Issuu

Vypravování pro děti, které mají chuť poznávat přírodu, zaznamenané pařátkem krkavce Emana Napsala Ivana Fexová

Nakreslila Lucie Vávrová

Obsah 1. Farma pana Kloboučka a také Jak mi Fany a Bery zase pili krev 6 2. Zlost pro kost a také Den, který málem skončil katastrofou

3. Březen, za kamna vlezem, ale teď je duben a my tam ještě dlouho, dlouho budem a také Den, který Beryho vyvedl aprílem

4. Úplně úplňkové dobrodružství a také Noc, kdy se Fany a Bery chovali jako opravdoví strážci farmy 40 5. Holino, kde jsi? A také Den, kdy Fany a Bery hledali Holinu

6. Je máj, vyženeme včely v háj a také Den, kdy Bery utekl sám

7. Je tu květen – čas třešní a ptáků a také Den, kdy to všechno skončilo… nebo spíš začalo?

8. Řešení krkavčího křížovkářského slovíčkaření

1. kapitola Farma pana KlobouÄ?ka a takĂŠ Jak mi Fany a Bery zase pili krev

malé vesničce, kterou najdete až na samém kraji Vysočiny mezi starobylými městy Telč a Dačice, tam, kde větve starých smrků shlížejí do jasných ok jihočeských rybníků, žijí dva psi – Fany a Bery. Fany je fenka vlčáka – má čokoládově hnědou srst přecházející do medově zlaté, špičaté uši, které zaslechnou sebetišší zvuk, dlouhý huňatý ocas, a když se na vás usměje, zmačká se jí čelo do roztomilých vrásek – je to prostě krasavice. Bery je oproti ní nevycválaný mladíček – kříženec laiky a retrívra – je černý jako noc, dlouhosrstý a povahu má – no, řekněme to na plnou pusu – lstivou a dobrodružnou. Je to on, kdo vymyslí kdejakou lumpárnu a hodnou a poslušnou Fany častokrát zláká k různým čertovinám. Fany a Bery jsou psi pana starosty Kloboučka. Pan Klobouček je starosta od toho, aby se staral o svou vesničku Kostelní Myslovou. 7

Ptáte se, jak se o ni stará? Tak třeba seče trávu na návsi, spravuje silnice, vodovod a elektrické vedení, a teď dokonce staví hřiště pro místní děti. A protože u toho všeho starostování má ještě své zaměstnání, není se čemu divit, že na Fany a Beryho nemá tolik času, kolik by chtěl mít. Proto se tihle dva často nudí. Leží v kotci, hlavu na předních tlapkách, a sní o toulkách krajinou, která se rozkládá hned za plotem a tak přenádherně voní chladnou mokrou hlínou a hlavně SVOBODOU.

Občas vyskočí na všechny čtyři a začnou se vztekat – to když kolem proběhne kočka Holina nebo kocour Džíno. „Co je to za spravedlnost? Tyhle dvě potvůrky si běhají, kde chtějí, a my jsme tu zavření jako ve vězení,“ vztekají se, vrčí, štěkají, pouští na kočky hrůzu, ale není jim to nic platné. Kočky si z nich nic nedělají a schválně se promenádují kolem kotce, aby byly co nejvíc psům na očích a mohly se jim v bezpečí vysmívat. Pan starosta má malé hospodářství. Na kopečku nad domem se mu pase pět krav – černobílých a huňatých – a pět telat stejně huňatých a černobílých jako jejich maminky, opodál pobíhají dva koně hnědáci a všude, kam se podíváš, stojí úly se včelami. Pan Klobouček je známý včelař – jeho med je ten nejlepší v okolí. A tohle malé královstvíčko Fany a Bery hlídají. Tedy lépe řečeno – měli by hlídat. Protože jen když to trochu jde a dveře kotce zůstanou náhodou pootevřené, Bery mrkne na Fany, Fany protáhne čenich, což znamená, já teda nevím, ale hned nato drcne hlavou do pletiva dveří, rozrazí je tlapkou a hrne se ven. Bery na nic nečeká, ladným výskokem ji přeskočí, aby on byl tím, kdo je první, tím, kdo vede smečku, a už upalují po louce, dál a dál od bezpečí domova, vstříc dobrodružství. A takhle je to pořád dokola. 9

Den, kdy mi Fany a Bery zase pili krev Z deníčku krkavce Emana

(zápis číslo 1)

Běda, Fany a Bery zase utekli, zapsal si do deníčku krkavec Eman, který žil ve větvích obrovského jasanu rostoucího za stodolou pana Kloboučka. Byl to krkavčí sameček, v rozpětí křídel měřil víc jak metr, peří se mu lesklo, jako by se právě vykoupal v oleji, a jeho zahnutého zobáku se bály všechny myšky v okolí. Aby mu čas lépe utíkal, sledoval korálkově černýma očima všechno, co se v hospodářství pana Kloboučka šustlo. Byl to takový dobrovolný hlídač a kronikář. Všechno bylo ten den v pořádku – krávy se pásly, telata také, koně běhali, včely létaly – jen ti psi, ti psi… co to má zase… znamenat… Natočil hlavičku, aby lépe viděl, a pak do deníčku zapsal onu větu: Běda, Fany a Bery zase utekli!

To už psi zmizeli v lese, a tak krkavec nelenil, roztáhnul křídla a vydal se za nimi. Ti psi mu ale pili krev! A tak, aby si zlepšil náladu, si začal prozpěvovat. Krákám si, krákám nad krajem, jakoupak hru si zahrajem? Krákám si, krákám v korunách, že Bery s Fany zase plách. Krkavčím brkem písničku zapíšu do svého deníčku. Takhle si po cestě prozpěvoval a navečer pak pořídil zápis ze své sledovačky.

Z deníku

(pokračování zápisu číslo 1) Fany a Bery pochopili, že se blíží jaro. Jednak to každé zvířátko nějak vycítí, jednak narazili na louce u lesa na modré kvítky rozrazilu, neboli bouřky, a na mezi na ně zamrkaly

zlatými oky podběly. Tráva byla po zimě ještě suchá a celá šedě urousaná, ale sem tam už prorůstala svěže zelenými trsy mladých lístků. Fany si přečetla pár zpráviček od zajíců a srnek, které tu nechali pro ostatní zvířátka. Byla rozený Sherlock Holmes, takže z různých pachů, které po sobě srnky a zajíci zanechali, poznala, kolik jich bylo, kde a co jedli, kde měli pelíšek, kde si udělali záchod, kterým směrem běželi, prostě všecko všecičko, co potřebuje správný psí detektiv vědět. A když dočetla tu poslední zprávu, zjistila, že má Bery vražený nos do země a z hlíny mu koukají jen uši. „Bude lov!!!“ zaradovala se a mohutnými skoky přiběhla Berymu na pomoc. „Jsem tu,“ štěkla a zahrabala silnými drápy do hlíny. Mezitím se malá myška krčila v podzemní noře. Nejdřív si myslela, že utéct tomu dlouhému čumáku, který se k ní každou chvílí přibližoval, bude snadné, ale najednou zjistila, že ještě někdo další hloubí tunel z druhé strany. Od Fany létala hlína napravo nalevo, Bery už byl v zemi ponořený až po hrudník, a protože oba cítili, že je kořist nedaleko, přistoupili k ráznému řešení. Stiskli do pevných čelistí kusy drnu a trhali a trhali a znovu a znovu. Za chvíli jim ze země trčely jen ocasy.

Myš pochopila, že je zle. Musím se rychle rozhodnout, co dál, bliklo jí v malém mozečku a dala se na zběsilý útěk. Naštěstí se její chodbička křížila s další a zase s další, takže měla pořád kam ustupovat. Náhle nad sebou uviděla kužel světla – vylétla za ním jako střela a rázem se ocitla na volném prostranství pole. Byla zachráněna!

Psi zavrtaní do země nemohli postřehnout nepatrný pohyb vyděšeného myšího tělíčka. Ve chvíli, kdy myška pádila k lesu, si Fany nabrala hlínu do nosních dírek a začala kašlat a pšíkat. Jako by tím dala povel k ukončení boje. „Pšík a ňaf a pšík!“ snažila se vypudit hlínu z nosu. Bery naznal, že tohle ho už opravdu nebaví, a tak si taky odfrknul, aby nebyl pozadu, protáhnul se a oba se – jako jeden pes − vydali k domovu. Při zpáteční cestě ještě potkali stádo srnek, ale na to, aby je prohnali, už neměli sílu. Místo myšího zákusku se teď těšili na misky plné granulí, protože jim tím neúspěšným lovem pořádně vyhládlo. 13

„Jen aby nás nikdo nezpozoroval, jak se vracíme,“ říkali si a plížili se pokud možno nenápadně těsně kolem zdi. Dobře věděli, že utíkat se nesmí. Fany zahákla tlapku za rám dveří a oba se malou škvírou protáhli dovnitř kotce. Co se to ale stalo s jejich granulemi? Kam zmizely? Co to? Co to? „Jak to, že jsou misky prázdné?“ poblafávali a popleteně pobíhali po kotci sem a tam, jako by věřili, že se jim granule jen někde schovaly. Na větvi kaštanu seděli kocour Džíno a kočka Holina a spokojeně si olizovali tlapky. Měli nafouklá bříška a spokojeností jen zářili. „Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí,“ škodolibě mňouknul Džíno po psech příslovím a pak klidně seskočil na zem, protáhnul se a rozvážnou chůzí odkráčel na půdu, aby si po tak vydatném jídle schrupnul. To Fany tak rozzuřilo, že samým naštváním chňapla po Berym, protože to byl přece jeho hloupý nápad, aby utekli. Bery stáhnul ocas mezi nohy, zalezl si do boudy a trucoval. V břiše mu kručelo hlady, a tak raději zavřel oči, aby ten špatný konec výletu zaspal.

Konec zápisu

Krkavec dopsal poslední slovo, protáhnul si pařátky a zaklapnul deníček. „Tak a máme to černé na bílém. To se vám jednou, milánkové, spočítá,“ zakrákal spokojeně a pak se uvelebil v hnízdě tak, aby na všechno dobře viděl, a trpělivě čekal, až se zas bude dít něco, co bude potřeba zaznamenat.

Krkavčí test pozornosti

Pamatuješ si, který ze psů rozhodl, že lov na myšku ukončí? Byl to Bery, nebo to byla Fany? 15

Krkavčí miniškolička

š o b a r H olní p Nejčastější myš, kterou můžete vidět na zahradách a v polích, je hraboš polní. Od běžné myši se liší tím, že má kratší ocas a zaoblený čenich. Také je masivnější. Měří 8 až 12 centimetrů a žije v norách v hloubce 30 až 50 centimetrů. Nory jsou důmyslným myším labyrintem. Můžeme ho připodobnit k našemu sídlišti, protože i myši žijí ve velkém společenství. Samička rodí 3krát až 7krát za rok 3 až 10 mláďat a žije průměrně 2 roky. Dokázali byste spočítat, kolik může porodit hraboší maminka za svůj život mláďat? 16

Hraboš je býložravec, to znamená, že se živí rostlinami. Často díky němu přicházíme o úrodu, protože mu chutnají kořínky. A vy určitě víte, že rostlina bez kořínků prostě žít nemůže.

Krkavčí křížovkářské slovíčkaření Řekl jsem si, že by nebylo špatné pohrát si trochu s vašimi znalostmi nejen přírody, ale i s vaším lidským jazýčkem. A tak jsem za každou kapitolou, kromě té poslední, zařadil úkoly, které jsem nazval křížovkářské slovíčkaření. Všichni určitě víte, co je to křížovka. Možná ji ráda luští babička nebo dědeček. Věřím, že vy to dokážete taky. Ale protože najít ta správná slova není vždycky jednoduché, doporučuji vám přizvat k vyplňování někoho dospělého, třeba maminku nebo tatínka. Správná slova doplňte do křížovky, kterou najdete na konci knížky. Tak, a jdeme na to! Hurá! S chutí do toho!

1. Začneme nejnáročnější kategorií, což je „slovíčkaření“. To znamená, že budeme pátrat po slovech stejného nebo podobného významu. Slovo utéct můžeme nahradit různě, například pláchnout, zdrhnout, zmizet. Zkuste vymyslet další slovo podobného významu. A protože je tahle otázka těžká, prozradím vám první písmeno – je to F. 2. A teď něco, co zvládnete určitě úplně sami. Jak se nazývá roční období, ve kterém se odehrávají naše příběhy? 3. Nepochybuji o tom, že třetí odpověď napíšete levou zadní. Jak se jmenuji? Já, slavný kronikář na farmě pana starosty Kloboučka. 4. Doplň slovo do věty, ale pak ho zapiš samozřejmě do křížovky. Hraboš polní vypadá jako obyčejná …

2. kapitola Zlost pro kost a také Den, který málem skončil katastrofou

aro už je opravdu tady. Košťátka jehněd a smetáčky kočiček vymetly ze všech koutů stíny zimy, mezi olšemi u potoka vykvetly bledule a rozzářily se žluté koláče blatouchů. Všude kolem to tu pípá a zpívá, vrže a svolává se – prostě a jednoduše –, vypadá to, jako by všem nalilo sluníčko do žil nový život.

Krkavec Eman vytáhnul ze dna hnízda deníček, odfouknul z něj drobné větvičky a suchou trávu a rozhodl se, že do něj popíše všechnu tu barevnou krásu, kterou kolem sebe vidí. Bude to nádherný, úžasný zápis, těšil se, a aby mu šlo psaní dobře od pařátků, pořádně si je protáhnul, nadýchnul se a vydýchnul, zamával křídly, zakoulel očima napravo nalevo, natočil hlavičku ještě víc nalevo a ještě trochu víc nalevo… a co to nevidí! No skutečně, co to nevidí? Fany a Bery zase utekli! Kotec je prázdný, široko daleko není vidět ani špička psího ocásku. Eman úplně zapomněl na jehnědy a kočičky, na bledule a blatouchy. S povzdechem zaklapnul deníček, zastrčil ho zpátky na dno hnízda a vydal se oba psy hledat. Služba je služba. Soustředěně při letu pozoroval krajinu, a aby mu to hledání šlo lépe, prozpěvoval si pořád dokola: Letím si spolu s obláčky, rychle vybírám zatáčky… Večer pak znovu vytáhnul deníček, odfouknul z něj větvičky a trávu a velkými písmeny zapsal:

Den, který málem skončil katastrofou Další zápis z krkavčího deníčku (zápis číslo 2)

Fany a Bery narazili na hromádku kostí. „Co to je? Nějak divně to voní? Ale přece jenom,“ ňufali dál k hromádce, „přece jenom to voní… no opravdu moc dobře…“ Obcházeli v kruhu hromádku a při tom obcházení se jim vylíhla v hlavě nepěkná myšlenka: JAK TO JEN UDĚLAT, ABY TOMU DRUHÉMU NEMUSELI NIC Z TÉ DOBRŮTKY DÁT? „Proč by měl Bery tuhle svačinku spolknout, když je to tak akorát pro mě?“ myslela si Fany. Bery měl podobné myšlenky: „Já byl u hromádky první, i když jen o půl kroku, je tedy jasné, že kořist patří mně!“ „Moje je!“ zavrčela Fany a vyhrnula na svého kamaráda vrchní ret, až se jí zaleskly ostré bílé zuby. „Nic ti nedám!“ udělal Bery na svou psí přítelkyni stejný obličej. A tak se točili dokola, dokolečka, vrčeli na sebe, z tlamiček jim kapaly sliny, jakou měli na kosti chuť, ale ani jeden nechtěl ustoupit, ani jeden se nechtěl rozdělit. Vtom v křoví něco zapraskalo!

Fany ztuhla, nastražila uši a otočila se po směru zvuku. Bery úlekem nadskočil, postoupil o krok dozadu a nasál vzduch. Na kosti v tu chvíli ani jeden z nich nepomyslel. V křoví se objevil malý mužíček v zeleném, jen vousy měl bílé, a přes rameno mu visela jakási trubka. „Co vy dva, neřádi!“ zahulákal na psy, „vy mi tady budete takhle běhat na volno? No já vám ukážu, já vám provrtám kožich brokama!“ Fany ihned vycítila nebezpečí, krátce štěkla, aby dala signál Berymu, a oba vzali do zaječích, až se za nimi prášilo. Však byl také nejvyšší čas! Myslivec chtěl rychle strhnout pušku z ramene, ale jak byl tlustý, uvízl mu popruh, na kterém puška visela, kolem břicha. A to psy zachránilo. Mezitím, co se hajný snažil z nepříjemného sevření vymanit, utekli psi tak daleko, že jim broky sice nebezpečně zasvištěly kolem uší, ale nemohly jim už nic udělat. Takhle rychle snad doma ještě nikdy nebyli. S vyplazenými jazyky padli do kýble s vodou a pili a pili, jako by tím pitím chtěli tu hrůzu spláchnout. „Kde jste se to zas toulali?“ zahřměl nad nimi hlas pana Kloboučka, „za trest nedostanete dneska večeři a zítra, zítra vás vůbec z kotce nepustím!“