Avlez Kifla_001.qxp_Sestava 1 19.07.19 11:33 Strรกnka 1
Autorova poznámka Před lety, když byly moje děti ještě malé, mívali jsme na zahradě vždycky jednu nebo dvě želvy. Vidět takovou domácí želvičku, jak si pochoduje po rodinném trávníku nebo po dvorku, nebylo tehdy nic neobvyklého. Želvy se daly docela lacino koupit v každém obchodu se zvířaty, byly vcelku neškodné a ze všech domácích mazlíčků s nimi bylo nejmíň problémů. Dovážely se do Anglie ve velkých bednách po tisících, hlavně ze severní Afriky. Před lety ale vstoupil v platnost zákon, který dovoz želv do Velké Británie zakázal. Ne proto, aby nás před nimi ochránil. Želvičky by jen stěží mohly někomu ublížit. Vznikl čistě z lásky k nim. Víte, ti obchodníci, kteří je dováželi, je totiž do těch beden namačkali tak natěsno a drželi je bez jídla i bez vody v tak hrozných podmínkách, že velká spousta želv cestu přes moře nepřežila. Proto britská vláda raději veškerý dovoz zakázala a odmítla takovou krutost podporovat. Události, o kterých se dočtete v tomhle příběhu, se tedy staly v době, kdy si každý mohl dojít do obchodu s domácími mazlíčky a koupit si roztomilou želvičku.
Roald Dahl_Avlez Kifla.indd 6
5.8.2019 11:51:22
AVLEŽ KÍFLA
Pro Clover a Lukea
Roald Dahl_Avlez Kifla.indd 7
5.8.2019 11:51:22
Pan Hups žil v malém bytě až úplně v posledním patře betonového věžáku. Odjakživa byl samotář, ale od té doby, co odešel do důchodu, byl ještě osamělejší. Měl v životě dvě velké lásky. Jednou z nich byly květiny. Pěstoval je na balkoně v květináčích, truhlících a košících a vždycky v létě se z jeho malé balkonové zahrádky stal ohňostroj barev. Druhá láska pana Hupse byla tajná a věděl o ní jen on sám.
9
Roald Dahl_Avlez Kifla.indd 9
5.8.2019 11:51:23
Přímo pod ním se nacházel balkon, který byl o dost širší než ten jeho, takže pan Hups měl dokonalý přehled o tom, co se tam dole děje. Ten balkon patřil jisté pohledné dámě ve středních letech. Jmenovala se Stříbrná. Paní Stříbrná byla vdova a žila taky sama. A neměla ani tušení, že právě ona je tou tajnou láskou pana Hupse. Miloval ji ze svého balkonu pěknou řádku let, ale protože byl nesmělý, nikdy nedokázal paní Stříbrné dát svou náklonnost ani v nejmenším najevo. Každé ráno spolu pan Hups a paní Stříbrná zdvořile pohovořili, on se díval seshora dolů a ona zdola nahoru. Dál se ale nikdy nedostali. Balkony byly od sebe vzdálené jen pár metrů, ovšem panu Hupsovi to připadalo spíš jako milion světelných let. Moc rád by pozval paní Stříbrnou na šálek čaje a sušenky, ale jakmile se to pokusil vyslovit nahlas, pokaždé ho opustila veškerá odvaha. Jak říkám, byl to velmi, velmi nesmělý muž.
Roald Dahl_Avlez Kifla.indd 10
5.8.2019 11:51:24
Roald Dahl_Avlez Kifla.indd 11
5.8.2019 11:51:24
Kéž by, opakoval si v jednom kuse sám pro sebe, kéž by mohl udělat nějakou senzační věc, třeba zachránit jí život nebo vytrhnout ji ze spárů bandy ozbrojených lupičů. Kéž by mohl vykonat nějaký velký skutek a vypadat v jejích očích jako hrdina. Kéž by…
12
Roald Dahl_Avlez Kifla.indd 12
5.8.2019 11:51:25
Potíž s paní Stříbrnou byla v tom, že veškerou svoji lásku věnovala někomu úplně jinému. Tím někým jiným byla želvička jménem Alfík. Když pan Hups každý den z balkonu sledoval, jak paní Stříbrná šeptá Alfíkovi něžná slovíčka a přitom ho hladí po krunýři, žárlivostí málem vyletěl z kůže. Vůbec by mu nevadilo, kdyby se z něj stala želva, pokud by to znamenalo, že ho paní Stříbrná bude každé ráno hladit po krunýři a šeptat mu něco něžného.
Roald Dahl_Avlez Kifla.indd 13
5.8.2019 11:51:25
Alfík žil s paní Stříbrnou už celá léta a v zimě i v létě pobýval na balkoně. Zábradlí bylo u země pobité kolem dokola prkny, aby Alfík mohl pochodovat, kam se mu zachce, a nespadl dolů. V jednom rohu balkonu měl domeček, kam si zalézal na noc, aby byl v teple.
14
Roald Dahl_Avlez Kifla.indd 14
5.8.2019 11:51:26
Vždycky v listopadu, když se ochladilo, vystlala paní Stříbrná domeček senem, Alfík se do něj celý zahrabal a pak dlouhé měsíce nic nejedl, nepil, jen spal a spal. Říká se tomu hibernace neboli zimní spánek. Jakmile Alfíka pošimraly na krunýři první jarní paprsky a on ucítil, že se oteplilo, vysoukal se pomalinku z domečku na balkon. Paní Stříbrná radostí spráskla ruce a zvolala: „Tak tě vítám zpátky, ty moje zlatíčko! Ani nevíš, jak jsi mi chyběl!“
15
Roald Dahl_Avlez Kifla.indd 15
5.8.2019 11:51:26
Právě v takových chvílích si pan Hups ze všeho nejvíc přál, aby si to mohl s Alfíkem vyměnit a stát se želvou. A teď se dostáváme k jednomu jasnému květnovému ránu, kdy se stalo něco, co panu Hupsovi dočista změnilo život a vlilo mu novou energii do žil. Zrovna se nakláněl přes zábradlí svého balkonu a pozoroval, jak paní Stříbrná dává Alfíkovi snídani. „Tady máš srdíčko z hlávkového salátu, miláčku,“ švitořila paní Stříbrná. „A tady kousek čerstvého rajčátka a ještě trochu křupavé celerové natě.“ „Dobré ráno, paní Stříbrná,“ pozdravil ji pan Hups. „Alfík dneska vypadá báječně.“ „No není úžasný!“ zvolala paní Stříbrná a rozzářeně se na něj nahoru usmála.
16
Roald Dahl_Avlez Kifla.indd 16
5.8.2019 11:51:27
Roald Dahl_Avlez Kifla.indd 17
5.8.2019 11:51:28
„Naprosto úžasný,“ odpověděl pan Hups, ale nemyslel to vážně. A jak tak pozoroval usměvavou tvář paní Stříbrné, která k němu zdola vzhlížela, asi po stopadesáté si pomyslel, jak je pěkná, roztomilá, dobrosrdečná a laskavá. Až ho z toho samou láskou rozbolelo srdce.
Roald Dahl_Avlez Kifla.indd 18
5.8.2019 11:51:28
„Jen bych si přála, aby trošku rychleji rostl,“ řekla paní Stříbrná. „Každé jaro, když se probudí ze zimního spánku, zvážím ho na kuchyňské váze. Představte si, že za celých těch jedenáct let, co ho mám, nepřibral víc než tři deka! To je skoro jako nic!“ „A kolik teď váží?“ zeptal se pan Hups. „Dvacet deka,“ odpověděla paní Stříbrná. „Asi jako grape fruit.“ „No, však ony želvy rostou pomalu,“ pravil vážně pan Hups. „Zato se mohou dožít až sta let.“ „To já vím,“ řekla paní Stříbrná. „Ale stejně bych byla ráda, kdyby ještě trochu povyrostl. Vždyť je chudák jako za groš kudla.“ „Mně se zdá, že je tak akorát,“ prohlásil pan Hups. „To tedy není!“ vykřikla paní Stříbrná. „Zkuste se vžít do jeho kůže. Jak hrozně si musí připadat, když je takhle mrňavý! Každý přece chce jednou vyrůst!“
19
Roald Dahl_Avlez Kifla.indd 19
5.8.2019 11:51:28
„Vy byste si opravdu moc přála, aby vyrostl, viďte?“ ozval se pan Hups, a už když to říkal, v hlavě se mu rozsvítilo a dostal neuvěřitelně báječný nápad. „To víte, že ano!“ zvolala paní Stříbrná. „Dala bych za to nevímco! Viděla jsem na obrázcích obří želvy, které jsou tak velikánské, že na nich lidé dokonce jezdí! Kdyby Alfík něco tako vého viděl, zezelenal by závistí!“
Roald Dahl_Avlez Kifla.indd 20
5.8.2019 11:51:29