0040857

PROLOG

Šimla, Indie, duben 1908

M

áhí se pohodlně usadil ve vidlici větve cedru. Měl ­odsud dobrý výhled na palác vicekrále a park. Proti usedlosti se ve večerním soumraku prostírala Šimla, od jara do podzimu hlavní město Britské Indie. Normálně Máhí postrádal Kalkatu, kde donedávna žil, tamní hluk, davy lidí a vedro, toho večera se mu ale město ve výběžcích Himálaje líbilo. Ano, bylo úplně okouzlující. Všude na kopcích se mezi stromy vznášela světla jako svatojánské mušky. Lampy rikš, v nichž projížděli ulicemi hosté vicekrále. Máhí slyšel na bazaru o slavnosti, jíž se ­zahajovalo vládní období v horách, a rozhodl se, že si to ­nenechá ujít. První rikšy tažené vždy dvěma kuli a tlačené třetím odbočily na strmou silnici před palácem v úpatí kopce Prospect Hill a zmizely z chlapcova zorného pole. Okna rezidence byla jasně osvětlená. V přízemí svítily lustry. Shromáždil se orchestr, hudebníci ladili nástroje. Tóny pronikaly až k cedru, na němž Máhí seděl. Domorodí sluhové přecházeli bosí po parku a kontrolovali, jestli svítí všechny pochodně a lampiony. Tu a tam stáli mezi starými stromy a vysokými keři indičtí vojáci.

5 CEDROVY DUM.indd 5

9.6.20 15:31

Máhí se stáhl trochu hlouběji do stínu. Od vojáků ho sice dělila vysoká zeď, nechtěl ale riskovat, že ho objeví. Stmívání přešlo v tmu. Sněhem pokryté vrcholky Himálaje se zvedaly na noční obloze jako zubaté linie. Velký sál v přízemí paláce byl už plný lidí. Sáhibové, jak se říkalo bělochům, měli na sobě uniformy a tmavé obleky, jejichž zadní části měly šosy a připomínaly peří havranů. Máhí si představoval, že jsou velice nepohodlné. Určitě ještě nepohodlnější než školní stejnokroj anglické misijní školy, do které chodil a kterou nenáviděl. Memsáhib, jejich ženy, si oblékly nádherné lesklé toalety, které Máhímu připomínaly exotické rajky. Orchestr začal hrát. Máhí měl rád hudbu, vjela mu do údů. Přál si, aby mohl být v sále a tančit. I Sumat měl moc rád hudbu Angličanů. Jak se mu asi daří? Postrádal svého velkého bratra. Patrně ještě nedorazil do Anglie a nachází se na moři. Zdalipak přinese Sumatovi talisman, který mu ­daroval, štěstí? Z celého srdce v to doufal. Máhí ztratil veškerý pojem o čase, když přihlížel kroužícím párům. Jeho ruce se pohybovaly do rytmu. Až když dozněla hudba, uvědomil si, že mrzne, a zavinul se víc do svého pláště. Prosklené dveře tanečního sálu se otevřely, lidé se vyhrnuli na terasu. Indičtí sluhové s podnosy plnými lesknoucích se sklenic přecházeli rychle mezi hosty. V sousedním sále stavěli sloužící jídla na dlouhé, slavnostně ­ozdobené stoly ‒ pyramidy z ovoce, drůbeže, masa a červené a zelené útvary ve tvaru hradů. Něco takového Máhí ještě nikdy neviděl. Položil si právě otázku, jestli se ty hrady dají jíst, když upoutali jeho pozornost tři muži. Zabráni do hovoru se vzdálili dost daleko od terasy. Muž se zakrouceným knírem a chybějícím čelem byl vicekrál lord Minto. Máhí ho už mnohokrát viděl projíždět na zadním sedadle rolls-royce ­ulicemi Šimly. Jen vicekrál měl privilegium používat ve městě automobil. Další dva muži byli světlovlasí a podobali se jeden druhému jako bratři. Jejich chování k lordu Mintovi

6 CEDROVY DUM.indd 6

9.6.20 15:31

bylo uctivé, ale i důvěrné. Určitě zaujímali mezi Angličany vysoké postavení. O něco dál spatřil Máhí prince Kintua Singha. Jeho turban se ve stínu zableskl jako bledý měsíc a hned nato zase zmizel. Princ byl Máhího hrdina. Byl pohádkově bohatý a měl pro svou ochranu vlastní vojenskou gardu, s níž k zlosti Angličanů projížděl tu a tam ulicemi. Navíc byl mladý, vy­ soký, ramenatý a velice pohledný. Na rozdíl od vicekrále s jeho hloupým knírem, vypoulenýma očima a řídkými vlasy. Máhí zkřivil pohrdavě ústa. Jeho pohled putoval zpátky k Angličanům. Vicekrál se dotkl paže jednoho z blonďatých sáhibů, když Máhí zaznamenal pohyb. Zpoza jednoho keře se vyřítil nějaký muž. Plamen pochodně se odrážel v něčem kovovém v jeho ruce. Máhí zamrkal, pak pochopil. Ne, ne… Pozor… Ten člověk má zbraň! chtěl vykřiknout. Kvůli onemocnění, díky němuž v útlém dětství oněměl, mu uniklo jen zasténání. Muž zamířil. Padl výstřel, který zaduněl Máhímu v uších. Lidé vykřikli. Sklo se s řinčením roztříštilo na podlaze. Přispěchali vojáci. Znovu se ozval výstřel a ještě jeden. Útočníkovi vyklouzla zbraň z ruky a klesl k zemi. Vojáci ­obklopili vicekrále a rychle ho odváděli. Máhí neschopný pohybu upíral pohled na střelce. Do jeho černých vlasů se mísily šedivé prameny. Z hrudi mu vytékala krev, která zbarvovala jeho kurtu bez límce červeně. Mužovy hasnoucí oči byly namířené na něco lesklého na jeho ruce. Jaksi smutně, nikoli nenávistně nebo zlostně… Jeden ze strážných se sklonil nad umírajícím, jehož rty se pohybovaly, jako by se snažil něco říct. Teprve když ostatní vojáci muže popadli a vlekli pryč, probral se Máhí ze strnulosti. Třesoucí se po celém těle slezl z cedru a utíkal, co nejrychleji mohl, pryč.

7 CEDROVY DUM.indd 7

9.6.20 15:31

PRVNÍ KAPITOLA

Londýn, 1908

V

ictoria svižně vstoupila do domu u Green Parku, v němž od dětství žila, a spěchala po schodech nahoru do svého bytu. Přicházela z ateliéru Poiret z první zkoušky svatebních šatů. Pořád ještě cítila na pokožce lehounkou látku. Za měsíc se ona a Jeremy vezmou. Milovala Jeremyho hluboce a vroucně a nedokázala si už život bez něho představit. Trvalo jim ale nějaký čas, než k sobě našli cestu. Někdy měla Victoria v měsících po jejich zasnoubení obavu, že je její štěstí jen sen, který se nikdy neuskuteční. Zkouškou šatů se ale stal sňatek konečně reálným. Jakmile Victoria otevřela dveře bytu, vyšel do chodby její komorník Hopkins. „Miss Victorie…,“ uklonil se. „Ach Hopkinsi, není život nádherný?“ Victoriin úsměv odumřel. Obličej komorníka byl důstojný jako vždy, znala ho ale dost dobře na to, aby věděla, že něco není v pořádku. „V knihovně na vás čeká lady Glenmoragová, Miss ­V ictorie…“ „Ó, Bože…“ Lady Glenmoragová byla sestra Victoriina dědečka, vévody ze St. Aldwynu. Když ji prateta Hermione

9 CEDROVY DUM.indd 9

9.6.20 15:31

navštívila, znamenalo to většinou jen samé nepříjemnosti. „Řekla něco?“ „Jen to, že s vámi naléhavě potřebuje mluvit…“ Hopkins otevřel dveře knihovny. Lady Glenmoragová seděla na kožené pohovce a usmívala se na Victorii. To v ní vzbudilo ještě větší nedůvěru. „Prateto…“ Z povinnosti políbila příbuznou na tvář. Prateta si ji měřila pohledem. „Máš úplně červené tváře, moje milá. Opravdu bys na sebe měla víc dbát. Pracovala jsi snad zase?“ Jako vždy zněla z jejích úst slova, která souvisela s prací, jako by se Victoria věnovala nějaké pohoršující činnosti. Lady Glenmoragové bylo pětašedesát, vypadala ale o deset let mladší. Uchovala si růžovou pleť svého mládí a stále ještě byla krásná. Její kouřově modré hedvábné šaty s šerpou, kterou nosila přes paži, a kloboukem bohatě zdobeným péry odpovídaly poslední módě. Modré tóny rozzářily její oči. Pravděpodobně by dokonce i v parném letním dnu vypadala bezvadně, chladně a svěže, pomyslela si Victoria závistivě. „Pokud máte na mysli, zda jsem fotografovala pro Morning Star… Ne, nefotografovala.“ Neměla v úmyslu vyprávět pratetě o zkoušce. Tématu svatby se chtěla raději vyhnout. „Nechala sis už mimochodem ušít svatební šaty?“ zeptala se lady Glenmoragová rychle. Victoria potlačila povzdech. Copak umí prateta číst ­myšlenky? „Ano, v ateliéru Poiret.“ „Znamená to patrně, že se mohou nosit bez korzetu.“ „Ano. Nechtěla bych omdlít před oltářem kvůli nedostatku vzduchu,“ odpověděla Victoria sarkasticky. Hrozně moc si přála zareagovat na pratetu klidně a dospěle. Lady Glenmoragová si hrála s dlouhým, dvouřadým perlovým náhrdelníkem. „Musíš se konečně rozhodnout, zda se má konat hostina po svatebním obřadu v Ritzu nebo Savoyi.“ Už jednou se kvůli tomu pohádaly. Victoria počítala

10 CEDROVY DUM.indd 10

9.6.20 15:31

s tím, že to příbuzná jen tak nevzdá. „Prateto, jím moc ráda v Ritzu a Savoyi, nebudeme tam ale mít svatební hostinu a nebude se také konat sňatek ve Westminster Abbey.“ „Nemyslíš přece pořád ještě vážně, že se provdáš v tom vesnickém kostele a oslavíš událost v hospodě? To nepřipadá v úvahu. Jsi vnučka vévody…“ „Hostinec v Cotswoldsu, pro který jsme se rozhodli, je nádherný starý a velice úctyhodný podnik. I když to z vašich úst zní, jako by to byl nevěstinec. Moje přítelkyně lady Constance Hogarthová a její manžel tam občas zavítají.“ „Lady Hogarthová je Američanka.“ Prateta Hermione to odbyla mávnutím ruky. „V jejích očích by byla úctyhodná i vykřičená špeluňka.“ „Můj otec by oslavu, jakou si přejeme s Mr. Ryderem, určitě schválil.“ „Jen se nezmiňuj o svém otci, který nadevše rád porušoval zvyky a mravy. Utekl, jak víš, s tvou nezletilou matkou do Gretna Green…“ „Moji rodiče se milovali. Byli spolu velmi šťastní.“ „Láska je měšťanský cit a štěstí se hrozně přeceňuje.“ Prateta Hermione pokrčila nos. Chvíli Victorii zamyšleně pozorovala. „Tvůj dědeček je ochoten nést náklady svatby přiměřené tvému stavu.“ „To je od něho velice laskavé. Otec Mr. Rydera si ale nedá vzít zaplacení ženitby svého nejstaršího syna.“ Victoria už poznala svého budoucího tchána a měla ho moc ráda. Byl to dobrosrdečný, humorný člověk úplně jiný než její chladný, nepřístupný dědeček. „O stavu odpovídající svatbě přinesou podrobné zprávy společenské rubriky novin. Kariéře tvého manžela by to mohlo prospět.“ „Nemyslím, že by profesní dráha Mr. Rydera jako novináře byla na něčem takovém závislá.“ „Nemluvím o novinářské kariéře Mr. Rydera, ale o jeho politické…“

11 CEDROVY DUM.indd 11

9.6.20 15:31

„Už několikrát jsem vám vysvětlovala, že nemá žádné politické ambice.“ Victoria ztratila trpělivost. „Oslavíme svatbu, jak si přejeme. Neuspořádáme žádnou upjatou ceremonii podle aristokratických zvyklostí…“ „Moje milá…,“ prateta Hermione se půvabně zvedla, „… protože jsi tak tvrdohlavá, nezbývá mi než si promluvit s Mr. Montgomerym.“ „Můj poručník je o našich plánech informovaný a souhlasí s nimi.“ Victoria se cítila ponížená. Což její prateta pravdě­ podobně zamýšlela. Ach, kéž by už byla plnoletá! Musí mít ještě tři čtvrtě roku strpení. „Uvidíme. Poslední slovo ale nebylo v této záležitosti ještě vysloveno. A ne, není nutné, abys mě doprovázela ke dveřím. Najdu cestu ven sama.“ Lady Glenmoragová odkráčela. Ze zrcadla nad umyvadlem v koupelně hleděl na Victorii bohužel stále ještě uhřátý obličej. I její pihy se už zase zmnožily. Z uzlu se jí uvolnil pramen zářivě rudých vlasů, který se jí kroutil na tváři. Victoria popadla kartáč a vlásenky a snažila se dát svůj účes do pořádku. Měla srdčitý obličej a velké zelené oči. Lidé jí často říkali, že je moc hezká, ona si ale přála, aby nebyla tak malá a drobná a vypadala méně půvabně. Ačkoli… Jeremy ji má rád takovou, jaká je… Na Victoriině tváři se rozprostřel úsměv. Ano, oslaví svatbu přesně tak, jak si představují. Vesnický kostel s mohutnou čtvercovou věží, v němž se bude konat obřad, pocházel z normanské doby a měl dřevěný strop pomalovaný anděly. Hostinec, kde se bude jíst a tančit, stál v zátočině řeky. Střecha byla pokrytá slámou, po starých zdech se romanticky pnuly růže a klematis. Budou tam s Jeremym i přenocovat.

12 CEDROVY DUM.indd 12

9.6.20 15:31

Victoria zrudla. Spali spolu teprve dvakrát. Jednou v Emsu, v zahradním domku usedlosti, kterou si pronajala její německá babička, kněžna Leontina z Marssendorffu. A po dramatickém útěku před pruskou policií na belgické území. Při Hopkinsových morálních zásadách a ještě striktnějších názorech její dlouholeté posluhovačky Mrs. Dodgsonové bylo nemyslitelné, aby Jeremy přespal v jejím bytě. A Jeremyho hospodyně Mrs. Brownová by se zděsila, kdyby Victoria zůstala přes noc v jeho domě v londýnské čtvrti Camden. Jen při pouhém pomyšlení na to, jak se s Jeremym milovali, se Victorii zrychlil dech a tělo jí začalo hořet. Přibližně za měsíc budou konečně manželé. Hopkins leštil v kuchyni stříbrné nádobí a příbory. Byla to jedna z jeho oblíbených činností. Když k němu Victoria usedla k dlouhému jídelnímu stolu, shrábl rychle, zcela proti svým jindy uvážlivým pohybům, nějaké archy papíru a nacpal je do kredence. Nebyl na těch papírech náčrtek několikaposchoďového, umně zdobeného svatebního dortu? Victoria předstírala, že si ničeho nevšimla, a potlačila úsměv. „Smím se zeptat, zda tu budete na oběd, Miss Victorie?“ „Ne, pojedu do Morning Star zeptat se Mr. Parkera, jestli pro mě nemá nějakou zakázku. Potom mám schůzku s Mr. Ryderem.“ „Předala byste laskavě Mr. Parkerovi můj nový příspěvek pro novinový sloupek? Doufám, že to nezní neskromně, ale jsem s tím receptem velice spokojený.“ „Samozřejmě, ráda…“ Hopkins asistoval Victoriinu otci, slavnému soudnímu lékaři lordu Bernardu Bredonovi, při jeho případech a dělal mu sekretáře. Už několik let psal pod pseudonymem Mrs. Ellinghamová články do rubriky s recepty a radami pro domácnost deníku Morning Star. V loňském roce byly jeho

13 CEDROVY DUM.indd 13

9.6.20 15:31

příspěvky vydané v knižní podobě. Dílo se stalo bestsellerem, což jejich prekérní finanční situaci ‒ s výjimkou bytu u Green Parku otec Victorii nic nezanechal ‒ rázem zlepšilo. Teprve několik měsíců vlastnila malé jmění, protože dosáhla při aukci velmi dobré ceny za několik obrazů své matky. Victoria pozorovala Hopkinse, jak nanáší polituru na stříbrnou čajovou konvici a pečlivě, neřku-li láskyplně, ji roztírá. Táhlo mu na sedmdesát a vyzařoval auru v úctě ­zestárlého diplomata. Nastoupil jako otcův komorník krátce po smrti její matky. Victorii byly tehdy čtyři roky. Bránil ji před guvernantkami, utěšoval ji, když byla zarmoucená, i jinak byl pro ni vždy tady. Protože jeho jediné dítě, syn Richard, padl při Mahdího povstání v Súdánu, adoptoval si svým způsobem Bernarda Bredona. Před dvěma roky zemřel Victoriin otec na rakovinu plic. Až do jeho smrti o něj komorník obětavě pečoval. Victoria dávno nepohlížela na Hopkinse jako na slou­ žícího. Byl jí blízký jako strýc, i když by se to nikdy neodvážila otevřeně říct. Už její otec mu navrhl, že ho bude oslovovat Mr. Hopkinsi, nikoli jen příjmením. Hopkins to sice zdvořile, ale rázně odmítl. Být titulovaný panstvem Mr. se neslučovalo s jeho představami o postavení komorníka. Ano, moje skutečná rodina jsou on a Mrs. Dodgsonová, ­nikoli moji šlechtičtí příbuzní, pomyslela si Victoria plna ­náklonnosti. Hopkins zvedl čajovou konvici a zkoumavě si ji ze všech stran prohlížel. „Smím se zeptat, jestli tu byla lady Glenmoragová kvůli svatbě?“ otázal se, jakmile byl s výsledkem své práce spokojený. „Ano. Chce vyhledat Mr. Montgomeryho a přemluvit ho, aby mi svatbu na venkově zakázal.“ „To nebude Mr. Montgomery určitě ochoten udělat.“ „Taky si myslím, ráda bych ale chudáka té scény ušetřila. Prateta mu bezpochyby udělá ze života peklo.“ Victoria si opřela chodidla o příčku židle a objala pažemi kolena. „Mrzí

14 CEDROVY DUM.indd 14

9.6.20 15:31

vás, že se s Mr. Ryderem nevezmeme ve Westminster Abbey a nebude následovat hostina v Savoyi nebo Ritzu?“ „Inu, proti sňatku v katedrále a formální hostině v hotelu první kategorie nelze nic namítat. K vám a Mr. Ryderovi by se ale obojí nehodilo. Bylo by to strojené, a postrádalo to díky tomu styl. Doufám, že jsem se vyjádřil srozumitelně.“ „Ano,“ usmála se Victoria. „Sdílím vaše mínění.“ „Mrs. Dodgsonové je ale trochu líto, že se sňatek nebude konat ve Westminster Abbey. Určitě mi promine, že jsem to vyzvonil.“ Hopkins si také dovolil úsměv. „Protože by se v tom případě zúčastnil obřadu na počest vašeho otce určitě některý člen královského domu.“ „Do vesnického kostela v Cotswoldsu se rozhodně žádné královské veličenstvo nezatoulá. Nemluvě o tom, že se můj dědeček na svatbě neobjeví. Což mě velice těší…“ „Mrs. Dodgsonová se nemůže dočkat, až vás uvidí ve svatebních šatech.“ „Mám fotografii. Nebudu tu patrně na čaj. Můžete ji Mrs. Dodgsonové ukázat.“ Victoria dostala v ateliéru Poiret obrázek šatů pořízený při módní přehlídce. Přinesla snímek ze svého pokoje a položila ho na stůl. Svatební šaty měly velice jednoduchý střih. Vrchní díl byl přiléhavý, trochu nad pasem posazená, mírně zvonovitá sukně byla ale ušitá z drahé krajky. Rukávy kon­čily těsně nad lokty. Závoj sahal k zemi a byl posázený droboučkými perlami. „V těchto šatech budete vypadat překrásně, Miss Victorie,“ prohlásil Hopkins s hlubokým přesvědčením. „To doufám.“ A Victoria doufala, že i Jeremymu v nich bude připadat krásná.

15 CEDROVY DUM.indd 15

9.6.20 15:31

DRUHÁ KAPITOLA

V

ictoria se na jízdním kole vzepřela proti větru. Vanula svěží bríza. Přestože si připevnila slaměný klobouk jehlicemi, musela si ho několikrát urovnat. Stromy na pobřežní promenádě kvetly. Temže měla vysoký stav vody a zrcadlila modré nebe. Victoria milovala jarní dny, jako byl tento. Mr. Parker, zastupující šéfredaktor deníku Morning Star, šťastně převzal recept Mrs. Ellinghamové včetně rad pro přípravu a navrhl Victorii, aby nafotila lidi různých národností. Aby, jak se vyjádřil, byla zobrazena velikost a mnohostrannost říše a světovost města. Potom Victoria vyhledala bytového architekta. Jeremy se nastěhuje do bytu k ní a Hopkinsovi, některé místnosti se proto musí zařídit jinak. Hopkins se o to chtěl postarat během jejich svatební cesty do jižní Francie a Itálie. Přáli si s Jeremym děti. Její matka malířka se i po Victoriině narození věnovala své profesi. Zachová se stejně, až budou mít potomky. A Jeremy ji v tom bude podporovat. Nedaleko ústí Middle Temple Lane, jejich obvyklého místa schůzek v době Jeremyho polední přestávky, ho spatřila sedět na lavičce. Držel v ruce malý blok a byl úplně ­zabraný do psaní. Dělal si patrně poznámky k nějakému článku. Jednou z mnoha věcí, které na něm Victoria milovala,

16 CEDROVY DUM.indd 16

9.6.20 15:31

bylo to, že se uměl tak soustředěně věnovat nějaké činnosti. Usmála se, když viděla, že se v jeho stále rozcuchaných ­vlasech zachytil květ. Milovala i jeho hnědé oči, které se dokázaly dívat s takovým humorem. Jeho pravidelný, sympatický obličej. Vrásky od smíchu v koutcích úst… Jako by Jeremy cítil její blízkost, zvedl zrak a vstal. Victorii poskočilo srdce. Když sesedala z kola, přepadl ji štěstím pocit lehkosti. Jeremy opřel kolo o lavičku. Políbit se na veřejnosti, na rušném místě jako tohle, by byl skandál. Prateta Hermione by určitě nesouhlasila ani s tím, aby ona, vnučka vévody, seděla na lavičce vedle muže, za něhož ještě není provdaná. Když se ale Victoria sehnula, aby vyndala Jeremymu z vlasů květ, zavadila její tvář o jeho. Ten krátký dotek stačil, aby pocítila tělesné vzrušení. „Možná bych tě měla vyfotografovat,“ prohodila trochu zadýchaně. „Ty s kvítkem ve vlasech… Určitě by to byl hezký obrázek.“ „Raději ne,“ usmál se Jeremy. Ve Victoriině břiše vzlétlo celé hejno motýlů. „Nedáš si něco k jídlu?“ Ukázal na dvě láhve limonády a chleby zabalené ve ­voskovaném papíru. Vedle ležela krabička s mentolovými pastilkami, které někdy cucal. Zdálo se, že se na ně zesnulá královna Viktorie na víku dívá, jako by i ona neschvalovala to, že jsou spolu sami. „Ráda…“ Victoria se s chutí zakousla do sendviče se ­sýrem a vejcem. „Představ si, že prateta Hermione pořád ještě nevzdala svůj boj o sňatek ve Westminsteru a hostinu v luxusním hotelu. Můžeš být rád, že máš tak milou rodinu.“ „Victorie, musím ti něco říct…“ „Zamiloval ses snad do jiné ženy?“ zažertovala, když ale viděla jeho stísněný výraz, začala tušit nejhorší. „Co je?“ zeptala se znepokojeně. „Musíme svatbu odložit.“ „Jak prosím?“ Victoria byla přesvědčená, že špatně slyší. „To nemyslíš vážně.“

17 CEDROVY DUM.indd 17

9.6.20 15:31

„Bohužel ano…“ Neuhnul před jejím zlostným nevěřícím po­hledem. „Stojí za tím sir Arthur, že?“ otázala se Victoria stroze. Oficiálně byl sir Arthur Stanhope komisař Scotland ­Yardu. Neoficiálně ale vedl tajné oddělení, které mělo zajišťovat bezpečnost Velké Británie a impéria. Jedním z cílů bylo odhalovat zahraniční špiony. Vedle činnosti novináře pro list Spectator pracoval Jeremy pro tajné oddělení. Victoria si sira Arthura příliš nevážila. Což bylo oboustranné. Protože bojovala za ženská práva a aktivně spolupracovala se sufražetkami, dostali se už několikrát do vážných konfliktů. Jednou ji dokonce nechal zatknout. „Slyšela jsi o atentátu na vicekrále lorda Minta v Šimle?“ „Ano, četla jsem o tom v novinách.“ Protože vicekrál ­nebyl při atentátu zraněn, pustila to Victoria brzo z hlavy. „Ind, který vystřelil a byl vojáky strážního oddílu zabit, se jmenoval Raghav Chandra. Říká se, že to byl radikální nacionalista, který měl v úmyslu lorda Minta zabít, aby vyvolal v Britské Indii vzpouru. Údajně tam chtěl oslabit naše pozice. Policejní vyšetřování v Šimle tuto tezi podporuje. Vláda proti tomu oficiálně nic nenamítá. Zdánlivě do sebe všechno zapadá. Koneckonců loni na podzim zavraždil ­bývalého bombajského guvernéra před ministerstvem pro Indii Hind, který měl ve skutečnosti spadeno na lorda Curzona, Mintova předchůdce v úřadu vicekrále. Kdyby Curzon nepřišel na hostinu pozdě, byl by obětí.“ „Ale…?“ Bylo jasné, že je v tom nějaké ale. „Indické národní hnutí, i radikální křídlo, vehementně tvrdí, že Raghav s nimi nemá nic společného. První opatrná sondování to potvrdila. Britská vláda chce prostě vědět, na čem je.“ „A jaká role je v tom všem přidělena tobě?“ „Mám zjistit, kdo ten Raghav Chandra doopravdy je. A co za tím atentátem vězí.“ „A kvůli tomu jsi ochoten odložit naši svatbu?“

18 CEDROVY DUM.indd 18

9.6.20 15:31

„Jde přece jen o několik týdnů. Odplouvám pozítří do Indie…“ „Pozítří…“ Victoria to nedokázala pochopit. Jeremy sáhl po její ruce, ona ji ale odtáhla. „Potřebuju asi čtyři týdny na plavbu tam a stejně dlouhou dobu na zpá­teční cestu. Víc než měsíc mi určitě nebude pátrání v Indii trvat. To znamená, že musíme svatbu posunout o osm až deset týdnů. Britská vláda uhradí všechny náklady.“ „Och, teď chce naši svatbu zaplatit nejen můj dědeček, ale i vláda!“ „Victorie, chápu, že jsi zklamaná…“ „Jsem nejen zklamaná, ale i šokovaná, vzteklá a…“ Jen s námahou se Victorii podařilo zabránit tomu, aby jí do očí nestouply slzy. „Nedovedu pochopit, že je pro tebe ten úkol důležitější než naše svatba. Ať pošle sir Arthur do Indie ­někoho jiného. Určitě má místní spolupracovníky.“ „Ano, pro tajné oddělení pracují Indové, nemohou ale vyšetřovat mezi Brity. Víš přece, jak to je… Mnoho našich krajanů se dívá na Indy, pokud nejsou knížata, jako na ­méněcenné. Nikdo jiný s výjimkou mě nemůže ten úkol převzít.“ „Opravdu? To je pro mě novinka, že znáš Indii a ovládáš hindštinu a urdštinu.“ „Mluvím hindsky docela dobře. Po ukončení studia v Etonu jsem žil rok v Indii.“ Victoria se na Jeremyho užasle dívala. „O tom jsi mi ­nikdy nevyprávěl.“ „Jeden z mých strýců zastával do svého penzionování vedoucí pozici v indické koloniální správě. V jeho domu v Herefordshiru se nachází spousta věcí z té doby. Kachlíky s ornamentálními vzory, fotografie exotických míst, cizokrajné nádobí… To všechno mě neuvěřitelně fascinovalo. Nejvíc mi učarovala tygří kožešina před krbem a sloní noha, která sloužila jako stojan lampy.“ Jeremy se krátce usmál. „Už jako malý jsem chtěl vědět všechno o Indii

19 CEDROVY DUM.indd 19

9.6.20 15:31

a naučit se jeden z jazyků. Můj strýc byl starý mládenec a často se v důchodu nudil, a tak mě o školních prázdninách učil hindsky.“ „Proto jsi po skončení školy cestoval do Indie?“ „Ano… Tedy, existoval ještě jiný důvod…“ „A ten byl?“ Victoria měla najednou stísněný pocit. „Byl jsem šíleně zamilovaný do sestry jednoho spolu­ žáka. Když mi došlo, že mé city neopětuje, zhroutil se mi svět. Dnes nad tím jen kroutím hlavou, tehdy jsem ale pomýšlel na sebevraždu. Jako ta postava z německé literatury, Werther… Nestřelil jsem si ale nakonec kulku do hlavy, ale rozhodl se jet do Indie. Putoval jsem zemí a napsal své první novinové články…“ „Proč ses mi o tom nikdy nezmínil?“ Co jí ještě Jeremy ze svého života nevyprávěl? „Nepřipadalo mi to důležité. Jsem teď jiný člověk. A ano… Možná mi byla ta melodramatická epizoda i trochu trapná.“ Jeremy si povzdechl. „Ta doba s námi nemá nic společného.“ „Chtěla bych, abys to siru Arthurovi odřekl.“ „To nemůžu. Přísahal jsem, že budu sloužit této zemi.“ „A já mám akceptovat, že mě v budoucnu každou chvíli na celé měsíce opustíš, když si to bude sir Arthur a britská vláda přát?“ „Slibuju ti, že to tak nebude. Jak jsem řekl… Jsem jediný, kdo se toho úkolu může ujmout.“ Jeremy sáhl znovu po V ictoriině ruce a přes její protesty ji pevně držel. „Buď ­ upřímná… Kdyby existovala nějaká šance, že ženy v Anglii dostanou příští rok volební právo a musela bys kvůli tomu odložit naši svatbu… Neudělala bys to taky?“ „Jak se opovažuješ ty dvě věci srovnávat? V případě ženského volebního práva jde o lidské právo. Ty naproti tomu pracuješ pro vládu, která utiskuje lidi v koloniích.“ „Možná bylo to přirovnání nevhodné. Smím ti ale připomenout, že je mým úkolem zjistit pravdu o atentátu,

20 CEDROVY DUM.indd 20

9.6.20 15:31

­ ikoli utiskovat domorodce?“ Jeremy mluvil se zdůrazněnou n trpělivostí, což Victorii ještě víc popudilo. „Jde opravdu jen o několik týdnů.“ „Nevím, jestli se ještě chci za tebe provdat.“ Victoria se Jeremymu vytrhla. Přece jen jí teď stouply do očí slzy. Vyskočila a vyhoupla se na kolo. Nechtěla, aby ji Jeremy viděl plakat.

21 CEDROVY DUM.indd 21

9.6.20 15:31

TŘETÍ KAPITOLA

V

zahradách Hampstead Heathu se rozvíjela poupata rododendronů a magnolií. Ovocné stromy měly bílý a růžový nádech. Mezi narcisy rostly pryskyřníky a tulipány nádherných barev. Hampstead Heath bývala vesnice ležící několik mil před Londýnem. Pole a louky už byly dávno zastavěné. Předměstí s mnoha chalupami a zahradami si ale uchovalo venkovský šarm. Za jiných okolností by se Victoria ze všech těch květin radovala a pociťovala přání je vyfotografovat nebo namalovat. Když ale teď projížděla na kole tím místem, ani okolí pořádně nevnímala. Skličovala ji hádka s Jeremym ze včerejška. On nepovolí, na to ho znala příliš dobře. Doufala však, že ji vyhledá a ještě jednou si s ní promluví. On ale nepřišel. Za zatáčkou se objevila vrata. Po stranách stály sloupy, na nichž se leskly pozlacené jedlové šišky. Budova na konci příjezdové cesty byla postavena v georgiánském stylu. Díky červeným cihlám a bílým rámům dveří a oken působila přívětivým a útulným dojmem. Byl to londýnský domov lady Constance a jejího manžela lorda Louise Hogartha. Komorník Jenkins doprovodil Victorii stylově zařízenými místnostmi v přízemí na terasu a diskrétně se vzdálil. Constance seděla ve stínu a kojila svou několikaměsíční dceru.

22 CEDROVY DUM.indd 22

9.6.20 15:31

„Proboha, ta Josephina už zase vyrostla!“ Victoria políbila Constance na tvář a posadila se vedle ní. Poslední měsíc strávili Hogarthovi na svém venkovském sídle v Cotswoldsu. Během té doby Victoria přátele a maličkou neviděla. „Při množství, jaké vypije, není divu, že tolik roste. Dnes v noci mě probudila dvakrát. Začínám pomalu rozumět tomu, že anglické aristokratky a dámy z horní vrsty zaměstnávají kojné.“ Constancin láskyplný pohled usvědčoval ale její slova ze lži. Byla o několik let starší než Victoria a vyzařovalo z ní sebevědomí. Její půvabný obličej s hnědýma očima a dolíčky ve tvářích okouzloval především svou živostí. Stejně jako lady Glenmoragová kladla velký důraz na to, aby se oblékala elegantně a podle poslední módy, na rozdíl od Victoriiny pratety měla ale sociální cítění. Constance nezapomněla, že jeden z jejích dědečků, než se stal díky ropě milionářem, byl obyčejným dělníkem. Provozovala kuchyni v East Endu, kde se vařila polévka pro ženy a děti. Mohly se tam také naučit číst a psát, protože Contance byla přesvědčená, že je možné dlouhodobě zlepšit osud chudých jen vzděláním. Victoria pozorovala holčičku, která sála se zavřenýma očima z Constancina prsu. Budu naše děti taky kojit sama, pomyslela si. Ach Bože, ta hádka s Jeremym… Na okamžik na ni úplně zapomněla. „Jak se má Louis?“ zeptala se rychle. „Dobře, pořád ještě je zblázněný do lady Josephiny Victorie Eugenie Georginy Charlotte.“ Constance se usmála. Victoria byla jednou z kmoter. „Možná později přejdeme k tomu nazývat ji Josey. Buď jak buď… Louis opravdu navštěvuje pravidelně dětský trakt a hraje si s ní. Dovedeš si něco takového u anglického aristokrata představit? Ubohá chůva vůbec neví, jak s tím má naložit. Musím dát pozor, aby Louis Josephinu hrozně nerozmazlil, až bude větší. Vlastně je rozmazlená už teď. Měla bys slyšet, jak křičí, když má hlad

23 CEDROVY DUM.indd 23

9.6.20 15:31

nebo když se jí něco nelíbí.“ Jako vždy mluvila Constance se silným americkým přízvukem. Josephina otočila hlavu od matčina prsu. Byla sytá. Constance vzala ručník a otřela jí kapku mléka z brady. „Smím ji pochovat?“ zeptala se Victoria. „Samozřejmě…“ Constance jí podala dítě. Josephina věnovala Victorii krátký úsměv, potom zavřela oči a usnula. Victoria si znovu položila otázku, jak to bude dál s ní a Jeremym, a jestli budou mít jednou děti. „Jak to vypadá se svatebními přípravami?“ zeptala se Constance. „Smířila se už tvá prateta s oslavou nepřimě­ řenou tvému stavu?“ To bylo příliš. Victoria propukla v pláč. „Panebože, Victorie… Co se děje?“ Constance ji vyděšeně uchopila za ruku. „Jeremy a já jsme se včera hrozně pohádali. Sir Arthur si přeje, aby jel do Indie. Svatba se proto musí odložit.“ Constance a Louis patřili vedle Hopkinse k několika málo l­ idem, kteří věděli o Jeremyho činnosti pro tajné oddělení. Victoria vyprávěla přítelkyni o sporu. „Možná se chovám dětinsky a sobecky, jsem ale prostě hrozně zklamaná, že se ta oslava musí posunout. A nejvíc mě zasáhlo, že mi Jeremy neřekl o té nešťastné lásce. Ptám se sama sebe, jestli ho znám dost dobře na to, abych…“ „Chápu, že jsi raněná a zklamaná.“ Constance ji pohladila po ruce. „Za to se opravdu nemusíš stydět. Pravděpodobně jen muž si může myslet, že není rozdíl v tom, bude-li se svatba konat o několik týdnů dřív nebo později. A pokud jde o tu nešťastnou lásku… Pojďme odnést Josephinu k její chůvě. Možná o tom Louis něco ví.“ „Proč Louis?“ otázala se Victoria užasle. „Říkala jsi přece, že Jeremymu zlomila srdce sestra jeho spolužáka,“ usmála se Constance na Victorii. „A jak víš, byl Louis s Jeremym v Etonu.“ Našly Louise, desátého hraběte z Hogarthu, v jeho pracovně, kde kouřil a četl Timesy.

24 CEDROVY DUM.indd 24

9.6.20 15:31

„Victorie, je krásné tě vidět!“ pozdravil ji srdečně. Louis byl světlovlasý štíhlý muž. Rysy jeho úzkého obličeje vypadaly podle Victoriina názoru velmi anglicky. Jako mnoho mužů jeho stavu miloval lov a na rozdíl od Constance byl politicky velmi konzervativní. Byl to ale dobrosrdečný a laskavý člověk. Victoria ho měla moc ráda. Constance klesla na tmavě červenou sametovou po­ hovku a stáhla Victorii k sobě. Z Jeremyho gauče by se musely nejdřív odklidit hory papíru a knih, projelo Victorii hlavou. V jeho pracovně panoval vždy velký nepořádek. Louisova byla naproti tomu vybavena nábytkem z leštěného ebenového dřeva a pečlivě uklizena. V regálech byly pečlivě seřazené hřbety knih. Victoria polkla. Proč se jí už zase stáhlo hrdlo? „Louisi, co víš o Jeremyho nešťastné milostné aféře na konci vašich studií?“ přešla Constance přímo k věci. „Jak prosím?“ Louis si odkašlal. „Nedívej se na mě takhle.“ Constance zakoulela očima. „Proč musíte vy muži vždycky hned znervóznět, když jde o emocionální věci?“ Vysvětlila svému choti souvislosti. „No ano, slyšel jsem o tom.“ Louis vypadal pořád ještě rozpačitě. „A jednou nebo dvakrát jsem viděl Clarissu při nějakých oslavách…“ „Její křestní jméno je tedy Clarissa?“ vyptávala se netrpělivě Constance. „Ano, před provdáním byla lady Clarissa Kimberlyová, dcera čtvrtého hraběte z Manningtree. Manningtreeovi byli chudí jako kostelní myši. Školné za Christophera, Jeremyho přítele a Clarissina bratra, platil nějaký příbuzný. Rodinné sídlo stojí ve Skotsku. Říkalo se, že v té budově je obyvatelných už jen několik pokojů. Každopádně… Bylo jasné, že si Christopher musí po ukončení studií hledat práci. Kdyby nebyla finanční situace té rodiny tak neutěšená, nedělal by si Jeremy patrně od začátku žádné velké naděje.“ Louis se ­odmlčel a zdlouhavě vyprázdnil svou dýmku.

25 CEDROVY DUM.indd 25

9.6.20 15:31

„Samozřejmě, mladá šlechtična a syn právníka ze střední vrstvy.“ Constance poplácala svého muže po paži. „Jací jste vy angličtí aristokraté hrozní snobové!“ „Pokud je mi známo, Clarissa Jeremyho povzbuzovala. Byla moc hezká. Světlé vlasy, velké modré oči… Je patrně ten typ ženy, která probouzí v muži ochranitelský instinkt a je přitom hodně prohnaná…“ Louis si znovu odkašlal. „Jeremy si chtěl Clarissu co nejdřív vzít a odvést ji z té ­polorozpadlé skotské barabizny. Vzdal se studijního místa v Oxfordu a chtěl přijmout místo v bance, aby jí mohl ­nabídnout domov.“ „Jeremy v bance…,“ vyhrkla Victoria zděšeně. Jeremy miloval dobrodružství a výzvy. Při jednom z jejich prvních setkání jí přiznal, že by se v jiném století pravděpodobně plavil po moři nebo se stal objevitelem. „Byl by hrozně ­nešťastný!“ „Prostě ho to polapilo. Během Jeremyho posledních týdnů v Etonu poznala Clarissa bohatého amerického obchodníka. O zasnoubení se Jeremy dověděl z novin. Christopher také neměl odvahu mu to říct. Dokážu pochopit, že se Jeremy cítil ponížený.“ Louis se trochu nejistě podíval na Victorii. „Přesto mi rozhodně měl o Clarisse říct…,“ trvala Victoria na svém. Constance si vyměnila pohled s Louisem. „Kdyby Jeremy Randolpha neznal… Vyprávěla bys mu o něm?“ zeptala se tiše. Victoria sklopila hlavu a kousla se do rtu. V Londýně žili lidé mnoha národností. Podle sociálního ­postavení bydleli v různých částech města. Platilo to i pro turisty. Victoria postavila svůj fotoaparát proti hotelu Ritz na Picadilly a fotografovala bohaté Američany ubytované v luxusním hotelu. V následujících dnech bude procházet

26 CEDROVY DUM.indd 26

9.6.20 15:31

chudými čtvrtěmi a fotit přistěhovalce z Itálie a východní Evropy. Nejchudší z chudých najde určitě v okolí přístavu. Právě se chystala složit aparát a stativ, když dva hote­ loví zřízenci otevřeli křídla vstupních dveří a na ulici vyšla Indka. Victoria zamumlala kletbu. Vrhla se po návštěvě u Constance do práce, aby nemyslela chvíli na Jeremyho. Pak u ní ale převážil profesní zájem a zatáhla několikrát za šňůrku spouště. Indka byla příliš pozoruhodná na to, aby ji nevyfotografovala. Měla na sobě zlatými nitěmi protkávané hedvábné sárí a závoj. Její náhrdelník osázený broušenými drahokamy a diamanty, náramky a prsteny musely být velice cenné a ukazovaly na šlechtický původ. Všechno to ale bledlo před vyzařováním té ženy. Měla držení těla a vzhled královny. Byla hrdá, krásná a jasně si vědoma sama sebe. Jejímu obličeji dominovaly tmavé oči mandlového tvaru a úzký, mírně zahnutý nos. Mladá už nebyla, přesný věk ale nedokázala Victorie odhadnout. Chodci na ulici se zastavovali a zírali na tu ženu. Kvitovala rozruch, který vzbudila, sotva znatelným ironickým úsměvem. Šofér v livreji otevřel dveře rolls-royce. Indka ­nasedla. Když se automobil rozjel, byla Picadilly najednou nudná a bezbarvá. Victorii znovu dohnala hádka s Jeremym a realita. Stísněně naložila fotoaparát a stativ do vozíku připevněnému ke svému jízdnímu kolu. Nešla jí z mysli Constancina otázka. Vyprávěla by Jeremymu dobrovolně o Randolphovi, sedmém vévodovi z Montague, a velice ponižující aféře s ním? Pokud měla být k sobě upřímná, musela si přiznat, že by to patrně neudělala. V jezeře Serpertine Lake se zrcadlilo světlo plynových luceren a stromů Hyde Parku. Victoria strčila poznámkový blok a kodak do tašky zavěšené na rameně. Začalo se stmívat. Jela

27 CEDROVY DUM.indd 27

9.6.20 15:31

od Ritzu domů, kde nechala svou velkou fotografickou ­výbavu. Teď projížděla městem, jak to často dělávala při hledání inspirace. Alespoň si to namlouvala. Nemělo ale smysl si něco nalhávat. Nešlo jí vůbec o podněty. Chtěla se ­vyhnout rozhodnutí. Nasedla na kolo a pokračovala v jízdě Kensingtonskými zahradami. Cihlové zdi paláce odrážely poslední denní světlo, svítily temně rudě skrze listí. V určité vzdálenosti ležely na břehu čluny zajištěné na noc. Občas veslovala s Jeremym po uměle zřízeném jezeře. Opatrně se dotkla rukavice, tam, kde se pod látkou nacházela jizva. Jediné zranění, které při požáru bytu utrpěla. Kdyby ji Jeremy nezachránil, bídně by v plamenech zahynula. Už mnohokrát jí dokázal, že ji miluje, dopřál jí čas, když se ještě necítila na to navázat s ním vztah. Neznamená láska také nechat druhého jít svou cestou? Dokonce i tehdy, když člověk nesdílí jeho názory? Nemůže nechat Jeremyho odjet do Indie bez rozloučení.

28 CEDROVY DUM.indd 28

9.6.20 15:31

ČTVRTÁ KAPITOLA

K

dyž se Victoria rozhodla, bylo jí najednou lehko u srdce. Jela podél Regent´s Canalu, kde byly lany uvázané nákladní lodě. Toho teplého večera seděli lodníci se svými ­rodinami na palubě a pojídali ve světle petrolejových lamp jednoduché jídlo. Dítě v záplatovaných šatečkách jí zamá­ valo. Victoria pozdrav s úsměvem opětovala. Paláce, jejichž parky hraničily s kanálem, byly jasně osvětlené. Tu a tam se zrcadlily v pomalu tekoucí vodě. Třpyt na tmavé hladině ­připomněl Victorii šperky Indky. Jeremy bydlel v tiché, stromy lemované ulici nepříliš vzdálené od kanálu. Victoriina povznesená nálada se trochu utlumila, když viděla, že se v jeho úzkém cihlovém domě nesvítí. Bez velké naděje použila mosazné klepadlo na domovních dveřích. Nenásledovala žádná reakce. To je hloupé… Zaklela a usedla na schodiště. V protějším domě se pohnula záclona. Aby si zkrátila čekání, vytáhla Victoria blok a začala kreslit hrnky s prvosenkami v malé předzahrádce, o kterou se starala Jeremyho hospodyně. Když výkres dokončila, byla už taková tma, že by bez lucerny ve své blízkosti nic neviděla. Záclona se opět pohnula. Nemohla tu déle zůstat. Lodě do Indie odplouvaly ze Southamptonu vpodvečer. Musí to zítra zkusit znovu. Sklíčeně strčila skicář do tašky a vstala.

29 CEDROVY DUM.indd 29

9.6.20 15:31

„Victorie…“ Nemohla tomu uvěřit. Byla tak zamyšlená, že vůbec ­nezpozorovala, že Jeremy přijíždí ulicí na svém bicyklu. „Řekl ti Hopkins, že jsem byl před chvílí u vás doma a chtěl s tebou mluvit?“ „Co…? N… ne… Já jsem Hopkinse od dnešního rána neviděla,“ koktala Victoria. V jejím nitru se rozlil náhlý pocit štěstí. Jeremy nedo­ kázal odcestovat, aniž by ji ještě viděl. Jak jen mohla pochybovat o jeho lásce? Jeremy otevřel domovní dveře a Victoria ho následovala úzkou chodbou do obývacího pokoje, kde měl ve zvyku i pracovat. Pohovka byla výjimečně uklizená. Její snoubenec se očividně postaral před odjezdem o pořádek. Psací stůl ale jako vždy přetékal knihami a papíry na psaní. Na stěnách visely obrazy moře a plachetnic ‒ plachtění bylo Jeremyho velkou vášní ‒ a byl tu cítit dýmkový tabák. Chvíli se na sebe mlčky dívali. „Jeremy, já…,“ začala Victoria. Zavrtěl hlavou. „Ne, nech nejdřív mě… Mrzí mě to. Neměl jsem sám rozhodnout o odložení svatby. Postavil jsem tě před hotovou věc. Mluvil jsem dnes odpoledne se sirem Arthurem a oznámil mu, že tu zakázku nevezmu.“ „Jak to přijal?“ „Nebyl zrovna nadšený.“ Což bylo, jak Victoria tušila, hodně mírné vyjádření. „Našel sir Arthur za tebe náhradu?“ „Ne, to ale není moje věc.“ „Ale ano, děláš si kvůli tomu starosti,“ pronesla Victoria potichu. „Chtěla bych, aby ses toho úkolu ujal. Musíš jet do Indie.“ „Ne, nepojedu.“ „Chci, aby ses cítil v našem vztahu a později v man­ želství volný, dělal věci, které jsou pro tebe opravdu důležité. Já chci taky takovou svobodu.“

30 CEDROVY DUM.indd 30

9.6.20 15:31

Jeremy jí položil ruce na ramena a zkoumavě se na ni zadíval. „Jseš si úplně jistá?“ „Naprosto,“ odpověděla Victorie rázně. „Nejsi ochotná odsunout svatbu jen proto, že máš v úmyslu zúčastnit se v dohledné době nějaké nezákonné akce sufražetek?“ Když spatřila mírný výsměch v jeho očích, rozběhlo se jí srdce rychleji. „Ne, to v plánu nemám,“ zamumlala. „Nerad bych tě musel vysvobozovat z vězení, až se vrátím z Indie…“ „Nebudu ve vězení…“ Jeremyho polibek udusil její slova. Victoria se k němu přitiskla a ovinula mu paže kolem krku. Jak jen dokázala ­držet se všechny ty měsíce zpátky? Plna touhy a vášně opětovala jeho polibek. Po chvíli ji Jeremy zvedl a vynesl po úzkém schodišti ­nahoru. Postel, na níž ležela prošívaná pokrývka s hnědým vzorem… Regál s lodí v lahvi… Lustr na stropě, kolem něhož poletovala můra… Jeremy jí rozpustil vlasy a rozepnul halenku. Victoria se chvěla, když se dotýkal rukama její pokožky a laskal jí jazykem prsa. Na okamžik ji přepadl strach, že její tělo zapomnělo, jaké to je se milovat. Když ale putovala Jeremyho ústa něžně, ale žádostivě po jejím těle, zatímco ji dál svlékal, zapomněla na všechno kolem. Nechala se položit na postel a stáhla ho na sebe. Když jí vsunul ruku mezi stehna, zasténala. Chtěla víc. Pak konečně… konečně… byl v ní. Jejich těla se stejnoměrně pohybovala. Její touha stále narůstala. Nebylo už nic, co by je rozdělovalo. Ponořili se do sebe navzájem, byli jedna bytost. Jako z velké dálky slyšela Victoria sama sebe vášnivě vykřiknout. Pak tu byly už jen konečně ukojená touha… a štěstí… a Jeremy, který ji svíral v náruči…

31 CEDROVY DUM.indd 31

9.6.20 15:31

Victoria se rozhlédla v kajutě lodě Star of India. Dvě úzké postele, jak bylo běžné v kabinách druhé třídy, pár prou­ těných křesel, vestavěná skříň, malý stolek a stojan s umy­ vadlem ‒ to bylo všechno zařízení. Značnou část místa zabíral Jeremyho kufr. Kulatým oknem viděla příjezdovou cestu do southamptonského přístavu. Pořád nemohla uvěřit, že je s Jeremym na palubě této lodi. Domů se vrátila ráno. Hopkins taktně přešel, že tam v noci nebyla. Pravděpodobně mu její rozzáření prozradilo, co se stalo. Zatímco si ve spěchu balila nějaké věci, vyhledal Jeremy sira Arthura, aby mu sdělil, že je přece jen ochoten jet do Indie. Pak se dopravili drožkou na nádraží Waterloo, kde nasedli do vlaku na Southampton. „Cestu první třídou ti vláda mohla zaplatit,“ usmála se Victoria na Jeremyho. „Oficiálně cestuju jako novinář Spectatoru. Žurnalisté si zpravidla nemohou první třídu dovolit. Sir Arthur se ale postaral o to, abych měl kajutu sám pro sebe. Jeremy se protáhl kolem Victorie a otevřel okno. Odpolední slunce ohřívalo kabinu, vzduch v ní byl vydýchaný. „Co ti mám z Indie přivézt?“ „Zlato, perly a diamanty zpracované do vzácných šperků,“ dobírala si ho. „Obávám se, že to převyšuje můj plat. A britská vláda to těžko uzná jako výlohy.“ „Hedvábnou látku s exotickým vzorem.“ „To se dá spíš zařídit,“ usmál se Jeremy. „Možná ale můj dárek na rozloučenou aspoň trochu splní tvou touhu po špercích…“ Sáhl do kapsy žaketu a vytáhl malou, do drahého hedvábného papíru zabalenou krabičku. „To je pro tebe.“ Victoria zvědavě rozbalila papír a pouzdro otevřela. Našla v něm pár náušnic. Dva broušené zelené polodrahokamy ve tvaru kapek zasazené do spirálovitě zkrouceného zlata. „Líbí se ti?“ Jeremy se na ni díval trochu ustaraně. „Jsou překrásné! Děkuju.“ Victoria se postavila před zrcadlo, které stálo na ko­

32 CEDROVY DUM.indd 32

9.6.20 15:31

modě, a přiložila si náušnice k uším. Hodily se dokonale k barvě jejích očí. Vášnivě objala Jeremyho a políbila ho. Pevně ji k sobě přitiskl. Zahoukala lodní siréna, oni ale signál ignorovali. Když siréna znovu zazněla, odtrhli se udýchaně od sebe. Ach, už teď mi chybí! pomyslela si Victoria. „Je nejvyšší čas k odchodu. Leda bys chtěla jet se mnou jako černý pasažér.“ Jeremy odhrnul prameny vlasů, které se uvolnily Victorii z účesu, a zastrčil jí je za ucho. Důvěrně známé, láskyplné gesto v ní vyvolalo pocit štěstí, srdce jí ale ztěžklo. „Slib mi, že na sebe dáš pozor, že se budeš vyhýbat nebezpečným situacím.“ Položila mu ruku na hruď a prosebně se na něho dívala. „Slibuju.“ Ruku v ruce kráčeli po palubě. Většina lidí, kteří doprovázeli své nejmilejší, už loď opustila a shromáždila se na přístavní hrázi. Poslední objetí, polibek, velice rychlý, aby si ho kolemstojící nevšimli. Pak se Victoria od Jeremyho odtrhla a rozběhla se dolů po přistávacím můstku. Jeremy stál na palubě. Victoria vyndala z tašky přehozené přes rameno kodak a namířila hledáček na loď, až v něm vi­děla jenom snoubence s paží opřenou o zábradlí. Límec tvídového ža­ketu mu zvedl mořský vánek. Zamával jí. Jeremy se usmíval, Victoria ale věděla, že i pro něho je rozloučení těžké. Stiskla několikrát spoušť, jako by tím mohla jeho odjezd oddálit. Námořníci vytáhli přistávací můstek a k zaoceánskému parníku připevnili vlečný člun. Vlny se začaly vařit a narážet do přístavní hráze. Nad nábřežím se vznášel kouř, když byla velká loď pomalu tažena z přístavu. Victoria se dívala za Jeremym, dokud nezmizel z dohledu. Přepadlo ji skličující tušení. Co když ho potká neštěstí a nevrátí se k ní? Pomyslela si, že si dělá zbytečné starosti, najednou si ale přála, aby ho nenechala odejít.

33 CEDROVY DUM.indd 33

9.6.20 15:31

PÁTÁ KAPITOLA

P

romiňte, Miss Victorie, vám to nechutná?“ V Hop„ kinsově hlasu se vznášelo mírné podráždění. Victoria sebou leknutím trhla. Uvědomila si, že vlastně snědla z rebarborového sorbetu jen jedinou lžíci. V malé skleněné mističce se vytvořila z rozteklého dezertu lou­ žička. Ani prvním dvěma chodům, čistému vývaru a kuřeti a omáčce, do které komorník přidal tymián a bílé víno, moc nedala. „Omlouvám se, Hopkinsi, ale nemám prostě chuť k jídlu. Připadám si jako zbitá. Možná je to počasím.“ Za okny se na obloze vršily bouřkové mraky. Odpoledne krátce sprchlo, tíživé dusno to ale jen zhoršilo. Bez hořících svíček na stole by byla pravděpodobně naprostá tma. „Na květen je skutečně nezvyklé horko.“ Hopkins ­odklidil talíře. Jedli jako vždy v kuchyni. Zachovali si ten zvyk z doby, kdy byli příliš chudí na to, aby topili v dalších místnostech. I tehdy Hopkins neochvějně dodržoval určitý standard a prostíral stůl porcelánem, naškrobenými ubrusy a zbytky stříbrných příborů, které nemuseli prodat. Výnosy z kuchyňského rádce Mrs. Ellinghamové umožnily Hopkinsovi vypleněné stříbro znovu navýšit. Rozkvetlé pivoňky v naleštěné váze vydávaly sladkou vůni. Odér, který ­V ictoria za normálních okolností milovala, však u ní vyvo-

34 CEDROVY DUM.indd 34

9.6.20 15:31