M
ratochvíl K š o l i
k e t í ř Sk ovy r b z o psy ka á
v co n a Fr a Ilustrovala Sylv
Skritek_zlom.indd 3
12.09.19 8:42
SKŘÍTEK Z OBROVY KAPSY Text © Miloš Kratochvíl, 2009, 2019 Illustrations © Sylva Francová, 2019 ISBN 978-80-7617-792-5
Skritek_zlom.indd 4
12.09.19 8:42
, í l s y m i o s h i é ř d b O čí kaž r . t y s s že o kap d
Skritek_zlom.indd 5
12.09.19 8:42
Skritek_zlom.indd 6
12.09.19 8:42
Skritek_zlom.indd 7
12.09.19 8:42
Skritek_zlom.indd 8
12.09.19 8:42
Jak si dali jména „Pčííík!“ kýchl obr, až to v horách zadunělo a údolí zkropila dešťová přeháňka. Obr zašmátral v kapse a vylovil kapesník. Užuž si jím chtěl utřít nos, když na něj z kapesníku vykoukl skřítek! „Jejda! Helemese!“ podivil se. Kulil na skřítka oči, zatímco skřítek mžoural, jako mžourá každý, kdo se najednou ocitne ze tmy v jasném světle. „Já jsem Jejda? A ty jsi Helemes?“ zeptal se skřítek, když se trochu rozkoukal a postavil se na obrově dlani. Nevěděl, že ta dvě slova byla slova údivu. Vysvětlil si to tak, že on se asi jmenuje Jejda a patří obru Helemesovi. Že je skřítek Jejda obra Helemese, neboli Jejda Helemese… A obr? Ten z toho nebyl zmatený o nic míň. Myslel, že se mu skřítek představil a dal jméno i jemu. A protože ani jeden z nich žádné jméno neměl, tak si ta jména nechali – skřítkovi se Jejda docela líbil a obr proti Helemesovi taky nic nenamítal.
9
Skritek_zlom.indd 9
12.09.19 8:42
Co je v kapse, to je moje! Jejda netušil, jak se do obrovy kapsy dostal, a ani Helemes si nepamatoval, že by si někdy nějakého skřítka do kapsy schoval. Je ale pravda, že každý nosí po kapsách spoustu věcí, o nichž si řekne, že by se někdy mohly hodit, a potom zapomene, co všechno v kapsách má. Helemes byl v tomhle stejný, i když měl na kalhotách kapsu jenom jednu. Ale velkou, obrovskou! Chrastily v ní kameny, které psaly červeně, bíle a černě, našla by se tam trumpeta z mufloního rohu, liščí oháňka pro štěstí, tkanička do bot, svíčka, knoflík, velká dýně a kdovíco ještě. Ovšem kde se tam vzal živý skřítek, to byla záhada. „Když nevíš, jak jsem se do tvé kapsy dostal, tak nejsem tvůj skřítek,“ řekl Jejda. „A čí bys byl?“ zasmál se obr. „Co mám v kapse, to je moje!“ Chytil skřítka a strčil ho zpátky do kapsy. „Mně to nevadí. Bydlí se mi tu fajnově,“ zívl skřítek docela spokojeně. „Počkej, kamarádíčku!“ pobouřilo to Helemese. „Nemysli si, že tě budu nosit v kapse jen tak! Co máš v kapse, to ti musí být k užitku!“ Skřítek povykoukl z kapsy. „Čím ti já můžu být užitečný?“ „To ještě nevím. Zkusím to vymyslet,“ prohrábl si Helemes vlasy silné jako provázky. Natáhl se do trávy, aby si dal dohromady myšlenky. Hned ta první se mu velice líbila: „Jsem jediný obr v Obřích horách, který má svého skřítka. Jen já! Žádný jiný!“ opakoval si. Znělo mu to tak opojně, až z toho na něj přicházela dřímota. Lehl si radši pod skálu na špičaté kamení, aby při dalším přemýšlení neusnul. „Už jsi něco vymyslel?“ ozval se z kapsy Jejda.
10
Skritek_zlom.indd 10
12.09.19 8:42
Skřítkův hlas v tom tichu obra vylekal. „Jo! Právě teď!“ vykřikl. „Když tě budu mít v kapse, můžu mluvit dvěma hlasy!“ Jejda nechápal, k čemu to může být dobré, ale bylo mu to jedno. Nosit se v teplé kapse a sem tam něco říct, to není osud ke stěžování. Horší by bylo, kdyby po něm obr chtěl, aby mu vařil nebo třeba brousil nehty u nohou. „Budu mluvit dvěma hlasy a stanu se pánem Obřích hor!“ zahřímal Helemes a zabubnoval si pěstmi do prsou, jak to dělají dneska už jenom opičáci. „Hahakrrrá! Hahakrrrá!“ rozesmála se na jasanu kavka, až se s ní větev houpala. „Pánem Obřích horrr je Mumlas! Ty nemáš nárrrok! Běž mu to říct, a nadělá z tebe sedm trrrpaslíků!“ Všimla si, jak se Helemesovi vzteky zježily vlasy, a radši odletěla.
Skritek_zlom.indd 11
12.09.19 8:43
Něco o obrech Obři jsou zvláštní tvorové. Přerostli ostatní živočišné druhy, a kvůli tomu si myslí, že nad ně není. Jsou pyšní na svou velikost a sílu a bláhově věří, že zrovna tyto přednosti jsou na světě nejdůležitější. Každý obr se vyznačuje tím, že si přeje být ještě větší, pokud možno největší. Proto se věčně vytahuje, chlubí, předvádí a chce se s kdekým poměřovat. Na ty, co jsou menší než on, se dívá povýšeně. Slabšími neskrývaně pohrdá. Toho, kdo je větší nebo silnější, upřímně nenávidí.
Pán Obřích hor „Mumlas je hlupák, trumbera, vejtaha, ohava, nadutec a nezdvořák, který nikomu neodpoví na pozdrav, nikoho neuznává, a navíc nemá hudební sluch,“ vychrlil Helemes na Jejdu, aby měl skřítek jasno, co je zač obr, který se vydává za pána Obřích hor. Jejda nechápal, jak někdo takový může vládnout. Helemes mu to však vysvětlit neuměl. Znal to jen v Obřích horách. Nevěděl, že jinde je to často taky tak. „Až Mumlase vyženu, budu v Obřích horách vládnout já! Jdeme na něj!“ zavelel. Věděl, že si musí pospíšit, aby Mumlase překvapil dřív, než mu kavka vykráká, že má svého skřítka. Vydali se – jak se říká – přes hory a doly. Doly tam žádné nebyly, jenom hory, a tak šlapali pořád do kopce. Helemes skřítka utěšoval, že je to co by 12
Skritek_zlom.indd 12
12.09.19 8:43
kamenem dohodil. Jenže obr dohodí kamenem strašně daleko. Někdy to mohou být i čtyři dny ostré chůze! Po dvou hodinách si radši Helemes strčil Jejdu do kapsy. Mělo to své výhody. Cesta začala ubíhat rychleji, a když skřítek za hodinu popadl dech, mohl se zeptat: „Co mám Mumlasovi povídat?“ „Vždycky musíš zopakovat, co jsem řekl já!“ poučil ho Helemes. „Jasný,“ kývl Jejda. Vykukoval z kapsy a kochal se krajinou, zatímco Helemes si zpíval do kroku obří písně. Na obřích písních je zvláštní, že se v nich nezpívá žádné jiné slovo než slovo obr. Když si zazpíval, promýšlel, jak Mumlase vyděsí fintou s dvojobrem.
Něco o dvojobrech Obři se nikdy nerodí jako dvojčata. Ovšem někdy se může stát, že z obra vyroste dvojobr. Je dvojnásobně velký, dvojnásobně silný, nohy má jen dvě, ale ruce čtyři. Důležité je, že má dvě hlavy. A každá hlava má svůj rozum, a tudíž může být svéhlavá. Jedna hlava netuší, co druhou hlavu napadne, jedna nechce poslouchat druhou. Nikdo, ani dvojobr sám, nikdy neví, co udělá. Je úplně zbytečné snažit se dvojobrovi něco vysvětlovat po dobrém, pokoušet se s ním rozumně domluvit. Každý ví, jak je někdy těžké přesvědčit někoho, kdo má jen jednu hlavu. Přemluvit dvě obří hlavy je zcela nemožné. Dvojobři jsou proto velice nebezpeční.
13
Skritek_zlom.indd 13
12.09.19 8:43
Mumlas Mumlas seděl na horském hřebeni a ždímal si do pusy černý bouřkový mrak. Liják mu tekl po tvářích a do vousů, vystrašené blesky lítaly z mraku na všechny strany. Obr stiskl mrak ještě víc, až z něj vymáčkl ledové kroupy. Spokojeně je chřoupal a tvářil se významně, jako by ho někdo fotografoval. Ruce měl křivé jako kmeny borovic. A nohy? Příšerné! Rezavě chlupaté, kolena fialová… Kdyby byl jen trochu soudný, tak ty ošklivé nohy schová do dlouhých kalhot a nebude je předvádět v šortkách s jednou kšandou! Jenže Mumlas se o zevnějšek moc nestaral. Možná ani nevěděl, že mu v pětibarevných zcuchaných vlasech hnízdí havrani! Jedno ucho měl zarostlé mechem, z druhého mu rostl bodlák, pod ním mu místo náušnice viselo vosí hnízdo a na krku se mu jako přívěsek pro štěstí houpal umělý mamutí kel. „Schovej se do kapsy!“ poručil Helemes Jejdovi. Skřítek by to udělal i bez obrova příkazu. Na rozkvetlou louku se vydržíte koukat třeba celý den, ale na takového šeredu stačí mrknout, a máte dost. Poslední, co Jejdu při pohledu na Mumlase napadlo, bylo, že je určitě mnohem silnější než Helemes…
14
Skritek_zlom.indd 14
12.09.19 8:43
Skritek_zlom.indd 15
12.09.19 8:43
Obří rvačka Skřítek se na dně kapsy zachumlal do Helemesova kapesníku, omotal se liščím ocasem a hlavu strčil do mufloního rohu. Čekal, že se v příští chvíli strhne divoká obří rvačka, při níž budou lítat rány padni kam padni, takže se obři mohou prásknout i přes kapsu. A to by mohlo pořádně bolet.
Ale rvačka nezačala. To, čeho si Jejda všiml posledním pohledem, věděl Helemes už dávno. Mumlas byl silnější a větší obr. Jeho krátké kalhoty by Helemes mohl klidně nosit jako dlouhé! Tak velký rozdíl mezi oběma obry byl. A když je někdo 16
Skritek_zlom.indd 16
12.09.19 8:43
o tolik menší, tak ví, že by byl nerozum přijít k tomu většímu a bez řečí ho kopnout pod koleno nebo praštit do brady. Helemes to taky neudělal. „Nazdar, Mumlasi!“ začal přátelsky. Jak známo, nevychovanec Mumlas na pozdrav nikomu neodpovídal, a tak Helemes nečekal na odpověď a hned pokračoval: „Přišel jsem ti říct, že by ses měl z Obřích hor odstěhovat.“ Mumlas se zamračil, havrani v hnízdech na jeho hlavě vrzavě zakrákali. Helemes rychle přidal do hlasu ještě víc přátelské vlídnosti: „Ber to jako dobrou radu! Nebude tu totiž bezpečno. Včera ráno jsem zjistil, že se začínám měnit ve dvojobra!“ „Chrrrš,“ zarachotilo z Mumlase. Helemes nevěděl, co tím slovem myslí, ale hezky to neznělo. Mumlas na něj přitrouble zíral a Helemese napadlo, že ten hlupák možná ještě nikdy o dvojobrech neslyšel. Rychle začal vysvětlovat, jak jsou dvojobři nebezpeční: „Dvojnásobně vyrostu, budu mít čtyři ruce a dvě hlavy! Nebudu vědět, kde mi vlastní hlava stojí a co mě v té druhé hlavě napadne! Můžou se tu dít strašné věci. Proto jsem tě přišel varovat!“ „Brft!“ odfrkl Mumlas. Vydloubl si z ucha mech, slezl z hřebenu a hrozivě se blížil k Helemesovi. „Nevěříš, že budu dvojobrem?“ Helemes si stoupl na špičky a vytáhl největší trumf, o němž byl přesvědčen, že Mumlase nejen zastaví, ale i vyžene z Obřích hor. „Včera jsem začal mluvit dvěma hlasy! Poslouchej!“ Plácl dlaní na kapsu, aby dal Jejdovi znamení, že má začít mluvit. Jenže plácnutí bylo moc silné a skřítkovi z toho zalehlo v uších. Pochopil, že mu Helemes dává znamení, ale v hlavě mu hučelo a neslyšel nic z toho, co se nahoře povídá. To byla setsakramentská situace! „Jestli budu mlčet, tak se Helemes naštve, sáhne pro mne do kapsy a rozmačká mě. Nebo mě dá tomu příšernému Mumlasovi! To by byla úplná hrůza! Musím mluvit. Musím něco říct. Ale co?“ Jejda horečně přemýšlel, jak z té šlamastyky ven. „Helemes mi nařídil, že mám opakovat, co řekl on. Co říká 17
Skritek_zlom.indd 17
12.09.19 8:43
zrovna teď, to kvůli zalehlým uším neslyším, ale co o Mumlasovi říkal, to si naštěstí pamatuji!“ zaradoval se skřítek. „Přišel jsem za tebou s varováním jako přítel, Mumlasi,“ začal Helemes pěkně opatrně. „Abych ti jako příteli řekl – “ „Mumlasi, jsi hlupák!“ ozvalo se z Helemesovy kapsy. Jejda křičel ze všech sil, aby bylo dobře rozumět každému slovu: „Jsi hlupák, vejtaha, nadutec, ohava, nezdvořák a nemáš hudební sluch!“ Mumlas neřekl ani chr ani br. Sáhl po dubovém kyji. Jejda slyšel velikou dutou ránu a pak cítil, že poprvé v životě letí. Kapsa se nafoukla větrem, velká síla ho vmáčkla do mufloního rohu, takže neviděl, jak letí přes hory, přes doly. Letěli vlastně jen přes doly, protože i hory byly hluboko pod nimi. A pak slyšel druhou ránu, jako když praskne stoletý strom. Žuchlo to a cuklo to s ním tak prudce, že vyletěl z kapsy ven.
Něco o létání Není pravda, že létat mohou jen ptáci, brouci, kteří mají křídla, letadla, vrtulníky, raketoplány, balony a vzducholodě. Letět může každý! Pokud ale nejste pták, brouk s křídly, letadlo, vrtulník, raketoplán, balon nebo vzducholoď, budete mít problémy s přistáním.
18
Skritek_zlom.indd 18
12.09.19 8:43
Kdo to zavinil? Jejda si vytřel z očí hlínu a mravence. Kousek od něj v trávě pod přeraženým dubem ležel bezvládný Helemes. Tvář měl červenomodrou a za uchem takovou bouli, jako by se opravdu měnil ve dvojobra a začínala mu růst druhá hlava. Skřítek ho probral k vědomí, hned však zapochyboval, jestli to byl dobrý nápad. Nedošlo mu, že ten, kdo dostane do hlavy palicí, nemá nějakou chvíli dobrou náladu.
Skritek_zlom.indd 19
12.09.19 8:43
„Za všechno můžeš ty!“ spustil na Jejdu Helemes. Byla z toho dlouhá hádka. Normálně si skřítek na hádku s obrem netroufne, ale když je obr praštěný, tak je to jiné. Helemes nemohl vstát, jak se mu po té ráně točila hlava, takže se Jejda mohl hájit a říkat, co si myslí. Helemes tvrdil, že Jejda řekl, co neměl, Jejda se bránil, že jen zopakoval to, co od Helemese slyšel, obr křičel, že nahoře u Mumlase měl slyšet něco jiného, skřítek namítal, že neslyšel nic a že je jedno, kdy to slyšel, protože když se jednou něco řekne, tak už se to řeklo, a mělo by to platit pořád… Takhle se hádali tři a půl hodiny. A jak to dopadlo?
Poslední slovo hádky „Koho Mumlas praštil? Tebe! Takže mu asi mnohem víc vadilo, cos mu řekl ty, než co jsem říkal já!“ dupnul si Jejda. Zničený obr radši zavřel oči. Skřítek se nad něj naklonil. „A Helemesi, povím ti ještě tohle, pro příště. Nejlepší je, když mluví každý sám za sebe.“ Helemes na to neřekl vůbec nic. Usnul. Jinak by nepřipustil, aby měl v hádce obra se skřítkem poslední slovo skřítek. I když bylo to Jejdovo poslední slovo pravdivé.
Modřina Helemes spal dva dny a dvě noci. Jako přizabitý. Zdál se mu podivný sen. V tom snu přemýšlel, jestli by se mu nežilo líp, kdyby nebyl obrem, ale skřítkem ve své vlastní kapse. Jejda seděl na kameni a sledoval, jak se modřina na Helemesově tváři rozlévá jako lesní studánka po lijáku. Byla to největší modřina na světě a Jejda byl rád, že nikdy tak velikánskou modřinu nemůže mít. Nevešla by se na něj. 20
Skritek_zlom.indd 20
12.09.19 8:43
Možná není úplně nejlepší být obrem, pomyslel si. Když ho Helemes poprvé vytáhl z kapsy, napadlo ho, že by s obrovou pomocí mohl taky vyrůst v obra. Teď nad tou obří modřinou přemýšlel, jestli by o to ještě stál. Je lepší být skřítkem, nebo obrem? Nedokázal to posoudit. Jen ho napadlo, že je asi nerozumné snažit se být všude králem… Ať jsi obr nebo skřítek.
Přeražený strom Jejda čekal, že bude Helemes po probuzení schlíplý a zkrotlý. Ale to se spletl. Obr si protřel oko – druhé měl zateklé modřinou – a hned začal dělat ramena a předvádět svaly, jako by nikdy žádný výprask nedostal. „To jsem se vyspal krásně do růžova!“ zívl. „Spíš do modra,“ opravil ho skřítek. Helemes zaťal pěsti a Jejda rychle ukázal na oblohu, která byla naštěstí taky modrá. Obr si odfoukl jako parní lokomotiva. Rozhlédl se kolem. Oči se mu zastavily na poraženém dubu, který ukončil jejich let od Mumlase. „Vidíš, jak mohutný dub jsem přerazil!“ řekl pyšně. Jejda nevěřil vlastním uším, že se obr zrovna tímhle vytahuje. „A co když jsem ho porazil já?“ ušklíbl se. „Když tě Mumlas praštil, letěl jsem s tebou a narazil jsem do dubu zrovna tak!“ „Blecho drzá!“ zahřímal Helemes. „Ty že dokážeš porazit strom?!“ Popadl skřítka velikou dlaní, přehazoval si ho z ruky do ruky a vyhazoval ho vysoko nad sebe jako míč. 21
Skritek_zlom.indd 21
12.09.19 8:43