Kapitola 1
Ve které se vyjadřuju k otázce manželství Odjakživa mi přišlo strašně namyšlené sezvat všechny svoje blízké na jedno místo a oznámit jim: jelikož jsme my dva na chvíli propadli iluzi věčnosti, můžeme tady a teď i přes všechny alarmující statistiky prohlásit, že spolu budeme NAPOŘÁD. Proto jsme vás taky požádali, abyste nám věnovali svůj čas i peníze a sešli se dneska tady – my, My se totiž zaručeně vyhneme všem zabijákům lásky, kterým podlehli ostatní. Ve svých třiadvaceti letech jsme si tím naprosto jistí a chceme se s vámi o tuto jistotu podělit. Nenecháme se přece zviklat nebo zastrašit tím, že si většina párů na tak nepravděpodobném slibu vylámala zuby. Naše láska přežije, protože je jedinečná. My se milujeme úplně jinak než ostatní. Naše manželství will survive. Jenomže pak se skoro na všech alkoholem pěkně zavlažených svatebních hostinách lidi vrhnou na taneční parket a ve snaze překřičet Glorii Gaynor vy řvávají, že přežili spíš ztrátu iluzí. Kolikrát už jsem viděla, jak staré brécy křečovitě svírají pomyslný 7
Zpoved_nudne_manzelky_1-232.indd 7
13.12.19 11:15
Marie-Renée Lavoie
mikrofon a s pocitem nepřemožitelnosti opakují to jediné, co si z písničky pamatují: „I will survive, hey, hey!“ Jo, „survivorky“ navzdory rozvodu. Ha, ha. Když to vezmu kolem a kolem, manželství má jenom jeden háček, a sice formulaci manželského slibu. Láska až za hrob, dokud nás smrt nerozdělí, v dobrém i ve zlém, to je přece tak přitažené za vlasy! Pro dobro budoucích generací, které by mermomocí trvaly na sňatku, proto navrhuju formulaci upravit, aby zněla víc jako z jednadvacátého století a míň jako pohádka: „Slavnostně slibuju, že tě budu milovat atd. atd. tak dlouho, než tě milovat přestanu. Nebo než se zamiluju do někoho jiného.“ Protože ruku na srdce, často se stává, že parní válec každodennosti převálcuje i ty nejžhavější a nejsilnější vášně. Jasně, všichni známe ty páry, co na společné bárce překonávají vichřice a bouře už přes šedesát let, což je krásná metafora, ale už celá staletí slouží akorát k velebení marasmu manželů, kteří často jen otročí vlastnímu slibu. Na planetě je víc dětí, co mají na ruce šest prstů, než párů, které spolu opravdu byly celý život šťastné. Zatímco ten výrůstek na ruce věda označuje za „neobyčejnou anomálii“, manželství je pořád považované za pilíř naší společnosti. Tak kdy se začnou pořádat veletrhy pro šestiprsťáky? Pokud jde o mě, chtěla jsem jenom žít s mužem, kterého bych milovala, společně s ním vychovávat a rozmazlovat naše děti a opírat se jeden o druhého, co nejdéle to půjde. Byla jsem připravená ty špunty zbožňovat. A manžela taky, i kdyby nebyl manžel, ale jenom přítel. Možná dokonce víc bez toho závoje 8
Zpoved_nudne_manzelky_1-232.indd 8
13.12.19 11:15
ZPOVĚĎ NUDNÉ MANŽELKY
manželství, kvůli kterému jsem si nevšimla, že se naše láska rozpadla zevnitř. Vdala jsem se, protože rodině mého muže připadala moje láska moc jednoduše přímočará. Do té doby jsem netušila, že by jednoduchost mohla být na škodu. Ale nakonec si přišli na své, protože rozvod není jednoduchý nikdy. Trvalo mi celé roky, než jsem se zase dala dohromady poté, co mi řekl „odcházím, miluju někoho jiného“. Těmi slovy nezničil ani tak mě samotnou, jako spíš představu, kterou jsem si o sobě udělala na základě jeho pohledu, na základě posvátného svazku, který mě definoval a zajišťoval mi úplnost. Svazku, kterému jsem se nakonec doslova oddala, protože jsme ho stvrdili posvátným slibem a požehnanými prsteny. Když mi řekl, že svůj slib ruší, ztratila jsem půdu pod nohama. Všechny záchytné body byly po těch pár slovech tytam. Volným pádem jsem se řítila do pekla a všechna stébla, kterých jsem se cestou snažila chytit, přede mnou uhýbala. Neprávem si o mně pak mysleli, že manželovi tu ztrátu lásky zazlívám. Citům se přece nedá poručit, to je známá věc. A je to tak lepší. Vztek nám dá na chvíli zapomenout, ale dříve či později k tomu stejně dojdeme. Chápala jsem to i ve chvílích největšího zoufalství. Ostatně, jak bych ho mohla přinutit, aby mě dál miloval? I když by to i pro něj bylo výhodnější? Všechno by se všem nesmírně usnadnilo, a nejvíc jemu. Čekalo ho totiž dlouhé období, kdy bude muset vysvětlovat, omlouvat se, ospravedlňovat se a bránit před spoustou 9
Zpoved_nudne_manzelky_1-232.indd 9
13.12.19 11:15
Marie-Renée Lavoie
lidí, než vůbec dojde klidu. Tuhle část jsem mu upřímně řečeno nikdy nezáviděla. Zazlívala jsem mu jenom neúprosný čas, který mi zanechal stopy po celém těle. On za to sice nemůže, ale stejně mi přijde nespravedlivé, že na něm se z pohledu současného vkusu čas podepsal jenom v tom nejlepším. Hercům to přece nejvíc sekne po padesátce. Zatímco když vidíme stejně starou Monicu Bellucci hrát Bond girl, propadáme se za ni hanbou. Nenáviděla jsem ho kvůli téhle hnusné neférovosti, jeho i tu jeho káču neopeřenou. Za to, že byl schopný začít od nuly ve chvíli, kdy mi moje reprodukční orgány oznamovaly odchod do penze. Měla jsem v sobě tolik žluči, že jsem nakonec začala nenávidět i samu sebe. Kdyby Jacques neměl dost argumentů, kterými by se ospravedlnil, mohla bych mu je házet lopatou. Ale stejně jsem přežila, jako ty staré brécy.
10
Zpoved_nudne_manzelky_1-232.indd 10
13.12.19 11:15
Kapitola 2
Ve které mě tíha stahuje ke dnu
„Miluju někoho jiného.“ A mně se do hlavy nahrnula krev, až mi z ní skoro vytlačila oční bulvy. O pár mililitrů víc, a byly by venku. Přišlo mi to tak absurdní, že jsem mrkla na televizi, jestli ta replika náhodou nevyšla z ní. Jenomže dvě celebrity, které tam právě nadívaly kuře prosciuttem, se smály z plna hrdla. A určitě nemluvily o ztrátě lásky. „Diane… já nechtěl… nejde o tebe, ale… ufff…“ Pak mi naservíroval šlichtu ze samých klišé, která páchla po dlouho nevyneseném smetí. Odříkával je nervózně a bylo na něm jasně vidět, že už to chce mít za sebou. Stejně jsem moc nepochytila, jenom několik bolestivých slov jako „nudná“, „jednotvárnost“, „touha“ a že prý o „nás“ už dlouho přemýšlel. Charlotte před nedávnem vyletěla z hnízda a já jsem ještě neměla čas uvažovat nad osobním zájmenem „my“ tak, aby nezahrnovalo děti. A to byla právě chyba. Bohužel mi to došlo až za minutu dvanáct. „Diane, já… odcházím…“ 11
Zpoved_nudne_manzelky_1-232.indd 11
13.12.19 11:15
Marie-Renée Lavoie
Jacques odešel ještě ten večer, prý abych měla čas se uklidnit a všechno si promyslet. Stačilo pár slov a dvacet pět let manželství bylo v čudu. Opakoval, že by mi jeho přítomnost bránila v přemýšlení, takže prý bude lepší, když mi dá prostor, abych tu zprávu, která – jak sám uznal – se přijímá těžko, nějak vstřebala. Cítila jsem, jak se jeho nanicovatá, bezbarvá slova drolí a padají mi k nohám. Srdce jsem měla až v krku. S povzdechem se zvedl, jako by ho tolik mluvení vyčerpalo. Odmítal mi říct, kam odchází. Ale bylo to nasnadě. Ten Někdo Jiný ho někde čekal, aby spolu oslavili začátek nového života a zatloukli první hřebíky do mého kříže. „Kolik?“ „Co?“ „Kolik je jí let?“ „Diane, tady nejde o věk…“ „CHCI DO PRDELE VĚDĚT, KOLIK JÍ JE!“ Vyčetla jsem to z jeho očí, díval se jak spráskaný pes: nechutně málo, Diane, nechutně málo. Jak banální! „Není to, jak si myslíš…“ Když moji kamarádku Claudine opustil manžel kvůli své studentce, taky to nebylo tak, jak si myslela: „Je to brilantní holka, přečetla celého Heideggera!“ Chudák Philippe přece nemohl za to, že Heidegger vystříkal celou svou filozofii do nadupaného mozku jedné ze studentek a obdařil ji tak neodolatelnou aurou přitažlivosti! Kdo že je Heidegger? To je fuk. Nicméně Claudine dostala na Heideggera takovou pifku, že jeho sebrané spisy použila na podpal a jako 12
Zpoved_nudne_manzelky_1-232.indd 12
13.12.19 11:15
ZPOVĚĎ NUDNÉ MANŽELKY
podestýlku do kočičího záchodu. Postupem času se tak představa mladého mozku nadívaného heideggerovskou fenomenologií prolnula s představou kočičích bobků. Člověk dělá, co může, aby si ulevil. Zůstala jsem sedět v obývacím pokoji, sama, po tmě, před televizí, kterou Jacques vypnul, než odešel. V obrazovce se odrážela moje trochu zdeformovaná, nehybná, zkamenělá postava. Tělo jsem měla svázané bolestí a hanbou tak, že se nemohlo hýbat. Kdybych tam seděla o něco déle, nakonec bych zmizela, rozpustila bych se v lenošce. Možná by bývalo nejlepší takhle bez cavyků zmizet, aspoň bych nikomu nestála v cestě za štěstím, já, nudná manželka. Slunce vyšlo na stejné straně obzoru jako vždycky. Překvapilo mě to. Konec světa zřejmě neměl na pohyb vesmírných těles žádný vliv. Takže budu muset žít dál, i když jsem měla strašnou chuť s tím praštit. Opatrně jsem vstala, abych si nepolámala odkrvené nohy, které mi musely ještě nějakou dobu sloužit. Začnu tím, že se zbavím té lenošky, do které jsem se během své strnulosti počurala. Vlezla jsem si do sprchy v šatech. Nejradši bych spolu s nimi svlékla úplně všechno, co na mně ulpělo. Na dlaždičkách se mísila barva, která pouštěla z nového kostýmu, moč, řasenka, sliny i slzy. Ale ta skutečná špína ne a ne pustit. Všechny polštáře jsem naházela na hromadu na náš krásný, čerstvě posekaný trávník. Pak jsem si do sklepa došla pro palici, abych rozmlátila pohovku, a dala jsem do toho všechnu sílu, která mi ještě zbývala. Dokonce jsem nedopatřením praštila i do zdi. Udělalo 13
Zpoved_nudne_manzelky_1-232.indd 13
13.12.19 11:15
Marie-Renée Lavoie
mi to dobře. Kdybych nebyla tak unavená, zdemolovala bych celý dům do poslední cihly. O dva dny později mi Jacques zavolal, aby se zeptal, jestli už je mi líp, a zároveň mě požádal, jestli bych s ohledem na naše milované mohla hrát hru „všechno je v nejlepším pořádku“, dokud naše děti, rodiny a kolegy nepřipravíme na změnu. A jelikož se blížilo pětadvacáté výročí naší svatby a jemu přišlo nesmyslné cokoli rušit – „Já vím, měl jsem na to myslet dřív“, považoval za rozumné strávit večer v rodinném poklidu, který prý všichni „očekávají a taky si ho zaslouží“. Připadala jsem si jako ty indické nevěsty, co se nemůžou účastnit vlastních svatebních oslav, ale místo toho obřadně dlí kdesi v ústraní, kam jim lidi chodí popřát hodně štěstí, z něhož byly už předem vyloučené. Nikdy jsem nepochopila, co si má kdo v souvislosti s mým životem zasluhovat. „Můžeš se nad tím zamyslet a pak to znovu probereme?“ „Jo, jo.“ Odjakživa jsem nesnášela, když se něco musí „znovu probrat“. Nicméně jsem se řídila jeho radou a zamyslela jsem se. Nakonec jsem zvolila jednoduché, moderní řešení: vytvořila jsem si profil na Facebooku (syn Antoine mi radil po telefonu). Potom jsem strávila hodiny a hodiny rozesíláním žádostí o přátelství do všech možných i nemožných koutů světa. Začala jsem tchánem a tchyní a pokračovala přes švagrovou po různé sestřenice a bratrance z bůhvíkolikátého kolena, 14
Zpoved_nudne_manzelky_1-232.indd 14
13.12.19 11:15
ZPOVĚĎ NUDNÉ MANŽELKY
kolegy, kamarády, sousedy, známé, nepřátele a tak dále. Jakmile někdo mou žádost o přátelství přijal, hned jsem projela seznam jeho přátel, abych nikoho nevynechala. Odevšad se začaly sypat komentáře, že prý jsem se na sociálních sítích zjevila dost pozdě, zato s plnou parádou. Lajkovala jsem úplně všechno, co lidi psali, ukazovali, komentovali, včetně oznámení, že si právě někdo zahrál tetris nebo že se chystá uvařit si ten a ten druh čaje. A komentovala jsem s nadšením, které bylo přirozené asi jako umělá kytka. Ještě ten večer jsem měla tři sta dvacet devět nových přátel a čekala na nejmíň další stovku přijetí. A pak jsem si vytvořila svůj vůbec první facebookový status. Když něco děláme poprvé, mělo by to být pokud možno výrazné a nezapomenutelné. Diane Delaunaisová ∙ 20:00 ∙ Facebooku, ty víš všechno, mohl bys mi teda prosím tě říct, jestli mám zrušit oslavu 25. výročí svatby, když mi Jacques (můj manžel) oznámil, že mě opouští kvůli „Někomu Jinému“ (pohlaví blíže nespecifikované, ale dá se odhadnout)? Cíl: nasbírat do zítřka 300 lajků. Nechte, prosím, kolovat. Asi si začnu pouštět videa s faily, abych viděla, jak si nabijou tlamu i jiný lidi. Načež jsem vypnula počítač, mobilní telefon, televizi, zhasla světla, zavřela dveře na všechny západy i zástrčky, spolkla pár prášků na spaní a stočila se do klubíčka na posteli v pokoji pro hosty. Příliš jsem trpěla, než abych se z něčeho mohla radovat. Chtěla 15
Zpoved_nudne_manzelky_1-232.indd 15
13.12.19 11:15
Marie-Renée Lavoie
jsem, aby první dny probíhalo všechno beze mě. Ať si lidi píšou, volají, obviňují se, usmiřují, ať ho odsuzují a mě litují, posílají nás oba k čertu, pohoršují se, analyzují a komentují, ale já u toho nebudu. Neměla jsem chuť sledovat, jak se z toho hroutí, jak nahlas šeptají „šišmarjá, to jsem netušila“, uhýbají očima, šklebí se a dávají si ruku před pusu, aby zakryli buď překvapení, nebo šok (nebo úlevu, kdo ví). Nebudu se před nikým producírovat a dělat, jako že se mi vůbec nechce umřít. Viděla jsem takových případů v kanceláři i jinde celou řadu: potácely se jako zombie s rukama plnýma spisů a snažily se ze všech sil, aby to vypadalo, že je všechno v pořádku. Vzala jsem si volno, které mě stálo asi stejně jako oslava pětadvacátého výročí svatby, a na všechno jsem se vykašlala, dokud se zase neproberu k životu. V osmačtyřiceti, když má člověk nastřádáno spoustu přesčasů i trochu úspor, je naštěstí taková věc možná. Předhodila jsem světu tu novinku jako mrtvé zvíře smečce hladových psů. Doufala jsem, že až se vrátím, zbude z něho jen hromádka vybělených kostí, které budu moct posbírat, aniž by se mi z nich dělalo zle. Dala jsem si s tou časovanou bombou dost práce, a bývala bych ocenila, kdyby mě aspoň zčásti zbavila bolesti. Jenomže místo toho ji ještě přiživila, protože jsem si přitom uvědomila, kam až sahají chapadla našeho vztahu. Vždycky jsem si myslela, že tělesné utrpení je ze všeho nejhorší, ale tuhle bolest bych klidně vyměnila za několik porodů bez epidurálu. A vím, o čem mluvím. V následujících týdnech jsem se vídala jenom se svými dětmi. I ony samozřejmě trpěly. A ostatní 16
Zpoved_nudne_manzelky_1-232.indd 16
13.12.19 11:15
ZPOVĚĎ NUDNÉ MANŽELKY
marně bušili na dveře a dobývali se do všech mých hlasových a jiných schránek. Všechno jsem bez čtení a poslouchání mazala. Dokonce jsem si i zrušila profil na Facebooku a neviděla ani jeden ze čtyři sta sedmdesáti dvou komentářů, které se na něm nashromáždily. Celé dny a noci jsem jen zírala do stropu a snažila se přijít na to, co mi mohlo uniknout. Když jsem nakonec vyčerpáním usnula, znovu a znovu jsem se budila do ještě hroznějšího snu – pokaždé jsem v něm zjišťovala, že jsem prodělala amputaci. Bolest neustupovala, rána zůstávala rozšklebená, nemohla jsem dýchat. Vězela jsem až po uši v podělaném životě, který se pomalu rozkládal, a já zapadala do toho hnoje čím dál víc. Když už jsem byla úplně na dně, našla jsem sílu odrazit se směrem nahoru. The show must go on, jak zpíval jednou jeden. V pubertě jsem ta slova řvala z plných plic. A teď jsem je žila. Postupně, po nepatrných dávkách jsem si začala zpátky do života pouštět lidi, na kterých mi záleželo. Měli o mě starost a zasypávali mě radami omletými jako po staletí drmolené růžence. Hltala jsem jejich neohrabanou laskavost jako přesolený bujón po kocovině. Nevyléčili mě, ale určitě mě trochu zachránili přede mnou samotnou. Žádná okázalá oslava výročí svatby na zámku Tentononc se nekonala. Žádné vznosné proslovy o pevných poutech, žádné obnovy slibu, tetičky s květákem na hlavě ani opilí strýčkové s toulavýma rukama. A hlavně žádné survivorky na tanečním parketu. Za peníze utržené z prodeje snubních prstenů jsem si koupila odporně drahé – to přiznávám beze 17
Zpoved_nudne_manzelky_1-232.indd 17
13.12.19 11:15
Marie-Renée Lavoie
studu – modré italské kozačky, aby se na chvíli veškerá pozornost soustředila jen na moje nohy. Zbytek peněz jsem věnovala domu mládeže, kde si za ně pořídili stolní fotbálek a ping-pong. Představa, jak puberťáci prohánějí míček po zbytcích našeho manželství, mi dělala dobře.
18
Zpoved_nudne_manzelky_1-232.indd 18
13.12.19 11:15
Kapitola 3
Ve které se mi Claudine dost neúspěšně snaží pomoct
Kamarádka Claudine mi poradila, jak to v podobných situacích bývá obvyklé, abych se soustředila na pozitivní stránku našeho rozchodu. Podle přísloví Všechno zlé je k něčemu dobré. Měla ale dost rozumu, aby počkala pár měsíců, než mi začne házet záchranné kruhy, protože prošla stejnou zkušeností jako já a dobře věděla, že prvotní vztek s sebou smete všechno, nejenom schopnost racionálně uvažovat. „Jen si to vezmi, už po něm nebudeš muset sbírat špinavý prádlo a prát mu nechutný spodky.“ „Jacques si ho sbíral sám.“ „Máš postel jenom pro sebe!“ „Hrůza. Spím radši v pokoji pro hosty.“ „Barák! Můžeš prodat svůj obří barák a koupit si malej byt ve městě, budeš to mít bez starostí, s kavárnama u nosu.“ 19
Zpoved_nudne_manzelky_1-232.indd 19
13.12.19 11:15
Marie-Renée Lavoie
„Je to taky dům mých dětí, prožily tam dětství. Mají tam ještě pokojíček.“ „Vždyť už to nejsou děti…“ „Charlotte přijede na léto.“ „Come on! Léto… Pořiď si byt s pokojem pro hosty a je to.“ „A kam za mnou budou jezdit vnoučata?“ „Žádný nemáš!“ „Zatím ne, ale Antoine o tom už s tou svou blondýnou mluví.“ „Antoine? Ten se neumí postarat ani sám o sebe!“ „Je jenom trochu chaotik.“ „Kup si byt s bazénem v suterénu a budou za tebou jezdit každou chvíli. A hlavně večer zase vypadnou.“ „Nejsem na to připravená.“ „A co jeho rodina! Neleze ti snad švagrová krkem? Ta primadona a její frackové?“ „Počkej! Já ti to ještě nevyprávěla! Poslala jsem ji do háje, ani nemrkla.“ „Nekecej.“ „Jo, pár týdnů poté, co Jacques odešel.“
■ Jednou uprostřed vzrušeného rozhovoru, kdy si Jacquesova sestra stěžovala, že nemá žádný život, že se nezastaví, že nemá ani chvilku pro sebe jako ostatní, jí můj muž navrhl, že jí občas můžeme dopřát pauzu a pohlídat děti. Pamatuju si, jak jsem při těch slovech pocítila bodavou bolest na hrudníku. Jacinthe se rozhodla stát matkou na prahu čtyřicítky – protože jí 20
Zpoved_nudne_manzelky_1-232.indd 20
13.12.19 11:15
ZPOVĚĎ NUDNÉ MANŽELKY
přišlo absurdní kazit si dětmi mládí – a zplodila dvě malá monstra, která neměla nic zakázané, nevážila si věcí ani lidí, dostala všechno, co chtěla, a považovala za zbytečné chovat se slušně. Požívala statusu nedotknutelných božstev, takže se jich zjevně netýkala běžná pravidla a jejich prohřešky zůstávaly bez následků. Jacinthe nečekala na potvrzení, jestli naše nabídka platí, a příští středu k nám nakráčela s dětmi i vybavením na celý dlouhý večer. Na ni čekala hot jóga a lehká večeře s kamarádkami v trendy hospodě. I když jsme nabídku neobnovili, vodila je k nám pak pravidelně každou středu, bez ohledu na to, jestli zrovna měla jógu, crossfit nebo nic. Hodný Jacques se jí nikdy neodvážil vysvětlit, že není zrovna slušné vyložit si výraz „jednou za čas“ volně jako „každou středu bez výjimky“. Podařilo se nám vyklouznout jen asi dvakrát nebo třikrát, když jsem Jacquesa přinutila, aby se mnou šel na večeři do restaurace… v 16.30. Zřejmě se mu úplně vykouřilo z hlavy, že já nebyla ani na jediné lekci čehokoli, když byly naše děti malé, protože do mě velmi přesvědčivě hučel: „Ale ona si potřebuje někdy dát pauzu, pochop to, dvě malé děti, to není žádná legrace, navíc Georges věčně není doma.“ Každopádně, ani když milý Georges doma byl, na „hlídání“ vlastních dětí čas nikdy neměl. A tak jsem Jacquesovu úmluvu respektovala celé dva roky, jednak proto, že jsem nevěděla, jak ji zrušit, a jednak jsem si asi podvědomě chtěla ty děti vychutnat. Když jsem vypustila tu facebookovou bombu, Jacinthe byla v prvních bojových liniích, takže uznala za vhodné se první středu neukázat. Její matka ji 21
Zpoved_nudne_manzelky_1-232.indd 21
13.12.19 11:15
Marie-Renée Lavoie
nepochybně ve jménu Boha, který posvětil můj sňatek, zapřísahala, aby nesvěřovala děti do rukou hysterky, která sabotuje rodinné sešlosti. Prarodiče je nikdy nehlídali, neměli už sílu za nimi neustále běhat a strhávat je ze záclon. Nicméně další středu se u mě objevila v obvyklou hodinu, samozřejmě těsně před večeří, s taškou naditou věcmi na dlouhý večer, a bylo jí totálně fuk, v jakém jsem stavu. Několikrát zuřivě zmáčkla zvonek, a když jsem jí konečně přišla otevřít, byla štěstím bez sebe. „Jé! Sláva! Už jsem měla strach, že nejsi doma! Díkybohu! KLUCI, PŘESTAŇTE LÍTAT A POJĎTE SEM. TETIČKA DIANE JE DOMA!“ „Jenomže tetička Diane dneska nemá náladičku na hlídání. Mám tak málo trpělivosti, že bych je nejspíš roztrhla.“ „Tak snad už je ti trochu líp, ne?“ „Ne, ani ne.“ „Ale vypadáš dobře.“ „Zdání klame.“ „Fajn, pochopila jsem. Hele: zajdu si na lekci, pak si dám s holkama jenom předkrm a hned jsem zpátky, nebude to ani na celý večer.“ „Ne, je mi líto, Jacinthe, ale dneska to nepůjde. Nemám sílu. Měla jsi mi zavolat předem.“ „Volala jsem ti snad stokrát! Jenomže jsi to nebrala!“ „Protože nemám chuť se s nikým bavit ani se s nikým vidět.“ „No, tak to je teda super, to je fakt super! A já se těšila, že budu mít konečně aspoň jeden večer pro sebe. Někdy se divím, že jsem se z toho všeho ještě 22
Zpoved_nudne_manzelky_1-232.indd 22
13.12.19 11:15
ZPOVĚĎ NUDNÉ MANŽELKY
nezbláznila. Od rána do večera jsem v jednom kole… Navíc Georges věčně není doma…“ „Jo, to chápu, sama jsem to zažila, vychovala jsem totiž tři děti. Akorát jsem neměla žádnou tetičku, která by mi je každý týden hlídala. Nikdo se mi nikdy nenabídl…“ „Přijde mi vážně trapné, aby vaším rozchodem trpěly i děti. Je to přece taky jejich večer!“ „Tak si jdi za svým bratrem! Ještě snad žije, ne!“ „Hm, co se dá dělat, takže zase přijdu o jednu lekci. Kdybych to věděla, tak jsem se tak nehnala, abych kluky vyzvedla dřív. Bezva! Navíc ještě budeme bez večeře… KLUCI, JDEME, TETIČCE NENÍ DOBŘE!“ „Doufám, že si najdeš někoho spolehlivého na hlídání.“ „Někoho spolehlivého…“ „Myslím, že já už se jim věnovala dost.“ „To nemyslíš vážně! Takhle s náma vyběhnout! No to je teda vrchol! Milostivá se rozejde a zřejmě nastává konec světa! Všichni mají utrum, i kdyby ryli držkou v zemi!“ „Mně zase připadá jako vrchol drzosti, že sem každý týden napochoduješ a hodíš mi na krk SVOJE děti, které se ti TVŮJ bratr nabídl hlídat, ne já, NE JÁ, nicméně stejně ti je hlídám prakticky týden co týden už celé dva roky, DVA ROKY!“ „Já zírám! Celou dobu jsem si myslela, že je hlídáš ráda!“ „Hlídala jsem je ráda, ale ještě mnohem radši bych je hlídala jenom jednou za čas, jak zněla původní domluva.“ 23
Zpoved_nudne_manzelky_1-232.indd 23
13.12.19 11:15
Marie-Renée Lavoie
„Prosím tě, co je pro tebe jeden večer v týdnu!“ „Úplně to samé, co pro tebe, představ si!“ „Vždyť už máš děti z domu!“ „Tvůj brácha má taky děti z domu! Navíc ty máš jenom dvě!“ „Víš co, vykašli se na to, jdu domů, čert vem lekce, je přece úplně jedno, že mi za chvíli asi jebne, milostpaní potřebuje všechny večery v týdnu pro sebe…“ „HELE, TY NÁNO JEDNA PITOMÁ! KDO TADY TRPÍ? TY NE, ALE JÁ, JÁ! JÁ, KTERÁ NA NIKOHO NIKDY NESRALA, ALE VŠICHNI SEROU NA MĚ, TVŮJ BRÁCHA, TY, HROMADA LIDÍ, DO PRDELE PRÁCE! UDĚLEJ TO JAKO NORMÁLNÍ LIDI A ZAPLAŤ SI HLÍDÁNÍ! HLÍDALA JSI NĚKDY MOJE DĚTI, KDYŽ JSI MĚLA VŠECHNY VEČERY PRO SEBE, CO? NE, NIKDY, ANI JEDEN JEDINEJ PODĚLANEJ VEČER! CO JSI DĚLALA S TOU FŮROU VOLNÝHO ČASU, TY ZATRACENEJ SOBČE?“
■ „Neměla jsem nadávat před dětma.“ „Bože! Jak já bych tam chtěla bejt…“ „Počkej! A když za sebou zabouchla dveře, slyšela jsem, jak si mumlá něco jako ,chudák brácha, tak teď už ho chápu…ʻ Ta mi ale hnula žlučí!“ „Kráva!“ „Takže jsem ty dveře zase otevřela a zařvala na ni: ‚Jo, a hele, ty tlustoprdko, jsi moc stará a moc tlustá na to, abys nosila legíny! Velbloudí noho!‘“ 24
Zpoved_nudne_manzelky_1-232.indd 24
13.12.19 11:15
ZPOVĚĎ NUDNÉ MANŽELKY
„Ona nosí legíny místo kalhot?“ „Jo, vážená, se vzorem.“ „Ulevila sis, co?“ „Dokonce ani to ne… Za dveřma jsem se pak sesunula a probulela večer.“ „To jsou nervy.“ „A stejně mi ty haranti budou chybět.“ „Aha, tak to není dobrý. Něco už ti vymyslíme.“ Jenomže Claudine se bohužel snažila marně a Jacquesův odchod mi taky moc nepomohl: vynášel koše, třídil odpad, staral se o kompost, často vařil – ostatně líp než já, doplňoval zásoby, platil složenky, myslel na důležité schůzky, nikdy nechodil pozdě, sklápěl prkýnko, měl rád víno, dobré jídlo i moje kamarádky a každou sobotu ráno mi kupoval muffiny s müsli a ořechy. Až na pár zanedbatelných chybiček jsem neměla jediný důvod se z jeho nepřítomnosti radovat. Někdo Jiný teď nepochybně zjišťoval, že má milence, který je zároveň velmi pozorný, multitaskingový partner. Nikdy nedopustí, aby jí utekl. To je nevýhoda, když si člověk vybere skvělého manžela: nechce se mu pak o něj s nikým dělit. „Určitě už ti bylo nanic z těch historek, co omílal furt dokola celých pětadvacet let, že jo?“ „Ne. Byl to rozenej vypravěč.“ „Blbě se oblíkal.“ „Ne.“ „Chrápal?“ „Ne.“ „Smrděl?“ 25
Zpoved_nudne_manzelky_1-232.indd 25
13.12.19 11:15
Marie-Renée Lavoie
„Ne.“ „Ani když sportoval?“ „Ani tehdy.“ „Byl to chaotik?“ „Míň než já.“ „Když jsi mluvila, jenom předstíral, že tě poslouchá?“ „Ne.“ „Každou sobotu ráno si myl auto před garáží.“ „V životě si sám nemyl auto.“ „Nosil ponožky do sandálů.“ „Ne.“ „A nikdy neztrácel trpělivost?“ „Byl trpělivej jako matka Tereza.“ Když jsme s tím dotazníkem skončily, měla jsem pocit, že visím nad bezednou propastí. Každý z jeho dostatků odhaloval moje nedostatky, takže jsem nakonec došla k přesvědčení, že jsem si celou dobu svého manžela nezasloužila a že si mě vzal spíš z lítosti než z lásky. „Hele, to už trochu přeháníš. Takový kecy! Zjevně jsi ve fázi, kdy si stavíš svýho ex na piedestal, děláš z něj boha a ze sebe onuci. Je to normální, vůbec si toho nevšímej, ono to zase přejde. Určitě nebyl tak úžasnej, což ti dojde ve fázi ‚odpoutávání‘. A mezitím už něco vymyslíme.“ „Nemá to cenu.“ „Aspoň nějak zabiješ čas. Času budeš totiž potřebovat fůru. A vzhledem k tomu, že asi ještě chvíli potrvá, než se z něj stane hovado…“ „On nikdy nebude hovado…“ „… musíme přijmout krajní opatření.“ 26
Zpoved_nudne_manzelky_1-232.indd 26
13.12.19 11:15
ZPOVĚĎ NUDNÉ MANŽELKY
„Což je?“ „Existuje skoro zaručenej způsob, jak převrátit role.“ „Pfff…“ „Ale nejsem si jistá, jestli je to tvůj styl. Znám spoustu lidí, který to udělali, ale tvůj styl to nebude, což naprosto respektuju, navíc kdo ví, jestli to vůbec může splnit svůj účel, že jo…“ „Prosím tě, co to plácáš?“ „Moje milá, Jacques možná není jenom pozornej manžel.“ „Ne, je to taky člověk jako my ostatní, ale ke mně se vždycky choval jako dokonalej džentlmen.“ „Jdi někam s tím věčným popíráním! Vždyť tě podvedl, vrazil ti kudlu do zad. A ještě ti řekl, že jsi nudná!“ Vždycky jsem si myslela, že čím víc slova používáme, tím víc ztrácejí hodnotu, opotřebovávají se jako mýdlo, ze kterého zbude jenom klouzavá placička; jenomže ona se v nich naopak střádala ničivá síla, která je roztavila, takže na mně pak ulpěla jako obří ropná skvrna. „Nudná“ jako ve slově „nůž“, který jsem úplně cítila v zádech. „To byla teda podpásovka, jsi prostě jenom…“ „Co jsem? Do toho! CO ŽE JSEM? Jen se do mě strefuj! Klidně mě můžeš i nenávidět. Já to kvůli tobě vydržím. Můžeš mě nenávidět, hlavně abys s tím už začala! Ten tvůj Jacques se ti nevrátí, je konec, holka! Vzal kramle s o dvacet let mladší roštěnkou!“ „Říkáš to jenom proto, že tobě to nevyšlo, že se ti Philippe nevrátil!“ 27
Zpoved_nudne_manzelky_1-232.indd 27
13.12.19 11:15
Marie-Renée Lavoie
„Ale ten tvůj milej Jacques se ti taky nevrátí, už celý měsíce to popíráš, musíš se posunout dál! Je to hovado jako všichni ostatní a stejně jako oni dostal chuť na mladý maso.“ „On se jenom ztratil, dostal se do slepý uličky, jako hovádko, a ne hovado…“ „NE! On tě kvůli ní opustil. Haló, Houstone! Je pryč, Diane, prober se, prosím tě!“ „Jsme přece manželé…“ Claudine ucouvla, jako kdybych jí právě oznámila, že mám ebolu. „Fajn, pojďme si něco jednou provždycky ujasnit: tohle přestaň říkat, všichni se ti u oběda smějou.“ „Kdo? Kvůli čemu?“ „Vždycky, když mluvíš o vašem rozchodu, zakončíš to zmínkou o manželství.“ „Přece je důležitý, že jsme pořád manželé.“ „Není, Diane, vůbec nic to neznamená. Když někoho nemiluješ, tak ho nemiluješ, ať jste manželé, nebo ne. Hele, manželství není ochranný kouzlo!“ „Ale manželský páry jsou přece silnější a vydrží spolu dýl, říkají to statistiky.“ „Jenomže dokonce ani ty tvoje statistiky neříkají nic o lásce, zlato!“ „Jsi tak cynická, Claudine, až je to k pláči.“ „A ty jsi zase tak odpojená od reality, Diane, až je to k smíchu.“ Naštěstí být matka v dnešní době, kdy nám technologie řídí život a mění se ze dne na den, znamená každou chvíli slyšet, že jste „odpojená“, v původním i přeneseném slova smyslu. Je to urážka asi tak neškodná, 28
Zpoved_nudne_manzelky_1-232.indd 28
13.12.19 11:15
ZPOVĚĎ NUDNÉ MANŽELKY
jako když nůž zajede do hroudy rozměklého másla. Nic to s vámi neudělá. Dovlekla jsem tu mrtvolu vdané, nudné a odpojené ženy až do restaurace, kde na mě čekala moje milá Charlotte, budoucí veterinářka, snad až moc chytrá na to, aby byla mojí dcerou. Od té doby, co její otec odešel, soucitně mě navštěvovala každou chvíli. Je to krásná, oddaná duše, která by chtěla zachránit celý svět. A trochu ji podezírám, jestli si veterinu nevybrala proto, že zvířata se nechají zachraňovat spíš než lidi. Jakmile jim věnujeme trochu lásky a péče, odevzdají se nám, jako se lidi odevzdávají duchovním vůdcům, s tím rozdílem, že z nich na oplátku vymáčkneme pouze náklonnost. Oproti zvyklostem jsem si u číšníka, který mi přišel nabídnout aperitiv, objednala sklenici bílého vína. Potřebovala jsem se dát trochu dohromady, pokud jsem měla hrát matku, která už se dostala z nejhoršího. „Ahoj, mami!“ „Ahoj, kočičko! Tak co zkoušky?“ „No… zkouškové ještě nezačalo.“ „Máš pravdu, promiň, jsem nějak mimo. No, a jak se máš?“ „Mám se skvěle.“ „Mluvila jsi s tátou?“ „Jo.“ „Kdy?“ „Asi předevčírem.“ „Má se fajn?“ „Jo, jo, ujde to.“ „Tím líp.“ 29
Zpoved_nudne_manzelky_1-232.indd 29
13.12.19 11:15
Marie-Renée Lavoie
Když jsem se viděla s dětmi, postupovala jsem vždycky podle předem stanoveného programu: škola nebo práce, Jacques, potom lásky, plány do budoucna. Tím pádem jsem na nic nezapomněla a snažila se budit zdání, že je se mnou možné mluvit prakticky o čemkoli, dokonce i o něm. Ze začátku jsem si dokonce psala tahák na ruku. „Stavila jsem se cestou doma a viděla jsem, že jsi zdemolovala i postel.“ „Rozdělala jsem ji na kousky, abych ji mohla vystěhovat, neprošla by dveřmi.“ „Mohli jsme ji rozmontovat.“ „Ále, to by bylo moc složité. Palicí to máš raz dva.“ „A objednala sis novou?“ „Ne, ještě ne.“ Někde hluboko v mém mozku, v malé přihrádečce totiž přežívala představa, že se musím poradit s Jacquesem, než koupím novou postel. „A proč jsi teda tak rychle potřebovala vystěhovat tu starou?“ „…“ „Říkala jsem si, že bychom mohly jít nakupovat.“ „Potřebuješ něco?“ „Ne, jen tak se pokoukat po obchodech. Až se ti bude chtít.“ „Dobře.“ „Když je člověku zle, neuškodí koupit si něco na sebe, ne?“ „Tobě je zle?“ „Mami…“ „Hele, máš odpoledne čas?“ 30
Zpoved_nudne_manzelky_1-232.indd 30
13.12.19 11:15
ZPOVĚĎ NUDNÉ MANŽELKY
■ Slečna, která mi nabízela džíny, měla ty svoje až moc na tělo. Z původních dvou půlek zadnice jí udělaly jednolitou hmotu obepnutou švem, který se horko těžko snažil udržet ten rosol pohromadě. Nesoudila jsem ji, jen konstatovala fakta. Chtěla po mně, abych si vyzkoušela model skinny, který obtáhne tělo stejně jako legíny, sice tolik nezvýrazňuje pohlavní orgány, ale ke křivkám je stejně nekompromisní. Charlotte stála za prodavačkou, a když se jí to nelíbilo, ukazovala mi rukama time out. Pro mě byl pořád ideální ten pohodlný sexy střih, který propagovala firma Levis v osmdesátých letech. Milostpaní je holt maličko odpojená od reality. Moje oči, „rozjasněné“ dvěma sklenkami vína k obědu, spatřily v zrcadle zkušební kabinky pod neúprosným neonovým světlem mé tělo v celé jeho ošklivosti. I přesto, že jsem v posledních týdnech zhubla, připadaly mi moje nohy těžké, rozteklé, neschopné unést váhu celého těla. Stejně rozměklé břicho mi už dokonce nadzvedávalo nabíranou halenku. Ňadra, příliš malá na to, aby byla vidět nebo vzbuzovala jakoukoli touhu, vzorně visela pod látkou. Všechno na mně bylo nudné, od těstovité hmoty, přes matné vlasy, kruhy pod očima, béžové oblečení až po neviditelné líčení. Není divu, že to chlapa, jako je Jacques, nakonec přestalo bavit. Nuda se postupně uvelebila v každé buňce mého těla. Zhroutila jsem se na podlahu do nánosů špíny, co tam nechaly ty přede mnou. Nemohla jsem se hýbat ani mluvit. Bolest mě přikovala k zemi, jako 31
Zpoved_nudne_manzelky_1-232.indd 31
13.12.19 11:15
Marie-Renée Lavoie
kdyby se najednou zemská přitažlivost ztrojnásobila. Pozorovala jsem nohy lidí, kteří tam na druhé straně žili dál normálním životem. Když nemůžu vyniknout zaživa, mohla bych se aspoň vyznamenat svou smrtí: ještě jsem neslyšela, že by někdo umřel ve zkušební kabince stižen vlastní ošklivostí. Když si Charlotte uvědomila, že už jsem v kabince moc dlouho a neodpovídám na její dotazy, protáhla se pod dveřmi ke mně. Musela se skoro plazit, jinak by si odřela záda. Přisedla si ke mně a beze slova mě vzala do své velké ženské náruče. Moje malá Charlottka, moje holčička. V jejím mlčení jsem slyšela „to bude dobrý, to bude dobrý“, „mám tě ráda, ty moje maminečko“. Skoro nedýchala, jako by se taky chtěla vypařit. Ponořila se se mnou do pohyblivých písků a na nic se neptala. Vyvolalo to ve mně novou chuť do života. „Tak co velikost?“ „Super!“ „A co říkáš na ty skinny?“ „Taky super!“ Šílený smích přišel stejně nečekaně jako předtím zhroucení. Celé moje tělo se otřásalo. Čím víc jsem se snažila přestat, tím víc jsem se smála. Charlotte se ode mě nakazila a rozesmála se taky. Moc pěkné. Dvě ženské, z čehož jedna polonahá, sedí v objetí na špinavé podlaze v kabince a brečí. Vážně moc pěkné. „Vzpomínáš si, jak ses vždycky omylem zamkla na veřejných záchodkách, když jsi byla malá?“ „Pfff… Jo!“ „Pořád jsem ti říkala, ať se nezamykáš, ale ty jsi to stejně udělala.“ 32
Zpoved_nudne_manzelky_1-232.indd 32
13.12.19 11:15
ZPOVĚĎ NUDNÉ MANŽELKY
„Já vím, a pak jsem si neuměla odemknout. Asi jsem z toho byla moc vynervovaná, nebo co.“ „Takže jsem k tobě musela podlézt.“ „Jednou jsi lezla i horem, protože dole nebylo dost místa.“ „Vážně?“ „V Château Laurier. Měla jsi na sobě velkou večerní, takže ti to nepřipadalo moc vtipný.“ „Ježiš, no jo! Už si vzpomínám…“ Asi po čtvrt hodině jsme vylezly ven se zaschlými slzami rozmazanými po tvářích a pořád jsme se otřásaly smíchy při vzpomínce na všechny společné historky. Prodavačka se tak úporně snažila se neusmívat, až jsme došly k názoru, že úsměv mají zaměstnanci prodejního řetězce zakázaný. Já ji chápu, na tom, že džíny, které se vyrábějí za příšerných pracovních podmínek v Bangladéši, stojí skoro dvě stě dolarů a podílejí se na luxusním životě hrstky maloměšťáků s pokřivenou morálkou, na tom vážně není nic k smíchu. Ani na tom, že já si je klidně koupím, protože se tvářím, že nemám na výběr. Když Claudine zjistila, že odpoledne už nepřijdu do práce, poslala mi několik esemesek. Prý mi musí říct něco strašně důležitého, tak ať jí zavolám. „Omlouvám se.“ „Já taky.“ „Ale chtěla jsem ti říct něco jinýho.“ „Já vím, chtěla jsi mi prozradit, jak zařídit, aby se z Jacquesa stalo hovado.“ „Ne, ani to ne.“ „A můžeš mi to, prosím tě, prozradit?“ 33
Zpoved_nudne_manzelky_1-232.indd 33
13.12.19 11:15
Marie-Renée Lavoie
„Podle mě to není moc dobrej nápad…“ „Chci to vědět, dělej.“ „Jseš si jistá?“ „Jo.“ „Soukromej detektiv.“ „Soukromý detektiv? A co by podle tebe měl vypátrat? Že mi manžel utekl s nějakou fuchtlí?“ „Vždyť říkám, že to není dobrej nápad.“ „Ale stejně jsi mi to chtěla navrhnout.“ „Jo, protože když si někdy člověk potřebuje pomoct, je dobrý zjistit, že to všechno bylo trochu jinak.“ „Co tím chceš říct?“ „Grr… Že já radši nedržela hubu.“ „Už jsi to nakousla, tak ven s tím!“ „Myslíš si, že Jacques je svatoušek, ale určitě jsi na omylu.“ „Proč jako?“ „Statistiky mluví proti němu.“ „Kašlu na statistiky.“ „Najednou…“ „Vyklop to!“ „Jak dlouho s tou Charlène chodil, než vzal roha?“ „Myslím, že tohle jsme s Jacquesem probírali snad desetkrát a já ti to taky desetkrát vykládala.“ „Napovídal ti jenom to, co chtěl.“ „Ale vždyť s ní odešel! Tak proč se k tomu teď vracet?“ „Možná s ní chodil dva roky, než se rozhodl, že odejde z domu!“ „To teda nechodil, bylo to prý čerstvý. Relativně čerstvý. Charlène byla v kanceláři teprve půl roku, když vzal roha.“ 34
Zpoved_nudne_manzelky_1-232.indd 34
13.12.19 11:15
ZPOVĚĎ NUDNÉ MANŽELKY
„Dobře, připusťme, že s ní to netrvalo dlouho, o čemž pochybuju, ale to nevadí, jenomže co když před ní…“ „Co?“ „Myslíš, že to byl jeho první románek?“ „…“ „Detektiv na tom nic nezmění, jenom se tím obrátí role a ty si pak budeš moct o Jacquesovi myslet, jak je nechutnej.“ „…“ „Diane?“ „…“ „DIANE?“ „Přemýšlím.“ „Ne, to nedělej, k ničemu to nevede. Zapomeň na to.“ „Víš zřejmě o věcech, o kterých já nemám ani páru.“ „Přísahám, že ne. Já jen, že ten tvůj případ je úplně typickej! Že by Jacques takhle najednou, zničehonic… víš, že jsem se nikdy nedopočítala, kolik studentek Philippe sklátil?“ „Připadám si jako totální blbka…“ „Ale ne, ale ne, zapomeň na to.“ „Určitě mi můžeš doporučit někoho spolehlivýho, viď?“ „Chceš slyšet tu pozitivní zprávu, nebo ne? Mám skvělej nápad, kvůli kterýmu jsem s tebou chtěla mluvit. Není to něco, co už nebudeš nikdy mít, ale co jsi nikdy neměla, a teď to mít můžeš!“ „Hm…“ „Něco, co jsi s Jacquesem nemohla dělat.“ „Nenapadá mě nic, co bych s Jacquesem nemohla dělat, kromě šoustání jiných chlapů.“ 35
Zpoved_nudne_manzelky_1-232.indd 35
13.12.19 11:15