Noc_v_Lisabonu
5.8.2019
21.05
Stránka 5
/I/
pfienû jsem se díval na loì. Jasnû ozáfiená kotvila nedaleko pobfieÏní hráze na Teju. Aãkoliv jsem byl v Lisabonu uÏ t˘den, nezvykl jsem si dosud na bezstarostné osvûtlení tohoto mûsta. V zemích, odkud jsem pfiijel, byla mûsta v noci ãerná jako uhelné doly a svûtélko v temnotû nebezpeãnûj‰í neÏ mor ve stfiedovûku. Pfii‰el jsem z Evropy dvacátého století. Na loì právû nakládali zásoby. Vûdûl jsem, Ïe pfií‰tí veãer odpluje. V tvrdé záfii hol˘ch Ïárovek nosili maso, ryby, konzervy, chleba a zeleninu. Dûlníci vlekli na loì zavazadla a jefiáb podával bedny a balíky tak nehluãnû, jako by to byla archa pfied potopou svûta. KaÏdá loì, která v tûchto mûsících roku 1942 opou‰tûla Evropu, byla archa. Horou Ararat byla Amerika a záplava den ze dne stoupala. Dávno uÏ zaplavila Nûmecko a Rakousko, pronikla hluboko do Polska a do Prahy; utonuly v ní Amsterodam, Brusel, KodaÀ, Oslo a PafiíÏ, naplnila italská mûsta sv˘m pachem a ani ·panûlsko nebylo uÏ jisté. PobfieÏí Portugalska se stalo posledním útoãi‰tûm pro uprchlíky, pro nûÏ spravedlnost, svoboda a tolerance znamenaly víc neÏ domov a existenci. Kdo se odtud nemohl dostat do zaslíbené zemû Ameriky, byl ztracen. Musel vykrvácet v dÏungli v˘jezdních a vstupních víz, nedosaÏiteln˘ch povolení k práci a pobytu, internaãních táborÛ, byrokracie, osamûlosti, ciziny a stra‰né v‰eobecné lhostejnosti k osudu jednotlivce, která je vÏdy dÛsled-
U
5
Noc_v_Lisabonu
5.8.2019
21.05
Stránka 6
kem války, strachu a bídy. V té dobû neznamenal ãlovûk nic, platn˘ pas v‰echno. Za‰el jsem si odpoledne do estorilského kasina, abych zkusil ‰tûstí. Mûl jsem je‰tû slu‰n˘ oblek, a tak mû tam pustili. Byl to poslední zoufal˘ pokus obelstít osud. Na‰e portugalské povolení k pobytu platilo uÏ jenom nûkolik dní a Ruth a já jsme nemûli Ïádná jiná víza. Loì kotvící na Teju byla na‰e poslední nadûje, doufali jsme uÏ ve Francii, Ïe se s ní dostaneme do New Yorku. Ale byla celé mûsíce pfiedem vyprodaná a kromû amerického vstupního víza nám chybûlo je‰tû tfii sta dolarÛ na cestu. Pokusil jsem se získat peníze jedin˘m zpÛsobem, kter˘ byl moÏn˘ – hazardní hrou. Bylo to nesmyslné; i kdybych vyhrál, musel by se stát zázrak, abychom se na loì dostali. Ale na útûku, v zoufalství a nebezpeãí, se ãlovûk nauãí vûfiit v zázraky, jinak by nepfieÏil. Prohrál jsem ‰estapadesát dolarÛ z dvaa‰edesáti, které nám je‰tû zb˘valy.
NábfieÏí bylo pozdû v noci témûfi opu‰tûné. Po chvilce jsem v‰ak zpozoroval muÏe, kter˘ bez cíle pfiecházel sem a tam, pak se zastavil a stejnû jako já se upfienû zadíval na loì. Pomyslel jsem si, Ïe je také jedním z mnoha ztroskotancÛ, a pfiestal si ho v‰ímat, aÏ jsem náhle pocítil, Ïe mû pozoruje. Strach z policie uprchlíka nikdy neopou‰tí, dokonce ani ve spánku, ani kdyÏ se nemá ãeho bát – proto jsem se rádoby nedbale otoãil a pomalu opou‰tûl nábfieÏí jako ãlovûk, kter˘ nemá Ïádné starosti. Po chvilce jsem za sebou zaslechl kroky. ·el jsem dál, aniÏ jsem zrychlil chÛzi, a zároveÀ uvaÏoval, jak podám Ruth zprávu, kdyby mû zatkli. Pastelovû zbarvené domy, které podfiimovaly na konci nábfieÏí jako mot˘li za noci, byly je‰tû pfiíli‰ daleko, neÏ abych k nim staãil 6
Noc_v_Lisabonu
5.8.2019
21.05
Stránka 7
dobûhnout, zmizet v uliãkách a neriskovat pfiitom, Ïe mû zasáhne kulka. MuÏ se ocitl vedle mne. Byl o nûco men‰í neÏ já. „Jste Nûmec?“ zeptal se mû nûmecky. Zavrtûl jsem hlavou a pokraãoval v chÛzi. „Raku‰an?“ Neodpovídal jsem. Hledûl jsem na domy, které se pfiibliÏovaly pfiíli‰ pomalu. Vûdûl jsem, Ïe nûktefií portugal‰tí policisté mluví velmi dobfie nûmecky. „Nejsem od policie,“ fiekl muÏ. Nevûfiil jsem mu. Byl v civilu. Mûl jsem sice papíry, které jist˘ profesor matematiky z Prahy nevyrobil v PafiíÏi zrovna ‰patnû, ale byly zkrátka fale‰né. „Pozoroval jsem vás, jak sledujete loì,“ pokraãoval neznám˘. „Proto jsem si myslel –“ Lhostejnû jsem na nûj pohlédl. Nevypadal jako policista, ale poslední tajn˘, kter˘ mû dopadl v Bordeaux, pÛsobil tak zuboÏenû jako Lazar, kdyÏ leÏel tfii dny v hrobû, a pfiece byl nejnemilosrdnûj‰í ze v‰ech. Zatkl mû, aãkoliv vûdûl, Ïe pfií‰tí den dorazí do Bordeaux nûmecká armáda, a byl bych ztracen, kdyby mû o nûkolik hodin pozdûji milosrdn˘ fieditel vûznice nepropustil. „Nechtûl byste do New Yorku?“ zeptal se muÏ. Neodpovûdûl jsem. Potfieboval jsem uÏ jenom dvacet metrÛ, abych ho mohl srazit a uprchnout, kdyby bylo tfieba. „Tady jsou dvû jízdenky na loì, která tamhle kotví,“ fiekl neznám˘ a sáhl do kapsy. Vytáhl z ní lodní lístky. V slabém osvûtlení jsem nemohl rozeznat, co je na nich vyti‰tûno. Ale uÏ jsme do‰li dost daleko. Teì uÏ jsem mohl riskovat a zastavit se. „Co to má znamenat?“ zeptal jsem se portugalsky. Umûl jsem nûkolik portugalsk˘ch slov. „MÛÏete je mít,“ nadhodil muÏ. „Nepotfiebuju je.“ „Vy je nepotfiebujete? Jak to myslíte?“ 7
Noc_v_Lisabonu
5.8.2019
21.05
Stránka 8
„UÏ je zkrátka nepotfiebuju.“ Zahledûl jsem se na muÏe. Nechápal jsem ho. Zdálo se, Ïe skuteãnû není od policie. K tomu, aby mû zatkl, by se nemusel uchylovat k takov˘mhle nesmysln˘m trikÛm. Ale pokud jsou ty lístky pravé, jak to, Ïe je nepotfiebuje? A proã mi je nabízí? Aby je prodal? Najednou jsem pocítil vzru‰ení. „NemÛÏu je koupit,“ vysoukal jsem ze sebe koneãnû nûmecky. „VÏdyÈ znamenají celé jmûní. V Lisabonu je dost bohat˘ch emigrantÛ. Ti vám za nû zaplatí, co budete chtít. Padl jste na nepravého. Nemám peníze.“ „Nechci je prodat,“ namítl muÏ. Znovu jsem se podíval na jízdenky. „Jsou pravé?“ Beze slova mi je podal. Za‰ustily v mé ruce. Byly pravé. Mít je ãi nemít znamenalo rozdíl mezi zánikem a záchranou. I kdybych je nemohl pouÏít, protoÏe jsme nemûli americká víza, mohl jsem se díky nim je‰tû zítra dopoledne pokusit vízum získat – anebo lístky zase prodat. To by znamenalo dal‰ích ‰est mûsícÛ Ïivota. Toho ãlovûka jsem nechápal. „Nerozumím vám,“ namítl jsem. „MÛÏete je mít,“ nadhodil. „Zadarmo. Zítra dopoledne opou‰tím Lisabon. Mám jen jednu podmínku.“ Má ruka poklesla. Vûdûl jsem, Ïe to nemÛÏe b˘t pravda. „Jakou?“ zeptal jsem se. „Nechci tuhle noc zÛstat sám.“ „Chcete, abychom ji strávili spolu?“ „Ano. AÏ do zítfiej‰ího rána.“ „To je v‰echno?“ „To je v‰echno.“ „Víc nic?“ „Víc nic.“ Znovu jsem si ho nedÛvûfiivû zmûfiil. Byl jsem sice zvykl˘, Ïe se lidé na‰eho druhu obãas hroutili; Ïe nedovedli zÛstat sami; Ïe je nûkdy zachvátil strach z místa, strach 8
Noc_v_Lisabonu
5.8.2019
21.05
Stránka 9
z lidí, pro nûÏ nikde nebylo místo; a Ïe je úplnû cizí ãlovûk mohl zachránit pfied sebevraÏdou; bylo docela pfiirozené, Ïe si v takové situaci lidé pomáhali a neslibovala se za to Ïádná odmûna. A uÏ vÛbec ne takováhle. „Kde bydlíte?“ zeptal jsem se. Udûlal odmítav˘ posunek. „Tam nechci. Nena‰la by se nûjaká hospoda, kde bychom mohli posedût?“ „Jistû by se na‰la.“ „Nûjak˘ podnik pro emigranty? Nûco jako Café de la Rose v PafiíÏi?“ Znal jsem Café de la Rose. Ruth a já jsme tam dva t˘dny pfiespávali. Kavárník to dovolil, kdyÏ si ãlovûk objednal kávu. Staãilo pfiinést si s sebou noviny a rozloÏit je na podlaze. Nikdy jsem nespal na stole; z podlahy se nedalo spadnout. „Neznám Ïádn˘,“ odpovûdûl jsem. Vûdûl jsem o jednom, ale ãlovûk nezavede nûkoho, kdo je ochoten dát zadarmo dva lodní lístky, tam kde by lidé obûtovali i vlastní oko za to, aby je dostali. „Znám tu jen jedin˘ lokál,“ podotkl muÏ. „Ale mÛÏeme to zkusit. Snad je tam je‰tû otevfieno.“ Zavolal taxík a vyãkávavû se na mne podíval. „Dobrá,“ souhlasil jsem. Nastoupil jsem a neznám˘ udal fiidiãi jakousi adresu. Chtûl jsem je‰tû uvûdomit Ruth, Ïe se dnes v noci nevrátím, ale kdyÏ jsem nastupoval do zatuchlého temného taxíku, zachvátila mû náhle tak divoká, úÏasná nadûje, Ïe jsem skoro zavrávoral. Snad je to v‰echno skuteãnû pravda, tfieba nበÏivot je‰tû nekonãí a nemoÏné se stává skutkem: na‰e záchrana. NeodvaÏoval jsem se byÈ uÏ jen na vtefiinu neznámého opustit. Objeli jsme divadelní kulisu Praa do Comercio a za chvíli se dostali do spleti schodi‰È a uliãek, které vedly vzhÛru. Neznal jsem tuto ãást Lisabonu; tak jako vÏdy jsem znal hlavnû kostely a muzea, ne proto, Ïe bych tak milo9
Noc_v_Lisabonu
5.8.2019
21.05
Stránka 10
val boha nebo umûní, ale prostû proto, Ïe v kostelech a muzeích se nikdo neptá po papírech. Tváfií v tváfi UkfiiÏovanému a MistrÛm umûní jsem byl pofiád je‰tû ãlovûk, ne individuum s pochybn˘mi prÛkazy. Vystoupili jsme z taxíku a kráãeli po schodech a kfiivolak˘mi uliãkami. Páchlo to tam rybinou, ãesnekem, noãními kvûty, mrtv˘m sluncem a spánkem. Pevnost sv. Jifií vyvstávala pfied námi v mûsíãní záfii a svûtlo se jako vodopád fiítilo v kaskádách po spoustû schodÛ. Otoãil jsem se a zadíval dolÛ k pfiístavu. Pod námi tekla fieka a fieka znamenala svobodu a Ïivot, vlévala se do mofie a mofie byla Amerika. Zastavil jsem se. „Doufám, Ïe si ze mne netropíte blázny,“ poznamenal jsem. „Ne,“ odpovûdûl muÏ. „Îe to s tûmi lodními lístky není jen Ïert.“ Pfiedtím na nábfieÏí je totiÏ zase schoval do kapsy. „Ne,“ opakoval, „neÏertuju.“ Ukázal na námûstíãko vroubené stromy. „Tamhle je ten lokál, kter˘ jsem mûl na mysli. Má je‰tû otevfieno. Nebudeme nijak nápadní. Chodí tam skoro samí cizinci. Budou nás povaÏovat za lidi, ktefií chtûjí odcestovat. Jako ostatní, ktefií tam oslavují svou poslední noc v Portugalsku a zítra jiÏ budou na lodi.“ Lokál byl bar s mal˘m ãtvercov˘m taneãním parketem a terasou upravenou pro náv‰tûvy turistÛ. Kdosi tam hrál na kytaru a v pozadí bylo vidût zpûvaãku fada. Na terase stálo nûkolik stolkÛ obsazen˘ch cizinci. Mezi nimi byla i Ïena ve veãerních ‰atech a muÏ v bílém smokingu. Na‰li jsme si místo na konci terasy, odkud jsme mohli pozorovat Lisabon, kostely v matném svûtle, ozáfiené ulice, pfiístav, doky a loì, která pfiedstavovala archu. „Vûfiíte v posmrtn˘ Ïivot?“ zeptal se neznám˘ s lodními lístky. Vzhlédl jsem. Tohle jsem neãekal. Byla to pfiíli‰ nena10
Noc_v_Lisabonu
5.8.2019
21.05
Stránka 11
dálá otázka. „Nevím,“ odpovûdûl jsem posléze. „V posledních letech mû spí‰ zamûstnával pfiedsmrtn˘ Ïivot. AÏ budu v Americe, rád se nad tím zamyslím,“ dodal jsem, abych mu pfiipomnûl, co mi slíbil a proã tu vlastnû jsme. „Já v posmrtn˘ Ïivot nevûfiím,“ podotkl. Oddechl jsem si. Byl jsem ochoten ne‰Èastníka vyslechnout, ale diskutovat se mi nechtûlo. Nemûl jsem na to potfiebn˘ klid. Dole kotvila loì. MuÏ chvíli sedûl, jako by spal s otevfien˘ma oãima. Pak, kdyÏ pfii‰el na terasu kytarista, se probral. „Jmenuju se Schwarz,“ fiekl. „Není to moje pravé jméno, je to jméno, které stojí v mém pase. Zvykl jsem si v‰ak na nû a pro dne‰ní noc postaãí. Byl jste dlouho ve Francii?“ „Dokud to bylo moÏné.“ „Internován?“ „KdyÏ vypukla válka. Jako v‰ichni ostatní.“ MuÏ pfiik˘vl. „My také. Byl jsem ‰Èasten,“ dodal pak náhle ti‰e, rychle, se sklopenou hlavou a s odvrácen˘m pohledem. „Byl jsem velmi ‰Èasten. ·Èastnûj‰í, neÏ bych si kdy pomyslel, Ïe je vÛbec moÏné.“ Pfiekvapenû jsem se k nûmu obrátil. Opravdu na to nevypadal. VyhlíÏel spí‰ jako docela obyãejn˘, ponûkud plach˘ ãlovûk. „Kdy?“ zeptal jsem se. „Snad ne v tábofie?“ „Minulé léto.“ „1939? Ve Francii?“ „Ano. V létû pfied válkou. Dosud nechápu, jak se v‰e zbûhlo. Proto si o tom musím s nûk˘m pohovofiit. Nikoho tu neznám. KdyÏ o tom budu s nûk˘m mluvit, v‰echno si znovu vybavím. Pak si to ujasním. A zÛstane to. Musím to jen je‰tû jednou –“ Odmlãel se. „Rozumíte mi?“ zeptal se po chvíli. „Ano,“ pfiik˘vl jsem a opatrnû dodal: „Není to tûÏké pochopit, pane Schwarzi.“ 11
Noc_v_Lisabonu
5.8.2019
21.05
Stránka 12
„VÛbec se to nedá pochopit!“ namítl náhle vá‰nivû a prudce. „LeÏí tam dole v pokoji za zavfien˘mi okny, v stra‰livé dfievûné rakvi, mrtvá, a uÏ není! Kdo to dokáÏe pochopit? Nikdo! Vy ne a já také ne. Nikdo. A kdo fiíká, Ïe to chápe, lÏe!“ Mlãel jsem a ãekal. âasto jsem uÏ takhle s nûk˘m sedûl. Ztráty se sná‰ely obtíÏnûji, kdyÏ byl ãlovûk bez vlasti. Nemohl se o nic opfiít a cizina se pak stávala stra‰livû cizí. ProÏil jsem to ve ·v˘carsku, kdyÏ jsem dostal zprávu, Ïe v Nûmecku, v koncentraãním tábofie, zavraÏdili a spálili mé rodiãe. Neustále jsem musel myslet na matãiny oãi v ohni pece. Dodnes mû to pronásledovalo. „Pfiedpokládám, Ïe víte, co je emigrantské ‰ílenství,“ prohodil Schwarz uÏ klidnûji. Pfiik˘vl jsem. âí‰ník pfiinesl mísu garnátÛ. Náhle jsem pocítil, jak˘ mám hlad, uvûdomil jsem si, Ïe jsem od obûda nic nejedl. Nerozhodnû jsem pohlédl na Schwarze. „Jen si dejte,“ fiekl. „Poãkám.“ Objednal víno a cigarety. Chvatnû jsem jedl. Ráãci byli ãerství a pikantní. „Je mi líto,“ zamumlal jsem, „ale mám obrovsk˘ hlad.“ Zatímco jsem jedl, pozoroval jsem Schwarze. Sedûl klidnû a díval se dolÛ na teatrální mûsto a nebyl ani netrpûliv˘, ani podráÏdûn˘. Pocítil jsem cosi jako náklonnost. Bylo zfiejmé, Ïe se vyrovnal s pfiíkazy fale‰né etiky a ví, Ïe ãlovûk mÛÏe mít hlad a mÛÏe jíst, zatímco vedle nûho jin˘ trpí, a Ïe proto je‰tû nemusí b˘t bezcitn˘. NemÛÏe-li ãlovûk pro druhého nic udûlat, pak se nic nedûje, Ïe kdyÏ má hlad, jí jeho chleba, aby mu ho nevzali. ProtoÏe jeden nikdy neví, kdy ho o nûj pfiipraví. Odstrãil jsem talífi a zapálil si cigaretu. Dlouho uÏ jsem nekoufiil. ·etfiil jsem peníze, abych mûl dnes více do hry. „Dostal jsem záchvat emigrantského ‰ílenství na jafie tfiicet devût,“ pokraãoval Schwarz. „Byl jsem pfies pût let v emigraci. Kde jste byl na podzim tfiicet osm?“ 12
Noc_v_Lisabonu
5.8.2019
21.05
Stránka 13
„V PafiíÏi.“ „Já také. Tenkrát jsem rezignoval. Byla to doba pfied mnichovskou dohodou. Agonie strachu. Skr˘val jsem se sice a je‰tû se automaticky bránil, ale v podstatû jsem uÏ se v‰ím skoncoval. Bude válka a Nûmci pfiijdou a odvezou si mû. To byl mÛj osud. Smífiil jsem se s tím.“ Pfiik˘vl jsem. „Bylo to období sebevraÏd. Je to zvlá‰tní – kdyÏ pozdûji Nûmci skuteãnû pfii‰li, bylo sebevraÏd ménû.“ „Pak pfii‰la mnichovská dohoda,“ vyprávûl Schwarz. „Tenkrát na podzim tfiicet osm byl ãlovûku náhle znovu darován Ïivot! Bylo mu rázem tak lehko, Ïe se stával neopatrn˘m. Ka‰tany v PafiíÏi kvetly dokonce podruhé, vzpomínáte si? Byl jsem tak lehkomysln˘, Ïe jsem se zaãal cítit jako ãlovûk a bohuÏel se tak také choval. Policie mû zadrÏela a zavfiela na ãtyfii t˘dny pro opakovan˘ nedovolen˘ pobyt. Potom zaãala znovu stará hra. U Basileje mû postrkem poslali pfies hranice, ·v˘cafii mû vrátili, Francouzi mû zase na jiném místû pfievedli zpût, znovu mû zavfieli – znáte ty ‰achy, jaké se s lidmi hrají –“ „Znám to. V zimû to nebyla Ïádná legrace. ·v˘carská vûzení byla nejlep‰í. Bylo tam teplo jako v hotelu.“ Znovu jsem se pustil do jídla. Na nepfiíjemn˘ch vzpomínkách bylo cosi dobrého: pfiesvûdãovaly ãlovûka, Ïe je ‰Èasten, pfiestoÏe se vtefiinu pfiedtím domníval, Ïe tomu tak není. ·tûstí je otázka stupÀÛ. Kdo toto umûní ovládá, je málokdy úplnû ne‰Èasten. Byl jsem ‰Èastn˘ ve ‰v˘carsk˘ch vûznicích, protoÏe to nebyly nûmecké vûznice. Ale pfiede mnou sedûl pfiece muÏ, kter˘ prohlásil, Ïe mûl ‰tûstí zpachtováno, aãkoli kdesi v Lisabonu, v nevûtraném pokoji, stála dfievûná rakev. „KdyÏ mû naposled propustili, pohrozili mi, Ïe mû odsunou do Nûmecka, jestli mû je‰tû jednou dopadnou bez papírÛ,“ prohlásil Schwarz. „Byla to jen v˘hrÛÏka, ale vylekala mû. Zaãal jsem pfiem˘‰let, co bych mûl udûlat, 13
Noc_v_Lisabonu
5.8.2019
21.05
Stránka 14
kdyby se to opravdu stalo. Pak se mi zaãalo v noci zdát o tom, Ïe jsem v Nûmecku a Ïe mû pronásledují esesáci. Tak ãasto se mi o tom zdálo, Ïe jsem se nakonec bál usnout. Znáte to také?“ „Na tohle téma bych mohl psát dizertaci,“ odpovûdûl jsem. „BohuÏel.“ „Jednou v noci se mi zdálo, Ïe jsem v Osnabrücku, ve mûstû, kde jsem kdysi Ïil a kde dosud Ïila má Ïena. Stál jsem v jejím pokoji a vidûl, Ïe je nemocná. Byla velmi hubená a plakala. Rozru‰ením jsem se probudil. Pfies pût let jsem ji nevidûl a nic jsem o ní nesly‰el. Nikdy jsem jí také nenapsal, protoÏe jsem nevûdûl, zda její po‰tu nekontrolují. Pfied m˘m útûkem mi slíbila, Ïe se se mnou dá rozvést. Bylo by jí to u‰etfiilo spoustu potíÏí. Nûkolik let jsem také myslel, Ïe to udûlala.“ Schwarz se chvíli odmlãel. Neptal jsem se ho, proã opustil Nûmecko. Bylo k tomu dost dÛvodÛ. Îádn˘ z nich nebyl zajímav˘, protoÏe kaÏd˘ byl nespravedliv˘. B˘t obûtí není zajímavé. Buì byl Îid, nebo patfiil k nûkteré politické stranû, která byla nepfiátelská souãasnému reÏimu, anebo mûl nepfiátele, ktefií se náhle dostali k veslu – existovaly desítky dÛvodÛ, pro které se v Nûmecku mohl ãlovûk dostat do koncentráku anebo b˘t umlácen. „Podafiilo se mi dostat znovu do PafiíÏe,“ fiekl Schwarz. „Ale sen mû neopou‰tûl. Znovu se vracel. V té dobû se také zhroutily iluze kolem mnichovské dohody. Na jafie bylo jasné, Ïe dojde k válce. Bylo ji pfiímo cítit ve vzduchu. Tak jako je cítit poÏár dávno pfiedtím, neÏ ho ãlovûk vidí. Jenom svûtová diplomacie si bezmocnû zakr˘vala oãi a oddávala se snÛm – o druhém a tfietím Mnichovu, o v‰em, jen ne o válce. Nikdy se nevûfiilo tolik na zázraky jako v na‰í dobû, kdy uÏ se Ïádné zázraky nedûjí.“ „Stále se dûjí,“ namítl jsem. „Jinak by nikdo z nás uÏ neÏil.“ 14
Noc_v_Lisabonu
5.8.2019
21.05
Stránka 15
Schwarz pfiik˘vl. „Máte pravdu. Soukromé zázraky. Sám jsem takov˘ zaÏil. Zaãal v PafiíÏi. Náhle jsem zdûdil platn˘ pas. Pas na jméno Schwarz. Patfiil Raku‰anovi, s kter˘m jsem se seznámil v Café de la Rose. Zemfiel a zanechal mi pas a peníze. Pfiijel teprve pfied tfiemi mûsíci. Potkal jsem ho v Louvru – pfied obrazy impresionistÛ. Trávil jsem tam tenkrát mnoho odpolední, abych se uklidnil. KdyÏ tak ãlovûk stál pfied tûmito proslunûn˘mi, poklidn˘mi krajinami, nemohl uvûfiit, Ïe lidská rasa, která dokázala vytvofiit nûco takového, mÛÏe zároveÀ pom˘‰let na vraÏednou válku – iluze, která z hodiny na hodinu sniÏovala krevní tlak. MuÏ s pasem na jméno Schwarz sedal ãasto pfied Monetov˘mi obrazy leknínÛ a katedrál. Pustili jsme se do hovoru. Vyprávûl mi, Ïe se mu podafiilo po obsazení Rakouska dostat pas a opustit zemi, kdyÏ se vzdal svého majetku. Byla to sbírka impresionistÛ, která pfiipadla státu. Nelitoval toho. ¤íkal, Ïe pokud jsou obrazy vystaveny v muzeích, mÛÏe si je prohlíÏet jako své vlastní a nemusí se pfiitom bát ohnû ani krádeÏe. A kromû toho Ïe jsou ve francouzsk˘ch muzeích daleko lep‰í obrazy, neÏ jaké mûl on. Namísto aby byl pfiipoután ke své vlastní omezené sbírce jako otec k rodinû s povinností starat se o své dûti, patfií mu teì v‰echny obrazy ve vefiejn˘ch sbírkách, aniÏ o nû musí peãovat. Byl to zvlá‰tní ãlovûk. Tich˘, mírn˘ a vesel˘ navzdory v‰emu, co proÏil. Nesmûl si s sebou vzít skoro Ïádné peníze, ale zachránil nûkolik star˘ch po‰tovních známek. Známky jsou to nejmen‰í, co se dá ukr˘t, líp neÏ diamanty. Na diamantech se jde ‰patnû, kdyÏ je máte schované v botách a vedou vás k v˘slechu. Nedají se také prodávat bez velk˘ch ztrát a spousty otázek. Známky jsou pro sbûratele. Sbûratelé se moc neptají. „Jak je vyvezl?“ zeptal jsem se ho s profesionálním zájmem v‰ech emigrantÛ. 15
Noc_v_Lisabonu
5.8.2019
21.05
Stránka 16
„Mûl s sebou staré bezv˘znamné otevfiené dopisy a známky nastrkal za vloÏky z hedvábného papíru v obálkách dopisÛ. Celníci prohlíÏeli dopisy, ale nikoliv obálky.“ „Bájeãné,“ podotkl jsem. „Kromû toho provezl je‰tû dva malé Ingresovy portréty, perokresby. Dal je do ‰irok˘ch paspart a nevkusn˘ch pozlátkov˘ch rámÛ a tvrdil, Ïe jsou to portréty jeho rodiãÛ. Za pasparty pfiilepil dvû Degasovy kresby tak, Ïe je nebylo vidût.“ „Bájeãné,“ opakoval jsem. „V dubnu dostal srdeãní záchvat a dal mi svÛj pas, známky, které mûl, a také kresby. Dal mi také adresy lidí, ktefií by známky odkoupili. KdyÏ jsem ho pfií‰tí ráno nav‰tívil, leÏel mrtev v posteli a sotva bych ho poznal, jak ho zmûnilo ticho. Vzal jsem si peníze, které je‰tû mûl, oblek a trochu prádla. Den pfiedtím mi fiekl, abych to udûlal. Îe je lep‰í, kdyÏ to dostanou druhové v utrpení, neÏ aby to pfiipadlo majiteli hotelu.“ „Pozmûnil jste pas?“ zeptal jsem se. „Jenom fotografii a rok narození. Schwarz byl o pûtadvacet let star‰í neÏ já. Na‰e kfiestní jména byla stejná.“ „Kdo to udûlal? Brünner?“ „Nûkdo z Mnichova.“ „Pak to byl Brünner, pasov˘ doktor. Byl velice ‰ikovn˘.“ Brünner byl znám˘ sv˘mi v˘born˘mi korekturami. Leckomu pomohl, ale kdyÏ zadrÏeli jeho, Ïádn˘ prÛkaz nemûl, protoÏe byl povûrãiv˘. Vûfiil, Ïe je poctiv˘ a Ïe je dobrodincem a Ïe se mu nic nestane, pokud nevyuÏije svého umûní pro sebe. NeÏ ode‰el do emigrace, mûl v Mnichovû malou tiskárnu. „Kdepak je teì?“ zeptal jsem se. „Není v Lisabonu?“ Nevûdûl jsem to. Ale bylo to dost moÏné, jestli je‰tû Ïil.
16
Noc_v_Lisabonu
5.8.2019
21.05
Stránka 17
„Bylo to zvlá‰tní, kdyÏ jsem mûl najednou nov˘ pas,“ fiekl Schwarz II. „NeodvaÏoval jsem se ho pouÏít. Beztak to trvalo nûkolik dní, neÏ jsem si zvykl na nové jméno. Neustále jsem si je pfiedfiíkával. Procházel jsem se po Champs Elysées a ‰eptal si pro sebe své jméno a nová data narození. Sedûl jsem v muzeu pfied Renoiry, a kdyÏ jsem byl sám, odfiíkával jsem si potichu imaginární dialog: – Ostr˘m hlasem: ,Schwarz!‘ a ihned jsem vyskakoval a odpovídal: ,To jsem já!‘ anebo jsem zahuãel: ,Jméno!‘ a ihned jsem automaticky vyhrkl: ,Josef Schwarz, narozen˘ ve VídeÀském Novém Mûstû 22. ãervna 1898.‘ Trénoval jsem to dokonce i veãer pfied spaním. Nechtûl jsem, aby mû nûkdy v noci probudil policista a já se v polospánku spletl. SnaÏil jsem se zapomenout své dfiívûj‰í jméno. Byl v tom velk˘ rozdíl nemít Ïádn˘ pas anebo mít fale‰n˘. Fale‰n˘ byl nebezpeãnûj‰í. Prodal jsem obû Ingresovy kresby. Dali mi za nû ménû, neÏ jsem oãekával, ale mûl jsem najednou peníze, více penûz, neÏ jsem byl zvykl˘ mít pohromadû. Pak mû jednou v noci napadla my‰lenka, které jsem se uÏ nedokázal zbavit. Nemohl bych s tímhle pasem odcestovat do Nûmecka? Byl témûfi prav˘ a proã by tedy mûl nûkdo na hranicích pojmout podezfiení? Uvidûl bych zase svou Ïenu. Mohl bych umlãet strach, kter˘ jsem o ni mûl. Mohl bych –“ Schwarz na mû pohlédl. „Jistû to znáte. Emigrantské ‰ílenství v nejãist‰í podobû. Kfieã v Ïaludku, v hrdle a za oãima. To, co ãlovûk pût let v sobû potlaãoval, naã se snaÏil zapomenout, ãemu se vyh˘bal jako nemocnému cholerou, to znovu vyvstává. Smrtící vzpomínka, rakovina emigrantské du‰e! Pokou‰el jsem se osvobodit. Tak jako dfiíve jsem chodil k obrazÛm míru a klidu, SisleyÛm, PissarÛm a RenoirÛm, po celé hodiny jsem sedával v muzeu – ale úãinek byl zcela opaãn˘. Obrazy mû uÏ neuklidÀovaly – zaãaly 17
Noc_v_Lisabonu
5.8.2019
21.05
Stránka 18
na mû volat, vyz˘vat mû, pfiipomínat mi zem dosud nezpusto‰enou hnûd˘m malomocenstvím, veãery v uliãkách, pfies jejichÏ zdi visely vûtve ‰efiíku, zlat˘ soumrak starého mûsta, jeho zelené kostelní vûÏe, kolem nichÏ poletovaly vla‰tovky, – a mou Ïenu. Jsem obyãejn˘ ãlovûk a nemám Ïádné mimofiádné vlastnosti. Îil jsem se svou Ïenou ãtyfii roky tak, jak lidé Ïijí: bez problémÛ, spokojenû, ale také bez velké vá‰nû. Po prvních mûsících se stal nበpomûr tím, ãemu se fiíká dobré manÏelství – vztahem mezi dvûma lidmi, ktefií akceptují, Ïe vzájemn˘ ohled je základem poklidného souÏití. Nepostrádali jsme sny. Tak se mi to aspoÀ zdálo. Byli jsme rozumní lidé. Mûli jsme se ze srdce rádi. Teì se v‰echny proporce posunuly. Zaãal jsem si dûlat v˘ãitky, Ïe Ïiju v tak obyãejném manÏelství. V‰echno jsem prome‰kal. Proã Ïiju? Co tu dûlám? Zalezl jsem a vegetoval. Jak dlouho to je‰tû potrvá? A jak to skonãí? Pfiijde válka a Nûmecko musí zvítûzit. Je to jediná zemû, která je po zuby ozbrojená. Co se stane potom? Kam zalezu, jestli budu mít je‰tû ãas a jestli mi vystaãí dech? V kterém tábofie zajdu hlady? U které zdi mû oddûlají ranou do t˘la, kdyÏ budu mít ‰tûstí? Pas, kter˘ mi mûl dodat klid, mû dohánûl k zoufalství. Pobíhal jsem ulicemi, aÏ jsem byl tak unaven˘, Ïe jsem únavou skoro padal. Ale nemohl jsem usnout, a kdyÏ jsem usnul, zase mû budily sny. Vidûl jsem svou Ïenu ve sklepení gestapa, sly‰el jsem, jak volá ze dvora hotelu o pomoc, a jednoho dne, kdyÏ jsem vkroãil do Café de la Rose, domníval jsem se, Ïe vidím její obliãej v zrcadle, které visí ‰ikmo proti vchodu, obliãej, kter˘ se ke mnû na okamÏik obrátil – bled˘, se smutn˘ma oãima – a pak se ztratil. Byl tak jasn˘, Ïe jsem si myslel, Ïe je tu, a honem jsem vbûhl do zadní místnosti. Byla jako vÏdy plná lidí, ale má Ïena tam nebyla. Po nûkolik dnÛ to byla fixní idea: Ïe pfiijela a Ïe mû 18
Noc_v_Lisabonu
5.8.2019
21.05
Stránka 19
hledá. Vidûl jsem ji stokrát zah˘bat za roh, sedûla na laviãkách v Lucemburské zahradû, a kdyÏ jsem k ní pfiistoupil, pohlédla na mne udivená, cizí tváfi. Pfiecházela pfies Place de la Concorde právû v okamÏiku, neÏ se znovu rozjel proud automobilÛ, a tentokrát to byla opravdu ona – byla to její chÛze, její drÏení ramen, myslel jsem si dokonce, Ïe bezpeãnû poznávám její ‰aty, ale kdyÏ dopravní stráÏník koneãnû zastavil dlouhou fiadu automobilÛ a já se za ní rozbûhl, najednou zmizela, pohlcena ãern˘m jícnem podzemní dráhy – a kdyÏ jsem se dostal koneãnû na nástupi‰tû, zahlédl jsem v temnotû právû jen v˘smû‰nû se ‰klebící koncová svûtla odjíÏdûjícího vlaku. Svûfiil jsem se známému. Jmenoval se Löser, prodával punãochy a pÛsobil kdysi jako lékafi ve Vratislavi. Poradil mi, abych byl ménû sám. ‚Najdûte si nûjakou Ïenu,‘ fiekl. Nepomáhalo to. Znáte tyto vztahy vzniklé v nouze, z osamûlosti, ze strachu, ten útûk za trochou tepla, za hlasem, za tûlem – probuzení v ubohé místnosti v cizí posteli, kdy je ãlovûku, jako by spadl z jiné planety, a pak bezútû‰ná vdûãnost sly‰et vedle sebe cizí dech – ale co je to proti mÛfie fantazie, která pije krev a ráno se z ní ãlovûk probouzí s mdlou pachutí, Ïe se sám zneuÏil? KdyÏ to teì vyprávím, pfiipadá mi to v‰e nesmyslné a v‰echno si navzájem odporuje: tenkrát tomu ale tak nebylo. V‰echny ty boje mûly vÏdy tent˘Ï v˘sledek: musel jsem nazpût. Musel jsem je‰tû jednou spatfiit svou Ïenu. MoÏná Ïe uÏ dávno Ïije s nûk˘m jin˘m. To mi bylo lhostejné. Musel jsem ji vidût. Zdálo se mi to naprosto logické. Zprávy o nastávající válce se mnoÏily. KaÏd˘ vidûl, Ïe Hitler, kter˘ okamÏitû poru‰il svÛj slib, Ïe obsadí jen Sudety, a nikoli celé âeskoslovensko, zaãíná teì tutéÏ hru s Polskem. Válka musela pfiijít. Spojenecké smlouvy Francie a Anglie s Polskem nedávaly jinou moÏnost. A nebyla to uÏ záleÏitost mûsícÛ, ale pouze t˘dnÛ. Také pro mû. Také pro mÛj Ïivot. Musel jsem se rozhodnout. 19
Noc_v_Lisabonu
5.8.2019
21.05
Stránka 20
Udûlal jsem to. Chtûl jsem zpátky. Co se stane potom, jsem nevûdûl. Bylo to také lhostejné. Dojde-li k válce, jsem stejnû ztracen. Stejnû dobfie jsem se tedy mohl dopustit i tohoto ‰ílenství. V posledních dnech se mû zmocnila podivnû radostná nálada. Byl máj a záhony na Rond Point se pestfiily tulipány. Soumraky mûly stfiíbfiité svûtlo impresionistÛ, modré stíny a vysoké, jasnû zelené nebe za chladn˘m plynov˘m osvûtlením prvních pouliãních svítilen a za neklidn˘mi rud˘mi transparenty svûtelného písma na stfiechách vydavatelství novin, které pro toho, kdo je umûl ãíst, mluvily jasnû o válce. Odjel jsem napfied do ·v˘carska. Chtûl jsem vyzkou‰et svÛj pas na nepfiíli‰ nebezpeãném území, neÏ se na nûj spolehnu. Francouzsk˘ celník mi ho lhostejnû vrátil. To jsem oãekával. V˘jezd je obtíÏn˘ jenom v zemích s diktaturou. Ale kdyÏ pfii‰el ‰v˘carsk˘ celní úfiedník, cítil jsem, jak se ve mnû cosi sevfielo. Sedûl jsem sice tak klidnû, jak jsem jen dokázal, ale pfiitom se mi zdálo, jako by se mi chvûly okraje plic, tak jako se nûkdy v bezvûtfií ‰ílenou rychlostí zatfiepotá na strome jedin˘ list. Úfiedník pohlédl na pas. Byl to mohutn˘ ramenat˘ muÏ, kter˘ páchl tabákov˘m koufiem. KdyÏ stál v oddûlení, zatemnil okno a na okamÏik jsem pocítil sklíãenost, Ïe mi uzavfie nebe a svobodu – jako by oddûlení uÏ bylo vûzeÀská cela. Pak mi pas vrátil. ‚Zapomnûl jste ho orazítkovat,‘ vyhrkl jsem proti své vÛli v návalu úlevy. Úfiedník se usmál. ‚VÏdyÈ ho orazítkuji. Je to pro vás tak dÛleÏité?‘ ‚To ne. Ale dûlá to z nûho nûco jako suven˘r.‘ Úfiedník pas orazítkoval a ode‰el. Kousl jsem se do rtÛ. Takhle znervóznût! Pak mi napadlo, Ïe pas s razítkem uÏ vypadá trochu vûrohodnûji.
20
Noc_v_Lisabonu
5.8.2019
21.05
Stránka 21
Ve ·v˘carsku jsem uvaÏoval o tom, zda mám jet vlakem také do Nûmecka, ale nemûl jsem odvahu. Nevûdûl jsem také, jestli nekontrolují obzvlá‰È peãlivû navrátilce, tfieba i ty z dfiívûj‰ího Rakouska. Pravdûpodobnû by to neudûlali. Ale pfiesto jsem se rozhodl, Ïe pfiejdu pfies hranice tajnû. V Curychu jsem se proto napfied odebral, tak jako dfiíve, na hlavní po‰tu. U pfiepáÏky pro zásilky poste restante se ãlovûk vût‰inou se‰el se znám˘mi – poutníky bez povolení k pobytu, jako on sám, a ti mohli poskytnout informace. Odtamtud jsem ode‰el do Café Greif – ‰v˘carského protûj‰ku Café de la Rosa. Setkal jsem se s nûkolika lidmi, ktefií pfie‰li hranice, ale s Ïádn˘m, kter˘ by pfiesnû znal pfiechody do Nûmecka. Bylo to pochopitelné. Kdo kromû mne chtûl je‰tû do Nûmecka? V‰iml jsem si, jak na mne pohlíÏejí, a pak kdyÏ vidûli, Ïe to myslím váÏnû, jak se mi vyh˘bají. Kdo se chtûl vrátit, musel b˘t nutnû zbûh. NeboÈ kdo by se chtûl vrátit, kdyby zároveÀ neakceptoval reÏim? A pokud nûkdo dospûl tak daleko, co je‰tû udûlá? Koho prozradí? Co vyzradí? Náhle jsem byl sám. Vyh˘bali se mi, jako se lidé vyh˘bají nûkomu, kdo se dopustil vraÏdy. Nemohl jsem také nic vysvûtlovat. I mnû samotnému bylo nûkdy tak horko, Ïe jsem se panikou zpotil, kdyÏ jsem se zamyslel nad tím, co jsem hodlal udûlat. Jak bych to mohl vysvûtlit jin˘m? Tfietí den pfii‰la v ‰est hodin ráno policie a vytáhla mû z postele. Dopodrobna se mû vyptávali. Ihned jsem vûdûl, Ïe mû udal nûkter˘ z m˘ch znám˘ch. NedÛvûfiivû si prohlíÏeli mÛj pas a odvedli mû k v˘slechu. Bylo ‰tûstí, Ïe byl pas orazítkován. Mohl jsem tak prokázat, Ïe jsem pfiicestoval legálnû a Ïe jsem v zemi teprve tfii dny. Pfiesnû si vzpomínám na ãasné jitro, kdy jsem ‰el s policistou ulicemi. Byl jasn˘ den a vûÏe a stfiechy mûsta se ostfie r˘sovaly proti obloze, jako by byly vykrojeny z kovu. Z ne21
Noc_v_Lisabonu
5.8.2019
21.05
Stránka 22
dalekého pekafiství vonûl tepl˘ chléb a v té vÛni jako by byla v‰echna útûcha svûta. Znáte to?“ Pfiik˘vl jsem. „Svût se nikdy nezdá ãlovûku krásnûj‰í neÏ v okamÏiku, kdy ho vedou do vûzení. NeÏ ho musí opustit. Kdyby ho mohl ãlovûk vÏdycky takhle vnímat! Asi k tomu máme pfiíli‰ málo ãasu. Pfiíli‰ málo klidu.“ Schwarz zavrtûl hlavou: „Nemá to nic spoleãného s klidem. PociÈoval jsem to tak.“ „Dokázal jste si to podrÏet?“ zeptal jsem se. „Nevím,“ odpovûdûl Schwarz pomalu. „To je právû to, co musím zjistit. Vyklouzlo mi to z rukou – ale mûl jsem to úplnû tak, kdyÏ jsem to drÏel? Copak to snad nedokáÏu získat znovu a silnûji a podrÏet to jednou provÏdy? Teì, kdy uÏ se to nemûní? Copak ãlovûk neztrácí vÏdycky to, o ãem se domnívá, Ïe to drÏí, právû proto, Ïe se to pohybuje? A není to v klidu teprve tehdy, kdyÏ to uÏ neexistuje a nemÛÏe se to zmûnit? Nepatfií to ãlovûku teprve potom úplnû?“ Jeho oãi se na mû nehybnû upíraly. Bylo to poprvé, Ïe se na mû naplno podíval. Jeho zorniãky byly velké, fanatik nebo ‰ílenec, pomyslel jsem si náhle. „Nikdy jsem to nepoznal,“ fiekl jsem. „Ale copak to nechce kaÏd˘? PodrÏet, co nelze podrÏet? A opustit to, co ãlovûka nechce opustit?“ Îena ve veãerních ‰atech u sousedního stolu vstala. Pohlédla pfies verandu na mûsto a dolÛ k pfiístavu. „Darling, proã musíme zpátky?“ zeptala se muÏe v bílém smokingu. „Kdybychom tak tady mohli zÛstat! VÛbec se mi nechce zpátky do Ameriky.“
22
Noc_v_Lisabonu
5.8.2019
21.05
Stránka 23
/II/
olicie v Curychu mû zadrÏela na jedin˘ den,“ vyprávûl Schwarz dál. „Ale byl to pro mû tûÏk˘ den. Bál jsem se, Ïe si mÛj pas zkontrolují. Staãil telefonick˘ rozhovor s Vídní nebo kdyby odborník pfiezkoumal pozmûnûná data. Odpoledne jsem zneklidnûl. Bral jsem to, co se mûlo je‰tû stát, jako jak˘si soud boÏí. Zdálo se mi, Ïe tím ze mû bylo sÀato bfiímû rozhodování. KdyÏ mû ·v˘cafii vsadí do vûzení, pak mÛj pokus odejít do Nûmecka padne. Ale veãer mû propustili a naléhavû mi doporuãili, abych co moÏná nejrychleji ze ·v˘carska vycestoval. Rozhodl jsem se, Ïe odjedu pfies Rakousko. Tamûj‰í hranice jsem trochu znal a urãitû nebyly stfieÏeny tak pfiísnû jako nûmecké. A proã by vÛbec mûly b˘t oboje hranice pfiísnû stfieÏeny? Kdo by touÏil po Nûmecku? Naopak, mnozí chtûli pravdûpodobnû odtamtud pryã. Odjel jsem do Oberrietu, abych se tam v okolí pokusil o pfiechod hranic. Uvítal bych, kdyby pr‰elo, ale obloha zÛstala po dva dny jasná. Tfietí noc jsem vyrazil, abych se nestal nápadn˘ pfiíli‰ dlouh˘m pobytem. Noc byla plná hvûzd. Byla tak tichá, Ïe jsem mûl dojem, Ïe sly‰ím trávu rÛst. Víte, kdyÏ je ãlovûk v nebezpeãí, jeho smysly nabudou na ostraÏitosti. Vnímá okolí cel˘m sv˘m tûlem, obzvlá‰È v noci. Nikdy na tu noc nezapomenu. Uvûdomoval jsem si plnû svou existenci, má pozornost byla ve stfiehu, byl jsem pfiipraven na v‰echno, ale napros-
P
„
23
Noc_v_Lisabonu
5.8.2019
21.05
Stránka 24
to jsem necítil strach. Bylo mi, jako bych kráãel po vysokém mostû, z jedné strany Ïivota na druhou, a vûdûl jsem, Ïe se ten most za mnou rozplyne jako stfiíbrn˘ d˘m a já se uÏ nikdy nebudu moci vrátit. Kráãel jsem od rozumu k citu, z bezpeãí do dobrodruÏství, z racionálna do snu. Byl jsem naprosto opu‰tûn˘, ale tentokrát to byla opu‰tûnost bez jakékoli tr˘znû. Mûla v sobû cosi mystického. Dostal jsem se k R˘nu, kter˘ na tomto místû není daleko od pramene, a není tudíÏ je‰tû pfiíli‰ ‰irok˘. Svlékl jsem se a svázal ‰aty do uzlíku, abych je drÏel nad hlavou. Byl to zvlá‰tní pocit, kdyÏ jsem se ponofiil nah˘ do vody. Byla ãerná a velmi studená a cizí, jako bych se ponofiil do fieky Léthé, abych se napil vody zapomnûní. I to, Ïe jsem jí musel projít nah˘, mi pfiipadalo jako symbol toho, Ïe nechávám v‰echno za sebou. Osu‰il jsem se a hledal dal‰í cestu. KdyÏ jsem míjel jakousi vesnici, roz‰tûkal se pes. Nevûdûl jsem pfiesnû, kudy probíhají hranice, a proto jsem ‰el po kraji silnice, která vedla podél lesa. Dlouho jsem nikoho nepotkával. ·el jsem, dokud se nerozednilo. Náhle zaãala padat hustû rosa a na okraji m˘tiny stála srnka. Pokraãoval jsem dál, aÏ jsem sly‰el pfiijíÏdût první sedláky s povozy. Pak jsem si vyhledal úkryt nedaleko silnice. Nechtûl jsem b˘t nápadn˘ tím, Ïe jsem tak brzy ráno vzhÛru a pfiicházím od hranic. Pozdûji jsem spatfiil dva celníky, jak jedou na kolech po silnici. Poznal jsem jejich uniformy. Byl jsem v Rakousku. Rakousko tenkrát uÏ rok patfiilo k Nûmecku.“
Îena ve veãerních ‰atech opustila se sv˘m prÛvodcem terasu. Mûla velmi snûdou pleÈ a byla vût‰í neÏ muÏ, kter˘ ji doprovázel. Také nûkolik dal‰ích turistÛ pomalu sestupovalo po schodech. Bezstarostnû; byli to lidé, které nikdo nikdy nehonil. Ani se neotoãili. 24
Noc_v_Lisabonu
5.8.2019
21.05
Stránka 25
„Mûl jsem s sebou nûkolik chlebÛ s máslem,“ pokraãoval Schwarz, „a na‰el jsem potÛãek s vodou. V poledne jsem putoval dál. M˘m cílem byla osada Feldkirch, o níÏ jsem vûdûl, Ïe se tam v létû jezdí na dovolenou. Oãekával jsem, Ïe nebudu pfiíli‰ nápadn˘. Byla tam také Ïelezniãní stanice. Dostal jsem se do osady. Nejbliωím vlakem jsem ujíÏdûl od hranic, abych zmizel z nejnebezpeãnûj‰ího pásma. KdyÏ jsem vstoupil do kupé, sedûli tam dva SA-mani v uniformách. Myslím, Ïe mi v tom okamÏiku pomohl trénink s evropskou policií, jinak bych asi uskoãil zpátky. Takhle jsem ve‰el dovnitfi a posadil se do rohu vedle muÏe v lodenovém odûvu, kter˘ mûl loveckou pu‰ku. Bylo to po pûti letech mé první stfietnutí se v‰ím, co pro mû bylo ztûlesnûním hnusu. Dfiív jsem si to ãasto pfiedstavoval, ale skuteãnost byla jiná. Mé tûlo, nikoli hlava, reagovala. Îaludek se promûnil v kámen, jazyk byl pojednou drsn˘ jako struhadlo. Myslivec a SA-mani hovofiili o jakési vdovû Pfundnerové. Zdálo se, Ïe je to velmi ãilá paní, neboÈ uvádûli celu fiadu jejích známostí. Pak se pustili do jídla. Mûli s sebou chleba se ‰unkou. ‚Kampak jedete, sousede?‘ zeptal se mû myslivec. ‚Zpátky do Bregenzu,‘ odpovûdûl jsem. ‚Vy jste tady cizí, Ïe?‘ ‚Ano, jsem tu na dovolené.‘ ‚A odkudpak jste?‘ Vtefiinku jsem zaváhal. Kdybych fiekl, Ïe z Vídnû, tak jak to stálo v pasu, moÏná by si v‰imli, Ïe nemluvím mûkk˘m vídeÀsk˘m dialektem. ‚Z Hannoveru,‘ fiekl jsem. ‚Bydlím tam uÏ pfies tfiicet let.‘ ‚Z Hannoveru! To je ale hodnû daleko.‘ ‚To máte pravdu. Ale o dovolené ãlovûk pfiece nezÛstává doma.‘ Myslivec se zasmál. ‚Tak, tak. Chytil jste pûkné poãasí!‘ 25
Noc_v_Lisabonu
5.8.2019
21.05
Stránka 26
Cítil jsem, jak se mi lepí ko‰ile na tûlo. ‚Pûkné, to ano,‘ souhlasil jsem, ‚ale je horko jako v nejparnûj‰ím létû.‘ Zaãali zase drbat o vdovû Pfundnerové. Po nûkolika stanicích vystoupili a já v oddûlení osamûl. Vlak teì projíÏdûl jednou z nejkrásnûj‰ích krajin Evropy, ale já z ní pfiíli‰ nevnímal. Náhle mû témûfi nesnesitelnû zachvátila lítost, strach a zoufalství. Prostû jsem nechápal, proã jsem pfiekroãil hranice. Bez hnutí jsem sedûl v rohu a zíral z okna. Sám jsem za sebou pfiibouchl dvefie. Desetkrát uÏ jsem chtûl vystoupit, abych se pokusil v noci vrátit do ·v˘carska. Neudûlal jsem to. Levou rukou jsem svíral v kapse pas mrtvého Schwarze, jako by z nûho pr˘‰tila síla. ¤íkal jsem si v duchu, Ïe teì uÏ je jedno, zda se zdrÏím déle poblíÏ hranic ãi nikoli a Ïe se budu cítit bezpeãnûj‰í, ãím dále zajedu do nitra zemû. Rozhodl jsem se, Ïe pojedu celou noc. Ve vlaku se ãlovûka ptají po papírech ménû neÏ v hotelu. Je typické, Ïe kdyÏ ãlovûk propadne panice, má dojem, Ïe odev‰ad na nûj mífií reflektory a cel˘ svût nemá na práci nic jiného neÏ ho hledat. Jako by v‰echny buÀky v jeho tûle zostraÏitûly a chtûly se osamostatnit, nohy i ruce Ïily sv˘m vlastním Ïivotem, a dokonce i rty jen stûÏí potlaãovaly neartikulovan˘ kfiik. Zavfiel jsem oãi. Poku‰ení propadnout panice bylo vût‰í, protoÏe jsem zÛstal v oddûlení sám. A vûdûl jsem, Ïe kaÏd˘ centimetr, o nûjÏ teì povolím, se zmûní v metr, budu-li jednou opravdu v nebezpeãí. Vysvûtlil jsem sám sobû, Ïe po mnû nikdo nepátrá, Ïe jsem pro reÏim tak nezajímav˘ jako zrnko písku v pou‰ti a Ïe na mnû nikdo nemÛÏe nic poznat. Skuteãnû tomu také tak bylo. Málo jsem se li‰il od lidí kolem sebe. Plavovlas˘ árijec je nûmecká legenda, ne skuteãnost. Staãí se jen podívat na Hitlera, Goebbelse, Hesse a celou tu jejich vládu – vlastnû by sami sebe museli brát jako iluzi. 26
Noc_v_Lisabonu
5.8.2019
21.05
Stránka 27
Opustil jsem útoãi‰tû nádraÏí poprvé v Mnichovû a pfiinutil se k hodinové procházce po mûstû. ProtoÏe jsem je neznal, byl jsem si jist˘, Ïe ani mû tu nikdo nezná. Pojedl jsem ve Franti‰kánském pivovafie. Lokál byl pln˘. Sedûl jsem sám u stolu a poslouchal. Po nûkolika minutách si ke mnû pfiisedl zpocen˘ tlust˘ muÏ. Objednal si pivo a hovûzí peãeni a ãetl noviny. Dosud mû nenapadlo pfieãíst si nûmecké noviny. Koupil jsem si dvoje. UÏ léta jsem neãetl nûmecky a stále je‰tû jsem si musel zvykat na to, Ïe kaÏd˘ kolem mû mluví tímto jazykem. Úvodníky novin byly dûsné. Prolhané, krveÏíznivé a arogantní. Svût mimo Nûmecko se v nich jevil degenerovan˘, zákefin˘, hloup˘ a dobr˘ jen k tomu, aby byl obsazen Nûmeckem. Oboje noviny nebyly Ïádné bulvární plátky, kdysi mívaly dobré jméno. Nejen jejich obsah, ale i styl byl neuvûfiiteln˘. Pozoroval jsem chlapíka vedle sebe. Jedl, pil a ãetl s poÏitkem. Rozhlédl jsem se. Nikde jsem mezi ostatními ãtenáfii nespatfiil projev hnusu. Byli tak zvyklí na svou kaÏdodenní du‰evní stravu jako na své pivo. âetl jsem dál, aÏ jsem mezi drobn˘mi zprávami objevil zprávu z Osnabrücku. Jak˘si dÛm ve Zbojnické ulici vyhofiel. Vidûl jsem ji v duchu pfied sebou. Pfies valy se ãlovûk dostal k Ba‰t˘fiské bránû a odtud k Zbojnické ulici, která vede z mûsta. SloÏil jsem noviny. Náhle jsem se cítil osamûlej‰í neÏ kdykoliv za hranicemi Nûmecka. Pomalu jsem pfiivykal tomu, Ïe se ‰ok a fatalistická apatie navzájem stfiídají. Cítil jsem se bezpeãnûji neÏ dosud. Nebezpeãí se zvût‰í, aÏ se pfiiblíÏím k Osnabrücku, to jsem vûdûl. Îili tam lidé, ktefií mû znali z dfiívûj‰ka. Koupil jsem si lacin˘ kufr a trochu prádla a vûci, které ãlovûk potfiebuje na krátkou cestu, aby nebyl v hotelu 27
Noc_v_Lisabonu
5.8.2019
21.05
Stránka 28
nápadn˘. Pak jsem pokraãoval v cestû. Nevûdûl jsem je‰tû, jak se pfiiblíÏím k své Ïenû, a kaÏdou hodinu jsem mûnil plány. Musel jsem to pfienechat náhodû. VÏdyÈ jsem ani nevûdûl, zda nepodlehla své rodinû – která byla tvrdû pro reÏim – a znovu se neprovdala. KdyÏ jsem si pfieãetl noviny, pochopil jsem, Ïe ãlovûk nepotfiebuje dlouhou dobu, aby uvûfiil, co ãte, obzvlá‰tû pak nemá-li moÏnost srovnávat. Zahraniãní noviny byly v Nûmecku podrobeny pfiísné cenzufie. V Münsteru jsem vyhledal hotel stfiední kategorie. Nemohl jsem po celé noci bdít a ve dne nûkde spát. Musel jsem riskovat, Ïe mû nûkter˘ hotel v Nûmecku ohlásí na policii. Znáte Münster?“ „Povrchnû,“ odpovûdûl jsem. „Není to starobylé mûsto se spoustou kostelÛ, v nûmÏ byl uzavfien vestfálsk˘ mír?“ Schwarz pfiik˘vl. „V Münsteru a Osnabrücku ‰estnáct set ãtyfiicet osm. Po tfiicetileté válce. Kdoví, jak dlouho potrvá tahle!“ „Bude-li to takhle pokraãovat, nepfiíli‰ dlouho. NûmcÛm staãily ãtyfii t˘dny, aby dobyli Francii.“ Pfii‰el ãí‰ník a prohlásil, Ïe se zavírá. Jsme pr˘ poslední hosté. „Neexistuje nûjak˘ lokál, kde mají je‰tû otevfieno?“ zeptal se Schwarz. âí‰ník prohlásil, Ïe Lisabon není mûsto s velk˘m noãním Ïivotem. KdyÏ mu Schwarz dal spropitné, vzpomnûl si na podnik, tajn˘, jak fiekl, rusk˘ noãní klub. „Velmi elegantní,“ dodal. „Pustí nás tam?“ zeptal jsem se. „Pfiirozenû, pane. Chtûl bych jen podotknout, Ïe tam jsou elegantní Ïeny. V‰ech národností. Nûmky také.“ „Jak dlouho je klub otevfien?“ „Dokud jsou tam hosté. Teì jsou tam hosté vÏdycky. Je tam hodnû NûmcÛ, pane.“ „Jací Nûmci?“ 28