0041034 by Knižní klub

Nejtemnější půlnoc

Nejtemnejsi pulnoc.indd 1

11.12.19 12:04

Minette Walters Nejtemnější půlnoc

Ikar

Nejtemnejsi pulnoc.indd 3

11.12.19 12:04

Přeložil Robert Čapek

Nejtemnejsi pulnoc.indd 4

11.12.19 12:04

Mým skvělým přátelům durhamským přátelům v Dorsetu Amber, Davidovi, Geoffreymu, Huwovi, Isobel, Jill, Joshovi, Lesovi, Mikeovi C, Mikeovi W, Richardovi A Patrickovi a Lynden v Austrálii

Nejtemnejsi pulnoc.indd 5

11.12.19 12:04

les les obecní pastviny

obecní pastviny

silnic

Ďáblův potok

nevolnická pole

kostel

les

Nejtemnejsi pulnoc.indd 6

vesnice

zeleninová zahrada louka

ice s il n

sad

pastvina vodní příkop panské sídlo

pastvina

les

Ďáblův potok

11.12.19 12:04

y fo r

t s bu r

Bl an

Develish

ha f na S

ře k a

ú voz o Pedle

Athelhelm b ro d Afpedle ře k a F

Holcombe b ro d

ře k a

ro m e

F ře k a

ro m

b ro d

Woodoak

e rch

Pedle

na j e z e ro

Nejtemnejsi pulnoc.indd 7

vá c e s

s te

j e z e ro

ře k a

Po ol

F ro

11.12.19 12:04

na Shaftsbury

r um

na S

h e rb

or ne

řeka Stour

město Blandeforde zeď

kostel strážnice lo pa n s k é s í d

Develish

Nejtemnejsi pulnoc.indd 8

ře k a

S to

na Holcombe

11.12.19 12:04

O tak strašné morové ráně se nemluvilo nikdy od stvoření světa až do současnosti… Nemoc zachvacovala lidi na každém kroku… a šířila takovou hrůzu, že se děti neopovažovaly navštívit své umírající rodiče ani rodiče děti, ale prchali ve strachu z nákazy. John of Fordun, Scotichronicon Města, která bývala zaplněna lidmi, o všechny své obyvatele přicházela a morová rána se šířila tak rychle, že žijící sotva dokázali pohřbívat mrtvé. V některých domácnostech přežili sotva dva z dvaceti. Mnozí lidé spočítali, že naživu zůstala pouhá desetina lidstva… Pachtovné bylo nesplacené a půda zůstávala ladem pro nedostatek nájemců. A tuto nemoc následovalo takové strádání, že se svět už nikdy nedokáže vrátit do stavu, v jakém byl. Thomas Walsingham, opatství St. Albans, Chronicle Mnoho vesnic a osad bylo docela opuštěno… ovce a dobytek se potulovaly po polích a mezi záhony a nikdo se o ně nepostaral… Na podzim (po skončení nákazy) nedokázal nikdo najít žence za mzdu nižší 8 nebo sekáče za mzdu nižší 12. Mnoho plodin se tedy zkazilo na polích, protože je neměl kdo sklidit. Henry Knighton, Chronicle

Nejtemnejsi pulnoc.indd 11

11.12.19 12:04

Místa, lidé a události z knihy Poslední hodiny Místa Melcombe, přístav v Dorseteshiru, kde morová nákaza poprvé vstoupila na území Anglie 24. června 1348. Během několika dní zemřelo mnoho obyvatel; během několika týdnů se nákaza rozšířila do zbytku země. Jeden kronikář ji popsal jako „mor, který dokázal postupovat rychlostí koně, běžícího tryskem.“ Každý, kdo se nakazil, zemřel. Bradmayne, panství s přibližně čtyřmi sty padesáti obyvateli, vzdálené půl dne jízdy od Melcombe, a jedna z prvních obětí morové nákazy. Během druhého červnového týdne roku 1348 zde nemoci podlehlo více než sto obyvatel včetně lorda Petera, snoubence lady Eleanor z Develishe. Develish, panství s přibližně dvěma sty obyvateli ve středu Dorseteshiru, léno sira Richarda, surového tyrana, který mu vládl až do své smrti během morové nákazy v červnu roku 1348. Aby Develish působil velkolepěji, přikázal v roce 1338 sir Richard svým nevolníkům, aby kolem panského domu vykopali vodní příkop. Díky tomu mohl být dům a několik okolních akrů půdy po příchodu moru odříznut od okolního světa.

Nejtemnejsi pulnoc.indd 13

11.12.19 12:04

M I N E T T E WA LT E R S

Šlechta Sir Richard z Develishe (48), nevzdělaný Norman, zatížený dluhy, kterého se zřekla vlastní rodina. Aby znovu dosáhl solventnosti, oženil se v roce 1334 se saskou nevěstou, opatřenou velkorysým věnem. Byl o dvacet let starší, a protože mu lady Anne (která byla sama o sobě urozená) nepřipadala přitažlivá, choval se k ní stejně špatně jako ke svým nevolníkům. Aby se vyhnul placení finančního vyrovnání za znásilnění, po několika měsících manželství ji přinutil, aby si osvojila a vychovávala novorozené děvče, které zplodil s třináctiletou nevlastní sestrou svého švagra. Pojmenovali ji lady Eleanor a je to jejich jediný potomek. Během návštěvy v Bradmayne, kde chtěl dohodnout zasnoubení Eleanor a lorda Petera, nakazil se sir Richard morovou nákazou. Lady Anne z Develishe (28), vzdělaná, sečtělá a zručná v léčitelství, po svatbě opustila klášter a následuje učení Krista, ne církve. Od chvíle, kdy přišla na Develish, se snažila pomocí vzdělání a péče vylepšit zdraví, životy a vědomosti svých nevolníků. V přímém rozporu s učením církve je shromáždila za vodním příkopem a spálila most, aby je chránila a zabránila nakaženým lidem ve vstupu; to zahrnovalo i jejího manžela, který zemřel v nevolnické vesnici. Tím si sice znepřátelila správce sira Richarda, jeho dceru a jeho kněze, ale získala vděk a věrnost svých poddaných. Po smrti sira Richarda převzala vládu nad Develishem. Lady Eleanor z Develishe (14), jediné dítě sira Richarda a adoptovaná dcera lady Anne. Neznala okolnosti svého početí, takže zbožňovala otce, který ji rozmazloval, a nenáviděla matku, která se ji snažila vychovávat. Vždy byla tvrdohlavá a krutá a záchvaty jejího vzteku se zhoršily po smrti jejího otce, a když se dozvěděla, že lady Anne není její biologická matka, zřekla se jí jako kacířky. Lord Bourne (více než 60), královský pokladník z Wiltshiru, který s pomocí jedenácti ozbrojenců drancuje dorseteshireské zlato. Při první návštěvě Develishe nechal spálit vesnici; při druhé se nevolníci jeho pokusu o vstup na panství postavili a on přísahal, že se pomstí.

Nejtemnejsi pulnoc.indd 14

11.12.19 12:04

NEJTEMNĚJŠÍ PŮLNOC

Svobodní muži Otec Anselm (více než 60), opilý kněz. S lady Anne si vzájemně nedůvěřují. Ona zpochybňuje jeho kněžské schopnosti, on je přesvědčen o jejím kacířství. Lady Anne mu nemůže zapomenout, že očistil sira Richarda ze surového znásilnění desetileté Abigail Startoutové v roce 1338, po němž dívka zemřela na vnitřní zranění a ztrátu krve. Hugh de Courtesmain (29), obojetný normanský správce panství, jehož sir Richard najal, aby od nevolníků vybíral vyšší daně. Přišel na Develish na doporučení sestry sira Richarda, lady Beatrix z Fox cote, která chválila jeho nadšení při bičování dlužníků. Pro svou aroganci a krátkou dobu, která uplynula od jeho příjezdu do doby, než zemřel sir Richard, se zničehonic po převzetí moci lady Anne octl na panství bez přátel a spojenců. Přišel o své postavení správce a hluboce pohrdal Thaddeusem Thurkellem, který jeho povinnosti převzal, takže se snažil využít Eleanořiny nenávisti vůči lady Anne a Thaddeusi Thurkellovi k tomu, aby ztracenou moc získal zpět.

Nevolníci Thaddeus Thurkell (21), otrok, narozený mimo manželský svazek, kterého nenávidí manžel jeho matky. Je tmavovlasý, má snědou pokožku a je o hlavu vyšší než ostatní místní muži. Zřídkakdy promluví a projevuje úctu jen vůči lady Anne, která ho více než deset let učila a po smrti sira Richarda ho jmenovala správcem panství. Je chytrý, sečtělý a vzdělaný stejně jako ona, projevuje jí neochvějnou věrnost a oddanost a společně se snaží chránit Develish, zatímco za vodním příkopem řádí morová nákaza. Jejich snaha je ohrožena, když Thaddeus objeví tělo svého nevlastního bratra Jacoba, zavražděného bodnou ranou v hrudi. Má za to, že pachatelem je lady Eleanor, která bude chtít obvinit syny starších nevolníků, přesvědčí lady Anne, že šlo o nehodu, a bez jejího vědomí odvádí chlapce z panství. Zanechá pro lady Anne dopis, v němž vysvětluje jejich nepřítomnost potřebou doplnit před příchodem zimy docházející zásoby panství.

Nejtemnejsi pulnoc.indd 15

11.12.19 12:04

M I N E T T E WA LT E R S

Eva Thurkellová (37), matka Thaddeuse, svému synovi klade za vinu hněv vlastního manžela, který s hněvem snáší manželství s nevěrnou ženou z jiného panství. Když lady Anne jmenuje Thaddeuse novým správcem a Eva odhaluje tajemství, která před ní její syn měl (zejména proto, že obdivoval lady Anne), začne na mladší ženu žárlit. Will Thurkell (44), agresivní surovec, kterého přivádí k zuřivému šílenství skutečnost, že je nemanželský syn neznámého muže chytřejší než on. Stejně jako jeho manželka hluboce pohrdá vzděláním a podporou, jež lady Anne poskytla Thaddeusovi, a pomáhá Evě v pokusech ho připravit o místo správce. Gyles Startout (48), anglický nevolník, který byl povýšen do postavení placeného bojovníka v doprovodu sira Richarda v roce 1338 poté, co lady Anne svého manžela přinutila, aby ho odškodnil za smrt jeho dcery Abigail. Kvůli tomuto povýšení musí svého nenáviděného pána doprovázet na jeho cestách, a on po návratu vždy lady Anne informuje o všem, co viděl. Jako jediný člověk přežil nešťastnou výpravu sira Richarda do Bradmayne, a než mu lady Anne dovolí překročit vodní příkop, musí strávit celých čtrnáct dní na jeho druhém břehu. Později je jmenován kapitánem a cvičí všechny muže na Develishi v používání zbraní, aby mohli bránit panství před útokem. John Trueblood, James Buckler, Adam Catchpole a Alleyn Startout (Gylesův bratr) jsou vůdci nevolníků a členové rady lady Anne. Martha Startoutová (manželka Gylese) a Clara Truebloodová (manželka Johna), vůdkyně služebných v panském sídle. Isabella Startoutová (13), dcera Gylese a Marthy Startoutových a mladší sestra Abigail, je komorná lady Anne a lady Eleanor. Když si Lady Anne všimne její chytrosti, učí ji číst a psát, a ona obratem tyto dovednosti předává dalšímu služebnictvu. Náklonnost lady Anne ale vyvolá žárlivost Eleanor. Během posledních kapitol knihy Poslední hodiny Eleanor Isabellu uvězní ve svém pokoji a mučí ji; lady Anne ale přijde dívce na pomoc.

Nejtemnejsi pulnoc.indd 16

11.12.19 12:04

NEJTEMNĚJŠÍ PŮLNOC

Robert Startout (11), syn Alleyna a Susan Startoutových, bratranec Isabelly a synovec Gylese. Když nevolníci soudí lady Eleanor za to, jak ublížila Isabelle, promluví v její prospěch, protože k ní cítí lítost. Isabella, která ví, proč je její mladá paní tak rozrušená, jeho obhajobu oceňuje.

Pět mladých mužů, kteří opustili panství s Thaddeusem Naivní a znudění mladíci se lehko nechali nalákat na tajné úkoly, které jim dávala Eleanor v kostele. Nezajímaly je její motivy, když se podřídili jejím sexuálním hrám a nechali se vtáhnout do smrti Jacoba. Přestože tvrdí, že jsou nevinní, nepochybují ani minutu o tom, že je hodlá obvinit. Nejdřív nechtějí panství pod Thaddeusovým vedením opustit, ale později se rozhodnou aktivně zapojit do hledání zásob pro Develish. Ian a Olyver Startoutovi (15), jednovaječná dvojčata, synové Gylese a Marthy Startoutových a starší bratři Isabelly. Ian je rozený vůdce; Olyver ho následuje. Edmund Trueblood (15), syn Johna a Clary Truebloodových. Na konci knihy Poslední hodiny odhaluje Thaddeusovi tajemství Eleanořina původu – sám je zná díky své matce, která poté, co se dívka přistěhovala na Develish, sloužila jako její kojná. Peter Catchpole (16), syn Adama a Rosy Catchpoleových. Tento rozený lenoch dokáže poslouchat Thaddeuse lépe než vlastního otce, ale ve své snaze dokázat svou nevinu a dospělost není zdaleka tak horlivý jako jeho přátelé. Joshua Buckler (15), syn Jamese a Jenny Bucklerových má ze všech mladíků nejméně sebedůvěry. Jistou smělost mu dá to, že mu Thaddeus svěří dohled nad sedmi loveckými psy, které společně našli na opuštěném panství.

Nejtemnejsi pulnoc.indd 17

11.12.19 12:04

PODZIM AÂ ZIMA 1348

Nejtemnejsi pulnoc.indd 19

11.12.19 12:04

(výňatek ze soukromého deníku udržovaného lady anne z develishe) Noc na jedenáctého září 1348

ž otočím přesýpací hodiny, bude to znamenat příchod půlnoci a začátek nového dne. Přesto se ale k tomu pohybu necítím připravena. Jakmile se to jednou stane, nebude to možné vzít zpět a veškerá vina bude na mně. Měla jsem být Eleanor lepší matkou, protože jsem lépe než kdokoli jiný znala odpornost povahy jejího otce. Naslouchala by mi ale, kdybych ji varovala před jeho nepřirozenou láskou? A bude mi naslouchat nyní? Musím s touto nerozhodností skoncovat. I přes kruté rány, které jí Eleanor zasadila, mě přišla Isabella Startoutová požádat o pomoc pro mou dceru, a sladká velkorysost této dívky by mě měla vést k rozhodnutí. Hluboko v srdci vím, že musím jednat. Nečinnost by byla zradou na dívce, kterou jsem všechny ty roky označovala za svou dceru. Bůh mi odpustí. Rozhodně dokážu snášet Eleanořinu nenávist lehčeji, než by ona snášela řeči o incestu v případě, že by se toto nelegitimní dítě narodilo. Mea culpa.

Nejtemnejsi pulnoc.indd 21

11.12.19 12:04

Jedna Develish, Dorseteshire Když se lady Anne rozloučila s Eleanor a vystoupila z nevolnické chatrče, připadalo jí, jako by noc byla temnější. Možná se zdržela déle, než jí připadalo, když svou dceru navštívila, aby ji přesvědčila o drsných důsledcích rozhodnutí, před kterým stála. Když byl měsíc schovaný za mraky, čas se odhadoval jen těžce. Přitáhla si na ochranu před zvedajícím se větrem plášť těsněji k tělu a vyrazila naslepo směrem k budově panství. Tma úplně skrývala kostel za jejími zády; záře šesti svíček, které každý večer stavěla rozsvícené do okna svého pokoje, vedoucího na jih, byla přes okenice nad nádvořím sotva patrná. Jejich teplé světlo byla jediná viditelná věc v naprosté temnotě. O její návštěvě věděl jen John Trueblood, který jí otevřel zámek na dveřích Eleanořina vězení. Nepochybovala o tom, že se o její návštěvě zmíní Claře, ale doufala, že si budou myslet, že ji k noční návštěvě přinutil zármutek nad tím, že se jí adoptovaná dcera zřekla. John si nepochybně všiml smutku na její tváři, když odcházela; rozpačitě a neohrabaně ji poplácal po paži a prosil ji, aby si tolik nebrala k srdci zlostná slova, která od lady Eleanor dnes odpoledne slyšela. Jakmile přejde dívčino záhadné šílenství, uvědomí si, kdo je její opravdová matka. Lady Anne mu za tato slova poděkovala, ale když vykročila směrem zpátky k domu, slzy jí zamlžily celý svět. Pochybovala o tom, že Eleanor pochopí, že výtažek z anděliky, pelyňku a poleje jí dala z lásky, ne z nenávisti. Nechala dívku o samotě, aby se sama rozhodla, zda projímadlo užije. Pokud Eleanor dojde k názoru, že si dítě nechá, bude muset žít se všemi důsledky, protože lady Anne ji nedokáže bránit před

Nejtemnejsi pulnoc.indd 23

11.12.19 12:04

M I N E T T E WA LT E R S

řečmi, které její zvětšující se břicho vyvolá. Varovala Eleanor před tím, aby opakovala lži ohledně toho, jak byla znásilněna pěti nevolnickými chlapci, které říkala Isabelle, protože pravda vyjde najevo okamžitě, jakmile se dítě narodí. Každá žena na Develishi, která na pouhý okamžik zahlédne rysy novorozence, pak dokáže uhádnout jeho skutečného zploditele, a každá žena si dokáže zpětně spočítat, že sir Richard – vlastní otec dívky – byl v době početí stále ještě na svém panství. Sice už byl mrtvý, ale i tak mohl zničit všechny šance na bezúhonný život, který by dívka mohla mít. Lady Anne tiše kráčela směrem k nádvoří a dělala vše pro to, aby ji nikdo neviděl přicházet směrem od Eleanořina vězení, ale pod podrážkou boty jí zavrzalo pár kamínků a srdce se jí na okamžik zastavilo, když jí světlo z rychle otevřeného a zase zavřeného stínítka lampy krátce dopadlo na tvář. Vzhledem k tomu, že se měsíc skrýval za těžkými mraky, netušila, kdo na ni čeká, dokud nepoznala hlas Roberta Startouta. A chlapcův hlas zněl vyděšeně. „Ah, paní, paní,“ vyhrkl. „Strýc Gyles tě potřebuje. Poslal do tvého pokoje matku, ale ta tě nemohla nikde najít – a nemohla tě najít nikde jinde.“ Položila mu ruku na tvář. „Jsem tady, Roberte. Kde je tvůj strýc?“ Chlapec ji chytl za ruku a pobídl ji směrem k vodnímu příkopu. „Na stráži na severním schodu, paní. Přes kopce na jihu přišli banditi. Otec a pan Catchpole říkají, že obcházejí údolí, aby nás obklíčili ze všech stran.“ Trvalo několik dlouhých vteřin, než si lady Anne vůbec uvědomila důležitost této zprávy. Měla hlavu tak plnou Eleanořiných potíží, že jí nedocházelo, že se odněkud mohou vynořit ještě horší problémy. Na okamžik málem ztratila krok. „Bandité?“ opakovala. „Ano, paní. Otec hlídá východní schod, odkud je výhled na silnici, a viděl zhruba před půlhodinou spoustu mužů; a viděl je i pan Catchpole, který je na jižním schodu.“ Robert si s úlevou oddechl, když směrem k nim vykročil temný stín. „Strýc ti to všechno dokáže vyložit lépe než já.“ Gyles kývnutím pozdravil lady Anne a položil Robertovi ruku na rameno, aby ho uklidnil. „Neplaš se, dokud nemusíš,“ řekl chlapci. „Chceš být znovu můj posel? Tak počkej u opěrné zdi, dokud ti nedám signál. Až hvízdnu, tak sebereš muže a pošleš mi je sem. Musí si donést všechny zbraně, které najdou, a musí sem dorazit bez luceren nebo svíček. Rozuměl jsi?“

Nejtemnejsi pulnoc.indd 24

11.12.19 12:04

NEJTEMNĚJŠÍ PŮLNOC

Lady Anne počkala, dokud chlapec nebude z doslechu. Pro náhlý záchvat paniky skoro ani nedokázala dýchat. „Je to pravda, Gylesi?“ „Je to pravda, paní. Alleyn s Adamem tvrdí, že ví, co viděli. Od chvíle, co viděli na silnici jižně od nás záblesk pochodně, jsou neobvykle pozorní. To světlo netrvalo déle než několik vteřin, ale bylo v něm prý jasně vidět srocené muže. Potvrzuje to to, čeho jsme se vždycky báli nejvíc – nevolnickou armádu, která hledá jídlo.“ Položil jí ruku pod loket, aby ji podepřel. „Největší výhrou by pro nás teď byl déšť. Pokud nám Bůh sešle pořádnou průtrž mračen, nedokážou nás zapálit.“ „A když nám nesešle nic?“ „Musíme bojovat, i když je otázka, jak moc naši lidé budou chtít zabíjet Angličany. Obávám se, že pokud uslyší prosit o pomoc hlas v dorseteshireském dialektu, tak zaváhají.“ Cítil, jak jejím tělem proběhlo zachvění strachu. „Musíš být odvážná, paní. Jestli naši lidé uvidí, že se bojíš, tak ztratí odvahu také.“ Chtěl toho po ní příliš. „Ale já nejsem odvážná,“ zašeptala. „Všechna odvaha, kterou jsem kdy měla, je pryč. Myslela jsem si, že úlohu lenní paní dokážu hrát, ale pletla jsem se. Nedokážu prostě unést všechny ty těžkosti, které mi tohle postavení nakládá na ramena.“ Gyles nepochyboval o tom, že pravým důvodem úzkosti lady Anne je Eleanor, a bez servítků dívku v duchu proklel. Jako by jí nestačila bolest, kterou způsobila Isabelle. Musela kromě toho zničit i všechny lidi na Develishi tím, že zničila jejich paní. Beze slov objal lady Anne kolem pasu a přitáhl ji k sobě se stejnou něžností jako vlastní dceru, aniž by ho napadlo uvažovat o nepřístojnosti takového gesta. „Pamatuji si, když jsi přišla jako mladá nevěsta poprvé na Develish,“ řekl jí laskavě. „Byla jsi sotva starší, než je moje Isabella teď. Všichni jsme byli tehdy předvoláni na nádvoří, abychom sledovali bičování, a já si vzpomínám na výraz, který jsi měla v očích, když jsi vystoupila z vozu a viděla toho chudáka, který dostával rány bičem za trest. Věděl jsem, že jsi náš přítel. Během dvou měsíců brutální bičování skončila, protože jsi na sebe vzala všechen vztek sira Richarda. Copak chceš dnes večer ukázat menší dávku odvahy před bandou otrhaných zlodějů?“ Lady Anne si zvedla okraj kápě na čelo. Poslední muž, který ji takhle objímal, byl její otec. Rozechvěle se nadechla a zvedla hlavu.

Nejtemnejsi pulnoc.indd 25

11.12.19 12:04

M I N E T T E WA LT E R S

„Udělám, co bude v mých silách, Gylesi. Řekni mi, co potřebuješ, a já to zařídím.“ Gyles v ní věřil tolik, že o ní nepochyboval ani na okamžik. „Pomoz Robertovi vzbudit všechny v domě a pak se uvnitř zabarikáduj s ženami a dětmi. Našim mužům se bude bojovat lépe, když budou vědět, že jsou jejich rodiny v bezpečí.“ Podíval se přimhouřenýma očima přes vodní příkop, ale dešťové mraky houstly tak rychle, že už neviděl ani na cestu k vesnici, ani na prostor, který se podél ní rozkládal. „Dokud nezačne svítat, tak neuvidíš, jestli jsme uspěli, nebo ne, takže musíš nechat dveře za všech okolností zavřené. V takové temnotě nepoznáš jednoho dorseteshireského nevolníka od druhého.“ Lady Anne se s ním nedohadovala. Věděl stejně dobře jako ona, že v takovém případě nepoznají přítele od nepřítele ani jejich muži. Boj naslepo byl samozřejmě šílená představa, ale co mohli dělat jiného? Pokud padnou zdi Develishe, budoucnost přestane existovat pro všechny. Tiše se modlila o to, aby se Alleyn s Adamem mýlili, ale veškerou naději zničilo světlo, malé, jako jiskra z ohně, které se zničehonic objevilo v temnotě před nimi. Podle směru se zdálo, že se nachází na okraji vesnice, a zatímco je sledovali, rostlo jim před očima, jak se jeho zdroj přibližoval. „Co to je?“ zašeptala. „Zapálená pochodeň, paní.“ „Kdo ji nese?“ Gyles se podíval na pokřivené tvary, které se pohybovaly kolem poblikávajícího plamene, a s povzdechem od ní odkročil a stáhl si luk z ramene. Byl nejvyšší čas. „Lidé, kterých jsme se báli, paní. Obklíčili nás rychleji, než jsem čekal. V téhle skupině jich vidím pět nebo šest.“ „Proč ale nesou pochodeň, když nás tím upozorní na svou přítomnost?“ „Protože pochodeň slouží jako signál ostatním v údolí, že je útok zahájen.“ Gyles se podíval směrem na západ a snažil se zahlédnout nějaký pohyb na obecních polích. Temnota ale byla neprostupná. „Musíš jít,“ řekl a ponoukl ji k odchodu. „Běž. Povzbuď naše muže k boji a využij svou chytrost k tomu, aby byly naše ženy a děti v bezpečí. I kdybyste se v domě octli v obležení, je tam dost zásob na to, aby stovka lidí přežila až do jara.“

Nejtemnejsi pulnoc.indd 26

11.12.19 12:04

NEJTEMNĚJŠÍ PŮLNOC

Výraz ve tváři lady Anne neviděl, protože měla nasazenou kápi, ale ucítil, jak ho prsty pohladila po tváři. „Jsi můj nejdražší přítel,“ zašeptala. „Snaž se dnešní noc přežít.“ Gyles se přinutil k úsměvu. „S tím počítej, paní,“ odpověděl. S tím počítej… Lady Anne ho znala příliš dobře na to, aby se nechala ošálit lehkostí jeho hlasu. Těmito slovy se s ní loučil navždy, a srdce jí sevřela děsivá panika při pomyšlení, že by se měla snažit ochránit obyvatele Develishe sama bez jeho pomoci. Copak se Bůh nedokáže spokojit se vší tou smrtí, kterou přinesla morová nákaza, a musí ještě stavět ty, kteří přežili, proti sobě, dokud nezůstane na světě jediný živý člověk? Kde je v této temné noci jeho láska? Do dlaně jí vklouzla drobná ruka. „Opři se o mou sílu, paní,“ zašeptal Robert. „Jinak upadneš. Myslíš si, že Thaddeus ví, že jsou v našem údolí bandité?“ Byla to podivná otázka – Robert přece věděl, že Thaddeus, kterého velmi obdivoval, odešel z panství před dvěma týdny. Odešli s ním i dva chlapcovi bratranci a tři jejich přátelé, a nikdo z nich se ještě nevrátil. „Chybí ti Thaddeus, Roberte?“ zeptala se. „Ano, paní, ale je od něho hloupost, že svého koně takhle vede a raději na něm nejede. Měl by pak větší šanci, kdyby na něho zaútočili. Strýc by na něho měl zavolat, aby ho varoval.“ Stiskla mu ruku, aby ho utěšila. „Tvůj strýc udělá to, co je správné. Jako to dělá vždycky.“ „To si nemyslím, paní, jinak by to už dávno udělal. Předstírá, že vidí to, co je ve tmě, ale není to pravda. Můj otec je úplně stejný. Já bych na jejich místě řekl Thaddeusovi, aby se nechoval jako zabedněnec. Podle toho, jak jde, bych mu dokázal střelit šíp do srdce i já.“ Lady Anne si říkala, že jsou to představy, fantazie vystrašeného dítěte, ale zastavila ho. „Podívej se znovu,“ naléhala na něho a otočila ho k vodnímu příkopu. „Popiš mi, co vidíš. Je to jeden člověk, nebo víc lidí?“ „Jeden člověk, paní,“ odpověděl. „Jde s rukama roztaženýma jako Ježíš na kříži. V pravé ruce drží otěže koně a v levé pochodeň. Myslím, že má strach z toho, že plamen koně vyplaší. Má na sobě dlouhý kabát a vysokou čepici.“ „Opravdu toho tolik rozeznáš? A víš jistě, že je to Thaddeus?“ „Jestli to není on, tak je to někdo stejně vysoký, kdo se pohybuje úplně jako on, paní. Teď se zastavil, aby nechal koně trochu napást

Nejtemnejsi pulnoc.indd 27

11.12.19 12:04

M I N E T T E WA LT E R S

na trávě vedle silnice… a dívá se na zem docela stejně, jako to dělá Thaddeus, když přemýšlí.“ Lady Anne mu chtěla celým srdcem věřit. „Přichází ale v podivnou hodinu,“ poznamenala. „Sám přece ví nejlíp, že v této době budou všichni na Develishi spát.“ „Kromě mužů na strážních schodech, paní,“ řekl Robert věcně. „A jestli mí bratranci zemřeli, tak to chce Thaddeus ze všech nejdřív říct mému strýci.“ Stejná myšlenka už napadla i lady Anne. Komu ale měla věřit, když se její vlastní zrak hodil spíš ke čtení knih a zápisů než ke sledování toho, co se děje v dálce? „Dej mi lucernu,“ řekl s náhlou rozhodností, „a pak se vrať na své místo za zdí. Vkládám v tebe velkou důvěru, Roberte. Pokud se pleteš a tvůj strýc má pravdu, zbyde nám ke zburcování mužů k obraně zdí jen několik minut.“ „Nepletu se, paní,“ odpověděl chlapec přesvědčeně a pustil její ruku, „ale nesmíš mi klást za vinu, pokud budou v okolí kromě Thaddeuse i bandité.“

 Když poblikávající světlo pochodně ukázalo, že měl jeho synovec pravdu, sklonil Gyles luk s nasazeným šípem k zemi. Na padesát kroků už si nemohl Thaddeusovu výšku a dlouhý, svižný krok zmýlit nikdo, přestože byl zahalený jako šlechtic v širokém plášti, obšitém kožešinou, a na hlavě měl nasazenou vysokou kožešinovou čepici. „Už se mi začínají stavět do cesty roky, paní,“ řekl tiše. „Spletl jsem si koně s lidmi.“ Lady Anne potlačila úsměv. „To já také, příteli. Nejspíš jsme si dělali starosti úplně zbytečně.“ „Pokud ale nepřináší špatné zprávy,“ zamumlal Gyles. „Kdyby se chtěl s ostatními podělit o něco dobrého, tak by nechodil v době, kdy všichni spí.“ Lady Anne mu podala zakrytou lucernu. „Otevřeme ji, aby věděl, že jsme tady?“ „Ještě ne, paní. Nejdřív si poslechneme, co nám přišel říct.“ Když se Thaddeus přiblížil na vzdálenost dvaceti kroků od okraje vodního příkopu, zvedl hlas. „Jsi v pořádku, Thaddeusi?“ zavolal. Z druhé strany se ozval známý hlas. „Jsi to ty, Gylesi? Ta pochodeň mě úplně oslepuje, ale bál jsem se, že kdybych se přiblížil

Nejtemnejsi pulnoc.indd 28

11.12.19 12:04

NEJTEMNĚJŠÍ PŮLNOC

neohlášený, vysloužil bych si šíp v srdci.“ Sklonil se, aby uhasil plameny v hlíně u silnice. „Jsi sám, příteli?“ Opatrný způsob, jakým svou otázku položil, přiměl lady Anne, aby se schovala za Gylesovými zády. Byla tak drobná, že se v jeho stínu ztratila. „Řekni, že jsi,“ zašeptala. „Jinak ti nic neřekne.“ „Na schodech stojí další stráže,“ odpověděl Gyles. „Jestli nechceš, aby naše slova slyšel někdo jiný, musíme sejít k vodnímu příkopu a mluvit tiše. Co tě trápí?“ Lady Anne zaslechla tichý dusot kopyt, když Thaddeus přivedl koně na břeh, a zachřestění ohlávky, když zvíře sklonilo hlavu, aby se napilo. „Nejdřív mi řekni, co je nového na Develishi,“ řekl pak. „Zůstalo všechno stejné, jako když jsme odcházeli? Viděl jsem v okně pokoje lady Anne zapálené svíčky. Těší se na náš návrat?“ „Samozřejmě ano,“ odpověděl Gyles s jasným překvapením v hlase. „Těšíme se všichni. Proč by to mělo být jinak?“ Než Thaddeus odpověděl, rozhostilo se na chvíli váhavé mlčení. „Nemělo,“ řekl pak. „Jen jsem tvým synům slíbil, že se zeptám. Dělají si starosti o to, že se na ně s Marthou zlobíte za to, že si před odchodem nepřišli pro vaše požehnání.“ „Kdyby to udělali, tak bych jim žádné požehnání nedal.“ „Došli sami ke stejnému závěru.“ Gyles pobaveně zabručel. „Nahnal jsi mi pořádný strach, když ses tady objevil v takovou pozdní hodinu. Myslel jsem, že jsi mi přišel říct, že jsou mrtví.“ „To ani zdaleka,“ odpověděl Thaddeus. „Všichni chlapci jsou živí a zdraví. Develish na ně může být hrdý. Odvážnější společníky jsem si nemohl vybrat. Tváří v tvář morové nákaze projevili stejnou odvahu jako ty sám, a podařilo se nám najít dostatek zásob pro celé panství. Když lidé zemřou, zvířatům se daří a obilí nikdo nespotřebovává.“ „Je to venku špatné, příteli?“ Lady Anne zaslechla unavený povzdech. „Je to pustina, Gylesi. Přes celou krajinu se přelila smrt jako obrovská vlna. Nedokážu se zbavit pachu nebo vymazat vzpomínky na to, co všechno po ní zůstalo. Všichni, kdo přežili, poznali na vlastní oči, jak vypadá zatracení. Dnes v noci jsem prošel peklem.“ Jeho slova zněla tak bezútěšně, že Gyles otevřel stínidlo lucerny a zvedl ji. Thaddeus si sundal čepici a posunul si kapuci na ramena

Nejtemnejsi pulnoc.indd 29

11.12.19 12:04

M I N E T T E WA LT E R S

a paprsek světla ozářil ustaranou, vyčerpanou tvář. Když si Gyles všiml, jak sebou před světlem trhnul, sklopil paprsek k hladině vodního příkopu. „Před nějakými pěti hodinami ozářilo oblohu na jihu nějaké světlo,“ řekl. „Připadalo mi, jako by hořel Athelhelm. To byla tvá práce?“ „Byla.“ „Proč jsi to udělal?“ „Aby tudy mohli bezpečně po silnici z Afpedlu na Develish cestovat mí společníci se dvěma stovkami ovcí. Kdyby to bylo možné, odložil bych oheň alespoň o den, ale déšť se spustí každou chvíli a pak už bych to nedokázal provést.“ Gyles měl dostatečné množství představivosti, aby četl mezi řádky toho, co právě slyšel. „V Athelhelmu řádí morová nákaza? Všichni jsou nakažení?“ Thaddeus přikývl. „Všichni, kteří ještě zůstali naživu.“ „A mrtví nebyli pohřbeni?“ „Někteří byli uloženi do společného hrobu, ale většina zůstala bez ošetření ve svých chatrčích. Tělo mnicha, která se o ně staral, leželo na prahu jedné z nich s tváří okousanou mrchožrouty. Neviděl jsem jinou možnost než očistit celou vesnici plameny. Volal jsem, aby všichni věděli, co se chystám udělat, ale na mé volání nikdo neodpověděl ani nevyšel ven.“ „Co tě tedy trápí?“ Na chvíli se rozhostilo ticho. „Byl tam muž, který prosil o milost, když jsem se mu chystal zapálit střechu nad hlavou. Viděl jsem ho otevřenými dveřmi. Ležel na rákosí a zvedl hlavu, aby se na mě podíval. Mohl jsem jeho chatrč vynechat, ale neudělal jsem to.“ „Pokusil se vstát?“ „Ne.“ „Pak byla možná smrt tou milostí, po které volal.“ „Byl přesvědčený, že jsem ďábel, který ho přišel sežehnout. Viděl jsem mu to v očích.“ Thaddeus polohlasně zaklel. „Nemluvme o tom. Slíbil jsem si, že si to nechám pro sebe. Ty jsi čelil horším věcem, když umíral sir Richard a zbytek jeho doprovodu.“ Gyles si vzpomněl, jak Thaddeus přeplaval vodní příkop, zatímco se on staral o nemocné, a pak mu je pomáhal pohřbít. Mladší muž se celou dobu držel stranou, ale samotná jeho přítomnost mu pomáhala. „A mně moc pomáhalo, že jsi mi tenkrát naslouchal. Sdílené

Nejtemnejsi pulnoc.indd 30

11.12.19 12:04

NEJTEMNĚJŠÍ PŮLNOC

potíže jsou menší potíže.“ Gyles se na okamžik odmlčel. „Byli s tebou mí synové?“ „Ne. Jejich svědomí už dostatečně poznamenalo to, co jsem po nich žádal v Afpedle.“ Thaddeus krátce shrnul události posledních dvou týdnů, popsal panství, která navštívili, a zásoby, které našli. Mluvil o tom, jak našli v Holcombu vůz a obilí a v Afpedle dvě stovky ovcí. Žaludky jeho posluchačů ale podráždilo jeho líčení pachu rozkladu, který se nesl nad opuštěnými panstvími, stejně jako zpráva o zamoření vymřelých vesnic krysami. „Zdá se, že je přitahují zásobárny obilí, a čím víc potravy mají, tím rychleji se množí. Nevím, jestli – a jak – přenášejí nákazu, ale ve Woodoaku jsme narazili na vesničany, kteří přežili, a ti tvrdí, že se to tvrdí. Bude nejlepší, když dáte pozor na to, aby žádná z nich nepřeplavala vodní příkop.“ „V Bradmayne byly krysy.“ „Vzpomínám si, že ses o tom zmiňoval.“ Thaddeus se na okamžik odmlčel, aby si uspořádal myšlenky. „Ian mi říkal, že tě nikdy nepokousaly blechy. Je to pravda?“ „Je.“ „Vesničané z Woodoaku mluvili o tom, že se nakažení škrábali předtím, než dostali mor, a že když se živí dotýkali mrtvých, svědila je kůže. Ulevilo se jim, když se celí ponořili do vody, jako jsi to udělal ty v Ďáblově potoce, a mě napadlo, že se pobytem ve vodě zbavili blech. Nevzpomínáš si, že by si sir Richard a další v jeho doprovodu stěžovali na svědění?“ „Všichni do posledního,“ odpověděl Gyles. „Bradmayne bylo jedna velká špína. Blech a vší tam bylo nejméně stejně tolik jako krys. Sir Richard nevěděl, jestli mi má závidět mou tlustou kůži, nebo mě proklínat za to, že jsem všem kousancům unikl. Je to docela dobrý nápad, Thaddeusi, ale myslíš, že je to pravda?“ Zazněl další unavený povzdech. „Nevím, ale na lepší vysvětlení toho, jak se dokáže morová nákaza tak rychle přesouvat z jednoho panství do druhého, jsem nepřišel. Krysy se drží poblíž potravy, ale blechy cestují na svých hostitelích. Promluv si o tom s lady Anne. Ta bude vědět lépe než já, jestli je něco takového vůbec možné. Mnohokrát jsme spolu probírali, jak by dokázal chorobu přenášet obchodník nebo řemeslník, aniž by se jí sám nakazil.“ Gyles zpola očekával, že se na tato slova lady Anne přihlásí, protože už nebyl důvod k tomu, aby se skrývala. Ona to ale neudělala.

Nejtemnejsi pulnoc.indd 31

11.12.19 12:04

M I N E T T E WA LT E R S

„Když počkáš, tak ji zavolám, aby sis s ní o tom mohl promluvit sám,“ řekl. Thaddeus to okamžitě odmítl. „Na to nemáme čas. Musím být během hodiny zpátky. Přišel jsem pro chomouty, postroje a lano k tomu, abychom dokázali převézt vůz z Holcombu sem. Myslím, že jsme všechny tyhle věci uložili do pokoje sira Richarda. Vidím, že jste se rozhodli nechat prám na vodě, takže bude stačit, když mi pošleš tyhle věci pro dva koně. Také se prosím zamysli, jestli tě nenapadne nějaká cesta, po které bychom sem z Holcombu dojeli. Pamatuješ si na cesty, na kterých jsi doprovázel sira Richarda, a vzpomínáš si na nějakou, která by projížděla přes Afpedle? Pomohlo by nám, kdybychom mohli hnát ovce a jet s vozem najednou.“ Gyles si představil cesty, které v okolí znal. „Vzpomínám si na stezku pro dobytek, kterou používali honáci – ta se nějakých pět mil jižně pod Holcombem napojuje na silnici a vede na západ, a další míli severně je stezka, která vede nad Athelhelmem… ale neradil bych ti, abys po nich cestoval. Až přijde déšť, tak na nich bude tolik bahna, že bys s vozem zapadl. Nejjednodušší by bylo projet s vozem přes Athelhelm a připojit ovce za vesnicí. Jak daleko to je od vašeho tábora?“ „Tři tisíce kroků… možná čtyři… ale cesta podél břehu je sotva široká na to, aby se na ni vešel kůň. Vůz po ní rozhodně neprojede.“ „Mohli byste to vzít vodou. Dno je tam docela mělké, a pokud se pamatuji dobře, je na něm štěrk. Vzpomínám si, že sir Richard jednou jel vodou a žasl nad tím, jak před ním plave pstruh.“ Gyles pokrčil rameny. „Bude to sice těžká práce, ale cesta bude bezpečnější, než kdybys musel projíždět přes panství, kde to neznáš. Chtěl bys, abych ti s tím pomohl? Paní by mi určitě dovolila, abych tě doprovodil.“ Lady Anne zaslechla tichý smích. „Nic by tvým synům nezkazilo náladu víc než tohle, příteli. Chtějí všechnu slávu jen pro sebe.“ Další zaváhání. „Je paní v pořádku?“ „Je a slíbila, že až se s našimi syny vrátíš, uspořádá oslavy. Prohlásila vás všechny za hrdiny a zapaluje pro vaši památku každý večer šest svíček ve svém okně. Sám jsi je viděl, když ses sem blížil po silnici.“ „Viděl,“ přisvědčil Thaddeus. „Je to hezká myšlenka, ale možná trochu pošetilá, protože upozorňuje cizince na to, že tu žijí lidé. A co lady Eleanor? Jak se vede jí?“

Nejtemnejsi pulnoc.indd 32

11.12.19 12:04

NEJTEMNĚJŠÍ PŮLNOC

Gyles nevěděl jistě, kolik mu toho může říct, dokud mu lady Anne nezašeptala do ucha, aby řekl pravdu. „Není jí moc dobře,“ prohlásil pak. „Zdá se, že docela přišla o rozum. Dnes během několika hodin zaútočila na mou Isabellu a poranila ji; pak tvrdila, že se zříká lady Anne a že její skutečná matka je dítě pod ochranou pána z Foxcote; a vyhrožovala nám všem, že nás nechá upálit za to, že ji odmítáme uznat za jedinou vládkyni na Develishi. Nejvíc se ale rozezlila nad tím, že nám chce lady Anne dát svobodu. Raději by prý sledovala, jak umíráme na morovou nákazu, než aby se dívala, jak se zbavujeme poddanství.“ Thaddeus se zeptal, jak vážná jsou Isabellina zranění. „Nelíbí se mi představa toho, že trpí, Gylesi.“ „To nikomu z nás,“ odpověděl Gyles. „Je bledá a slabá, ale dokáže chodit sama. Má na těle patnáct bodnutí vyšívací jehlou, ale naštěstí není žádné z nich hluboké. Paní s Marthou ji ošetřily a během týdne by měla být úplně v pořádku.“ „To rád slyším. A rádi to uslyší i její bratři. Jaký důvod pro své jednání uvedla lady Eleanor?“ „Žádný – jen šílené výkřiky o tom, že si lady Anne osobuje moc, která by podle zákona měla patřit jí. Připadá mi, že nedokáže pochopit, že jí lady Anne poskytla legitimitu právě tím, že o jejím původu celé ty dlouhé roky mlčela. Dokonce jí to říkal tvůj nevlastní otec. Určitě bys ho nepoznal, Thaddeusi. Chválí tě každým slovem a tvrdí, že by raději poklekl před tebou než před tím nevděčným spratkem, kterého vychovala lady Anne.“ Ozval se další tichý smích. „Jen velice málo z toho, co mi říkáš, Gylesi, dokážu pochopit. Jak dlouho Eleanor ví o tom, že naše paní není její matka?“ „Paní jí to řekla dnes odpoledne v naději, že ji to vyléčí z jejího šílenství. Martha tvrdí, že od té doby, co umřel její otec, se dívka chovala podivně, ale nikdy ne tolik jako právě dnes. Přísahala, že nechá svou matku odsoudit jako kacířku, pokud k tomu dostane příležitost.“ „Zavřeli jste ji někam?“ „Je pod zámkem ve stavení vedle chatrče Johna Trueblooda. Celé odpoledne tam křičí kletby a stížnosti, až se třese střecha.“ „Na co si stěžuje?“ Tentokrát byla řada se smíchem na Gylesovi. „Na co si vzpomeneš,“ odpověděl. „Největší urážky směřuje na všechny muže celého

Nejtemnejsi pulnoc.indd 33

11.12.19 12:04

M I N E T T E WA LT E R S

panství – včetně tebe. Když nejsme zbabělci a zloději, tak jsou z nás neurození otroci s psími choutkami.“ „Má s ní vůbec někdo lítost?“ „Jen moje dcera a mladý Robert. Ti dva v ní vidí dobré vlastnosti tam, kde je nevidí ostatní – nemluvě o tom, že Isabella měla právo požadovat přísnější trest než Robertův návrh uvěznění na jeden den za každou ránu, kterou jí Eleanor způsobila. Nikdo ji nechce propustit, dokud její šílenství nepomine. Je dost vzteklá na to, aby příště někoho rovnou zabila, a pokud znovu ublíží Isabelle, tak se ode mě žádné milosti nedočká.“ „Zadržte ji, dokud se nevrátí dvojčata. Teď, když čelila smrti a utrpení, si vypěstovala odvahu a rozhodnost, a nedovolí člověku, jako je lady Eleanor, aby se stavěl proti jejich sestře. A postarej se o to, aby se to dozvěděla.“ „To po mně chceš moc. Odmítá naslouchat tomu, co říkají nevolníci.“ „Bude poslouchat, když jí to řekne pan de Courtesmain?“ „Ten se bojí vlastního stínu. Sotva dokáže stát, jak se třese hrůzou při pomyšlení na pomstu, která nás všechny čeká z rukou králova šerifa, protože jsme se rozhodli soudit dceru sira Richarda za to, že ublížila někomu tak hluboko pod její úrovní, jako je Isabella. Vůbec jsi paní neprokázal laskavost tím, že jsi mu předal své místo, Thaddeusi. John Trueblood by byl lepší správce než tenhle pokrytecký Francouz.“ „Připadalo mi, že bude bezpečnější, když ho bude mít lady Anne pod dohledem. Je žárlivý, a dokázal by komukoli jinému na tom místě nadělat pořádné problémy.“ Gyles souhlasně přikývl a změnil téma hovoru. „Kdy tě zase uvidíme?“ zeptal se. „Pošlu tvé syny a syny tvých přátel s ovcemi z Afpedle za tři dny. Bude třeba na téhle straně vodního příkopu postavit ohrady, do které všech dvě stě zvířat zaženeme, a přístřešek, pod kterým se schovají, pokud bude pršet. Dokážou muži na Develishi něco takového postavit do tří dnů? A dovolí jim paní, aby překročili vodní příkop?“ „Nenapadá mě důvod, proč by neměla. Když jsem se vrátil se sirem Richardem, dovolila tobě, abys mě navštívil. Přijedeš s chlapci?“ „Ne. Já s vozem dorazím později, až přijdu na to, jak ho sem dostat. Měl bys je nechat na téhle straně vodního příkopu dva týdny.

Nejtemnejsi pulnoc.indd 34

11.12.19 12:04

NEJTEMNĚJŠÍ PŮLNOC

Sice jsem přesvědčený o tom, že se morem nenakazili, ale stejně byste měli být opatrní. Mohou si krátit dlouhou chvíli tím, že budou porážet ovce a posílat maso na prámu do budovy panství.“ „Nebude tak jednoduché hnát ovce v dešti. Taková práce vyžaduje dospělého muže. Nejraději bych jel s tebou a ujal se toho úkolu sám.“ Na okamžik se rozhostilo ticho, než Thaddeus odpověděl. „Neříkám, že to pro mě není velké pokušení,“ řekl pomalu, „ale tví synové tvrdě pracovali, aby ukázali, co v nich je. Neměl bys je pokládat za chlapce, Gylesi. Až se vrátí, přivítej je jako muže, a nebudeš zklamán.“ Pak požádal Gylese, aby mu donesl lano, chomouty a postroje, a pokud možno i trochu ovsa pro koně. „Jestli mě tu lidé uvidí, budou chtít odpovědi, a já nejsem moc velký řečník. Každý z mých společníků dokáže náš příběh odvyprávět lépe než já.“ Gyles se ještě jednou pokusil přesvědčit lady Anne, aby dala svou přítomnost najevo. Připadalo mu, že zpočátku, když se přiblížil k vodnímu příkopu, s ním chtěla sama mluvit. „Nech mě alespoň probudit lady Anne, aby přišla sama, Thaddeusi,“ řekl. „Tvé rady jí velice chyběly.“ „Stejně jako její rady chyběly mně… ale nechci žádné další připomínky toho, co mi každý den chybí, když už tvůj hlas stačí k tomu, abych tu otálel. Až jí budeš vyprávět o mé návštěvě, ujisti ji o mé věrnosti – teď ji ale nebuď.“ „Chceš, abych jí řekl ještě něco dalšího?“ „Nic, co bys jí dokázal říct bez červenání, starý příteli. Zjistil jsem, že jsem připoután k Develishi pevněji, než jsem dřív myslel. Není vůbec jednoduché přetrhnout pouta, která nás spojují s lidmi a místy, která známe.“

 Lady Anne přešla k budově panství v Gylesově stínu, vklouzla dovnitř dveřmi před ním a řekla mu, aby našel lano, chomouty a postroje, zatímco ona se postará o oves. V kuchyni zabalila do uzlíku chleba nasáklý šťávou z vařeného masa, který zbyl v kuchyni ze včerejší večeře, a přidala vařené vejce, naložené ve slaném nálevu. Než všechno zavázala do pytloviny, vyšla na poschodí do správcovy pracovny, rozsvítila svíčku a napsala lístek, který složený přiložila k vejci, aby jej Thaddeus co nejdřív našel.

Nejtemnejsi pulnoc.indd 35

11.12.19 12:04

M I N E T T E WA LT E R S

Lady Anne netušila, co si vlastně o téhle tiché noční návštěvě myslel Gyles, ale ona ji pochopila dokonale. Účelem téměř každé otázky, kterou Thaddeus položil, bylo zjistit, zda Eleanor vznesla proti jeho společníkům obvinění ze znásilnění nebo Jacobovy vraždy, a lady Anne věděla, že pokud by to udělala, Thaddeus by chlapcům nikdy nedovolil návrat. Přála si, aby mu mohla vše říct, protože si zasloužil vysvětlení Eleanořina chování, ale nepříslušelo jí odhalovat dívčino tajemství. Musela se tedy jen modlit, aby ho její zpráva přesvědčila o tom, že zjistila pravdu o Jacobově smrti a že Eleanor pro něho a jeho společníky neznamená žádnou další hrozbu. Napadlo ji, jestli Thaddeus ocení, nebo alespoň pochopí to, že potřebuje jeho podporu. Vší silou doufala, že se tak stane, protože z jeho slov pochopila, že se ještě sám nerozhodl, zda překročí vodní příkop na panství, jakmile dopraví ovce a obilí na jeho druhý břeh. Bála se, že i přes to, co na závěr řekl Gylesovi, hodlá svá pouta k Develishi zpřetrhat – a jeho úporná snaha o to, aby se vyhnul setkání s ní, její podezření jen potvrzovala.

 Drahý příteli, píšu tento dopis ve spěchu, zatímco Gyles shromažďuje věci, které potřebuješ ke své cestě. Modlím se o to, abys jej po východu slunce našel a aby tě jeho slova utěšila. Věřím, že jsi s chlapci opustil Develish proto, abys zabránil roztříštění jeho míru, a děkuji ti za laskavost, s jakou jsi to provedl. Hluboce lituji okolností, které provázely Jacobovu smrt – jejich podrobnosti jsou mi známy –, ale buď si jist, že odpočívá v míru a potíže, které jsi očekával, nenastaly. Nikdo nezpochybňuje, že by jeho smrt nebyla dílem náhody, nebo že by tvůj odchod souvisel výhradně s ušlechtilým cílem, jak dopravit na Develish tolik potřebné zásoby. Závidím ti tvou svobodu, nejdražší příteli, a za žádnou cenu ti ji nehodlám vzít. Pamatuj ale na všechna srdce, která pro tebe na Develishi bijí. Předpokládám, že až splníš svůj slib a dopravíš na panství zásoby, hodláš zase odejít, ale zapřísahám tě, aby ses nerozhodoval ve spěchu. Pokud se znovu vrátíš a znovu odejdeš za noci a na důkaz tvé

Nejtemnejsi pulnoc.indd 36

11.12.19 12:04

NEJTEMNĚJŠÍ PŮLNOC

přítomnosti po tobě zůstane jen obilím naložený vůz, přinese mi to obrovský smutek. Dokážeš vůbec pochopit, jak moc nám všem chybíš? My dva jsme toho společně mnoho dokázali a věřím, že ti mé rady mnohokrát pomohly. Prosím, neodcházej znovu, aniž bys mi dovolil, abych se s tebou podělila o své myšlenky. Společně jsme sdíleli sny o svobodě pro naše lidi, ale tyto sny nebudou mít takový význam, když ve chvíli, kdy se konečně zbavíme okovů, které nás poutají, mezi námi nebudeš. Spoléháme se na tvou sílu daleko víc, než si dokážeš uvědomit. Možná si myslíš, že tvůj život není pro panství tak důležitý jako životy otců Gylese Startouta a Johna Trueblooda. Pokud tomu tak je, velmi se mýlíš. Pro mě samotnou jsi důležitý. Upřímně tvá, Anne

 Uběhla celá další hodina, než Gyles vyhledal lady Anne v pracovně správce a sdělil jí, že Thaddeus znovu odjel. Seděla u stolu a ve světle svíčky kreslila plány na stavbu ohrad za vodním příkopem, a když jí řekl, jak ho potěšila zpráva o tom, že jsou jeho synové v pořádku, usmála se. „Jsem ráda, že se vrátí domů, Gylesi.“ „Teď ale mám ještě větší důvod se bát o jejich bezpečí, paní,“ odpověděl. „Vyprávěl jsem Thaddeusovi o tom, že na nás zaútočil pán z Bourne, a on mi řekl, že ho s jeho ozbrojenci zahlédl před dvěma dny v Holcombu – sotva čtyřicet osm hodin po tom, co jsme je porazili. Ujistil mě, že nezahlédli ani jeho, ani mé syny, ale pokud se mýlí, bude tím ohrožen celý Develish. Bourneovi bude stačit, když všech šest přivede k vodnímu příkopu v okovech, a ty budeš muset vážit jejich život proti životům dvou stovek za vodním příkopem.“ Úsměv na tváři lady Anne pohasl. Během bouřlivých událostí dne na starého, zlého muže úplně zapomněla, a přitom nepochybovala, že kdyby mohl, pomstí se Develishi tím nejhorším způsobem. Porážka jeho normanských ozbrojenců anglickými nevolníky jeho

Nejtemnejsi pulnoc.indd 37

11.12.19 12:04

M I N E T T E WA LT E R S

pýchu nalomila a touha po zlatě, které se podle jeho názoru skrývalo na Develishi, ani v nejmenším nepominula. „Viděli jsme přece, jak odjíždí směrem na sever,“ namítla. „Jak by se dokázal do Holcombu tak rychle dostat? Zabili jsme čtyři jeho koně a další zranili.“ „Ale ne koně, které měl zapřažené do vozu, paní. Počítám, že udělal to, co jsem doporučoval Thaddeusovi a jel po honácké stezce. Je to nejkratší cesta mezi silnicemi, a když ho nezdržují ovce a má dost mužů na to, aby pomohli přes špatná místa, dokázal by projet jednoduše. A jako zloděj by jim dal přednost. Když se bude držet mimo hlavní cesty, je daleko méně pravděpodobné, že ho někdo zahlédne, nebo dokonce zastaví.“ „Ale proč Holcombe?“ „Thaddeus říkal, že je skoro úplně opuštěný, paní. Sledoval panství několik dní a je přesvědčen o tom, že v hlavní budově zůstali jen nevolníci. Viděl také koně na polích, takže hádám, že si je pán z Bourne vzal místo těch, o které tu přišel. A také se vyzbrojil, protože nemyslím, že když sedlákům řekl, aby mu otevřeli pánovu zbrojnici, žádný by se mu neodvážil postavit na odpor. Obávám se, že naše vítězství bylo jen krátkodobé a neuběhne příliš dlouhá doba, než se s ním setkáme znovu – ať už s Thaddeusem a našimi syny, nebo bez nich.“ „Vysvětlil jsi to Thaddeusovi?“ „Vysvětlil, a znovu jsem mu nabídl, že ho doprovodím. Dokonce jsem navrhl, že s sebou vezmeme Adama Catchpolea a Jamese Buck lera. Se silnějším doprovodem bychom měli větší šanci, že dopravíme zásoby domů rychleji a ve větším bezpečí.“ „Co ti na to odpověděl?“ „Řekl, že bys to nedovolila, paní. Obrana Develishe je daleko důležitější než pohánění ovcí. Má samozřejmě pravdu, ale to mi ve starostech nebrání.“ „To ani mně, Gylesi,“ odpověděla lady Anne. „Doufala jsem, že tento den skončí dobrou zprávou o tom, že jich všech šest je naživu, ale zdá se, že naše obavy budou trvat o něco déle.“ „Thaddeus věří, že ho počasí ochrání, paní. Nabídl mi sázku o to, že nevolníci z Develishe a ovce z Afpedle snesou prudký liják lépe než pán z Bourne a jeho ozbrojenci.“ Lady Anne se usmála. „V tom případě se budu modlit za příchod bouře.“

Nejtemnejsi pulnoc.indd 38

11.12.19 12:04

NEJTEMNĚJŠÍ PŮLNOC

Gyles si ji několik okamžiků mlčky prohlížel. „Když se Thaddeus přiblížil, velice rychle ses za mnou schovala, paní,“ řekl pak. „Proč jsi byla přesvědčena, že by nemluvil otevřeně, kdyby věděl, že tam jsi se mnou?“ Odpověděla téměř bez zamyšlení. „Ptal se, jestli jsi sám. Pochopila jsem důvod té otázky, když ti vyprávěl o tom, jak vypálil Athelhelm. Není to nic, o čem by chtěl člověk říkat každému na potkání.“ „Takhle ti to připadalo, paní? Připadalo mi, že si daleko větší starosti dělal s tím, jak budou při návratu přijati naši synové.“ Lady Anne se opřela lokty o desku stolu a složila tvář do dlaní. Pokud by se měla svěřit jedinému člověku na celém světě, byl by to právě Gyles. Byl jejím přítelem a poradcem už celých deset let a chovala k němu a jeho rodině vroucné city. Jak s ním ale mohla mluvit upřímně, aniž by mu odhalila skutečný důvod toho, proč Thaddeus odvedl jeho syny z panství? Kdyby se Gyles dozvěděl, jak ochotně Ian a Olyver dovolovali Eleanor, aby je bičovala výměnou za to, že se mohli dotknout jejích ňader, jeho hrdost by tím utrpěla. Vzpomněla si na slova, která Thaddeus napsal v dopise, který ji Isabella donutila přečíst, když jí přišla říct o Eleanořině těhotenství – cílem toho, co dělám, je osvobození tvých bratrů a jejich přátel od intrik a rozhodně ne pravý opak – a cítila totéž, co té noci před čtrnácti dny. „Obávám se, že z Thaddeusovy opatrnosti musíš vinit mě,“ řekla. „Nedovolila jsem mu odejít během Jacobova pohřbu, protože jsem myslela, že by to působilo, jako by neměl k nevlastnímu bratru dost úcty. Předpokládám, že nyní přišel zjistit, jestli jsem ho i s tvými syny za tento projev neposlušnosti nenechala prohlásit za uprchlíky.“ V Gylesových očích se objevil pochybovačný výraz. „Už jsi dokázala mnoho věcí, paní, ale lhaní mezi ně rozhodně nepatří. Možná by bylo lepší našim lidem oznámit, že sem Thaddeus jen přišel vyzvednout ohlávky a požádat nás o to, abychom postavili ohrady pro ovce.“ „Tak to bude nejlepší.“ Obrátil se ke dveřím, ale pak se rozmyslel. „Udělal jsem něco špatného, paní, nebo jsem tě nějak zklamal, že se mi bráníš svěřit s pravdou? Pokud jsem tě svými řečmi oí banditech vylekal, musím se co nejpokorněji omluvit. Mladý Robert měl pravdu, když říkal, že mé oči už nejsou to, co bývaly.“

Nejtemnejsi pulnoc.indd 39

11.12.19 12:04

M I N E T T E WA LT E R S

Lady Anne okamžitě prudce zavrtěla hlavou. „Jsi můj nejlepší přítel a svěřila bych ti do rukou vlastní život,“ řekla. Chvíli se mu upřeně dívala do tváře. „Zkus se zamyslet nad jinou situací. Chtěl bys, abych ti řekla o tajných myšlenkách tvé manželky, kdybych je znala?“ Gylesovi se na rtech objevil pobavený úšklebek. „Kdybys to udělala, nejspíš bych se o sobě nedozvěděl nic dobrého.“ „Pak by to nebyla pravda – jen slova vyřčená ve chvíli nespokojenosti – a má vina by byla horší než jen to, že bych vzbudila podráždění mezi dvěma lidmi, kteří žádné podráždění nepotřebují.“ Byl příliš chytrý na to, aby tak vyhýbavou výmluvu přijal. „Co kdyby ale ta slova byla skutečná, paní? Nebylo by horší, kdyby sis je nechala pro sebe, přestože bys věděla, že svým mlčením přineseš druhým lidem škodu?“ Lady Anne omluvně pozvedla ruce a modlila se, aby ho ani na okamžik nenapadlo, že věděla o tom, že má Eleanor v úmyslu zaútočit na Isabellu. „Ve čtení myšlenek jsem ještě horší než ve lhaní, Gylesi. Kdybych věděla, že hrozí sebemenší nebezpečí, rozhodně bych ti to řekla.“ Přikývl, přešel ke dveřím a zastavil se u nich s rukou na petlici. „Thaddeus mě požádal, abych ti poděkoval za balíček s jídlem. Poznal způsob, jakým byla látka svázaná, a věděl, že jsi jej musela připravovat sama. Děkuje ti i za to, že každý večer rozsvěcíš ve svém okně svíce.“ Znovu se usmála. „Na vlastní uši jsem slyšela, jak říká, že je to pošetilá myšlenka.“ „Jen žertoval. Myslím, že v okamžiku, kdy je zahlédl, pochopil, co mají znamenat – stejně jako jsem si to měl uvědomit prvního dne, kdy jsi je zapálila.“ „A co mají znamenat, Gylesi?“ Otevřel dveře. „Znamení, že se naši synové mohou vrátit domů, paní… i když mi není úplně jasné, proč by měl Thaddeus o něčem takovém pochybovat.“

 Thaddeus už se v té chvíli nacházel o dvě míle dál na silnici a litoval toho, že s sebou nevzal nákladního koně; ušetřil by si nepohodlí situace, kdy musel držet koňské chomouty na ramenou a těsně svázaná

Nejtemnejsi pulnoc.indd 40

11.12.19 12:04

NEJTEMNĚJŠÍ PŮLNOC

lana a postroje držel stehny na hrušce sedla. Zabiják se sice pečlivě vyhýbal dírám a vyježděným kolejím v cestě, ale chomouty mu do ramenou odíraly puchýře a svinuté lano mu nepříjemně tlačilo do rozkroku. Déšť, který se z oblohy spustil jako jemnné mrholení, když opouštěl develishské údolí, nabral cestou na jih na síle, a než dorazil k otevřenému prostoru, kde se před čtrnácti dny s chlapci vydal do lesa, byli on i Zabiják promočení, jako by přeplavali vodní příkop tam i zpátky. Napadlo ho, jestli by se před deštěm neměl schovat pod stromy na břehu Ďáblova potoka, ale pochyboval, že by pak dokázal sebe i koně znovu přinutit k pohybu. Raději zatnul zuby a přemýšlel o dopisu, který našel v balíčku od lady Anne, aby vytlačil nepohodlí z hlavy. Zatímco mu Gyles vyprávěl o tom, jak nevolníci z Develishe odrazili útok pána z Bourne, zhltnul Thaddeus chléb a naložené vejce. Obojí mu chutnalo daleko lépe proto, že podobné pochoutky během posledních dvou týdnů zcela zmizely z jeho jídelníčku; jediná dvě místa, která ho nyní nebolela únavou, bylo zpola plné břicho a malý kousek kůže na hrudi, zakrytý malým lístkem pergamenu, který si strčil pod košili. Beze světla si sice nedokázal přečíst, co mu paní napsala, ale nepochyboval, že jde o slova plná laskavosti, protože jinak neměla důvod, aby vůbec nějaký vzkaz psala. Když Gyles vykročil zpátky ke dveřím budovy panství, snažil se držet lucernu opatrně stranou, ale Thaddeusův zrak byl tak dobře přizpůsobený okolní temnotě, že nepřehlédl ani pohyb pláště za mužem, ani úctu, se kterou pustil do dveří napřed drobnou, štíhlou postavu. Na okamžik ho ranilo, že se před ním lady Anne celou dobu skrývala, ale pak si uvědomil, že se zeptal Gylese, zda je sám. Během čekání si dělal, že to byl on, kdo ranil ji, když několikrát odmítl Gylesův návrh, že ji přivede. Balíček položený na hromadě chomoutů a lan na prámu ho ale přesvědčil o opaku. „Viděl jsem, jak jsi ustoupil stranou, abys ji pustil do dveří jako první,“ svěřil se Gylesovi, zatímco jedl vejce. „Kdybych věděl, že stojí za tebou, vyprávěl bych ti o tom, co jsme na cestě viděli, daleko mírnějšími slovy. Nechtěl jsem ji vystrašit.“ „Schovala se za mě proto, že přesně to očekávala,“ odpověděl Gyles. „Pletl by ses ale, kdybys myslel, že se nechá lehce vystrašit,

Nejtemnejsi pulnoc.indd 41

11.12.19 12:04

M I N E T T E WA LT E R S

Thaddeusi. Velitel ozbrojenců pána z Bourne dal svým mužům jasně na vědomí, že když nejsou ženy z Develishe nakaženy morem, mají daleko větší cenu než zlato, takže naše paní odvedla ženy a děti do kostela a vyzbrojila se dýkou, aby zabila prvního muže, který projde dovnitř. Věděla, že by trpěla, ale rozhodla se bojovat stejně úporně jako my na zdech.“ A Thaddeus byl přesvědčen o tom, že by trpěla hodně. Nic by nezlomilo jejího ducha tak krutě a rychle jako to, že by z ní strhali oblečení a přinutili ji, aby se před zraky svých nevolníků podvolila celé skupině ozbrojenců. Totéž by se stalo, kdyby ho s chlapci pán z Bourne zajal a přivedl do Develishe, aby je popravil. Gyles mluvil pravdu, když řekl, že přes všechnu svou vůli by lady Anne raději vydala své panství, než aby sledovala, jak šest jejích poddaných přivádí cizí muži na šibenici na druhé straně příkopu. Přesto Thaddeusovi připadaly Gylesovy obavy ve srovnání s pravdou daleko ustrašenější – riziko, že by Bourne narazil na jejich tábor poblíž řeky Pedle, bylo mizivé. Daleko větší nebezpečí hrozilo Develishi, zejména proto, že nabízel bezpečné útočiště v bouři. Pokud si dokázal Thaddeus představit radost z toho, že by byl v teple, suchu a najezený pod střechou velké síně, o kolik víc by po něčem takovém mohl toužit pán z Bourne a jeho muži? S náhlou netrpělivostí zahnal Bournea z myšlenek. Když byl mozek unavený, dokázal lehce podlehnout vystrašeným představám. Daleko důležitější v tomto okamžiku bylo najít způsob, jak dopravit obilí na Develish. Zaujal ho Gylesův nápad, že by mohli s vozem projet řekou k Athelhelmu, ale starosti mu dělalo, o kolik může voda stoupnout, pokud bude déšť pokračovat. On by s koňmi neměl mít větší potíže, ale nevěděl, jak by to zvládli chlapci. Přece jen byli menší a hubenější. Vzpomněl si na to, jak je včera v noci vztekle odsoudil. Náladu mu zhoršilo to, že Edmund ostatním vyprávěl příběh o Eleanořině narození – tajemství, které původně znala jen Clara –, ale ztratil trpělivost, když se chlapci začali honit v trávě u tábora v oblečení a se zbraněmi, které vzali v Holcombu. Jejich bezstarostná hra mu trpce připomněla, že sám vlastně nikdy žádné dětství neměl, a v hlavě mu bušila veškerá zuřivost, která se v něm během dospívání nahromadila. Byla ale chyba, že se neovládl, a nyní toho litoval. Rozhodně jim nemohl klást za vinu ten strašlivý pocit zrady

Nejtemnejsi pulnoc.indd 42

11.12.19 12:04