DŮM
V PLAMENECH
Přeložila Petra Florianová
HOUSE ON FIRE Copyright © 2019 by Bonnie Kistler Translation © Petra Florianová, 2019 ISBN 978-80-249-4038-0
Dum v plamenech OK.indd 4
14.10.19 10:39
Dům lháře je v plamenech, ale nikdo mu nevěří. – Turecké přísloví „Dávám přednost jeho lži před pravdou,“ řekl král vezírovi. „Vaše pravda vzešla ze srdce pokřiveného záludností. Jeho lež vzešla z dobrého srdce, vzešlo z ní dobro.“ – Šejk Saadi Shirazi, Dobrá lež … že budu říkat pravdu, celou pravdu a nic než pravdu. – Přísaha na bibli, skládaná svědky u amerických soudů.
Dum v plamenech OK.indd 7
14.10.19 10:39
Kapitola první
N
ejlepší den života Kipa Conleye skončil půl hodiny před půlnocí. Ten den by skončil tak či tak, ale Kip předpokládal, že jeho nejlepší část potrvá navždy. Ten den se odpoledne dozvěděl, že ho přijali na vysněnou vysokou školu, za třicet minut mu bude osmnáct a podle zákona bude moct dělat cokoli, na co si vzpomene. Sice ještě nebude moct pít alkohol a být zvolen do Kongresu, ale na Atwoodově party v tu chvíli pivo teklo proudem, kolovala výborná tráva a holka, která se mu zrovna kroutila na klíně, mu svým povolným tělem dávala jasně najevo svůj zájem. „Tohle je nejlepší den mýho života!“ zakřičel a dívka na jeho klíně se dmula pýchou, protože se domnívala, že příčinou té radosti je právě ona. Večírek probíhal po celém nákladně zařízeném domě Atwoodových, z reproduktorů v obývacím pokoji v přízemí burácela hudba, která se linula nahoru po obou schodištích. V předsíni se mísili nově příchozí s těmi, kteří přecházeli z jedné místnosti do druhé. Byl tu snad celý maturitní ročník střední školy v St. Alban – teda všichni, kteří něco znamenali, přinejmenším v očích přítomných. Během uplynulého týdne se všichni dostali na nějakou vysokou a všichni měli náladu oslavovat. S lahví u pusy poskakovali do rytmu hudby, upocená těla se navzájem
Dum v plamenech OK.indd 9
14.10.19 10:39
10
bonnie kistler
dotýkala. Z reproduktoru se ozývala Taylor Swift se svou písničkou „Shake It Off“ – „Setřes to“ – a tančící středoškoláci cítili, jak ze sebe doslova setřásají veškeré napětí posledních týdnů. Setřásali ze sebe týdny, kdy netrpělivě čekali, až přijde pošta, měsíce učení a psaní esejí, roky, kdy se snažili přetvořit v toho nejlepšího uchazeče, po kterém touží každá univerzita. Shake It Off. Shake It Off. Na jaře 2015 se písnička Taylor Swift stala hymnou snad každé střední školy a podobné oslavy jistě probíhaly i v dalších bohatých čtvrtích po celých Státech, všude tam, kde měli maturanty přijaté na vysoké školy a aspoň jeden z nich neměl o víkendu rodiče doma. Když písnička dohrála, vylezl Ryan Atwood na kuchyňský ostrůvek, jehož desku si Ryanova matka nechala na zakázku vyrobit z drahé žuly, a ztlumil reproduktor. „Na nás!“ zakřičel na své spolužáky a se zdviženou lahví dodal: „A na ještě větší a lepší party příští rok!“ Dav pochvalně zahučel a někdo znovu zapnul hudbu a začalo se tančit. Atwood ale hudbu zase vypnul a veškerý pohyb se zastavil jako při hře na sochy. „Jedna věc by mě ale zajímala,“ zařval, „jak se do prdele dostal Conley na Duke?“ Všichni se zasmáli, Kip nejhlasitěji. Zaklonil se, připravený na to, že si ho vychutnají. „Jako dobrý,“ pokračoval Atwood, „možná na to měl známky, ale v čem jiným je dobrej? Ve sportu? Jediný, čím pomohl fotbalovýmu týmu, byla organizace sázek. V divadle? Pamatujete si, jak ho skoro vyhodili z dramaťáku, když si do Hamleta přidal další verše, aby nebyl takovej posera? Dobrovolnictví? Nic. Takže žádný dobrý skutky, jen hodně špatnejch. Třeba na Silvestra, když řídil namazanej. Přišel kvůli tomu o řidičák. A hádejte, jak se sem dneska dostal.“ „Autem!“ ozvalo se sborově a dav zabučel. „A dál… loni ho chytli, když kradl v obchodě.“ „Počkej, to mě ale hned pustili,“ protestoval Kip. Ještě pořád se smál. Byly chvíle, kdy si svou pověst zlobivého kluka užíval, a tohle byla jedna z nich. Konečně se k němu dostal joint a on
Dum v plamenech OK.indd 10
14.10.19 10:39
dům v plamenech
11
s chutí natáhl a s pevně semknutými rty ho poslal dál dívce, která seděla vedle něj. „Má nejtlustší složku s výchovnými přestupky v historii naší školy.“ „Ale to jen proto, že jsem ke každému obvinění podal dvacetistránkové vyjádření.“ „Kámo, na střechu tělocvičny jsi dal kozu.“ „No jo,“ potvrdil Kip, jemuž se to, že je v centru pozornosti, velmi líbilo, „to byly časy.“ Pamatovali si to i ostatní spolužáci a obdivně se zasmáli. „Ale co,“ řekl Atwood, „na tebe, Conley. Blahopřeju a tak dál.“ Kip si ze stolu vzal svou prázdnou lahev a pokynul jí. Atwood pak znovu zapnul hudbu a všichni se dali do tance. Ta nejlepší věc na nejlepším dni v životě je, že všechno potom bude už jen a jen lepší. Asi tak za hodinku odejde s tou holkou do nějakého prázdného pokoje a potom, co se odpotácí dolů a někdo ji odveze, se otočí na bok a usne. Ráno se probudí střízlivý a spokojený, s oběma nohama na startovní čáře a připravený vystřelit do světa. Pryč z bezvýznamného městečka ve Virginii a ven do velkého světa. Prolítne vysokou školou, pak bude pár let pracovat na Wall Street, pak ještě stráví pár let mezi uznávanými poradci nebo tak něco a pak přímo do politiky. Připadal si, jako by ten den zdolal vysokou horu, ze které před sebou jasně vidí, jak se před ním jeho cesta životem slibně vine a rozbaluje. Ale přesně ve 23:30 se jeho nejlepší den v životě změnil v ten úplně nejhorší. „Kdo je to?“ zeptala se dívka a rychle se na Kipově klíně narovnala. Kouknul se přes celou místnost směrem, kterým se dívala, a přes marihuanovou mlhu uviděl hlavu plnou měděných kudrlin. Jeho čtrnáctiletá nevlastní sestra se prodírala davem a se zoufalstvím v očích si prohlížela obličeje. Na takovou party byla příliš malá a už vůbec nebyla ten typ, který by toužil po tom se na ni dostat. Její přítomnost měla jen jediné vysvětlení. „Do hajzlu!“ zavrčel a zvednul se.
Dum v plamenech OK.indd 11
14.10.19 10:39
12
bonnie kistler
Chrissy začala hledat jiným směrem a Kip se za ní vydal přes kuchyň do vstupní haly. Měla na sobě pyžamo, přes které si oblékla pláštěnku, na nohou holiny a kolem lýtek reflexní pásky. Když to uviděl, trochu si oddechl. Pokud sem přijela na kole, znamená to, že táta ještě nečeká před domem ani nekrouží na příjezdové cestě. Natáhl ruku přes hlavy opilých spolužáků a vzal ji za rameno. Vyhrkla: „Kipe!“ „Vrátili se?“ „Jsou na cestě. Máma volala.“ „Sakra.“ Měly ho čekat ještě dva dny svobody. „Proč jsi nezavolala?“ „Zavolala!“ „Aha.“ Vibrace, které cítil v kapse, přičítal něčemu úplně jinému. „Ještě to můžeme stihnout. Můžeme ještě pořád být doma dřív než oni,“ zatahala ho za rukáv. „Pojď. Rychle!“ Vzal si bundu a vyběhl za Chrissy ze dveří. Peter Conley byl typ člověka, který neuměl být spolujezdcem. Když jel autem, nutně musel být ten, kdo ho řídí. Leigh nějakou dobu trvalo, než si na to zvykla. Její otec ani Ted takoví nebyli. Ale začala to brát jako jednu z výhod svého druhého manželství. Čas, kdy nemusí řídit, se naučila využívat k práci, a když cestovali v noci a v dešti jako třeba dnes, opřela se do sedačky a nechala se rytmickými pohyby stěrače ukolébat ke spánku. Peter ale rád při řízení poslouchal zprávy, a dnešní zprávy byly příliš hrozné na to, aby se u nich dalo klidně usnout. Další střelba ve škole. Další teroristický útok. Nechtěla, aby jejich výlet k výročí skončil na vlně špatných zpráv. Už jen to, že museli odjet o dva dny dřív, bylo dost špatné. Zrovna si připíjeli skleničkou šampaňského („Nejlepších pět let mého života,“ řekl Peter. „Na dalších padesát,“ doplnila Leigh, protože láska je nenasytná.), když jí v kabelce zazvonil telefon. Rodiče dospívajících dětí si nemůžou dovolit zvonění telefonu ignorovat, obzvlášť když je to
Dum v plamenech OK.indd 12
14.10.19 10:39
dům v plamenech
13
poprvé, co je nechali doma samotné. Tentokrát to ale nebyly děti, kdo volal. Byl to Richard Lowry z New Yorku s doporučením nového klienta, který má ale čas na schůzku jen v sobotu ráno. Mohla by přijít? Protože teď zrovna sama pro firmu moc hodin nevyúčtovávala a školné bylo vyšší a vyšší, ani tento telefonát nemohla ignorovat. Byli ale zrovna na výletě k výročí a stálo ji tolik úsilí, aby bylo všechno dokonalé! Jako rozvodový právník a zároveň jako šťastně podruhé vdaná matka od rodiny moc dobře věděla, že tajemství úspěšného manželství spočívá v tom, že se na něm neustále pracuje. Upřednostňuje se před vším. Starejte se o své manželství, jako by to bylo zaměstnání číslo jedna. Dvě třetiny druhých manželství končí rozvodem, ale Leigh byla odhodlaná tyto statistiky pokořit. Jen s velkou nechutí dovolovala, aby jí práce tyto snahy narušila. Peterovi to ale nevadilo. Odpoledne totiž volal Kip, aby se pochlubil s úžasnými novinkami o tom, že ho přijali na Duke, a Peter se těšil, že to všichni spolu oslaví. Až přijedou domů, děti už budou určitě spát, ale Peter se chystal, že je ráno všechny vezme na slavnostní snídani. V rádiu hlásili, že přes noc přestane pršet a že zítra bude slunečno s teplotami kolem dvaceti stupňů. Jenže hned nato se vysílání vrátilo zpět ke střelbě ve škole v Missouri. Leigh to už nemohla vydržet. „Nechceš, abych na chvilku řídila?“ Peter zakroutil hlavou. „Ne, jede se mi dobře.“ „Určitě?“ Přejela mu prsty po předloktí. „Musíš být vyčerpaný.“ Zasmál se a stiskl jí ruku. Golf, který si v rezortu objednal, zrušili kvůli dešti, stejně tak i projížďku na koni, na kterou se chystala Leigh, a výšlap do hor, který si naplánovali společně. Místo toho zůstali v apartmánu, objednávali si pokojový servis a užívali si tolik sexu, kolik si jen pár, který se blíží padesátce, může přát. Od svatební cesty neměli možnost se milovat jinde než pod střechou, která zároveň poskytuje domov několika dospívajícím dětem s velmi dobrým sluchem. Teď už ale byly děti dost staré, aby mohly pár dní zůstat samy a aby Leigh a Peter
Dum v plamenech OK.indd 13
14.10.19 10:39
14
bonnie kistler
mohli na chvíli odjet a odhodit všechny zábrany. Bylo to vzrušující, i když bylo chvílemi poněkud překvapivé slyšet, jaké zvířecí zvuky se jim ještě stále ukrývají pod kůží. „Ježíši,“ vzpomněla si Leigh, „úplně jsme si zapomněli pustit, co nám děti s sebou natočily.“ „Natočily?“ dělal si Peter legraci. „Copak je rok 1985?“ „Hele, dědo, i teď se říká natočit, i když je to digitálně. Každý, kdo je in, to říká.“ „Jo, to říká paní, která ještě pořád používá iPod.“ Leigh se zasmála a zaštrachala v kabelce. Když ve středu večer odjížděli, Chrissy jí do tašky strčila její starý iPod. Stáhli jsme vám nějakou hudbu na cestu, řekla a Kip se přitom potutelně usmíval. Peter přepnul rádio a ozvala se první písnička. Leigh už po pár tónech rozeznala začátek písničky „Highway to Hell“. „Haha, hrozně vtipný,“ řekla. Ale když se ozval zpěv, ihned poznala, že to nejsou AC/DC a že to není ani žádná cover verze. „To zpívají děti!“ zavýskla a zvýšila hlasitost. Na nahrávce se jí podařilo rozeznat všech pět. Hluboké barytony dvojčat, Kip jak skřehotající teatrálním tenorem, tak i rapující beatbox, pak tam byla Chrissy se svým silným čistým sopránem a Mia tenoulince šeptající na pozadí všech hlasů. Leigh a Peter se na sebe podívali a vyprskli smíchy. Když byli minulý měsíc Zack a Dylan doma na jarní prázdniny a Peter měl na víkend Miu, musely si děti někde vypůjčit karaoke a připravit jim tohle překvapení. Pak následoval ještě asi tucet dalších písniček – „King of the Road“, „Life in the Fast Lane“, „Get Outta My Dreams, Get Into My Car“ – a Leigh se smála, až jí tekly slzy. „Nemůžu uvěřit, že to nazpívaly.“ Peter uznale pokýval hlavou. „Ten kluk je opravdu blázen.“ Leigh se pousmála. Za tímto kouskem si také představila Kipa a jeho nadání na blázniviny, ale moc dobře věděla, že zároveň bylo potřeba zvláštních schopností Chrissy, aby do toho všichni šli. Právě Chrissy byla lepidlo, které celou rodinu spojovalo. Kaž dého milovala a každý zase miloval ji, takže bylo zcela jasné, že se všichni museli milovat navzájem.
Dum v plamenech OK.indd 14
14.10.19 10:39
dům v plamenech
15
Poslední písnička ale nebyla karaoke. Zpívaly jenom děti, vytvořily si svou vlastní skupinu, která nazpívala písničku „We Are the Family“, a v tuto chvíli se Leigh rozplakala opravdu. Před šesti lety se cítila jako prázdná vysušená slupka – bylo jí čtyřicet let, najednou byla nečekaně bez partnera, s napjatým rozpočtem a se třemi dětmi, které měla začít vychovávat úplně sama. A teď byla tady – vdaná za správného muže, matka a nevlastní matka této neuvěřitelné bandy dětí. Jejich rodina byla ta nejlépe stmelená, kterou kdy poznala, ať v životě, nebo v práci. Říká se, že druhý sňatek je vítězství naděje nad zkušeností, ale jejich manželství bylo opravdovým vítězstvím štěstí a lásky a plánování budoucnosti, a ne ohlížení se zpět. Požehnaný nebylo zrovna slovo, které by často používala, ale nebylo pochyb, že se na ně usmálo štěstí a že jim požehnalo život, který si spolu vybudovali. Ve chvíli, kdy nahrávka skončila, jí v kabelce zazvonil telefon. Bylo už po půlnoci, netušila, kdo by jí v tu dobu mohl volat – když vyndávala telefon, s otázkou v očích se podívala na Petera, kterému také zvonil telefon. Zvednul ho přes hlasitý odposlech v autě a Leigh zvedla ten svůj. „Mami!“ zakřičela jí do ucha Chrissy, „Mm, tati?“ ozvalo se z handsfree. Peter zabrzdil a vjel do odstavného pruhu na dálnici. S Leigh na sebe nevěřícně koukali, když každý zvlášť poslouchali v telefonu zprávy od svých dětí. Jak se zdálo, děti nebyly v bezpečí domova. Byly na policejní stanici.
Dum v plamenech OK.indd 15
14.10.19 10:39
Kapitola druhá
P
eter byl pohodový člověk. Jen tak pro nic za nic se nevztekal, nemlátil pěstí do zdi a ani ve vzteku neničil nábytek. Když se mu v práci něco velmi nedařilo – když nedorazili subdodavatelé, zpozdily se dodávky, vylétly úrokové sazby –, vztek se v něm kumuloval pomalu. Ale i když se hromadil pomalu, i tak dokázal Peter nakonec vybuchnout. Když se dostali na policejní stanici v St. Alban, byl již velmi blízko bodu, kdy pohár přeteče. „Jak někdo tak inteligentní může být takový blbec?“ řval. Leigh věděla, jak je to možné. Kip v posledních měsících velmi tvrdě dřel, vlastně v posledních letech, snažil se co nejvíc vylepšit svůj průměr, získat co nejlepší známky u maturity, co nejlépe udělat srovnávací testy – každý den ležel hodiny a hodiny v knihách, a ještě k tomu se od něj očekávalo, že se bude prezentovat jako sečtělý, sportovní mladý muž, který se zajímá o lidi kolem sebe. A povedlo se mu to, dostal se na svou vysněnou vysokou školu, takže teď se zákonitě musel cítit skvěle, jako by mu patřil celý svět. Nějak potřeboval vypustit páru, udělat nějakou hloupost. Ale radši držela jazyk za zuby. Moc dobře věděla, že když se jedná o jeho syna, nemá Peterovi oponovat. Stejně jako v autě, i tady potřeboval mít všechno pod kontrolou. St. Alban bylo malé město, jen trochu větší vesnice, a většina úředních záležitostí se řešila v krajském městě Arwen. Ale i tak mělo St. Alban svou malou policejní stanici, která sídlila ve
Dum v plamenech OK.indd 16
14.10.19 10:39
dům v plamenech
17
starém cihlovém domě na konci dálnice, který byl přeměněn na administrativní budovu městečka. Parkoviště u policejní stanice bylo téměř prázdné. Před budovou stála dvě hlídková auta, na parkovišti pro zaměstnance byla auta tři a na místech pro návštěvníky nestál kromě Leigh s Peterem vůbec nikdo. Chrissy seděla schoulená na tvrdé lavici v chodbě u vstupních dveří a pod bílými stropními zářivkami vypadala zesinale. Vyskočila a objala maminku. „Zlatíčko, jsi v pořádku?“ Leigh ji od sebe odtáhla a očima si přeměřila její štíhlé tělo. Už ji téměř dorostla, ale ještě pořád byla dětsky hubená. „Nejsi někde zraněná?“ „Jsem v pořádku. Mami, nezlob se na Kipa!“ „Já se…“ „Ať se na něj prosím Peter nezlobí.“ Peter už byl před nimi na konci chodby, kde přiškrceným hlasem mluvil s policistou v uniformě. Další uniformovaný policista seděl za stolem, kde koukal na obrazovku počítače a dvěma prsty ťukal do klávesnice. Někde bylo slyšet tiskárnu a zpoza zavřených dveří se tlumeně nesly zastřené hlasy. Jinak se budova zdála prázdná. „Možná byste nám mohl s něčím pomoct,“ říkal policista Peterovi, když se k nim Leigh přiblížila. „Váš syn nechce spolupracovat.“ Policista byl ve středním věku, lehce obtloustlý a měl široký, milý obličej. Vypadal jako jeden z tatíků, se kterými Peter dříve trénoval softbal, nebo jako jeden ze spolehlivých subdodavatelů, jako někdo, koho by si za jiných okolností oblíbil. Ale teď se na něj vztekal. „Jak to myslíte, že nespolupracuje?“ „Nechce nám říct, kde vzal alkohol.“ „Byl opilý?“ Leigh se zamračila. Tohle Kip v telefonu nezmínil. Policista pokrčil rameny. „Nadýchal nula celá nula padesát pět promile. Ale nesmíte zapomenout, že pro mladší dvacet jedna let je povolený limit nula promile. Na místě nehody s ním provedli test opilosti, kterým neprošel.“ Peter ztuhl.
Dum v plamenech OK.indd 17
14.10.19 10:39
18
bonnie kistler
„Má se to tak,“ řekl policista, „jestli právě teď někde u nás ve městě probíhá party, na které nezletilí konzumují alkohol, potřebujeme vědět, kde to je.“ Podíval se na Chrissy, která se opírala o Leigh. „Slečna ještě nevypovídala. Museli jsme počkat, až dorazí rodič, protože je nezletilá.“ Zaklepal na dveře a vzal za kliku, hlas uvnitř se odmlčel. „Počkat,“ pronesl Peter ostře, „vy jste vyslýchali mého syna, aniž by u toho byl rodič?“ Uvnitř místnosti seděl Kip a zíral na díru v poničené laminátové desce malého psacího stolu. Naproti němu seděla mladá policistka s vážným výrazem a vlasy staženými do pevného drdolu, jaký nosí baletky. Na vyrušení reagovala mrzutým pohledem. Kip ani nezvedl hlavu. Podle Leigh to byl pohledný chlapec, jistě že byl – vypadal jako jeho otec. Ale tam, kde Peterovy rysy byly drsnější, Kipovy byly jemně vyhlazené a ušlechtilé. Kdyby vycházel časopis GO pro dospívající, klidně by mohl být na obálce. Ale teď zrovna uhlazeně nevypadal. Obvykle měl vlasy pečlivě nagelované, jeden jako druhý, ovšem teď mu padaly ve vlhkém zacuchaném pramenu přes jeho úzký a nyní červenající se obličej. Kip nebyl tak vysoký jako Peter, ani tak svalnatý jako dvojčata, a jak seděl skrčený na židli za stolem, zdál se ještě menší. „Jsou tu pan a paní Conleyovi, kapitánko Mateová,“ oznámil policista, který vypadal jako tatínek ze softbalu. „Tak si vezměte slečnu a její maminku do kanceláře naproti a já tady budu pokračovat s hochem a jeho otcem.“ Policistka s drdolem, jaký nosí baletky, kývla a odsunula se od stolu. „Ne, počkejte,“ Peterův hlas se až příliš hlasitě rozlehl místností. „O co tady jde? Neměli jste právo vyslýchat mého syna, než jsem přišel. A dokonce jste mu také brali krev?“ „Pane Conley, uklidněte se…“ „Tati…“ začal Kip. „Petere…“ „Je nezletilý, proboha! A co tu vlastně vyšetřujete?“ „Tati…“
Dum v plamenech OK.indd 18
14.10.19 10:39
dům v plamenech
19
„Pane Conley, žádám vás, abyste ztišil svůj hlas.“ „Náš právník je na cestě. Uvidíme, co na vaše postupy řekne.“ „Tati!“ „Co?“ zařval Peter a otočil se na Kipa. Kip sklonil hlavu. „Už nejsem,“ zamumlal. „Co nejsi?“ „Nezletilý. Už je zítra, tati. Je mi osmnáct.“ Leigh se chytla za hlavu. V tom všem nadšení z přijímaček úplně zapomněli, že dneska měli v plánu slavit Kipovy narozeniny. I přes to, že na půdě byly schované a zabalené nové golfové hole, i přes to, že na neděli měli rezervaci na večeři i s dortem a kapelou, přes to přese všechno zapomněli, že Kipovy narozeniny byly už v sobotu. Teď už mu bylo oficiálně osmnáct a policie byla zcela v právu ho vyslýchat o samotě. „Poslyšte,“ řekl softbalový trenér. „Pane Conley, posaďte se a promluvme si. Diane, vezměte prosím dámy…“ Ukázal na dveře a baletka natáhla ruku a vyprovodila Leigh a Chrissy na chodbu. Do budovy právě vcházela další žena. Byl na ni působivý pohled, vysoká, černá, na tenkých podpatcích v úzkých krátkých šatech, přes které měla činčilový kabátek. Spatřila Leigh a dlouhými kroky se k ní vydala. „Shelby!“ Leigh se natáhla, aby ji objala. „Díky moc, že jsi přišla.“ Vyšší žena se otočila na policistku-baletku. „Shelby Randolphová, právní zástupce Christophera Conleye.“ Mluvila vytříbeně, ale její tón byl drsný, takže to vyznělo, jako by svůj požadavek vyštěkla. Prošla kolem policistky. „Ahoj, princezno,“ zašeptala na Chrissy, když otevírala dveře do výslechové místnosti. „Ahoj, teto Shelby,“ zašeptala Chrissy. „Konec výslechu,“ oznámila Shelby, když vešla dovnitř. „Odejděte pryč, seržante.“ Podívala se přes rameno na Leigh. „Předpokládám, že svou dceru zastupuješ ty.“ „Jo, ano.“ Leigh zpozorněla, když si uvědomila formálnost výrazu svou dceru. „Ano, zastupuju.“
Dum v plamenech OK.indd 19
14.10.19 10:39
20
bonnie kistler
„Navrhuju, abys jí poradila, aby v tuto chvíli neodpovídala na žádné otázky.“ „Ano, samozřejmě.“ Softbalový trenér vyšel z výslechové místnosti a zvedl obočí na svou kolegyni, která mávla rukou a odešla. Leigh svou dceru objala a odvedla ji zpět na tvrdou lavici v chodbě. Chrissy se posadila se založenýma rukama vedle ní. Nehty měla každý nalakovaný jinou barvou. Vypadalo to, jako by si do klína vysypala krabičku lentilek. Z jejích nehtů se dalo jasně vyčíst, že je šťastné dítě, ale její obličej teď říkal něco úplně jiného. „Je ti určitě dobře, zlatíčko? Neměli bychom zajet do nemocnice, aby tě prohlédli?“ „O ten strom jsme jenom škrtli. Opravdu, jsem v pořádku.“ Položila si tvář na matčino rameno a Leigh ji k sobě přivinula. Milovala všechny své děti, své nevlastní také zbožňovala, ale z Chrissy vždy vyzařovalo zvláštní světlo. Říkávala jí, že je její kouzelné dítě. Už od chvíle, kdy poprvé hlavičkou plnou rudých prstýnků vykoukla na svět, na ní bylo něco kouzelného. Od té doby již ta pronikavá barva trochu vybledla a teď byla Chrissy spíš světle zrzavá, ale její kouzlo nezmizí nikdy, bude vždy přítomné v jejích živých očích a jejím obrovském srdci. A k tomu všemu je rozumná. Přestože Kip měl všechno tento týden na povel, počítalo se s tím, že ten rozumný a zodpovědný člen domácnosti bude Chrissy. Dnešní noc je jasným důkazem Kipovy nezodpovědnosti. „Teta Shelby je úžasná,“ řekla Chrissy. „To jistě je.“ „Byla taková, i když jste chodily na práva?“ „Vždycky.“ „Myslím, že dneska byla na nějakém večírku.“ „Hm, to asi jo.“ Leigh se zkoumavě podívala na svou dceru. „A Kip asi taky, co?“ Chrissy vzhlédla k matce, oči plné slz. „Mami, promiň. Nechtěla jsem, aby měl průšvih.“ „Kde byl?“
Dum v plamenech OK.indd 20
14.10.19 10:39
dům v plamenech
21
„U Ryana Atwooda.“ „A jel tam autem, že jo? A co ty? Jela jsi tam na kole, abys ho varovala?“ Chrissy přikývla. „V pyžamu. Pět mil v dešti.“ „Já vím, promiň. Myslela jsem si…“ „Zlatíčko moje.“ Leigh ji políbila na kudrnatou hlavu. „Nemůžeš každého zachraňovat před jeho vlastními špatnými rozhodnutími. Tohle je Kipův problém, ne tvůj.“ „Ale mami, opravdu za to nemohl! Ten pes nám vběhl přímo do cesty. Nemohli jsme s tím nic dělat.“ „Zlato.“ Leigh chytila Chrissy za bradu a podívala se jí do pobledlého obličeje. „Kip šel na večírek, o kterém jsme nevěděli. Přestože má zákaz řízení, vzal si bez dovolení auto. A jestli tohle nestačí, tak ještě řídil po tom, co pil alkohol. Je to jeho chyba a Peter má právo být na něj naštvaný. A ty ses do toho neměla plést.“ Chrissyiny oči se zalily slzami. Nesnášela, když jejich domácnost zahalily chmury. Rozvod Leigh s Tedem byl hlučnější a nepříjemnější, než bylo vhodné, a Chrissy od té doby usilovala jen o to, aby spolu všichni vycházeli. „Ale jsme ještě pořád rodina, že jo?“ ptala se. „Chráníme jeden druhého?“ Leigh pohlédla na svou kouzelnou dcerku. Doma měli ve stodole dvě kočky, které pojmenovali Dobrota a Smilování právě proto, že se zdálo, že ji po celý život tyto dvě vlastnosti provázely. Dobrota a Smilování. „Ano, chráníme,“ potvrdila nakonec. „Ale tohle je mezi Kipem a jeho tátou, jasné? Nemůžeme se do toho plést.“ „Obhlédnutí situace“, tak tomu říkala Shelby. Nezáleželo na tom, jestli se jednalo o případ, kde byla porota, nebo o vyjednávání dohody na základě přiznání, nebo jestli šlo o malou tiskovou konferenci na schodech před soudní budovou. Dnes se jednalo o tři místnosti a během následující hodiny si „obhlédla“ všechny. Přecházela na jehlových podpatcích mezi místností, ve
Dum v plamenech OK.indd 21
14.10.19 10:39
22
bonnie kistler
které ještě pořád drželi Petera s Kipem, přijímací místností, kde posedávali policisté s kelímky plnými kávy, a vstupní halou, kde jemně probudila Chrissy, aby jí položila dvě otázky. Na první odpověděla bez zaváhání. Party se konala u Ryana Atwooda, a dokonce jí i dala jeho adresu. Je loajální vůči Kipovi, ne vůči jeho kamarádům, a pokud se toto považuje za spolupráci, kterou po ní policie chce, s radostí jim ji poskytne. Na druhou otázku, kterou jí Shelby položila, ale odpovědět nedokázala. Neměla tušení, kolik bylo hodin, když sjeli ze silnice. „A kdyby se to stalo před půlnocí?“ řekla Leigh. „Pomohlo by, kdyby byl tou dobou ještě nezletilý?“ Shelby pouze pokrčila rameny, aniž by Leigh dala příslib jakéhokoli řešení, a vrátila se do výslechové místnosti. Brzy nato se jeden z policistů, kteří seděli v přijímací místnosti, zvedl, urovnal si čepici na hlavě a opustil budovu. Cestou si pouze u Leigh ověřil adresu Atwoodových. Než se znovu objevila Shelby, uběhlo dalších třicet minut. Tentokrát za ní ale již vyšli i Peter s Kipem. Když procházeli kolem, Leigh chytila Kipa a objala ho. Neuvolnil se ani v jejím objetí, ale krátce jí položil hlavu na rameno. „Promiň, Leigh,“ zamumlal. „Neboj,“ zašeptala, „bude to v pořádku.“ „Pojďme si promluvit ven, ano?“ navrhla Shelby a jako první vyšla dveřmi ven. Již přestalo pršet a noční vzduch voněl po vlhké trávě a zlatém dešti. Peter stiskl dálkové ovládání a odemkl auto a Kip rychle zalezl na zadní sedadlo. Chrissy udělala to samé. Na parkovišti pro návštěvy již zůstalo jen jedno auto, červená korveta, za jejímž volantem odpočíval pohledný mladý muž. Shelby mu pokynula, aby jí dal ještě pět minut, poté se otočila na Leigh. „Má se to takhle. Naměřili mu alkohol v krvi, takže se na něj bude vztahovat pravidlo pro řízení nezletilých pod vlivem alkoholu.“ „Řízení nezletilých pod vlivem alkoholu“ je hovorový termín pro zákon, který stanoví nulovou toleranci alkoholu v krvi a který Kip porušil už minulý rok v lednu. Pro řízení pod vlivem
Dum v plamenech OK.indd 22
14.10.19 10:39
dům v plamenech
23
alkoholu je limit nulá celá nula osm promile pro dospělé, takže pro řidiče, kterému ještě nebylo dvacet jedna let, je nula celá nula padesát pět promile až dost. „Ale,“ pokračovala Shelby, „neobviní ho z nebezpečné jízdy, ani z toho, že řídil pod vlivem alkoholu s mladistvým pasažérem ve vozidle, ani z žádných dalších činů, kterých by se dalo najít nejmíň tucet, kdyby byl obviněn jako dospělý.“ Leigh vydechla. „Takže se to stalo před půlnocí.“ „Kdo ví? Soused zavolal na policii šest minut po půlnoci. Jak dlouho mu mohlo trvat, než se vypotácel z postele, rozsvítil světlo a zvedl telefon? Mohlo to být pět minut, mohlo to být deset minut. Ale pořád je to hodně blízko, takže se nebudou zabývat přidáváním dalších obvinění, aby se dočkali jen toho, že skončí u soudu pro mladistvé. Ovšem to všechno je na zvážení žalobce v pondělí.“ Shelby se ušklíbla na Leigh: „Pamatuješ si státního zástupce Boyda Harrisona?“ „Aha.“ Leigh si ho pamatovala velmi dobře. Byl neskutečný puntičkář, dodržovač pravidel, který vyžadoval po své rodině stejnou vojenskou disciplínu jako po svých podřízených. „Neboj,“ uklidňovala kamarádku Shelby, „nebude mít ani ponětí o tom, že obviněný Christopher Conley a jeho spolujezdkyně Christine Porterová mají nějakou spojitost s advokátkou Leigh Huyettovou.“ „O co jde?“ Peter přejížděl pohledem z jedné na druhou. „Co máš s Harrisonem společného?“ „Nikdy ti to nevyprávěla?“ zeptala se Shelby. „Když se rozváděli, Leigh zastupovala jeho ženu. A pořádně ho oškubala.“ Leigh pevně stiskla rty. „Bylo to spravedlivé a odpovídající vyrovnání.“ „A je na tebe ještě pořád naštvaný?“ Pokrčila rameny. Bývalí manželé se vždycky zdáli naštvaní, aniž by záleželo na tom, jak férové jejich vyrovnání bylo. „Na tom nesejde,“ řekla Shelby. „Jméno Huyettová není nikde v žádné policejní zprávě. Teda pokud si nemyslíš, že by Harrison celá ta léta sledoval tvou kariéru…“
Dum v plamenech OK.indd 23
14.10.19 10:39
24
bonnie kistler
„To zcela jistě ne.“ „Pak se není čeho obávat. Jen posvětí doporučení policajtů a váš mladý pán dostane další rok zákazu řízení a pět set dolarů pokutu.“ „Nebo?“ „Stejný zákaz, vyšší pokuta, a navíc až rok ve vězení.“ „Proboha,“ lekla se Leigh a Peter zatnul zuby a otočil hlavu. „Pokuste se nedělat si starosti.“ Shelby otevřela dveře korvety na straně pro spolujezdce. „Ani Tvrďoch Harrison se nebude ohánět literou zákona, když jde o slušného bílého chlapce. Ale to všechno zjistím až v pondělí a dám vám vědět, jak se věci mají.“ Zhoupla své dlouhé nohy do auta, a ještě než zavřela dveře, naklonila se k mladému muži za volantem, který ji políbil. Peter celých pět minut nepromluvil. Nikdo nemluvil a napětí v autě bylo tak husté, že to byla až úleva, když se konečně rozohnil na Kipa. Jak mohl být tak hloupý. Ať si uvědomí, že právě přišel o prázdninovou stáž, a když se to dostane až na Duke, taky by mohl přijít o místo na univerzitě, o stipendium přijde určitě. A potom, co se to stalo naposledy, přece dal slib, dal slib. Chrissy po celé toto kázání na zadním sedadle popotahovala, ale když Peter zařval na Kipa, že mu už nikdy nebude věřit, rozplakala se už úplně. „Přestaň. Přestaň!“ křičela. „Nekřič na něj, nebyla to jeho chyba.“ „Mlč! Blbečku!“ zasyčel na ni Kip. „Hej!“ vyštěkla Leigh. Její slabost pro Kipa měla své hranice. Nenechá ho vybíjet si vztek na Chrissy. „Omlouvám se,“ zamumlal Kip, což bylo na dlouhou dobu poslední, co kdo z nich řekl. Hampshire County je technicky vzato součástí metropolitní oblasti Washingtonu, ale v této části Severní Virginie je ještě stále dost volné přírody. Pruhy lesů lemují úzké silnice a za plaňkovými ploty se vlní kilometry pastvin. Jsou to pozůstatky starých
Dum v plamenech OK.indd 24
14.10.19 10:39
dům v plamenech
25
plantáží a farem pro radost, na kterých se bohatí oblékají jako z devatenáctého století, jezdí na lovy a předstírají, že je to sport, a ne maškarní ples. Okolní kopce stále ještě několik takových starých usedlostí pokrývá, zbytek krajiny byl však rozdělen na menší části, na kterých si postavili domy prostší lidé, kteří v nich přespávají ve chvílích, které jim zbydou mezi dojížděním do Washingtonu a zpět. Leigh vyrostla v domě, který byl postaven na jedné z prvních rozdělených parcel. Nakonec se i ona sama stala jednou z dojíždějících, ochotných každý den protrpět dvě hodiny v autě, někdy i víc, jen proto, aby si na konci té cesty mohli aspoň trochu zakusit život v přírodě. Peterův pick-up se podle policejní zprávy topil ve škarpě na Hollow Road, což byla asi pět mil dlouhá asfaltka, která vlastně ani nikam nevedla. Byla to jen odbočka z dálnice. Na jednom konci se na ni z dálnice sjelo a na druhém se zase na dálnici zpět napojovala, takže po ní neměl důvod jezdit nikdo, kdo tam nebydlel nebo nepracoval, jako třeba Peter a jeho parta. Hodila se ovšem někomu, kdo se snažil vyhnout policejním hlídkám na dálnici. Vinula se kolem vlnícího se potoka, takže všechny domy, které byly na této straně silnice, měly na konci příjezdové cesty malý můstek, podobný padacímu mostu u hradů. Na druhé straně se rozkládaly staré farmy a usedlosti, včetně staveniště, na kterém Peter zrovna pracoval – šlo o třípatrový dům, navržený na míru, posazený na vrcholku kopce. Leigh mu dala přezdívku „Prázdný dům“, a když kolem něj projížděli, z temnoty na ně vykoukla jeho prázdná kostra. Peter ještě asi míli pokračoval tiše v cestě, dokud se ze zadního sedadla neozval Kip: „Tamhle vlevo.“ Leigh pocítila, jak jí projela obrovská úleva, když se před nimi ve světle reflektorů začal rýsovat Peterův pick-up. Auto nebylo převrácené ani rozbité nebo obtočené kolem zmiňovaného stromu. Stálo v příkopě na všech čtyřech kolech a stromu se dotýkalo jen předkem, asi jako když se kůň natahuje pro kostku cukru. Přibližně dvacet metrů od stromu byla příjezdová cesta, která vedla přes jeden z padacích mostků. Dům za mostem byl
Dum v plamenech OK.indd 25
14.10.19 10:39
26
bonnie kistler
celý zahalený tmou, ale nejspíš to byl dům, kde bydlel soused, který zavolal policii. Peter zaparkoval a prstem ukázal na Kipa sedícího na zadním sedadle. „Půjdeš se mnou.“ Naráz otevřeli dveře, Leigh také vystoupila a obešla auto na stranu řidiče. Když se míjeli před předními světly, Peter ji zastavil. „Prosím tě, promiň,“ zamumlal. „Neboj.“ Pak navrhl: „Jeďte s Chrissy domů a jděte spát. Tohle bude chvíli trvat.“ „Měla bych tu počkat. Co když zapadnete?“ „Hele, jestli stavaři něco umí, tak jezdit v bahně. Jeďte domů. Chrissy potřebuje jít spát. A ty taky. Zítra máš to jednání.“ Leigh pokývala hlavou a natáhla se pro polibek. Její rty se pevně přitiskly na Peterovy, a když zaklonila hlavu, viděla v záři světel, že jeho oči byly i nadále zasmušilé. „Petere, bude to v pořádku. Je to jen malá překážka na cestě, ne?“ Zadržel smích a znovu ji políbil, tentokrát náruživěji, přestože se děti dívaly. Chrissy ze zadního sedadla a Kip z kabiny pick-upu. „Miluju tě,“ řekl. Usmála se: „Vždycky a všude.“ Vydali se každý svým směrem, Leigh do auta a Peter k pick-upu, ona za svým potomkem, on za svým.
Dum v plamenech OK.indd 26
14.10.19 10:39
Kapitola třetí
P
eter Conley si připadal, jako by měl v hlavě otevřenou počítačovou složku, ve které se promítají veškeré jeho obavy a zobrazují se jako text na pozadí všech jeho myšlenek. Všechny obavy. Digitalizované. Seznam všeho, co potřebuje zařídit, a všeho, co by se mohlo pokazit, kdyby to nezařídil. Termíny dokončení, účty k zaplacení, povolení, která potřebuje získat, kontroly, kterými je nutné projít. V sobotu brzy ráno se probudil a na seznamu měl ještě několik dalších bodů, jejichž kontrolky se rozsvítily. Kolik si asi kamarádka Leigh vyúčtuje za právní služby, které jim včera v noci poskytla? Co když se o tom dozví na Duke? Kontrolují záznamy v trestním rejstříku i poté, co rozešlou informace o přijetí? Je jasné, že státní úřady ano, takže je téměř jisté, že Kip přijde o letní stáž v úřadu guvernéra. Další, závažnější starosti, se objevily na zadní obrazovce. Byla to jenom mladická nerozvážnost, nebo má jeho syn skutečný problém s pitím? Už ho dvakrát přistihli, ale kolikrát se to stalo, aniž by se o tom někdo dozvěděl? Peterův otec byl alkoholik, přinejmenším mu tak vysvětlovali roky, kdy byl nezaměstnaný a doma je tyranizoval, než konečně zmizel navždy. Někdo si myslí, že alkoholismus je dědičný, a přestože Peter si nikdy nedal víc než jedno pivo, je možné, že ten neduh přeskočil generaci a postihl Kipa.
Dum v plamenech OK.indd 27
14.10.19 10:39
28
bonnie kistler
Ale ať už byla představa ze všeho vinit starého pána jakkoli lákavá, co když to bylo spíš výchovou než vrozené? Protože pak by to byla Peterova vina. Stejně jako většina rozvedených rodičů i Peter trpěl výčitkami, že odešel od svých dětí. Ne že by měl zrovna na vybranou, Gary tou dobou již prakticky se sbalenými kufry čekal za dveřmi, až Peter odejde, ale i tak to bylo pro ně těžké. Pro obě děti, a obzvlášť pro dospívajícího kluka na prahu puberty. Problémy s chováním začaly skoro ihned – choval se špatně ve škole, doma odsekával a otevřeně se stavěl proti Garymu, takže to Karen nakonec vzdala a svolila, aby Peter Kipa dostal do výhradní péče. Po celý další rok spolu bydleli sami ve dvoupokojovém bytě, kde věčně jedli jen pizzu a sledovali v televizi sport nebo hráli počítačové hry. Dvanáctiletému klukovi se takový život celkem zamlouval, ale Peter se společně s ním na konci toho roku znovu přestěhoval, tentokrát k Leigh. Během dvou let musel Kip dvakrát změnit školu, tentokrát si ale musel dokonce změnit i jméno. Mít pod jednou střechou Chrise a Chrissy by se pletlo, takže znovu oživili přezdívku z doby, kdy byl ještě malý kluk, a byl zase Kip. Během pouhých dvou let si Kip prošel životem v typické čtyřčlenné rodině, přes staromládenecký život jen s tatínkem až po současnou situaci, kde se chaoticky mísí dva nevlastní rodiče a dvě různé sady nevlastních sourozenců, a k tomu ještě všichni ti nevlastní prarodiče, tetičky a strýčkové a bratranci a sestřenice. Tak nějak se od něj očekávalo, že bude samozřejmě se všemi vycházet. Když se Peter zamyslel nad tím, že prvopočátkem celé této situace byla vlastně neschopnost původních rodičů spolu vyjít, musel i on uznat, že to vůči Kipovi nebylo tak úplně fér. Další starost, jejíž kontrolka jasně svítila na Peterově pomyslné obrazovce, byla ta, která s kaštanovými vlasy rozloženými na polštáři právě ležela vedle něj. Leigh, ani nikomu jinému z její rodiny, se něco podobného ještě nikdy nepřihodilo. Leigh vystudovala práva na jedné z nejlepších univerzit ve Státech, její slušní a milující rodiče, kteří ji v neděli vodili do kostela, ji dobře vychovali, koupili jí koně a naučili ji psát děkovné dopisy. Zatímco
Dum v plamenech OK.indd 28
14.10.19 10:39