Issuu

INTUITIVNÍ PEDAGOGIKA ROZHOVORY S IRIS JOHANSSONOVOU

THOMAS PEDROLI

Intuitivni pedagogika.indd 1

25.2.2019 13:05:11

Intuitivni pedagogika.indd 2

25.2.2019 13:05:11

PŘEDMLUVA

V roce 2009 mi Iris Johanssonová poprvé řekla, že před patnácti lety začala zkoumat novou komunikační dimenzi. Do té doby o tom skoro s nikým nemluvila. Byl jsem zvědavý, a tak jsem se zeptal, jestli bychom s ní mohli uspořádat o nové dimenzi seminář. Okamžitě souhlasila a řekla: „Můžete mě zkusit ,vyždímat‘ a zeptat se mě na všechno, co jsem zjistila.“ A tak jsme v roce 2010 uspořádali první seminář o čtvrté komunikační dimenzi a pokračujeme v tom rok co rok, abychom Iris k tématu „vyždímali“. Ačkoli Iris na konci každého semináře opakuje, že teď už víme všechno, co ona sama, pokaždé odhalíme další aspekty nové komunikační dimenze. Rozdíly mezi třetí a čtvrtou komunikační dimenzí se ukázaly obzvlášť zřetelně, když jsme si s Iris hráli. Iris má natolik jasnou představu o rozdílu mezi oběma dimenzemi, že mohla ve stejných rolích komunikovat z pohledu obou komunikačních dimenzí. Jejich odlišnosti byly díky tomu naprosto zjevné. Na posledních dvou setkáních jsme navíc skupinu sestavili tak, aby ji tvořili z poloviny mladší a z poloviny starší lidé. Společně jsme se pokusili osvětlit rozdíly mezi 3

Intuitivni pedagogika.indd 3

25.2.2019 13:05:11

komunikačními dimenzemi, do kterých se obě skupiny narodily. Jsem rád, že si dal Thomas tolik práce a zpracoval rozsáhlý audiomateriál, který vznikl v průběhu seminářů s Iris. Prostřednictvím této knihy zpřístupnil její myšlenky a výsledky jejího zkoumání čtvrté komunikační dimenze širokému okruhu lidí. Při čtení přeji všem čtenářům podnětné vnitřní procesy. Dieter Schwartz

Intuitivni pedagogika.indd 4

25.2.2019 13:05:11

ÚVOD

Iris Johanssonovou jsem poznal v roce 2002. Tehdy jsem ji pozval, aby se podílela na semináři intuitivní pedagogiky. Během semináře jsme se zhruba devadesáti účastníky připravovali další tříleté školení. Pohledy na to, jak by mělo vypadat, se různily a emoce, které při těchto jednáních vznikaly, byly velmi výbušné. Když bylo zřejmé, že se během jednání neshodneme, nabídla Iris, že bude moderovat setkání se všemi devadesáti účastníky. Poté, co krátce vysvětlila pravidla setkání, nechala promluvit jednotlivě každého účastníka. Někteří měli jen krátký proslov, projevovali vypjaté emoce, jiní si stěžovali na organizaci nebo začali plakat, další přicházeli s různými myšlenkovými koncepty. Iris přijala všechny příspěvky přátelsky, se zájmem a s klidem. Občas položila věcnou otázku a předala slovo dál. Trvalo to víc než dvě hodiny, než všichni promluvili a kruh se uzavřel. Úžasné bylo, že potom nám stačilo už jen dvacet minut rozhovoru na to, abychom našli shodu nad konceptem školení a dalším postupem! Až mnohem později jsem pochopil, díky čemu byl tenhle zázrak možný! Iris poslouchala tím způsobem, že se všichni zúčastnění cítili bez výjimky bezpečně 5

Intuitivni pedagogika.indd 5

25.2.2019 13:05:11

a pochopení. Všechny příspěvky vyslechla zcela bez hodnocení. Každý tak mohl mít pocit, že je přijímán, mohl pociťovat a vnímat sebe namísto toho, aby své emoce nasměroval ven tím nebo jiným směrem. Když z atmosféry vyprchaly emocionální náboje, objevila se řešení, mezi nimiž bylo možné zvolit, a shodě už nestálo nic v cestě. Tehdy mi došlo, že Iris je mistryní v komunikaci, od níž se chci hodně naučit! Řešení, která z rozhovoru vyplynula, vydržela ostatně dobrých dvanáct let a přispěla k tomu, že vzdělávání v intuitivní pedagogice se zúčastnily stovky lidí. Zarážející je, že Iris je autistka! Vždyť právě autisté musí na poli komunikace překonávat tolik překážek! V autobiografii Jiné dětství popisuje Iris svou ohromující cestu, která vedla nakonec k tomu, že je dnes velmi žádanou specialistkou v komunikaci. V posledních letech mluvila Iris opakovaně o tom, že lidé narození po roce 1990 vstupují do zcela nové komunikační dimenze a že rozdíly mezi mladší a starší generací nelze popsat jen obvyklým generačním konfliktem. Vlivem zásadní změny paradigmatu nastává společenský, kulturní a ekonomický obrat. Nové paradigma se hlásí už dlouho, i když se mnozí lidé, kteří se narodili před rokem 1990, ještě pokoušejí křečovitě držet starého a také mu opravdu věří. Situace dětí a mladých lidí je dnes proto nanejvýš složitá. Mnozí jsou v současnosti znejistěni do té míry, že mnohdy ztrácejí odvahu s dospělými komunikovat. Je bolestně zřetelné vidět, že v našich vzdělávacích institucích pracujeme z větší části s metodami, myšlenkami a věroukou z 19. století. V této knize jsem shrnul náhledy Iris na přechod ze třetí ke čtvrté komunikační dimenzi, jak ona sama tuto 6

Intuitivni pedagogika.indd 6

25.2.2019 13:05:11

změnu paradigmatu nazývá, do podoby rozhovoru. Jde o víc než čtyřicet hodin audiozáznamu. Při zpracování textu jsem se snažil zachovat v mnoha ohledech velmi originální formulace. Iris často používá slova v jiném než běžném významu nebo si vymýšlí nové pojmy. Pro lepší pochopení jsem na konec knihy zařadil slovníček „řeči Iris“. Otázky v textu pocházejí od mnoha různých účastníků semináře. Odpovědi na ně jsou vždycky znovu překvapující, originální a nové a současně velmi precizní, aktuální a člověka vedou dále. Doufám, že kniha přispěje k tomu, že čtenář získá hlubší pochopení sebe, své komunikace s druhými a svých vlastních možností, jak přispět k nezbytným a potřebným proměnám společnosti. Ve čtvrté dimenzi se už procesy nedějí tak lineárně, jak jsme byli zvyklí ve třetí dimenzi, tedy od „a“ přes „b“, „c“, „d“ na začátku až k „zet“ na konci. V tomto smyslu můžete knihu číst i jiným způsobem – například ji otevřete na místě, které vás zaujme, a odtud se necháte vést k úplně jiné kapitole. Potom zjistíte, že vám chybí základy z úvodu, tak se tam vrátíte, a podobně. Celou tu dobu nemáte před sebou výsledek, ale vnímáte v sobě, co ve vás rozpohybovává myšlenky a jak se k nim stavíte. Thomas Pedroli

Intuitivni pedagogika.indd 7

25.2.2019 13:05:11

KOMUNIKAČNÍ DIMENZE PRIMÁRNÍ A SEKUNDÁRNÍ Ve tvém projevu se opakují slova, která se všeobecně zdaleka tolik nepoužívají. Mohla bys říct něco o tom, jak používáš pojmy „primární“ a „sekundární“? Pojmy „primární“ a „sekundární“ jsou pro mě hodně důležité. Nejde přitom o buď – anebo. Primární je to základní, když není nic jiného. Sekundární je to, v čem v naší civilizaci působíme, konáme. V primárním světě neexistuje možnost volby: děláme jen a jedině to, k čemu máme v ten daný okamžik přístup. Když se v primárním světě cítíme uvnitř sebe v bezpečí, můžeme přejít do sekundárního světa, působit tu, a přitom zůstat uvnitř sebe v bezpečí, spokojenosti a důvěře k sobě samým. Když máme strach (což nemusí nutně znamenat, že to vědomě pociťujeme, strach může mít jen tělo), pak bude strach řídit naše chování i v sekundárním světě. Když jednáme na základě strachu nebo nedůvěry, vidíme potíže, problémy a nebezpečí, všechno to, co nás ruší, co nám brání a co nás omezuje. Když jsme v bezpečí, vidíme možnosti a naše myšlení je připouští. Předpokladem k tomuto stavu je něco, co nazývám „orodičování“. 9

Intuitivni pedagogika.indd 9

25.2.2019 13:05:12

Když v „primárním“ neexistuje možnost volby, jaký význam mají morálka a představa hodnot? V primárním neexistuje možnosti volby ve smyslu, co je správné nebo špatné, jako to je v sekundárním. V primárním existuje jen náš smysl pro to, co je konstruktivní, existuje touha po tom, žít tento smysl a následovat ho. To je také původním smyslem slova „svědomí“. Když nekultivujeme primární, ale dovolíme sekundárnímu, aby nastoupilo na místo primárního, pak vytváříme morálku. Morálka nevzniká z důvěry, ale z nedůvěry. Staví před nás řadu podmínek, kterým se máme přizpůsobit. A pokud se těmto podmínkám nepřizpůsobíme, budeme potrestaní. Morálka vznikla proto, abychom se stali dobrými lidmi, jako kdybychom jimi už nebyli, když jsme v bezpečí. Všechna dogmata, představy o morálce a ideály, jací bychom měli být, jsou omyl, protože my se k nim v zásadě vůbec nehodíme. To proto, že staví na základní představě, že člověk je špatný a měl by se stát dobrým, a také na tom, že nedokonalost je ostuda, špatná a zlá, a že to perfektní, to úplné je to, co je dobré! Tímto způsobem se má člověk přizpůsobit, vyvinout velké úsilí, aby byl dobrý. Že by člověk mohl být dobrý, je obrovské nedorozumění většiny! Protože žádný člověk není ani dobrý, ani špatný, on prostě je! Život prostě JE, to je skutečnost a není v ní obsaženo žádné hodnocení. Předpokladem života je nedokonalost. Pokud by nebyla nedokonalost, nebyl by důvod k vývoji, a tím ani k pohybu. A když není pohyb, není život. To by pak existovaly jen kameny!

Intuitivni pedagogika.indd 10

25.2.2019 13:05:12

PRVNÍ DIMENZE: ŽIVOT V LOKÁLNÍM SPOLEČENSTVÍ První komunikační dimenze vzniká při setkání lidí, kteří utvoří společenství. Ve Švédsku existovala přibližně do roku 1850 jen tato komunikační dimenze. Lidé žili lokálně, na jednom místě, a během jednoho dne se mohli na vzdálenost pěší chůze setkat s ostatními. Žili svým tempem. Od rána, kdy vstali, až do večera, kdy si šli lehnout, pracovali. Protože v této době neexistovalo pohodlí v podobě centrálního topení, začalo se bez velkého přemýšlení hned po ránu topit. Chleba nebylo možné koupit, takže si ho pekli sami. Přibližně devadesát procent času během dne bylo třeba věnovat nezbytným činnostem. Ve společenství bylo k dispozici všechno, co bylo zapotřebí k tomu, aby lidé rozuměli životu. V tom byla jednoznačnost a společné vnímání skutečnosti. Zběhlost ve znalostech a dovednostech nebyla verbální, ale spočívala v tom, že člověk něco uměl. Čím hlubší byla schopnost a znalost toho, jak přežít, tím hlouběji byl člověk propojený se svou spokojeností. To platí ostatně celkově v životě i dnes. Děti tehdy jednoduše následovaly životní rytmus svých rodičů a byly součástí všeho, co dělali dospělí. Tím, že u toho byly, se všechno naučily. Lidé mluvili málo pomocí vět, spíš používali jednotlivá slova, aby naznačili, co bylo třeba. Sice si mysleli to nebo ono, ale tolik se tomu nevěnovali. Byli spíše přítomní v životě „tady a teď“. Byli spokojení a měli pocit bezpečí, zatímco vykonávali nejrůznější činnosti, a to i když si dělali starosti, jestli budou mít dost jídla. Věděli, že v zásadě umějí všechno, co potřebují. 11

Intuitivni pedagogika.indd 11

25.2.2019 13:05:12

Nové informace se dozvídali na nedělní mši v kostele od faráře, který měl kontakt se světem a přístup k novinkám. Bylo mnohem méně konfliktů, protože všichni lidé sdíleli stejný život, stejnou kulturu a řeč. To neznamená, že by neexistovalo i hodně nespokojenosti nebo že by se lidé navzájem nepomlouvali, to existovalo také! Nemateriální a materiální, nehmotné a hmotné bylo daleko víc než dnes prožíváno jako spojené, jako jednota. Lidé měli útěchu v Bohu. Ti chytřejší přenechali Bohu veškeré hodnocení a tresty, nemysleli si, že by k tomu byli lidé oprávněni. Mnozí jiní se už tehdy stavěli do pozice Boha a hodnotili, soudili a trestali.

DRUHÁ DIMENZE: VĚDĚNÍ Z VĚTŠÍ VZDÁLENOSTI K první dimenzi se později postupně přidala druhá, aniž by ta první zmizela. Změna přišla se společenským vývojem, který nazývám sekundárním. Stát požadoval, aby všechny děti chodily do školy, aby se všichni učili to samé. Povinná školní docházka byla ve Švédsku zave dena v roce 1842 a teprve v roce 1910 se prosadila v celé zemi. Mnozí rodiče nechtěli, aby jejich děti chodily do školy, protože tím se jim dostávala do hlavy spousta nepodstatných, „podivných“ informací a začaly jinak myslet. Povinná školní docházka byla přitom zavedena právě proto, aby přiměla rodiče posílat děti do školy. Když se podíváme na situaci dnes, je to přesně naopak! Teď žáci chodí do školy z donucení a rodiče jsou zoufalí, když nemohou přimět své děti k tomu, aby do školy šly. 12

Intuitivni pedagogika.indd 12

25.2.2019 13:05:12

V první dimenzi se lidé hodně zabývali Bohem a vírou. Ti, kdo řídili zemi, však chtěli oddělit světské od náboženského. Ve škole se proto děti měly učit světské věci odděleně od náboženských, od věrouky. Ve druhé dimenzi se lidé naučili číst a psát. Z toho se vyvinulo odlišné myšlení, jiný způsob, jak nazírat svět – říkám tomu sekundární myšlení, více vnějškové. Knihtisk umožnil, že lidé mohli dostávat denně zprávy z celé země a několikrát do týdne lokální zprávy. Elektřina umožnila vyrábět světlo. Objevilo se rádio. Na začátku to nebylo tak, že by se v rádiu mluvilo volně, spontánně – všechno se četlo: zprávy, předpověď počasí, knihy. Nahrála se a vysílala klasická hudba, což bylo neuvěřitelně fascinující. Na začátku bylo elektrické vedení tak nedokonalé, že bylo třeba vypnout všechna světla, aby bylo možné rádio vůbec poslouchat. Seděli jsme ve tmě a nábožně poslouchali. Nové „módní“ informace ale zůstaly víc vně každodenního života, nespojily se s ním. Bylo zajímavé slyšet, co se odehrávalo někde o kousek dál, ale první dimenzi to zatím moc neovlivnilo. To až po několika generacích. Lidé znali život v první dimenzi a pro to nové, co přicházelo zvenku, bylo nejprve třeba porozumění vyvinout. Všechny dimenze vždy existovaly v „atmosféře“* současně. Lidé jako Koperník nebo Archimedes porozuměli něčemu novému. Byli to sice jen jednotlivci, ale ostatní to pak mohli použít. Všechno, co mohou lidé * Pojmem „atmosféra“ (Atmosphäre) rozumí autorka nikoli vzdušný obal Země, ale myšlenky či vnitřní stavy lidí v místnosti; sumu informací, které sice nejsou vnímatelné běžnými smysly, ale disponovaní jedinci v nich dokážou „číst“ a vy užívat je (pozn. red.).

Intuitivni pedagogika.indd 13

25.2.2019 13:05:12

kdy vyvinout nebo vynalézt, je už přítomné v konstituci Vesmíru. Je to tady, když tu není nic jiného. Většina dnešních dospělých, kteří se narodili před rokem 1990, žije ve třetí komunikační dimenzi. Co to znamená?

TŘETÍ DIMENZE: SVĚT VSTUPUJE DO OBÝVACÍHO POKOJE Uvědomme si, že dosavadní dimenze zůstávají a přichází nová. V první dimenzi jsme doma v naší malé vesnici, ve druhé dimenzi si uvědomíme, že žijeme v nějaké zemi, a ve třetí komunikační dimenzi se staneme světoobčany. Technologicky přibyla televize. Pomocí televize můžeme vidět obrazy z celého světa a dívat se na ně ze svého obývacího pokoje. Tak dostaneme vhled do různých zeměpisných oblastí, do divoké přírody, do cizích měst a tak dále. Obrazy začal člověk dostávat i z území, která byla dříve na mapě bílá, nedostupná, například z Afriky. K tomu se přidalo to, že jsme díky vynálezu parního stroje a později spalovacího motoru získali možnost cestovat výrazně dál než dosud: nejprve uvnitř hranic našeho státu, později do jiných částí světa. Postupně zmizely celní kontroly a přibylo mnohem více dopravních prostředků – auta, lodě, letadla, díky nimž bylo možné pohybovat se na mnohem větší vzdálenosti. To změnilo ve srovnání s první a druhou dimenzí naše myšlení a náš způsob vyjadřování. Mohli jsme si dopřát luxus, koupit si volný čas a pohodlí. Tím se stalo s lidmi něco podivného. 14

Intuitivni pedagogika.indd 14

25.2.2019 13:05:12

Pokud strávíme devadesát procent dne tím, abychom se postarali o nezbytnosti, nejsme současně zaměstnáni různými myšlenkami – odsudky, posuzováními, trestáním a nemáme žádné psychické potíže. Ale pokud potřebujeme na nezbytnosti jen dvě nebo tři hodiny denně, a navíc bychom si i na ně mohli někoho najmout, pak získáme určité množství času, který použijeme na to, abychom vydělali peníze, za které si můžeme koupit pohodlí. Tím nebo jiným způsobem se přizpůsobíme a časem se cítíme využití a nespokojení. Pak máme dojem, že za naši snahu nedostáváme odpovídající mzdu. Máme nekonečné množství času, které nazýváme volným časem, v němž se můžeme rozhodovat, co chceme dělat. To označujeme jako „štěstí“. V tom se skrývá velké množství myšlenkových omylů. Jsou tak všeobecné, že jim podléhají skoro všichni lidé, a proto se stávají nedorozuměními většiny. Tento problém se pak snažíme vyřešit tím, že si vytváříme vnější bezpečí, protože věříme, že to je štěstí. Kupujeme si stále více věcí, domů, aut, lodí a chalup nebo chat. Tím se stáváme dobrými spotřebiteli. Zvyšujeme přírůstek. Ekonomizujeme bytí. Znamená to, že se musíme víc a víc starat o to, abychom mysleli na věci, abychom o ně pečovali. Všímáme si toho, že nás to omezuje. Současně k nám prostřednictvím zpravodajství z celého světa pronikají informace o chudobě a to nám ubližuje, vyvádí nás to z vnitřní spokojenosti, protože vědomě nerozumíme tomu, že na tom nic nezměníme. Zajistili jsme si bezpečí ve vnějších věcech a uvěřili jsme, že s větším množstvím vnějších věcí vznikne větší bezpečí. A v tom sami sebe obelháváme. 15

Intuitivni pedagogika.indd 15

25.2.2019 13:05:12

Je ještě jedna myšlenka, kterou jsme sami sebe obelhali, a sice že „vědění není nikdy těžké nést“. To se ale mýlíme. Vědění, které používáme, není vůbec těžké nést. Ale všechno vědění, které nepoužíváme, celou dobu volá po tom, abychom ho použili. To je velmi těžké nést. Dobrou věcí ve třetí dimenzi je, že je méně válek než dřív. To platí především pro západní „civilizovaný“ svět, kde je většina obyvatel pevně usazena ve třetí komunikační dimenzi. V rozvojovém světě je větší tendence k ozbrojeným konfliktům. Ale až ve třetí dimenzi se lidé dozvěděli, kolik válek už bylo. Třetí dimenze proměnila celou civilizaci mnohem víc než první dvě dimenze: proměnila to, jak uvažujeme, jak se díváme na sebe samé a jak se díváme na svět. To zní tak, jako by při přechodu z druhé ke třetí dimenzi existovalo hodně manipulace! Ano, tak to bylo! Byl za tím záměr. Člověk měl být osvícen novými informacemi. V první dimenzi měli lidé spokojenost sami v sobě bez ohledu na to, jak se jim dařilo, ale takoví lidé nejsou vhodní k tomu, aby se stali konzumenty, spotřebiteli. V přírůstkovém hospodářství, v ekonomii růstu je zapotřebí lidí, kteří konzumují. Proto byli do této situace lidé vmanipulováni a hledělo se na to, aby to primární bylo překryto sekundárním. Celá myšlenka o ekonomického růstu staví na tom, co všechno mohou lidé mít, po čem mohou toužit, ale s čím pak nebudou spokojeni. To se vyrábí a má se to kupovat. Při přechodu mezi první a druhou dimenzí šlo mnohem více o možnost uživit všechny lidi, bylo to v době explozivního nárůstu počtu obyvatel. Starým způsobem 16

Intuitivni pedagogika.indd 16

25.2.2019 13:05:12

by to bývalo nešlo. Když se společnost rozvinula do té míry, že všichni měli co jíst, měli střechu nad hlavou atd., byla zde šance přestat se zabývat stálým růstem a přejít na ekonomii potřeb. Ale vzniklo přání ještě většího luxusu a tím celá manipulace teprve pořádně začala. V tom se ukazuje nedokonalost života. Věci, které jsme nejdřív vynalezli jako konstruktivní, jsou časem používány destruktivně. Kdo tehdy vlastně manipuloval? Byli to lidé ve vládě, v církvi a ve vědě. Když vyvíjíme nové dimenze, abychom porozuměli světu, jsme tím buď okouzleni a vrhneme se do tohoto způsobu pozná ní, nebo dostaneme obrovský strach a vytěsníme to. V obou případech jsme otevřeni manipulaci. A vždycky, když někdo vidí, že lidé sebou nechají manipulovat, má velké pokušení toho využít. To je podstata psychologických her, které vždy pocházejí od jednotlivých lidí. Pokaždé je možnost vytlouct z něčeho peníze. Například jedna organizace vybrala obrovské množství oblečení, aby je poslala do chudé země a pomohla tam lidem, kteří trpěli mrazem. Na místě se o přerozdělení oblečení postarala další organizace: roztřídila ho podle hodnoty a prodala ho. Vytvořila tak status. Některé kusy oblečení byly hodnotnější a byly prodány dráž. Tím se po nich vytvořila touha, lidé chtěli dostat raději drahé věci a udělali všechno pro to, aby na ně sehnali peníze, i když kvůli tomu museli hladovět. Lidé, kteří byli chudí, tak ještě více zchudli. To, co bylo míněno dobře, se stalo problémem růstu. Možnost k manipulaci vzniká, jakmile vytvoříme trh, v dobrém i ve špatném. 17

Intuitivni pedagogika.indd 17

25.2.2019 13:05:12

Ve třetí dimenzi se uskutečnila změna paradigmatu. Zemědělská společnost se proměnila v průmyslovou. Průmyslová společnost byla utvářena ekonomií růstu místo ekonomií potřeb, která panovala do té doby. Pracovní situace se změnila. Aby mohla průmyslová společnost vzniknout, byly podporovány malé rodiny, které tvořily jakési jádro a které bylo možné snadno přesadit na místa, kde se soustředil průmysl. Tak se společnost přemístila do měst. Předtím žilo asi devadesát procent obyvatel na venkově ve velkorodinách. Během přibližně padesáti let se tento poměr otočil a na vesnicích zůstalo jen málo lidí, většinou staří lidé. Dokud nebyla uspokojena potřeba lidí po nových produktech a vynálezech, jako byly pračky, ledničky, myčky, kávovary a podobně, bylo možné konzumem bezmezně manipulovat. Začátkem devadesátých let však měli lidé přibližně všechno, co si mohli přát, a už nejevili takovou chuť dál a dál spotřebovávat. To ohrozilo stát a bohaté, protože přicházeli o své vysoké příjmy. Prostřednictvím bank vyvolali krizi, ale nikdo nepočítal s tím, že by přinesla takovou nedůvěru v růstovou ekonomii. Tak tomu ale bylo. Svět dospělých byl tímto vývojem zasko čený, zmatený a znehybněl. Vedlo to k velkému množství konkurzů, k nezaměstnanosti a k tomu, že si lidé brali život, protože přišli o své domy. Jak si vysvětluješ skutečnost, že první dimenze trvala dlouho, druhá byla kratší a třetí ještě kratší? Když se lidé učí číst, psát a počítat, vyvinou se velmi rychle určité části mozku. Když jsou tyto dovednosti přístupné většině obyvatel, urychluje to vývoj. Změna paradigmatu ke čtvrté dimenzi proběhla opravdu 18

Intuitivni pedagogika.indd 18

25.2.2019 13:05:12

razantně a přechod k páté a šesté bude ještě rychlejší, protože se mění kapacita mozku. Jak to, že čtení, psaní a počítání proměňuje kapacitu mozku? Člověk si při svém narození přináší na svět tisíckrát víc schopností, než kdy v životě využije. Má schopnosti, které by mohl použít kdekoli na světě, v jakémkoli myslitelném století, aby si poradil v jakýchkoli podmínkách. Co člověk v určitou dobu vymyslí, závisí na tom, co už bylo vyzkoumáno, co z vyzkoumaného je všeobecně přístupné a jak je to načasováno. Je to vzor vývoje mezi tisíci jinými. Flexibilní myšlení se rozvíjí ve čtvrté dimenzi úplně jiným způsobem než ve třetí, druhé a první dimenzi. To je také důvod, proč teď už nefunguje škola třetí komunikační dimenze. Zmocňuje se mě velká zvědavost, jak popíšeš čtvrtou dimenzi! Jak vypadá tahle nová komunikační dimenze, do které vrůstá nová generace?

ČTVRTÁ DIMENZE: DIGITÁLNÍ VĚK Vždycky je důležité vědět, že předchozí dimenze zůstávají a že se k nim přidává něco nového, co zásadně proměňuje myšlení. A tady se dostávám na tenký led, protože sama jsem svým datem narození čtvrté dimenzi hodně vzdálená. Mladí lidé mohou moje závěry poopravit! V devadesátých letech bylo třeba změnit hospodářství, protože bankovní krize všechno zpochybnila. Lidé, kteří byli zmámení vírou v růstovou ekonomii 19

Intuitivni pedagogika.indd 19

25.2.2019 13:05:12

a v to, že peníze se dají dělat z peněz, byli úplně zmatení. Ti mladší si ale všimli toho, že tyto ideje nejsou udržitelné a že se už nemohou spolehnout ani na růstovou ekonomii, ani na dospělé, kteří si se situací evidentně nevěděli rady. Mladší lidé pro sebe objevili smysl pro „tady a teď“. Už nemohli žít z tradice a ani pro „později“. Ve stejnou dobu se stala angličtina řečí, kterou lze komunikovat všude na světě, a rozvinula se celá oblast informačních technologií. Tím vznikla jedna změna paradigmatu. Nicméně všude ještě působí čtyřicátníci, jsou na rozhodujících místech. Je jich hodně a stojí v cestě vývoji. Většina starších lidí se nachází ve třetí dimenzi, někteří dokonce ještě ve druhé, a nemají tušení, jak mají se změněnou situací naložit. A přesto se situace mění, protože všichni mladí lidé se už rodí do nové dimenze. Ta se projevuje zvláštním způsobem: člověk žije lokálně, ale myslí a komunikuje globálně. To, co přichází ve čtvrté dimenzi, je opravdová komunikace. Částečně je to dáno skutečností, že existuje řeč, která víc a víc zahrnuje celý svět, tedy angličtina. To vede k tomu, že se lidé na celé zeměkouli učí anglicky, a to stále víc prostřednictvím počítače. Čím dřív děti zacházejí s počítačem, tím dřív se dostanou do způsobu myšlení a komunikace čtvrté dimenze. Vlastní kultura a ostatní kultury jsou vnímány úplně jiným způsobem. Ve čtvrté dimenzi se člověk stává mnohem víc globálním, mizí hranice. Na této úrovni stojí často stěna mezi myšlením ve třetí a ve čtvrté dimenzi, neboť ve čtvrté dimenzi existuje úplně nová možnost rozvíjet svou konstituci. Kromě toho ti, kteří se narodí do čtvrté dimenze, nemají takový sklon uvěřit, že skutečné bohatství souvisí 20

Intuitivni pedagogika.indd 20

25.2.2019 13:05:12

s množstvím peněz. Daleko víc je zajímá to, aby rozvinuli své schopnosti a část z nich zpeněžili, aby se mohli zajistit, a jinak chtějí žít kvalitativně bohatý život. Lidé ze třetí dimenze si dělají neuvěřitelné starosti o to, co ohrožuje růstovou ekonomii. Zřídka věří, že hospodářství může fungovat i jinak. Ale může! Je však těžké učit starého psa novým kouskům. O možných změnách je mnohem snazší povídat si s mladými lidmi než s lidmi nad třicet let. Není to prostě i běžný generační konflikt? To určitě taky. Ale ten se k tomu spíš přidává. Společnost třetí dimenze je postavená na tom, že si člověk vydělává na chleba v potu tváře a že se vytváří nadbytek, ve kterém může žít celá země. To se teď ve čtvrté dimenzi víc a víc mění. Člověk má větší zájem o to, aby se lokálně spojil se sebou a s druhými, aby tím získal základ, díky němuž může růst do výšky a do šířky. Proto jsou teď děti ve škole mimořádně stresované, protože jsou nuceny k něčemu, co s nimi vůbec nerezonuje. Přesto se pokoušejí zvládat, co se po nich chce. Proto to jde se školními výsledky tak z kopce. Ovšem dolů jdou jen výsledky třetí dimenze. Vlastní život dětí a to společné, co spolu zažívají, se rozvíjí dobře, to neupadá. Obtížné je to s tím, co po nich požaduje třetí dimenze. Ti, kteří se narodili přibližně po roce 1990, disponují úplně jiným obrazem světa než lidé dříve narození. Nový způsob vidění obrazů má v sobě mnohem více možností k pohybu. Tento nový způsob vidět obrazy ve vztahu ke starému způsobu můžeš porovnat s někým, kdo si pořizuje fotografie na památku 21

Intuitivni pedagogika.indd 21

25.2.2019 13:05:12

ve srovnání s někým, kdo fotografuje, aby zachytil a vyjádřil nálady a pocity, jak to dnes dělá například Facebook. V první dimenzi bylo základem pro vnímání reality prosté bytí ve společenství a sdílení v životě. Teď máme Instagram, kde jsou prezentovány obrázky, které něco sdělují, jsou zachyceny kdekoli na světě, je možné je vidět kdekoli na světě a mohou sdělovat pocity. Tímto způsobem můžeme vidět, jak se lidé mají a jaké pocity chtějí vyjádřit. V tom je už něco ze šesté dimenze, kde se vyjadřujeme bez řeči. Ta navazuje znovu na první dimenzi, kde měl člověk pocit domova, s tím rozdílem, že teď má člověk tento pocit globálním způsobem. Ve čtvrté dimenzi můžeme pozorovat velké změny, které se dějí s naší celou civilizací, z globální a současně lokální perspektivy, a především se můžeme uvolnit ze systémů strachu, ve kterých vězíme, a místo toho pozorovat fenomény, v nichž se nacházíme. Na dětech, které se rodí od devadesátých let, můžeme vidět, že jsou napojeny na lokální prostředí a současně žijí v globálním světě. I když nejsou napojeny lokálně, hledají po celý čas lokální orientaci, aby mohly existovat v globální orientaci, aniž by ztratily pocit sebe sama. Rozdíl v porovnání se třetí dimenzí je ten, že ve třetí dimenzi se lidé přizpůsobují veřejnému či obecnému místo toho, aby se orientovali podle lokálního. To je velký rozdíl, protože děti čtvrté dimenze nemají zájem o to, přizpůsobovat se společenskému systému, to jim nedává smysl. Ve škole, která je organizovaná ještě plně na principech třetí dimenze, to zlomí děti, které se orientují úplně jinak. Tam téměř není šance na porozumění. 22

Intuitivni pedagogika.indd 22

25.2.2019 13:05:13

Jak mohu jako člověk ze třetí dimenze vůbec komunikovat s někým ze čtvrté dimenze? Jak mezi námi může vzniknout porozumění? Najdeme si něco, o čem chceme mluvit, uvědomíme si, co o tom víme, a přeformulujeme to ve fenomén – aby se z toho stalo tvrzení, které je současně otázkou, tedy bez hodnocení. Když něco formulují lidé ze třetí dimenze, stává se to rychle produktem. Potom je z toho pouhá informace, a ne něco, o čem lze dál mluvit. Když to přeformulujeme do fenoménu, už se o tom mluvit dá. Třetí dimenze často vyžaduje diskusi, ale čtvrtá chce rozhovor, dialog! Nesetkávám se s mnoha lidmi přes padesát, kteří to umějí.* Jak zjistím, že jsem udělal ze svého tématu produkt? Když si všimneš, že se druhý chce přizpůsobit, že si myslí, že musí být pro nebo proti tomu, co jsi řekl. Potom můžeš říct: „Počkej chvilku, řeknu to ještě jinak!“ Můžeš to vzít zpátky a formulovat to ještě jednou jako fenomén. Rázem vznikne rozhovor, jednoduše je tu! Ve čtvrté dimenzi jde celou dobu o komunikaci. Tam všechno ztrácí svou hodnotu, pokud to nejde komunikovat. V komunikaci je člověk v intimitě se sebou a v otevřenosti, ve které je současně silný i jemný a zranitelný. Je také otevřený vzájemnosti. S tématem se hází jako s míčem z jednoho místa na jiné a může i víckrát * Lidé čtvrté dimenze jsou silněji ukotveni v primárním světě, kde neexistuje hodnocení. Zároveň jsou pro ně informace spojené s osobními pocity a prožitky. Nehodnotí. Těmto prožitkovým informacím bez hodnocení říká Iris Johanssonová fenomény. Navazuje tak na fenomenologickou tradici Goetha a Husserla.

Intuitivni pedagogika.indd 23

25.2.2019 13:05:13

změnit barvu. Tímto způsobem dochází u všech zúčastněných k vývoji. Vývoj ke čtvrté dimenzi se děje globálně. Různé země jsou různě daleko. V některých zemích přecházejí z první přímo do čtvrté dimenze, bez okliky přes druhou a třetí dimenzi. Navštívila jsem před nedávnem Bolívii. Vysoko v horách, tam, kde je mnoho izolovaných vesnic, se lidé dostanou do města jen jednou do roka. Ve vesnici začala fungovat škola čtvrté dimenze. Impulz přišel ze strany vlády. Prezidentem je indián Aymara, který z této oblasti pochází. Děti chodí do školy jeden týden v měsíci a učí se teorii. Zbylé tři nebo čtyři týdny jsou doma a zapojují se do lokálních činností, jako je chov lam a podobně. Tímto způsobem získávají znalosti a dovednosti, které se pro ně stanou důvěrně známými, přirozeně si je osvojí. Když nedostanou práci ve velkoměstě, mohou žít na vesnici a budou se umět o sebe postarat. Každá vesnice také dostala počítač a internetové připojení. Byl umístěn do zvláštního domu ve středu vesnice. Pečují o něj jako o něco, co si zaslouží tu největší pozornost. Když se děti vrátí ze školy, stávají se učiteli ostatních ve vesnici a učí je, jak zacházet s počítačem, a celou řadu dalších věcí. A to je komunikace přecházející z první dimenze přímo do čtvrté. Nikdo neví, jak to ovlivní společnost, ale už teď je vidět, že dětem, které to zažily, se v navazujícím vzdělávání daří lépe než dětem z města. Jedním z důvodů je pravděpodobně to, že mají velkou motivaci a chuť chodit do školy, když se mezitím několik týdnů věnovaly řemeslným činnostem. A chtějí všechno, co je se školou spojené: jít do vesnice, znovu se potkat s přáteli, učit se spoustu nových věcí. Navíc si to všechno přinášejí domů a tam to mohou učit druhé! Do školy se chodí 24

Intuitivni pedagogika.indd 24

25.2.2019 13:05:13

od šesti do šestnácti let. Ti, kteří pak chtějí dál studovat, se ubytují u příbuzných v La Paz nebo v jiných velkoměstech. Ve vesnici, kde jsem byla, působil profesorský pár. Postavili si dům a observatoř na nedaleké hoře. Děti k nim večer chodily dívat se na hvězdy. A teď naopak, jak mohu jako mladý člověk vést rozhovor s člověkem ze třetí dimenze tak, aby se kvůli naší odlišnosti nerozpadl? Tím, že budeš důsledně dbát na to, abys byl sám sebou, a vyjasníš si, že to není ohrožující. A když pak někdo řekne něco, s čím nesouhlasíš, můžeš vzít jedno ze slov nebo jednu větu té osoby a přeformulovat ji ve fenomén. Například: „Myslíš toto: …?“, a zformuluješ to tak, že to bude znít jako tvrzení, které obsahuje otázku. Tvůj partner v rozhovoru bude asi trochu zmatený a možná řekne: „Ale to je přece totéž, co jsem řekl!“ Potom můžeš říct: „Aha, rozuměl jsem dobře, že…?“ a řekneš to ještě jednou. Pokračuješ v tom tak dlouho, až bude možné mluvit s tím člověkem ve fenoménech. Mnozí, kteří jsou ve třetí dimenzi a používají jako komunikační prostředek počítač, jsou schopni tento způsob komunikace rozpoznat. Řada lidí ale používá počítač jen způsobem třetí dimenze, tedy ke sledování televize, filmů a čtení zpráv. Jsou hry Pära Ahlboma typické pro čtvrtou dimenzi? Rozvoj smyslů má větší význam než předtím. Ve čtvrté dimenzi se ví mnohem víc než předtím, že bohatství je v nás. Jak myslíme, co děláme, co umíme, to si neseme v sobě, ať jdeme kamkoli, nikdo nám to nemůže vzít. V tom Pär Ahlbom předbíhá svým talentem dobu. Porozuměl tomu, že komunikace souvisí s rozvojem smyslů. 25

Intuitivni pedagogika.indd 25

25.2.2019 13:05:13

Pärovy hry a cvičení jsou zároveň přemostěním do páté komunikační dimenze. Jsou něčím úplně jiným než hry s pravidly, rolemi a soutěží. Pärova hra staví na možnosti být spokojený uvnitř, spolupracovat s druhými a žít s nimi v harmonii, jednoduše díky původní radosti z bytí. A to je vlastním základem společenství. Pär synchronizuje celosvětovou hru tak, že nepotřebuje slova, všichni mohou na sebe reagovat, interagovat spolu a komunikovat. Pär vyvinul pátou dimenzi před jejím příchodem. Souvisí se čtvrtou dimenzí skutečnost, že v současnosti umí hodně lidí číst z „atmosféry“? To s tím přímo nesouvisí, ale čtvrtá dimenze umožňuje, že můžeme mluvit o informacích z „atmosféry“. Věda například zjistila, že je možné mluvit o temné hmotě.

PÁTÁ DIMENZE: SYNCHRONICITA Můžeš říct víc o páté dimenzi? Mé výklady k páté a šesté dimenzi jsou v tuhle chvíli spekulativní, protože v kultuře ještě nejsou tak přítomny jako předchozí čtyři. Je to teprve budoucnost. Co ale mohu vnímat, pochází především z toho, že se rozšířilo vědomí těch, kdo se narodili po roce 1990. Díky tomu, že dnes dostáváme informace odkudkoli na Zemi, můžeme také vnímat, že věci vznikají nebo se konají současně. Z toho můžeme rozpoznávat věci, které přijdou v páté dimenzi. Také v našem vlastním životě můžeme pozorovat (například když se potkávají, kříží dvě cesty), jak je svět vlastně malý, i když je zároveň tak velký. 26

Intuitivni pedagogika.indd 26

25.2.2019 13:05:13

Nemohu říct o páté dimenzi o mnoho víc, než že v ní jde o synchronizaci. Jak se to celé projeví, je spekulace. Když jsem byla malá a pohybovala jsem se hodně v tom, co jsem nazývala „vnějškem“, vnímala jsem často v „atmosféře“ lidské proudy, které se prolínaly či křížily. To mě hodně bavilo, ale nechápala jsem, že tomu ostatní lidé nerozumějí. To však bylo dlouho předtím, než jsem pochopila, jak lidé fungují a jak se může vypnout jejich přirozené fungování. Když o někom říkáš, že má nadání pro pátou dimenzi, co vidíš? Že ten člověk má nadání vnímat, když se potkávají, kříží lidské proudy. K tomu patří, že se pohybuje svým vlastním tempem, protože jinak vůbec nemůže tyto proudy vnímat. Tahle skutečnost se mi vyjasnila, když jsem byla určitý čas nucena spolupracovat s jedním ve Švédsku nepříliš oblíbeným mužem. Měl zvláštní talent si všimnout, kdy, a dokonce v jakou roční dobu bude určitá hudba v budoucnu populární. Skoro vždycky měl pravdu. U mladých lidí, kteří zpívali v některé z talentových soutěží, dokázal předpovědět, kdo se stane slavným a kdo ne. Věděl přesně, koho oslovit, a tomu pak řekl: „Za pět let ti zavolám!“ Většina zpěváků, kteří jsou dnes ve Švédsku známí, se proslavila díky němu. To je sice triviální oblast, ale díky němu jsem pochopila, jak funguje synchronizace. Jiným příkladem jsou dirigenti. Ti trénují zcela viditelně synchronizaci. Timing a synchronizace spolu úzce souvisejí. Timing je vědomá synchronizace. Při synchronizaci se setkávají různé události a skutečnosti a společně fungují. Vy to budete moci zažít, protože už je to v pohybu. 27

Intuitivni pedagogika.indd 27

25.2.2019 13:05:13

ŠESTÁ DIMENZE: POROZUMĚNÍ BEZ ŘEČI Říkáš, že odlišuješ šest komunikačních dimenzí. Jak vypadá ta šestá? Šestá dimenze leží mnohem dál v budoucnosti, o ní mohu říct ještě méně. Souvisí se skutečností, že víc a víc lidí dnes umí číst z „atmosféry“. Ale v zásadě to není pravda. Není to tak, že stále víc lidí to umí, protože všichni lidé mají tento talent. Je to podobné jako hlas, který můžeme používat. Máme tuto schopnost ve své podstatě a teď ji začínáme rozvíjet a používat jako překladatelské centrum. Znamená to, že lidé spolu budou moci mluvit interkulturně, i když nebudou ovládat stejnou řeč. V překladatelském centru si ale porozumějí. Tenhle fenomén jsem pozorovala už v několika případech. Všechny roky, kdy jsem pracovala v Rusku, jsem měla někoho, kdo překládal. Často to bylo tak, že mi stačilo, aby překladatelka jen přemýšlela, jak něco přeloží, a už jsem rozuměla. Pak jsem mohla hned odpovědět. Někdy dokonce stačilo, když překladatelka stála vedle osoby, jejíž slova měla překládat. A já jsem už rozuměla, co ta osoba říká, ačkoli jsem neuměla slovo rusky. I naopak to bylo tak, že často začala překládat odpověď dřív, než jsem vůbec odpověděla. Tuhle překladatelku jsem si pokaždé přála. Často se mi také stalo, že jsem se setkala s lidmi, jejichž řečí jsem vůbec nemluvila, a přesto jsem jim rozuměla. Jaké to bude mít dopady na civilizaci na Zemi, nevím, ale vidím, že je to něco, co se právě rodí v dorůstající generaci. Ale jestli se šestá dimenze zcela rozvine, bude záviset na tom, jak se bude vyvíjet civilizace. 28

Intuitivni pedagogika.indd 28

25.2.2019 13:05:13

Jak to myslíš? Když zničíme životní prostředí natolik, že v něm člověk nebude moci přežít, zhroutí se celý systém luxusu, ve kterém teď žijeme. Potom se lidé vrátí k tomu, že budou spolu mluvit, spojí se do menších skupin a budou organizovat své přežití. A začneme nanovo s první komunikační dimenzí.

Intuitivni pedagogika.indd 29

25.2.2019 13:05:13