Petr Joza
Historie pivní lahve v Čechách PIVOVARNICTVÍ A OBCHOD
KNIŽNÍ KLUB
© Petr Joza, 2018 ISBN 978-80-242-6294-9
P
ivní lahev v sobě spojuje dvě starobylé české dovednosti – pivovarnictví a sklářství. V dlouhých dějinách obou těchto oborů nicméně představovala po většinu času jen okrajovou záležitost, tak banální, že většinou nestála současníkům ani za zmínku. Po dvou staletích od prvního masového užití se však česká pivní lahev stala natolik významným hospodářským faktorem, že by se pivo bez ní dnes již nedalo úspěšně prodávat. A protože pivo vždy bylo a je součástí české zemské i národní identity, máme zde co dělat s fenoménem přesahujícím rámec pivovarnictví i sklářství. Odtud také pramení obecnější zájem o pivní lahve. Žádný další dutý obal nevzbuzuje dnes takový zájem, jako právě pivní lahev. Historické lahve jsou předmětem soukromého i institucionálního sběratelství a tematických výstav, ty současné zase hrají klíčovou roli v marketingových kampaních, jejich tvarům se věnují přední designéři a jejich vzhled řeší konzumenti v internetových diskusích. Je tedy vlastně s podivem, že se historii pivní lahve dosud nevěnoval žádný historik. Na jejím příběhu totiž můžeme do jisté míry dokumentovat zvraty a tendence, které ovlivňovaly nejen české pivovarnictví a sklářství, ale potažmo i hospodářství celé země. Následující práce nabídne pohled na pivní lahev ze dvou různých stran. V prvním svazku s podtitulem Pivovarnictví a obchod se jí budeme věnovat z hlediska uživatelů, tedy pivovarů, živnostenských stáčečů, obchodníků a hostinských. Druhý svazek s podtitulem Sklářství a typologie nás přivede do českých
skláren a ukáže pivní lahev jako výrobek a její cestu k uživatelům. Navazující kapitoly popíší, jak české pivní lahve v historických dobách proměňovaly svůj tvar a objem, jak se měnily způsoby označování vlastnictví pivovarů a obchodníků, kde se vzaly etikety, bude se též věnovat různým druhům lahvových uzávěrů a také některým dalším pivním obalům (sifonům, plechovkám a PET lahvím). V prvním svazku, který Vám zde předkládáme, tedy prozkoumáme pivní lahve z pohledu českého pivovarnictví a obchodu s pivem v lahvích. V nejstarším období (do roku 1842) se příběh pivní lahve omezuje hlavně na Prahu a její nejtěsnější okolí, zatímco zpráv o lahvovém pivu z venkova je spíše poskrovnu. Pro období od druhé poloviny 19. století kniha staví především na příkladech ze severních Čech, tedy z území osídleného největším množstvím konzumentů piva. Dělnická a hornická předměstí severočeských a západočeských měst jsou pro dějiny české pivní lahve mnohem příznačnější než stejná území v okolí Prahy. Na české pivovarnictví se proto nebudeme dívat z jeho center – Plzně, Prahy a Českých Budějovic, ale poněkud netradičně z pohraničních okresů osídlených především německým obyvatelstvem. Pohled na celou zemi „ze Sudet“ zároveň stírá silný český národní (někdy spíš 5
HISTORIE PIVNÍ LAHVE V ČECHÁCH
nacionalistický) étos opřádající některá velká jména českého pivovarnictví 19. a 20. století a prostupující i do nejedné současné práce o tomto tématu. Mimo záběr této knihy zůstává území Moravy a Slezska, které se z hlediska pivní lahve vyvíjelo až do dob vrcholné industrializace poněkud odlišně. Jiná zde byla především společenská úloha piva a vzhledem k silné vinařské tradici též podstatně nižší pivní konzum. Kromě toho měla tato území před rokem 1918 své vlastní zákonodárství, které zčásti přetrvalo až do roku 1945. Území Moravy a Slezska do textu více prostupuje od dob meziválečného Československa, kdy země tvořily mnohem provázanější hospodářský celek než dříve a některé prameny (např. úřední statistiky) jsou již společné. Po roce 1945 pak již dost dobře nelze vývoj na území Čech a Moravy popisovat odděleně. Kniha by v tomto rozsahu nemohla vzniknout bez pomoci, ochoty a vstřícnosti mnoha lidí, kteří mě podporovali na více než šestileté cestě za informacemi. Předně bych rád poděkoval kolegům ze své domovské instituce – Státního oblastního archivu v Litoměřicích a jednotlivých Státních okresních archivů na severu Čech. Dále je potřeba zmínit kolegy z Archivu hlavního města Prahy, Národního archivu v Praze (PhDr. Helena Klímová), Státního oblastního archivu v Praze (Mgr. Martin Sovák), Státního oblastního archivu v Třeboni (Mgr. Marie Kalátová), Státního oblastního archivu Zámrsk, Národní knihovny v Praze, Knihovny Technického muzea v Praze a také Muzea 6
města Ústí nad Labem (Mgr. Martin Krsek a Bc. Jakub Doležel) a Archivu společnosti Plzeňský Prazdroj, a.s. v Plzni (Mgr. Anna Peřinová). Za cenné připomínky k textům a upozornění na další prameny a literaturu vděčím přátelům Mgr. Michalu Horáčkovi (Dolní Vítkov), PhDr. Petru Karlíčkovi (Ústí nad Labem), Tomáši Novákovi (Praha), Mgr. Janu Grisovi (Ústí nad Labem) a Janu Němečkovi (pivovar Český Krumlov). Velkým přínosem pro výzkum byla možnost zhlédnout soukromé sbírky historických pivních lahví pana Jiřího Drvoly ve Lhotě u Příbrami, Zdeňka Trnky v Dolním Třtí u Příbrami, Miroslava Kekrta v Litoměřicích a Pavla Lidmily v Ústí nad Labem. Poslednímu jmenovanému patří zvláštní dík za podnětné rozhovory a postřehy. Historickými pivními etiketami ze své bohaté sbírky přispěl do knihy pan Antonín Tupý z Ústí nad Labem. Některé fotografie a veduty poskytli pánové Petr Špaček (Ústí nad Labem), Petr Žižkovský (Ústí nad Labem), Pavel Scheufler (Praha) a Pavel Šaur (Praha).
Prameny a literatura
L
ahve měly z hlediska celkového výstavu jednotlivých pivovarů po dlouhou dobu jen malý hospodářský význam a tomu odpovídají i zmínky v pramenech, učiněné často jen jaksi mimoděk. To, co pro současníky představovalo banalitu, bylo již v další generaci zapomenuto a dnes je velmi složité a v některých případech i nemožné dopátrat se relevantních informací. Zmínky o tomto pivním obalu jsou dnes roztříštěné na mnoha místech a jejich hledání je obtížnější, než by se na první pohled zdálo. Pro nejstarší období se výzkum zaměřil na obchod s lahvovým pivem v Praze, který byl pro celou zemi do značné míry určující. Pražský obchod s lahvovým pivem je od svého počátku plasticky dokumentován v archivním fondu cechu pražských hostinských (AHM Praha). K dispozici máme též účetnictví prvního a největšího dodavatele piva v lahvích na pražský trh, kterým byl velkostatek Zbraslav (SOA Praha). Archivy dalších výrobců lahvového piva v okolí Prahy (velkostatky Zlatníky-Braník, Pakoměřice, Petrovice, Jirny a Kbely) se dochovaly jen v torzech a neposkytují k tématu žádné informace. Pro popis obchodu s lahvovým pivem v těsném sousedství Prahy posloužil jako příklad velkostatek Karlín dokumentovaný v archivním fondu rytířského řádu Křížovníků s červenou hvězdou (NA Praha). K podchycení nejstarších zmínek o lahvovém pivu z ostatních částí Čech by nejlépe
vyhovoval fond českého gubernia (NA Praha). Spisy týkající se obchodu byly bohužel z registratury gubernia v roce 1911 téměř kompletně skartovány a s nimi definitivně zmizela i část dějin české pivní lahve. V guberniální registratuře se k tématu zachovalo jen velmi málo dokumentů, které se navíc v původních přístupových pomůckách velmi špatně identifikují. Tuto mezeru lze zčásti nahradit fondy krajských úřadů, které jsou ovšem roztroušeny ve všech oblastních archivech celých Čech a jejich dochovanost je různá. Pro podrobnou sondu byly zvoleny dobře dochované registratury krajských úřadů litoměřického a žateckého kraje (SOA Litoměřice), ukázalo se však, že obsahují jen velmi málo relevantních údajů. Z toho důvodu byl výzkum rozšířen o archivní fond chrudimského krajského úřadu (SOA Zámrsk). Další vytipované fondy krajských úřadů loketského a plzeňského kraje (SOA Plzeň) jsou dochovány jen částečně a příslušné spisové skupiny v nich chybí. Archivní prameny k historii jednotlivých pivovarů jsou dochovány velmi rozdílně. Některé podniky disponují rozsáhlými podnikovými archivy (Měšťanský pivovar Plzeň, První akciový pivovar v Plzni, Měšťanský pivovar Ústí nad Labem), zatímco u jiných, často velkých a významných podniků (Labskozámecký pivovar v Litoměřicích, Měšťanský pivovar Česká Lípa) materiál zcela chybí. Z registra7
HISTORIE PIVNÍ LAHVE V ČECHÁCH
1
8
Většina nezpracovaných archivních fondů mohla být díky ochotě kolegů archivářů pro práci využita. Pouze ve dvou případech vytipovaných fondů nebyla orientace v materiálu při nejlepší vůli možná. V knize proto nejsou zahrnuty informace z archivních fondů velkostatku Prunéřov-Ahníkov (SOA Litoměřice) a velkostatku Sedlec u Kutné Hory (SOA Třeboň).
tur dalších pivovarů se dochovala jen malá torza, a pokud nějak dokumentují obchod s pivem v lahvích, tak často jen pro určité časové období (Měšťanský pivovar Litoměřice, Pivovar Vratislavice). Ani u vrchnostenských provozů, kde se v rámci archivního fondu příslušného velkostatku dochovalo pivovarnické účetnictví, není ještě záruka, že se najdou také dokumenty o užití pivních lahví. Ty lze totiž vysledovat jen u režijních provozů. Pokud byl pivovar pronajatý, patřily lahve často do majetku sládka a v účetnictví pronajímatele se jejich existence nikterak neprojeví. S ohledem na obrovský počet pivovarů v Čechách lze stále říct, že naprostá většina těchto archivních pramenů zůstává ve vztahu k pivní lahvi neprozkoumaná. Pro účely této práce byly primárně prozkoumány fondy vybraných velkostatků i samostatných pivovarů dochované v rámci jednotlivých pracovišť SOA Litoměřice. Pramenná základna proto teritoriálně pokrývá především území dnešního Ústeckého a Libereckého kraje, kde pivní lahev došla největšího rozšíření. Dále byla pro srovnání provedena sonda do specifického hospodaření schwarzenberských pivovarů v jižních Čechách (SOA Třeboň). Primární výběr se týkal velkostatků spravujících větší územní celky v oblastech s významnou spotřebou piva a pak pivovarů s nejstarším doloženým prodejem piva v lahvích. Ukázalo se však, že relevantní informace obsahuje jen část těchto fondů, zatímco u dalších (např. velkostatek Roudnice) nejsou hledané dokumenty dochovány. V jednotlivých případech je materiál z důvodu nezpracovanosti nedostupný.1 Nebylo tedy možné vytvářet přehledy nebo srovnávat mezi sebou pře-
dem vybrané pivovary. Kniha proto vychází z dochovaného materiálu a staví především na příkladech. Dokumenty z provenience ostatních uživatelů pivních lahví (stáčíren, konzumních spolků, hostinců) se v archivech vůbec nenacházejí. Chybějící archivy živnostenských firem je nutno nahrazovat sekundárními prameny státní správy první instance, především živnostenských referátů okresních úřadů resp. magistrátů statutárních měst. Ani zde není dochovanost stoprocentní a výrazně se liší podle okresů. Významným zdrojem informací se stal fond Okresní úřad Děčín (SOkA Děčín), v jehož rámci je živnostenská agenda dochována do nejmenších detailů pro celé období 1868–1938. Ve většině dalších politických okresů na severu Čech (Varnsdorf, Šluknov, Rumburk, Česká Lípa, Jablonné v Podještědí, Ústí nad Labem, Duchcov, Most) byly registratury okresních úřadů (a s nimi i dokumenty týkající se provozu živností) z velké části nebo úplně zničeny. Další archivní fondy okresních úřadů nejsou zpracované a vyhledávání většího množství spisů tudíž není proveditelné (Teplice). Kromě fondu Okresního úřadu Děčín výzkumu posloužil ještě dobře dochovaný fond Magistrát města Liberce (SOkA Liberec). Celkový obraz doplňují materiály živnostenských společenstev a obchodních a živnostenských komor. Pro výzkum tématu posloužily archivní fondy OŽK Praha (SOA Praha), OŽK Liberec (SOkA Liberec) a společenstva stáčečů piva v Praze (AM Praha). Materiály společenstev stáčečů a hostinských na severu Čech jsou alespoň zčásti dochovány ve fondech příslušných okresních úřadů. K získání údajů statistického rázu byly vy-
PRAMENY A LITERATURA
Např. reprezentativní publikace Geschichte der Österreichischen Land- und Forstwirtschaft und ihrer Industrien 1848–1898. Wien: Moritz Perles, 1899 věnuje velkou část svého třetího svazku historii pivovarnictví, avšak lahve vůbec nezmiňuje. 3 Viz např. CHODOUNSKÝ, František, ed. Příspěvek k dějinám českého pivovarnictví. Výstavní výbor odboru pivovarnického, 1891. 4 STRUVE, Emil. Die Entwicklung des Bayerischen Braugewerbes im neunzehnten Jahrhundert. In: SCHMOLLER, Gustav, ed. Staats- und socialwissenschaftliche Forschungen, Band 12, Heft 1, Leipzig: Duncker & Humblot, 1893; TREFZ, Fritz. Das Wirtsgewerbe in München, eine wirtschaftliche und soziale Studie. Stuttgart: Cotta, 1899; STRESEMANN, Gustav. Die Entwicklung des Berliner Flaschenbiergeschäftes. Berlin: Gustav Stresemann, 1900. 5 KRATOCHVÍLE, Antonín. Pivovarství českých zemí v proměnách 20. století. Praha: Výzkumný ústav pivovarský a sladařský, 2005. 6 MINAŘÍK, Martin. V národních barvách. Akcionářský pivovar na Smíchově v letech 1869–1945. Pelhřimov: Nová tiskárna, 2017. 7 Mezi pivovarnickými monografiemi poslední doby vyniká publikace PEŠTA, Jiří. Když se v Milevsku vařilo pivo. Milevsko: Milevské muzeum, 2008. 8 Prozatím jedinou prací na toto téma je JOZA, Petr. Stáčírny piva na Děčínsku. In: Děčínské vlastivědné zprávy 2–XIV. Děčín: Okresní muzeum Děčín, 1996. 9 Typickým příkladem je kniha MUSIL, Stanislav. Sláva a zánik starých pražských pivovarů. 1.–3. díl. Praha: Plot, 2012–2015. 10 KUBÁSKOVÁ, Lucie. Obchod s pivem v českých zemích. In: Prameny a studie NZM, řada obchod. Praha: Národní zemědělské muzeum. 2007, sv. 39, s. 93–111. 2
Základními technologickými příručkami českého pivovarnictví v 19. století byly knihy z pera F. O. Poupěte a Carla J. N. Ballinga
užity tištěné prameny – především zprávy statistického úřadu, výsledky sčítání živnostenských podniků apod. a také regionální adresáře. Veškerá starší (zejména předválečná) literatura věnovaná českému pivovarnictví lahve jako obal celkem důsledně ignoruje. Týká se to většiny výročních publikací pivovarů i celostátních reprezentativních monografií.2 Pivovarnictví je v české tradici spojováno s výčepem v hostincích a autoři pivovarnických publikací se tomuto schématu často podřizovali.3 První vědecké studie sociologického charakteru a výzkumy trhu akcentující též lahvové pivo pocházejí z konce 19. století z Německa.4 Pro české poměry mají však jejich závěry jen omezenou platnost. V Čechách se tématu
šířeji věnují až současní autoři. Záslužnou práci na tomto poli odvedl například Antonín Kratochvíle.5 V posledních deseti letech vyšla řada zajímavých pivovarnických studií i monografií, kde se zmínky o užití pivních lahví objevují. Skvělé práce týkající se západočeského pivovarnictví publikovala Eva Cironisová, jihočeskému (schwarzenberskému) pivovarnictví se v sérii článků věnovala Anna Smolková. Dějiny akciového pivovaru na Smíchově podrobně zpracoval Martin Minařík.6 Pro sever a východ Čech bohužel srovnatelné práce chybí.7 Živnostenským stáčírnám piva se prozatím nikdo blíže nevěnoval.8 Část novější literatury bohužel naráží na paleografické a jazykové hranice svých autorů, kteří pracují víceméně jen s českojazyčnou odbornou literaturou a časopisovou
9
HISTORIE PIVNÍ LAHVE V ČECHÁCH
KRÜNITZ, Johann Georg, ed. Oekonomische Encyklopädie oder allgemeines System der Staats- Stadt- Haus- und Landwirthschaft. Berlin: Joachim Pauli, 1773–1858; POPPE, Johann Heinrich Moritz. Technologisches Lexicon oder: genaue Beschreibung aller mechanischen Künste, Handwerke, Manufakturen und Fabriken der dazu erforderlichen Handgriffe, Mittel, Werkzeuge und Maschinen, mit steter Rücksicht auf die Bedürfnisse der neuesten Zeit, auf die wichtigsten Erfindungen und Entdeckungen, der dabey anzuwendenden geprüftesten chemischen und mechanischen Grundsätze und einer vollständigen Litteratur aller Zweige der Technologie, sammt Erklärung aller dort einschlagenden Kunstwörter. Stuttgart–Tübingen: J.G. Cotta’sche Buchhandlung, 1816; DINGLER, Johann Gottfried, ed. Polytechnisches Journal. Stuttgart: J.G. Cotta’sche Buchhandlung, 1820–1931. 12 Pro příklad uveďme: HERMBSTÄDT, Sigismund Friedrich. Chemische Grundsätze der Kunst, Bier zu brauen; oder Anleitung zur theoretisch–praktischen Kenntniß und rationellen Beurtheilung der neuesten und wichtigsten Entdeckungen und Verbesserungen in der Bierbrauerei. Berlin: Amelang, 1814; SERVIERE, Joseph. Der Scheidekünstler im Brau- und Brennhause. Ein nützliches Handbuch für Bierbrauer Essigbrauer Branntweinbrenner und Oekonomen. Frankfurt a. M.: Gebrüder Wilmans, 1816; SCHMIDT, Carl Wilhelm. Die Bierbrauerei in ihrem ganzen Umfange, worinnen nach einer leichtfaßlichen Methode. das Brauen der vorzüglichsten gangbaren in- und ausländischen Biere und alles was damit verbunden gelehrt wird. Züllichau: Darnmannsche Buchhandlung, 1820. 13 PAUPIE, Franz Andreas. Die Kunst des Bierbrauens. Dritter Theil. Prag: Donat Hartmann, 1821; BALLING, Carl J. N. Die Bierbrauerei wissenschaftlich begründet und practisch dargestellt. Prag: J. G. Calve’sche Buchhandlung Friedrich Tempsky, 1854. 14 MIŠKOVSKÝ, Oldřich. Pivo v láhvi. Brno: Novina Praha, 1944. 15 Nejčastěji šlo o servery iDnes.cz, aktualne.cz a tyden.cz. 11
10
produkcí, zatímco archivní prameny jim do značné míry unikají.9 I některé vědecké studie věnované pivu v pasážích o lahvích tápou.10 Mnohem častěji se s pivní lahví setkáme v pivovarské technologické literatuře, a to již od nejstarších dob. V německém jazykovém prostoru popisují lahvové pivo již od přelomu 18. a 19. století jak polytechnické encyklopedie a časopisy,11 tak i odborná literatura určená sládkům.12 V Čechách ve stejné době lahvím věnoval pozornost reformátor českého pivovarnictví František Ondřej Poupě a po něm především Carl J. N. Balling.13 První technologická příručka věnovaná výhradně výrobě lahvového piva vyšla v českých zemích až roku 1944.14 Pro pochopení trhu s lahvovým pivem jsou neocenitelným zdrojem informací odborné časopisy sládků (Pivovarské listy, Kvas, Gambrinus, Český Sládek a další), hostinských (především Hostimil) a stáčečů piva (Der Flaschenbier-Abfüller, Der österreichische Flaschenbier-Händler, Fachblatt für das Sodawasser- und Flaschenbier-Gewerbe a Der Flaschenbierabfüller), dále
pivovarské, hostinské a stáčečské kalendáře a ročenky. V neposlední řadě pak inzerce jednotlivých firem v denním tisku. Práce by v tomto rozsahu nemohla vzniknout bez dálkového přístupu do mnoha státních a universitních knihoven po celém světě, které ve velkém zpřístupňují historickou literaturu, vytvářejí internetové aplikace historických a technických encyklopedií, denního tisku, právnické literatury apod. Literatura k tématu, která dosud není digitalizovaná, se soustřeďuje především v Národní knihovně v Praze, knihovně Národního technického muzea v Praze a částečně též v Krajské vědecké knihovně v Liberci, menší část se podařilo nalézt v Sächsische Landesbibliothek – Staats- und Universitätsbibliothek Dresden. Velkým přínosem pro práci byla knihovna někdejšího schwarzenberského chemicko-technického ústavu v Lovosicích uložená dnes ve Státním oblastním archivu Litoměřice, pobočka Děčín. Pro popis nejnovějšího období bylo nutno využít především internetové zdroje, tedy informace ze zpravodajských serverů.15
Nejstarší zmínky o lahvovém pivu v Evropě
P
ivo patřilo po staletí k lidovým nápojům především v zemích severní, západní i střední Evropy. Jeho výroba spočívala na regionálních tradicích, takže pivo vyráběné různých zemích (a často i městech) se od sebe lišilo nejen chuťově, ale především technologicky. Piva vyráběná v Anglii, Irsku, Dánsku, Nizozemí (včetně Belgie) a v severním Německu byla trvanlivá a snesla skladování v lahvích i při vyšších teplotách. V těchto zemích lahve často sloužily jako nádoby pro druhé kvašení a zároveň k výčepu (prodeji). V jihozápadním Německu, Rakousku a také v Čechách nebyla pivní lahev součástí ani pivovarské technologie, ani nesloužila k jeho distribuci. Pivní konzum zde byl také o poněkud nižší, protože tyto země měly zároveň silnou vinařskou tradici. Spotřeba vína zde ale po celé 18. a 19. století kontinuálně klesala právě ve prospěch piva.16 Není proto divu, že nejstarší zmínky o lahvovém pivu pocházejí právě ze severu Evropy. Britská literatura považuje za „vynálezce“ lahvového piva dr. Alexandra Nowella (asi 1507–1602), pastora v Much Hadham v hrabství Hertfordshire nedaleko Londýna. Nowell, který byl nejen teolog, ale také vášnivý rybář, si vzal jednoho dne k řece na ryby lahev domácího piva. Nestihl ji však vypít,
protože k němu přišel posel, aby ho varoval, že ho chce biskup Bonner dát zatknout jako heretika. Lahev proto ve spěchu zahrabal na břehu a uprchl na palubu dánské lodi, která ho dopravila na kontinent. Když se po nějakém čase vrátil do Anglie, vzpomněl si na zakopanou lahev a vrátil se pro ni. Zjistil, že pivo v lahvi mezitím prošlo druhým kvašením
16
Lahev nalezená roku 1953 v lodním vraku u anglického pobřeží pochází z doby před rokem 1720 a byla naplněna pivem
SANDGRUBER, Roman. Die Anfänge der Konsumgesellschaft. Konsumgüterverbrauch, Lebensstandard und Alltagskultur in Österreich im 18. und 19. Jahrhundert. München: R. Oldenbourg, 1982, s. 187 a násl.
11
HISTORIE PIVNÍ LAHVE V ČECHÁCH
a získalo pěnivost a říz. Jeho příběh zaznamenal o sto let později britský učenec Thomas Fuller v druhém díle své knihy The History of the Worthies of England z roku 1663. Zde Nowella s jistou nadsázkou označil za vynálezce lahvového piva a jeho lahev za zbraň, protože zátka při otevírání vydala hlasitý zvuk podobný výstřelu a pivo silně pěnilo.17 V Anglii 17. století se pivo běžně vařilo v domácnostech, takže dobová britská literatura nám poskytuje i další zprávy o jeho plnění do lahví. Patrně nejstarší návod na stáčení piva do lahví sepsal Sir Hugh Plat a zařadil jej do své knihy receptů Delightes for Ladies
vydané roku 1609. Britský spisovatel Gervase Markham v knize The English Hus-wife z roku 1615 doporučuje hospodyňkám vařícím domácí pivo, aby při jeho stáčení používaly kulaté lahve s úzkým hrdlem a uzavíraly je korkem. Pak se lahve měly postavit v chladném sklepě a zasypat pískem. Zátky po uzavření doporučoval rychle převázat režnou nití, aby korek nevyletěl a pivo nezvětralo a nezkazilo se.18 Právě taková lahev naplněná pivem byla roku 1953 nalezena ve vraku potopené britské lodi a vystavena v Londýně. Její stáří se podařilo určit pouze rámcově na dobu před rokem 1720.19
Jean-Baptiste Siméon Chardin: Le garçon de cave (sklepník). 17
18
19
12
FULLER, Thomas. The History of the Worthies of England. Vol. 2. London: John Nichols, 1840, s. 205. CORNELL, Martyn. A short history of bottled beer. In: zythophile.co.uk [online]. 15. 1. 2010 [cit. 7.11.2017]. Dostupné z http://zythophile. wordpress.com/2010/01/15/a-short-history-of-bottled-beer/ Die Geburt des Plopp. Eine 300-jährige Kult(ur) geschichte der Bierflasche. In: www.evaleonhardt. de [online]. Deutsche Umwelthilfe, Informationsblatt 9730-050, 2008 [cit. 7.11.2017]. Dostupné z http://www.evaleonhardt.de/tl_files/ files/content/EL/pdf/DUH-Infoblatt_die_Geburt_des_Plopp.pdf
Olejomalba v majetku Hunterian Art Gallery – University of Glasgow. Toto nejstarší známé vyobrazení stáčení piva do lahví pochází z Francie kolem roku 1738. Obraz znázorňuje chlapce přelévajícího pivo z velkého džbánu za pomoci trychtýře do válcovité lahve stojící v popředí. Scéna zachycuje moment, kdy chlapec čeká, až v trychtýři klesne pěna, aby mohl pokračovat v práci. Obraz dokumentuje nejen primitivní technologii stáčení, ale dokládá zároveň užití silnostěnných velkoobjemových vinných lahví pro pivo. Vpravo je zachycen plechový nosič na lahve, s jehož pomocí se naplněné lahve snadno dopravovaly do hostince či domácnosti
OBSAH Úvod .....................................................................................
5
České a německé pivo ............................................................ 149
Prameny a literatura .............................................................
7
Lahvové pivo ve světové válce ................................................ 153
Nejstarší zmínky o lahvovém pivu v Evropě .......................... 11
Pivovarnictví a pivní lahev v meziválečném Československu ..................................................................... 157
Lahvové pivo jako exportní zboží .......................................... 13 Ze sudu do láhve .................................................................... 17 Dovoz lahvového piva do Čech .............................................. 23 Počátky obchodu s lahvovým pivem v Praze .......................... 27 Pražská válka o pivní lahev .................................................... 29 Konec výnosného obchodu .................................................... 43 Pohled za potravní čáru ......................................................... 47 Počátky výroby lahvového piva na venkově ............................ 51 Cesta k modernímu pivovarnictví .......................................... 55 Nový začátek ......................................................................... 59 Předpoklady dalšího rozvoje .................................................. 67 Zlatý věk lahvového piva v Čechách ....................................... 71 Houstnoucí konkurence ........................................................ 77 Distribuce lahvového piva ..................................................... 83
Automatizace stáčení ............................................................ 165 Pivovarské kartely a kontingentní smlouva ........................... 171 Abstinenční hnutí v Československu ..................................... 175 Stáčeči piva v Československu .............................................. 179 Další organizace stáčečů ....................................................... 185 Boj o patentní uzávěr ............................................................. 189 Snahy o hostinský monopol .................................................. 197 Ochrana a zálohování lahví .................................................. 199 Lahvové pivo v Sudetech a v Protektorátě ............................. 203 Nová protektorátní společenstva ........................................... 207 Válečné hospodářství ............................................................ 209 Poválečné pivovarnictví ........................................................ 215 Živnostenské stáčírny v prvních poválečných letech .............. 219
Pivní lahev v kontextu střední Evropy .................................... 89
Konec živnostenských stáčíren v Čechách ............................ 225
Od obchodu s lahvovým pivem k živnostenskému stáčení ...................................................... 93
Socialistické lahvové pivo ...................................................... 229 Lahvové pivo na přelomu tisíciletí ........................................ 231
Pivovary a lahvové pivo před první světovou válkou .............. 99
Závěrem ............................................................................... 237
Velká válka o pivní lahev ........................................................ 109
Prameny a literatura .............................................................. 240
Stáčení piva jako koncesovaná živnost ................................... 117
Archivní prameny
Pivní lahev v parlamentu ....................................................... 121
Periodika (výběr)
Stáčeči piva jako nový živnostenský stav ................................ 125
Zákony
Boj proti zneužívání lahví ...................................................... 131
Internetové zdroje
Počátky zálohování a zákonná ochrana lahví ......................... 137
Zdroje obrazových příloh
Abstinenti proti pivní lahvi .................................................... 141
251
Petr Joza
Historie pivní lahve v Čechách PIVOVARNICTVÍ A OBCHOD
Text Petr Joza Fotografie viz Zdroje fotografií Obálku navrhl, graficky upravil a sazbu zhotovil Ateliér Stejskal Jiřetín pod Jedlovou Odpovědná redaktorka Petra Diestlerová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 252 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub v edici Universum, Nádražní 30, 150 00, Praha 5, v roce 2019 jako svou 10 427. publikaci Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první www.universum.cz Vydání knihy podpořil První občanský pivovar v Chomutově, a.s. (www.karasekastulpner.cz) Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz