001-003 Muj skolni muzikal.qxp_Sestava 1 29.10.19 10:03 Strรกnka 5
CATHERINE WILKINSOVร
My School Musical and Other Punishments Text © Catherine Wilkins, 2014 Cover Illustration © Sarah Horne, 2014 Interior Illustration © Sarah Horne, 2014 Translation © Veronika Lásková, 2019 This translation of My Best Friend and Other Enemies is published by arrangement with Nosy Crow ® Limited. ISBN 978-80-7617-961-5
001-224_Muj skolni muzikal.indd 6
24.10.19 10:13
1 a l o t i p a K „Můžu vám už teda konečně povědět ten svůj senzační nápad?“ dožaduju se. „Trošinku mě tlačí čas.“ Nepochybuju, že se mi to povedlo vyjádřit zdvořile a vůbec ne namyšleně. „Aha, kdo si tu o sobě hodně myslí?“ směje se Joshua. Dobrá, asi ne tak docela. Občas mě trochu unavuje být geniální. (Jen tak na okraj, vím, že možná zatím geniální nejsem, ale někde jsem četla, že je potřeba tvářit se, jako bych už byla.) Zkusím to malinko taktněji. „Jde prostě o to, že se pořád dokola dohadujeme, jestli by se časopis neměl prodávat dráž, a já potřebuju být –“ „Pravidla jsou pravidla, Kreslířko,“ skočí mi do řeči Táňa Harrisová. Pak ukáže na kus papíru, který 7
001-224_Muj skolni muzikal.indd 7
24.10.19 10:13
jí leží na klíně, jako by to byl nějaký posvátný zákon, a ne program drzého komiksového časopisu o naší škole, který si vymysleli čtyři šesťáci. Ostatně mi přijde dost nehorázné, že zrovna ona se ohání pravidly, když to ještě (zhruba) před pěti minutami byla ta nejzlobivější a nejobávanější holka z celé školy. Jakým pravidlem se asi řídila, když tenkrát plivla do obličeje učitelce Coleové? Nebo když věčně lepila Amélii do vlasů žvýkačku? Přesně tak. (Ale ptát se jí na to nebudu – nejsem blázen. Přece jen z ní jde pořád trochu strach, přestože je to teď „podnikatelka“.) Na něco podobného beztak nemám kdy – musím se honem vrátit do třídy a zarazit Amélii, než provede něco, čeho bych mohla litovat. Totiž pomoct jí, aby to neprovedla. Zkrátka jí musím zabránit v tom, aby se dopustila další strašné chyby, takže to ode mě vlastně bude ohromná laskavost. Hodilo by se mi nové slovo, které by znamenalo zároveň pomoct i zarazit. Pomorazit? Musím Amélii pomorazit. 8
001-224_Muj skolni muzikal.indd 8
24.10.19 10:13
„Všichni máme i jiný věci na práci,“ poznamená Joshua. „Zejtra se koná konkurz do toho školního muzikálu – takže bych se měl učit text nebo nacvičovat.“ „Ty se tam… hlásíš?“ vypravím ze sebe a nedokážu zakrýt překvapení. „Jo,“ přisvědčí Joshua. „Opravdu?“ ptám se nejspíš dost nevěřícně. „Jo!“ opakuje dotčeně. Rozumíte, nikdy bych Joshuu nezařadila mezi kluky, co jsou celí diví do tance a zpěvu. Vždycky se tváří, že je dokonale nad věcí. Je to takový ten čahoun, co má všechno na háku, v jednom kuse se nad něčím ušklíbá, a navíc hraje za školu basket, takže by mě ve snu nenapadlo, že bude chtít účinkovat ve školním muzikálu Čaroděj ze země Oz. Vždyť je fanda do komiksů, propánajána! (S tím naším časopisem přišel původně taky on.) „Hele, Jessiko, nejvíc to přece vždycky protahuješ ty,“ vloží se do toho Lewis. Hlas rozumu, jako obvykle. Tenhle plachý a puntičkářský kluk umí mimo jiné pěkně kreslit vtipy. Většinu kreseb v časáku máme na svědomí my dva. 9
001-224_Muj skolni muzikal.indd 9
24.10.19 10:13
Až budu velká, chci být kreslířkou vtipů jako můj velký vzor Matt Groening. Nebo aspoň umělkyní, která něco kreslí. Na tom ale právě teď nesejde. Moje geniální myšlenky mě pořád odvádějí jinam. Hmm, možná má Lewis nakonec pravdu. Vážně to trochu natahuju. „No tak dobře,“ povídám smířlivě. „Omlouvám se. Můžeme přejít k dalším nápadům?“ „Ne,“ opáčí Táňa. „Pořád ještě jsme u bodu ‚Různé‘.“ Povzdechnu si a mrknu na hodinky. Teď už nejspíš začaly hlasovat. Moje nejlepší kamarádka Natálka, moje nej-(ne)přítelkyně Amélie, Cassy a všechny ostatní. „Takže!“ zahlaholí Táňa. „Má někdo něco k bodu ‚Různé‘?“ Nikdo se neozve. „Fajn, tak dál tu máme ‚Nový nápady‘.“ Konečně. „Prima,“ spustím. „Počkej,“ nařídí mi Táňa. „A na co?“ nechápu. „Má někdo nový nápady?“ dotazuje se. „Jo! Já!“ volám zoufale. Táňa vyprskne. „Ty se teda necháš snadno vytočit, Kreslířko. Měla bys vidět, jak se tváříš!“ 10
001-224_Muj skolni muzikal.indd 10
24.10.19 10:13
I kluci se očividně dobře baví, což mě dopaluje. Mám tak trochu chuť ze studovny uraženě utéct, ale zároveň je mi do smíchu. „Fakt legrace,“ poznamenám ironicky. „No tak nám ho teda pověz,“ vybídne mě Joshua s úsměvem. „Ať se ten tvůj úžasný, fantastický nápad konečně dozvíme.“ „Aby bylo jasno, řekla jsem jenom, že je senzační,“ ohradím se. „A nemůžu přece za to, že všechny moje nápady jsou senzační. My géniové to někdy máme těžký.“ Můj kamarád se uchechtne. Lewis se zamračí a upozorní: „Neříkala jsi, že máš naspěch?“ No jo, to vlastně mám. Amélie! Honem se začnu soustředit. „Tak dobře. Vymyslela jsem takovou Příručku pro rodiče. Jako srandovní návod pro mámy a táty. Radili bychom jim například: ‚Dávejte dětem hodně sladkostí, dělá jim to dobře.‘ Vlastně pravej opak toho, čím se říděj třeba naši.“
11
001-224_Muj skolni muzikal.indd 11
24.10.19 10:13
„A víš, že je to fakt dost dobrej nápad?“ pronese Jos hua a po tváři se mu rozlije úsměv. „Bomba!“ zvolá Táňa. „Zase trefa do černýho, Kreslířko! Fakt hustý.“ „No, mohlo by to působit docela vtipně,“ poznamená Lewis o poznání uměřeněji. „Klidně by se z toho dal udělat seriál!“ nadchne se Joshua. „Dalo by se vymyslet plno dalších dílů, třeba Příručka pro učitele, nebo –“ „Příručka, jak být cool,“ skočí mu do řeči Táňa. „Přesně!“ zajásá Joshua. „První bod Příručky pro učitele,“ zavtipkuju, „‚Neskákejte žákům do řeči.‘“ Všichni se dají do smíchu. Jsem šťastná jako blecha, když je moje vtipy rozesmějí. A když se takhle vzájemně doplňujeme. Jsme vážně skvělý tým (teda až na to neustálé dohadování). „Víte co? Mohli bychom na tom pracovat společně!“ navrhne Joshua. Znovu pohlédnu na hodinky. „Jasně,“ povídám. „Ale až příště. Teď už fakt musím běžet.“ Vystřelím z knihovny a pádím do naší třídy. „Tak co jsem prošvihla?“ spustím, jakmile udýchaně přilítnu k našim lavicím v 6. C. 12
001-224_Muj skolni muzikal.indd 12
24.10.19 10:13
„Spíš se zeptej, co jsi neprošvihla,“ odtuší pohrdlivě Amélie. „Už jsme hlasovaly, Jess,“ usměje se na mě lítostivě Natálka. „Ach ne,“ zaúpím a složím hlavu do dlaní. Pak na ně znovu pohlédnu. „Tak jak se budeme jmenovat?“ „Jmenujeme se Brilantní ladné berušky,“ oznámí Emily. Brilantní – co? Neeee! „Já vymyslela to ‚ladné‘,“ chlubí se Améliina nafoukaná kámoška Cassy. „Podle mě je důležitý mít ladný pohyby. A vypadat dobře,“ usměje se. Nedokážu se ovládnout. „Vy jste fakt pitomý!“ vyhrknu. „Prosím?“ odsekne Amélie. „Kdybys to náhodou nevěděla, brilantní znamená chytrý, takže rozhodně pitomý nejsme.“ „Ale nic si z toho nedělej, že neznáš tolik slov jako my,“ dodá samolibě Cassy, načež se obě uchechtnou. „Jenže to má zkratku BLB!“ vykřiknu. „Pojmenovaly jste naši partu BLB. Vy jste vážně úplně pitomý. Vždyť jsem vám to říkala – ať vyberete jakejkoli název, dejte pozor, aby zkratka nezněla trapně!“ „No…“ Amélie se zarazí a zatváří se rozpačitě. „Nebudeme říkat BLB, ale Bé El Bé.“ 13
001-224_Muj skolni muzikal.indd 13
24.10.19 10:13
„Není to tak zlý, Jess,“ uklidňuje mě Natálka, zatímco se do okolních lavic trousí děti zpátky z oběda. „A upozornily jsme tě dlouho předem, že se dneska sejdeme,“ dodá naštvaně Amélie. „To ty sis pořád stěžovala, že se ti starej název nelíbí. Když ti na tom tak záleželo, mělas přijít včas.“ No tohle. Všechno je jenom na mně. Takhle to dopadá, když si na pět minut odskočím a nehlídám je. Hlasitě si povzdechnu, zatímco zbývající členky spolku BLB odcházejí k sobě do třídy. Spolek BLB, dříve známý jako PRD. A ještě o něco dříve jako ESA a KRK. Všimněte si, který název jsem vymyslela já. ESA. (Díky.) Znamenalo to Extra Super Asociace – já jediná totiž rozumím tomu, jak fungují zkratky. Zatímco Amélie – která má sice skoro nejlepší známky z celé třídy – to ne a ne pochopit. Já věděla, že jsem u toho měla být. Tušila jsem, že se na ně nedá spolehnout, aby si před hlasováním aspoň zkontrolovaly začáteční písmena. Améliina minulost mluví sama za sebe. I když necháme na chvíli stranou skutečnost, že si původně s Natálkou založila tajnou partu mně natruc, abych mezi ně neměla přístup, vybírala vždycky příšerné názvy. 14
001-224_Muj skolni muzikal.indd 14
24.10.19 10:13
Nejdřív přišla s Klubem rychlých koček (jehož zkratka zněla, jako když si někdo krkne). A když jsme potom zakopaly válečnou sekyru a spojily obě naše znepřátelené party, tedy ESA (kterou jsem na oplátku založila já) a KRK, nazvala to celé Parta rychlých dívek neboli PRD. (Tehdy jsem hlasování taky propásla.) Tenkrát už vážně chybělo jen dokreslit každému na klubovou placku prdící obláček. Aspoň že jsme pokročily od nechutností typu krkání a prdění do říše obecné hlouposti. Takže bych možná měla být vlastně ráda. „Jo, snad to nebude tak zlý,“ zalžu. Nechci, aby se Natálka trápila tím, že se na téhle blbině podílela. Nejspíš stejně nedávala pozor, protože má plnou hlavu zítřejšího konkurzu do školního muzikálu. Poslední dobou o ničem jiném nemluví. A ostatní prima holky z party ESA se zase neozvaly z jiných důvodů. Cherry a Shantair, se kterými se znám ze šachového kroužku, jsou dost chytré na to, aby si tu ošemetnost se zkratkou uvědomily, jenže jim na těch našich partách zase tolik nezáleží. Nejspíš to považují za neškodnou, nicméně hloupou zábavu. 15
001-224_Muj skolni muzikal.indd 15
24.10.19 10:13
Moje ostatní kámošky Emily, Megan a Fatima (s nimiž sedím na výtvarce a na francouzštině) většinu času jen tak řádí. Učitelky je v jednom kuse napomínají, aby si při hodinách nešuškaly. Takže si pravděpodobně ani nevšimly, o čem je řeč. Zato Améliiny nafoukané a naparáděné kamarádky jako Cassy se pyšní, jak jim to ve škole skvěle jde. Podle nich jsou v životě hlavní dvě věci: (1) být chytrá a (2) oblékat se podle poslední módy. Takže by něco takového opravdu přehlédnout neměly. Nepochybně se chtěly především blejsknout, že znají slovo brilantní, a pak tam musely za každou cenu vecpat ještě ladné, a tudíž jim ušla okolnost, která bije do očí. A to vždycky tvrdí, že hloupá jsem já.
16
001-224_Muj skolni muzikal.indd 16
24.10.19 10:13
2 a l o t i p a K „Jen si to představ, až se příště uvidíme, budu zpívat na jevišti!“ Natálka mě pevně obejme, když se po škole v autobuse zvedám, že budu vystupovat. Trochu mě to vyleká. „Ale nejdřív máme přece celý dopoledne školu,“ namítnu. „Tam se asi uvidíme taky, ne?“ „Víš přece, jak to myslím! Jsem tak nervózní. Dneska v noci asi vůbec neusnu!“ „Povede se ti to nádherně, uvidíš,“ ujistím ji, načež vystoupím a zamířím k domovu. Jakmile strčím klíč do zámku, už slyším štěkat našeho nového psa. Jupí! Náš nový pes! Jsem z něj doslova nadšená. Stejně jako celá rodina. No, možná kromě mámy. Ale jinak jsme z něj nadšení všichni. 17
001-224_Muj skolni muzikal.indd 17
24.10.19 10:13
Ona si ho vlastně už taky oblíbila, jenom měla zpočátku takové období, kdy pořád opakovala: „Ten pes tady v žádným případě nezůstane.“ Ale třeba to tak ani nemyslela, ne? (Haha, to jsem vtipná.) Seběhlo se to takhle: moje starší sestra Tammy (která s námi už nebydlí, protože odešla na vysokou) spolu s naší (převážně mile) praštěnou tetou Joan přivedly jednou domů psa z útulku. Tammy nám tím vyhrožovala už dávno. Hrozně ráda něco nebo někoho zachraňuje. Ale k činu ji nakonec přiměla tetina zásada, podle níž je třeba „nejdřív jednat, a teprve pak přemýšlet“. Řekla bych, že máma je přes práh nakonec pustila jenom proto, aby se mohly pohádat v soukromí, a ne na ulici před zraky sousedů. A tak jsme se všichni sesedli v obýváku a koukali na psa, který oddychoval s vyplazeným jazykem a vrtěl na nás ocasem. Ta jeho pootevřená tlama jako by se usmívala. „Ten pes tady v žádným případě nezůstane,“ prohlásila máma. „To vám říkám rovnou.“ 18
001-224_Muj skolni muzikal.indd 18
24.10.19 10:13
„Plně souhlasím s maminkou,“ přidal se táta. A s nadějí v hlase dodal: „Mohli bychom mu říkat třeba Bilbo.“ „Je to holka,“ upozornila ho Tammy. „Dáma,“ ozval se můj mladší bráška Ryan. „Nebo dáma, to je fuk,“ mávla rukou ségra. „Ne, mohla by se jmenovat dáma, totiž Lady,“ vysvětlil Ryan. Všichni jsme se na fenu zadívali. Funěla a z huby jí visel jazyk, ale současně měla trochu povýšený, majestátní výraz. Držela hlavu vysoko, takže budila dojem, že na nás hledí spatra. A navíc měla zlatavou srst, jelikož byla křížencem kolie a zlatého retrívra. Vzápětí se převalila na záda a Ryan ji začal drbat na břiše. Bylo vidět, jak je jí to příjemné. Chvíli se na zemi divoce převalovala, načež se znovu posadila, olízla Ryanovi ruku, položila mu hlavu do klína a upřela na něj tklivý pohled. „Ty jsi ten nejlepší pejsek na světě, Lady,“ pronesl láskyplně. Pak se obrátil na mámu a v jeho šestiletých očích se třpytily slzy: „Prosím, dovol nám ji tu nechat.“ Vzpomínám si, jak jsem ji v duchu pochválila: Hezky jsi to sehrála, Lady, bravo. První kolo utkání mezi mámou a psem skončilo 0:1. 19
001-224_Muj skolni muzikal.indd 19
24.10.19 10:13
I já jsem si moc přála, aby u nás ten pes mohl zůstat. Zároveň jsem ale nechtěla, aby se máma zlobila. Ona je většinou moc fajn. Teda na to, že je to máma. Zábavu mi zkazí jen občas. A to je od ní velkorysé, když se to tak vezme. Bývá trochu víc navztekaná než matky z reklam na jogurty, ale táta ji naštěstí obvykle dokáže zklidnit tím, že jí pohotově nabídne šálek čaje. „To jsem já. No tak, Lady, přestaň štěkat,“ napomínám ji zbytečně, když vcházím dovnitř. Lady štěká pokaždé, když se někdo objeví. V tom hle ohledu je to skvělý hlídací pes. Až na to, že jakmile vejdete dovnitř, začne radostně vrtět ocasem, celá šťastná, že vás vidí. Takže hlídá opravdu spolehlivě, pokud předpokládáme, že se lupič lekne jejího vrtění ocasem. Leda snad že by trpěl kynofobií? (To znamená strach ze psů, pokud by vás to zajímalo.) Ale v takovém případě by se podle mě vůbec nestal lupičem. 20
001-224_Muj skolni muzikal.indd 20
24.10.19 10:13
Pohladím fenku po hlavě a ona se mi posadí do cesty, abych s tím hlazením musela pokračovat. „Zkoušíš to hezky, Lady, ale nemůžu tu celej den stát a hladit tě,“ vysvětlím jí. Tak dobře, ještě chvilinku. Než ji někdo na ulici odchytil, přivedla za svůj zdivočelý život na svět několikrát mladé. V útulku ji ale sterilizovali, a tak k mému a Ryanovu zklamání už další štěňata mít nemůže. A skutečně nám od ní žádné nebezpečí nehrozí. Na to, že dřív žila nadivoko, je překvapivě dobře vycvičená. Na povel si sedne, strašně ráda si s námi hraje a v domě se chová naprosto způsobně. Jedinou nepatrnou svízel představuje její zlozvyk pořád něco žvýkat. Věřím ale, že ji to časem přejde. Podobně jako tátu, když chtěl jednou pěstovat doma rajčata, nebo jako když máma onehdy vyhlásila, že máme doma nosit přezůvky. Nakonec se mi podaří Lady obejít a dostat se do kuchyně. Máma tu právě dokončuje makaróny se sýrem, obojí za Super výhodnou cenu. Táta jí zrovna uvařil čaj. „A navíc,“ povídá táta, který si mého příchodu dosud nevšiml, „jsem na krmítku před chvílí zahlídl osm dalších ptáků. Strašně si ho oblíbili, to se pozná.“ 21
001-224_Muj skolni muzikal.indd 21
24.10.19 10:13
„Bezva.“ Mámu to zjevně ani trochu nezajímá. „A určitě se shodneme, že ty nový úsporný žárovky, co nám doporučil Horác, jsou prostě fantastický. Je to fakt úžasnej chlap. Sleduju teď jeho webovky denně. Jsem hrozně rád, že zase dělám něco pro přírodu.“ „Nazdar, Jess,“ vítá mě máma. „Tatínek má pro vás dneska skvělou zprávu.“ „Osm ptáků na krmítku? Bomba,“ podotknu malinko uštěpačně a posadím se ke stolu. Máma si mě nevšímá a obrátí se na tátu. „Už je to skoro hotový. Kde je Ryan?“ „Naposledy jsem ho viděl, jak si hraje s Lady v obýváku,“ odvětí táta. „Zase si z polštářů od pohovky postavil raketu.“ (Brácha je posedlý kosmonautikou.) „No tě pic,“ povzdechne si naštvaně máma. „Proč jsi mu to nezakázal?“ „Vypadal tak spokojeně,“ hájí se táta. 22
001-224_Muj skolni muzikal.indd 22
24.10.19 10:13
„Super,“ zabručí máma. „A chudák Popelka aby zase oddřela všechnu práci sama.“ Vida, pořád se snaží prosadit si přezdívku Popelka. Že bych to konečně zarazila tím, že jí dám jiné, lepší přízvisko? Odkašlu si. „Copak je? Co se děje, Mamuško?“ pronesu sebejistě. „Jaks mě to sakra oslovila?“ Máma se prudce otočí a zmateně na mě civí. Tak tohle asi nebude ono. „Dobře, tak tuhle ne. Určitě přijdeme na nějakou jinou,“ odpovím smířlivě. Máma nad tím kroutí hlavou, obrátí se ke mně zase zády a cedí těstoviny nad dřezem. Dolehne ke mně jen mručení: „Tohle nemám zapotřebí… Copak se všichni zbláznili?... Tohle je vážně konec.“ „Snažím se ti vymyslet přezdívku,“ dodám na vysvětlenou. „Žádnou nepotřebuju,“ opáčí máma. Konečně. „A jakou přezdívku bych mohl dostat já?“ vyzvídá táta, kterého naše debata zaujala. „Ehm… Rád chráníš životní prostředí a ptáky,“ uvažuju nahlas. „Tak co třeba… Jenom tak střílím od boku… Superekolog?“ Naši na mě zůstanou zírat. „Tohle nehodlám trpět,“ prohlásí nakonec máma. 23
001-224_Muj skolni muzikal.indd 23
24.10.19 10:13
„Ale já dokážu vymyslet i lepší,“ namítnu honem. „To byly jen první vlaštovky.“ „No nic,“ povídá máma a tvář se jí rozjasní. „Máme báječnou novinu. Jessiko – tátovi v práci zvýšili plat, takže můžeme skončit s úsporným režimem!“ „Cože?! No to je fakt super!“ zvolám a málem vyskočím ze židle. Podívejme! Máma právě přiznala, že jsme přece jen jeli na úsporný režim, přestože nám celou dobu namlouvali, že si jenom „utahujeme opasky“. Rozdíl spočívá zhruba v tomhle: „úsporný režim“ = máma nekoupí nic k jídlu, dokud nedojíme veškerý obsah mrazáku a spíže (onehdy nám jako „dezert“ dokonce rozmrazili kousek dvacet let starého svatebního dortu). „Utahování opasků“ = máma kupuje jen zlevněné potraviny nebo jídlo za takzvaně super výhodnou cenu. Abych byla spravedlivá, většinou to nebylo špatné, až na některé horší kousky. (Řekněme, že smažený 24
001-224_Muj skolni muzikal.indd 24
24.10.19 10:13
lančmít za super výhodnou cenu jsem si rozhodně neoblíbila.) A dokonce i máma uznala, že když musíme na jeden hrnek použít dva sáčky zlevněného čaje místo jednoho, aby měl vůbec nějakou chuť, moc se tím nakonec neušetří. Ryana nejvíc trápilo, že v tomhle režimu nedostával sušenky KitKat. Teď se ale zdá, že se všechny naše oblíbené dobroty na stůl vrátí! Můžeme slavnostně přejít od zlevněných brambůrků k těm obyčejným supermarketovým. Výsledek: vyšplhali jsme o celou jednu sociální vrstvu výš. Příští zastávka: značkové chipsy. Konečná stanice: Buckinghamský palác. „Gratuluju, tati!“ povídám.
25
001-224_Muj skolni muzikal.indd 25
24.10.19 10:13
„Ano,“ přisvědčí táta zasmušile. „Ano, je to dobrá zpráva,“ dodá chmurně. To je podle mě dost zvláštní reakce. „Ehm… Nevypadáš zrovna nadšeně,“ poznamenám. „Ale on je nadšený,“ ozve se máma. „No, netváří se… zase tak spokojeně,“ trvám na svém. „Ale ne, já jsem spokojený a nadšený,“ tvrdí táta nepříliš přesvědčivě. „Samozřejmě je to skvělá zpráva. Bude to zase nová, velká výzva a… odpovědnost a…“ Povzdechne si. „A co?“ zajímám se. „No… Prostě se mi poslední dobou honí hlavou, jak je možný, že dělám takovouhle práci, když jsem odjakživa chtěl být něčím, jako je Horác King.“ „Panebože, nezačínej zase,“ vyjede máma dopáleně. Loni jsme v rámci projektu o přírodě dostali za úkol napsat někomu, kdo se zabývá ochranou přírody. Já se obrátila na Horáce Kinga (což je tátův idol z dětství a v současnosti vetchý aktivista a fanda do ptáků, který ještě tu a tam 26
001-224_Muj skolni muzikal.indd 26
24.10.19 10:13
v televizi vykládá lidem, jak postavit výše zmíněná krmítka). Jelikož se Horácovi můj dopis líbil, mohla jsem ho spolu s Natálkou a tátou navštívit. Táta z toho byl tenkrát v sedmém nebi. Jenže když vzrušení opadlo a život se vrátil do starých kolejí, začal být… No, řekněme, že se trochu změnil. „Ale no tak, Berte,“ povídá máma vlídně, ale důrazně. „Víš přece, že člověk nemůže vždycky dělat to, po čem touží. Já zase chtěla být soudní lékařkou.“ (Vážně? Pane jo.) „A vidíš, nestěžuju si.“ (No, to je jedna z mála věcí, na kterou si nestěžuje, podotknu v duchu. Haha – to jsem to pěkně vystihla, co? High five.) Vzápětí pokračuje: „Někdy se s tím prostě musíš vyrovnat a chopit se možností, který máš. Musíme se aspoň snažit, aby se děti měly dobře.“ Pak se obrátí ke mně: „Posloucháš mě pozorně, Jessiko? Ty se můžeš stát, čím budeš chtít. Třeba soudní lékařkou. Nesmíš se nechat od žádné paní Grimshawové odradit, jestli po tom toužíš.“ „Kdo je paní Grimshawová?“ vyzvídám. „Jedna učitelka, co nám ve škole radila s volbou povolání,“ opáčí máma. 27
001-224_Muj skolni muzikal.indd 27
24.10.19 10:13