STAR TREK: VOYAGER
FULL CIRCLE
Copyright © 2009 by CBS Studios Inc. All Rights Reserved STAR TREK and related marks are trademarks of CBS Studios Inc. This book was originally published by Pocket Books, a Division of Simon & Schuster, Inc., under exclusive license from CBS Studios Inc. Copyright © 2019 for the Czech translation by Mirka Palkosková Copyright © 2019 for Cover illustration by Mojo Copyright © 2019 for the Czech edition by Euromedia Group a. s. ISBN 978-80-7617-406-1
ČÁST PRVNÍ
RÁNY OSUDU
ÄŒERVEN 2380
Prolog
Benátky naprosto naplnily Chakotayovo očekávání. Možná byly ještě lepší. Ne že by simulovaná verze na holopalubě Voyageru, kterou před lety vytvořil Tom Paris, neměla určité půvaby, ale skutečnosti odpovídala zhruba tak, jako se replikovaný lilkový parmazán podobá... no, nebo nepodobá... jídlu. Když se za vlahé letní noci spojilo příjemné šplouchání vody ve Velkém kanálu, lehce štiplavý, a přece sladce voňavý vzduch a světlo měsíce slité se světlem svící na stolcích pouličních kaváren, vznikla úchvatná scenerie. La Zucca, už patnáctá restaurace v řadě na místě, kde byla v polovině devatenáctého století pod stejným názvem poprvé otevřena, se nacházela v těsné blízkosti hustě osídlené čtvrti jménem Santa Croce. Nočním životem by měla přímo hýřit. Nejbližší veřejná zastávka s transportéry, která před dlouhými roky nahradila starobylé vlakové nádraží, byla vzdálená pouze dva bloky. Ani ne stovku metrů odsud se nad kanálem klenul most „bosých mnichů“. A podle všech zpráv se tu vařilo v autentickém severoitalském stylu, a to naprosto skvěle. Přesto byla dnes kavárna v podstatě opuštěná.
14
Kirsten Beyer
Chakotayovi to, upřímně řečeno, připadalo jako nejlepší řešení. Jenom před několika dny na ně zaútočila strašlivá borgská krychle a obyvatelé města se pravděpodobně ještě nedokázali vrátit k životu, jaký obvykle vedli, ani si vyrazit někam dál. On sám už se Borgům musel postavit nesčetněkrát, a tak věci neviděl úplně černě. Byl rád, že je mezi všemi podniky kolem otevřená alespoň La Zucca. Jestli se Kathryn neobjeví včas, pustí se do toho sám a ochutná, jak se tady vaří, i bez ní. Už si otevřel první láhev červeného a doufal, že se jich najde ještě pár. Dnes večer se obejde bez synteholu. Kathryn se určitě nebude zlobit, když k vínu vyzkouší i některý předkrm. Menu už uměl nazpaměť, jak si krátil dlouhou chvíli. S trochou štěstí si objedná a admirál dorazí právě ve chvíli, kdy budou servírovat. Admirál Janewayová. Chakotay se musel usmát. Ne že by si Kathryn hodnost viceadmirála nezasloužila. Předtím, než začala velet Voyageru a bezpečně jej z kvadrantu Delta dostala zpátky domů, byla kapitánem už slušnou řádku let. Její složka byla bez chybičky. Od chvíle, co se Voyager navrátil ze své sedmileté cesty, uplynulo už dva a půl roku, ale on stále nemohl uvěřit tomu, s jakou ochotou Kathryn po návratu na Zemi přijala povýšení. Samozřejmě, že by nevypadalo dobře, kdyby nabídku od velení Hvězdné flotily odmítla. A jestli se historie časové linky, z níž pocházela „admirál Janewayová“, která se objevila na Voyageru, aby svému mladšímu já pomohla vrátit se domů, podobá té jejich, znamená to, že Kathryn bude v kariéře pravidelně postupovat dál. Když se potkali, stala se jeho kapitánem, a zůstala jím po prvních sedm let společného života. Technicky vzato byl sice také kapitánem, ale poté, co v první bitvě s Kazony obětoval makistické plavidlo, aby zachrá-
Kruh se uzavírá
15
nil Voyager, rozhodl se přijmout její nabídku na pozici prvního důstojníka. Stále si živě vybavoval, jak tenkrát stála na můstku. Hlavu držela pevně zdviženou, ale srdce jí muselo pukat, když se tenkrát během chvíle musela rozhodnout, že zničí vesmírnou stanici, která je přenesla do Delta kvadrantu a která představovala jedinou naději, že se v nejbližší době vrátí domů. Když praporčíku Kimovi konečně přikázala, aby na stanici vypálil trikobaltové nálože, B’Elanna Torresová zuřila. Chtěla po ní, aby obhájila, že rozhodla za ně za všechny. I Chakotaye samotného tenkrát překvapilo, jak rychle našel na rtech odpověď. „Ona je tady kapitán,“ prohlásil. A od té chvíle bylo všechno jasné. Dodnes pro něj nebylo snadné nevidět v ní člověka, který je nejpřesvědčivější i nejinspirativnější jenom na jednom jediném místě: v kapitánském křesle lodi Hvězdné flotily. Jako kapitánka si vydobyla jeho respekt a oddanost. Ale jen těžko by na jejich společné cestě hledal přesný okamžik, kdy si získala i jeho srdce. Ale to, co se stalo, už se nedalo odestát. Deset let spolu zkoumali a objevovali, na bitevních polích slavili úspěchy i těžce prohrávali, a navrch ty únavné důstojnické povinnosti, ale on o své oddanosti nikdy nezapochyboval. Konečně, tuto noc, nadešel čas stvrdit jejich svazek pevněji, než osud až doposud dovolil. Dříve by ho snad taková vyhlídka docela znervóznila. Ale když si teď představoval, že bude s Kathryn kráčet bok po boku vstříc společné budoucnosti, cítil jenom klid a uvolnění. Bylo to tak snadné. Bylo to tak správné. Musel to být jejich osud. To jediné, co ho trápilo, byla skutečnost, že Kathryn už má více než hodinové zpoždění. Uklidňoval se, že se asi v důsledku borgského útoku na dlouhé hodiny i se zbytkem admirality zdržela v práci. Od chvíle, kdy po
16
Kirsten Beyer
výpravě do mlhoviny Yaris v hlubokém vesmíru konečně dostala povolení ke vletu do Sluneční soustavy, s ní ještě nemluvil, ačkoli v to doufal. Podle kusých hlášení, která zaslechl, byl přístup do soustavy omezen poté, co byl zaznamenán masivní krychlový objekt. Provoz v blízkosti Země se teprve postupně začínal vracet do normálu. Na téhle večeři se dohodli už téměř před rokem. Kathryn mu schůzku připomněla ani ne před třemi týdny, jako by na ni snad mohl zapomenout. S provokativním podtónem mu vylíčila, jak krutý osud by ho očekával, kdyby ji snad chtěl pustit k vodě. Byl si vědom faktu, že má v mezidobí ještě jednu tajnou misi, ale teď už je určitě zpátky. Chakotay vůbec nepochyboval, že ať už je právě teď kdekoli, ve skutečnosti chce být jen tady, s ním, a že dorazí, jakmile to jen bude možné. Na prázdné místo naproti sobě položil dárek, který jí chtěl věnovat už dávno. Poprvé jí ho dával téměř před pěti lety, když mezi nimi došlo k poněkud ponižujícímu nedorozumění. I to ale nakonec posloužilo jako katalyzátor. Konečně si dokázali povědět, jak hluboké city k sobě navzájem chovají. Shodli se také, že mají své povinnosti, kvůli kterým je třeba city odložit až do doby, kdy se Voyager bezpečně vrátí zpátky do Alfa kvadrantu. Chakotay ani nevěděl, jak dokázal odložit to, co ke Kathryn cítil. Podařilo se mu navázat jiné romantické vztahy, i když jenom tak napůl, a přežíval hlavně díky naději, že jednoho dne bude sedět právě tady, v Benátkách, kde sedí dnes večer, konečně připravený vrátit jí dar, který napoprvé nemohla přijmout. Bylo to kulaté zrcadlo. Rám byl vykládaný vyleštěnými kameny, které Voyager sesbíral na planetách, jež navštívili po celé cestě Delta kvadrantem. Na zadní stranu zrcadla vyryl Chakotay nápis Když pochybuješ, podívej se sem.
Kruh se uzavírá
17
Snažil se nepodlehnout rostoucí netrpělivosti, a tak zrcadlo o kousíček posunul a upravil na něm stříbrnou stuhu. Nebylo proč ho balit. Kathryn by ho poznala tak jako tak. Jak si se stuhou hrál, podařilo se mu ji posunout, takže teď musel zrcadlo zvednout a navrátit ho do bezchybného stavu, ve kterém dosud bylo. Samozřejmě, že v tu chvíli za sebou zaslechl lehké kroky. Kdyby Kathryn přijela od transportní stanice, přišla by z jižní strany restaurace. Chakotay s tím počítal, takže si ze všech stolů vybral takový, aby z něj byl jednak skvělý výhled na vzrušující benátskou scenerii a zároveň aby snadno zachytil, že Kathryn přichází. Cítil neočekávaný příval adrenalinu. Dál zápolil se stuhou. Nakonec se rozhodl, že ji prostě stáhne, bez okolků vstal a otočil se ke Kathryn, aby ji přivítal. Vzácný dar držel v napřažených rukách. Ve vzdáleném koutě své mysli zaznamenal, že zatímco se zvedá, kroky zpomalují. Než se stačil napřímit, příchozí se zastavil úplně. Přemýšlel, proč si připadá ještě nervóznější. Možná jí zkazí překvapení, které si pro svůj příchod nachystala. Ale už byl skoro otočený, a tak bylo pozdě se rozmyslet. Konečně před sebou v měkkém měsíčním světle spatřil siluetu příchozího. I když byl skrytý ve stínech, bylo mu okamžitě jasné, že to není Kathryn. „Dobrý večer, kapitáne,“ oslovil jej tichý, hluboký mužský hlas. Strach, který jím projel, se podobal ledovému ostří. Muž přišel o kousek blíž, právě o tolik, aby si Chakotay v tlumeném osvětlení restaurace dokázal spojit jeho hlas, který už poznával, s konkrétní tváří. „Ahoj, Marku,“ protlačil Chakotay hrůzou staženým hrdlem. „Mrzí mě, že...“ začal Mark, ale náhle nedokázal najít správná slova.
18
Kirsten Beyer
Ani nemusel nic říkat. Oči měl vyčerpané, jakoby vyplašené, jako mívají lidé, jejichž nejhorší noční můry se právě rozhodly, že je teď budou hezkou řádku dní pronásledovat i ve dne. „Kathryn mi před několika týdny řekla, že tu s tebou má domluvenou schůzku,“ pronesl nakonec Mark, jako by se mu chtěl omluvit. „Snažil jsem se s tebou spojit už ve chvíli, kdy se Voyager vrátil, ale bylo to všechno trochu... no, vždyť to jistě sám víš. Slíbil jsem Gretchen, že budu...“ Chakotay mu podal roztřesenou ruku, aby ho přinutil mlčet. Před lety byla Kathryn Janewayová s Markem Johnsonem zasnoubená. Poté, co se Voyager ztratil v Delta kvadrantu a členové posádky byli prohlášeni za mrtvé, si vzal někoho jiného. Když se na Zemi konečně doslechli, že posádka Voyageru je ve skutečnosti naživu a stále míří domů, Mark jí upřímně vypověděl, co se stalo, a oba se vrátili k dlouholetému přátelskému vztahu, který spolu udržovali dávno před zásnubami. Když byla Kathryn mimo službu, volný čas často a ráda trávila s Markem, jeho ženou a jejich malým synkem Kevinem. Bylo na čase se zeptat, proč tu teď Mark stojí místo Kathryn. Musel se zeptat. Ale nemohl. Ani Mark ze sebe nedokázal vypravit jediné další slovo. Nakonec se Chakotay zeptal tak tiše, že ho skoro nebylo slyšet: „Ona nepřijde, viď?“ Mark na okamžik ztuhl, jako kdyby si uvědomoval, že když teď udělá jediný další pohyb, celá příšerná pravda, která ho uvnitř tíží, se v sekundě stane skutečností. Ale už byla skutečná. Doteď se Chakotay nechal unášet krásou místa, na kterém se měli sejít, a napjatým očekáváním jejího příchodu. Ale jak minuty ubíhaly a Kathryn se neobjevova-
Kruh se uzavírá
19
la, hlodaly v něm silnější a silnější pochybnosti. Stačilo, aby jen zahlédl výraz na Markově tváři, a z pochybností se stal zcela jednoznačný pocit. Zachvátila ho hrůza. I když si to tvrdohlavě odmítal přiznat, v srdci s určitostí věděl, že existuje jen jediná věc, která by mohla Kathryn zabránit, aby za ním dnes v noci nepřišla včas. Mark konečně nepatrně zavrtěl hlavou a v očích se mu zatřpytily slzy. Chakotay cítil, jak v něm něco hluboko uvnitř začíná křičet. Ale ještě to dokázal držet na uzdě a nevidět celou pravdu, kterou sice znal, ale nemohl si ji připustit. „Řekni jenom, že není mrtvá,“ přikázal kategoricky. Nemohl doufat v mnoho, ale stačilo i málo, aby to odvrátilo tu nejhorší, nejtvrdší ránu, která mohla dopadnout. Mark se zprudka nadechl a přinutil se uklidnit. „Je,“ odvětil a bezúspěšně se pokoušel zůstat vyrovnaný. Pak už Chakotay uslyšel jen rozbité sklo, jak zrcadlo, které držel v ruce, dopadlo na pouliční dláždění.
ZÁŘÍ 2378
Kapitola první
Nejsi v bezpečí, ani ty, ani Kuvah’magh. B’Elanna Torresová už celé týdny nedokázala myslet skoro na nic jiného. Varování jí poslali anonymně, v rychlosti vytištěnou zprávu někdo podstrčil pod těžkými dřevěnými dveřmi do osobní cely v klášteře Boreth. Posledních osm měsíců tu studovala starodávné klingonské svitky, aby zjistila všechno, co jen bude možné, o tom, co osud zamýšlí s její milovanou dcerou Miral. Na Boreth přišla proto, aby našla svou matku. I když se setkaly jenom na chvíli, B’Elanně to pomáhalo najít cestu ke svým klingonským předkům, jejichž odkazu se po většinu života snažila s velkým úsilím vyhnout. Když měla setkání za sebou, Tom, její manžel, jí navrhl, aby se podívali podrobněji i do historie její klingonské rodiny. Bylo třeba se jednou provždy zbavit znepokojivé myšlenky, že by snad jejich dcera mohla být Kuvah’magh, spasitelka Klingonů. B’Elanna zprvu chtěla jen vyhovět Tomovi. Stále ještě musel najít místo na některé lodi Hvězdné flotily, kde mu to bude vyhovovat, a tohle vypadalo jako vcelku neškodné rozptýlení. Ještě více ji lákalo, že to znamená
24
Kirsten Beyer
kvanta času, který stráví jenom s ním a s jejich malou dcerou. Ve službách Hvězdné flotily byli sice šťastní, ale posledních sedm let se museli neustále srovnávat se skutečností, že každý den, který prožijí v kvadrantu Delta, může být jejich poslední. Hodiny, které trávili v kontemplacích v klidném ústraní na Borethu, jim daly i tolik potřebný čas na to, aby se věnovali svému vztahu. Povinnosti je dohnaly až příliš brzy – admirál Janewayová si vyžádala Tomovu účast na diplomatické misi. Během těch několika týdnů předvedl skvělý výkon, takže si zasloužil právě tu práci v Hvězdné flotile, kterou jako jedinou rozhodně nemohl odmítnout. Pozici prvního důstojníka na Voyageru. Bylo pro ni těžké, že nejsou spolu. Ale snášela by to daleko lépe, kdyby se pár týdnů po jeho odletu nezačala se vší vážností domnívat, že jejich dcera má s dávnými proroctvími o Kuvah’magh společného více, než by se kdy nadáli, že by bylo možné. Když je tahle ošklivá myšlenka dohnala poprvé, bylo snadné přehlížet četné spojitosti mezi Miral a přislíbeným „spasitelem“. Voyager tenkrát narazil na staré klingonské plavidlo, na jehož palubě se nacházely stovky válečníků, jejichž rodiče a prarodiče kdysi dávno opustili Qo’noS právě proto, aby našli Kuvah’magh. Někteří z nich se domnívali, že Miral, i když se tenkrát ještě ani nestačila narodit, znamená konec jejich pátrání. A když díky své kříženecké krvi dokázala vyléčit právě tyto Klingony ze smrtelného virového onemocnění, nehret, kterým po cestě onemocněli, bylo těžké se s nimi dohadovat o tom, jestli Miral, přinejmenším podle posledních událostí, je nebo není „spasitelkou“. Svitky, které dovedly Kohlarův lid až do kvadrantu Delta, představovaly mezi klingonskými proroctvími jen špičku ledovce. Před tisícovkou let je sepsal válečník jménem Amar. Na Borethu B’Elanna objevila svitky
Kruh se uzavírá
25
muže jménem Ghargh, klingonského askety, jehož spisy byly ještě o osm set let starší než sama Říše. Byl to Ghargh, kdo tvrdil, že Kuvah’magh bude „cestovatelka“. Když si B’Elanna jeho slova přečetla poprvé, začal jí po zádech běhat nepříjemný mráz. Navíc tvrdil, i když ne zcela přímo, že se objeví proto, aby vrátila vládu klingonským božstvům. To tvrzení bylo bezpochyby směšné, a to i přesto, že B’Elanna byla věřící. Klingoni totiž podle všeho svá božstva kdysi dávno vyvraždili, protože působila víc škody než užitku. Ne že by se mezi spisy Amara a Ghargha nedalo najít pár známek shody, ale B’Elanna byla dost vzdálená představě, že by snad něco z toho měla brát vážně, a už vůbec to nehodlala vztahovat na svou dceru. Byli tu zřejmě ale i jiní, kterým nedělalo potíže podobný „skok víry“ provést, a B’Elanna nedokázala odhadnout, jak daleko jsou schopni zajít, aby se to, čemu věří, stalo skutečností. Miral jí právě spala v náručí a pomalu, klidně oddechovala. Tom jí pomohl vyrobit provizorní postýlku ze stébel slámy a zvířecí kůže, což byly jediné materiály, kterých se zdálo být v klášteře dostatek, ale pro B’Elannu bylo těžší a těžší vůbec dát dítě z rukou. Tím spíše by ji nespustila z očí. A tak ve své cele nainstalovala soukromý komunikační systém. Jediná další stanice, která umožňovala spojení s vesmírem kolem, byla instalována v oddělené místnosti hluboko v útrobách kláštera, a obyvatelé Borethu do ní byli vpuštěni jen výjimečně. Tomův obličej by se měl na obrazovce objevit každou chvíli. Byli od sebe hodně daleko, ale přesto se od chvíle, co odjel, dokázali spojit alespoň jednou do týdne. Měla to pro ni být ta nejkrásnější chvíle z celého dne, jenomže ani teď se nedokázala uklidnit. Ať ji varoval kdo chtěl, už celé týdny bojovala s obavou, že možná nemusel přehánět. A jí se po celé ty týdny
26
Kirsten Beyer
dařilo udržet si za hovorů s Tomem jen matné povědomí, že se bojí, takže jí nemohl z tváře vyčíst ani jediný náznak nebezpečí. Až do chvíle, kdy si bude jistá, že už o těch prokletých proroctvích ví všechno, co se vědět dá, nehodlala Boreth opustit. Ale o soudnost ji to nepřipravilo. Kdyby se Tom o varování dozvěděl, okamžitě by si vzal dovolenou a obě by je odsud odtáhl, i kdyby na ni měl křičet, jen aby byly v bezpečí. Lhala mu. Nesnášela to. Ale teď se jí zdálo, že je to nutné. Nakonec se ospravedlňovala ukázkovou racionalizací. Nemohla si přece být jistá, jak moc „soukromá“ jejich komunikace je. Kdyby se Tomovi svěřila se svými strachy, možná by o nich dala vědět i těm, kteří jí chtěli ublížit. A možná právě to měli v plánu. Prostě si takový risk nemohla dovolit. Jen ještě týden. Možná dva. Za tu dobu určitě stihne vyvrátit úvahy, které ji vedly k závěrům, že by Miral mohla být Kuvah’magh. A jakmile se jí to podaří, vrátí se na Zemi, možná se dokonce vrátí na Voyager, a Tom se o tom, co před ním skrývá, nemusí nikdy dozvědět. Teorie to byla dobrá. Konečně se objevil obličej muže, kterého milovala. Nakrátko střižené blonďaté vlasy, pronikavě modré oči a úsměv, který sliboval další skvělou rošťárnu. Nasadila dobře nacvičený vážný výraz, ale srdce jí poskočilo. „Tak jak se má dneska večer má malá spasitelka?“ zavrkal Tom. B’Elanna se musela usmát. Když začal se svými něžnůstkami, všechny její strachy byly málem směšné. „Dneska v noci nacvičuje novou dovednost,“ odpověděla vřele. „A copak?“ „Spánek.“
Kruh se uzavírá
27
„Aha,“ přikývl Tom s pochopením. „Říkal jsem si, kdy ji to napadne.“ „Je to pár nocí, co dala dokonce šest hodin v kuse,“ pokračovala. Poslední dobou bylo nejjednodušší s ním mluvit jenom o neškodných tématech. „To je asi rekord, co?“ „Mm-hm,“ přikývla B’Elanna. „Doufám, že ho dneska v noci překoná.“ „Nejsi z ní unavená?“ zeptal se Tom a v hlase mu zaznívala starost. B’Elanna věděla, že by nikdy nechtěl zpochybňovat skutečnost, že jeho žena si poradí se všemi nástrahami ve vesmíru. I pro poloklingonské ženy ale platilo, že mezi povýšeností a starostlivostí leží nebezpečně tenká hranice. „Je trochu živější. Vsadila bych se, že každou chvíli začne chodit a s náma bude konec,“ odpověděla. „Jak se má Kularg?“ „Upřímně řečeno by mě nikdy nenapadlo, že někdy v jedné větě použiji slova Klingon a zbožňovat zároveň, ale po pravdě, úplně se v ní vidí. Nemám páru, co hodlá dělat, až z Borethu odjedeme.“ Skoro to byla pravda, ale od chvíle, co dostala tu podivnou zprávu, už Kularga nikdy nenechávala s dítětem o samotě. Přesto si každý den dokázal najít rozumně znějící výmluvu, aby se u B’Elanny zastavil a ptal se po Miral. Ten prošedivělý starý muž se do ní úplně bezhlavě zamiloval. Vypadalo to, že nemít vlastní vnoučata je v jeho případě zločin proti přírodě. „To je legrační, žes to zmínila,“ navázal Tom. „Co?“ zeptala se. „Kdy odjedeš z Borethu,“ odpověděl pokud možno nonšalantně. B’Elannu zamrazilo, ale podařilo se jí udržet výraz pokerového hráče.
28
Kirsten Beyer
„Stalo se něco?“ zeptala se a nebyla si moc jistá, jestli chce raději slyšet odpověď „ano“ nebo „ne“. „Ne, ne,“ zavrtěl rychle hlavou a jakoby unaveně si povzdechl. „To máma.“ „Je v pořádku?“ „Je na tom skvěle. Vlastně zrovna dokončila přípravy na párty. Na ranči, za tři týdny. Až to vypukne, budou tvoje obvyklé večírky na každoroční oslavu Dne Federace vypadat jako malé posezení s přáteli.“ „Co se slaví?“ uchechtla se B’Elanna. Tom byl očividně zahanbený. „Moje povýšení na prvního důstojníka.“ „Povýšili tě už před dvěma měsíci,“ upozornila ho. „Moji mámu znáš, ne?“ optal se. „Malá, blonďatá, a když přijde na synáčka, ještě mnohem urputnější než horta v říji.“ To všechno věděla až příliš dobře. Julia Parisová byla opravdu úkaz. Ta útlá žena v sobě ukrývala podivuhodnou sílu. B’Elanna se vždycky obávala chvíle, kdy ji Tom představí svému otci, slavnému admirálovi Owenu Parisovi, ale noví příbuzní ji příjemně překvapili. Zjistila také, že Tom má své odhodlání a vytrvalost hraničící s tvrdohlavostí spíše po matce. „A navíc, jenom vybrat datum trvalo aspoň osm týdnů, vzhledem k tomu, že pozvala asi půlku kvadrantu. Všichni mají plný diář a tak dále,“ dodal Tom, a bylo jasné, že jenom při tom pomyšlení by se nejraději propadl. „Zní to teda dost příšerně.“ Musela se ušklíbnout, když viděla, jak se ošívá. „Jo,“ přikývl, „a samozřejmě je skálopevně přesvědčená, že když se všem kamarádům nepředvede i snacha s vnučkou, bude to katastrofa.“ Jo, to se dalo čekat. „Tome,“ vzdychla B’Elanna.
Kruh se uzavírá
29
„Ještě je dost času, abyste si s Miral chytily rychlý transport. A já ti slibuju, že jakmile bude po té slávě, sám tě dovezu zpátky na Boreth, jestli teda chceš.“ Svým způsobem to bylo přesně to, co si přála. A možná už tu ani není nic, co bych ještě mohla zjistit. „Mám se připravit na něco jako ‘odpor je marný’?“ zavtipkovala. „Když to tak zmiňuješ – je trochu děsivá představa, co by se asi stalo z Borgů, kdyby se do Společenství přidala osobnost mojí matky,“ přemítal. V duši se jí svářely neočekávaná úleva s pochybnostmi. Něco jí říkalo, že ať už se proti ní a Miral sbírají jakékoli síly, večírek je rozhodně nemůže odradit. A taky si nemohla být jistá, že jim nezahraje rovnou do karet, pokud odjede. Na druhou stranu, sama byla sice silná, ale když byla s Tomem, byla řádově silnější. Chyběl jí. Ne, víc než to: potřebovala ho. „Tak to ji asi nemůžeme zklamat, co myslíš?“ odpověděla. Oči se mu rozzářily vděčností a láskou, takže ani nemusel odpovídat. „Co říkala?“ Když si Tom uvědomil, že zatímco mluví s B’Elannou, admirál číhá u dveří, byl rád, že sedí zády k němu, takže otec nemůže vidět, jak reflexivně protočil oči. Nemohl mu to vyčítat. Když Tom otce po letech znovu uviděl, už byl starší a ženatý, což mělo jisté výhody. A skutečnost, že věci, které by ho dříve naprosto rozhazovaly a vytáčely k nepříčetnosti, se mu teď zdály zcela pochopitelné a snadno odpustitelné, patřila mezi ně. Owen je nechtěl špehovat. Tom sám až příliš dobře věděl, že pokud by se otec objevil v matčině blízkosti
30
Kirsten Beyer
a nepodal jí zprávu, že snacha s vnučkou jsou už na cestě na Zemi, jeho život by se proměnil v peklo. Něco takového by nepřál ani nepříteli, natožpak vlastnímu otci, který si od chvíle, co se Voyager vrátil domů, vydobyl jeho upřímnou lásku a respekt. „Proč se mě vlastně ptáš?“ zeptal se dobrosrdečně, vypnul komunikační panel a otočil se k otci. Vyhlížel spokojeně. „Stejně jsi celou dobu poslouchal, ne?“ Vlastně ho těšilo sledovat, jak otec marně pátrá po přijatelné omluvě. Kdyby chtěl spočítat, kolikrát se tahle scénka odehrála v opačném gardu, nedopočítal by se. Ale také otci nechtěl působit zbytečný stres. Už mu ho za celé ty roky způsobil více, než bylo zdrávo. Za ty roky, které byly naštěstí pryč. „Nic se neděje, tati,“ usmál se konečně. „Přijedou. Tak běž říct mámě, ať zalarmuje Federační zpravodajskou službu.“ Owenovi se ulevilo. Krátce přikývl, ale ani se nepohnul. Zřejmě moc nespěchal, aby se o tyhle dobré zprávy podělil. Tom chvilku počkal a pak se zeptal: „Chceš snad ještě něco?“ Otec k němu udělal pár kroků a pak odpověděl tak bezelstně, jak jen dokázal: „Říkala něco o tom, jak dlouho se zdrží?“ Bylo poctivé si přiznat, že Owen Paris není jediný, koho tahle otázka opravdu trápí. Tom věděl, že nemá smysl na B’Elannu tlačit. Když přišlo na citlivá témata, k řešení se vždycky dospívalo jen po malých krůčcích, a to obvykle podle rozvrhu, který stanovovala ona. Za obrovský úspěch považoval i její souhlas, že Boreth vůbec opustí. Otázku, jak dlouho se hodlá zdržet, bude radno položit až ve chvíli, až si snad bude v bezpečí domova užívat vzácné chvíle odpočinku.
Kruh se uzavírá
31
„Opravdu nebylo kdy to probrat,“ odpověděl Tom a sledoval, jak kolečka v otcově hlavě bryskně přeřazují na vyšší rychlost. Owen přikývl a začal přecházet po místnosti. Pak se zastavil a vytáhl se do výše. Tento rituál obvykle řádně provedl vždy, když měl na srdci něco vážného. Že se blíží další z jeho proslovů, bylo Tomovi jasné na první pohled. „Věc se má tak, synu,“ začal, „a prosím tě, abys mě upozornil, kdybych snad chtěl překročit své kompetence...“ dodal. Tom velkoryse přikývl a bez úspěchu se pokoušel skrýt úšklebek, který mu křivil rty. Někdy sám nemohl uvěřit, jak dobře teď svého otce zná. „Když jsme s matkou zjistili, že jsi naživu, oběma se nám velice ulevilo. Dlouho jsme byli připraveni, no, na nejhorší. A když ses vrátil, i s B’Elannou a Miral, bylo to pro nás skoro neuvěřitelné. Jistě, oba jste mladí a nadšení službou pro Hvězdnou flotilu, to je samozřejmě skvělé. Ale jestli něčeho v životě lituji, pak jen toho, že jsem si neudělal více času na rodinu, hlavně když jste se sestrou byli ještě děti.“ Někdy v minulosti by se mu Tom za takovou řeč krutě pomstil. Ale z mladého a nejistého kluka, který od své rodiny i od svých selhání utekl tak daleko, jak jen to šlo, se už stal vyrovnaný muž. Jestliže by kdysi Owena obviňoval i z horších věcí, než bylo zanedbávání, které otec sám přiznával, nyní mu chtěl nabídnout jen útěchu. „Rozumím,“ přerušil ho rychle, „rozumím lépe než kdy dřív. Je těžké udržovat rovnováhu mezi rodinou a kariérou. Nikdy se to nepodaří úplně.“ Owen přikývl. Tiše přijal odpuštění, které mu syn nabízel. „Nechci, abys toho někdy litoval stejně jako já,“ pokračoval nakonec. „Jistě, chápu, že B’Elanna potřebuje
32
Kirsten Beyer
poznat, odkud pochází, a samozřejmě je tvou povinností ji podpořit. Ale nemáš dojem, že by ve svých studiích nebo výzkumu nebo co že to na tom klingonském podivném světě vlastně provádí, mohla pokračovat trochu blíž? Než se nadějete, bude Miral chodit a mluvit a...“ Owen zmlkl, jako by sám nedokázal vyjádřit zázrak, který se odehrává, když děti rostou, nebo jaké to je být poprvé dědečkem. Nakonec uzavřel prostě: „Zkrátka nechci, abys o to přišel.“ Tom se zvedl z křesla a zpříma pohlédl na otce. „Rozhodně nehodlám o nic přijít, tati,“ ujistil ho. Owen se pousmál a v očích mu potměšile zablesklo. Byl to přesně ten výraz, který Tom, jakožto jeho syn, dokázal dotáhnout k dokonalosti. „Souhlasíš tedy, že až se B’Elanna s Miral vrátí, zkusíme vymyslet, jak je tady zdržet na poněkud delší dobu?“ zeptal se. Tom k němu natáhl pravici. Owen jí pevně potřásl. „Naprosto,“ odpověděl. „To je slovo muže,“ a Owen syna přátelsky poplácal po rameni. Bylo zřejmé, že už má všechno, co potřebuje, aby se mohl znovu postavit své ženě. Byl už málem ze dveří, když si Tom najednou vzpomněl, že když se před pár hodinami hlásil na Zemi, aby si vybral dovolenou, chtěl se otce na něco zeptat. „Tati... znáš kapitána Edenovou?“ Zdálo se, že musí zapátrat v paměti. „Je součástí projektu Uzavřený kruh, nebo ne?“ Tom přikývl. „Chce se se mnou sejít. Jenom jsem si říkal, jestli bys neměl tušení, o co asi jde.“ Oba věděli, že Uzavřený kruh je zvláštní skupina, kterou vytvořilo velení Hvězdné flotily. Měli Voyager poté, co se vrátil z kvadrantu Delta, zanalyzovat do posledního šroubku. Už to ale bylo devět měsíců, Voyager byl
Kruh se uzavírá
33
jako nový a zpátky ve službě, takže bylo divné, že projekt nikdo neukončil. A že Edenová dál pátrá po nových informacích. „Upřímně, nevím,“ odpověděl Owen. „O Edenové se říká, že je, co se týče výzkumů a hlášení, dost důkladná. Ani se nenaděješ a z těch analýz ti jde hlava kolem. Asi se ještě snaží doplnit do skládačky nějaký ten dílek,“ usoudil nakonec. „Jo, asi jo.“ „Kdy se u ní hlásíš?“ „Zítra ráno, hned za svítání.“ „Ale na večeři zítra přijdeš?“ Tom zvedl oči v sloup. Ani se moc nesnažil to skrýt. „Ano, tati,“ odpověděl s předstíranou netrpělivostí. „Neříkejte mi ‘Ano, tati,’ nadporučíku,“ štěkl Owen. Tom se na okamžik napřímil, připraven na další admirálův rozkaz. Cestou do kuchyně se oba od srdce smáli, aby i Julia Parisová věděla, že za chvíli už bude celý svět v pořádku.
Kapitola druhá
Kapitánka Afsarah Edenová byla ranní ptáče. Její exmanžel, admirál Willem Batiste, ji naopak opakovaně obviňoval, že je nevyléčitelná sova, ale pravda byla jinde. Zkrátka to vypadalo, že nepotřebuje spát tolik jako lidé kolem ní. Často pracovala dlouho do noci a prala se s otázkami, které si zrovna vzala do hlavy, načež si dopřála tři čtyři hodinky spánku a brzy ráno vstala, aby se pustila do další položky. Posledních devět měsíců řešila U.S.S. Voyager – šlo o loď i o posádku a další statisíce detailů, které se o jejich sedmileté cestě kvadrantem Delta daly vypátrat. Nejprve se pustila do podrobné analýzy veškerých „modifikací“ systému Voyageru, které byly v době, kdy loď nemohli opravovat vyhrazení technici Flotily, provedeny. Nejzajímavější jí logicky připadal ablační štít kolem trupu a transfázová torpéda. Ta jim darovala, či, jak tvrdili na Oddělení časového vyšetřování, nakazila je jimi budoucí admirál Janewayová, aby přežili poslední střet s Borgy a mohli doletět domů. Okamžitě je odstranili. Byla velice efektivní a mohla pro Flotilu představovat velkou taktickou výhodu, ale s podobnou pokročilou
Kruh se uzavírá
35
technologií bylo vždy potřeba zacházet s krajní opatrností, o problémech s časovou osou nemluvě. Ale byly provedeny i další úpravy, třeba zařízení na čištění dilithia, které navrhla šéfinženýrka B’Elanna Torresová, nebo samoopravný systém obvodů, který jim poskytla Sedmá z devíti, bývalý Borg, kterému kapitán Janewayová jako zázrakem dokázala vrátit pochopení pro individuální existenci. To si zasloužilo bližší zkoumání. I když technologie vznikly z čiré nutnosti, byly opravdu objevné. Výzkumná plavidla třídy Intrepid nebyla původně navržena s ohledem na nároky, které na lodě kladly dlouhodobé mise. Edenová ale okamžitě poznala, že inovace z Voyageru půjdou bezpečně používat i na ostatních plavidlech Hvězdné flotily, která byla na dlouhé výpravy určená. S admirálem Kennethem Montgomerym, který měl projekt Uzavřený kruh na starosti, se o tom dohadovala už celé měsíce. Už na začátku sice rozhodli, že než se Voyager vrátí do aktivní služby, upraví ho opět podle standardů třídy Intrepid, doufala ale, že Montgomeryho konečně přesvědčí a že se velká část modifikací z těch, které mu navrhuje, brzy stane standardní součástí plavidel Hvězdné flotily, Voyager nevyjímaje. Když jí před několika týdny oznámil, že už nemá na starosti zkoumání technických úprav Voyageru, ale má se místo toho pustit přímo do analýzy všech vědeckých i kulturních poznatků, které v Delta kvadrantu nastřádali, bylo to jako blesk z čistého nebe. Edenová si nebyla moc jistá, že to měla být odměna za odvedenou práci. Osobně měla podezření, že už je Montgomery jejím neustálým naléháním unavený. Možná se ji jen snažil zaměstnat po dobu, kdy čekali na oficiální vyjádření Hvězdné flotily. Jenomže když se pustila do práce a prošla hlášení, která se objevů v Delta kvadrantu týkala, včetně