SABINE EBERTOVÁ
Mecˇ a Koruna
% Č A S Z R A DY Třetí díl středověké ságy
IKAR
MEC_A_KORUNA_3-Cas_zrady.indd 3
24.9.2019 11:12:14
Dramatis Personae Historicky doložené osoby děje Štaufové Fridrich I., římsko-německý král a císař (později zvaný Fridrich Barbarossa) Adéla z Vohburgu, jeho první manželka Beatrix Burgundská, jeho druhá manželka Fridrich IV. (z Rothenburgu), nezletilý syn dřívějšího krále Konráda Štaufského, vévody švábského (pod poručnictvím Barbarossy) Jindřich Babenberský zvaný Jasomirgott, nevlastní bratr zesnulého krále Konráda, vévoda bavorský a markrabě rakouský, později vévoda rakouský Theodora, manželka Jindřicha Jasomirgotta a neteř byzantského císaře Manuela Komnenose Světští spojenci Ota z Wittelsbachu (Ota I. Bavorský), Fridrichův korouhevník a blízký přítel Markwarta z Grumbachu hrabě Ulrich z Lenzburgu, císařův důvěrník hrabě Sizzo ze Schwarzburgu-Käfernburgu
Welfové Jindřich Lev, vévoda saský a bavorský Klementina Zähringenská, jeho první manželka Welf VI., mladší bratr čekatele na trůn Jindřicha Pyšného zesnulého v roce 1139, strýc a rádce Jindřicha Lva Uta z Calwu a Schauenburgu, jeho manželka Welf VII., jeho syn
MEC_A_KORUNA_3-Cas_zrady.indd 5
24.9.2019 11:12:14
Světští spojenci vévoda Konrád I. z Zähringenu hrabě Adolf II. ze Schauenburgu, Holsteinu a Stormarnu hrabě Jindřich z Weidy, rádce Jindřicha Lva Dietho z Ravensburgu, ministeriál, později druhý manžel Adély z Vohburgu
Askánci Albrecht z Ballenstedtu, markrabě Severní marky, hrabě z Ballenstedtu, kdysi vévoda saský (později markrabě braniborský) zvaný Albrecht Medvěd Žofie z Winzenburgu, jeho manželka Otto, Hermann, Adalbert, Dietrich, Siegfried, Jindřich a Bernhard – jejich synové Hedvika, jejich dcera, snoubenka a později manželka Oty z Wettinu, budoucí míšeňská markraběnka Světští spojenci hrabě Otto z Hillerslebenu, Albrechtův důvěrník Berta z Hillerslebenu, jeho manželka
Wettinové Konrád z Wettinu, markrabě míšeňský a lužický (později Konrád Veliký) Ota, jeho nejstarší syn (později markrabě Ota Bohatý) Dietrich, jeho druhorozený syn (později markrabě Dietrich z Landsbergu) Dobroněga, Dietrichova manželka, sestra polských vévodů Gertruda, jejich dcera Kunigunda z Plötzkau, vdova po hraběti Bernhardovi z Plötzkau, Dietrichova milenka
MEC_A_KORUNA_3-Cas_zrady.indd 6
24.9.2019 11:12:14
Dietrich, nemanželský syn Dietricha a Kunigundy Dedi, Jindřich, Fridrich – další synové Konráda Adéla, dcera Konráda a budoucí nevěsta krále Svena Dánského Oda, Berta, Gertruda, Agnes, Žofie ‒ další Konrádovy dcery hraběnka Mathilda ze Seeburgu, Konrádova sestra hrabě Konrád ze Seeburgu, Mathildin nejstarší syn Werner z Brehny, Konrádův maršál
Ludowingové lantkrabě Ludvík II. zvaný Železný Judita, dcera vévody Fridricha II. Švábského a sestra Barbarossy, Ludvíkova manželka (později Jutta Švábská)
Slované Niklot, kníže Obodritů Vertislav a Pribyslav, jeho nejstarší synové Petrissa, vdova po knížeti Pribyslavovi zvaném Jindřich, který odkázal Braniborsko a Špandavu Albrechtu Medvědovi Jacza, synovec Jindřicha a Petrissy, kníže z Köpenicku Agata, jeho manželka, dcera hraběte z Vratislavi Piotra Włostovice syn Jaczy a Agaty (jméno neznámé; v knize Slavomír)
Duchovenstvo Evžen III., papež (do r. 1153) Anastasius IV., papež (do r. 1154) Hadrián IV., papež (od r. 1154)
MEC_A_KORUNA_3-Cas_zrady.indd 7
24.9.2019 11:12:14
Rainald z Dasselu, kapitulní probošt v Hildesheimu, později kancléř Fridricha Barbarossy a kolínský arcibiskup Wichmann, nejdřív kapitulní probošt, potom biskup v Naumburgu-Zeitzu, později magdeburský arcibiskup, syn Mathildy ze Seeburgu a synovec markraběte z Míšně a Lužice opat Wibald ze Stabla a Corvey, šéf královské kanceláře, benediktin Jindřich, mohučský arcibiskup a říšský místodržitel Arnold ze Selenhofenu, jeho nástupce Hillin, trevírský arcibiskup Hartwig, brémský arcibiskup Anselm, biskup v Havelbergu Eberhard, bamberský biskup Ulrich, biskup v Halberstadtu Ota, biskup ve Freisingu, nevlastní bratr Konráda Štaufského Rahewin, písař Oty z Freisingu
Byzantská říše Manuel I. Komnenos, císař Irena, jeho císařovna, pod jménem Berta ze Sulzbachu nejdřív švagrová, potom adoptivní dcera Konráda III.
Francie Ludvík VII. Francouzský, král Eleonora Akvitánská, královna
Dánsko Sven Estridsen, syn dánského krále, později král (Sven III. Dánský, Sven Grate)
MEC_A_KORUNA_3-Cas_zrady.indd 8
24.9.2019 11:12:14
Adéla, dcera míšeňského a lužického markraběte Kontráda z Wettinu, jeho manželka Knut Magnusson, se Svenem spoluuchazeč o trůn a pozdější král Waldemar, třetí uchazeč o trůn, později král Waldemar I.
Polsko vévoda Boleslav IV. (zvaný Kučeravý) vévoda Měšek III. (zvaný Starý), jeho bratr Kazimír, jejich mladší bratr Vladislav II. (zvaný Vyhnanec), jejich starší bratr, švagr krále Konráda, po pokusu zbavit bratry moci v exilu v Altenburgu
Důležité fiktivní osoby Ulrich z Lautersteinu, králův důvěrník Christian, panoš a později rytíř na dvoře míšeňského markraběte, syn popraveného trubadúra Lukiana a vyšívačky Hanky Raimund, Richard a Gero, jeho přátelé Randolf, panoš a později rytíř na dvoře míšeňského markraběte, Christianův úhlavní nepřítel Luitgarda, mladá dívka na míšeňském dvoře Josefa, léčitelka v Míšni zvaná Stará kmotra
MEC_A_KORUNA_3-Cas_zrady.indd 9
24.9.2019 11:12:14
Prolog
Cáchy, 9. březen 1152
J
eště šest schodů a byl u cíle svých ambiciózních snů. Jako pomazaný král na trůnu, na němž seděl už Karel Veliký. A od té doby všichni králové a císaři říše. Fridrich Štaufský, nápadně pohledný, bezmála třicetiletý muž s rudozlatými vlasy, by po těch šesti schodech nejraději vyběhl, vzhledem ke vznešenosti okamžiku, těžkému korunovačnímu plášti a perlami a drahokamy posázené koruně, kráčel ale nahoru důstojně stupeň za stupněm v souladu s monotónním liturgickým zpěvem. Před prostým mramorovým trůnem setrval chvíli zády k přítomným se žezlem ve zvednuté levé ruce a zlatým říšským jablkem v pravé. Pak se otočil a znovu znehybněl. Upíral triumfální, přísný pohled na nejvýznamnější muže země. Usedl a vyvolal tím další vlnu modliteb a slavnostního zpěvu. Zaplavil ho opojný pocit… Všemohoucnost, neomylnost, hrdost. Připadalo mu, jako by cítil přítomnost Karla Velikého. On, Fridrich, sjednotí říši a dovede ji znovu k císařskému lesku. Seděl na trůnu mezi nebem a zemí a shlížel na knížata na galerii, která se na něho dívala. Za okamžik mu začnou vzdávat hold. A jak přejížděl pohledem z jednoho šlechtice na druhého, věděl už, jak si je všechny podrobí. Pomocí darů, pozemků a titulů ‒ nebo železnou rukou. On, Fridrich I., král z boží milosti. A už brzo císař.
11
MEC_A_KORUNA_3-Cas_zrady.indd 11
24.9.2019 11:12:14
PRVNÍ DÍL
% ZKOUŠKY MOCI
MEC_A_KORUNA_3-Cas_zrady.indd 13
24.9.2019 11:12:14
Sny o smrti Markrabě Albrecht Medvěd a jeho manželka Žofie; královská falc Cáchy, noc na 10. března 1152
Ž
ofie se s pronikavým křikem vytrhla ze spánku a prudce se posadila. Koupala se v potu a srdce jí divoce bušilo. Okamžitě se probudil i její manžel. Vytáhl zpod polštáře dýku, rozhrnul závěsy na posteli a vrhl se před svou ženu, aby ji chránil. Kníže Albrecht Medvěd byl přes své stáří stále ještě obávaným bojovníkem. Rychlé rozhlédnutí po pokoji ozářeném měsíčním světlem mu ale potvrdilo, že žádný útok nehrozí. Zase zlý sen. Žofii pronásledovaly noční můry už několik týdnů. Od chvíle, kdy se dověděla, že její bratr a jeho těhotná manželka byli zavražděni ve svých postelích na vlastním hradě. „Rozžehněte přece konečně světlo!“ zařval markrabě. Sloužící, kteří v noci sdíleli s knížecím párem tuto komnatu cášské královské falce, se zvedli a ospale sáhli po šatech a botách. Stráže před dveřmi měly výslovný rozkaz vrazit do pokoje jen v případě, že je zavolá sám markrabě. Všichni jejich dvořané věděli o děsivých snech kněžny po té hrozné vraždě. Žofie nebyla jediná, kdo spal od té doby neklidně. Hodně se na askánských hradech šeptalo. Albrecht ale nechtěl, aby tady v Cáchách, kde se shromáždili urození hosté, vzešly řeči, že se markrabě Severní marky strachuje o život. Nebojí se nikoho a ničeho. Se zvučným cinknutím na sebe narazily křesadlo a křemen, vylétly jiskry. Když začal troud po chvíli doutnat, foukal jeden ze sloužících do řeřavých uhlíků tak dlouho, až mohl zapálit dřevěnou třísku a s ní svíčku. Albrecht Medvěd, přes více než padesát let obr, vrhl ještě 15
MEC_A_KORUNA_3-Cas_zrady.indd 15
24.9.2019 11:12:14
jednou zkoumavý pohled do všech koutů pokoje a ujistil se, že nehrozí žádné nebezpečí. Pak přitiskl manželku, která se třásla hrůzou a chladem, na hustě ochlupenou hruď. „Zase ten hrozný sen?“ zamumlal, když cítil bušení jejího srdce. Světlé, do copů spletené vlasy měla na spáncích slepené potem. Žofie zoufale přikývla. „Všichni ven, počkejte za dveřmi!“ poručil kníže. Přestože byla hluboká noc a v chodbách panoval mrazivý chlad, nikdo neodporoval. Sloužící popadli beze slova pláště a boty a bez ohledu na únavu vyběhli z místnosti. „Řekněte kořenářce, aby okamžitě uvařila vaší paní nápoj na spaní!“ křikl za nimi Albrecht dunivým hlasem. „Zase ten hrozný sen?“ zeptal se znovu, když osaměli. Markraběnka kývla. V obličeji jí pořád ještě stálo zděšení. „Je to… tak děsivé…,“ vysoukala ze sebe přerývaně a vypustila do chladu obláčky dechu. „Těhotnou a nenarozené dítě v děloze probodnout mečem!“ Celá se roztřásla. „Musíme se i my obávat o život? O životy našich dětí? Komu vůbec můžeme ještě věřit, když ulehneme ke spánku?“ Albrecht, za normálních okolností násilník s bezstarostnou odvahou, si připadal bezmocný jako málokdy. Žádný divočák mu nebyl dost zuřivý, aby se mu nepostavil s oštěpem, žádný protivník příliš silný, aby ho nevyzval k boji s mečem. S tím, že zbožňovanou manželku, matku jeho deseti dětí, trápí už týdny takové hrůzostrašné sny, si ale nevěděl rady. Žofie z Winzenburgu musela v životě snést už mnohem horší věci: otcovo zajetí a uvržení do říšské klatby, císařem nařízené zničení hradu, kde jako dítě vyrůstala. Manželství s nezkrotným Medvědem, který povýšil díky podlému jednání na vévodu a pak najednou o titul zase přišel, přičemž byla vypálena většina jeho hradů, by jí také žádná kněžna nezáviděla. S tím vším se musela vyrovnat a donosit ještě každý rok dítě. Říká se ale, že poslední kapkou sud přeteče. Žofii vyvedlo úplně z míry, když dorazil do Ascherslebenu vyděšený posel se 16
MEC_A_KORUNA_3-Cas_zrady.indd 16
24.9.2019 11:12:14
zprávou, že ministeriálové hildesheimského biskupa zabili v noci na 30. ledna jejího bratra Hermanna z Winzenburgu a jeho manželku Luitgardu ze Stade. Ve spánku v jejich postelích. Albrecht chtěl právě vyrazit k volbě nového krále do Frankfurtu a na korunovační oslavu do Cách, ale jindy tak mírná markraběnka rezolutně odmítla zůstat v Ascherslebenu. Nechtěla jet ani na bratrův pohřeb. „Dokud nebudou vrazi dopadeni a popraveni, do Winzenburgu nevkročím!“ křičela Žofie. Poprvé v životě hlasitě odporovala. „A za nic na světě tu nezůstanu sama. Kdo mi zaručí, že ti řezníci nerozsekají na kusy i naše děti?“ Velice nerad a jen z lásky k ní potlačil Medvěd odpověď, že není takový hlupák jako švagr a srazil by svým mečem každého lotra dřív, než by se k jeho choti přiblížil. Žofiiny námitky ale nemohl jen tak odbýt. Bylo neslýchané, že se sloužící spojili a zavraždili vysoce postaveného šlechtice. „Nic bych neudělal raději, než se tam rozjel a uspořádal hrdelní soud, o němž by se mluvilo ještě za sto let,“ ujišťoval ji. Svého švagra sice nenáviděl, protože ho zradil v bojích o saské vévodství, vražda hraběcího páru ale nesměla zůstat nepotrestaná. Neměl na to bohužel právo. Zatím ne. „To budu ale moct udělat, až na mě král převede Winzenburg,“ musel přiznat se skřípajícími zuby. „Do té doby přísluší trestání vražd Jeho Veličenstvu.“ Neměl by sebemenší zábrany tu pakáž vypátrat a popravit. Bylo proti božímu pořádku, aby ministeriálové povstali proti šlechticům a ještě je zavraždili v jejich postelích. Kam by to vedlo, kdyby železnou rukou nezasáhli a exemplárně nepotrestali zločince? V případě nutnosti i pár nevinných. Medvěd tušil, že za těmi úkladnými vraždami stojí hildes heimská církev, které Winzenburg donedávna patřil… Využili snad flanďáci toho, že byl jeho švagr blázen a švagrová zlá ženská, která si přehnanou tvrdostí poštvala proti sobě služebnictvo? Chtěli zabránit narození legitimního dědice bohatého panství? Podezření bylo tak zjevné, že Albrecht váhal jednat, 17
MEC_A_KORUNA_3-Cas_zrady.indd 17
24.9.2019 11:12:14
ačkoli dlouhé přemýšlení nebylo jindy jeho styl. Nechtěl být exkomunikovaný. Co je to za ostudné časy, že kníže nemůže prosadit své právo mečem? zlobil se v duchu, zatímco pokládal rozrušené Žofii kožešinu na stále ještě se třesoucí ramena. Se starým panovníkem Konrádem Štaufským bych se mohl dohodnout. Ten ale naneštěstí minulý měsíc zemřel. A pak byl ve Frankfurtu místo jeho osmiletého syna překvapivě zvolen králem ten ctižádostivý horkokrevný mladík Fridrich Švábský. Sáhl nejen s neslýchanou drzostí po Koruně, ale protežuje nestoudným způsobem i mé úhlavní nepřátele Welfy, pomyslel si Albrecht s nově vzplanuvším hněvem. Medvěd hlasoval jen pro malého Štaufa, aby se na trůn nedostal žádný Welf. Ti ale poletovali kolem nového krále a dostávalo se jim velkorysých slibů. Obrovitý Askánec tak musel navzdory svým zvykům takti zovat, pokud chtěl dostat do vlastnictví osiřelá hrabství Winzenburg a Plötzkau. Albrecht byl přesvědčený, že na ně může právem vznést nárok. Jeho úhlavní nepřítel Jindřich Lev ale také. A on to udělá. Včera byl nový král v Cáchách pomazán a korunován. Za několik hodin začne první den jeho vlády. To znamenalo pro Albrechta stejně jako pro ostatní knížata vytyčit si mocenské pozice a výsady, získat přísliby. A odkázat toho nafoukance do patřičných mezí. Zdvořile, ale srozumitelně. Jen ať si Štauf užívá svého vítězství. Jako král bude od samého začátku cítit silnou opozici, pokračoval Albrecht v započatých úvahách, když se Žofiin dech zklidnil. Za předpokladu, že moji spolubojovníci nestáhnou ocas. Teď ale musel utěšovat manželku. „Neboj se, jsem přece u tebe,“ zabručel tiše a bezradně si prsty prohrábl rozcuchané vousy. „A naše děti jsou v bezpečí.“ Třináctiletá Hedvika, jeho oblíbená dcera, spala vedle, dvě mladší dívky se nacházely v quedlinburském ženském klášteře v péči jejich tety abatyše Beatrix, synové byli buď rytíři 18
MEC_A_KORUNA_3-Cas_zrady.indd 18
24.9.2019 11:12:14
a členy jeho družiny, nebo sloužili jako panošové na spřátelených dvorech. Albrecht manželku nemotorně objal. Přes spodní prádlo s leknutím pocítil, že v posledních týdnech zhubla na kost. Po všechna léta manželství spali ve společném pokoji. Od té doby, co už Žofie nemohla rodit, ji šetřil svých tělesných choutek, protože se to podle jeho názoru slušelo. Mohl si koneckonců užívat s jinými ženami, se služkami, děvkami, povolnými mladými vdovami. Kněžna nebyla určena pro mužskou rozkoš, byla vzácnou nádobou na donošení dědiců. Žofie mu porodila třináct dětí, z nichž deset přežilo. Splnila tím příkladně svou povinnost. Miloval ji víc, než by kdo do toho drsného muže řekl. Možná proto, že byla tak mírná. Úplně jiná než jeho matka Eilika. Bůh jí buď milostiv, pokud se právě nehádá se svatým Petrem u nebeské brány. Neudivilo by ho to. Eilika byla houževnatá, hubená vdova, která se dokázala prosadit a bránit. Medvěd si před ní připadal vždy jako malý chlapec, i když byl o dvě hlavy větší a dvojnásobně široký. Toho, že Žofie tolik ztratila na váze, si všiml až teď, protože do včerejška cestovali odděleně. Nemohli jet do Frankfurtu společně, protože Albrecht odtamtud chtěl ‒ ne, musel! ‒ klusat s novým králem ostrým tempem na korunovaci do Cách. Většinou mladí průvodci, mezi nimiž vypadal Albrecht jako stařec, by si ho nevybrali, kdyby nebyl tak obrovský a přes více než padesát let nepřekypoval silou. Ten nový mladý král se s oblibou obklopoval vrstevníky. Šedovousé muže, jimž propůjčil pozemky a tituly Konrád Štaufský, to naplňovalo velkými obavami. Proto musel Albrecht zůstat v blízkosti čerstvě zvoleného panovníka a prokázat, že je schopen udržet s těmi chlapci krok. Po Žofiiných energických protestech poslal ji a svou nejmilejší dceru Hedviku v doprovodu hraběte z Hillerslebenu, svého nejspolehlivějšího a v bojích nejzkušenějšího muže, a pečlivě vybraného strážního oddílu z Ascherslebenu rovnou sem do Cách, 19
MEC_A_KORUNA_3-Cas_zrady.indd 19
24.9.2019 11:12:14
zatímco on jel ke zvolení krále do Frankfurtu. Včera dorazily manželka a dcera v pořádku do cíle. Naneštěstí se jeho a Žofiina cesta zase rozdělí, až bude provázet krále na tradiční objížďku zemí. Kde by jen mohl manželku a milovanou dceru bezpečně ubytovat? Tady v Cáchách ne. Potřebuje místo se spolehlivými spojenci, s muži, které zná a jimž může důvěřovat. „Je léčitelka s tím nápojem na spaní už konečně tady?“ zařval markrabě směrem ke dveřím, protože ho nenapadalo žádné řešení. Někdo nesměle zaklepal. Jeden ze strážných vpustil po vyzvání jeho pána do místnosti porodní bábu, která pomáhala Žofii skoro při všech porodech. Moudrá žena Sunhilda opatrně svírala v dlaních nádobu s lektvarem. Uklonila se a čekala na dovolení přistoupit blíž. Soucitně podala markraběnce pohár, z něhož ještě stoupala ve světle svíček pára. „To vám pomůže k dobrému spánku, Jasnosti,“ zašeptala, jako by v této části falce všichni nebděli a nehulákali. Albrecht vykázal léčitelku pohybem ruky z pokoje, poslal zbytek služebnictva zpátky na místa určená ke spaní, nechal přikrýt prokřehlou manželku kožešinou podšitým pláštěm a uhasit svíce. Určitě nepotrvá dlouho a bude ráno. Pak podumá, kde bezpečně ubytuje ženu a dceru, než se spolu vrátí do jednoho z askánských hradů. Navíc musí přemýšlet, jak se má zítra proti tomu namyšlenému novému králi prosadit, aniž by si z něj hned udělal nepřítele. On, Albrecht Medvěd, markrabě Severní marky, braniborský kníže a hrabě z Výmaru-Orlamünde, měl v úmyslu požadovat po něm spoustu věcí. Než vyřešil oba problémy, zavřely se stárnoucímu šlechtici oči. Za svítání se však probudil s dobrým pocitem, že aspoň pro manželku a dceru našel dokonalé řešení.
20
MEC_A_KORUNA_3-Cas_zrady.indd 20
24.9.2019 11:12:14
Životní plány Hedvika z Ballenstedtu; Cáchy, 10. březen 1152
V
šichni v Cáchách mluvili jen o novém králi. I mladé dívky a urozené dámy ze Žofiina doprovodu, které seděly po ranní bohoslužbě s askánským domácím kaplanem u snídaně. Markraběcí pár se účastnil slavnostní mše ve falcké kapli. Po jejím skončení se nají u královské tabule. Rozhovory, které se vedly po modlitbě pronesené před jídlem, sestávaly z nesčetných variací: „Vypadá nádherně! Je tak mladý. Tak silný. A důstojný!“ Provázely je zasněné pohledy a vzdechy. Dokonce i hraběnka Berta z Hillerslebenu, která na dívky a mladé dámy jindy svědomitě dohlížela, se mírně usmívala a nezřízené blouznění nezarazila. Hedvika, třináctiletá dcera Albrechta Medvěda a jeho manželky Žofie, naslouchala ale tužbám a hihňání svých společnic jen napůl ucha. Přemýšlela o tom novém králi Fridrichovi a s požitkem si kapala med na krajíček teplého bílého chleba. Byl půst, už déle než čtyři týdny. Hedvice se hnusilo snídat solené nebo sušené ryby. I kdyby byly čerstvé ‒ chtěla by jíst úlovek z řeky, která se jmenuje Červ? Olízla si z palce kapku medu a vrátila se v myšlenkách k Fridrichovi. Tlachání ostatních nevěnovala pozornost. Byl to první král, kterého viděla na vlastní oči. Urození rodiče ji dosud považovali za příliš mladou, aby je provázela na dvorský den. To zůstávalo vyhrazené jejím starším bratrům jako budoucím dědicům. Hedvika jim to hrozně záviděla. A kdyby matka po příšerném zavraždění svého bratra a jeho ženy netrvala na okamžitém opuštění Ascherslebenu, pobývala by Medvědova dcera stále ještě v askánských zemích a mohla si o všech těch vzrušujících událostech nechat vyprávět až s několikatýdenním zpožděním. Tenhle král je opravdu působivý zjev, pomyslela si Hedvika, zatímco pomalu žvýkala. 21
MEC_A_KORUNA_3-Cas_zrady.indd 21
24.9.2019 11:12:14
Mohla ho včera pozorovat dokonce ze vzdálenosti několika kroků, když vyšel z kostela Panny Marie. Jak vzrušující, přímo dechberoucí! Hrabě z Hillerslebenu a jeho rytíři jí opatřili místo v první řadě diváků. Stačilo na to pár pochmurných pohledů a zařvaný rozkaz. Byla koneckonců dcerou jednoho z nejmocnějších říšských knížat a její urozený otec přihlížel právě tam uvnitř, jak nový panovník kráčí k trůnu a skládá prastarou korunovační přísahu, že bude bránit církev, své sloužící, celý národ, obzvláště vdovy a siroty, nastolí a uhájí mír. Když se účastníci ceremonie konečně ‒ jak jí připadalo po hodinách ‒ vyhrnuli z kostela, nemohla zpočátku mladého krále ani rozeznat, protože v čele procesí kráčeli nějací duchovní a rytíři. Následoval je kníže, který nesl s hrdě vypjatou hrudí říšský meč. Jeho jméno si po všech těch silných dojmech nepamatovala. Stoupla si dokonce na špičky, aby viděla co nejvíc. Až přišel moment, kdy klesl nový král s velkým půvabem na kolena. Hedvika sice hleděla pokorně k zemi, jak se slušelo, její zvědavost byla ale tak velká, že se na zlomek vteřiny odvážila prohlédnout si oslavence zblízka. Možná na ni dokonce upře zrak. Poklekla v první řadě. Její rozpuštěné světlé vlasy, nádherné červené šaty, veverčí kožešinou podšitý plášť a dobře vyzbrojené stráže, které ji obklopovaly, svědčily o tom, že je panna šlechtického stavu. K jejímu nekonečnému zklamání ji ale Fridrich nevzal vůbec na vědomí. Hleděl slavnostně kupředu, když procházel kolem. Ona ho ale viděla. Přesně tak si Hedvika představovala ve svých snech krále. Takhle měl panovník podle jejího názoru vypadat. Ne jako bývalý král Konrád, o kterém otec vyprávěl, že je už bělovlasý a v posledních letech tak nemocný, že nemůže jezdit na koni. Jak chtěl churavý král vládnout říši? Konrádovu předchůdci, císaři Lotharovi ze Süpplingenburgu, bylo dokonce přes šedesát, když zemřel! Hedvika neznala jiného 22
MEC_A_KORUNA_3-Cas_zrady.indd 22
24.9.2019 11:12:14
člověka, který by se dožil tak vysokého věku. Alespoň ji nikdo takový nenapadal. Novému králi bylo sice dvakrát tolik než útlé vévodské dceři, která oslavila třinácté narozeniny, přesto byl mladší než její snoubenec Ota, syn markraběte z Míšně a Lužice. Přitom byl Ota, který už dávno překročil třicítku, považován za velice mladého na markraběcího ženicha. Nevypadal ani zdaleka tak dobře jako tenhle král s rudozlatými kadeřemi a pravidelnými rysy. Až se provdám za Otu a on zdědí po svém otci marku Míšeň, přemýšlela se sladkou chutí medu na patře, stanu se míšeňskou markraběnkou. Budu cestovat jako kněžna po manželově boku ke dvoru a nový král mě nebude moct přehlížet. Na rozdíl od včerejška. Hlasitý smích přiměl Hedviku zaměřit znovu pozornost na společnost. Jedna z dívek si nedopatřením namočila konec copu do poháru, a když ho vytahovala, postříkala své sousedce šaty. Pihovatá Johanna ale zavedla znovu řeč na krále, tentokrát na jeho rudý vous. „Nejsou to opravdové vousy, spíš chmýří,“ pronesla Hedvika příkře, protože už měla těch nekonečných chvalozpěvů dost. „Moc velký král taky není.“ Dívky a dámy zalapaly ohromeně po dechu. „Inu, tak vysoký jako váš urozený otec není skoro nikdo,“ pronesla nakonec nesměle Mechthilda, mladá manželka rytíře. „Můj snoubenec je také větší,“ triumfovala Albrechtova dcera. Byla to pravda. Míšeňský Ota nebyl sice tak obrovský jako její otec, vyšší a ramenatější než ten Šváb Fridrich ale byl. Hedvika byla v osmi letech přislíbena Konrádovu nejstaršímu synovi, aby byl obnoven svazek anhaltského a wettinského rodu. Za několik let se měla konat svatba. Její rodiče zatím nespěchali dát ji z domu, přestože byla odnedávna schopná sňatku. Byla otcův miláček, vytoužená dcera po sedmi synech. A matka si nepřála, aby byla moc brzo položena do manželského lože. Rození dětí bylo nebezpečné, obzvláště pro mladičké, drobné nevěsty. 23
MEC_A_KORUNA_3-Cas_zrady.indd 23
24.9.2019 11:12:14
Knížecí dcera si olízla z prstu jednu z posledních kapek medu a milostivě pronesla: „Nový král vypadá velice statně. Je mladý, není ale dítě jako jeho bratranec. Je to osvědčený vojevůdce a zkušený panovník.“ Dámy s úlevou vypustily zadržovaný vzduch a začaly zase normálně dýchat. Hedvika se v duchu usmála. „Říká se, že si nechává porost brady zastřihovat tak často na počest říše,“ pokusila se maršálova dcera urovnat spor o panovníkovy vousy. „Co víte o cti říše a o tom, co dělá král, vy husy?“ napomenula paní z Hillerslebenu upovídanou společnost. „To, co jste nás naučila vy a kaplan,“ odsekla drze Hedvika. Děvčata u stolu sklonila rychle hlavy, aby skryla úsměv. „A pochopitelně to, co mě učí můj urozený otec,“ dodala Medvědova dcera významně. „Když dostane říše nového panovníka, není důležité, jakou barvu mají jeho vousy, ale co udělá.“ Otázka, co bude dělat tenhle král, hloubila jejímu otci ze starostí hluboké vrásky v obličeji, to Hedvice neuniklo. I proto si toho Fridricha včera tak důkladně prohlížela. „Král prý je štědrý k chudým. Jeho muži rozhazovali včera do davu mnoho mincí,“ chválila panovníka pihovatá Johanna. „Co ale znamená ta… trapná událost? Prosím, Jasnosti, vyprávějte nám o tom, vy jste to viděla,“ naléhala maršálova šilhavá dcera. „Opravdu odmítlo Jeho Veličenstvo udělit kajícnému hříšníkovi milost?“ Hedvika si tu scénu okamžitě vybavila. Nespouštěla, pokud to bylo možné, v tlačenici mezi všemi těmi jásajícími lidmi pohled z Fridricha. Snažila se zapamatovat si detaily jeho nádherného oblečení. Hledala podnět pro svou novou slavnostní toaletu. Nebude to královské roucho, ale svatební šaty. Pak se ale přihodilo něco, co bylo příčinou nejdivočejších spekulací, jak bude probíhat Fridrichovo panování. Na otcově místě by si taky dělala starosti. 24
MEC_A_KORUNA_3-Cas_zrady.indd 24
24.9.2019 11:12:14
Začala proto vyprávět: „Jeden ze sloužících nového krále, který byl potrestán za nějaké provinění, se mu během procesí vrhl k nohám a prosil o milost.“ Měla ještě v živé paměti výraz nevole v obličeji mladého panovníka… a zoufalství kajícníka. Všichni očekávali, že král bezprostředně po své korunovaci projeví mírnost a bude shovívavý, Fridrich se ale tvářil zlostně. Ani ne tak kvůli původnímu prohřešku jako spíš proto, že někdo narušil procesí, jeho slavnostní průvod jako právě pomazaného a korunovaného krále. Tak to aspoň Hedvice připadalo. „Prohlásil, že ten člověk byl potrestaný právem a on nemůže trest zrušit,“ citovala markraběcí dcera výrok panovníka, který od té doby koloval Cáchami. Přiměl jejího otce k mrzuté poznámce, že bezpochyby začnou nové časy. Tvrdé časy. Po chvíli stísněného mlčení se Mechthilda rozhodla zavést hovor jinam. „Zdalipak se král ožení s byzantskou princeznou?“ přemýšlela nahlas. „Představte si, jak skvělá by to byla oslava!“ „Ano, kdo bude naší královnou?“ zvolala malá Johanna rozčileně. „Je přece ženatý, vy husy! S Adélou z Vohburgu, dcerou markraběte na Nordgau,“ pokárala Hedvika obě. Její rodiče dbali na to, aby ji kaplan a magistr Ruthard naučili jména, tituly a příbuzenské vztahy všech významných šlechticů. Jako budoucí markraběnka se nesmí u dvora blamovat. „Ale… když je ženatý… kde potom byla královna?“ zeptala se maršálova dcera zmateně. Přesně tu otázku si kladla Hedvika už od včerejška. Do hovoru najednou zasáhla Berta z Hillerslebenu: „Adéla bude určitě korunována dodatečně, když nemohla být kvůli velké vzdálenosti a nečekanému výsledku voleb v Cáchách.“ A s pokrčeným nosem napomenula Mechthildu: „Papeži by se nelíbilo, kdyby si náš král a budoucí císař vzal za ženu Byzantinku. Není žádným tajemstvím, že mezi Římem a Byzancí panuje roztrpčený spor. To bys měla vědět i ty.“ 25
MEC_A_KORUNA_3-Cas_zrady.indd 25
24.9.2019 11:12:14
Než na to mohl někdo zareagovat, ozvalo se zaklepání a mužský hlas za dveřmi oznámil, že rytíř hraběte z Hillerslebenu přináší naléhavou zprávu pro mladou markraběnku. Hedvika se napřímila a vyzvala posla, aby vstoupil. Provázel ho očividně špatně naložený panoš, který však zůstal na chodbě. Rytíř se přiblížil na pět kroků, klesl na koleno a řekl: „Jasnosti, váš urozený otec si s vámi přeje mluvit. Okamžitě.“ Někdo mu prozradil to s tou kočkou! pojala Hedvika podezření, zlostně se podívala na panoše a ponořila prsty do mísy s růžovou vodou. Zachovala jsem se ale správně. A otec se na mě nikdy dlouho nezlobí, uvažovala, zatímco si nechávala osušit ruce. Odhodila světlé vlasy dozadu a uhladila si červené šaty, aby udělala na otce dobrý dojem. Vztekle se na panoše zamračila, vystrčila bradu a následovala rytíře. Zdálo se, že se Hedvičini rodiče vrátili právě z ranní bohoslužby ve falcké kapli. Oba, Albrecht i Žofie, měli ještě na sobě pláště. Kněžna byla zjevně promrzlá, její manžel se tvářil přísně. Ano, ví o té záležitosti s kočkou, pomyslela si dívka mrzutě, když poslušně poklekla, usmála se na obrovského markraběte a zdvořilými slovy pozdravila jeho a matku. „Donesla se ke mně neuvěřitelná historka. Odsoudila jsi tři panoše k chytání myší. Je to pravda?“ začal Medvěd spíš pobaveně než rozhněvaně. Hedvice to dodalo odvahu. Zvedla hlavu. „Drahý otče, ti chlapci z pouhé bujnosti stříleli šípy na kočku. Kočky jsou užitečné, protože chrání naše zásoby před útokem myší a krys.“ Až sem měla pravdu, to věděla. Jestli ale bude otec srozuměný i s jejím dalším jednáním, bylo ve hvězdách. „Proto jsi poručila panošům, aby chytali myši a krysy tak dlouho, dokud to nebude moct dělat zase kočka?“ zeptal se Medvěd a mohutná ramena se mu začala od potlačovaného smíchu třást. 26
MEC_A_KORUNA_3-Cas_zrady.indd 26
24.9.2019 11:12:14
„Nemusí je přece jíst. Mají je jen lovit a udržovat dál od sýpek,“ prohlásila Hedvika, která poznala, že vyhrála. Nedala na sobě ale svůj triumf raději znát. Nesměla samozřejmě dávat panošům žádné rozkazy. To příslušelo rytířům a mistru šermíři. Je ale dcera markraběte. A pokud otec její chování dodatečně schválí, mohou ti hlupáci lovit myši až do pasování na rytíře. Medvěd se hlaholivě rozesmál. „Nemusí je tedy jíst ani syrové, ani pečené? To je od tebe velkorysé, dítě! Můj starý přítel, markrabě z Míšně, bude nadšený, jak energicky budeš chránit zásobárny a sýpky, až se oženíš s jeho synem a nastěhuješ se na míšeňský Burgberg.“ Hedvika si oddechla a troufale se usmála. „Budete mi vždy příkladem ve vykonávání spravedlnosti, můj pane a otče. A moje urozená matka ve spravování zásob, až budu jednou zodpovídat za domácnost svého manžela.“ „Nevzpomínám si, že by tvá matka někdy něco takového nařídila, protože někdo hodil kamenem po kočce,“ vytkl jí otec. Vyměnil si pohled se Žofií, která tam seděla na rozdíl od něho vážná a bledá s naprosto netečným výrazem. „Žádný kámen. Používali lovecké luky!“ hájila se Hedvika. „Podceňuješ tu kočku, miláčku,“ pronesl markrabě pobaveně. „Viděl jsem stopy, které zanechaly její drápy na obličeji jednoho z těch darmošlapů.“ Medvěd se zeširoka usmál a spustil své tlapy do klína. „Ať ti hlupáci tři dny chytají myši. A příště nařídím, aby je i jedli,“ pohrozil a udělal gesto, jímž dal najevo, že považuje záležitost za vyřízenou. Přejel si rukou po obličeji. Úsměv z jeho tváře zmizel, jako by ho někdo smazal. „Nechte nás samotné!“ poručil kníže všem v místnosti s výjimkou dcery, manželky a hraběte z Hillerslebenu. V pokoji jako by se najednou ochladilo. Hedvika pochopila, že teď už nepůjde o kočky a myši, ale o něco mnohem většího. 27
MEC_A_KORUNA_3-Cas_zrady.indd 27
24.9.2019 11:12:14
Když přítomní odešli a zavřeli za sebou dveře, vybídl markrabě dceru, aby přistoupila blíž, a uchopil ji za ruce. Žofie seděla s kamenným obličejem vedle manžela, hrabě z Hilleslebenu stál opodál, ostražitý jako vždy. Obličej měl zachmuřený, na jedné straně zjizvený. Albrecht se zhluboka nadechl a sevřel Hedvičiny ruce pevněji. Jako by se bál, že by mohla po sdělení, které bude následovat, utéct. Nezvykle vážně se jí zadíval do očí. „Proč jsem tě nechal zavolat, mé milé dítě, srdce moje…“ Zarazil se, zaváhal, což bylo pro něho zcela netypické, a začal znovu, tentokrát se svou obvyklou netrpělivostí. „Pro všechny svaté, nemůžeme se zdržovat dlouhými řečmi. Za okamžik svolá nový král největší muže říše, aby se s nimi poradil, a já musím být u toho…“ „Samozřejmě, otče,“ řekla Hedvika se zdůrazněným klidem, protože měla pocit, že musí dodat odvahu jemu, nikoli on jí. „Jsou bouřlivé a nebezpečné časy, dítě. Rody z Anhaltu a Wettinu musí stát při sobě víc než kdy jindy. Jinak nemáme proti tomu novému králi a jeho mocným welfským přátelům šanci. Rozumíš, moje dcero?“ „Ano, otče.“ Otcovo nepřátelství s Welfy trvalo déle, než byla Hedvika naživu. Ukradli mu titul saského vévody. Nikdy jim to nezapomene a neodpustí. Pravdou ale bylo, že ten titul Welfům po právu náležel a Albrecht ho dostal za skandální porušení míru, jímž dopomohl Konrádovi Štaufskému na trůn. „Navíc si matka dělá starosti o bezpečnost tvou a tvých sourozenců,“ pokračoval markrabě nervózně. Hedvika beze slova přikývla. Od toho krveprolití na Winzenburgu nebyla už matka jako dřív a bála se i stínu na zdi. Zavraždění strýce a tety vyděsilo i Hedviku. Byli to ale zlí, krutí lidé. Pokaždé, když navštívila s rodiči Winzenburg, byly služky za sebemenší provinění do krve bičovány, sluhové celé dny 28
MEC_A_KORUNA_3-Cas_zrady.indd 28
24.9.2019 11:12:14
zavřeni do klády, až trýzní málem zemřeli, nebo jim byly udělovány jiné tvrdé tresty. I její otec byl obávaný pro svou přísnost. Když měl ale dobrou náladu, rozesmával lidi drsnými průpovídkami a žerty. Na rozdíl od jejího budoucího tchána Konráda z Míšně, o němž se říkalo, že se nikdy nesměje. Hedvika se jako všímavá pozorovatelka naučila od své matky úsměvem a několika laskavými slovy smířlivě naladit zlostného nebo rozzuřeného pána. Bylo to velké umění. A důležité. Třináctiletá Hedvika byla pevně odhodlaná dosáhnout v tom mistrovství. Albrecht se poškrábal na bradě a znovu se chopil dceřiných rukou. „Rozhodl jsem tedy následovně,“ prohlásil a zhluboka se nadechl. Na matčině obličeji Hedvika poznala, že ví, co přijde, a dělá jí to starosti. Dívce bylo dávno jasné, že nemůže otce při králově okružní jízdě po říši provázet. Tak dlouhou a rychlou cestu zvládli jen velmi dobří a vytrvalí jezdci. Navíc chtěli být muži sami, když se radili o záležitostech týkajících se panování. Co tedy otec nařídí? Mají zůstat tady v Cáchách a prohlédnout si staré římské lázně? Nebo se vrátit do Ascherslebenu, což její matka nechce? Na Brandenburg? Tam se to ale hemží tajnými přívrženci slovanského knížete Jaczy z Köpenicku, kteří čekají, až se jim naskytne příležitost prosadit na bývalém slovanském území znovu pohanské obyčeje a modlářství. Albrecht si odkašlal a hlasem zvyklým poroučet oznámil: „Hrabě z Hillerslebenu doprovodí tebe a tvou matku do Míšně k mému starému příteli Konrádovi z Wettinu. Na míšeňském Burgbergu budete v bezpečí. O svatodušních svátcích přijedete s Konrádem a jeho syny na velký dvorský den do Merseburgu, kde se setkáme. Jakmile budou vyřízené oficiální záležitosti dvora, odveze si tě Ota domů jako svou nevěstu.“ Pohlédl dceři do očí. „Situace se změnila. Svatba se musí konat brzo. Dřív, než je mně i tvé matce milé.“ 29
MEC_A_KORUNA_3-Cas_zrady.indd 29
24.9.2019 11:12:14
Albrecht bedlivě pozoroval, zda se v dceřině obličeji neobjeví nevole. Jestli se ve své panenské nevinnosti neobává sňatku. Ota se sice usilovně snažil chovat ke své malé nevěstě laskavě, jinak by měl obrovské problémy s budoucím tchánem, býval ale často špatně naložený a svárlivý. Důrazně proto zopakoval: „Závisí na tom přežití našich rodů. Musíme se společně prosadit proti welfské převaze, která pod tímto králem vznikne. Chápeš to, dcero?“ Přinutil se k úsměvu. „Raduj se, zanedlouho budeš nevěsta v nádherných šatech!“ „Neboj se!“ řekla matka, která byla zjevně napjatější. „Já se nebojím,“ ujistila ji Hedvika, i když to nebyla úplně pravda. „Není mou povinností přispět k tomu, aby naše rody přetrvaly?“ V době zasnoubení tomu pořádně nerozuměla ani ji to nijak netížilo. Měla tehdy osm let, byla pořád ještě skoro dítě. Dětství končilo šestým rokem života. Když byla starší, začala pociťovat znepokojení. Hedvika byla ale chytrá. Usilovně přemýšlela, jak by mohla s budoucím manželem vyjít. Už Žofie udivovala své okolí tím, jak dokázala nezkrotného Medvěda pohledem nebo několika laskavými slovy přimět k mírnosti. Dcera byla její pozornou žačkou. Odmalička se učila omotat si otce kolem prstu: úsměvem, mrknutím, veselou poznámkou… Povede se jí to určitě i u Oty. Navíc měla sedm starších bratrů, mezi nimiž se musela prosadit. Nechtěla vést manželství jako její matka, být vždycky povolná a stále těhotná. V posledních letech pozorně sledovala osudy mnoha urozených žen, aby se z nich poučila. A pak tu byly ještě divoké příběhy o její bojovné babičce Eilice. Nenosí v sobě i její krev? „Hodná holka, jsem na tebe hrdý!“ pronesl Albrecht s obrovskou úlevou. Ledové mlčení své manželky úmyslně ignoroval. „Pošlu svého nejrychlejšího jezdce, aby informoval mého přítele Konráda o vašem příjezdu.“ 30
MEC_A_KORUNA_3-Cas_zrady.indd 30
24.9.2019 11:12:14
Albrecht se rozpovídal. Musel koneckonců za okamžik ke králi. „Jak víte, není na míšeňském Burgbergu žádná markraběnka, protože Konrád se po smrti manželky nechtěl znovu oženit. Přivolá ale svou sestru Mathildu ze Seeburgu, která se bude starat o fraucimor. Spřátelíš se s Otovou sestrou Adélou, která se má letos také provdat…“ Snad dá Bůh, pomyslel si, aniž to vyslovil, že zůstaneš ušetřena trapností s Otovým bratrem Dietrichem, jeho nenávistnou manželkou, milenkou a bastardem! Naštěstí je Eilenburg vzdálený od Míšně dva dny jízdy na koni. Hedvika o tom ale už dávno věděla. Znala pochopitelně svého budoucího švagra Dietricha. Líbil se jí mnohem víc než Ota. Byl nešťastně ženatý s polskou vévodskou dcerou, přivedl si proto jako svou oficiální milenku mladou vdovu. Hedvika pozorně sledovala osud Kunigundy z Plötzkau, protože hrabství Plötzkau sousedilo s askánským územím. Kunigundu provdali rovněž ve věku třinácti let za mnohem staršího, hrubého hraběte z Plötzkau. Po jeho smrti se rozhodla, že se stane Dietrichovou milenkou, aby se nemusela provdat za nějakého cizího muže, protože markraběcího syna už dlouho milovala. Porodila mu mezitím chlapce. Otův bratr svého bastarda dokonce oficiálně uznal. Navíc se Kunigunda přátelila s královou manželkou Adélou z Vohburgu. Mohla by možná rozluštit hádanku, proč se Adéla nikdy neobjevuje po Fridrichově boku a proč nebyla korunována. Hedvika si moc přála je všechny blíže poznat. I Dietrichovu polskou manželku, jejíž sestra Judita byla provdaná za Hedvičina nejstaršího bratra. A Otova tlustého bratra Dediho a jeho nebojácnou tetu Mathildu, o které se tvrdí, že se podobá babičce Eilice. Jak vzrušující to všechno bude! Jen z přísného markraběte Konráda měla hrůzu. Ten se od ní asi nenechá omotat kolem prstu. Každopádně to je ale přítel jejího otce. 31
MEC_A_KORUNA_3-Cas_zrady.indd 31
24.9.2019 11:12:14
„Dobré dítě, jsem na tebe hrdý,“ zopakoval Albrecht s úlevou, pohladil ji po hlavě, vstal a zamířil s Hillerslebenem ke dveřím. „Král volá. A já se obávám, že náš nový panovník není moc trpělivý,“ pronesl mrzutě. „Jen jděte, otče, budu se za vás modlit,“ pronesla Hedvika. Pak s matkou osaměla. Okamžitě se přestala cítit dobře. Nechtěla mluvit o blížícím se sňatku, musela si nejdřív něco promyslet. Teď to ale byla Žofie, kdo si ji přitáhl do náruče a přitiskl k sobě. „Sunhilda ti vysvětlí, co bys měla vědět, než ulehneš ke svému choti do manželské postele,“ řekla tiše. Žofie nechtěla tyhle věci nikdy slyšet, protože to byl hřích a nebezpečné tajemství. Raději odnosila rok co rok dítě. Nebylo jí ale v den sňatku třináct, nýbrž sedmnáct. Její dcera nesmí v šestinedělí zemřít, protože je na porod moc mladá. Sunhilda tomu dokáže zabránit.
Studená sprcha pro Jeho Veličenstvo Fridrich I.; královská falc u Cách, 10. březen 1152
F
ridrich zlostně zaryl nehty rukou do područek svého bohatě zdobeného křesla a upřeně hleděl na muže v drahém oblečení stojícího před ním ve slavnostním sále falce. Tak si začátek svého panování nepředstavoval. Pozval nejurozenější šlechtice říše, aby se s nimi poradil o svých záměrech a plánech. A potom tohle! Ne že by potřeboval jejich radu. Tradice a moc knížat ale vyžadovaly, aby to s nimi probral. Aby získal jejich souhlas, a především účinnou podporu. 32
MEC_A_KORUNA_3-Cas_zrady.indd 32
24.9.2019 11:12:14
Ke svému nejdůležitějšímu plánu, brzké korunovaci na císaře, dnes ale místo jásavého souhlasu slyšel jen námitky, pochybnosti a odmítnutí. „Ne, Veličenstvo! ‒ Je to moc brzo, Veličenstvo! ‒ Nemůžete teď opustit říši.“ Anebo: „Nestačíme svolat v letošním roce vojenské jednotky k tažení do Říma.“ Je to k neuvěření! Všichni mají ještě v přepychových oděvech těžký pach kadidla ze včerejší korunovační ceremonie, přesto se mu staví na odpor. Skety! Nejvyšší čas nahradit ty ustrašené starce mladými, smělými muži. Jeho plány do budoucna byly jasné a detailní, i když si mnohé z nich nechával ještě pro sebe. Fridrich měl výbornou paměť na obličeje, nezapomínal ani na věrnost, ani na odmlouvání. Všechny účty vyrovná, ať tak nebo tak. Bylo mu pochopitelně jasné, že jeho tradiční královská jízda říší potrvá několik měsíců. Bude ale na všech místech vynášet rozsudky, což naplní jeho pokladnu, a vyhlásí všeobecný zemský mír. Může být potom něco důležitějšího než jet do Říma a nechat se korunovat císařem? Nemluvě o dlouho plánových válečných taženích proti Gejzovi Uherskému a Rogeru Sicilskému? Ani s těmito dvěma dalšími záměry knížata nesouhlasila. Jen duchovní v sále se přimlouvali za římské tažení. Na ty ale s výjimkou bamberského biskupa spoléhat nemohl. Jen s námahou skrýval zlost. S pohledem upřeným na muže před sebou plný sarkasmu shrnul: „Rozumím vám správně, urození pánové? Vy odpíráte vést v tomto roce svá vojska pod mým velením do Říma, abyste konečně zjednali papeži vstup do města? A mně, svému králi, císařskou korunu?“ Předklonil se a zvolal: „Copak jste se vůbec nepoučili z dilematu mého strýce, zesnulého krále Konráda?“ Mělo by to každému tady, komu záleží na cti říše, vehnat studem červeň do obličeje. 33
MEC_A_KORUNA_3-Cas_zrady.indd 33
24.9.2019 11:12:14
Za devět let své vlády se Konrád Štaufský jako jediný římský král nedokázat nechat korunovat císařem. Vždycky do toho něco přišlo: války, spory, křížové tažení, jeho vážná choroba… A v neposlední řadě okolnost, že papež nesměl do Říma. Vzbouření obyvatelé mu bránili ve vstupu, protože Řím se stal opět republikou. Vedlo to před pěti lety při křížovém tažení k potupné situaci, že byzantský císař odmítl přijmout Konráda Štaufského jako sobě rovného, a to i přesto, že byl jeho tchán. Řadu týdnů tábořilo královské vojsko před Konstantinopolí, aniž smělo do byzantského hlavního města vstoupit, protože nebylo dosaženo dohody o vítacích formalitách. Manuel Komnenos prohlásil, že je Konrád jen král, a požadoval po něm jako císař gesto podřízenosti, Štauf to ale rozhořčeně odmítl. Sto let trvající spor mezi Římem a Byzancí, která církev a který císař je významnější, tím vyústil v jednu z nejabsurdnějších frašek. Na Konrádův účet, na účet cti říše. A Fridrich tomu musel přihlížet. Cílevědomě hledal mezi muži před sebou účastníky křížové výpravy, tu a tam oslovil někoho jménem. „Nezažili jste jako poutníci ve zbrani urážku krále Konráda před Konstantinopolí?“ zahřměl a sevřel pravou ruku v pěst. „A vy ostatní o tom všichni víte, i když jste u toho nebyli. Císařská korunovace se musí konat, aby se taková ostuda neopakovala.“ Jakmile jeho slova dozněla, strhla se v sále vřava. „My se přece nevzpouzíme, Vaše Veličenstvo!“ volali šlechtici jeden přes druhého, přičemž každý chtěl být nejhlasitější. Nejdřív ale musel být znovunastolen mír v říši. Král nesměl už teď opustit zničenou a mnoha strastmi sužovanou zemi. A tak rychle taky nemohli shromáždit velké vojsko. Opakovali proto argumenty, které už jednou přednesli. Fridrich zvedl panovačně ruku, aby muže umlčel. Rázem se rozhostilo ticho. Vyměnil si krátký pohled s Otou z Wittelsbachu, právě jmenovaným říšským korouhevníkem, který se začal bezohledně 34
MEC_A_KORUNA_3-Cas_zrady.indd 34
24.9.2019 11:12:14
prodírat kupředu. Nebylo to pro něho těžké, protože byl tak urostlý, že ho v tomto sále převyšoval jen Albrecht Medvěd. Ota z Wittelsbachu byl Fridrichův příbuzný, přibližně stejně starý jako on. Navzdory černým vlasům nosil přízvisko Rudá hlava, protože se snadno dostal do ráže a jeho obličej nabral rychle purpurovou barvu. Teď se ale v dobré náladě prohnaně usmíval. „Počkejte ještě chvíli, Vaše Veličenstvo! Počkejte, až vás papež zavolá jako svého zachránce, abyste mu zjednal vstup do Říma a udržel mu Siciliány dál od těla!“ navrhl. „Dlouho to trvat nebude. Vaše světlo pak zazáří ještě jasněji!“ Což si každý v sále v duchu okamžitě přeložil do správného znění: Potom se papež stane vaším dlužníkem a bude spíše nakloněn splnit vaše přání a požadavky. Wittelsbachův návrh proto sklidil nadšený jásot knížat, i když v nich nový praporečník vzbuzoval pramálo nadšení. Další z mnoha mladých přátel a příbuzných nového krále, kteří byli najednou poctěni významnými pozicemi a úřady. Fridrich a Ota z Wittelsbachu si ten návrh vymysleli včera pro případ, že by došlo k námitkám, aby si Fridrich zachoval tvář. Protože vědomě provokoval knížata shromážděná v sále už zasedacím pořádkem, který pečlivě stanovil, aby každému jasně ukázal nové poměry sil za jeho vlády. Nalevo od něho seděl na menší židli jeho bratranec, osmiletý Fridrich, jediný žijící syn Konráda Štaufského. Vlastně měl být ve Frankfurtu zvolen králem a v Cáchách korunován ten hubený světlovlasý chlapec. Fridrich Švábský a bamberský biskup Eberhard ale u panovníkova úmrtního lože shodně prohlásili, že si zesnulý přál vidět na trůně svého synovce zkušeného v bojích i vládnutí a předal mu říšské insignie. Kdo by mohl odporovat, když nebyli žádní svědkové? Starý arcibiskup z Mohuče to udělal, protože se chtěl jako říšský místodržící ujmout do plnoletosti nezletilého prince vlády. 35
MEC_A_KORUNA_3-Cas_zrady.indd 35
24.9.2019 11:12:14