E D UA R D P E T I Š KA
I L U S T R O VA L A H E L E N A Z M AT L Í KO VÁ
misovo tajemstvi kor 2. copy a tiraz 2019.indd 5
19.07.19 21:25
Misa_FINALqxd
15.4.2008 8:22
Stránka 7
1 Míša je Míša. Říkají mu Míša, ale jmenuje se Michal. Nebydlí v černém lese jako medvěd Míša. Bydlí na sídlišti. Poslední dům vpravo. Zrovna tam, za těmi okny. 7
Misa_FINALqxd
15.4.2008 8:22
Stránka 8
Z oken je krásný výhled. Jakpak by ne, když Míša bydlí ve čtvrtém patře. V dálce je vidět kopce a lesy. Kopce jsou bílé, napadal na ně sníh. Ale lesy jsou tmavé. Včera tálo a sníh z větví opadal. Když se Míša rozhlédne, vidí okolo samé nové vysoké domy. Až na jeden. Ten je starý a má jenom jedno patro. Vypadá jako umouněný. Mokro mu stoupá po zdech. V tom domě už nikdo nebydlí. Nikdo? Opravdu nikdo? Nové domy jsou vysoké a starý dům je nízký. Jako by se před těmi domy krčil. Jako by se velkých domů bál. Ale Míša má z toho domu sám trochu strach. A teď si můžeme Míšu prohlédnout. Vidíte ho? Vyběhl na balkon a mává. Nejdřív pravou rukou, pak levou a pak oběma rukama. Jen tak si vyběhl v tričku, a je teprve leden. Komu asi Míša mává? Dole jde po chodníku jeho babička. Tak přece přijela. 8
Misa_FINALqxd
15.4.2008 8:22
Stránka 9
Babička přijíždí vždycky na několik dní na návštěvu. Z babiččiny návštěvy má Míša radost. Mává a mává a hraje si při tom na pilota. Balkon je letadlo a Míša krouží s letadlem nad babičkou. Rrr – vrčí letadlo a chystá se přistát. Tak jsme přistáli. Míša vypne motor a pečlivě za sebou zavře dveře na balkon. To aby mu někdo nevběhl do letadla a neodletěl. Potom se postaví v předsíni ke dveřím a poslouchá, až zahučí výtah. Až se zastaví v jejich poschodí. „Maminko! Babička už je tady!“
2 Někdy si Míša hraje na Míšu. Na medvěda Míšu. Ale jenom když je sám v pokoji. Leze po čtyřech a bručí. Myslí si, jaké by to bylo hezké, kdyby byl medvědem a žil v černém lese. 9
Misa_FINALqxd
15.4.2008 8:22
Stránka 10
Míša leze po čtyřech a bručí. Nohy od stolu a od židlí jsou jako stromy v lese. Mezi gaučem a skříní je jako medvědí jeskyně. O hře na medvěda se nesmí nikdo dovědět. Alenka by se Míšovi smála. Řekla by: „No tohle! Tohle přece není hra pro kluka, který začne letos chodit do školy!“ A kdo je Alenka? Alenka je Míšova sestra. Chodí do druhé třídy a musí psát úkoly. Alenka píše a Míša pochoduje kolem stolu. Raz, dva, raz, dva. Teď si nehraje na medvěda, teď si hraje na vojáka. Raz, dva. Najednou se svalí na podlahu. Jen tak, aby Alenku rozesmál. Jenže Alenka se nesměje. Píše úkol a zlobí se na Míšu. „Co to děláš?“ křičí, „vrazil jsi mi do stolu a podívej se!“ Takové písmenko ještě nikdo neviděl. Chudáček písmenko. „Ty medvěde,“ řekne Alenka Míšovi. „Medvědovatý medvěde.“ Míša utíká do kuchyně a volá: 10
Misa_FINALqxd
15.4.2008 8:22
Stránka 11
„Řekla mi medvěde! Medvědovatý!“ „Asi jsi Alence vrazil do stolu,“ povídá maminka. Maminka všechno uhádne. „Víš co? Zůstaň s námi v kuchyni, než Alenka dopíše úkol.“ „Řekla mi medvěde,“ opakuje Míša. Něco jiného je na medvěda si hrát, a něco jiného, když ti někdo řekne, že jsi medvěd. 11
Misa_FINALqxd
15.4.2008 8:22
Stránka 12
„Co máš proti medvědům?“ ozve se babička. „Medvídci jsou přece milá zvířátka.“ Copak to tu v kuchyni tak krásně voní? „Co myslíš, že jedí medvědi?“ zeptá se Míša. „Medvědi?“ zamyslí se maminka, „ti jedí, co najdou v lese. Ale já ti najdu něco ve spíži. Třeba ovocný jogurt.“ „A co to tu voní?“ čichá Míša sladkou vůni. „To asi voní moje tvarohové koláčky,“ řekne babička, „pekla jsem je ráno, aby byly čerstvé.“ „Tak co budeš jíst?“ zeptá se maminka, „jogurt nebo koláčky?“ „Jogurt i koláčky,“ řekne Míša. Musí jíst za tři. Za pilota, který mával na babičku, za vojáka, který vrazil Alence do stolu, i za medvěda Míšu.
12
Misa_FINALqxd
15.4.2008 8:22
Stránka 13
3 Alenka dopsala úkol a odešla k Barborce. Barborka půjde letos také poprvé do školy. Jako Míša. Maminka je na nákupu. Míša by mohl jít k Přemkovi. Přemek je jeho kamarád. Ale raději zůstane s babičkou doma. „Tak jsme sami,“ řekne babičce a má z toho radost. S babičkou si má Míša vždycky co vyprávět. „Povídej, Míšo, co je nového?“ zeptá se babička. „Přemek potkal na ulici psa, pohladil ho, a pes ho kousnul,“ řekne Míša. Chvíli si s babičkou povídají o psech. O hodných i o těch, co koušou. Jenže nikdy nevíš, který je hodný a který kousne. „A Brehule se pořád schovává…“ Hrát si na medvěda je tajemství, ale Brehule je ještě větší tajemství. 13
Misa_FINALqxd
15.4.2008 8:22
Stránka 14
Tohle tajemství se týká domu, kde nikdo nebydlí. Opravdu nikdo? Ve starém domě je krám a má přes výkladní skříň staženou rezavou roletu. Vedle výkladní skříně jsou dveře do krámu a před nimi je mříž. Na rezavé roletě se dá přečíst oprýskaný nápis:
Josef Brehule Co je na roletě napsáno, vědí ti, kdo umějí číst, i ti, kdo se číst ještě nenaučili. Okolo krámu chodívá do školky Míša s maminkou. „Mami, počkej,“ prosí Míša. Dívá se mříží do krámu. Sklo ve dveřích za mříží je rozbité a uvnitř v krámě je tma. V té tmě je schovaný Brehule. Váša prý ho viděl. „A jak vypadal?“ „Jak? Jako strašidlo,“ povídal Váša. „Může se strašidlo jmenovat Brehule?“ zeptá se Míša babičky. 14
Misa_FINALqxd
15.4.2008 8:22
Stránka 15
„Proč ne? Ale pan Brehule nevypadal jako strašidlo. Už jsem ti říkala, že jsem ho znala.“ „Povídej mi o něm.“ Když babička přijede na návštěvu, musí znovu a znovu vyprávět. 15
Misa_FINALqxd
15.4.2008 8:22
Stránka 16
Jak pan Brehule vypadal, jaké měl na bradě vousy a co v krámě prodával. Hřebíky, šroubky, kleště, roury ke kamnům, ale také hračky, malé panenky a pistolky. „A co ještě?“ „Co ještě?“ vzpomíná babička, „hrábě a konve.“ „A ještě.“ „Ještě kuličky,“ řekne babička. Tak a teď je to všechno. „Třeba tam v krámě něco zůstalo,“ zatouží Míša. „I nezůstalo. Ledaže tam běhají myši.“ To snad ani není možné, aby tam nic nezůstalo, myslí si Míša. V té tmě musí něco být.
16
Misa_FINALqxd
15.4.2008 8:22
Stránka 17
4 Ráno se Míša probudí a dělá, že spí. Leží a má zavřené oči. V noci spíš, ani nevíš, že spíš. Ale když ráno děláš, že spíš, tak o tom víš. Je hezké mít zavřené oči, jenom ležet, nehýbat se a poslouchat, co se děje. Dlouho to Míša nevydrží. Alespoň zamrká. Pane, na okenní římse je bílá čepice sněhu. V noci napadl nový sníh. Teď je ta správná chvíle zahrát si se zavřenýma očima na biograf. Míša spustí film. Vidí sám sebe na sáňkách. Alenka se mu tam plete a radí, jak má sáňkovat. Alenka pořád radí. Tohle dělej tak a tohle tak. Ale proč nikdo nevstává? V pokoji je ticho. Venku je ticho. Copak doma zaspali? A všichni? I tatínek? I babička? Třeba odešli a na Míšu zapomněli. Míša rychle otevře oči. 17
Misa_FINALqxd
15.4.2008 8:22
Stránka 18
Postele jsou rozestlané a nikdo v nich není. Co se to děje? Míša se posadí, spustí z postele jednu nohu, pak druhou. Postel zapraská a někde v ní skřípne. „To je dost,“ otevře babička dveře a nahlédne do ložnice. Asi slyšela, jak postel skřípla. 18
Misa_FINALqxd
15.4.2008 8:22
Stránka 19
„To je dost, že ses probudil,“ říká babička. „Dobré jitro, školáku. Pospěš si, ať nezmeškáš zápis do školy.“ Jak na to mohl Míša zapomenout? Docela by zápis zaspal. A co se na zápis do školy namyslel. „Já se rychle obleču,“ slibuje Míša a už je z postele venku. „Nebudu se mýt a všechno doženu.“ „To zrovna,“ řekne babička, „když je zápis, musíš se umýt dvakrát, Jednou jako vždycky a podruhé na ten zápis.“ „Tak to vidíš,“ postěžuje si Míša polštáři a jde do koupelny. Na chodbě visí na věšáku tatínkův plášť. „Tatínek nešel do práce?“ „Ale ty můj medvídku,“ řekne babička, „vždyť je sobota. Tatínek s maminkou půjdou k zápisu s tebou.“ „A ty nepůjdeš?“ „Já ne. Bylo by nás jako do průvodu. Zatímco budeš u zápisu, uvaříme s Alenkou 19
Misa_FINALqxd
15.4.2008 8:22
Stránka 20
dobrý oběd. Až se vrátíš, všechno mi pěkně povíš.“ Na prahu koupelny potká Míša Alenku. „Koukej,“ ukáže Alenka Míšovi zuby, „to jsem si je krásně vyčistila. A nezapomeň si umýt uši!“ Cení na mě zuby jako vlk z Červené karkulky, myslí si Míša. Ale nahlas neřekne nic. Pustí vodu do umyvadla a začne se mýt.
5 Jéje, to je sněhu! Na cestě jsou stopy. Tudy šel pes, tudy jel někdo na lyžích. A tudy šly děti. Na rohu přechází ulici Váša se svou maminkou. Vášu i jeho maminku zná Míša ze školky. „Míšo!“ volá Váša, „počkej! Já jdu taky k zápisu!“ 20
Misa_FINALqxd
15.4.2008 8:22
Stránka 21
Počkají, než Váša s maminkou přejdou ulici, a pak jdou spolu. Tatínek, maminka, Vášova maminka a Váša s Míšou. „Já bych ani do školy nemusel chodit,“ vykládá Váša Míšovi, „umím číst i psát i počítat.“ 21
Misa_FINALqxd
15.4.2008 8:22
Stránka 22
„Tak mi přečti, co je na tomhle plakátu,“ ukáže Míša na zeď. „Nemám s sebou brýle,“ řekne Váša. „Bez brýlí nic nepřečtu. Heleď se,“ sahá po Míšovi a stále ho míjí, „heleď se, já tě skoro nevidím.“ „Tak počítej,“ zkouší Míša Vášu. „Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, koukej,“ natáhne Váša před sebe ruku. Před nimi je ten krám, mříž, a za mříží rozbité sklo ve dveřích. Váša se přitiskne k mříži, Míša zůstane stát za ním. V krámě je tma a jako by odtamtud foukal mokrý vítr. „Vidíš něco?“ „Jo,“ řekne Váša, „Brehule už vstal a neustlal.“ „Já nic nevidím.“ „Jasně,“ řekne Váša, „protože má černý peřiny. Černý peřiny jsou potmě moc špatně vidět.“ „A co pistolky nebo kuličky… nejsou vidět?“ 22
Misa_FINALqxd
15.4.2008 8:22
Stránka 23
„Spousta pistolek a všelijakých věcí.“ „Já je nevidím.“ „Musíš se umět koukat.“ „A jak to, že je vidíš bez brýlí?“ „A proč bych měl nosit brýle?“ „Přece jsi bez nich nemohl číst. Ani jsi mě skoro neviděl.“ „Aha,“ vzpomene si Váša, „to mám někdy takovou vadu.“ Slovo vada se Vášovi zalíbí. „Vada! Vada!“ zavolá do tmy pustého krámku. Uvnitř něco bouchne. Váša se dá na útěk a Míša poskakuje za ním. Za chvilku jsou u rodičů. Ohlédnou se, ne, nic se neděje. Nikdo za nimi neběží. „Slyšel jsi ho?“ zeptá se Váša, „jak vzdychal, než po nás hodil kamenem?“ „Hodil po nás kamenem?“ „To se ví, že hodil. Ale netrefil se.“ Z domu před nimi vyšel Přemek s tatínkem. Přemka znají Míša i Váša ze školky. „Ahoj, Přemku!“ „Jdete k zápisu?“ ptá se Přemek. Jako by 23
Misa_FINALqxd
15.4.2008 8:22
Stránka 24
mohli jít někam jinam. Ale to je Přemek. Pořád se ptá. „Už jsme u zápisu byli,“ řekne Váša. „A jak to, že jdete jako do školy?“ zeptá se zase Přemek. „Něco jsme si tam zapomněli,“ řekne Váša. Ten ale umí lhát, myslí si Míša. A tak jdou spolu a je jich pořád víc. Tatínek, maminka, Vášova maminka, Přemkův tatínek, Váša s Míšou a Přemek. „Kluci, není to tamhle Barborka?“ zeptá se Přemek. „Barborko!“ zavolá Váša. Barborka jde k zápisu s tatínkem i s maminkou. „Umím tři básničky a tři písničky,“ chlubí se Barborka. „Deset básniček,“ řekne Váša. „Kdo neumí deset básniček, toho do školy nezapíšou.“ „Je to pravda?“ zeptá se Přemek. „Lžeš. Jak můžeš tak ošklivě lhát,“ řekne Barborka Vášovi. 24
Misa_FINALqxd
15.4.2008 8:22
Stránka 25
„Já nelžu, já to někde slyšel,“ brání se Váša. A tak jdou spolu. Tatínek, maminka, Vášova maminka, Přemkův tatínek, Barborčin tatínek s maminkou, Míša s Vášou a Přemkem, a Barborka. Před školou je v čerstvém sněhu plno stop. „Třeba už mají dost dětí a nebudou nás chtít,“ utěšuje se Váša. Nějak se mu do školy nechce. A pak jdou všichni dovnitř a po schodech a chodbou až ke třídě, kde se zapisuje. „Uvidíte, pošlou nás zpátky,“ předpovídá Váša. Ale Váša málokdy říká pravdu. Nikoho neposlali pryč. Zapsali Míšu, Přemka, Barborku i Vášu.
25
Misa_FINALqxd
15.4.2008 8:22
Stránka 26
6 „Tak pojď, pojď,“ vítá babička Míšu, „povídej, jaké to bylo ve škole u zápisu.“ „Maloval jsem,“ řekne Míša, „dostal jsem papír a tužku a musel jsem namalovat tatínka. Ale já přimaloval i maminku i tebe, babičko.“ „A mě jsi nenamaloval?“ diví se Alenka. „Já ti mám, babi, brášku, ten by namaloval všechny lidi z domu.“ „Ale byl to moc hezký obrázek,“ pohladí maminka Míšu. Jenže Míša není rád, když ho někdo hladí. Teď, když už je velký školák. Opatrně se podívá na Alenku, jestli se mu nezačne posmívat. U ní nikdy nevíš, čemu se začne smát. „Škoda, že jsem ten obrázek neviděla,“ lituje babička. „Chtěl jsem Alenku taky namalovat,“ vysvětluje Míša, „ale nevešla se mi na papír. 26
Misa_FINALqxd
15.4.2008 8:23
Stránka 27
Jenom hlava. A pak jsem přednášel básničku.“ „Ty bys to mohl odmalovat a odříkat za celou třídu,“ řekne Alenka. „Když toho tolik umí,“ pohladí Míšu babička.
Misa_FINALqxd
15.4.2008 8:23
Stránka 28
Míša se otřese. Proč ho dneska všichni hladí? Ještě se mu bude Alena smát. A umí toho tolik? „Když toho tolik umím,“ opakuje Míša a dívá se přitom na Alenku, jestli to uzná. „Koukněte na něho, jak je pyšný,“ spustí Alenka. „I to on ví, že se bude muset ještě hodně učit, viď,“ brání Míšu babička. „Číst, psát, počítat,“ řekne tatínek. „Váša už všechno umí. I číst. Jenže neměl brýle,“ vykládá Míša. Maminka prostírá k obědu, ale když slyší o Vášovi, přestane prostírat: „Nikdy jsem neviděla, že by Váša nosil brýle.“ „Mami,“ řekne Alenka, „Váša je největší lhář na světě.“ „Nono,“ ozve se tatínek. „Je to lhář, tati, je.“ „Třeba brýle nosí. Třeba se mu zhoršil zrak,“ řekne tatínek. „Odpoledne se můžeš, 28