hřiby 1a.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:32 Stránka 1
Michal Mikšík
Hřiby Hřibovité houby našich lesů K a p e s n í at l a s
EUROMEDIA GROUP
hřiby 1a.qxp_Sestava 1 09.05.19 18:50 Stránka 2
Věnováno s láskou mým synům Michalovi a Davidovi
Michal Mikšík HŘIBY Copyright © Michal Mikšík, 2019 All rights reserved ISBN 978-80-7617-465-8
hřiby 1a.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:32 Stránka 3
Obsah Úvod
5
Historie studia hřibovitých hub na našem území
7
Určovací znaky hřibovitých hub Klobouk Rourky Výtrusný prach Třeň Dužnina Vůně a chuť
12 13 15 17 18 20 22
Kde hledat hřibovité houby
23
Vzácné a chráněné hřibovité houby
31
atlas hřibovitých hub
37
Rejstřík
230
Doporučená literatura
234
O autorovi
235
Klíč k určování druhů uvedených v knize
236–239
hล iby 1a.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:32 Strรกnka 4
hřiby 1a.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:32 Stránka 5
Úvod Že jsou Češi národ houbařů, o tom lze jen těžko pochybovat. Houbaření je koníček a vášeň, které je s námi spjaté a zejména v dobách, kdy lidé trpěli hlady (například během války), byly houby cenným zdrojem obživy mnoha lidí. Z hub připravujeme také nespočet pokrmů, z nichž mnohé, jako třeba vánoční kuba, patří mezi klenoty české houbové kuchyně. Každý rok vyráží do lesů přibližně 70 procent Čechů a odnesou si v průměru asi 7 kg hub. Podle odhadů jsme si v loňském roce odnesli z lesa více než 27 700 tun hub. Je nesporné, že většinu nasbíraných hub, které si houbaři odnášejí domů ke zpracování, tvoří houby hřibovité – tedy takové, které tvoří klasické plodnice s třeněm a kloboukem naspodu s rourkami; těm houbaři často lidově říkají „maso“. Proč právě tato skupina hub houbaře tolik přitahuje? Důvodů je několik. Mnohé hřibovité houby často tvoří veliké masité plodnice, které do značné míry dávají lidem pocit velikého úlovku, nálezu nebo pokladu. Každý rok se tisíce Čechů chlubí tím, kdo našel většího hřiba nebo kolik jich našel dohromady. Každý si střeží svá houbařská místa a kromě toho, že je houbaření zdravý koníček, kdy se člověk aktivně pohybuje v přírodě, je to i určitý adrenalin, protože člověk nikdy neví, co najde (a jestli vůbec). Zejména tzv. pravé hřiby vytvářejí často veliké plodnice, které se skvěle hodí k různému kuchyňskému zpracování, což je samozřejmě jeden z hlavních důvodů. Další je určitě velmi specifická příjemná vůně a chuť, kterou hřibovité houby mají. Taková bramborová polévka s pravými hřiby je skutečně pochoutka, která se nedá ničím napodobit. V neposlední řadě jsou hřibovité houby oblíbené proto, že je jich poměrně velké množství druhů a drtivá většina z nich je jedlá, takže u nich až na pár výjimek nehrozí záměna za jedovaté druhy (na rozdíl od hub, co mají lupeny). Rostou navíc jak v listnatých, tak v jehličnatých lesích na různých typech podloží od nížin až po horské oblasti. To všechno dělá z hřibovitých hub hlavní objekty naší houbařské vášně. Přesto každým rokem jsou houbařské poradny, a dnes i online poradny například na Facebooku, zavaleny fotografiemi 5
hřiby 1a.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:32 Stránka 6
nálezů hřibovitých hub s žádostmi, aby zkušení mykologové houbařům jejich úlovky určili. Ukazuje se, že znalost těchto hub je mezi běžnými houbaři poměrně malá, sbírají několik oblíbených druhů a často ani neznají jejich správné pojmenování nebo jednotlivé druhy mezi sebou zaměňují. V České republice roste asi 85 druhů hřibovitých hub v užším slova smyslu, tedy takových, jež mají rourky na spodní straně klobouku. Skupina hřibovitých hub (řád Boletales) je však poměrně různorodá. Náležejí do ní i druhy, které mají lupeny (například slizáky – rody Gomphidius a Chroogomphus), nebo tvoří kulovité plodnice rostoucí pod zemí nebo i na zemi (například pestřec – rod Scleroderma), a některé další s jinými typy vnějších tvarů. Tato kniha si klade dva cíle. První souvisí s tím, jak málo ve skutečnosti houbaři znají hřibovité houby, a knížka by jim tedy měla pomoci naučit se poznávat jednotlivé druhy přímo v terénu. Díky praktickému kapesnímu formátu si ji můžete vzít sebou do lesa a podle kvalitních fotografií, stručných a srozumitelných popisů a jednoduchého klíče by se vám mělo podařit nalezené houby určit již během houbaření. V knize jsou zahrnuty jen druhy nalezené na území České a Slovenské republiky. Mnoho dalších druhů roste v jiných evropských zemích, zejména v oblasti Středomoří, u nás však ne. V úvodních kapitolách této knihy se dozvíte, jakých znaků si máte všímat, abyste dospěli ke správnému určení. Druhý účel této knihy by se dal nazvat ochranářský. Málokdo ví, že mezi hřibovitými houbami, které u nás rostou, je celá řada nehojných, vzácných až velmi vzácných druhů, z nichž některé jsou dokonce chráněné zákonem, a jejich sběr je zakázán. Přesto často končí v košících houbařů, protože pro většinu z nich je hřib jako hřib a patří do hrnce. Každý by si však měl uvědomit, že v naší přírodě je celá řada organismů, která si zaslouží ochranu, aby zůstala zachována i pro další generace, a každý by měl svým chováním k této skutečnosti přispět. Hřibovité houby jsou nejsbíranější skupinou hub, proto jsou jejich vzácní zástupci logicky také nejohroženější. Jestliže je dokážete rozeznat už v přírodě a ponecháte je v lese, oprávněně budete mít dobrý pocit, že jste pro přírodu a její ochranu něco udělali. Vím, že většina lidí houby vidí jen jako objekt pro kuchyňské využití, ale mnoho zástupců této nádherné skupiny hub si naši ochranu skutečně zaslouží. 6
hřiby 1a.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:32 Stránka 7
Historie studia hřibovitých hub na našem území Než dojde na kapitoly, které popisují znaky a ekologii hřibovitých hub, je dobré si říct i pár slov k historii výzkumu této skupiny hub na našem území. Minulí i současní mykologové totiž sehráli zásadní roli při studiu hřibovitých hub, a to zejména tím, že popsali řady druhů, které samozřejmě nerostou jen na našem území, ale prakticky v celé Evropě. Naše malá republika je tedy v nadsázce jakousi evropskou hřibovou velmocí a krátký exkurz do historie si tato kniha určitě zaslouží. Vždyť z přibližně 120 druhů hřibů, které v Evropě rostou, jich asi 18 nově pro vědu popsali různí čeští nebo slovenští mykologové. Za určitý počáteční milník v jejich výzkumu lze považovat působení českého lékaře a mykologa J. V. Krombholze, který žil v letech 1782 až 1843. K houbám se tento význačný lékař, který v letech 1825–1836 působil jako přednosta I. interní kliniky Univerzity Karlovy, dostal v roce 1918, kdy mu bylo 37 let. V té době byl činný jako suplující profesor v tehdejším Ústavu veřejného zdravotnictví a k hlubšímu studiu mykologie ho vedly četné případy otrav hub, jimiž se ve své praxi zabýval. V roce 1820 se ve volných chvílích věnoval zkoumání hub, které se prodávaly na pražských trzích. Svůj dlouholetý výzkum shrnul do velkolepého díla Naturgetreue Abbildungen und Beschreibungen der essbaren, schädlichen und verdächtigen Schwämme (česky Věrná vyobrazení a popisy jedlých, škodlivých a podezřelých hub), které vycházelo v samostatných sešitech v letech 1831–1846. Jednotlivé sešity měly část textovou, v níž byly houby popsány, a část obrazovou. Každý list s houbami byl kreslen litografickou technikou a poté ručně kolorován. Celkem vyšlo 76 velkoformátových barevných tabulí, na kterých bylo zobrazeno několik stovek druhů hub. Z pohledu hřibovitých hub je toto dílo významné tím, že v něm byl oficiálně popsán jako nový druh hřib královský (Butyriboletus regius), barevně význačný a velmi vzácný druh, a to na základě exemplářů nalezených v pražské oboře Hvězda. Doktor Krombholz tento druh rovněž ve svém rozsáhlém díle vyobrazil na litografické tabuli. Kromě hřibu královského pro vědu dále popsal jako nový druh drobný hřib červený (Hortiboletus rubellus). 7
hřiby 1a.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:32 Stránka 8
Tabule z Kromholzova díla s vyobrazením hřiba královského
Nyní se posuneme v čase až do roku 1911, kdy vyšlo první české monografické dílo o hřibovitých houbách. Sestavil je významný popularizátor hub, houbaření a mykologie Ing. František Smotlacha, spoluzakladatel České mykologické společnosti, která existuje dodnes. Dílo s názvem Monografie českých hub hřibovitých (Boletineí) popisuje poměrně podrobně celkem 51 druhů hřibovitých hub v systematickém přehledu tak, jak jej v té době vnímal a seřadil na základě tehdejší dostupné literatury a vlastního studia. V tomto díle, které je jen textové bez jakýchkoli vyobrazení, popsal platně nový druh, hřib růžovník (Butyriboletus fuscoroseus), který je podobný a blízce příbuzný s již zmíněným hřibem královským. Je zajímavé, že o tomto velmi vzácném druhu později nenajdeme prakticky téměř žádné zmínky o jeho nálezech z území Čech a Moravy. Až teprve po roce 2005 se postupně začaly objevovat nové nálezy z našeho území, tedy až téměř po sto 8
hřiby 1a.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:32 Stránka 9
letech od jeho popsání. Ing. Smotlacha své další poznatky o různých druzích hřibovitých hub později publikoval v Časopise českých (československých) houbařů – Mykologickém sborníku. Za nejvýznamnější lze určitě považovat jeho článek Sluneční hřiby (Boleti solares) z roku 1952, v němž popsal pro vědu nový druh, hřib rudonachový (Imperator rhodopurpureus), což je velmi vzácný statný hřib, který lze najít v teplých listnatých lesích pod duby. Hřib rudonachový ještě předtím věrně vyobrazil v roce 1944 v podobě barevné ilustrace ve své knize 50 druhů hub, které doporučujeme sbírati. Půjdeme nyní na chvíli v čase kousek zpátky, a to do roku 1922, kdy vyšlo objemné dílo českého mykologa Josefa Velenovského České houby. V tomto díle popsal další nový druh, blízce příbuzný s již zmíněným hřibem královským a růžovníkem, a tím je hřib Fechtnerův (Butyriboletus fechtneri). Popsal ho z území Českého krasu a pojmenoval po svém spolupracovníkovi Františku Fechtnerovi, který mu z tohoto území přinášel houby k určování. Dodnes hřib Fechtnerův na mnoha místech v tomto území roste. V polovině dvacátého století byl mykologem Václavem Vackem popsán ještě další nový druh, hřib moravský (Aureoboletus moravicus), na základě plodnic nalezených ve Ždánickém lese v okolí Brna. Tento drobný druh hřibu se vyznačuje velmi aromatickou vůní po kokosu, vanilce nebo kopru. Ve druhé polovině 20. století se do studia hřibovitých hub významným způsobem zapsal slovenský mykolog a ilustrátor Aurel Dermek (1925–1989), který se vypracoval vlastní pílí na mykologa světového formátu. I když studoval i jiné druhy hub, hřibovité mu k srdci přirostly nejvíce. Jejich studium vyústilo ve vydání odborného monografického díla Hríbovité huby, kterou vydal spolu s nejvýznamnějším novo- Obálka monografie Hríbovité huby 9
hřiby.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:24 Stránka 38
Možnost záměny: vzhledem k tomu, že jde o jediný druh vázaný mykorhizně na olše a velmi krátkým rourkám sbíhajícím na třeň dobře poznatelný druh. Ochrana: ČS ČR: VU / zranitelný druh (viz s. 31).
38
hřiby.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:24 Stránka 39
Podloubník siný Gyrodon lividus (Bull.: Fr.) Sacc. VI.–X. Klobouk 5–10 (13) cm široký, nejprve polokulovitý, později ploše vyklenutý, někdy se středovým hrbolem, v dospělosti uprostřed vmáčklý až nálevkovitý, v mládí plstnatý, později částečně olysalý, nejdříve krémový až světle naokrovělý, později žlutohnědý až hnědočervený. Rourky velmi krátké, pevně připojené k dužnině, sbíhavé, v mládí světle žluté, později živě žluté, žlutoolivové až hnědoolivové, na řezu modrající. Póry rourek stejně zbarvené jako rourky, na otlačených místech nejdříve modrající, později hnědnoucí. Třeň 3–9 (12) cm vysoký, 0,5–2 cm široký, válcovitý, na bázi většinou zúžený, někdy mírně excentrický, zbarvený podobně jako klobouk, sametový až jemně plstnatý, ve stáří olysávající, po otlačení červeně hnědnoucí. Dužnina v klobouku světle krémová, ve třeni světle nahnědlá, v bázi hnědá, na řezu v klobouku modrající, jinde spíše neměnná. Vůně nevýrazná. Chuť mírná. Výtrusný prach hnědoolivový. Výskyt: vzácně, na vlhkých místech pod olšemi, se kterými tvoří mykorhizu, od nížin po horské oblasti. Využití: jedlý druh. 39
hřiby.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:24 Stránka 40
Možnost záměny: s hřibníkem siným a hřibníkem písečným. Hřibník siný (Gyroporus cyanescens) je pískově zbarvený a jeho dužnina na řezu modrá. Roste vzácně zejména pod borovicemi na písčitých půdách a pod buky v horských oblastech. Jedovatý hřibník pískomilný (Gyroporus ammophilus) je podobně zbarvený, ale roste téměř výhradně v písečných dunách ve Středomoří pod borovicemi a odlišuje se mj. výrazně nepravidelně rozšířeným, jakoby zdeformovaným třeněm. 40
hřiby.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:24 Stránka 41
Hřibník kaštanový Gyroporus castaneus (Bull.: Fr.) Quél. VI.–X. Klobouk 3–8 (12) cm široký, nejprve polokulovitý, později nízce vyklenutý, v mládí jemně plstnatý, později plstnatě zrnitý, hladký, někdy s jemnou síťovitou strukturou, kaštanově hnědý, okrově hnědý někdy až červenohnědý. Rourky v mládí bělavé až světle krémové, později lehce nažloutlé. Póry rourek zbarvené podobně jako rourky, na dotek světle hnědnoucí. Třeň 3–8 cm vysoký, 1–3 cm široký, kaštanově hnědý, válcovitý až kyjovitý, v dolní části obvykle rozšířený, jemně sametový, v mládí vatovitě plný, později s dutinami nebo i celý dutý. Dužnina bílá, velmi měkká, místy až vatovitá, neměnná. Vůně a chuť příjemné, lehce aromatické. Výtrusný prach nažloutlý. Výskyt: roztroušeně v listnatých, smíšených, vzácně i v jehličnatých lesích, alejích, parcích, podél železničních tratí apod., nejčastěji pod duby, ale i pod jehličnany, zejména na písčitých půdách, od nížin po pahorkatiny. Využití: jedlý druh horší kvality.
41
hřiby.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:24 Stránka 42
Možnost záměny: za hřibník kaštanový a hřib dutonohý. Hřibník kaštanový (Gyroporus castaneus) má také dutou dužninu, ale liší se hnědě zbarvenými plodnicemi, nemodrající dužninou a růstem hlavně pod duby v nižších polohách. Hřib dutonohý (Boletinus cavipes) se liší šupinkatým kloboukem, nemodrající dužninou, sbíhavými póry a růstem výhradně pod modříny.
42
hřiby.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:24 Stránka 43
Hřibník siný Gyroporus cyanescens (Bull.: Fr) Quél. VI.–X. Klobouk 3–10 (12) cm široký, nejprve polokulovitý, později vyklenutý až poduškovitý, v mládí bělavě krémový, později bledě okrový až nažloutlý, hrubě plstnatý, na otlačených místech tmavnoucí. Rourky v mládí bílé nebo bělavé, později světle krémové až nažloutlé, na řezu modrající. Póry rourek stejně zbarvené jako rourky, po otlačení modrající. Třeň 4–10 cm vysoký, 1,5–3 cm široký, válcovitý nebo protáhle kyjovitý, zbarvený stejně jako klobouk, plstnatý, v mládí vatovitě plný, později s dutinami oddělenými přehrádkami. Dužnina bílá nebo bělavá, na řezu slabě až výrazněji (indigově) modrající, později vybledávající. Vůně nevýrazná. Chuť mírná. Výtrusný prach nažloutlý. Výskyt: roste poměrně vzácně v písčitých borech od nížin po pahorkatiny a v podhorských až horských bukových lesích. Využití: jedlý druh horší kvality, pro vzácnost by neměl být sbírán.
43
hřiby.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:24 Stránka 44
Možnost záměny: za některé druhy klouzků (Suillus spp.), které ale nemají dutý třeň a sbíhavé rourky. Hřib asijský (Boletinus asiaticus) se liší vínově červeně zbarveným kloboukem i třeněm. V Evropě byl nalezen pouze ve Skandinávii.
44
hřiby.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:24 Stránka 45
Hřib dutonohý Boletinus cavipes (Opat.) Kalchbr. VI.–X. Klobouk 5–10 (15) cm široký, nejprve kuželovitě vyklenutý s podvinutým okrajem, později rozprostřený s tupě kuželovitým hrbolem, plstnatě šupinkatý, žlutohnědý, rezavohnědý až tmavě hnědý, vzácně i celý sytě žlutý (forma aureus). Rourky sbíhající, žluté až olivově žluté, ve stáří okrově olivové až zeleně olivové. Póry rourek protáhlé, stejně zbarvené jako rourky, na dotyk po delší době nahnědlé. Třeň 4–8 cm vysoký, 1–2,5 cm široký, válcovitý, celý dutý, okrový až nahnědlý, pokrytý rezavohnědými plstnatými šupinkami, vzácně i celý sytě žlutý (forma aureus), v horní části se závojem zakrývajícím rourky, který později zůstává na třeni v podobě prstenu. Dužnina bělavá, na řezu neměnná. Vůně nevýrazná. Chuť mírná. Výtrusný prach okrově olivový. Výskyt: roztroušeně v jehličnatých a smíšených lesích, výhradně pod modřínem opadavým, od nížin po horské oblasti. Využití: jedlý druh.
45
hřiby.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:25 Stránka 90
Možnost záměny: s hřibem boromilným (Boletus pinetorum). Tento nedávno popsaný druh tvoří mykorhizu s borovicemi a liší se zejména výrazně zvrásněnou a našedlou pokožkou klobouku. Roste jen ve Skandinávii. Vzácnější hřib borový (Boletus pinophilus) se liší především výrazně hrbolatým povrchem klobouku s červenohnědě nebo fialově zbarvenou pokožkou.
90
hřiby.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:25 Stránka 91
Hřib smrkový Boletus edulis Bull.: Fr. VI.–XI. Klobouk 6–20 (25–35) cm široký, nejprve polokulovitý, později vyklenutý až poduškovitě rozložený, v mládí bílý nebo bělavý, později světle hnědý, hnědookrový, šedohnědý nebo i sytě hnědý, vzácně i čistě bílý (forma albus) nebo žlutý (forma citrinus). Pokožka klobouku je v mládí mírně plstnatá, později hladká, lesklá, za vlhka slizká. Rourky v mládí bílé, později žluté až zelenoolivové, na řezu neměnné. Póry rourek zbarvené stejně jako rourky, vzácně kanárkově žluté (varieta pusteriensis), na dotyk neměnné. Třeň 4–5 (20–25) cm vysoký, 2–7 (10) cm široký, v mládí soudkovitě nebo vejčitě břichatý, později víceméně kyjovitý, nejprve bílý, pak hnědavě žíhaný, pokrytý bílou až naokrovělou síťkou. Dužnina bílá, pod pokožkou klobouku někdy nahnědlá nebo purpurová, na řezu neměnná. Vůně příjemná, houbová, výrazná zejména po usušení. Chuť příjemná, houbová. Výtrusný prach hnědoolivový. Výskyt: hojný, zejména v mladých smrkových monokulturách na kyselém podloží, od nížin po horské oblasti. Kromě smrku tvoří mykorhizu také s borovicemi, jedlemi, buky, břízami a duby. Využití: výtečný jedlý druh. 91
hřiby.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:25 Stránka 92
Možnost záměny: existuje více forem hřibů, které mají žlutě zbarvený klobouk, ale všechny tyto druhy se vyznačují na řezu slabě až výrazně modrající dužninou.
92
hřiby.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:25 Stránka 93
Hřib smrkový citronový Boletus edulis f. citrinus (Venturi) Muñoz VI.-X. Klobouk 5–16 (20) široký, nejprve polokulovitý, později vyklenutý až poduškovitě rozložený, někdy mírně zvrásněný až nerovný, celý světle až sytě žlutý, na otlačených místech většinou hnědnoucí, v mládí jemně plstnatý, později olysalý, za vlhka lesklý a mírně lepkavý. Rourky v mládí bílé, později žluté až žlutoolivové, na řezu neměnné. Póry rourek drobné, stejně zbarvené jako stěny rourek, po otlačení či poranění neměnné. Třeň 5–15 cm vysoký, 3–6 cm široký, v mládí soudkovitý nebo vejčitě břichatý, v dospělosti většinou kyjovitý, v mládí bělavý, později v horní části světle nahnědlý, ve střední části nahnědle žíhaný, pokrytý bělavou síťkou. Dužnina bílá nebo bělavá, na řezu neměnná. Chuť mírná, příjemná. Vůně příjemná, houbová. Výtrusný prach hnědoolivový. Výskyt: hřib smrkový citronový roste velmi vzácně na stejných lokalitách jako typické plodnice hřibu smrkového. Využití: stejné jako u typicky zbarvených plodnic hřibu smrkového.
93
hřiby.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:25 Stránka 94
Možnost záměny: podle červenohnědě zbarveného klobouku s hrbolatým povrchem se dá dobře rozeznat od příbuzných druhů z rodu Boletus. Od nich se také liší červeně zbarvenou dužninou na řezu pod pokožkou klobouku (ostatní druhy rodu mají dužninu na řezu čistě bílou a neměnnou). Ochrana: ČS ČR: VU / zranitelný druh (viz s. 31).
94
hřiby.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:25 Stránka 95
Hřib borový Boletus pinophilus Pilát & Dermek V.–XI. Klobouk 8–(25) 30 cm široký, nejprve polokulovitý, později vyklenutý až poduškovitý, hrbolatý nebo zvrásněný, červenohnědý nebo i fialový, lysý, za vlhka slizký. Rourky v mládí krémově bílé, později žlutavé s olivovým nádechem. Póry rourek v mládí krémové, později žlutozelené, směrem ke třeni tmavší, nahnědlé, na dotyk neměnné. Třeň 7–12 (16) cm vysoký, 3–6 (10) cm široký, v mládí většinou břichatý nebo soudkovitý, později většinou kyjovitý, někdy i válcovitý, nejprve krémově žlutý, po čase načervenale či světle hnědý, pod kloboukem bílý, pokrytý síťkou, která může sahat až k bázi třeně. Dužnina bělavá, pod pokožkou klobouku vínově načervenalá nebo červenohnědá. Vůně a chuť příjemné, houbové. Výtrusný prach hnědoolivový. Výskyt: nehojný až vzácný druh rostoucí zejména v jehličnatých lesích pod borovicemi nebo smrky, a dále také pod buky, vzácně i pod duby, od nížin po horské oblasti. Upřednostňuje kyselé půdy. Využití: výtečný jedlý druh, ale vzácný, proto by neměl být sbírán.
95
hřiby.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:26 Stránka 228
Možnost záměny: zejména pro charakteristický šupinatý klobouk prakticky nezaměnitelný druh.
228
hřiby.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:26 Stránka 229
Šiškovec černý Strobilomyces strobilaceus (Scop.: Fr.) Berk. VI.–X. Klobouk 5–10 (15–20) cm široký, nejprve kulovitý až polokulovitý, později vyklenutý až téměř rozložený, šedohnědý až černohnědý, na okraji s převislými zbytky závoje, celý pokrytý šedými až černými střechovitě se zakrývajícími šupinami. Rourky v mládí bělavé, později šedé nebo šedohnědé. Póry rourek zbarvené stejně jako rourky, na otlačených místech červenající, pak hnědnoucí až černající. Třeň 7–13 cm vysoký, 1–3 široký, kyjovitý nebo válcovitý, hrubě vláknitě šedočerně šupinatý. Pod šupinami se nachází dobře vyvinutá síťka. Dužnina bělavá, na řezu bledě až sytě červenající, později černající. Vůně a chuť nevýrazné, mírné. Výtrusný prach šedočerný až černý. Výskyt: roztroušeně v lesích všech typů, nejvíce pod smrky, jedlemi, buky, duby, vzácněji i dalšími dřevinami, spíše v pahorkatinách a podhorských oblastech. Využití: jedlý druh. Ke sběru se hodí jen mladé plodnice, které se dají upotřebit ve směsi s jinými druhy.
229
hřiby.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:26 Stránka 230
REJSTŘÍK A Aureoboletus gentilis 84 Aureoboletus moravicus 86 B Baorangia emileorum 104, 116 Boletinus asiaticus 44 Boletinus cavipes 42, 44, 48 Boletinus cavipes f. aureus 46 Boletus aereus 88, 96 Boletus edulis 90, 160, 224 Boletus edulis f. albus 90 Boletus edulis f. citrinus 90, 92 Boletus gabretae 120, 128 Boletus pinetorum 90 Boletus pinophilus 90, 94 Boletus reticulatus 88, 96 Buchwaldoboletus lignicola 80, 82 Buchwaldoboletus sphaerocephalus 82 Butyriboletus appendiculatus 98, 100 Butyriboletus fechtneri 106 Butyriboletus fuscoroseus 102, 104 Butyriboletus regius 102, 104 Butyriboletus roseogriseus 108 Butyriboletus subappendiculatus 98, 100, 108 C Caloboletus calopus 110 Caloboletus kluzakii 114 Caloboletus radicans 106, 112, 114, 140, 142 Cyanoboletus pulverulentus 158
230
G Gomphidius roseus 48 Gyrodon lividus 38, 46 Gyroporus ammophillus 40 Gyroporus castaneus 40, 42 Gyroporus cyanescens 40, 42 H Hemileccinum depilatum 194, 196 Hemileccinum impolitum 106, 194, 196 hnědák Schweinitzův 80, 82 Hortiboletus bubalinus 178, 180, 188 Hortiboletus engelii 174, 178, 180 Hortiboletus rubellus 182, 192 hřib asijský 44 hřib boromilný 90 hřib borový 90, 94 hřib bronzový 88, 96 hřib červený 182, 192 hřib dřevožijný 80, 82 hřib dubový 88, 96 hřib Dupainův 116, 122, 130, 138 hřib dutonohý 42, 44, 48 hřib dutonohý zlatožlutý 46 hřib Engelův 174, 178, 180 hřib Fechtnerův 106 hřib finský 188 hřib hnědý 160, 190, 224 hřib horský 98, 100, 108 hřib Kluzákův 114 hřib koloděj 126, 132 hřib koloděj červený 122, 126, 130
hřiby.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:26 Stránka 231
hřib koloděj prvosenkový 120, 128 hřib kovář 118, 124 hřib kovář červenohlavý 122, 130, 138 hřib kovář žlutý 120, 128, 136, 152 hřib královský 102, 104 hřib kříšť 110 hřib Le Galové 144, 146, 148, 150 hřib Markův 182, 188 hřib medotrpký 106, 112, 114, 140, 142 hřib měďový 150, 154 hřib meruňkový 174 hřib meruňkový nažloutlý 176 hřib modračka 158 hřib mokřadní 182, 188, 192 hřib moravský 86 hřib Moserův 144, 146 hřib nádherný 104, 116 hřib nachový 140, 148 hřib nachovýtrusý 226 hřib odbarvený 118, 124, 136 hřib osikový 170, 192 hřib osmahlý 160, 168, 170 hřib parkový 178, 180, 188 hřib peprný 76 hřib plavý 106, 194, 196 hřib plstnatý 164, 166, 168, 172, 176 hřib políčkatý 184, 188 hřib polosíťkovaný 126, 132, 134 hřib pružný 84 hřib přívěskatý 98, 100 hřib příživný 162 hřib Quéletův 118, 134 hřib Quéletův odbarvený 136 hřib rubínový 78 hřib rudonachový 144, 150, 154
hřib rudonachový žlutonachový 152 hřib růžopórý 76, 78 hřib růžovník 102, 104 hřib sametový 190 hřib satan 110, 112, 140, 148 hřib satan hlohový 112, 142 hřib sírový 82 hřib skvrnitý 194, 196 hřib smrkový 90, 160, 224 hřib smrkový bílý 90 hřib smrkový citronový 92 hřib šedorůžový 108 hřib šumavský 120, 128 hřib uťatovýtrusý 184, 186 hřib zavalitý 156 hřib zlatokořenný 164, 166 hřib žlučník 224 hřib žlutomasý 184, 186 hřibník kaštanový 40, 42 hřibník pískomilný 40 hřibník siný 40, 42 Hypomyces 184 CH Chalciporus amarellus 76, 78 Chalciporus piperatus 76 I Imleria badia 160, 190, 224 Imperator luteocupreus 150, 154 Imperator rhodopurpureus 144, 150, 154 Imperator rhodopurpureus f. xanthopurpureus 150, 152 Imperator torosus 156 K klouzek bílý 56 klouzek Bresadolův 74 klouzek douglaskový 66
231
hřiby.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:26 Stránka 232
klouzek kravský 48 klouzek kravský moravský 48 klouzek limbový 50, 52, 54 klouzek obecný 60 klouzek sibiřský 54 klouzek sličný 68, 74 klouzek slizký 72, 74 klouzek strakoš 50, 52 klouzek tridentský 68, 70 klouzek zrnitý 60, 62 klouzek žíhaný 60, 62, 64 klouzek žlutavý 58 kozák barvoměnný 202 kozák bílý 208 kozák březový 198, 204 kozák dubový 220, 222 kozák habrový 220, 222 kozák hnědočerný 200 kozák kapucínek 200 kozák šedohnědý 198, 204 kozák šedozelený 202 kozák topolový 206 křemenáč borový 216, 218 křemenáč březový 214 křemenáč březový bělostný 208 křemenáč dubový 212 křemenáč krvavý 210, 212 křemenáč osikový 210, 212 křemenáč osikový hnědý 206 křemenáč smrkový 216, 218 L Leccinellum crocipodium 220, 222 Leccinellum pseudoscabrum 220, 222 Leccinum aurantiacum 210, 212 Leccinum cyaneobasileucum 198, 204
232
Leccinum duriusculum 206 Leccinum holopus 208 Leccinum holopus f. aerugineum 208 Leccinum melaneum 200 Leccinum piceinum 216, 218 Leccinum rufum 210, 212 Leccinum rufum var. decipiens 206, 210 Leccinum scabrum 198, 204 Leccinum scabrum 204 Leccinum scabrum var. avellanum 198 Leccinum variicolor 202 Leccinum versipelle 214 Leccinum versipelle var. percandidum 208, 214 Leccinum vulpinum 216, 218 lupenopórka červenožlutá 172 N nedohub 184 Neoboletus erythropus 118, 124 Neoboletus erythropus f. pseudosulphureus 120, 128, 136, 152 Neoboletus erythropus var. rubropileus 122, 130, 138 Neoboletus xanthopus 118, 124, 136 P Phaeolus schweinitzii 80 Phylloporus pelletierii 172 podloubník siný 38, 46 Porphyrellus porphyrosporus 226 Pseudoboletus parasiticus 162 R Rheubarbariboletus armeniacus 174 Rheubarbariboletus armeniacus var. erythrocephalus 174
hřiby.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:26 Stránka 233
Rheubarbariboletus armeniacus var. luteolus 174, 176 Rubinoboletus rubinus 78 Rubroboletus dupainii 116, 122, 130, 138 Rubroboletus legaliae 144, 146, 148, 150 Rubroboletus rhodoxanthus 140, 148 Rubroboletus rubrosanguineus 144, 146 Rubroboletus satanas 110, 112, 140, 148 Rubroboletus satanas f. crataegi 112, 142 S slizák růžový 48 Strobilomyces strobilaceus 228 Suillellus luridus 126, 132 Suillellus luridus f. primulicolor 120, 126, 128 Suillellus luridus var. rubriceps 122, 126, 130 Suillellus mendax 126, 132, 134 Suillellus queletii 118, 134 Suillellus queletii f. discolor 134, 136 Suillellus queletii var. lateritius 134 Suillus bovinus 48 Suillus bovinus var. moravicus 48 Suillus bresadolae 74 Suillus collinitus 60, 62, 64 Suillus flavidus 58 Suillus granulatus 60, 62
Suillus grevillei 68, 74 Suillus lakei 66 Suillus luteus 60 Suillus placidus 56 Suillus plorans 50, 52, 54 Suillus sibiricus 54 Suillus tridentinus 68, 70 Suillus variegatus 50, 52 Suillus viscidus 72, 74 Š šiškovec černý 228 T Tylopilus felleus 224 X Xerocomellus cisalpinus 184, 188 Xerocomellus fennicus 188 Xerocomellus chrysenteron 184, 186 Xerocomellus marekii 182, 188 Xerocomellus porosporus 184, 186 Xerocomellus pruinatus 190 Xerocomellus ripariellus 182, 188, 192 Xerocomellus rubellus 192 Xerocomellus silwoodensis 192 Xerocomus ferrugineus 160, 168 Xerocomus chrysonemus 164, 166 Xerocomus silwoodensis 170 Xerocomus subtomentosus 164, 166, 168, 172, 176 Xerocomus subtomentosus var. luteolus 164 Xerocomus subtomentosus var. rubrotinctus 164
233
hřiby.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:26 Stránka 234
Doporučená literatura Antonín V., Bieberová Z. (1995): Chráněné houby ČR. – Ministerstvo životního prostředí ČR a AOPK, Brno. Holec J., Beran M. eds. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Příroda, Praha. Janda V., Kříž M., Rejsek J. (2013): First records of Xerocomus chrysonemus (Boletaceae) in the Czech Republic. – Czech Mycology 65(2): 157–169. Janda V., Kříž M., Graca M. (2014): First records of Xerocomus silwoodensis (Boletaceae)cin the Czech Republic. – Czech Mycology 66(2): 135–146. Janda V., Kříž M., Graca M., Rejsek J. (2016): Zástupci rodu Xerocomus rostoucí v České republice a taxonomické novinky v této skupině hřibů. – Mykologické Listy no.134: 1–21. Janda V., Kříž M. (2016): Evropské druhy hřibů rodu Butyriboletus. – Mykologické Listy no.135: 11-51. Mikšík M. (2017): Hřibovité houby Evropy. – Svojtka, Praha. Pilát A., Dermek A. (1974): Hríbovité huby. – 207 p., 103 pl., Veda, Bratislava. Polčák J. (2015): Hřib Dupainův – Boletus dupainii nalezen poprvé v České republice. – Mykologický Sborník 92(3–4): 79–82. Smotlacha F. (1912): Monografie českých hub hřibovitých (Boletineí). – Věstn. Král. čes. spol. nauk 1911, tř. mat. přír., no. 8: 1–73. Šutara J., Špinar P. (2006): Boletus kluzakii, a new species related to Boletus radicans. – Czech Mycology 58(1–2): 31-42. Šutara J., Skála E. (2007): Boletus marekii, a new species with truncate spores from the Boletus chrysenteron group. – Czech Mycology 59(1): 11-24. Šutara J., Janda V., Kříž M., Graca M., Kolařík M. (2014): Contribution to the study of genus Boletus, section Appendiculati: Boletus roseogriseus sp. nov. and neotypification of Boletus fuscoroseus Smotl. – Czech Mycology 66(1): 1–37. Šutara J., Mikšík M., Janda V. (2009): Hřibovité houby. Čeleď Boletaceae a rody Gyrodon, Gyroporus, Boletinus a Suillus. – Academia, Praha.
234
hřiby.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:26 Stránka 235
O autorovi Mgr. Michal Mikšík (nar. 1979) je člen České vědecké společnosti pro mykologii. Věnuje se zejména fotografování hub, studiu hřibovitých hub a mykoflóře Prahy a jejího okolí. Populárně vědeckými články přispívá do odborných periodik i publikací pro širokou veřejnost a je autorem knih Atlas hub – 101 druhů, které musíte znát, Poznáváme jarní houby, 1000 českých a slovenských hub, 1000 slovenských a českých húb, Hřibovité houby Evropy a spoluautorem knihy Hřibovité houby. Spolu s dalšími autory popsal dva nové druhy hub pro vědu: Cortinarius prodigiosus a Rubroboletus demonensis.
235
hřiby.qxp_Sestava 1 06.05.19 19:26 Stránka 240
Michal Mikšík
Hřiby Fotografie Pavel Brůžek (115), Matteo Carbone (218), Marco Cartabia (138), Pieremilio Ceccon (174), Marco Floriani (46), Jan Herčík (54, 188), Jean-Marc Moingeon (53), Maroš Peiger (122), Emilio Pini (128), Jiří Polčák (92, 116, 146, 170, 176, 192), Jan Schneider (56, 140, 186), Ladislav Špeta (82), Lucie Zíbarová (58), Michal Mikšík (zbývající strany) Obálku navrhl Jaroslav Slanec Redigovala Jana Horáčková Odpovědná redaktorka Leona Macháčková Technická redaktorka Růžena Hedrichová Počet stran 240 Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Universum, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2019 jako svou 10 551. publikaci Grafická úprava a sazba Jaroslav Slanec Tisk GRASPO CZ, a.s. Vydání první www.euromedia.cz Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.knizniklub.cz a www.booktook.cz.