Vytahovat se právě tímhle nebyl nejlepší tah, protože pilot se znovu zachechtal. „Přesně moje řeč.“ „No dobře, není tak nová a vyparáděná jako Beechcraft a už má něco za sebou, ale je spolehlivá a je tady a ty poletíš. Natankuju, zatímco budeš vyplňovat letový plán. To místo se jmenuje –“ „Zadrž, Dashi. Přihlásil jsem se na Beechcraft, který poletí na řízené letiště, ne na to, že budu riskovat v nekontrolovaném prostoru nad horským terénem, v husté mlze, 7
Sandra Brown - STREMHLAVY PAD.indd 7
30.9.2020 18:03:14
a přistávat na krátké rozjezdové dráze, tam, kde jsou pravděpodobně silné boční větry. A doufat, že tam někdo bude a rozsvítí světla na ranveji?“ Zavrtěl hlavou. „Na to zapomeň.“ „Zaplatím ti trojnásobek.“ „To mi za to nestojí. Muselo by mi přeskočit. Je na tobě vyjednat to s klientem tak, aby pochopil, že ať už je v té schránce cokoli, dnes v noci ji nikdo nemůže doručit. Dostane to, až se počasí zlepší. Budu to dál sledovat a vyrazím na cestu, jakmile to půjde.“ „Necháš tohle plavat a u mě si už neškrtneš.“ „Ale jdi. Piloty moc potřebuješ.“ Uchopil krabici s obědem a vzal si ji s sebou, když zamířil přes halu a do chodby dál. Dash tlumeně zaklel. Vytasil se s prázdnou pohrůžkou a ten nafoukaný mizera to věděl. Potřeboval piloty pro různé typy a úrovně letadel, kteří mohli bez velkých průtahů nasednout do kokpitu a odletět. Tenhle byl svobodný, tudíž víc k dispozici než muži s rodinami. Musel si odlétat hodiny, aby mohl nakonec přejít ke komerční osobní dopravě. A popravdě řečeno, letět na to zastrčené letiště za nynějších víc než ošemetných podmínek by bylo naprosto šílené. A šílený on nebyl. Byl to rozumný pilot, který zbytečně neriskoval. Dash potřeboval jiný typ. Pohlédl přes halu k pohovce, znovu si přesunul doutník, povytáhl si kalhoty pod úctyhodným břichem a zhluboka se nadechl. „Ty, Ryei?“ Muž na pohovce neodpověděl. „Ryei,“ zopakoval Dash hlasitěji, „spíš?“ Natažená posta va se nepohnula, ale Dash pokračoval. „Mám problém. Zatracenej průšvih zrovna na svátky a dobře víš, že tohle období mi vynáší polovinu ročního příjmu. Ten chlap mě vyšplouchnul a –“ Dash zmlkl, když si Rye Mallett zvedl starý časopis z obličeje. Překulil se a švihem spustil nohy na podlahu. „Jo, slyšel jsem.“ Zvedl se, odhodil časopis a sáhl po bundě a leteckém vaku. „Kam letím?“ 8
Sandra Brown - STREMHLAVY PAD.indd 8
30.9.2020 18:03:14
22.21 Rye se rozhodl neletět Beechcraftem z důvodů, které uvedl ten druhý pilot; jeho jméno neznal a v nejmenším ho nezajímalo. Dash vykonal u Cessny 182 předletovou prohlídku a Rye se mezitím posadil k počítači v prostoru pro cestující. Přešel na webovou stránku, jež poskytovala letecké snímky letišť. Studoval snímek z ptačího pohledu letiště v okrese Howardville, udělal si poznámku o rozložení krajiny i umístění základny, pak si fotografii vytiskl, že si ji vezme s sebou. Zavolal letovou službu a vyplnil letový plán na let podle přístrojů. Na přístroje bude spoléhat od vzlétnutí po přistání. Na tom nebylo nic neobvyklého, ovšem mlha byla mimořádná. Potřeboval získat podrobnější informace o počasí, ale ne z televizního studia od někoho s korunkami na zubech a vlasy jako z litiny, a tak se přihlásil na několik blogů týkajících se létání, aby zjistil, o čem se debatuje. Jak se dalo čekat, téměř všechny zprávy se týkaly mlhy, a jaké je to peklo. Piloti, kteří v ní letěli, varovali ostatní před velkými oblastmi s nulovou viditelností. Na jednu webovou stránku se zapsal uživatelským jménem a položil otázku o Howardville. Přišel mu příval odpovědí, z nichž první zněla: „Jestli pomýšlíš, že tam poletíš dneska v noci, jakou barvu kytek si přeješ na rakev?“ Další: „Pozor na elektrické dráty. Jestli se dostaneš živý až k rozjezdové dráze, cvakni si na kuráž. Je to tam jako valcha.“ V podobném duchu pokračovalo nabádání k opatrnosti okořeněné šibeničním humorem a drsným špičkováním, běžným mezi letci, kteří nenosili uniformy. Konečný výsledek internetové konverzace vyzněl tak, že by bylo moudré dnes večer do Ryeovy destinace neletět. Taková varování dostával ovšem Rye často a letěl i tak. Zdálo se, že i Dash je neobvykle ustaraný. Rye ho viděl projevit cit pouze k jedinému tvoru, a to k třínohé kočce, 9
Sandra Brown - STREMHLAVY PAD.indd 9
30.9.2020 18:03:14
která se jednoho dne přibelhala do hangáru. Zvíře bylo vychrtlé a zablešené. Syčelo a rozehnalo se drápky po každém, kdo se k němu přiblížil. Ale Dash si kočku oblíbil a krmil ji, dokud nebyla dost silná, aby se mohla vzdálit. Což jednou v noci učinila a už se neukázala. Když se na ni Rye zeptal, Dash nápadně zastřeným hlasem odpověděl. „Ta nevděčná potvora utekla.“ Rye tehdy zahlédl jeho dobře skrývanou citlivost. Nyní ji Dash projevil znovu, když jej vyprovázel na rozjezdovou dráhu, kde čekala připravená cessna. Dash zamručel, sehnul se, aby odstranil klíny od kol, a zanadával na svoje mizerné koleno. „Ta schránka je připoutaná na sedadle druhého pilota,“ řekl. Rye přikývl a chystal se vylézt do kokpitu, ale Dash si odkašlal, čímž dal najevo, že má ještě něco na srdci. Vyndal si doutník z úst a zíral na jeho nezapálený konec. „Víš, Ryei, nechtěl bych po tobě, abys dnes v noci letěl, kdyby nezačínaly svátky –“ „To už jsi říkal.“ „No, rozhodně jsi na takový let ten nejlepší pilot.“ „Co takhle namísto lichocení příplatek?“ „Kromě toho,“ pokračoval Dash, aniž se vyjádřil ke zmínce o příplatku, „pochybuju, že je to tak zlý, jak říkají.“ „Já o tom taky pochybuju. Pravděpodobně je to horší.“ Dash přikývl, jako by se rovněž bál, že by to tak mohlo být. „Až to dodáš, nespěchej hned zpátky.“ „Ty jsi hotový dobrák, Dashi.“ „Ale kdybys mohl letadlo vrátit zítra kolem poledního –“ „Jistě.“ „Vím, že je to rychle, ale ty nepotřebuješ moc spánku.“ Rye si navykl fungovat dobře po co možná nejkratším spánku; nejenom proto, že díky této schopnosti byl flexibilnější, když došlo na předpisy Federální letecké správy – a nákladní přepravci oceňovali u svých pilotů na volné noze flexibilitu –, ale rovněž proto, že čím méně spal, tím méně se mu něco zdálo. 10
Sandra Brown - STREMHLAVY PAD.indd 10
30.9.2020 18:03:14
Dash právě něco vykládal o tom, jak si pilot zabral oběd v krabici. „Mohl bych tomu chamtivci nějaký sendvič vyfouknout, jestli chceš něco s sebou.“ „Nesnáším tuňáka.“ „Ani já ne. Možná by se našlo pár zbylých koblih od rána.“ Rye zavrtěl hlavou. Dash drtil doutník mezi zuby. „Hele, Ryei, víš jistě, že –“ „Co to, že mě držíš za ruku, Dashi? Chystáš se dát mi pusu na rozloučenou?“ Dash odsekl rychle a sprostě. Otočil se a těžkopádně si to šinul zpátky do budovy. Rye vylezl do kokpitu, spojil se s letovou službou, dostal povolení k odletu a pak po krátkém rozjezdu zvedl stroj do vzduchu. 1.39 Jakmile byl pouhých pár mil od cíle cesty, povolili mu z letiště v Atlantě přiblížení podle přístrojů. Sdělil leteckému dispečerovi, že jakmile bude bezpečně na zemi, zruší svůj letový plán. „Hodně štěstí při přistání,“ odpověděl dispečer a vyznělo to, že to opravdu myslí upřímně. Rye se rozloučil a napojil se na frekvenci operátora pevné základny. „Tady Listopad devět sedm pět tři sedm. Je tam někdo?“ Ryeovi se ve sluchátkách ozvalo praskání a potom hlas: „Jsem tady. Brady White. Ty jsi Mallett?“ „Kdo jiný ti tam zrovna letí?“ „Nikdo není takový blázen, aby to zkoušel. Doufám, že to s velkou opatrností zvládneš, abych ti mohl potřást rukou. Možná pro tebe dokonce splaším pivo.“ „Beru tě za slovo. Přibližuju se podle přístrojů, deset mil ve výšce čtyř tisíc stop, a chystám se klesat. Neváhej a rozsviť světla.“ 11
Sandra Brown - STREMHLAVY PAD.indd 11
30.9.2020 18:03:14
„Světla jsou rozsvícená.“ „Klesám na tři tisíce dvě stě stop. Pořád nic nevidím. Jaká je dole viditelnost?“ „Až skoro k zemi všechno splývá,“ sdělil mu Brady White. „Máš ještě další dobré zprávy?“ Brady se zasmál. „Pozor při posledním klesání. Čtvrt míle před začátkem rozjezdové dráhy je elektrické vedení.“ „Jo, je na mapě. Jak zlý je boční vítr?“ Brady mu udal stupeň a rychlost větru. „Pro nás dobrý, ale má to i nevýhodu. Kdyby byl o trochu silnější, rozfoukal by tuhle mlhu.“ „Nemůžu mít všechno.“ Rye bedlivě sledoval výškoměr. Vzpomněl si na jméno na dodacím listu a zeptal se: „Doktor Lambert už tam je?“ „Ještě ne, ale je na cestě. Co vezeš?“ Rye zavadil pohledem o černou schránku. „Neptal jsem se, nevím.“ „Říkal jsem si, že to musí být srdce nebo tak něco, když se s tím tak spěchá.“ „Neptal jsem se, nevím. Je mi to fuk.“ „Tak jak to, že s tím letíš?“ „Protože je to moje práce.“ Po krátké odmlce Brody řekl: „Už slyším tvůj motor. Vidíš ranvej?“ „Rozhlížím se.“ „Jsi nervózní?“ „Kvůli čemu?“ Brady se uchechtl. „Tak to budou dvě piva.“ Na předním skle se vlhké kapky změnily v kroutící se pramínky. Za nimi neviděl nic než mlhu. Pokud jsou podmínky takové, jak je Brady popsal, pravděpodobně Rye neuvidí přistávací světla, dokud nebude přímo nad nimi připravený dosednout. Takže byl rád, že se rozhodl letět menším letadlem a nemusí mít starost, že přejede konec ranveje a bude se snažit zastavit Beechcraft, než na druhém konci rozryje půdu. Také měl skoro prázdné palivové nádrže, takže přistával lehký. 12
Sandra Brown - STREMHLAVY PAD.indd 12
30.9.2020 18:03:14
Ne, nebyl nervózní. Důvěřoval přístrojům a byl přesvědčený, že dokáže bezpečně přistát. Podmínky byly sice špatné, ale už letěl za horších. Nehledě na to byl připravený se tam dostat a doufal, že se doktor Lambert brzy ukáže. Těšil se, až doktor podepíše dodací list, aby sám mohl vyplenit prodejní automat – za předpokladu, že Brady nějaký má – a zalézt si vzadu do letadla a vyspat se. Dash vyndal dvě další sedadla, aby získal větší nákladový prostor. A aby ušetřil náklady za pokoj v motelu, poskytoval pilotům, kteří letěli přes noc, spací pytel. Ten smrděl po potu a mužích. Těžko říct, kolik pilotů v něm už spalo, ale dnes v noci to Ryeovi bude jedno. Krátký spánek, který si dopřál v Dash-It-All, už přestával účinkovat. Spaní nebyla jeho oblíbená kratochvíle, ale potřeboval pár hodin, než zamíří zítra ráno zpátky. Připomněl si, že se musí postarat, aby mu Brady nezamkl budovu, až půjde domů. Jinak by Rye neměl přístup na záchod. Za předpokladu, že tam záchod mají. Létal totiž do míst, kde – Uviděl v mlze blikat světla ranveje. „Okay, Brady. Už vidím tvoje světla. Je to pivo dobré a vychlazené?“ Žádná odpověď. „Ty sis klimbnul, Brady?“ V příštím okamžiku pronikl předním sklem paprsek laseru a bodl Rye přímo mezi oči. „Zatraceně!“ Instinktivně zvedl levou ruku a zakryl si oči. Po dvou vteřinách pronikavé světlo zhaslo. Ale už se stalo. Oslepilo ho v nejkritičtějším okamžiku přistávání. Naráz to všechno zpracoval. Země se rychle přiblíží. Havárie je téměř nevyhnutelná a stejně tak smrt. Jeho poslední myšlenka: Už bylo sakra načase.
13
Sandra Brown - STREMHLAVY PAD.indd 13
30.9.2020 18:03:14
Kapitola druhá
% 1.46 Nakopl ho letecký výcvik, reflex a instinkt přežít. Navzdory blazeovanému smíření s téměř jistou smrtí začal Rye automaticky a chladně promýšlet možnosti a reagovat způsobem, který by zlepšil jeho možnosti přežít a o tomhle informovat. A měl na to pár vteřin. Instinktivně zatáhl za řídicí páku, aby se zvedl nos letadla, a snížil rychlost, ale ne moc, aby nepoklesl vztlak. Kdyby se dokázal dotknout ranveje, hned vzlétnout a udržet se ve vzduchu dost dlouho, aby se mu vyjasnilo vidění, mohlo by se mu podařit se otočit a znovu se přiblížit k ranveji. Rád by to zvládl už jenom proto, aby si to s Bradym Whitem mohl vyřídit. Ovšem neměl pod sebou rozlehlý otevřený prostor. Kdyby přeletěl ranvej v nedostatečné výšce, mohl by narazit do vršků stromů. Pokud by získal dostatečnou výšku a stromy přeletěl, pořád ještě by se musel dostat přes vrchy na úpatí hor, ale už nedůvěřoval své schopnosti odhadnout, jak jsou daleko. Za takové mlhy a při šarlatových a žlutých tečkách, které mu vybuchovaly v očích, letěl intuitivně. Pravděpodobný výsledek: Nemá nejmenší šanci. Kvůli šílenému tanci teček před očima neviděl na přístroje. Bez přístrojů byla jeho prostorová orientace v háji. Mohl vést letadlo přímo na hruď matky země. A potom vepředu trochu vlevo zahlédl v mlze světlejší místo, jež zesílilo do jasnější záře a ta se brzy rozdělila na dva zdroje světla blízko sebe. Vypadalo to jako přední světla vozu. Že by parkoviště? Ne, silnice. Silnice, které si všiml 14
Sandra Brown - STREMHLAVY PAD.indd 14
30.9.2020 18:03:14
na leteckém snímku letiště. V každém případě mu světla poskytla jakýsi náznak toho, jak nízko u země letí. Neměl čas o tom přemýšlet. Stočil letadlo mírně vlevo a nasměroval ho ke světlům. Zvedni nos letadla, abys přeletěl ta světla. Opatrně, opatrně, opatrně, neztrať vztlak. Letadlo přeletělo světla, takových čtyřicet padesát metrů se udrželo ve vzduchu, pak tvrdě dopadlo na zem. Odrazilo se na pár stop zpátky do vzduchu, a když znovu dosedlo, bylo to jenom na levé přední kolo. Pravé se zabořilo. Letadlo se naklonilo doprava, křídlo škrtlo o zem, poslalo letadlo do ještě ostřejší otočky doprava a tu nebylo v Ryeových silách vyrovnat. Jeho první reakcí bylo dupnout na brzdy, ale kdyby se kola odlomila, nebo i jen vážně poškodila, nebyly by brzdy k ničemu. Letadlo se smykem dostalo mimo silnici a do lesa. Větev stromu zasáhla přední sklo. Plexisklo se nevysypalo, ale praskliny vytvořily síť, která mu ještě víc znemožnila vidění. Pak přišel náraz. Cessna trefila nějakou překážku takovou silou, že se nos letadla zmačkal, ocas zvedl do vzduchu a dopadl zpátky na zem tak prudce, že Ryeovi cvakly zuby a kousl se do jazyka. Byl otřesený, ale natolik při smyslech, aby si uvědomoval, že je navzdory všemu na pevné zemi. Letadlo se nevzňalo. Zůstal naživu. Už když tohle zpracovával, nahmátl hlavní vypínač elektrického proudu, pak sáhl na podlahu mezi sedadla a uzavřel přívod paliva. Pak si dopřál čas, aby popadl dech, a když se mu zklidnilo srdce, v duchu si probral pravděpodobná zranění. Šarlatové a žluté tečky zvolna mizely. Už viděl celkem dobře. Nic ho nebolelo, jenom pociťoval tlak kniplu, který mu přístrojová deska přirazila na hruď. Letadlo bylo tak staré, že pás mu nešel přes rameno a poutal jenom břicho. Dalo mu práci ho rozepnout, ale nakonec se ho zbavil. Levé dveře vypadaly nepoškozené. Uvolnil zástrčku a odsunul je. Dovnitř se 15
Sandra Brown - STREMHLAVY PAD.indd 15
30.9.2020 18:03:14
nahrnul studený, vlhký vzduch. Naplnil si jím plíce a ústy vydechl. Chtělo to několik pokusů a úsilí, při kterém zatínal zuby, ale vysoukal se zpod kniplu, ze sedadla a otevřenými dveřmi ven. Jeho letecký vak ležel na podlaze před sedadlem kopilota, vecpaný pod panelem. Musel vynaložit značné úsilí, aby se k němu dostal, ale nahmátl kožený popruh a vyrval vak ven. Vytáhl ho z kokpitu a odhodil na zem. Zbývala už jen ta černá schránka. V případě nehody si pilot směl podle pravidel letecké správy vzít z letadla jenom svůj letecký vak. Všechno ostatní mělo zůstat tak, jak bylo, dokud letecká správa nedostane hlášení o nehodě a nebude určeno, jestli je nutné vyšetřování na místě nehody. Ale vzpomněl si, jak je tahle zásilka naléhavá, rozepnul bezpečnostní pás sedadla, vzal tu schránku a pravou rukou si ji přitiskl k boku. Vycouval ven, zavřel dveře letadla a seskočil na zem, jako to během své kariéry udělal bezpočtukrát. Až na to, že tentokrát se mu podlomily nohy. Svalil se a byl rád, že u toho nikdo není a nevidí, jak tam předvádí hadrového panáka. Očividně byl mnohem otřesenější, než si uvědomoval. Posadil se, svěsil hlavu mezi pokrčené nohy a soustředil se na hluboké, pravidelné dýchání. Zůstal takhle dost dlouho, takže se mu vlhkost ze země vsákla do džínů. Nakonec zvedl hlavu a otevřel oči. Obklopovala ho mlha a naprostá tma, ale viděl dobře. Žádné další míhající se tečky. Rozlišil dva prsty, které si zvedl před oči. Až teprve v tu chvíli si uvědomil, že ho to při nárazu hodilo dopředu a narazil si hlavu. Opatrně hmatal a objevil těsně u kštice bouli, ale nemohlo to být nijak zlé. Neměl rozostřené vidění, nepotřeboval zvracet a neztratil vědomí, takže otřes mozku vyloučil. Jenom u něho opadal nával adrenalinu, nic víc. Opřel si hlavu o trup letadla a hřbetem ruky si otřel čelo. Zvlhla mu potem, avšak v letecké bundě se třásl chladem. 16
Sandra Brown - STREMHLAVY PAD.indd 16
30.9.2020 18:03:14
Nijak zvlášť ho to ovšem neznepokojovalo. Ten třas nebyl nic, co by pořádný hlt bourbonu nevyléčil. Když dospěl k tomuto názoru, přitáhl si k sobě letecký vak a rozepnul zip. Zahrabal v něm a vylovil baterku a rozsvítil ji. S černou schránkou v podpaží a popruhem vaku na druhém rameni se opřel o trup letadla a postavil se, aby vyzkoušel, jakou má rovnováhu. Nebyl v nejlepší formě, ale byl v pořádku. Sehnul se, prošel pod křídlem a zamířil k předku letadla. Ten zatracený strom, do kterého vrazil, musel být největší v Georgii. Byl mohutný. Rye jenom ve světle baterky zběžně zhodnotil škodu, kterou stroj utrpěl. Viděl dost dobře, aby poznal, že to Dashe naštve. Znovu se posadil, tentokrát se zády opřel o kmen stromu a vytáhl z kapsy bundy mobil. Uviděl, že je dispej roztříštěný a telefon nereaguje, a tak vyhrabal z vaku rezervní. Nevzpomínal si, kdy ho naposledy použil nebo nabil, a tak samozřejmě nefungoval. Potřeboval uvědomit leteckou správu v Atlantě, že je na pevné zemi, ale bez fungujícího telefonu to nešlo. Tlumeně nadával a rozhlížel se, ale viděl jenom mlhu a zase mlhu. Světlo baterky bylo silné, ale místo aby mlhou proniklo, odráželo se od ní, čímž se mlha zdála mnohem neproniknutelnější. Vypnul baterku, aby ušetřil baterii. Ve tmě zvažoval svoji situaci. Kdyby byl prozíravý, zůstal by sedět, možná by si zdříml a počkal, až se mlha zvedne. Ale víc než prozíravý byl rozzuřený. Měl chuť jít po Bradym Whiteovi a vytlouct z něho duši. Tak usilovně se snažil odvrátit katastrofu, že až doteď neměl čas přemýšlet o tom, proč ho ten chlap nalákal na začátek přistávací dráhy a pak ho zasáhl tím zatraceným laserem. Musel to být silný laser, aby pronikl mlhou a ovlivnil jeho vidění tak, jak se stalo. Brady White mu připadal jako příjemný chlápek, který k němu pociťoval jistý respekt. Ne jako člověk, který na něho tohle chystal. A co proti němu mohl mít, když se nikdy nesetkali? 17
Sandra Brown - STREMHLAVY PAD.indd 17
30.9.2020 18:03:14
Ale kdo jiný kromě Bradyho Whitea vůbec věděl, že tam Rye letí? Doktor Lambert. Ten ovšem ještě nedorazil, a i kdyby ano, proč by si najímal tohle letadlo, aby sem dnes v noci dostal zásilku, a pak ho poškodil? Nedávalo to smysl. Ani nedávalo smysl, proč by to dělal Brady White, ale to Rye hodlal zjistit a pak mu dát takovou lekci letecké bezpečnosti, že si ji bude pamatovat po zbytek života. Chtěl mu dát do těla a zároveň ho přimět, aby toho pořádně litoval. V téhle náladě se rozhlédl a snažil se zorientovat. Jakmile by se dostal na silnici, dokázal by najít cestu do kanceláře správy téhle přistávací dráhy. Jenom doufal, že až se bude prodírat lesem a hledat tu silnici, nezakopne o padlý strom a nezlomí si nohu nebo se nezřítí do strže a nesrazí si vaz. Nicméně udělá nejlíp, když se do toho pustí. Přehodil si vak přes rameno a chystal se vstát, když koutkem oka zachytil rozptýlené světlo, jak se míhá lesem. Takže nakonec nebude muset Bradyho hledat. Brady se po něm přišel podívat. Ten nepříčetný mizera se chce pokochat zkázou, kterou způsobil, jako když žhář pozoruje budovu v plamenech. Ovšem Brady White neměl tušení, do čeho se zapletl. Rye rychle, ale co nejtišeji přikrčeně obešel kmen stromu a schoval se. Aniž spustil oči z rozmazaného kotouče světla poskakujícího v mlze, sáhl do leteckého vaku a rozepnul zip na vnitřní kapse, v níž uchovával zbraň. Přikryl závěr dlaní, aby ztlumil zvuky při nabíjení. V podřepu za stromem sledoval, jak se tmavá postava vynořuje z mlhy. Whiteova baterka nebyla nic moc. Svítila nažloutle a slabě, ale jak její světlo klouzalo po mýtině, zachytilo ocas letadla, rychle se vrátilo a ozářilo číslo na ocasu. White strnul na místě s jednou nohou stále zdviženou. Jel světlem po trupu, až zasvítilo na roztříštěnou vrtuli a nos letadla. Stále obezřetně pokračoval kupředu. V mlze ho bylo vidět nejasně, ale Rye rozpoznal, že je muž od hlavy k patě oblečený v tmavém a na hlavě má kapuci. Měl cukání se na něho vyřítit, ale vychutnával si jeho 18
Sandra Brown - STREMHLAVY PAD.indd 18
30.9.2020 18:03:14
očividnou váhavost. Kdo by z bezpečné vzdálenosti na zemi záměrně vyřadil pilota za letu? Jenom nějaký zatracený zbabělec. Ryeovi se při tom pomyšlení začala vařit krev. Sevřel zbraň pevněji, ale rozhodl se nedělat nic, dokud neuvidí, co má ten prevít za lubem. Když ten chlap došel ke křídlu, sklonil hlavu, prošel pod ním a zamířil baterku do okna u místa pilota. Světlo dopadalo ve špatném úhlu a bylo příliš slabé, než aby uviděl do kokpitu. Chvilku rozvažoval, pak vylezl nahoru, až dosáhl na zástrčku dveří a odsunul ji. Rye jasně poznal, že muž očekával, že najde tělo připoutané pásem na sedadle pilota, protože sebou trhl a baterkou si posvítil po celém kokpitu. Její světlo trhavě poskakovalo za popraskaným předním sklem. Chlápek se vysoukal z kokpitu, pokradmu se rozhlédl, pak rychle slezl dolů a už bez váhání vyrazil zpátky směrem, z kterého přišel. Pohyboval se pořádně rychle. „Mám na to jiný názor.“ Rye vyskočil a vrhl se na něho. Málem si přitom vyrazil dech, takže věděl, že ten mizera pocítil náraz naplno, a to ho náramně uspokojilo. Baterka skončila na zemi pár kroků od místa, kde zápolili. White po ní hmátl, ale Rye mu pevně obemkl pažemi tělo a tím mu přitiskl ruce k bokům. Nohy mu znehybnil tím, že na něm prakticky seděl. „Co se děje, frajere? Čekal jsi, že najdeš moji zakrvácenou mrtvolu na sedadle pilota? Holt překvapení.“ Převrátil ho na záda a popadl jeho rozhánějící se paže za zápěstí, i když v pravé ruce dál držel zbraň. Silou mu přitiskl paže k bokům na kamenitou zem. Rozzuřený jako snad ještě nikdy v životě zavrčel: „Chci vědět, co krucinál –“ Odmlčel se, když si uvědomil, že oči, které ho probodávají, se na něho mračí z jemného, hladkého obličeje lemovaného hřívou tmavých vlnitých vlasů. „Kdo sakra jste?“ zeptal se. „Vaše klientka.“ 19
Sandra Brown - STREMHLAVY PAD.indd 19
30.9.2020 18:03:14
Ohromeně sebou trhl a pohlédl na hruď pouhých pár centimetrů od svého obličeje, která se prudce zvedala a klesala rozčilením… a patřila jednoznačně ženě. „Doktorka Lambertová? Čekal jsem muže.“ „Holt, překvapení.“ Pak ho kolenem zasáhla do rozkroku.
20
Sandra Brown - STREMHLAVY PAD.indd 20
30.9.2020 18:03:14
Kapitola třetí
% 2.01 „Zatraceně!“ Netrefila se. Prudce se nadechl v očekávání toho, co přijde, a posunul boky právě tak dost, aby nedostal přímý zásah. Se stisknutými zuby řekla: „Slezte ze mě.“ To ho ani nenapadlo. Místo toho si pojistil její nohy tím, že je ještě pevněji sevřel koleny. „Měla jste být na správě letiště. Co děláte tady?“ „Máte tu schránku? Proč držíte pistoli?“ „Já se ptal první.“ Jejich oči soupeřily o to, čí vůle vyhraje, ale byl rozzuřený, velký, silný a klečel nad ní, což mu skýtalo výhodu. „To ta mlha. Minula jsem odbočku. Cesta skončila u drátěného plotu. Vaše letadlo se najednou přihnalo odnikud.“ „Aha. Tak to vy patříte k těm předním světlům. Letěl jsem k nim.“ „K nim?“ „Abych mohl přistát na silnici.“ „Ale nepřistál jste. Místo toho jste se vyboural.“ „Nebyla to moje vina.“ „Vážně?“ Jen co to vyslovila, uvědomila si, jak nadutě to vyznělo a že ho to namíchlo. „Ano, doktorko. Faktem zůstává, že jsem zabránil, aby letadlo spadlo z toho zatraceného nebe, což by se stalo, kdybych nebyl tak zatraceně dobrý pilot. Chtělo to hodně úsilí, abych vám nesrazil hlavu. Měla byste mi poděkovat.“ „Vděk není zrovna to, co k vám momentálně cítím. Ta schránka se poškodila? Co způsobilo, že jste měl nehodu?“ „Někdo –“ Rozmyslel si, co měl v úmyslu říct, a stručně dodal: „Výpadek elektřiny.“ 21
Sandra Brown - STREMHLAVY PAD.indd 21
30.9.2020 18:03:14
„Ve vašem letadle?“ „Přístroje začaly blikat. Za daných okolností znamená možnost vidět na přístroje rozdíl mezi životem a smrtí. Podařilo se mi to zvládnout.“ Dál na ni nedůvěřivě shlížel. Přinutila se vydržet jeho pohled bez hnutí, přestože se tvářil nesmiřitelně a nedal jí zapomenout, že v pravé ruce drží zbraň. „Jak dlouho mě budete takhle tisknout k zemi?“ zeptala se. „Bolí mě od toho ruce a do levé ledviny se mi zarývá kámen.“ Nezareagoval okamžitě, ale pak musel usoudit, že tahle patová situace nemá smysl. Pustil její zápěstí, slezl z ní a postavil se. Sebral baterku, kterou upustila, posvítil jí rovnou do obličeje a přestal s tím, až když ho se strohou zdvořilostí požádala, aby jí nesvítil do očí. Nechal baterku zapnutou, ale odklonil ji. Ozářila nejbližší okolí. Posadila se a masírovala si otlačené místo na zádech. „Jak se jmenujete?“ „Rye Mallett.“ „Pan Mallett,“ zopakovala tlumeně a začala se zvedat. Uchopil ji za loket, aby jí pomohl. Jen co stála na nohou, vyprostila si paži a začala si smetat hlínu a větvičky ze hřbetů rukou. Měla je poškrábané. Na jedné byla krvavá šmouha. Vrhla na něho vyčítavý pohled. „Omlouvám se,“ řekl. „Myslel jsem, že jste muž.“ „Bylo by milé, kdybyste ten rozdíl poznal, než jste se na mě vrhnul. Ozbrojený. Byla ta zbraň opravdu nutná?“ „Nebyla, ale mohla být.“ „Nosí dneska zbraně všichni piloti?“ „Co dělají jiní piloti, není moje starost.“ Pohlédla na letadlo. Vypadalo to, že je značně poškozené. Měl štěstí, že z té nehody vyvázl, nemluvě o tom, že mu zbylo dost síly, aby ji přemohl a držel na zemi. „Nezdá se, že jste se zranil, pane Mallette. Jste v pořádku?“ „Je mi dobře.“ „Určitě?“ „Je mi dobře.“ 22
Sandra Brown - STREMHLAVY PAD.indd 22
30.9.2020 18:03:14
„To ráda slyším.“ Tohle se tedy vyjasnilo, a tak se zeptala: „Co ta schránka?“ „Znáte Bradyho Whitea?“ „Člověka, který se stará o místní letiště? Dnes večer jsem s ním mluvila po telefonu. Souhlasil, že tady na vás počká, i když si podle mě nemyslel, že někdo dnes v noci skutečně poletí.“ Odmlčela se, neboť ji něco napadlo. „Ukázal se, ne snad? Rozsvítil světla?“ „Jo. Rozsvítil světla.“ „To je dobře. Udělal tedy to, co se od něho čekalo.“ „Podle vašich pokynů.“ Svaly na čelisti se mu napjaly, zřejmě mrazivým vztekem. Znovu na ni pohlédl přivřenýma očima. „Co je v té černé schránce?“ Na tuhle otázku neměla v úmyslu odpovědět, zvláště když jí ji položil tak podezíravě. „V kokpitu jsem ji neviděla,“ řekla. „Na to jsem se neptal.“ „Vás by mělo zajímat jenom její dodání. Vašemu klientovi. Což jsem náhodou já. Je bezpečně uložená v zadní části letadla? Řekněte mi prosím, jestli se poškodila, nebo ne.“ „Nepoškodila se.“ „Ráda bych to viděla na vlastní oči.“ „Nevěříte mi?“ „Máte tu drzost se ptát, když jste to vy, kdo tady mává pistolí?“ „Nemával jsem pistolí. Jde tady ovšem o to, že nedůvěra je na obou stranách. Co je tak zatraceně důležité, že se sem obsah té krabice musel dopravit dnes v noci bez ohledu na počasí?“ Byla zticha. „Hmm? Ani náznak? No tak. Co by se asi tak mohlo bedlivě hlídat a mít omezenou trvanlivost? Tajná přísada do babiččiných kandovaných jamů?“ „Tohle není žádná legrace, pane Mallette.“ „To tedy máte fakt pravdu, že ne.“ Přidal na hlase a udělal k ní krůček. „Jak to, že jste se plížila k letadlu?“ „Neplížila jsem se.“ 23
Sandra Brown - STREMHLAVY PAD.indd 23
30.9.2020 18:03:14