0040588

Agatha Christie

Smysluplná

vražda K A LI B R

Smyslupna_vrazda_06_(imprimatur).indd 3

17.06.2019 14:12:13

Přeložila Julia Salcherová

They Do It with Mirrors Copyright © 1952 Agatha Christie Limited. All rights reserved. The AC Monogram is a trade mark, and AGATHA CHRISTIE, ­MARPLE and the Agatha Christie Signature are registered trade marks of Agatha Christie Limited in the UK and elsewhere. All rights reserved. This edition was published in 2019. Translation entitled SMYSLUPLNÁ VRAŽDA Copyright © 2019 Agatha Christie Limited. All rights reserved. ISBN 978-80-7617-614-0

Smyslupna_vrazda_06_(imprimatur).indd 4

17.06.2019 14:12:13

PRVNÍ KAPITOLA

Paní Van Rydocková odstoupila od zrcadla a lehce si vzdychla. „Tak tohle musí docela určitě stačit,“ mírně natočila tvář. „Myslíš, že to bude stačit, Jane?“ Slečna Marplová pochvalně pokývala nad Lanvanelliho módní krea­cí hlavou. „Ty šaty mi připadají velice krásné,“ řekla. „Šaty jsou celkem dobré,“ pravila paní Van Rydocková a znovu vzdychla. „Tak mi je sundejte, Stephanie!“ To platilo služebné. Obstarožní šedovlasá služebná s úzkými sevřenými ústy opatrně položila šaty do napřažených rukou paní Van Rydockové. Paní Ruth Van Rydocková, v perfektně sešněrovaném korzetu, stála před zrcadlem v broskvově zbarveném saténovém kombiné. Její stále dobře formované nohy objímaly jemné nylonky. Tvář pod nánosem drahé kosmetiky, pečlivě udržovaná pravidelnými masážemi, vypadala z jisté vzdálenosti dosud jako dívčí. Dokonale upravené vlasy byly skoro bez šedin a leskly se lehce namodralou barvou. Pokud jste se (5)

Smyslupna_vrazda_06_(imprimatur).indd 5

17.06.2019 14:12:13

AGAT HA C HR I S T I E

PIANO

(6)

Smyslupna_vrazda_06_(imprimatur).indd 6

17.06.2019 14:12:14

S M YS L U P L N Á V RAŽ DA

na paní Van Rydockovou dívali, bylo skoro nemožné představit si, jak asi vypadá ve skutečnosti. Vše, co mohou peníze pro vzhled ženy udělat, zde bylo vykonáno a podávalo svědectví o masážích, dietách a pravidelném cvičení. Ruth Van Rydocková pak vesele pohlédla na svou přítelkyni. „Myslíš, Jane, že by lidé mohli poznat, že jsme stejně staré?“ Slečna Marplová odpověděla upřímně. „Jsem si jista, že nikoliv,“ řekla přesvědčivě. „Obávám se ale, že já na svůj věk vypadám.“ Šedovlasá slečna Marplová měla měkkou růžovou tvář a pomněnkově modré nevinné oči. Vypadala přesně tak, jak má postarší dáma vypadat. „Nu, myslím, Jane, že skutečně na svoje léta vypadáš,“ zašveholila paní Van Rydocková. Náhle se zasmála. „Já taky, ale jinak. Ve skutečnosti si o mně jistě všichni říkají právě jen: To je ohromné, jak si ta stará bába udržuje postavu. Všichni vědí moc dobře, že jsem stará. A bože, hlavně se tak cítím.“ Těžce usedla na brokátovou židli. „Můžete jít, Stephanie.“ Stephanie posbírala šaty a odešla. „Stará dobrá Stephanie,“ prohodila za ní Ruth Van Rydocková. „Už je u mě víc jak třicet let. Je to jediné stvoření, které ví, jak na tom doopravdy jsem, Jane. Ale potřebuji si s tebou popovídat o něčem úplně jiném.“ Slečna Marplová se poněkud předklonila a její milá tvář zpozorněla. Celá působila v tomto luxusním a procovsky přezdobeném hotelovém světě jaksi nepatřičně. Byla oblečena do černých a vysloveně staromódních šatů, v rukou držela velkou nákupní kabelu, ale i přesto vypadala každým coulem jako dáma. „Musím říct, že mám starost o Carrie-Louisu, Jane.“ (7)

Smyslupna_vrazda_06_(imprimatur).indd 7

17.06.2019 14:12:14

AGAT HA C HR I S T I E

„Carrie-Louisu?“ Slečna Marplová opakovala to ­jméno pobaveně. Už jeho zvuk vyvolával vzdálené vzpo­mínky. Penzionát ve Florencii. Růžolící anglická dívka Jane z Cathedral Close, dvě americké sestry, děvčata Martinova, Američanky vzrušující britské dívky svým kuriózním jazykem i přímočarou vitalitou. Američanka Ruth byla už tehdy vysoká, dychtivá všeho a vždy sama se sebou nanejvýš spokojená. Carrie-Louisa, původně Caroline-Louisa, zase drobná, křehká, okouzlující a zasněná. „Kdys ji viděla naposled, Jane?“ „Hodně dávno,“ odpověděla slečna Marplová. „Už to musí být nějakých pětadvacet let. Stále si ovšem píšeme, přinejmenším na Vánoce.“ Přátelství je podivná záležitost. Ona, mladá Jane Marplová, a dvě Američanky. Jejich cesty se rozdělily hned po penzionátu, ale přátelství zůstalo, aby se stalo starým přátel­stvím. Občasné dopisy, ale pravidelná vánoční blahopřání. Ruth, která měla domov – nebo spíš domy – v Americe, vídávala Jane častěji. Jako naprostá většina bohatých Američanů byla Ruth světoobčankou. Do Evropy přijížděla povětšinou každoročně, minimálně ale jednou za dva roky, a vždy spěchala stihnout Londýn, Paříž i Riviéru a v obráceném pořadí zase zpátky; stále byla připravená a ochotná strávit část svého času se starými přáteli. Mnohokrát se takhle ­setkaly. V hotelu Claridge, Savoy, Berkeley nebo Dorchester. Přátelská večeře nebo oběd, nadšené vzpomínání, uspě­ cha­né a cituplné brzy na shledanou. Žena jako Ruth pochopitelně nikdy neměla čas navštívit St. Mary Mead a sleč­ nu Marplovou také ani nenapadlo něco takového očekávat. Všichni máme své životní tempo. Ruth patřila do typu presto, zatímco slečnu Marplovou plně uspokojovalo adagio. (8)

Smyslupna_vrazda_06_(imprimatur).indd 8

17.06.2019 14:12:14

S M YS L U P L N Á V RAŽ DA

A tak to byla Američanka Ruth, kterou slečna Marplová vídávala častěji než její sestru Carrie-Louisu žijící v Anglii. S tou se nesetkala dobrých pětadvacet let. Vypadá to podivně, ale je to docela přirozené, protože když žijete ve stejné zemi, předpokládáte, že k setkání s přáteli dojde i náhodně, a nic vás proto nenutí zařídit je za každou cenu jako v případě stále ještě mimořádné cesty přes Atlantik. K náhodným setkáním ovšem nedojde, pokud žijete v diametrálně odlišném společenském prostředí. Cesty Carrie-Louisy a slečny Marplové se nikdy neproťaly. Tak to prostě je. „Proč máš o Carrie-Louisu starost, Ruth?“ Ruth pokrčila rameny. „To je na tom to nejpodivnější a taky asi to, co mě znepokojuje nejvíc. Žádný faktický důvod totiž nemám.“ „Není nemocná?“ „Je velmi křehká, ale to byla odjakživa. Nemyslím, že teď je slabší, než bývala kdykoli dřív. Pokud jde o zdraví, je na tom stejně dobře jako my dvě.“ „Je snad nešťastná? Něco ji trápí?“ „To už vůbec ne. Ani náhodou.“ Představit si Carrie-Louisu nešťastnou bylo pro slečnu Marplovou taky nemožné; třebaže i v životě Carrie-Louisy byly jistě momenty, kdy prostě nešťastná být musela. Ale vymykalo se to konkrétní představě. Zmatená, to ano. Nedůvěřivá? Také. Ale nešťastná? Carrie-Louisa? Ne, to nikdy. V tomhle měla paní Van Rydocková pravdu. „Carrie-Louisa,“ řekla, „žila vždy klidně a vyrovnaně. Ve skutečnosti ale asi netuší, jak takový opravdový život vypadá. A to je možná to, co mě děsí ze všeho ­nejvíc.“ „Její postavení…,“ začala slečna Marplová. Nedokončila větu a potřásla hlavou. „Ne,“ řekla pak rozhodně. (9)

Smyslupna_vrazda_06_(imprimatur).indd 9

17.06.2019 14:12:14

AGAT HA C HR I S T I E

„Kdepak, to není ono,“ zavrtěla hlavou Ruth Van Rydocková. „Car­rie-Louisa měla, na rozdíl od nás, vždycky vznešené ideály. V mládí jsme je měly všechny, bylo to součástí módy. Od mladých dívek se navíc taková věc očekává. Mladé dívky přece musejí mít ideály. Ty ses, pokud si vzpomínám, Jane, chtěla stát ošetřovatelkou v leproserii a já měla být jeptiška. Tyhle nesmysly ovšem člověka přejdou. Předpokládám, že jednou z věcí, která ideály úspěšně zničí, je manželství. Co těch se týká, pak jsem myslím byla vcelku úspěšná.“ Slečna Marplová si pomyslela, že Ruth se snad vyjádřila až příliš jemně. Ruth se provdala celkem třikrát a ve všech případech si vzala velmi bohatého muže. Všechny rozvody dokázaly zvýšit její bankovní účet, a nepřinesly žádné pocity zatrpklosti. „Pochopitelně,“ podotkla paní Ruth, „vždycky jsem byla tvrdá, ale díky tomu jsem se zase nikdy nezklamala. Vůbec jsem od života – a to zásadně – neočekávala příliš mnoho, a hlavně jsem nikdy neočekávala příliš mnoho od žádného muže. Proto jsem byla úspěšná a proto nemám ani jednu hořkou vzpomínku.“ Pokrčila rameny. „Tommy a já jsme stále výbornými přáteli, Julius se mnou často konzultuje názory na pohyb akcií.“ Náhle jí tvář znachověla. „Víš, teď mě napadá, co mě na Carrie-Louise asi děsí nejvíc. Neustále se vdává jen za úplné cvoky.“ „Cvoky?“ „Přesně tak! Lidi s takzvanými ideály. Carrie-Louisa nikdy nevyrostla ze svých mladických ideálů. Bývala to taková hezká, dokonce snad až moc hezká sedmnáctka, když s vykulenýma očima poslouchala starého Gulbrandsena a jeho báječné plány týkající se toho, co je třeba učinit pro lidstvo. Bylo mu přes padesát, když si ho vzala. Vdovce s dospělými dětmi… ( 10 )

Smyslupna_vrazda_06_(imprimatur).indd 10

17.06.2019 14:12:14

S M YS L U P L N Á V RAŽ DA

Ale udělala to jen díky jeho filantropickým vidinám. Vždycky seděla jako zařezaná a okouzleně poslouchala jeho bláboly. Přesně jako Desdemona Othella. Ještě štěstí, že se tam nevyskytl žádný Jago, aby tu selanku zničil. Navíc Gulbrandsen stejně nebyl černoch. Snad Švéd nebo něco takového.“ Slečna Marplová zamyšleně pokyvovala hlavou. Jméno Gulbrandsen je světově známé, ale zřejmě ne v Americe a ve společenských kruzích, k nimž Ruth náleží. Byl to muž, který mimořádným obchodním talentem, bystrostí, a současně však i poctivostí vybudoval bohatství tak monumentální, že filantropie zůstala jediným způsobem, jak ho využít. Jméno mělo svůj zvuk díky Gulbrandsenovu fondu, Gulbrandsenovým studijním stipendiím, Gulbrandsenovým domům pro nemajetné a ze všeho nejznámější Gulbrandsenově škole pro syny těžce pracujících mužů. „Ona si ho nevzala kvůli penězům. Carrie-Louisa ne. Ale kdybych to byla já, udělala bych to právě jen pro peníze. Nevím, co by se stalo, kdyby nezemřel, když jí bylo dvaatřicet. To je pro vdovu velice nadějný věk. Má už manželskou zkušenost, ale stále ještě dost času přizpůsobit se něčemu novému.“ Její staropanenská posluchačka lehce pokyvovala hlavou a současně si v mysli promítala vdovy, které poznala ve vsi St. Mary Mead. „Nejspokojenější jsem byla,“ pokračovala paní Ruth, „když se Car­rie-Louisa provdala za Johnnieho Restaricka. On si ji samozřejmě bral jen kvůli penězům, a i kdyby to přesně tak nebylo, určitě by si ji nevzal, pokud by je neměla. Johnnie byl sobec, rád se dobře bavil, byl sice dost líný, ale o hodně spolehlivější než cvok. Všechno, co chtěl od života, bylo dobře si žít. Bylo by se mu líbilo, kdyby Carrie-Loui­sa chodila k těm nejlepším švadlenám, měla jachty a auta – kdyby si zkrátka velkolepě užívala spolu s ním. Tento druh muže je bezpečný. ( 11 )

Smyslupna_vrazda_06_(imprimatur).indd 11

17.06.2019 14:12:14

AGAT HA C HR I S T I E

Dej takovému chlapovi jeho pohodlí a luxus, a bude přítulný a spokojený jako kotě. Jeho zájmy o scénografii a všecky ty divadelní věci jsem prostě nikdy nebrala vážně. Nadšená ale byla opět Carrie-Louisa. Viděla v tom umění s hodně velkým U a vždycky, když už ho to přestávalo bavit, nasměrovala ho do toho prostředí zpátky. Pak padl na tu příšernou Jugoslávku, která po něm okamžitě hmátla, zamotala mu hlavu a Carrie-Louisu odstrčila na druhou kolej. Nic se mu ale příliš měnit nechtělo – kdyby o to Carrie‑Louisa opravdu stála a kdyby byla malounko citlivější, trpělivější a měla malounko víc pochopení, vrátil by se k ní.“ „Měla ho hodně ráda?“ chtěla vědět slečna Marplová. „V tom je právě ten vtip. Já tomu doopravdy moc nevěřila, ale ona se zachovala v celé té záležitosti tak absolutně velkoryse – jenže to se samo sebou rozumělo, ona totiž je velkorysá. Ohledně rozvodu si dělala veliké starosti – chtěla, aby se co nejrychleji mohl znovu oženit. Dokonce mu nabídla, že si nechá oba chlapce z jeho prvního manželství, protože to tak pro ně bude lepší. Takže ubohému Johnniemu nezbylo, než že si tu strašnou ženskou vzal a prožil s ní šest měsíců, až s ním nakonec v záchvatu zuřivosti sjela autem do propasti. Říkají sice, že to byla nehoda, ale já tvrdím, že to musel být ten její nezvladatelný vztek.“ Tady se paní Van Rydocková na okamžik zarazila, vzala do ruky zrcátko a chvíli se v něm pátravě zkoumala. Pak uchopila pinzetu a vytrhla si vlas. „A co udělá Carrie-Louisa? Nic jiného, než že se provdá za dalšího cvoka, za Lewise Serrocolda. Opět muž s ideály. Tím nechci říct, že by jí nebyl zcela oddaný, to ani v nejmenším, ale je to zase člověk, který chce napravovat život celému lidstvu. Dobře víš, že tohle může a musí udělat každý nanejvýš jen sám se sebou.“ ( 12 )

Smyslupna_vrazda_06_(imprimatur).indd 12

17.06.2019 14:12:14

S M YS L U P L N Á V RAŽ DA

„To opravdu nechápu,“ řekla slečna Marplová. „Tyhle záležitosti jsou módní a mění se stejně jako šaty. Mimochodem, viděla jsi, má drahá, jaké sukně nás Christian Dior nutí nosit příští léto? Ale kde jsem to byla… Aha, ano. Móda. Ta platí i ve filantropii. Za časů starého Gulbrandsena bývalo módní věnovat se vzdělání. Jenže tahle móda už je tatam. Vstoupil do toho stát a jeho úředníci. Každý dnes pokládá vzdělání za své právo, ale ani trochu už nepřemýšlí o tom, čeho se mu vlastně dostává. Dnes letí zločinnost mládeže. Všichni ti mladí lumpové a potenciální kriminálníci. Kdekdo je do toho blázen. Máš vidět Lewise Serrocolda, jak mu oči za tlustými brýlemi jiskří nadšením, když o tom začne mluvit. A mluví o tom pořád. Šílí z toho. Jeden z těch chlapů nezlomné vůle, schopných žít denně o chlebu a vodě, věnujících všechnu svou energii smysluplnému a bohulibému cíli! A Carrie-Louisa mu to zase všechno hltá, jako vždycky. Mně se to nelíbí. Měli schůzi správní rady fondu, a díky tomu se teď všecko točí kolem nového velkého projektu. Celé to předělali na zařízení pro mladistvé zločince – převýchovný ústav včetně psychiatrů, psychologů a toho všeho, co k tomu dnes patří. Lewis a Carrie-Louisa tam žijí obklopeni lidmi, kteří zřejmě nebudou úplně v pořádku. To místo je přeplněno nadšenci, terapeuty a vybranými pedagogy, z nichž dobrá polovina jsou úplní blázni. Cvoci, samí cvoci, a uprostřed mezi nimi moje malá Carrie-Louisa.“ Ruth se opět odmlčela a bezradně pohlédla na slečnu Marplovou. Ta se rozpačitým hlasem zeptala: „Ale tys mi stále ještě neřekla, Ruth, čeho se vlastně do­ opravdy bojíš?“ „Už jsem ti řekla, že nevím. A že je to přesně to, co mě děsí. Nedávno jsem se tam zastavila na krátkou návštěvu. Po ( 13 )

Smyslupna_vrazda_06_(imprimatur).indd 13

17.06.2019 14:12:14

AGAT HA C HR I S T I E

celou dobu jsem prostě cítila, že je tam něco v nepořádku. Je to v atmosféře toho domu. Vím, že se nemýlím. Prostě to vím. Na atmosféry domů jsem citlivá. Vždycky jsem byla. Říkala jsem ti už, jak jsem zapřísahala Julia, aby prodal obilnářské akcie, co měl, těsně předtím, než to krachlo? Neměla jsem tehdy pravdu? Něco je tam v nepořádku. Jenže já nedovedu říct co nebo proč. Jsou‑li to ti mladí kriminálníci anebo třeba dům v sousedství. Je tam Lewis, zcela zaujatý svým posláním, a Carrie-Louisa, bůh jí žehnej, která rovněž nevnímá nic jiného. Nevidí, neslyší nic než krásné zvuky, krásné myšlenky a nádher­né výhledy. Tuze hezké, ale ani dost málo praktic‑ ké. Existuje přece taková věc jako zlo a já nechci víc, Jane, než aby ses hned teď spakovala, jela tam a zjistila, oč vlastně jde.“ „Já?!“ vykřikla slečna Marplová. „Proč já?“ „Protože máš na tyhle věci odjakživa nos! Vždycky jsi vypadala tak sladce a nevinně, ale nikdy tě nic nepřekvapilo a pokaždé jsi správně věřila jen v to nejhorší.“ „To nejhorší bývá bohužel až příliš často pravda,“ odtušila slečna Marplová. Paní Van Rydocková se zatvářila neutrálně. „Nechápu, odkud se v tobě bere tak skeptický názor na lidské povahy. Žiješ přece v té své roztomilé a klidné vesnici, v té ukázce starého a dosud nezkaženého světa.“ „To si myslíš, Ruth, protože jsi na vsi nikdy nežila. Ale věci, které se dějí v té naší malé, roztomilé a klidné vesnici, by tě asi hodně překvapily.“ „Můj bože. Dovolím si ovšem říct, že podle mě tebe nepřekvapují. Takže, pojedeš do Stonygates a zjistíš, co je tam vlastně v nepořádku? Uděláš to?“ „Moje milá Ruth, bojím se, že by to byla příliš obtížná záležitost.“ ( 14 )

Smyslupna_vrazda_06_(imprimatur).indd 14

17.06.2019 14:12:14

S M YS L U P L N Á V RAŽ DA

„Vůbec ne. Už jsem to celé promyslela. Nerozzlob se na mě, ale už jsem ti připravila půdu.“ Ruth se odmlčela a zkoumavě se zadívala na slečnu ­Marplovou. Pak si zapálila cigaretu a pustila se do vysvětlování. „Musíš uznat, Jane, že život bývá spíš těžký. V téhle zemi je to tak už od konce války. Zvlášť pro lidi v důchodu, s ­malým, jistým a neměnným příjmem, lidi, jako jsi třeba ty, Jane.“ „Máš úplnou pravdu. Bezpochyby. Ale díky laskavosti, opravdu neobyčejné laskavosti svého synovce Raymonda…, nevím, co bych si bez jeho pomoci počala.“ „Klidně zapomeň na svého synovce,“ mávla rukou paní Van Rydocková. „Carrie-Louisa o tvém synovci nic neví. A pokud snad ví, pak ne víc, než že je to spisovatel, a pravděpodobně ani netuší, že také tvůj synovec. Carrie-Louise jsem vysvětlila, že s naší drahou Jane je to moc špatné. Někdy ani kloudně nemá co do úst, a je ovšem příliš hrdá na to, aby se s žádostí o pomoc obrátila na své staré přátele. Není samozřejmě vůbec možné jí vnutit nějaké peníze, to rozhodně ne, ale nabídnout jí příjemný, dlouhý a ničím nerušený odpočinek v rozkošné krajině, uprostřed přátel, se spoustou jídla a bez jakýchkoli starostí…“ Ruth se dramaticky odmlčela a potom poněkud vyzývavě dodala: „Tak už začni, konečně mi vynadej!“ Slečna Marplová však pouze vykulila své pomněnkové oči, byla jen mírně překvapena. „Proč bych se kvůli tomu měla zlobit, Ruth? To je velmi jemný, chytrý a zároveň příjemný přístup. Jsem si jista, že na Carrie-Louisa to zabrala.“ „Píše ti. Doma tě od ní čeká dopis. Jane, doopravdy se necítíš ani trochu uražená? Nemyslíš, že jsem se dopustila neodpustitelné drzosti? Nevadí ti to?“ ( 15 )

Smyslupna_vrazda_06_(imprimatur).indd 15

17.06.2019 14:12:14

AGAT HA C HR I S T I E

Slečna Marplová po krátkém zamyšlení odpověděla: „Jet do Stonygates jako víceméně politováníhodný objekt šlechetného skutku a na základě falešného předpokladu? Ne, vůbec se nezlobím. Zvlášť, když je to podle tebe nutné. Myslím, že v tom s tebou i souhlasím.“ Paní Van Rydocková se na ni zadívala. „Souhlasíš? Proč? Tys něco slyšela?“ „Neslyšela jsem nic, vůbec nic. Jen to tvoje vyprávění. Ale vím, že nejsi žádný zmatkář, Ruth.“ „Nevím však nic konkrétního.“ „Vzpomínám si,“ řekla slečna Marplová zamyšleně, „jak jsem jednou v neděli ráno, byla to druhá adventní neděle, seděla v kostele za Grace Lambleovou a měla o ni čím dál tím větší starost. Věděla jsem, že je s ní něco v nepořádku, strašně moc v nepořádku, ale nebyla jsem schopna určit, co to je. Zcela jasně jsem cítila, že jí hrozí nebezpečí.“ „A bylo něco v nepořádku?“ „Jistě. Její otec, starý admirál, se už delší čas choval velice podivně. Hned následující den na ni zaútočil těžkou palicí a řval, že je antikrist, který se za jeho dceru jenom vydává. Málem ji zabil. Sám skončil v blázinci, ona se časem, za pár měsíců, v nemocnici uzdravila. Ale byla to až příliš vzrušující záležitost.“ „Takže tenkrát tu neděli v kostele jsi měla skutečnou předtuchu?“ „Já bych tomu snad ani neříkala předtucha. Ve své podstatě to bylo založeno na faktu, jak už tyhle věci bývají, třebaže člověk to většinou prostě včas nerozpozná. Grace Lambleová byla velice akurátní žena. Nikdy nebyla zapomnětlivá ani roztržitá. A tu neděli měla nedělní klobouk obráceně! Okolnosti, které ji přiměly nevšimnout si toho, jak si nasadila klobouk, musely být vážné. Ten den ráno po ní totiž otec hodil ( 16 )

Smyslupna_vrazda_06_(imprimatur).indd 16

17.06.2019 14:12:14

S M YS L U P L N Á V RAŽ DA

mramorové těžítko a to rozbilo zrcadlo. Popadla klobouk a spěchala do kostela. Úzkostlivě se snažila před služebnictvem působit normálně, aby si ničeho nevšimli. Opakující se výstřelky svého drahého tatínka přehlížela. Nechtěla přiznat, že je pomatený, a všechno omlouvala jen jeho námořnickou náturou. Měla si včas uvědomit, jak na tom její otec doopravdy je… Od chvíle, kdy si začal stěžovat, že je neustále špehován svými nepřáteli. To jsou docela obvyklé příznaky. Takže moje předtucha nebyla v podstatě žádnou předtuchou, vyšla jsem prostě z odpozorovaného faktu.“ Paní Van Rydocková zírala na svou přítelkyni s nelíčeným respektem. „Možná, Jane,“ řekla, „že ten tvůj St. Mary Mead není zas až tak idylické zátiší, jak jsem si představovala.“ „Lidská povaha, má drahá, je všude úplně stejná. Jen ve městě je o něco těžší si všímat detailů. To je celé.“ „Takže do Stonygates pojedeš?“ „Samozřejmě že pojedu. Možná je to trochu nefér k mému synovci Raymondovi. Nechat lidi, aby se domnívali, že mě zanedbává. Naštěstí je ten milý hoch na šest měsíců v Mexiku. Takže než se vrátí, mělo by to být vyřízené.“ „Co bude vyřízené?“ „Pozvání Carrie-Louisy bude jen těžko na dobu neurčitou. Tři týdny, možná měsíc. To by mělo stačit.“ „Pro tebe, abys zjistila, co není v pořádku?“ „Pro mě, abych zjistila, co není v pořádku.“ „Nedostatkem sebedůvěry tedy rozhodně netrpíš,“ pravila paní Van Rydocková. „To tedy rozhodně ne!“ Slečna Marplová na ni pohlédla s mírnou výčitkou. „Milá Ruth, to ty mi věříš. Nebo to přinejmenším tvrdíš. Já tě mohu jen ujistit, že udělám všechno pro to, abych tě nezklamala.“ ( 17 )

Smyslupna_vrazda_06_(imprimatur).indd 17

17.06.2019 14:12:14

DRUHÁ KAPITOLA

Ještě předtím, než se slečna Marplová vydala na svůj vlak do St. Mary Mead (jako vždy ve středu, za zvláště zlevněné zpáteční jízdné), dala si práci s tím, že si přesně a systematicky prošla určité skutečnosti. „Carrie-Louisa a já si sice dopisujeme, ale omezuje se to většinou na společenské příležitosti – Vánoce, Velikonoce, narozeniny a tak. To je v podstatě vše. Proto bych se ráda, má milá Ruth, o něco podrobněji dozvěděla, co mě vlastně ve Stonygates čeká a na koho tam vlastně narazím.“ „O manželství Carrie-Louisy a starého Gulbrandsena určitě víš. Neměli spolu žádné děti a Carrie-Louisu to hodně mrzelo. Ovšem Gulbrandsen byl vdovec a z prvního manželství si přivedl tři dospělé syny. Později spolu s Carrie-Louisou jedno dítě adoptovali – holčičku, takové rozkošné malé stvoření. Říkali jí Pippa. Byly jí dva roky, když ji vzali za svou.“ „Jaký je její původ? Co vůbec víme o její minulosti?“ „Tak tohle já si nemohu pamatovat. Asi mi to ani nikdy neřekli. Možná ji dostali přes nějakou adopční kancelář nebo ( 18 )

Smyslupna_vrazda_06_(imprimatur).indd 18

17.06.2019 14:12:14

S M YS L U P L N Á V RAŽ DA

to bylo nechtěné dítě, o kterém se Gulbrandsen doslechl? Doopravdy, nemám ani tušení. Myslíš, že by to mohlo být důležité?“ „Nu, myslím si, že každý chce znát původ adoptivního dítěte. Ale pokračuj…“ „O něco později Carrie-Louisa zjistila, že je nakonec přeci jen těhotná. Od doktorů vím, že tohle se prý stává, a nikoliv zřídka.“ Slečna Marplová přikývla. „Ráda věřím.“ „Prostě se to stalo a mělo to prapodivné důsledky. Carrie-Louisa byla zmatená, nevím, zda mi rozumíš. Před adopcí by jistě šílela radostí, ale teď všechnu svou lásku a péči věnovala jen a jen Pippě. Prostě se cítila vůči P ­ ippě provinile. Do toho se jim narodila Mildred. Nebyla chudinka právě to, čemu říkáme sladké dítě. Byla po Gulbrandsenech. Solidní a čestní lidé, ale určitě ne dvakrát půvabní. A taky tak trochu suchaři. Carrie-Louisa plná obav z toho, aby adoptivní dceři nekřivdila, se Pippě věnovala víc než svému vlastnímu dítěti. Někdy si myslím, že Mildred to nenesla moc dobře. Taky proto, že Pippa vyrostla v nádhernou dívku, a Mildred moc krásy nepobrala. Erik Gulbrandsen zemřel, když jí bylo patnáct a Pippě osmnáct. Ve dvaceti se Pippa provdala za nějakého Itala. Markýz di San Severiano, nevrť nad tím ­hlavou, skutečný markýz, aristokrat, žádný pochybný dobrodruh. Pippa byla svým způsobem dědička, San Severiano by si ji ostatně bez toho nevzal, znáš Taliány! Gulbrandsen zanechal pro obě dcery, adoptivní i svou, stejný dědický podíl. Mildred si vzala jistého kanovníka Streta. Velice milý a příjemný muž, ale asi o deset až patnáct let starší než ona a trochu na hlavu, aspoň podle mého názoru. Ale bylo to myslím velice šťastné manželství. ( 19 )

Smyslupna_vrazda_06_(imprimatur).indd 19

17.06.2019 14:12:14

AGAT HA C HR I S T I E

Zemřel asi před rokem. Mildred se po jeho smrti vrátila do Stonygates, aby tam žila s matkou. Ale beru to příliš rychle a jednu nebo dvě manželské peripetie jsem vynechala. Musím se vrátit. Jak jsem řekla, Pippa si vzala Itala, a Carrie-Louisa díky tomu prožívala šťastné chvíle. Vždyť Quido San Severiano měl vybrané chování, byl velmi hezký a také vynikající sportovec. Po roce se Pip­pě narodila dcerka, ale matka při porodu zemřela. Příšerná tragédie, Quido byl z toho úplně vyřízený. Carrie-Louisa pendlovala mezi Itálií a Anglií, a právě tehdy se v Římě setkala s Johnniem Restarickem a vzala si ho. Taky markýz se znovu oženil. Souhlasil s tím, aby jeho dcerušku vychovávala v Anglii přebohatá babička. No a všichni se společně usadili ve Stonygates. Johnnie Restarick s Carrie-Loui­ sou, oba Johnnieho synové, Alexis a Stephen – Johnnieho první žena byla Ruska – i to děťátko, Gina. Oba chlapci mají Carrie-Louisu velice rádi; jezdívali do Stonygates na prázdniny a dosud tam tráví dovolenou. Mildred si pak vzala svého kanovníka. Potom přišla celá ta Johnnieho aféra s Jugoslávkou a rozvod. Myslím, že někdy v roce 1938 se pak Carrie-Louisa vdala za Le­wise.“ Paní Van Rydocková se odmlčela, aby nabrala dech. „Setkala ses někdy s Lewisem?“ Slečna Marplová zavrtěla hlavou. „Ne, já jsem Carrie-Louisu viděla naposledy někdy v roce 1928, když mě pozvala do Covent Garden na operu. Moc mě to tenkrát potěšilo.“ „Musíš vědět, že Lewis byl pro Carrie-Louisu velice vhodný partner. Stál v čele renomované účetní firmy. Samí lidé s diplomem z London School of Economics. Ti dva se setkali nejprve ohledně nějakých záležitostí souvisejících s Gulbrandsenovým fondem a školou, o které se jeho firma starala. ( 20 )

Smyslupna_vrazda_06_(imprimatur).indd 20

17.06.2019 14:12:14

S M YS L U P L N Á V RAŽ DA

Lewis byl dost zámožný, přibližně stejně starý jako ona a stoprocentně počestný a usedlý muž. Ale byl a je to cvok! Je posedlý převýchovou mladých zločinců.“ Paní Van Rydocková si povzdechla. „Jak už jsem říkala, Jane, ve filantropii také existuje móda. Za Gulbrandsena to bylo vzdělání. Ještě předtím se vařily dobročinné polévky…“ Slečna Marplová přikývla. „Skutečně, pamatuji si na svou matku. Portské a polévka z telecí hlavy pro nemocné…“ „Naprostá pravda. Výživa těla ovlivňuje myšlení. Ve zdravém těle zdravý duch. Ach jo. Potom se každý zbláznil do vzdělávání pracující třídy. Osvěta a tak. Časem to zase přešlo. Čekám, že brzy přijde opačná móda: nevěnovat se ani svým dětem a minimálně do osmnácti dbát o jejich negramotnost. Gulbrandsenovým aktivitám v té době začaly potíže, protože péči o vzdělání přebral na svá bedra stát. Nu a právě do toho přišel Lewis se svým nadšením pro nový, konstruktivní přístup k nezletilým zločincům. Dostal se k tomu přes svou profesi, když revidoval účty, které zfalšovali talentovaní mladí podvodníci. V Lewisovi rostlo přesvědčení, že ti chlapci vůbec nejsou vyšinutí, ale že jsou to spíš všestranně schopní a ­ nadaní mladí muži, jejichž talent nebyl jen správně ­uplatněn.“ „Na tom něco je,“ řekla slečna Marplová. „Ale ne docela. Pamatuji se…“ Náhle se zarazila a podívala se na hodinky. „Nesmím zmeškat vlak v 18.30.“ „Tak tedy, pojedeš do Stonygates?“ naléhala paní Van Rydocková. Slečna Marplová posbírala svá zavazadla – nákupní tašku a deštník – a pravila: ( 21 )

Smyslupna_vrazda_06_(imprimatur).indd 21

17.06.2019 14:12:14