0040838

001-328_holka s bucklistem__ 27/05/19 07:52 Stránka 3

LUCIE KUTROVÁ

Í N D 1 5 1

PACIFICKOU HŘEBENOVKOU

001-328_holka s bucklistem__ 27/05/19 07:52 Stránka 4

Text & Photo © Lucie Kutrová, 2019 Illustration © Michaela Zachová, 2019 ISBN 978-80-7617-472-6

001-328_holka s bucklistem__ 27/05/19 07:52 Stránka 5

Když napsala jsem první básničku, děda řekl: „Ty jsi šikovná dcérka! Z tebe jednou bude spisovatelka.“ On věřil úsudku svému, proto je tato kniha věnována právě jemu. Stanislavu Kutrovi, který mi předal své spisovatelské schopnosti a básnické střevo.

001-328_holka s bucklistem__ 27/05/19 07:52 Strรกnka 6

001-328_holka s bucklistem__ 27/05/19 08:43 Stránka 7

PODĚKOVÁNÍ Mé rodině za to, že ještě neztratili trpělivost a stále akceptují mé blbé nápady. Čtenářům mého blogu, kteří mě udržovali naživu svými zprávami a komentáři. Trail Angelům za všechny Trail Magics, které mi po cestě zlepšily náladu. Hikerům za všechny neuvěřitelné zážitky. Všem, kteří po celou dobu věřili, že to dokážu. Největší díky ale patří mé nejlepší kamarádce Michi za to, že je nejbáječnější na světě a taky, že se kvůli mně stala ilustrátorkou mé knihy a nakreslila tyhle krásné obrázky.

7

001-328_holka s bucklistem__ 27/05/19 07:52 Stránka 8

KDO JE HOLKA S BUCKET LISTEM Jmenuji se Lucie. Lucie postrach ulice. Svatá Lucie, co mámě nervy upije a tátovi taky nepřidá. Nebo tak nějak. Mé šťastné číslo je 12. Narodila jsem se 12. 12. 1992 a od té doby mě toto číslo pronásleduje. 12. 12. 2012 jsem se rozhodla změnit svůj život. Stalo se to na mé dvacáté narozeniny. Probudila jsem se určitě pár hodin po dvanácté s kocovinou v pokoji, kde spaly i mé kamarádky. Našla jsem na těle pár modřin, nemohla jsem se hýbat a nemohla jsem si vzpomenout, jak jsem se dostala do postele. Pohled do zrcadla na rozmazaný make-up mi nepomohl. Nejhorší ovšem bylo, že mi chyběla nalepená řasa. Ano, nalepila jsem si řasy za účelem, který nedokážu vysvětlit. Ale nebyla to jen tak ledajaká řasa – byla dlouhá jako chodba hanby se třpytkami jako obří výčitky svědomí. Tohle nebyla první divoká noc. Zírala jsem do zrcadla a byla jsem si jistá, že tahle noc byla poslední. Slíbila jsem si, že přestanu pít alkohol, a napsala jsem si na papír tři věci, které bych si chtěla splnit: naučit se anglicky, zaběhnout půlmaraton a jet do Austrálie. Hned ten den jsem si jela koupit učebnice angličtiny a šla si večer zaběhat. Zadýchaná se skvělým pocitem jsem doběhla zpátky. Můj pocit mi říkal, že jsem dobrá. Určitě jsem zaběhla půlku půlmaratonu! Moje aplikace říkala něco jiného. Dva kilometry. A málem mě to zabilo! Alkohol nepiju šest let a půlmaraton jsem časem taky zaběhla. Anglicky už snad taky umím. Každopádně nezůstalo jen u tří věcí, po pár týdnech „nového“ života jsem začala seznam rozšiřovat. Psala jsem tam věci, které jsem si myslela, že bych nikdy nemohla zvládnout. Některé byly hloupé, ale prostě když máte strach z výšek, tak je logické, že chcete zkusit vyskočit z letadla ne? Od dvacátých narozenin jsem se hodně změnila a v mých 26 letech je můj seznam mnohem delší a mnoho položek je odškrtnuto fajfkou SPLNĚNO. A tak vznikl BUCKET LIST

8

001-328_holka s bucklistem__ 27/05/19 07:52 Stránka 9

VYBRANÉ POLOŽKY Z MÉHO BUCKET LISTU 11. 12. 13. 14. 16. 17. 18. 10. 12. 13. 16. 17. 19. 20. 21. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 30. 31. 33. 35. 36. 37. 39. 40.

Naučit se anglicky ¸ Zaběhnout půlmaraton ¸ Jet do Austrálie ¸ Pracovat v zahraničí ¸ Láska na první pohled ¸ Skydiving ¸ Sandboarding ¸ Stopovat ¸ Bojové umění ¸ Být BAKALÁŘKA ¸ Rybařit na moři ¸ Ziplining ¸ Proletět se vrtulníkem Řídit letadlo Hora 2 000 m ¸ Couchsurfing ¸ Maraton Plavat s delfíny Potápění ¸ Vietnam ¸ Studium v zahraničí ¸ Sbírka písků ¸ Peru Dobrovolnická mise Tour de France Ferraty ¸ Být BLOGERKA ¸ Znaková řeč Polární záře

41. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 49. 50. 52. 56. 57. 58. 59. 60. 64. 68. 69. 70. 71. 72. 74. 77. 78. 79. 80. 81. 82.

Objet ostrov na kole Trail Maraton Švýcarsko ¸ Hora 3 000 m ¸ Sponzor na cestování Být INŽENÝRKA Tenerife ¸ Hora 4 000 m ¸ Mont Blank Hallstatt ¸ Mushing Srí Lanka ¸ Hora Bohů – Olymp ¸ Camino de Santiago ¸ Naučit se španělsky Tetování Tour de Mont Blanc Rio de Janeiro Aljaška Paragliding Appalachian Trail GR 20 Husky ¸ Nordkalottleden Trail Continental Divide Trail Te Araroa Patagonia Trail Kilimanjaro

A tím, že právě čtete tyto řádky, jsem si splnila další dvě položky: 32. Napsat knihu ¸ 67. Pacific Crest Trail ¸

9

001-328_holka s bucklistem__ 27/05/19 07:52 Stránka 10

26. dubna 2018 – 23. září 2018

001-328_holka s bucklistem__ 27/05/19 07:52 Stránka 11

PACIFIC CREST TRAIL (PCT) = PACIFICKÁ HŘEBENOVKA Je to procházka západem Spojených států. Konkrétněji 4 300 km dlouhá procházka od mexických až po kanadské hranice. Po dobu 4–5 měsíců jenom jdete, jdete a jdete. Taháte si na zádech jídlo a pití na pár dní. Potkáte medvědy, hady, pavouky, sežere vás keř a sáhnete si na dno. Ideální prázdniny! A pokud nemáte volno celých 5 měsíců, můžete si projít jenom část. Záleží jen na vás, jestli chcete začít z Mexika a dojít do Kanady, nebo opačně. Než vyrazíte na PCT, měli byste trochu potrénovat, naplánovat si trasu a koupit správné vybavení. Pokud se rozhodnete jít více než 500 mil = 805 km, musíte zažádat o povolení, které je zdarma a zabere vám asi pět minut. Je ale důležité vědět přesně den, kdy se povolení (permity) otevírají, protože jsou hodně rychle pryč. Jsou dvě kola, takže pokud nedostanete datum při první registraci, máte druhou možnost. Dále si musíte zažádat o víza na ambasádě Spojených států amerických – třeba v Praze. A v neposlední řadě o povolení překročit hranice do Kanady, pokud jdete z Mexika. Tento permit je také zdarma. O PCT jsem poprvé slyšela při své pouti do Santiaga de Compostela. Seznámila jsem se s báječnou bytostí jménem Miriam. Prostě takový ten osud, však to znáte, někdo se vám vůbec nelíbí a myslíte si, že je to blbec, a pak zjistíte, že je to asi vaše spřízněná duše. S Miriam jsme trávily hodně času a ona se párkrát zmínila o „Pacific CRASH Trail“. Říkala jsem si, že to bude asi drsná cesta, když už to má crash (rozbít se) v názvu. Pak mi vyprávěla o tom, že jsou na trase medvědi a že si s sebou musím tahat jídlo a vodu na zádech na šest dní! Totální zabijárna! Totální CRASH. Po menším průzkumu internetem jsem zjistila, že je to Pacific CREST Trail. Takže vlastně v pohodě. CREST = HŘEBEN. Prý mě tam sežere nějaký keř (poison oak). Naprostá blbost. Proč by proboha někdo něco takového šel? Proč by ale někdo šel 800 km do nějaké Compostely? Proč a proč a proč? A proč mám na Bucket Listu mnohem větší kraviny? Napsala jsem si tedy PCT do svého BUCKET LISTU s tím, že SNÍT SE MUSÍ… Takže jestli chcete vědět, jak se úplně nepřipravená holka s růžovým ukulele, snapbackem a ultra těžkým batohem projde po Spojených státech, tak se pohodlně usaďte a přečtěte si tuhle knihu! Doporučuji to hlavně lidem, kterým dělá radost cizí utrpení a rádi se smějí nad blbostí a bolestí jiných jedinců. Není doporučeno pro slabé povahy a mou mámu.

11

001-328_holka s bucklistem__ 27/05/19 07:52 Stránka 12

SLOVNÍČEK PCT – Pacific Crest Trail – Pacifická hřebenovka. 4 300km divočinou z Mexika do Kanady. HIKER – To jsem já. (Mami, čte se to HAJKER) Všichni, kdo jsme se rozhodli jít tenhle trail, jsme hikeři (HAJKEŘI). V překladu to znamená turista, ale to já nejsem. Podle mě je totiž turista ten týpek s deštníkem a selfie tyčkou u památek. Já jsem HIKERKA! HIKOVÁNÍ – Tak jako já jsem hiker, tak my všichni tady hikujeme (Mami, HAJKUJEME). Znamená to chodit, ale hikovat zní mnohem víc cool! LIGHT – Lehký (ale může znamenat i světlý). Používá se tu výraz ULTRALIGHTER – Člověk, který má ultra lehkou výbavu – má jen to nejnutnější a nejlehčí. TARP TENT – Stan, který nemá tyče, se kterými se normální stan staví. Je to hodně lehké a staví se to za pomocí trekových holí. TRAIL – Stezka. Ale nikdy mě neuslyšíte říct: „Jdu tady teď po stezce.“ Vždy vám řeknu, že jsem na TRAILU! Víte, jak – je to mnohem víc COOL! QUILT – Spacák, který má vespod díru. Spousta hikerů, kteří se snaží ušetřit každé deko, si tenhle zlehčený spacák pořizuje. Díra je tam proto, že když ležíte ve spacáku, tak to slehlé peří pod vámi úplně ztrácí izolační schopnosti, takže jej vlastně vůbec nepotřebujete. Proto je v quiltu díra a vy ležíte jen na karimatce. TRAIL MAGIC – Překvapení, které pro vás chystají Trail Angels. Uprostřed pouště najdete v ledničce chlazené nápoje nebo někdo třeba chystá na grilu hamburgery. Trail Magic vám vždy zlepší náladu o 100 %. TRAIL ANGELS – Andělé na trailu, kteří připravují Trail Magic. Jsou to lidé, kteří vám sami od sebe chtějí zpříjemnit trail a chtějí být součástí vašich příběhů. Tito lidé jsou hrdinové! U spousty Trail Angelů můžete ve městě spát nebo vás odvezou do/z města. TRAIL NAME – Trailové jméno. Jméno, které dostanete na základě nějaké vaší charakteristiky nebo toho, co jste udělali. Jakmile dostanete trailové jméno, okamžitě zapomínáte svoje skutečné jméno a už se představujete jen tím novým. TRAIL REGISTER – Většinou je to sešit/kniha, do kterého hikeři zapisují, že daným místem prošli. Obvykle připisují nějaké vzkazy pro ostatní nebo motivační věty typu: „Už jsme skoro tam!“ ZERO DAY – Den, kdy neujdete NIC! ZERO! NULA! Jen celý den sedíte na zadku a užíváte si možnosti nicnedělání. 12

001-328_holka s bucklistem__ 27/05/19 07:52 Stránka 13

NERO DAY – Den, kdy neujdete moc, ale ujdete alespoň něco. Klidně i jednu míli. THRU HIKER – Doslova to znamená „skrz chodec“. My, co jsme se rozhodli projít Ameriku skrz naskrz, jsme THRUHIKEŘI. Pokud se rozhodnete projít naskrz jakoukoliv jinou zemi – jste taky thruhikeři. COWBOY CAMPING – Neboli spaní na kovboje. Znamená to spát bez stanu jen pod širákem. NIGHT HIKE – Hikování během noci. Spousta hikerů to dělá, aby se vyhnuli odpornému vedru během dne. Dělá se to zejména v poušti, kdy se to občas vážně nedá vydržet. Já jsem se vždycky bála, že mi něco uteče, takže jsem night hiking moc nemusela. COLDSOAK – Někteří hikeři tady nemají vařič a jí všechno jídlo studené. Jak? Ráno si do plechovky zavřou čínskou polívku a zalijí ji studenou vodou. Do oběda se jídlo rozmočí, čemuž se tady říká COLDSOAK. CAMELBAK – Vak na vodu. Do tohoto hydrovaku si nalijete vodu a vložíte si ji do zádového systému. Všechnu tíhu tak budete mít u zad a voda uvnitř zůstane studená v parném dni. HIKER HUNGER – Hlad, který postihuje hikery. Je to neskutečná a nezvladatelná potřeba jíst, kdy chcete sníst úplně všechno a jenom se cpete a cpete. Je to způsobeno tím, že vydáváme spoustu energie, ale z jídla, které jíme, tu energii nikdy nezískáme zpět. A taky proto, že jíme samá hnusná jídla – takže když dojdete do města, chcete sníst úplně všechno. BEAR CANISTER/BEAR VAULT – Je to takový barel na jídlo, který si musíte pořídit, když chcete jít do hor v Sierra Mountains. Vyskytuje se tam spousta medvědů, a když si jídlo zavřete do tohoto kanystru, tak se do něj medvěd nedostane. HIKER BOX – Krabice pro hikery, kde se vždy najde jídlo, které už někdo nepotřebuje. Oblečení, které někdo vyhodil. Výbava, kterou třeba pořídil novou. Je to takový hikerský rituál – když se dojde do města, jako první se jde prozkoumat hiker box. Poznámka: Když narazíte v textu na ikonku fotoaparátu, můžete se v příloze podívat na fotku, která se k té situaci vztahuje.

13

001-328_holka s bucklistem__ 27/05/19 07:52 Stránka 14

PŘÍPRAVY Když jdete na PCT (Pacific Crest Trail) a začínáte přesně v den, který máte napsaný na svém povolení, máte možnost zůstat tři dny u Trail Angels Scouta a Froda. Jsou to dva báječní lidé, kteří u sebe v domě nechávají přespat zoufalce, jako jsem já. Těmi zoufalci myslím ty, kteří se stejně jako já rozhodli jít 4 300 km a přijde jim to ÚPLNĚ NORMÁLNÍ. Mezistátní hikeři můžou zůstat tři dny, Kanaďani dva dny a Američani jenom den. Starají se tu o vás jako o krále a pomůžou vám obstarat zbytek výbavy, kterou jste ještě nestihli pořídit. V mém případě je to půlka všech věcí. Hlavně vám ale dají extra čas se uklidnit a psychicky se připravit na cestu. Já bych potřebovala asi ještě pár let. Spousta lidí plánuje tento trail hodně dlouhou dobu. Někteří i dva roky. Já jsem ovšem fajnšmekr a rozhodla jsem se téměř na poslední chvíli. O víza jsem si zažádala v Kanadě a říkala si, že je třeba nedostanu. O to víc jsem byla překvapená, když jsem je dostala. Bylo to znamení, že musím jít. Objednala jsem si celou výbavu z Amazonu a všechny balíky si nechala poslat právě do domu Trail Angelů. Nepřečetla jsem si o PCT téměř nic a vlastně jsem vůbec netušila, do čeho jdu. Jak jsem připravena? Co znamená spojení „být připraven?“ Vůbec netuším! Já jsem dorazila a měla jsem pocit, že jsem nejméně připravený hiker. A TAKY ŽE JSEM! JSEM ÚPLNĚ MIMO! Lidi tady řeší, jestli si mají zlomit kartáček napůl, aby ušetřili dvě deka, a já řeším, kam nacpu ukulele a zrcadlovku. Lidi řeší, kde budou za deset dní, a já ještě ani nevím, jak si postavit stan. Lidi mají nakoupené jídlo a posílají si balíky s jídlem na cestu, a já nemám ještě ani jídlo na první tři dny. Lidi řeší, co budou jíst zítra, a já vlastně nemám ještě ani vařič. Na facebooku všichni psali, že můj batoh musí být „ultra light“ a „super light“! Nevím jak ostatní, ale já jsem si koupila ten nejsvětlejší batoh, který v obchodě byl, ale nijak nevidím tu přidanou hodnotu. Takže jsou ti lidi úplně blbí nebo co? Celý týden jsem řešila, jaké turistické hole si mám pořídit. Chtěla jsem nějaké dobré a hezké. Když jsem si vytvořila tabulku v Excelu, byla jsem na sebe děsně pyšná. Porovnala jsem cenu, vlastnosti a vzhled. Podívala jsem se na svůj účet a koupila ty nejlevnější. Kupodivu to byly i ty nejhezčí a v nejlepší kvalitě. Balíček dorazil. Nejlevnější, nejluxusnější hole jsou tady! Hůlka přišla jenom jedna? Ta dredatá pinda si prostě objednala jednu hůlku. Chápete tu demenci? Samozřejmě, že tak kvalitní hole by měly být dražší, takže cena byla jenom za jednu. Člověk by si řekl, no tak budu chodit jenom s jednou. NO BIG DEAL! Ale já kretén se snažila o tu super lehkou výbavu, takže jsem si objednala tarp-tent. Stan, který sestavíte za pomocí trekových 14

001-328_holka s bucklistem__ 27/05/19 07:52 Stránka 15

holí, místo těch tyčí, které jsou normálně u stanu. Potřebuju dvě hole! Jednoduše řečeno, můj stan mi spadne na hlavu. Objednala jsem druhou hůlku. Mám nejdražší hole v celém baráku. Ale důležitá byla ta tabulka v Excelu. UŽ NIKDY SI NEUDĚLÁM TABULKU. SMAŽTE SI EXCEL. ZNIČÍ VÁM ŽIVOT. Jeden týpek tady má pět kilo základní váhy (bez jídla a bez vody). Aha, pět kilo. Pět kilo váží moje krosna, zrcadlovka a powerbanka. Válím se smíchy na zemi. To jsou věci, které prostě musíte mít. Chlapec tady řešil, co by ještě mohl vyhodit, aby to měl ještě lehčí. Zlomit kartáček? Odstranit štítky z oblečení? Urvat z čelovky tu gumu, která vám ji drží na hlavě, a nahradit ji tenkým provázkem? No, proč ne! Lůca taky bude osekávat váhu. Jak asi bude hrát ukulele s dvěma strunami? A jak bude fotit zrcadlovka bez SD karty? Víte, kolik váží SD karta? Přesně tolik, co druhá půlka kartáčku! Zlomila jsem kartáček. Mám teď ultra light kartáček na zuby. Doporučuji všem vyzkoušet doma. Budete mít zprasené ruce tak, jak jste ještě nikdy neměli. Kdo si nechce po ránu poslintat ruce, že jo. Koupila jsem nový kartáček a jedu ULTRA HEAVY vybavení. Sice jdu přes poušť, ale v noci je prý neskutečná zima, takže jsem si objednala úžasný spacák do –10 °C. Když jsem spacák večer před spaním rozbalila, tak jsem málem padla! Ten spacák má v sobě díru! Obří díru! Není to spacák, ale je to nějaký quilt! Vygooglete si, co je to za kravinu. Já myslela, že quilt je název toho spacáku. Umřu zimou! Já brečím nad dírou ve spacáku a lidi, kteří si tenhle trail plánovali přes rok, obdivně koukají, jak luxusní quilt jsem si koupila. Prostě všechno je jedna velká katastrofa! Včera se mě jedna slečna ptala, proč jsem si koupila batoh Osprey Aura 50. Nebyla uspokojena mou odpovědí, že mi to přišlo lepší než všechny věci tahat v rukou. Moje výbava je jeden velký omyl. Hlavně že mám růžový nůž. Když jsem si sbalila všechno do krosny, šla jsem si ji zvážit. Ajta krajta. Nebyla jsem schopná batoh zvednout, a při pohledu na čísla na váze se mi zamotala hlava. 23 kg! Zabijte mě! Většina mých kamarádů má batoh 16–18 kg. Jedna holka se tu vešla do 13 kg, ale ta už jede ultra light výbavu. Má zlomený kartáček a po ránu poslintané ruce. Dala jsem si večeři, kterou jsem jedla, jako bych šla na porážku. Po večeři jsem si šla pověsit lano do garáže. Zachránila mě na poslední chvíli právě ta holka s 13 kg. Jmenuje se Larry Bird. Když vyrazíte na trail, časem dostanete trailové jméno. Většina lidí už tady svoje jméno má, protože šli nějaký trail předtím. Šla se mnou projít věci v mém batohu a vyhodila mi spoustu naprosto důležitých věcí. Nutellu – prý je moc těžká. Stativ – prý ho nepotřebuju. Nudle – prý jsou hnusné. Spoustu jídla – prý ho mám hodně. Rayban obal na brýle – prý mi hrabe. Můj růžový nůž – prý mi stačí nůžky. Kompas – prý nevypadám, že vím, jak ho 15

001-328_holka s bucklistem__ 27/05/19 07:52 Stránka 16

používat. Zvoneček proti medvědům – prý z toho zvuku zešílím. Nebudu se k tomu vyjadřovat, protože podle mě všechny ty věci potřebuju! Jestli si myslíte, že něco nedokážete, podívejte se na blbce, jako jsem já, a DOKÁŽETE VŠECHNO! Zatím nevím, za jak dlouho tady umřu, ale předčasně se nevzdám! Důležité je mít někoho, kdo je na tom podobně, nebo možná trochu hůř! Na trail tři dny přede mnou vyrazil Jirka. Pražák. Jsme kámoši. Velcí. Jako Pat a Mat, akorát z Česka. Tady můžete vidět, jak vypadá opravdové zoufalství: Já: „Tak co, jak to jde?“ Jirka: „Dneska se mi zdálo, že jsi mi volala, ať si vezmu cepín do pouště, že tam napadl metr sněhu. Oficiálně magořím.“ Já: „Hele, mně se poslední dobou zdají samé noční můry. Včera jsem si dělala selfie s medvědem a natáčela jsem mu hlavu, kam se má dívat.“ Jirka: „Prosím, řekni mi, že nechcípneme na poušti první den.“ Já: *……………* Jirka: „Už mám téměř vše. Narval jsem to do báglu i s vodou a nemám tam žádný místo na jídlo. Já snad potáhnu igelitky v rukách!“ Já: *hodně smíchu* Jirka: „Co ty?“ Já: „Já už jsem se přidala do skupiny PCT 2019. Cítím, že příští rok je můj rok.“ Zítra vycházím, nejsem připravená, ale jsem ochotná to risknout. Jdu si zabalit jídlo na čtyři dny, osm litrů vody, ukulele se čtyřmi strunami a zítra vyrážím do divočiny!

16

001-328_holka s bucklistem__ 27/05/19 07:52 Stránka 17

DEN 1:

JAK SE ZE MĚ STALA FŇUKNA 26. DUBNA 2018

Dobré ráno, krásko! Vstávej, dneska je tvůj velký den. DEN, na který ses tak moc těšila! DNESKA vycházíš z Mexika a jdeš na malou procházku do Kanady. V noci jsem nemohla spát, ale na pár hodin jsem usnula. Snídaně byla v 5:30 ráno a já do sebe nedokázala dostat ani sousto. V šest se vyjíždělo k našemu startu. Díky Larry Bird startuju s 20 kg (základní váha, osm litrů vody a jídlo na čtyři dny). Vím, že je to hodně, ale já bez ukulele a zrcadlovky nikam nepůjdu. Ráno jsem se potkala s Danou, která je z Koreje a váží podle mě tak 40 kg i s postelí. Její batoh má 24 kg. Jestli někdo umře, možná nebudu první. Před odjezdem jsem utíkala do hiker boxu pro svou Nutellu, kterou jsem včera pod nátlakem vyhodila. Bez ní to prostě nedám. Kilo sem, kilo tam! Dneska nás začíná asi třicet, takže jedeme pěti velkými auty. V autě skoro nikdo nemluví. Je to stres! Jsme tady. Campo – Southern Terminus. ( ) Tady to všechno začne. Nedokážu ani popsat ten pocit. Je mi zle jen při pomyšlení, že tady strávím dalších pět měsíců. Jak se ale znám, zítra pojedu domů. Asi půl hodiny jsme si tady u monumentu dělali fotky a lidé už za těch pár dní a pár minut poznali, kdo je Lůca! Byla jsem vyhodnocena jako největší pozér. To ale nikoho, kdo mě zná, asi nepřekvapí. Pózovala jsem jako nějaká modelka a potřebovala jsem spoustu fotek na Instagram, ale to jsem samozřejmě nemohla přiznat, tak jsem jen velmi sebevědomě pronesla, že to bude přebal pro moji knihu. Jistě jsem si tím získala trochu respektu, ale já knihu určitě nikdy nenapíšu. Hned když jsem vyšla, narazila jsem na staršího pána Blue Sky. Je mu 55 let a je boží! Šíleně mi připomíná mého tátu. Narazili jsme spolu na značku naší první míle a víte, co tenhle padesátiletý pán šel dělat? Selfie! Tohle je můj člověk! Samozřejmě že jsem ho v tom nenechala a mám přes 30 fotek s mojí první mílí. Jak jsem dneska nesnídala, asi po hodině jsem měla docela hlad. Zastavila jsem se, a už si z batůžku tahám propašovanou Nutelku. No, ona to vlastně není Nutelka, ale burákové máslo s čokoládou. Vybalila jsem tortillu, koukám na Nutellu, a je to tady! Nůž nepotřebuju – prý mi stačí nůžky! Jak si asi nůžkami namažu tu Nutellu na tortillu? Aha?! Díky bohu za ty dary, že jsem si koupila ten nový ULTRA HEAVY kartáček na zuby! Tahám z krosny kartáček na zoubky a opačným koncem si mažu Nutellu na tortillu. První nástraha překonána, snad nepřijdou nástrahy těžšího kalibru. Jsem na sebe docela pyšná, jak jsem vyřešila první problém. 17

001-328_holka s bucklistem__ 27/05/19 07:52 Stránka 18

Po jídle jsem vyšla. Je mi zle. Je tady takové vedro, že moje světle modrá košile změnila barvu na zpoceně modrou. Pustila jsem si hudbu do sluchátek a najednou infarkt! Kolem nohy mi prosvištěl had. Konec, jedu domů. Sedla jsem si a rozdýchala šok. No nic, sluchátka jdou pryč a budu dávat větší pozor. K smrti mě vystrašil nějaký hmyz a maličká ještěrka. Pak to přišlo! Šlápla jsem na kámen a ta mrcha hadí vyskočila na kámen a navazovala oční kontakt! Takový bazilišek! Ustoupila jsem o kus dozadu. Ta svině na mě normálně vyplazovala jazyk a vypadala, že každou chvíli zaútočí a sežere mě i s mojí obří krosnou. Znám takové ty fotky z internetu, jak had třeba sežral sedačku a pak ten had vypadal jako sedačka. Když jsem se uklidnila a vyhodnotila situaci, tak jsem vytáhla zrcadlovku a nafotila si ho. Dobře, nalijeme si pohár čistého vína. Nebyl to úplně největší had na světě. Byl docela malý. Maličký. ALE NIKDY NEVÍTE, JESTLI MÁ HLAD, NEBO NE! Nechtěla jsem riskovat, že ze mě bude sedačka z hadí kůže, takže jsem tam seděla půl hodiny a čekala, až se had odplazí. Vyřešila jsem další překážku! Co horšího by ještě mohlo přijít? Já jsem holka cílevědomá a chtěla jsem dnes ujít 20 mil, ale pak jsem objevila stín. Metr krát metr. Udělala jsem důležité rozhodnutí. Spálím si nohy, ne hlavu. Práskla jsem batohem o zem, rozdělala si karimatku a šla spát, protože mi to přišlo jako dobrý nápad. To je až neskutečné, jaký je pařák! Příroda je tu teď celkem nudná, všechno je suché a všude jsou šutry. Po probuzení na sluníčku se spálenou hlavou jsem měla takovou chuť na chození po poušti, že jsem jen ležela se zavřenýma očima a modlila se, ať shořím. Netrvalo to dlouho a já zjistila, že bůh existuje. Cítila jsem, že se něco pálí. Já tu shořím jako svíčka. Jediná motivace ke zvednutí ze země je, že sebevraždu vleže asi nespáchám. Zamáčkla jsem slzu a rozhodla se jít. Dneska toho už asi moc neujdu, ale potkala jsem tři chlapy, jak leží na zemi na malém kousku stínu. Blue Sky, Falco a Bryson. Byli vyřízení stejně jako já. Rozhodla jsem se s nimi zakempit u Hauser Creek, takže jsem dneska ušla 15 mil = 25 km. Když jsem se doslova doplazila na místo, které bude mým dnešním domovem, dala jsem si sprchu, umyla si vlasy, udělala si peeling obličeje a k večeři si dala domácí těstoviny se špenátem, lososem a parmezánem. Ne, dělám si srandu! Jsem v divočině, všude tu je jenom nějaké jedovaté křoví, které mě prý sežere zaživa, a je tu milion živých potvor, které mi určitě vlezou do nosu a ucha. Nemohla jsem ani sundat krosnu, jak mě úplně všechno bolí! Mám tři puchýře, jsem špinavá jako kominík, smrdím jako prase a vypadám, jako kdybych absolvovala vojenský výcvik. Tříměsíční. Vytáhla jsem si svůj nový vařič JetBoil a šla zjišťovat, jak to funguje. Kdybyste si chtěli v divočině vařit, vzali byste si zapalovač? Je to asi logické, ale já si myslela, že budu asi rozdělávat oheň nebo co (ne, že bych to uměla), ale prostě jsem si zapalovač nevzala. Šla jsem si půjčit zapalovač a při té příležitosti jsem si nechala 18

001-328_holka s bucklistem__ 27/05/19 07:52 Stránka 19

vysvětlit, jak můj JetBoil funguje. Výraz v obličeji chlapů byl k nezaplacení. Ten strach v jejich očích, že bych třeba mohla být jejich dcera. Ty pohyby hlavou, které naznačovaly, že nemám šanci na přežití, mě ale vůbec nerozhodily! Holku jako já totiž jen tak něco nerozhodí. A to chlapi ještě netuší, že ani nevím, jak si postavit stan. Rozvařila jsem si kuskus a smíchala ho s tuňákem. Jedli jste někdy kuskusovo-tuňákovou přesnídávku? Nechápu, že to ještě neprodávají. Díra na trhu. Po dobroučké večeři, ze které se mi chce stále zvracet, jsem šla na další výzvu. Jdu si poprvé doopravdy postavit stan. Bylo to docela lehké. Můj super tarp-tent vypadá sice trochu jako by ho stavěl člověk s jednou rukou a Parkinsonem, ale to dám! Nedá se na to koukat, ale ležet se v tom dá! Odebrala jsem se na své lože a doufám v lepší zítřky. Jsem si jistá, že mi ten tarp-tent spadne na hlavu. Jak vám to jenom říct. Chci domů!!! Já normálně nejsem fňukna, ale dnešní den mě málem zabil! Nenávidím chození s těžkým batohem a smrdím jako tchoř! Ne jako jeden! Jako celá rodina! Mám puchýře na místech, o kterých se vám ani nezdá, a jsem unavená tak, že nezvednu ani ruku. Nejhorší je, že jsem byla ráda, že mám supr čupr batoh s antigravity systémem, tzn., že všechnu tíhu táhnou moje boky. Vůbec nevím o tom, že bych na zádech táhla nějaký batoh. Moje záda jsou jak nepoužitá. Ovšem. TY BOKY! TY BOKY ŽEBRAJÍ O POMOC! Nemůžu ležet na zádech, ani na jednom boku, a když ležím na břiše, tak mi v bocích škube. Krize. Je ze mě válečný hrdina po 25 km. VÁŽNĚ BY MĚ ZAJÍMALO, CO BUDU DĚLAT TĚCH ZBYLÝCH 4 275 km.

DEN 2:

JAK SE LŮCA K BURGERU DOSTALA

Dobré ráno, slečno jasnovidko. Jak jsem včera řekla, tak se taky stalo. Tarp-tent mi v noci spadl na hlavu. Nejenže ta plachta byla celá mokrá a já ji měla přilepenou na obličeji, ale navíc jsem byla tak unavená, že jsem nebyla schopná se zvednout a jít to znovu postavit! Hodila jsem si přes obličej spacák (teda vlastně tu věc, která si na spacák jenom hraje – quilt, ve kterém je mi kosa jako prase) a spala jsem vesele dál. „Spala“ je silný výraz. Spíš jsem 19

001-328_holka s bucklistem__ 27/05/19 07:52 Stránka 20

měla jen zavřené oči a vyčerpáním jsem se ani nehnula. Dovedete si představit, jak to muselo ráno vypadat, když všichni ostatní vstávali a nalevo ležela zafoliovaná mumie? Všichni vstávali kolem páté a vyšli, protože nás čekal velký kopec a všichni to chtěli stihnout dřív, než bude vedro a slunko nás uškvaří zaživa. Já ne. Já mám ráda pořádný pařák. Vstala jsem v devět. Nikdo už tam nebyl. Jenom já, samotinká mumie. K snídani jsem si dala snickersku a vyrazila směr peklo. Plazila jsem se skoro po čtyřech a to hloupé slunko si to neskutečně užívalo. Jen si to vyžer, Lucie, když chceš ráno spát. Docházela mi voda, ale dnes se dá doplnit v Morena Village. Můj život je v troskách, proč já tohle dělám? Když jsem tam dorazila, nestačila jsem se divit. Normálně takový malý obchůdek, ve kterém týpek otáčel hamburgery. Hned jsem si jeden objednala a dala si colu. Co je víc? Venku seděla celá moje parta, která vyšla v těch pět ráno, takže jsem je nakonec doběhla. Nikomu se nechtělo jít do toho horka, tak jsme všichni seděli a vyprávěli si příběhy. Všichni se teda spíš baví na můj účet a ptají se, jak se spí pod spadlým stanem. Kolem druhé jsme vyrazili. Já jsem vyrazila trochu napřed, protože jsem dneska chtěla ujít zase 25 km, ale narazila jsem na spektakulární místo, kde jsem chtěla zůstat. Vytáhla jsem si ukulele a hrála. Chytla mě múza a složila jsem song o tom, jak je to tady báječné! Jmenuje se to FUC*ING PCT! (Mami, ta písnička se jmenuje „Škaredá Pacifická hřebenovka.“) Je to dost pozitivní písnička, jednou to bude hit. Konečně jsem se zvedla a šla. Kolem 17:30 jsem došla ke zdroji vody v Bolder Oaks, kde už byl i Blue Sky, Chris a Ian. Rozhodli jsme se zůstat. Postavila jsem si stan, udělala si večeři, nerozvařila jsem kuskus, Chris mi udělal čaj a šli jsme do pelechu. Těsně před spaním jsme šli s Ianem přefiltrovat vodu na další den. Brala jsem si pět litrů. Ianovi to trvalo šest minut. Já se s tou vodou patlala půl hodiny! Můj Sawyer filtr brzy poletí. Měla jsem zmrzlé ruce a z protlačování vody přes ten mini Sawyer jsem dostala křeč do prstů. Zítra si objednám ten inteligentní filtr, který má Ian – Katadyn BeFree. Dneska byl vážně super den, začíná se mi tu líbit, i když jsem už dva dny skoro vůbec nespala. Ušli jsme jenom 11 mil = 18 km. Nejsem vyřízená, ale už chci ležet. Snad se konečně vyspím. Mám dva nové puchýře.

20

001-328_holka s bucklistem__ 27/05/19 07:53 Stránka 328

LUCIE KUTROVÁ

Í 151 DN

PACIFICKOU HŘEBENOVKOU

Text a fotografie Lucie Kutrová Ilustrace Michaela Zachová Redigovala Marie Těthalová Obálka, grafická úprava a sazba Veronika Lahodná Odpovědná redaktorka Petra Diestlerová Technická redaktorka Halina Kaslová Bechyňová Počet stran 328 + 64 stran přílohy Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Universum, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2019 jako svou 10 743. publikaci Tisk TBB, a.s., Banská Bystrica Vydání první www.universum.cz Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz.