Issuu

Indiani_001_003_Sestava 1 7/16/13 9:21 AM Stránka 3

Thomas Jeier

Indiáni Praobyvatelé Severní Ameriky

Indiani 001-006_Layout 1 26/04/19 09:51 Stránka 4

Indiani 001-006.qxd:Layout 1

12.8.2013

10:26

Stránka 5

Obsah První Američané

Anasaziové, Pueblané, Hopiové

Obyvatelé vigvamů

Wampanoagové, Čipevové, Ottavové, Šónýové

Římané divočiny

Irokézové

Civilizované kmeny

Seminolové, Čerokíové, Čoktóové, Čiksóové, Kríkové

Zemědělci západu

Mandanové, Hidatsové, Pónýové

Páni Velkých plání

111

Lakotové, Šajeni, Vrány, Černonožci

Kozáci z jihu

197

Komančové, Kajovové

Orlové jihozápadu

215

Apačové, Navahové

Přátelé bělochů

239

Propíchnuté nosy, Šošoni

Lovci velryb na severozápadě

253

Haidové, Tlingitové

Vzhůru do budoucnosti

267

Indiáni v dnešní době

Cesta do země Indiánů Po stopách Indiánů

298

Indiani 001-006.qxd:Layout 1

12.8.2013

10:26

Strรกnka 6

Indiani 007–296.qxd:Sestava 1

12.8.2013

11:14

Stránka 7

První Američané ANASAZIOVÉ, PUEBLANÉ, HOPIOVÉ

Indiani 007–296.qxd:Sestava 1

12.8.2013

11:14

Stránka 8

První Američané

ůvod indiánských národů je opředen mnoha legendami. Některé skupiny prý do Severní Ameriky přišly z Jižního moře přes Pacifik, jiné přepluly moře ze Sibiře. Některé zdroje, jako např. Kniha Mormonova, dokonce tvrdí, že Indiáni jsou vyhnanými izraelskými kmeny. Podle jedné zvlášť odvážné teorie uprchli Indiáni z Atlantidy, legendárního světadílu, který se brzy poté potopil do moře. Seriózní vědci jsou však přesvědčeni, že mají důkazy o přechodu Indiánů po poslední době ledové, tedy asi před patnácti tisíci lety, přes zamrzlý Beringův průliv ze Sibiře na Aljašku. Během následujících tisíciletí se pak rozšířili po obou amerických kontinentech. Přizpůsobili se geografickým a klimatickým podmínkám, které ve

„První Indiáni lovili dokonce i mamuty.“

Prehistoričtí bizoni byli mnohem větší než jejich potomci. Indiáni je lovili za pomoci oštěpů.

svém novém domově našli, stali se z nich lovci drobné zvěře, sběrači nebo zemědělci. Takže už tehdy nežil v Americe jeden indiánský národ, ale bylo jich velké množství a lišily se stejně jako Norové a Italové. Dorozumívaly se mezi sebou leda znakovou řečí, která se obecně užívala určitě alespoň na pláních prérie. Jedna z nejstarších známých kultur je Sandia, která byla pojmenována podle jeskyně v Novém Mexiku, v níž se našlo množství kamenných nástrojů a hrotů kopí. Prehistoričtí Indiáni, kteří žili v této jeskyni a mnoha dalších, byli lovci velké divoké zvěře, mamutů, mastodontů, velbloudů, bizonů a obřích lenochodů. Pro tuto kulturu jsou charakteristické vroubkované hroty kopí z pazourku.

Indiani 007–296.qxd:Sestava 1

12.8.2013

11:14

Stránka 9

Anasaziové, Pueblané, Hopiové

Okolo roku 10 000 př. n. l. je datovaná kultura Clovis, která dostala jméno podle prvního naleziště poblíž města Clovis v Novém Mexiku. Našly se tam hroty oštěpů, které jsou opracované po obvodu do ostrých hran, a mohly se tak okamžitě po zásahu cíle odlomit. Jsou znakem

Na jihovýchodě dnešních Spojených států připomíná prehistorické indiánské kultury množství mohyl. Od roku 1000 př. n. l. do roku 200 n. l. převládala na území dnešního státu Ohio adenská kultura. Indiáni bydleli v jednoduchých kruhových stavbách z jílu a kůry stro-

První Indiáni hovořili prehistorickým jazykem Amrind, později se vyvinuly samostatné jazyky a dialekty.

Indiánské kmeny Spojených států – podle historické mapy z roku 1899.

této kultury. Archeologové však od té doby objevili takové hroty oštěpů na více místech v Severní Americe. Lidé kultury Clovis byli rozšířeni na celém tomto území a lovili především mamuty. Následovala kultura Folsom, pojmenovaná podle naleziště v Novém Mexiku, objevuje se však také na Vysokých planinách ve Wyomingu a v oblasti Velkých jezer. Lidé kultury Folsom lovili hlavně bizony.

mů a živili se lovem vysoké zvěře a pěstováním dýní a slunečnic. Praktikovali specifický kult mrtvých – pohřbívali je pod obrovskými hliněnými mohylami, které částečně vytvářeli nad rozpadlými domy. Tyto pohřební mohyly můžeme ještě dnes vidět na americkém jihovýchodě. Nejznámější je tzv. Serpent Mound (Hadí mohyla) v jihozápadním Ohiu, která je dlouhá 400 metrů. Had byl pravděpodobně pro

Indiani 007–296.qxd:Sestava 1

12.8.2013

11:14

Stránka 10

První Američané

Na břehu řeky Missouri jsou vystupující náspy stavitelů chrámových mohyl stále viditelné.

Kukuřice byla životně důležitá a říkalo se jí také „Náš život“ nebo „Naše matka“.

adenskou kulturu totemovým zvířetem. Podle předmětů uložených v hrobech identifikovali archeologové výrazné společenské rozvrstvení mezi pohřbívanými. Prostí lidé byli pouze spalováni, mrtvá těla výše postavených se ukládala do otevřených hrobů, dokud se maso nerozpadlo nebo je nesežrala dravá zvěř. Teprve potom byly kosti pohřbeny pod hliněnými valy, někdy i vršeny přes sebe, což vysvětluje různé velikosti těchto valů. Příslušníci hopewellské kultury se věnovali rozsáhlému obchodu (asi 100 let př. n. l. do 400 let n. l.). Archeologové našli v mohylách malované želví krunýře z Floridy, obsidiány z Idaha a měď a stříbro z Ontaria. Jejich obchodní síť se rozpínala od východního pobřeží k západnímu. Lidé hopewellské kultury byli

lovci a zemědělci a na vrcholu jejich rozvrstvené společnosti stáli mocní kněží. Ještě výraznější byla tato hierarchie v mississippské kultuře, která se nalézala mezi Kanadou a Mexickým zálivem v letech 500 až 800 n. l. Kromě pohřebních mohyl vytvářeli lidé této kultury i mohylové náspy nahoře s plošinami, připomínající chrámové pyramidy některých vyspělých kultur střední Ameriky, podle nichž se jim říká stavitelé chrámových mohyl („Temple Mound Builders“). Na plošinách těchto až patnáct metrů vysokých pyramid prováděli jejich kněží důležité rituální úkony. Cahokia Mound, která se dochovala a dnes je chráněnou památkou, sahá dokonce do výšky třiceti metrů. Lidé mississippské kultury získali z Mexika lepší kukuřici a fazole a žili v rozvi-

Indiani 007–296.qxd:Sestava 1

12.8.2013

11:14

Stránka 11

Anasaziové, Pueblané, Hopiové

nutější a podstatně lépe organizované společnosti než adenští a hopewellští Indiáni. Jejich obchodní síť se rozprostírala od pobřeží k pobřeží a na jih až dolů k Mexiku. Prehistorické kultury amerického jihozápadu Život Indiánů na dnešním jihozápadě USA mezi lety 300 př. n. l. a 1450 n. l. určovaly především tři kultury. Ještě dnes se dá nalézt množství staveb a dokladů kultury Hohokam, která byla rozšířena v jižní části dnešní Arizony. Jméno jí dal indiánský kmen Pimů, který na tomto území žije dnes, a znamená prostě „ti, kteří odešli“. Aby mohli v extrémně suché Sonorské poušti sklízet dvakrát do roka – na jaře při tání sněhu a v srpnu během období dešťů – zřídili Hohokamové systém zavlažovacích kanálů, které se po jejich polích s kukuřicí, fazolemi a dýněmi rozpínaly jako pavoučí síť. Byly asi tři metry široké a jen dva metry hluboké, aby se ztrácelo co nejméně vody. Ta trocha vody pocházela z řek a výmolů. Během prvních století bydleli v jednoduchých polozemnicích se střechami z proutěného pletiva a roští, asi od roku 1150 také v několikapatrových jílových domech. Jeden z nejpůsobivějších hohokamských domů je možné

navštívit v Casas Grandes v Arizoně. Je jisté, že Hohokamové byli ve spojení s některými z rozvinutých kultur Střední Ameriky – na obrovských hřištích se zápalem hrávali míčové hry. Paralelně s kulturou Hohokam se rozvíjela kultura Mogollon v horách severní Arizony a Nového Mexika. I tito prehistoričtí Indiáni žili zpočátku v jednoduchých

„Prostí lidé byli pouze spalováni.“

polozemnicích a později stavěli dvou či třípatrové jílové domy. Používali kamenné zbraně a nástroje, lovili zvěř, pěstovali kukuřici, fazole a dýně a sbírali ořechy a bobule. Zásoby na zimu skladovali v tmavě červených a hnědých keramických nádobách. Tmavě červená hlína je typickým znakem kultury

Prehistoričtí Indiáni se zabývali především zemědělstvím a pěstovali hlavně kukuřici a dýně.

Indiani 007–296.qxd:Sestava 1

12.8.2013

11:14

Stránka 12

První Američané

Nahoře: V kruhových kivách se konaly náboženské obřady. Dole: Montezuma Castle, skalní obydlí Indiánů Sinagua.

Mogollon. Její členové žili většinou v menších skupinách, muži odcházeli na lov, ženy pracovaly na polích a staraly se o domácnost. Zdá se, že jejich společnost rozvrstvena nebyla. Oblékali se do kůží a nosili boty z vláken juky. Své bohy uctívali v kruhových místnostech zvaných kivy. Proslavily je keramické misky s černobílým ornamentem z let 900 a 1200 n. l.,

kdy jejich kultura procházela obdobím rozkvětu. Její zánik urychlilo zřejmě dlouhé období sucha a invaze nepřátelských kmenů. První činžáky Spojených států Návštěvník se zájmem o archeologii se bude v kaňonu Chaco v Novém Mexiku cítit jako v ráji. Mezi lety 900 a 1130 n. l. zde žilo přes tisíc Anasaziů v asi třiceti skalních domech s více než tisíci místnostmi. Do výšky pěti pater vyčnívala ze suché země obytná osada ve tvaru půlměsíce – Peublo Bonito, první „činžák“ Severní Ameriky. Masivní zdi vytvořené z nesčetného množství kamenů a osm set místností s dveřmi, okny a umělecky vyvedenými nástěnnými rohožemi sloužily jako domov mnoha rodinám. Anasaziové dostali své jméno od Navahů. Jeho význam je „nepřátelští předchůdci“. Oni sami si říkali „lidé“. Žili mezi lety 500 a 1300 n. l. v soutěskách amerického jihozápadu, během prvních staletí v jednoduchých polozemnicích, později ve vícepatrových skalních domech, tzv. skalních městech. Vestavovali je částečně do stěn kaňonu, aby tak získali lepší ochranu před divokou zvěří, přírodními katastrofami a svými nepřáteli, Apači a Navahy.

Indiani 007–296.qxd:Sestava 1

12.8.2013

11:14

Stránka 13

Anasaziové, Pueblané, Hopiové

Život ve skalních domech byl naplněn tvrdou prací: ženy drtily kukuřici, sešívaly králičí kůže do teplých přehozů, v kamenných hrncích vařily zeleninové polévky. Muži upevňovali na ratiště svých oštěpů nové kamenné hroty. Na kamenité zemi plápolaly ohně. Na polích na břehu řeky rostla kukuřice, fazole, dýně a další plodiny. Zdokonalený zavlažovací systém zajišťoval dostatek úrody. Zásoby Anasaziové skladovali v hliněných nádobách. Muži i nadále lovili malá zvířata, aby nebyli zcela závislí na zemědělství a libovůli přírody. Anasaziové rozvinuli vyspělou kulturu. Kaňonem Chaco vedly široké cesty a spojovaly sídliště s centry vyspělých kultur v Mexiku. Tito lidé znali letopočty a měli sluneční hodiny, které byly objeveny teprve před několika lety. Vyráběli umělec-

ky ztvárněné keramické nádoby a koše, archeologové našli dokonce i kamenné podnosy s reliéfy a hudební nástroje. Komunikace mezi často velmi vzdálenými osadami zajišťovaly hlídky, které stály na vysokých náhorních plošinách skal a předávaly si zprávy pomocí světla odráženého od broušených obsidiánů nebo nočních ohňových signálů. Jejich společnost byla organizována do klanů, v nichž se příbuzenská posloupnost dědila po matce. Každý klan měl vlastní pole a kivu, která sloužila jako obřadní a shromažďovací prostor. Závislost na přírodě z nich učinila velmi nábožensky založený národ – téměř všechny společenské akty se vztahovaly k úspěšnému hospodaření a tolik potřebnému dešti. Drsné prostředí, ve

Zbytky prvních činžáků USA v kaňonu Chaco.

„Z kukuřičných pokrmů dostávaly ženy Anasaziů artritidu.“

Anasaziové splétali sandály z vláken juky. Díky koženým podešvím lépe držely.

Indiani 007–296.qxd:Sestava 1

12.8.2013

11:14

Stránka 14

První Američané

Pueblo Taos Pueblo Taos, vesnice Pueblanů Tiva, leží asi míli na sever od Taosu v Novém Mexiku. Její indiánské jméno zní Tua-tah a znamená „naše vesnice“. Existuje už skoro tisíc let a za tu dobu se nezměnila. Muži parkují svoje pick-upy na prašné „plaze“ (náměstí) a ženy nakupují v blízkém supermarketu. Vícepatrové domy však vypadají přesně tak jako v roce 1540, kdy tudy procházel Francisco Vásquez de Coronado se

rozdělovala na severní a jižní polovinu říčka Rio Pueblo de Taos. V bytech v současnosti není zavedena elektřina ani voda. Ženy ještě pořád vkládají pecny chleba do jílových forem, muži vyřezávají nástroje před domovními dveřmi. Děti si hrají se psy. S příchodem Španělů se mírumilovný život změnil, ale až v roce 1680 došlo ke krvavému povstání, které postihlo také ženy i děti. Španělé byli vyhnáni. Taos se ubránil i vlivu amerických kolonistů. Vesnice se stala kulturním

a proto se o předcích těchto Indiánů mnoho neví. Předpokládá se, že jsou to potomci Anasaziů, kteří svá obydlí opustili kolem roku 1400. Rodiny drží pevně pohromadě, převládá u nich

svými dobyvateli a pátrali po legendárních sedmi zlatých cibolských městech. Španělé byli velmi zklamaní, když zjistili, že domnělé zlato jsou jen jílové zdi, které se zlatě třpytí ve slunečním svitu. Vesnici Taos už tehdy

ostrovem uprostřed „amerického způsobu života“ – tak jako Acoma a další puebla v Novém Mexiku. Bydlí zde asi dva tisíce lidí. Jsou tu zakázány archeologické vykopávky,

katolická víra. Obyvatelé Puebla Taos jsou známí také svou obchodní činorodostí: ceny vstupného jsou neuvěřitelně vysoké a za fotografování se musí platit zvlášť. Že by pozdní pomsta na bílých?

Indiani 007–296.qxd:Sestava 1

12.8.2013

11:14

Stránka 15

Anasaziové, Pueblané, Hopiové

kterém žili, neposkytovalo žádný čas pro válečné výboje. Muži sahali po zbraních, jen když byli napadeni, a nemuseli svou mužnost dokazovat válkami. Snažili se především o úspěšný lov a bohatou úrodu. V kaňonu neměli největší moc ani náčelníci, ani matky klanů, nýbrž kněží. Byli však také zodpovědní za špatnou úrodu nebo jiná neštěstí. Mnoho otazníků ohledně zmizení Anasaziů Zlatá doba Anasaziů skončila až kolem roku 1400 n. l. Vědci zatím nepřišli na to, proč Anasaziové opustili kaňon Chaco. K nejpravděpodobnějším teoriím vysvětlujícím jejich zmizení patří přerušení obchodního spojení s Mexikem anebo zničení polí suchem, čímž přišli o obživu. Za jejich záhadné zmizení by mohly být zodpovědné i válečnické kmeny Apačů a Navahů. Ti, kdo přežili, přešli do údolí řeky Rio Grande v Novém Mexiku, kde založili nové osady a ve zprávách španělských dobyvatelů, kteří vnikali na jihozápad pozdějších Spojených států začátkem 16. století, se objevují jako „Pueblané“. Španělští dobyvatelé pátrali v oblasti Země kaňonů po „Sedmi mytických městech cibolských“ s domy z čistého zlata,

našli však jen patrové stavby indiánských zemědělců. Potomci Anasaziů žili v pevných domech z vepřovic a jílu, které se ve svitu večerního slunce třpytily jako zlato. Ačkoliv se rozpadli do několika kmenů, byli známí pod obecným názvem „Pueblané“, který jim dali Španělé, jimž indiánské vesnice připomínaly jejich vlastní „pueblos“ (vesnice) ve vzdálené domovině. Indiáni se proti vetřelcům bránili. Ovce a dobytek španělských osadníků spásaly trávu na jejich pastvinách a ničily jejich pole.

Většina místností obrovských skalních domů sloužila ke skladování kukuřice a dalších zásob.

Předpokládá se, že Pueblané jsou potomky Anasaziů.

Indiani 007–296.qxd:Sestava 1

12.8.2013

11:14

Stránka 16

První Američané

Stavby v pueblech se během staletí téměř nezměnily.

Rozzlobení Pueblané kolonisty napadli a během revolty v roce 1680 jim uštědřili citelnou porážku, která zpomalila španělskou kolonizaci o dvanáct let. Ale invazi bílých už nešlo zastavit.

Misionářské kostely ve vesnicích jsou jen zdánlivé pomníky vítězství, které se ve skutečnosti nikdy nekonalo. Většina Pueblanů byla sice pokřtěna, přijala však jen dílčí části nové víry a v podstatě i nadále uctívá vlastní duchy a bohy. Na rozdíl od Navahů a většiny ostatních kmenů Pueblané do jisté míry odolali civilizaci a žijí podobně jako před více než sto lety. Nechtějí se přizpůsobovat a nadále praktikují zvyky a tradice, které patří ke kultuře jejich předků. Společnosti bílých se samozřejmě nemohli uzavřít zcela – ve většině vesnic se mluví španělsky a anglicky, před starými obytnými

Po dobyvatelích přišli misionáři, ale ani ti nebyli u Pueblanů příliš úspěšní. Navzdory totálnímu obležení více než dvaceti různými církvemi a sektami se dodnes zdařile brání evangelizaci.

pevnostmi stojí malá nákladní auta a i elektřina si našla do vesnic cestu. Turismus přinesl určitou komercializaci a mnoho Indiánů už nepracuje na polích, ale v továr-

Při posvátném Hadím tanci bylo fotografování povoleno jen na začátku.

Během povstání Pueblanů přišlo o život více než čtyři sta Španělů.

Indiani 007–296.qxd:Sestava 1

12.8.2013

11:14

Stránka 17

Anasaziové, Pueblané, Hopiové

nách bělochů. „Ale to jsou jen formality,“ popisuje jeden Pueblan. „Nesmíme ztratit spojení s okolím, musíme být schopni žít v kontaktu s okolním světem, duší však navždy zůstaneme Anasazii.“ Sedm takových vesnic leží blízko Santa Fe. Patří mezi ně Tesuque, která je osm mil na sever. Existuje už od roku 1250

centru, kde se prodávají výrobky uměleckých řemesel. K severněji položeným vesnicím patří Nambe a San Ildefonso, která se proslavila svou černou keramikou. Kolem roku 1920 rozvíjela tamní svébytný styl místní indiánská umělkyně Maria Martinezová.

a je známá svými hrnčířskými výrobky. Na náměstíčku stojí misionářský kostel a domy z jílu. Ve srovnání s Taosem je to spíše malé pueblo. To platí i o Pojoaque a jeho turistickém

San Juan leží na východním břehu řeky Rio Grande, naproti San Gabrielu, první španělské osadě západně od Mississippi, a naproti vesnicím Santa Clara a Picuris, která před pří-

„Duší navždy zůstaneme Anasazii.“

Pueblané si váží prostého života a vůči bělochům se stavějí kriticky.

Indiani 007–296.qxd:Sestava 1

12.8.2013

11:14

Stránka 18

První Američané

chodem Španělů čítala 3 000 obyvatel.

Pueblanský pohlavár na počátku 20. století.

Sedm zlatých měst cibolských V každé z těchto vesnických osad se vyvinula jedinečná kultura. Isleta se nachází čtrnáct mil od města a tvoří ji několik osad, které byly během revolty napadeny Španěly. Sandia patřila k „Sedmi zlatým městům“, po kterých se svými vojáky pátral Coronado. Santa Ana se nachází na spodním toku řeky Jemez a je pro návštěvníky uzavřená. Zia je známá díky své keramice a také slunečnímu symbolu, který byl zvěčněn na mexické vlajce. V Jemezu se odehrávají nádherně barevné oslavy a tance. Obyvatelé San Felipe jsou velmi konzervativní a uctívají svatého Filipa. Santo Domingo, které je také silně konzervativní, je známé díky Kukuřičnému tanci, který se koná vždy v srpnu. Pueblo Acoma je nanejvýš působivá osada. Legendární nebeské město leží na rozpukané náhorní plošině stranou amerických dálnic. Podle legendy bylo obydleno ještě před narozením Krista. Misionářský kostel „San Estevan del Rey“ byl

„Acoma je nejstarším souvisle obývaným pueblem, a to od 12. století n. l. do současnosti.“

Každé pueblo má vlastní vzory a tvary.

Indiani 007–296.qxd:Sestava 1

12.8.2013

11:15

Stránka 19

Anasaziové, Pueblané, Hopiové

postaven v roce 1639 a je chráněnou památkou. Příkrá štěrková ulice vede vzhůru k hliněným domům, v nichž není elektřina ani přívod vody. Do vesnice se smí vstoupit jen s indiánským průvodcem. Místní prodávají hrnčířské výrobky a turismus tolerují jen proto, že je jejich jediným zdrojem příjmů. Jedinečnost jednotlivých vesnických komunit se nejlépe od-

pro uchovávání potravin v chladných zimních měsících. Indiáni „popisovali“ nádoby symboly, protože neznali písmo, a z nich se později vyvinuly umělecké a nápadité ornamenty. Zejména díky Marii Martinezové se toto umění mezi bělochy zpopularizovalo. Kolem roku 1920 vyvinula proslulou černou keramiku, která se od té doby stala typickou pro puebla San Ildefonso a Santa Clara. Temná čerň vzniká po-

ráží v umění. Všechna puebla rozvinula hrnčířské řemeslo až k mistrovství, ačkoliv Indiáni do příchodu bílých neznali kolo, a proto ani hrnčířský kruh. Přesto jsou jejich keramické nádoby stejně souměrné jako ty zhotovené na hrnčířských kruzích. Podle tvaru nádob, symbolů a geometrických vzorů lze určit, ze které vesnice pocházejí. Tato dovednost vznikla z nutnosti vyrobit co nejvíce nádob

mocí intenzivního kouře při vypalování. Vzory a symboly se do nádob vyrývají před vypálením. Stejně jako San Ildefonso a Santa Clara vytvořily vlastní umělecké směry i jiné vesnické komunity. Ve vesnici Zia jsou to zejména malované květinové vzory většinou na krémovém podkladu, v San Juanu hrnce v barvě slonoviny a v Acomě tenkostěnné, a díky tomu lehounké nádoby s černým a čer-

Obyvatelky Santa Clary hrdě předvádějí své umělecké hrnčířské výrobky.

Historické pueblanské budovy neměly dveře ani okna. Dovnitř se lezlo po žebříku vikýřem.

Indiani 297–303_2019_Layout 1 26/04/19 11:13 Stránka 302

302

Rejstřík Evans, John

Amherst, sir Jeffrey Attacullaculla

35, 37 79

Baker, Gerard Bascom, George N.

286, 287 220, 221, 222 Bent, Charles 138 Bent, George 138, 160 Bent, William 138, 139, 151 Benteen, Frederick W. 180, 181, 183 Bodmer, Karl 94, 95, 98, 100 Bowlegs, Billy 90, 92 Buffalo Bill (Cody, William F.) 168, 169, 184 C

Catlin, George

94, 97, 100, 198 Carleton, James H. 221, 238 Carrington, Henry B. 144, 145, 146, 147, 149 Chapman, Serle 178, 179 Charging Cloud, Brian 296 Chivington, John M. 154, 155, 156, 157, 161, 162, 164 Clark, William 100, 102, 110, 240, 249, 251 Cochise 217, 220, 221, 223, 226 Cornplanter 67 Coronado 14, 18, 108, 219 Crook, George 174, 175, 185, 222, 227, 229, 230, 231, 232, 252 Custer, George A. 169, 170, 171, 174, 177, 178, 179, 180, 181, 182, 183, 268, 287 Č

Černý jestřáb Černý kotel

39 157, 158, 159, 170

Deganawidah Dva měsíce

46, 47 182

Fetterman, William J. Forsythe, James A.

148 194

Gatewood, Charles B. 231, 232 Geronimo 200, 216, 217, 226, 227, 229, 230, 231, 232, 276 Grant, Ulysses S. 173 Grattan, John L. 140

227, 234

Parker, Quanah

201, 204, 205, 210 Pocahontas 26 Pontiac 34, 35, 36, 37 Pratt, Richard H. 275, 276, 277 R

Ross, John Rudý oblak

Hansová, Birgit, Dr. 270 Hiawatha 43, 44, 46 Hnědá lasička 115 Howard, Oliver O. 223, 245

Římský nos

Jackson, Andrew 39, 84, 88 Jeffords, Thomas 223 Jemison, Peter 54 Jemisonová, Mary 54, 60, 61 Josef 242, 243, 244, 245, 247, 248, 249 K

Kapitán Jack Král Filip

246 30, 31

Lewis, Meriwether

102, 249

79 141, 144, 145, 147, 149, 150, 151, 173, 185, 194, 282

102, 251 212, 213, 214 212, 213, 214 169, 172, 173, 174, 176, 184, 185, 192, 193, 246, 268 Sequoyah 80 Sheridan, Philip H. 166, 170, 182, 189, 268 Sherman, William T. 213, 244 Smith, John 26 Sullivan, John 54, 66 Šílený kůň 129, 148, 149, 173, 174, 179, 181, 184, 185, 186, 192, 268

Tecumseh Terry, Alfred Tupý nůž

Nana

224, 225, 229

Osceola

167

Sakajawea Satank Satanta Sedící býk

MacKenzie, Ronald S. 208, 209, 214 Malý vlk 187, 188, 189, 191 Mangas Coloradas 217, 220–222, 224, 225 Massasoit 27, 30 Masterson, Bat 208, 209 Mato Tope 100 McKinn, Santiago 228, 229 Miles, Nelson A. 187, 231, 232, 247 Muž, který se bojí svého koně 141, 144, 147, 185

Eskiminzin

154, 156, 157, 158

37, 38, 40 174, 176 187, 188, 189, 190, 191

Velká noha 192, 193, 194, 268 Victorio 217, 224, 225, 226 Vondall-Rieková, Monique 273 W

Wagner, Curly Bear 290, 291 Washington, George 61, 65, 66 Weatherford, William 83, 84 Whitside, Samuel 194, 195 Wovoka 184, 193 Wynkoop, Edward 157, 158 Z

84, 88, 89

Zrcadlo

244, 245, 247

Indiani 297–303_2019_Layout 1 26/04/19 11:13 Stránka 304

Thomas Jeier INDIÁNI Praobyvatelé severní Ameriky Z německého originálu Das grosse Buch der Indianer, vydaného nakladatelstvím Ueberreuter ve Vídni v roce 2011, přeložila Linda Klvaňová Redigovala Eva Zajíčková Odborná revize Kateřina Klápšťová Odpovědná redaktorka Petra Diestlerová Technická redaktorka Halina Kaslová Bechyňová Počet stran 304 Vydala Euromedia Group a. s. v edici Universum, Nádražní 30, 150 00, Praha 5, v roce 2019 jako svou 10 615. publikaci Sazbu zhotovilo TYPOSTUDIO, s. r. o., Praha Tisk Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Vydání druhé www.euromedia.cz Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 32, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz