Issuu

Tato kniha je věnována všem, kteří v touze po poznání a duševní rovnováze hledají odpovědi na otázky, jež tato kniha zodpovídá, a čtyřem dětem, které jsou příkladem toho, o čem tato kniha učí: Jsou to Laurel (8); Kevin (5); Kate (4) a Luke (1). Tyto děti se neptají, protože ještě nezapomněly. Toto učení je zvlášť věnováno Louise Hayové, kterou touha ptát se a učit se – a šířit po celé zemi zásady duševní rovnováhy – vedla k založení vydavatelství Hay House a která tak umožnila šířit radost po celém světě.

(( PŘEDMLUVA

Neale Donald Walsch, autor série knih Hovory s Bohem a knihy Home with God in a Life That Never Ends

emusíte hledat dál. Odložte ostatní knihy, odhlaste se z kurzů a seminářů a řekněte svému učiteli, že už ho nemusíte navštěvovat. V této knize totiž najdete všechno, co potřebujete vědět o životě a o tom, jak ho usměrnit. Najdete zde všechna pravidla, kterých je třeba se na pozoruhodné cestě životem držet, všechny nástroje k vytvoření života, po jakém jste vždy toužili. Už nemusíte jít dál, jste na místě. Jen se podívejte, co jste udělali. Jen se podívejte. Podívejte se na to, co právě teď držíte v rukou. Udělali jste to. Vzali jste tuto knihu a začali ji číst. Je to nad slunce jasnější. Jenom to stačí jako důkaz, že kniha funguje. Rozumíte tomu? Ne, nepřeskakujte na následující stránky. Je opravdu důležité, abyste to věděli. Snažím se vám sdělit, že v rukou držíte nejlepší důkaz, jaký jste kdy mohli získat, důkaz toho, že zákon přitažlivosti existuje, funguje a přináší fyzické výsledky ve skutečném světě. Dovolte mi, abych vám to vysvětlil. Někde hluboko ve vašem vědomí, někde v důležité části vaší mysli, jste si dali za cíl tuto zprávu obdržet, jinak by si k vám tato kniha cestu nenašla. Není to maličkost. Jde o velkou věc. Věřte mi, jde o hodně, protože se chystáte k tomu, co jste si stanovili za cíl: k velké životní změně. 7

Byl to opravdu váš záměr? Jistěže ano. To, co se děje, když čtete tyto řádky, by se nestalo, kdybyste nezaměřili pozornost na silnou touhu pozvednout svůj každodenní život na novou úroveň. Chtěli jste to udělat už dávno. Vaše otázky zněly: Jak? Jaké jsou zákonitosti? Jaké jsou nástroje? Tady jsou. Ptali jste se na ně a dostali jste odpověď. To je mimochodem první zákonitost. O co žádáte, toho se vám dostane. Ale je toho víc, mnohem víc. A o tom tato výjimečná kniha pojednává. Tady nezískáte jenom informaci o nástrojích, ale i návod, jak je použít. Nepřáli jste si někdy, aby k životu existoval návod na pou žití? Dobré přání. Nyní ho máte v rukou. Za to vděčíme Esther a Jerrymu Hicksovým. A samozřejmě skupině bytostí označované jako Abraham. Esther a Jerry zasvětili celý život šíření úžasné zprávy, kterou od Abrahama obdrželi. Za to je velmi obdivuji. Jsem jim opravdu vděčný, protože jsou to neobyčejní lidé s významným posláním, které se týká nás všech: zkoumání života a poznání, kdo skutečně jsme. Jsem si jistý, že to, co v knize najdete, vás zaujme a nadchne. Jsem si jistý, že po přečtení knihy dojde ve vašem životě ke zvratu. Kniha neobsahuje jenom vysvětlení nejdůležitějších zákonů vesmíru (právě těch, které potřebujete znát), ale i srozumitelné vysvětlení mechanismu života. To je převratná informace, úžasné proniknutí do podstaty věci. Je jen velmi málo knih, o kterých bych řekl následující větu. Přečtěte každé slovo a udělejte všechno, co vám kniha doporu čuje. Tato kniha vám zodpoví všechny otázky, na které jste se v hloubi srdce ptali. A tak – pokud mohu být upřímný – vám radím, čtěte ji pozorně. Tato kniha pojednává o tom, jak se soustředit, a pokud se soustředíte, každé vaše přání se může stát skutečností – a změní váš život navždy.

((

ÚVODNÍ SLOVO Jerry Hicks

řevratná filozofie, kterou v této knize objevíte, se mně a Esther vyjevila v roce 1986 jako odpověď na velmi dlouhý seznam otázek, které byly celé roky nezodpovězeny. Na stránkách této knihy najdete základy Abrahamova učení, tak jak nám bylo sdělováno v prvních dnech, kdy jsme se skupinou bytostí, které si říkají Abraham, spojili. Záznamy, z nichž tato kniha vychází, byly poprvé publikovány v roce 1988 jako část alba deseti magnetofonových nahrávek zvláštních subjek tů. Ale od té doby jsme různé aspekty Abrahamova základního učení týkající se vesmírného zákona přitažlivosti publikovali v mnoha knihách, na CD, DVD, v kalendářích, článcích, rozhlasových a televizních pořadech a seminářích, podobně jako další autoři, kteří Abrahamovo učení zahrnuli do své filozofie. Ale až v této knize byla původní učení publikována v celku. (Pokud byste rádi slyšeli původní nahrávky, najdete je volně ke stažení pod názvem Introduction to Abraham na našich stránkách: www.abraham‑hicks.com.) Tato kniha vznikla přepisem pěti CD „Abraham Basics“ a za účelem lepšího pochopení mluveného slova došlo k menším úpravám. V zájmu srozumitelnosti a návaznosti také bylo přidáno několik nových úryvků. Mnozí čtenáři, posluchači a diváci už ocenili hodnotu, kterou díky učení získali. Esther a já jsme rádi, že vám v této knize můžeme nabídnout původní, základní Abrahamovo učení. Ale jak dopadne srovnání této knihy s knihou Ask and It is 9

given? Nuže, knihu Zákon přitažlivosti považujte za základ, z kterého vyplývají další učení. Kniha Ask and It is given představuje svazek shrnující prvních dvacet let Abrahamova učení. Návrat k materiálu při přípravě této publikace byl pro Esther i pro mne nádherným zážitkem, protože jsme si připomněli základní a jednoduché zákony, které nám Abraham před mnoha lety důkladně vysvětlil. Od doby, kdy jsme se s tímto materiálem seznámili poprvé, jsme se Esther a já snažili v praxi aplikovat to, co jsme se o zá konech naučili, a v našem životě se projevil úžasný a neuvěřitelný pokrok. Vzali jsme Abrahama za slovo, protože všechno, co nám tato skupina bytostí řekla, dávalo smysl a aplikace těchto učení byla prokázána každodenní zkušeností. S velkou radostí z naší vlastní zkušenosti potvrzujeme, že to funguje!

ČÁST I

(

NAŠE CESTA K ABRAHAMOVI

(( ÚVOD

Jerry Hicks

uto knihu jsme napsali, abychom vás seznámili s ves mírnými zákony a praktickými procesy, které vás dovedou přímo k dosažení přirozeného stavu duchovní harmonie. Četba této knihy vám poskytne ojedinělou a užitečnou zkušenost a získáte konkrétní odpovědi na otázky, které jsem shromažďoval celý život. Úspěšné využití této filozofie, založené na radosti, vám pomůže vést také ostatní k dokonalému životu, ať už za dokonalý život považují cokoli. Mnozí mi dávali najevo, že moje otázky v mnoha směrech odrážejí jejich vlastní. Až poznáte čistotu a genialitu Abrahamových odpovědí, nejenže pravděpodobně budete uspokojeni vysvětlením naléhavých otázek, ale také objevíte, jako se to stalo nám (mně a Esther), novou chuť do života. Jakmile s novým a osvěžujícím pohledem na život začnete provádět praktické postupy, které vám zde nabízíme, zjistíte, že je ve vaší moci dosáhnout toho, co chcete mít, kým chcete být a co chcete dělat. Připadá mi, že celý život, kam až mi sahá paměť, se přede mnou vynořovala zdánlivě nekonečná řada otázek, na které jsem nedokázal najít uspokojivé odpovědi. Cítil jsem silnou potřebu najít životní filozofii založenou na absolutní pravdě. Když jsme se se skupinou bytostí označovanou jako Abraham setkali – mně a Esther Abraham vysvětlil zákony vesmíru a poskytl užitečné postupy, jež nám pomohly převést ideologii a teorii k praktickým výsledkům –, uvědomil jsem si, že stálý 13

proud knih, učitelů a životních zážitků, na které jsem na cestě narážel, mě posouval k objevení Abrahama. Mám radost z příležitosti, kterou máte při čtení této knihy, z příležitosti objevit pro sebe hodnotu toho, co Abraham nabízí, protože vím, jak jeho učení pozvedne váš život. Jsem si také vědom toho, že byste tuto knihu nedrželi v rukou, kdyby vás na získání těchto informací nepřipravily životní zkušenosti ( jako život připravil mne). Cítím vaši nedočkavost, s níž se toužíte do knihy ponořit a objevit sílu zákonitostí a praktických postupů, které Abraham nabízí, abyste mohli začít cíleně získávat a přitahovat do života všechno, po čem toužíte, a abyste se mohli zbavit toho, co nechcete. Široká škála náboženských směrů Moji rodiče nebyli věřící, proto opravdu netuším, kde se to ve mně vzalo, ale když jsem vyrůstal, cítil jsem silné nutkání najít nejvhodnější církev a být zahrnut do principů jejího vyznání. Snad to byla snaha vyplnit prázdnotu, kterou jsem cítil hluboko v sobě, nebo mě ovlivnili někteří lidé kolem mě, kteří demonstrovali náboženskou horlivost a jistotu, že našli pravdu. Během prvních čtrnácti let svého života jsem bydlel na osmnácti místech v šesti státech, proto jsem měl příležitost seznámit se s širokou škálou náboženských směrů. Pokaždé jsem systematicky procházel kostel za kostelem a poznával další náboženství a vždy jsem celým srdcem doufal, že tentokrát najdu to, co hledám. Ale jak jsem se posouval od jedné církve nebo náboženské skupiny k jiné, zklamání narůstalo, protože všechny předkládaly pouze svou pravdu a zároveň prohlašovaly, že ostatní se mýlí. V takových podmínkách jsem znovu a znovu ztrácel naději a věděl jsem, že hledané odpovědi jsem nenašel. (Teprve po objevení Abrahamova učení jsem dokázal 14

zbavit se negativních pocitů ze zjevných rozporů.) A tak moje hledání odpovědí pokračovalo. Spiritistická tabulka ouija S tabulkou ouija jsem nikdy neměl osobní zkušenost, přesto jsem o ní měl špatné mínění. Věřil jsem, že jde v nejlepším případě o hru, v horším případě o naprostý podvod. Proto když v roce 1959 přátelé ze Spokanu ve Washingtonu přišli s nápadem si s touto tabulkou hrát, okamžitě jsem ho zavrhl jako absurdní. Ale přátelé trvali na svém a umožnili mi s tabulkou prožít první skutečný zážitek, který mě přesvědčil, že se jedná o způsob komunikace. Protože jsem stále hledal odpovědi na dlouhý seznam otázek, zeptal jsem se: „Jak se můžu stát opravdu dobrým člověkem?“ Ukazovátko na destičce se začalo rychle pohybovat a ukazovalo na jednotlivá písmena, z nichž jsme složili slovo R‑E-A‑D (čti). „Co mám číst?“ zeptal jsem se. Tabulka odpověděla B‑O-O ‑K-S (knihy). A když jsem se zeptal: „Jaké knihy?“, dostal jsem odpověď (opět rychle): ANYANDALLBYALBERTSCHWEITZER (cokoli a všechno od Alberta Schweitzera). Přátelé o Albertu Schweitzerovi nikdy neslyšeli a já jsem o něm věděl jen velmi málo, ale moje zvědavost vzrostla, a proto jsem se rozhodl o muži, který se dostal do centra mojí pozornosti tak zvláštním způsobem, něco zjistit. V první knihovně, na kterou jsem narazil, jsem objevil celou sekci knih od Alberta Schweitzera a všechny jsem je postupně přečetl. Nemůžu sice říct, že bych na svůj seznam otázek našel konkrétní odpovědi, ale kniha The Quest of the Historical Jesus (Hledání historického Ježíše) mě přivedla k poznání, že existuje mnohem víc způsobů nazírání na svět, než jsem si byl ochotný připustit. Moje nadšení z toho, co jsem považoval za bránu k pouče15

ní a za bránu k tomu, abych dokázal odpovědět na všechny svoje otázky, nakonec opadlo, protože jsem prostřednictvím tabulky ouija nenašel ani poučení, ani odpovědi na otázky, ale uvědomil jsem si, že existuje cesta užitečné komunikace, ve kterou jsem nevěřil, dokud jsem ji sám nevyzkoušel. Tabulka nefungovala, když jsem ji použil sám, ale na svých cestách jsem ji jako kabaretní umělec zkoušel na stovkách lidí a našel jsem tři osoby, které s ní uspěly. S jedním přítelem v Portlandu v Oregonu (kterému tabulka odpovídala) jsme stovky hodin rozmlouvali s těmi, které jsme považovali za nehmotné bytosti. Poznali jsme celý průvod pirátů, pastorů, politiků a rabínů. Jednalo se spíš o druh zábavné konverzace, kterou vedete na večírcích, a o nabídku velké škály témat a přístupů. Musím říci, že jsem se z tabulky nedozvěděl nic cenného, proto jsem ji jednoho dne vyhodil, a tím etapa mého života spojená s touto tabulkou skončila. Pozoruhodná zkušenost – především v případě, který mě povzbudil ke čtení knih – však přispěla k pochopení, že „tam někde“ je mnohem víc, než jsem si dokázal představit, a vyprovokovala ve mně ještě silnější touhu po nalezení odpovědí. Uvěřil jsem tomu, že je možné napojit se na inteligenci, která zná praktické odpovědi na otázky o fungování vesmíru, o důvodu naší existence a o naplnění jejího smyslu a o způsobu radostnějšího života. Myšlením k bohatství Nejspíš první odpověď na rostoucí seznam otázek jsem našel díky tomu, že když jsem v roce 1965 jezdil po koncertech na vysokých školách a univerzitách, objevil jsem fascinující knihu. Ležela na stolku v hale malého motelu někde v Montaně a vzpomínám si na svoje rozporuplné pocity, když jsem ji držel a díval se na slova na obalu: Myšlením k bohatství. Autorem byl Napoleon Hill. Titul knihy mě odrazoval, protože jako mnoho jiných lidí 16

jsem byl zvyklý dívat se na bohaté lidi – kvůli vlastnímu nedostatku, jak bohatství snadno získat – se záští. Přesto na té knize bylo něco nepopiratelně podmanivého a po přečtení zhruba dvanácti stránek mi naskočila husí kůže a po zádech mi začal běhat mráz. Až dnes chápeme, že tyto fyzické projevy vzrušení jsou přesvědčivým dokladem toho, že jsme na správné cestě k něčemu cennému, ale už tenkrát jsem si uvědomil významné poslání knihy. Přivedla mě k poznání, že moje myšlenky jsou důležité a životní zkušenost obsah myšlenek nějakým způsobem odráží. Kniha byla čtivá a zajímavá a podnítila mě k předsevzetí držet se návodů, které předkládala – což jsem udělal. Osvědčily se tak dobře, že ve velmi krátkém čase jsem vytvořil mezinárodní společnost a dostal jsem příležitost významně se dotknout života tisíců lidí. Zásady, které jsem si osvojil, jsem dokonce začal vyučovat. Ale přestože jsem díky knize Napoleona Hilla získal neuvěřitelné hodnoty, u mnohých z těch, které jsem učil, se život výrazně nezlepšil bez ohledu na počet kurzů, jež navštívili. Proto moje hledání odpovědí pokračovalo. Seth mluví o vytvoření vlastní reality Celoživotní hledání smysluplných odpovědí na otázky tedy pokračovalo a zároveň se zvyšovala touha najít způsob, jak ostatním pomoci dosáhnout úspěchu. Od toho všeho jsem byl dočasně vyrušen novým životem, který jsme s Esther vedli ve Phoenixu v Arizoně. Vzali jsme se po několikaleté známosti v roce 1980 a zjistili jsme, že se neuvěřitelně doplňujeme. Spolu jsme se radovali, prožívali jeden nádherný den za druhým, zkoumali jsme nové město, vytvářeli nový domov a objevovali společný život. Přestože Esther se mnou nesdílela žízeň po vědomostech a hlad po odpovědích, radovala se ze života, byla stále veselá a pro mě bylo potěšení s ní žít. 17

Jednou jsem si v knihovně všiml knihy s názvem Seth mlu ví od Jane Robertsové, a ještě dřív, než jsem knihu vytáhl z police, naskočila mi husí kůže. Knihu jsem prolistoval, protože jsem byl zvědavý na to, co může obsahovat, když u mě vyvolala takovou reakci. Za dobu společného života s Esther jsem mezi námi objevil jenom jeden nesoulad. Nechtěla ani slyšet o mých zážitcích s tabulkou ouija. Kdykoli jsem o tomto zajímavém a zábavném tématu (tak jsem na něj pohlížel) začal mluvit, odešla z místnosti. Jako dítě ji naučili strachu z čehokoli, co nebylo fyzicky skutečné, a protože jsem ji nechtěl děsit, přestal jsem o tom mluvit, aspoň pokud byla v mé blízkosti. Proto mě nepřekvapilo, když se nechtěla bavit ani o knize Seth mluví. Autorka Jane Robertsová se dostávala do stavu jakéhosi tranzu a dovolila Sethovi, nehmotné bytosti, aby skrze ni promlouval a nadiktoval jí řadu významných knih. Téma knihy mi připadalo podnětné a fascinující a viděl jsem v tom cestu, jak na některé svoje otázky odpovědět. Esther však byla z knihy vyděšená. Rozpaky dala najevo okamžitě, když slyšela, jakým způsobem kniha vznikla, a ještě větší odpor v ní vzbudil podivně vyhlížející obrázek na zadní straně knihy, kde Jane v tranzu mluvila za Setha. „Klidně si tu knížku přečti, když o to stojíš,“ řekla mi Esther, „ale prosím tě, nenos ji do ložnice.“ Vždycky jsem soudil strom podle ovoce, proto všechno, o čem přemýšlím, posuzuji z hlediska vlastních pocitů… A v knize bylo hodně materiálu, který jsem považoval za pravdivý. Proto pro mě nebylo důležité, odkud pochází nebo jakou formou je prezentován. V jádru jsem cítil, že jsem nalezl cenné informace, které mohu využít – a které mohu předat dalším lidem, jimž mohou být také k užitku. Velice mě to zaujalo.

((

MOJE OBAVY SE ROZPLYNULY Esther Hicksová

ylo od Jerryho moudré a ohleduplné, že mě nezatěžoval knihou o Sethovi, protože jsem vůči ní opravdu cítila averzi. Znepokojovala mě představa člověka, který je v kontaktu s nehmotnou bytostí, a protože mě Jerry nechtěl zneklidňovat, vstával brzy ráno, aby si mohl číst, zatímco jsem spala. Když ovšem v knize našel něco, co ho obzvlášť zaujalo, nenásilně to zapojil do konverzace, a tak mě s myšlenkami v knize obsaženými kousek po kousku seznamoval, dokud ve mně neprobudil opravdový zájem. Nakonec se z toho stal náš ranní rituál. Seděli jsme u snídaně a Jerry mi z knihy předčítal. Moje obavy nepramenily z žádné špatné osobní zkušenosti, knihu jsem znala jen z doslechu, navíc jsem o ní možná věděla jen od lidí, kteří ji znali také jen z doslechu. Při zpětném pohledu mi tyto obavy připadají naprosto nelogické. V každém případě jsem změnila přístup, když jsem si uvědomila, že má vlastní zkušenost napovídá, že je všechno v pořádku. Jak šel čas a moje obavy začaly odeznívat, začala jsem k oné knize a její autorce cítit nesmírné uznání. Vlastně nás kniha zaujala natolik, že nás napadlo udělat si výlet do New Yorku a setkat se s Jane a jejím manželem Robertem osobně – a dokonce se Sethem! Tak daleko jsem se dostala, že jsem zatoužila poznat nehmotnou bytost. Ale telefonní číslo autorky nebylo veřejné, takže jsme nevěděli, jak si návštěvu domluvit. Jednou jsme obědvali v malé kavárně vedle knihkupectví ve Scottsdalu v Arizoně a Jerry listoval novou knihou, kterou 19

právě koupil, když se nás neznámý muž, sedící vedle nás, zeptal: „Už jste četli nějakou knihu o Sethovi?“ Sotva jsme věřili tomu, co slyšíme, protože jsme o tom nikdy nikomu neřekli. Pak muž pokračoval: „Víte, že Jane Robertsová zemřela?“ Pamatuji se, že se mi oči zalily slzami, když jsem pochopila smysl mužových slov. Bylo mi, jako by mi někdo řekl, že zemřela moje sestra, a já o tom nevěděla. Byl to šok. Byli jsme velmi zklamaní, protože jsme si uvědomili, že už nebude možné se s Jane a Robertem – ani se Sethem – setkat. Theo mluví prostřednictvím Sheily Asi den po zprávě o Janině smrti nás pozvali na večeři naši přátelé a obchodní partneři Nancy s manželem Wesem. „Máme pásku, kterou vám chceme pustit,“ řekla Nancy a podala mi kazetu. Jejich chování mě přivádělo do rozpaků, bylo na něm něco zvláštního. Měla jsem podobný pocit, jako když Jerry objevil knížky o Sethovi. Jako kdyby měli tajemství, o které se s námi chtějí podělit, ale obávají se naší reakce. „Co je to?“ ptali jsme se. „Je to channelováno,“ šeptala Nancy. Já ani Jerry jsme slovo channel v takovém kontextu nikdy neslyšeli. „Co znamená ‚channelováno‘?“ zeptala jsem se. Když nám Nancy a Wes pojem stručně a poněkud nesouvisle vysvětlili, uvědomili jsme si, že mluví o stejném procesu, který byl popisován v knihách o Sethovi. „Jmenuje se Sheila,“ pokračovali, „a promlouvá za bytost jménem Theo. Pochází z Phoenixu, a jestli chcete, můžete si s ní domluvit schůzku.“ Rozhodli jsme se ji navštívit a pamatuji se, jak jsme byli rozrušení. Setkali jsme se v nádherném domě (navrhl ho Frank Lloyd Wright) ve Phoenixu. Byl jasný den a k mojí úlevě se nestalo nic ani vzdáleně strašidelného. Všechno bylo příjemné. Když jsme se posadili a „navštívili“ Thea (správně bych měla 20

říct, Jerry navštívil Thea – protože mám dojem, že jsem během setkání nepronesla ani slovo), byla jsem ohromená. Jerry měl zápisník plný otázek, o kterém mi jednou říkal, že si ho schovává od šesti let. Kladl jednu otázku za druhou, někdy přerušil rozhovor uprostřed odpovědi, aby mohl položit další otázku, než vyprší náš čas. Vymezená půlhodina utekla velmi rychle a my jsme se cítili báječně. „Můžeme zítra přijít znovu?“ zajímala jsem se, protože mě napadaly otázky, na které jsem se Thea chtěla zeptat já. Mám meditovat? Když jsme se další den vrátili, prostřednictvím Sheily jsem se Thea zeptala, co máme dělat, abychom se posunuli dopředu ke svým cílům. Theo řekl: Prohlášení a pak mi jedno přednesl: Já, Esther Hicksová, vidím a přitahuji k sobě prostřednictvím Boží lásky ty bytosti, které hledají poučení. Sdílení nás oba povznese. Jerry a já jsme o prohlášeních věděli, už jsme je použili. Proto jsem se zeptala: „Co dál?“ Theo odpověděl: Medituj. Osobně jsem neznala nikoho, kdo by meditaci prováděl, ale při představě meditování jsem se cítila podivně. Nedovedla jsem si sama sebe při něčem takovém představit. Jerry tvrdil, že pojem meditace má spojen s lidmi, jejichž život je plný bolesti a bídy. V mých představách patřila meditace do kategorie bláznivých výstředností, jako je například chůze po žhavém uhlí nebo odpočinek na posteli z hřebíků či stání celý den na jedné noze s rukou nataženou pro milodar. „Co znamená meditovat?“ zeptala jsem se Thea. Theo odpověděl: Každý den sedět patnáct minut v tiché míst nosti v pohodlném oblečení a soustředit se na dýchání. A když se mysl začne toulat, zbav se myšlenek a soustřeď se znovu na dýchání. Napadlo mě: To nezní tak bláznivě. Zeptala jsem se, jestli můžu přivést naši čtrnáctiletou dceru Tracy a odpověď zněla: Můžeš, pokud je to její přání, ale není 21

to nutné – protože jste také média. Pamatuji se, jak nepravděpodobné mi připadalo, že bychom dosud nepoznali, kdybych byla být něčím tak podivným – nebo tak významným – jako médium. Právě v ten okamžik klapl magnetofon na znamení, že čas vypršel. Nemohla jsem uvěřit tomu, jak rychle čas utekl. Podívala jsem se na seznam dosud nezodpovězených otázek a Stevie, Sheilyina přítelkyně, která obsluhovala magnetofon a dělala během rozhovoru poznámky, si nejspíš všimla mého zklamání, protože se zeptala: „Máte poslední otázku? Chcete znát jméno svého duchovního průvodce?“ Taková otázka mě vůbec nenapadla, protože jsem termín duchovní průvodce ještě nikdy neslyšela. Ale líbilo se mi, jak to zní, proto jsem řekla: „Ano, kdo je můj duchovní průvodce?“ Theo odpověděl: Bylo nám řečeno, že se to dozvíš přímo. Uslyšíš zvuky a dozvíš se to. Odešli jsme a cítili jsme se tak dobře jako nikdy předtím. Theo nás povzbudil ke společné meditaci. Protože jste harmo ničtí, bude to silnější. A tak jsme podle Theových návrhů jeli rovnou domů, oblékli jsme si župany (nejpohodlnější oblečení, jaké jsme měli), v obývacím pokoji jsme zatáhli závěsy a posadili se se záměrem meditovat (ať už to znamená cokoli). Pamatuji se, že jsem uvažovala: Budu každý den patnáct minut meditovat a zjistím jméno svého duchovního průvodce. Připadalo nám podivné provádět takové věci společně, proto jsme se posadili do velkých křesel a mezi sebe jsme postavili polici, abychom na sebe neviděli. Něco na mě začalo dýchat Theovy instrukce k meditaci byly stručné: Každý den sedět patnáct minut v tiché místnosti v pohodlném oblečení a soustře dit se na dýchání. A když se mysl začne toulat, zbav se myšlenek a soustřeď se znovu na dýchání. 22

Budík jsme nastavili na patnáct minut. Posadila jsem se do velkého pohodlného křesla a soustředila jsem se na dýchání. Začala jsem počítat nádechy a výdechy. Téměř okamžitě jsem cítila, že se mě zmocňuje zvláštní otupělost. Byl to velmi příjemný pocit. Líbilo se mi to. Budík se rozezvučel a vylekal mě. Jakmile jsem si znovu uvědomila prostor a čas, zvolala jsem na Jerryho: „Zkusme to znovu!“ Nastavili jsme dalších patnáct minut, znovu jsem se ponořila do nového, nádherného pocitu – a pak jsem ucítila neuvěřitelný pocit „sdíleného dýchání“. Bylo to, jako kdyby něco dýchalo vzduch v mých plicích. Dnes vím, že to byl můj první silný kontakt s Abrahamem, ale tenkrát jsem věděla jenom to, že celé moje tělo zaplavovalo něco nevýslovně láskyplného. Jerry mi pak řekl, že když uslyšel rozdíl v mém dýchání, obešel polici, aby se na mě podíval, a zdálo se mu, že jsem ve stavu extáze. Když se budík znovu rozezněl a já se vracela do vědomého stavu, měla jsem naprosto nový, dosud nepoznaný pocit energie proudící skrz mne. Byl to nejpodivnější zážitek v mém životě a ještě několik minut mi drnčely zuby (nedrkotaly). K tomuto stále poněkud neuvěřitelnému setkání s Abrahamem vedla podivuhodná posloupnost událostí: Nejdřív jsem pociťovala iracionální strach, kterým jsem trpěla celý život a ke kterému jsem neměla žádný důvod, potom strach zmizel a byl nahrazen láskyplným a osobním setkáním se zdrojem energie. Nikdy jsem nečetla nic, co by mi umožnilo pochopit, co nebo kdo je Bůh, ale věděla jsem, že to, co jsem právě prožila, muselo být jeho projevem. Hláskování nosem Po tomto silném zážitku jsme se rozhodli vyhradit si na meditaci každý den patnáct nebo dvacet minut. Jerry a já jsme tedy přibližně devět měsíců sedali v křeslech, tiše dýchali a vy23

chutnávali duchovní harmonii. A potom, právě před Dnem díkuvzdání v roce 1985 jsem při meditaci zažila něco nového: Hlava se mi začala jemně pohybovat. Byl to příjemný pocit, ve stavu odpoutání vnímat jemný pohyb. Málem jako opojný pocit létání. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet, jen jsem věděla, že já jsem to nedělala a že to bylo neuvěřitelně příjemné. Při meditaci v následujících dvou nebo třech dnech se mi hlava sama znovu pohnula, až jsem si uvědomila, že se hlava nepohybuje bezúčelně – ve skutečnosti jsem nosem psala písmena jako na tabuli. Vykřikla jsem vzrušením: „Jerry, já nosem píšu písmena!“ Pochopila jsem, že se stalo něco pozoruhodného a že mi někdo nabízí komunikaci, na celém těle mi naskočila husí kůže. Nikdy předtím ani potom jsem necítila tak intenzivní vzrušení. Pak jsem nosem napsala: Jsem Abraham. Jsem tvůj duchov ní průvodce. Mám tě rád. Jsem tady, abych s tebou pracoval. Jerry popadl notes a začal zaznamenávat všechno, co jsem nešikovně psala do vzduchu nosem. Písmeno po písmenu začal Abraham odpovídat na Jerryho otázky, někdy celé hodiny. Byli jsme velmi vzrušeni, že s Abrahamem můžeme takovým způsobem komunikovat. Abraham začíná diktovat Byl to pomalý a neohrabaný způsob komunikace, ale Jerry získával odpovědi na své otázky a pro nás oba to byl radostný zážitek. Asi dva měsíce se Jerry vyptával a Abraham odpovídal tím, že vedl pohyb mého nosu, a Jerry všechno zapisoval. Pak jednou v noci, když jsme leželi v posteli, moje ruka jemně poklepala Jerrymu na prsa. Překvapilo mě to a vysvětlovala jsem: „To nedělám já. Musejí to být oni.“ Pak jsem ucítila silné nutkání psát na stroji. Došla jsem k psacímu stroji a položila ruce na klávesy. Stej24

ným způsobem, jakým se samovolně pohybovala hlava, když psala nosem ve vzduchu písmena, začaly ruce běhat po psacím stroji. Pohybovaly se tak rychle a s takovou silou, až to Jerryho děsilo. Stál vedle mě připravený chytit mě za ruce, kdyby bylo potřeba, protože nechtěl, abych si poranila prsty. Tvrdil, že se pohybovaly tak rychle, že je nestačil sledovat. Ale nemusel se obávat. Prsty se dotýkaly kláves znovu a znovu, než popsaly skoro celou stránku textem: i w a n t t o t y p e i w a n t t o t y p e (chci psátchcipsát) bez velkých písmen a mezer mezi slovy. Potom začaly psát vzkaz, pomalu a metodicky, s prosbou, abych každý den psala patnáct minut na stroji. Takovým způsobem jsme s Abrahamem komunikovali další dva měsíce. Od psaní k mluvení Jednou jsme naším malým autem jeli po dálnici mezi nákladním vozem a karavanem. Tato část dálnice neměla správný sklon, a když jsme současně vjeli do prudké zatáčky, zdálo se, že obě velká vozidla vybočují do našeho pruhu. Zdálo se nám, že nás rozdrtí. A uprostřed silných emocí Abraham začal mluvit. Cítila jsem, že mi ztuhla čelist (podobně jako se to může stát při zívání), a pak se mi otevřela ústa a sama pronesla tato slova: Sjeďte na nejbližším sjezdu. Poslechli jsme. Za sjezdem jsme zastavili a Jerry s Abrahamem mluvil ten den celé hodiny. Bylo to velmi vzrušující. Přestože jsem se během procesu rozvoje komunikace s Abrahamem cítila den ode dne lépe, poprosila jsem Jerryho, abychom to uchovali v tajnosti, protože jsem měla strach, jak by lidé reagovali, kdyby se dozvěděli, co se se mnou děje. Po čase jsme však pozvali hrstku blízkých přátel, aby mohli s Abrahamem také komunikovat, a asi o rok později jsme se rozhodli seznámit s tímto učením veřejnost, což děláme dosud. Vývoj mé interpretace Abrahamových vibrací stále pokra25

čuje. Každý rozhovor v nás vyvolává úžas nad Abrahamovou průzračností, moudrostí a láskou. Jednou jsem se nahlas rozesmála, když jsem si uvědomila paradoxní situaci: „Měla jsem takový strach ze spiritistické tabulky, a teď jsem jako ona.“ Vývoj úžasných zážitků s Abrahamem Nejsme pokaždé schopni nalézt odpovídající slova, abychom vyjádřili, co při práci s Abrahamem cítíme. Jerry patrně vždy věděl, co si přeje nejvíc, a našel způsoby, jak mnohého z toho dosáhnout už před setkáním s Abrahamem. Přesto tvrdí, že Abraham mu umožnil uvědomit si, proč jsme tady, a pochopit, že nad svým životem máme absolutní moc. Neexistují žádné špatné náhody a smolné dny, nemusíme plout s proudem, který rozhýbal někdo jiný. Jsme svobodní… sami jsme strůjci svého života – a máme ho rádi! Podle Abrahama představujeme společně s manželem dokonalou kombinaci pro prezentování tohoto učení, protože Jerryho silná touha najít odpovědi k nám Abrahama přivolala a já jsem dokázala zklidnit mysl a zbavit se strachu, abych umožnila odpovědím vyjít na světlo. Stačí málo času, abych dovolila Abrahamovi začít skrze mne promlouvat. Jen si ujasním záměr: Abrahame, chci zřetelně vyslovovat tvoje slova a pak se soustředím na dýchání. Během několika vteřin v sobě cítím růst čistotu, lásku a Abrahamovu sílu a můžeme začít…

((

KONVERZACE S ABRAHAMEM Jerry Hicks

obrodružství s Abrahamem prostřednictvím Esther mě stále vzrušuje, protože jsem nalezl nekonečný zdroj odpovědí na zřejmě nekonečnou řadu otázek, které se v mém životě neustále vynořují. Několik prvních měsíců po setkání s Abrahamem jsme si s Esther každý den vyšetřili čas na rozhovor s ním a já jsem se začal probírat otázkami z mého seznamu. Časem, když si Esther přivykla na skutečnost, že dokáže zklidnit mysl a nechá skrze sebe hovořit vesmírnou inteligenci, jsme postupně začali rozšiřovat okruh přátel, kteří přicházeli, aby s Abrahamem probrali detaily svého života. Už ze začátku našeho setkávání jsem Abrahamovi předložil seznam nezodpovězených otázek. Doufám, že vás odpovědi na moje počáteční otázky budou také zajímat. Samozřejmě jsme od okamžiku, kdy jsem Abrahama zasypal otázkami, potkali tisíce lidí, jejichž otázky šly ještě hlouběji a kteří k seznamu přidali další důležité otázky. I o nich jsme s Abrahamem hovořili. Ale vraťme se k začátkům mého dotazování. (Nemám žádné vysvětlení, jak je možné, že Esther je schopná nechat ze sebe promlouvat Abrahama. Z mého pohledu Esther zavře oči a několikrát se zhluboka nadechne a vydechne. Chvíli se jí hlava mírně kýve, pak se oči otevřou a osloví mě přímo jménem Abraham.)

Abraham se představuje Abraham: Těší nás, že máme příležitost vás navštívit. Jsme vděční Esther, že tuto komunikaci umožnila, a tobě za nabídku rozhovoru. Vzájemná komunikace je cenná, protože nám umožní představit, čím jsme pro fyzické přátele. Ale kromě uvedení Abrahama do fyzického světa vám tato kniha poskytne i vysvětlení úlohy nehmotného světa ve světě fyzickém, protože tyto světy jsou, jak víte, nerozlučitelně propojeny. Jeden od druhého nelze oddělit. Psaním této knihy všichni plníme dohodu, kterou jsme uzavřeli dávno předtím, než jsme získali fyzické tělo. My, jakožto Abraham, jsme souhlasili s tím, že zůstaneme tady, soustředěni na širší, čistší, a tím silnější nehmotnou oblast, zatímco vy, Jerry a Esther, jste souhlasili s tím, že se vtělíte do fyzického těla a na přední místo myšlení a tvoření. Jestliže ve vás životní zkušenosti vyvolaly silnou a čistou touhu, pak za tím byla naše dohoda o setkání za účelem užitečné spolupráce. Jerry, rádi ti zodpovíme dlouhý seznam otázek (cíleně připravených a vybroušených životními prožitky), protože je mnoho věcí, které chceme fyzickým přátelům sdělit. Chceme, abyste pochopili velkolepost své existence, chceme, abyste pochopili, kdo skutečně jste a proč jste se vrátili do fyzické dimenze. Je vždy zajímavá zkušenost vysvětlovat fyzickým přátelům záležitosti nehmotné povahy, protože všechno, co vám nabízíme, musí být předloženo optikou fyzického světa. Esther přijme naše myšlenky, podobně jako rádiový signál, na nevědomé úrovni své existence a pak je transformuje do slov a fyzického pojetí. Dojde tak k dokonalému promíchání fyzického a nehmotného. Můžeme vám pomoci pochopit existenci nehmotné sféry, z které hovoříme, a tím přispějeme k vašemu porozumění toho, kdo skutečně jste. Protože ve skutečnosti jste pokračováním bytostí, jakými jsme my. 28