0040572

SALLY HEPW ORTHOVÁ

RODINA ODVEDLE

RODI N A ODV E DL E Copyright © 2018 by Sally Hepworth All rights reserved Translation © Markéta Jansová, 2019 ISBN 978-80-249-3926-1

Rodina_odvedle.indd 2

30.5.2019 13:41:56

Oscarovi. Promiň, že jsem nenapsala knížku o dinosaurech.

Rodina_odvedle.indd 3

30.5.2019 13:41:56

Poděkování

Na to, aby bylo možné vdechnout nějakému příběhu život, je zapotřebí mnoho lidí. Tuto knihu byste teď v ruce nedrželi, nabýt mé nadané editorky Jennifer Enderlinové. Kdykoliv se dostanu do slepé uličky – a že se mi to stane pokaždé –, ohromně mě vždy uklidní vědomí, že jsi tu, abys mi pomohla. Velký dík patří též ostatním z nakladatelství St. Martin – asistentům, redaktorům, grafikům, lidem z prodeje a marketingu – za neocenitelnou roli, již zastávají v procesu uvádění knihy na trh. Jsem rovněž zavázána svým vydavatelům po celém světě, zejména pak Alexu Lloydovi, Cate Petersonové, Julii Stilesové a všem ostatním z PanMacmillan Australia. Mému agentovi Robu Weisbachovi: díky za tvé vedení a důvěru v mé schopnosti. Bez tebe bych tohle nikdy nedokázala, a nehodlám to ani zkoušet. Mým betačtenářům – Angele Langfordové, Dagmar Loganové, Emily Makivové, Keně Roachové, Inně Spitzkaiové a Jane Whartonové – díky za jejich skvělé návrhy a povzbuzující slova. Mým kamarádkám přes psaní, zejména pak Jane Cockramové, Anně Georgové, Meredith Jaegerové a Fran Wang-Wardové – děkuji, že jste četly pracovní verze knihy a dál jste je se mnou rozebíraly poté, co už to většina mých přátel vzdala.

Rodina_odvedle.indd 5

30.5.2019 13:41:56

Děkuji Oscare, Eloise a Clementine za to, že jste zůstali naživu, zatímco jsem setrvávala ve své tvůrčí jeskyni. Někteří by to označili za líné rodičovství, já tomu však raději říkám „zocelování“. A konečně velký dík Christianovi za praní prádla a placení daní. A za všechno ostatní. Prádlo a daně ale skutečně z duše nenávidím.

Rodina_odvedle.indd 6

30.5.2019 13:41:56

Celý život jsem po tobě toužila. Jako malá jsem s sebou všude tahala umělou panenku, kterou jsem strojila, krmila, přebalovala. Později jsem si v jednom kuse krátila čas vymýšlením jména pro miminko. V pubertě jsem se chytala každé příležitosti hlídat někomu děti a vždycky jsem si přitom představovala, že na boku namísto cizího dítěte nosím tebe. V čerstvých dvaceti jsem se touhou po tobě musela spíš tajit. Ženy přece měly chtít pracovat, cestovat, slavit úspěchy – mohly jsme všechno. Cesta mateřství však nebyla ani originální, ani odvážná či jinak zajímavá. Nebylo to něco, oč bylo nutné usilovat. Přesto jsem tě chtěla. Byl to pro mě tedy šok, když jsi svůj příchod o několik let později oznámila otupující bolestí. Žádné zahřívací kolo se nekonalo; nijak jsi mě na to nepřipravila. Ještě za mnou ani nezaklaply dveře od nemocničního pokoje a už jsem tlačila. Sestra se mě ani nezeptala na jméno a poslala mě rovnou rodit. Všechno to působilo spíš děsivě než jako nádherný zážitek.

Rodina_odvedle.indd 7

30.5.2019 13:41:56

1

ESSIE „Čerstvý vzduch!“ vyslechla si to ráno Essie od své matky. „Vezmi tu malou na čerstvý vzduch! Oběma vám to ohromně prospěje!“ Nato se Essie ocitla v improvizovaném úkrytu pod palmou, zatímco déšť bušil do nerezové skluzavky na nedalekém hřišti. Ještě před pár minutami bylo hezky. Krásný jarní den. Štrádovala si to podél Sandringhamské pláže, když se najednou začalo zatahovat – samozřejmě přímo v půli cesty, takže zpátky domů už by to nestihla. Co vlastně bylo na čerstvém vzduchu tak úžasného? Kdyby bylo po jejím, dala by přednost méně čerstvému a teplotně regulovanému vzduchu kdekoliv uvnitř. Kéž by tam mohla být právě teď, nejlépe v kavárně Cuppa Cottage, kde by z tradičního šálku upíjela lahodný English Breakfast. V ještě lepším případě by se však válela v posteli a doháněla tu miliardu nedospaných hodin z posledních osmi týdnů. Ale kdepak. Ona potřebovala čerstvý vzduch. Mia pod svou korbičkou tvrdě usnula (Essie zapochybovala o „čerstvosti“ jedovatých plynů, které ve spánku vdechovala). Jakmile by se však kočárek zastavil, okamžitě by se probudila a začala řvát. Essie se tak díky Mie stala přebornicí v manipulaci s kočárkem, doma jím rytmicky přejížděla z pokoje do pokoje, přičemž ani na vteřinu se nezastavila. Když si Essie sedla – a to bylo dost vzácné –, dokázala tu zatracenou věc udržet v pohybu i jen s pomocí tří prstů u nohou. Ben říkal, že se pohupovala dokonce i ve spánku. „A kdy že jsi mě to viděl naposledy spát?“ tázala se ho lehce roztřeseným hlasem. „Ne, vážně. Kdy?“ 9

Rodina_odvedle.indd 9

30.5.2019 13:41:56

S a l l y He p w o r t h o v á

Ben měl náhle nějakou neodkladnou práci v garáži. Minulý víkend, když s kočárkem drncala tak dlouho, až si málem zadělala na karpální tunel, zavezla Miu dozadu na zahradu a nechala ji tam. Jenom na chvilku. Venku bylo příjemně, obhajovala si to, a ona potřebovala pár minut pro sebe a možná šálek čaje. Ještě však ani nezalezla dovnitř, když se její sousedka –, která měla stejně staré dítě, a přitom permanentně vypadala vyspalá a v dobrém rozmaru –, zjevila u dveří s tím, že zaslechla Miu plakat a jestli je všechno v pořádku. „V pořádku,“ řekla Essie. „V naprostém pořádku.“ Déšť neustával a Essie na písečné cestě kodrcala kočárkem tam a zpět. Moře potemnělo do tmavomodré a štiplavý vzduch chutnal po soli. Nahoře na silnici svištěla auta po mokrém asfaltu. Možná by se měla pokusit tomu utéct. Že by přece jen vyrazila do Cuppa Cottage na šálek černého čaje? Se svou obří tříkolkou by však nepochybně zaujala nějakou jinou maminku s kočárkem a došlo by na otravně předvídatelnou konverzaci – chlapeček, nebo holčička? jak staré? spinká celou noc? Essie by to nejspíš nesnesla. Ostatní matky sice pokaždé líčily, jak hrozně náročné to je – nevyspání, kojení, koupání! –, ale vždycky se u toho doširoka usmívaly a dušovaly se, že „to za to stojí“. A v tom byl právě ten problém. Essie tenhle názor ani zdaleka nesdílela. „Ne každá maminka se do toho hned vpraví,“ chlácholila ji matka. „Jsi jen vyčerpaná. Dej tomu čas.“ Essie tomu dala osm týdnů. A stejně, kdykoliv pohlédla na Miinu brunátnou, podrážděnou tvář, cítila jen… prázdno. Ben spěchal za Miou každý večer z práce. Pokud už spala (což se moc často nestávalo), byl zklamaný. „Neprobudíme ji?“ žadonil. „Miminka se přece nebudí,“ odsekla mu, přičemž se jí ve skutečnosti hlavou honilo: „Proč bys ji proboha chtěl budit?“ Možná to bylo skutečně jen únavou. Za hodinu se Essie u kočárku vystřídá s matkou, pak bude svět zase dávat smysl. Máma docházela pravidelně a pokaždé se na Miu hned vrhla, položila si ji na rameno a zklidňovala ji rytmickým popleskáváním po zadečku, které Essie nikdy nedokázala napodobit. Miin pláč a neklid matku zjevně nedráždily – držela ji tak lehce a přirozeně, jako by byla její vlastní. Větši10

Rodina_odvedle.indd 10

30.5.2019 13:41:56

Rodina odvedle

nou poslala Essie se vyspat a ona vždy vděčně uposlechla. Potíž byla v tom, že spánek netrval věčně, matka nakonec odešla a péče o dítě byla zase na ní. Essie se nadechla, aby všechen ten čerstvý vzduch vtáhla do plic. Zase ji přepadl ten pocit. Mravenčení – něco jako rozlícené jehličky v břiše a na hrudi – což, jak Essie pochopila, byla úzkost či pocit viny, nebo jakýsi mix obojího. „Jo, tohle,“ řekla Ange odnaproti, když jí Essie líčila svůj pocit. „Jo, tak na to si zvykej. Říká se tomu ‚mateřství‘.“ To byla rána. Essie se domnívala, že úzkost je jen jednou z těch krátkodobých útrap raného mateřství – jako jsou nalitá prsa a noční pocení –, které jak přijdou, tak zase odejdou. Zjevně se však jednalo o zástupce druhé skupiny aspektů mateřství. Těch, jež dokázaly člověka od základu změnit. Po cestě běžela směrem k Essie zhruba stejně stará žena v černých legínách a křiklavě růžových teniskách. Promáčené vlasy měla vyčesané do nedbalého drdůlku. Ben do Essie kvůli běhání neustále hučel. „Hezkých pár kiláků mi vždycky udělá dobře,“ prohlásil den předtím. „Měla bys to také zkusit.“ Klidně by začala běhat hned, jen kdyby věřila, že to něčemu pomůže. Běžela by třeba až na konec světa. Jen nemohla zaručit, že by zase přiběhla zpět. Běžkyně před ní byla promočená na kost, což jí však zjevně nijak nevadilo. Pérovala stylem, jakým to dělají mladí a zdatní. Svobodní. Essie vzpomínala, že kdysi pérovala úplně stejně. Mia se začala v kočárku vrtět a Essie si uvědomila, že přestala popojíždět. Běžkyně prolétla kolem, a než stihla zmizet z dohledu, Mia přepnula z pocitu zmatení na vztek. Tvář se jí zkroutila a hlavičkou začala házet ze strany na stranu, jako by zoufale hledala odpovědi. Kdo měl tu drzost zastavit můj kočár? Nevšimli jste si snad, že zrovna SPÍM? Zrudla, nadechla se a vtáhla přitom tolik vzduchu, kolik potřebovala na dostatečně hlasitý a výmluvný projev. Essie si zapíchla ukazováčky hluboko do uší. Bylo zvláštní sledovat Miu, jak křičí, a nic přitom neslyšet. Bylo to mnohem snesitelnější. Oči měla samou námahou zavřené. Díky dešti Essie nic neslyšela. Nic necítila. 11

Rodina_odvedle.indd 11

30.5.2019 13:41:56

S a l l y He p w o r t h o v á

Po nějaké chvíli vyrazila Essie k domovu. Zastavila se ještě v Cuppa Cottage, kde u okna pomalu usrkávala svůj extra horký čaj. Pak si objednala ještě jeden. Když z kavárny odcházela, bylo už po dešti. Cestou domů ji přepadl náhlý pocit nerovnováhy – jako by bruslila nebo lyžovala a právě se přezula do bot. Když se Essie vrátila do Pleasant Courtu, její matka akorát scházela po příjezdové cestě. Jakmile spatřila Essie, zastavila se a zvesela na ni zamávala. „Je fajn vidět tě také trochu venku,“ řekla, načež začala zkoumat prázdný prostor kolem Essie. „Kdepak je Mia?“ Essie si přehodila mokrý culík přes rameno. Čůrek vody jí začal stékat po bundě. „Essie,“ zeptala se matka znovu, tentokrát pomaleji. „Kde je Mia?“ Essie pokrčila rameny. „Já… ji tam nechala. V parku.“ Zachmuřený výraz matce zatuhnul v tváři. Essie měla pocit, že ji matka poprvé za několik týdnů skutečně vnímá. „V jakém parku, Essie? V jakém parku Mia zůstala?“ „Na hřišti u pláže.“ Matka na nic nečekala. Za okamžik seděly v autě a řítily se k pláži, podle Essie zbytečně rychle. Kočárek bude nejspíš pořád na svém místě! Kdo by šel po takovém slejváku ven; hřiště bude určitě opuštěné a rozblácené. Mia bude rudá vzteky. Dá pak hodně práce ji zklidnit. Essie by to nejradši otočila. Matka si její znepokojení špatně vyložila a chlácholivě ji chytla za ruku. „Najdeme ji, Essie,“ řekla. „Určitě.“ A také že ji našly. Mia byla přesně tam, kde ji Essie zanechala. Nebyla však sama. Obklopovala ji trojice matek v péřovkách, přičemž ta největší z nich Miu pevně svírala v náručí. To se Mie nemůže líbit, pomyslela si Essie. A Mia skutečně kvílela. Další matka tomu přihlížela, přičemž svou pozornost rozdělovala mezi přítomná batolata. Ani si nevšimly, že Essie s matkou vystoupily z auta. „Tady je!“ zvolala matka a rozběhla se k hloučku. „Vidím ji. Je v pořádku, Essie. Je naprosto v pořádku.“ „Ta je naše,“ zavolala Essiina matka na ženy. Když už byla dostatečně blízko, natáhla k Mie ruce a popadala dech. „Páni. Tisíceré díky. Je to moje vnučka. Dcera odešla omylem bez ní.“ 12

Rodina_odvedle.indd 12

30.5.2019 13:41:56

Rodina odvedle

Vysoká žena však nechtěla dát Miu z ruky. Místo toho si ji k sobě silněji přitiskla, což Miu ještě víc rozlítilo. „Odešla z parku bez svého dítěte?“ „Ano, totiž… byla moc unavená a…“ Essie se k nim pomalu přišourala. „… přece víte, jak miminko s člověkem zamává!“ Matka se rozpačitě zasmála a ucouvla. Co jiného mohla říct? Moc dobře věděla, že pro to neexistovalo žádné vysvětlení. „Je mi líto,“ řekla ochranitelka úsečně, „ale… jak můžeme vědět, že je to vaše vnučka? Našly jsme ji opuštěnou v parku. Nemůžeme vám ji jen tak dát.“ Essie se k nim pomalu přitočila. Cítila, jak ji dusí křik. Chtěla, aby všechny ty ženské někam zmizely. Sama si přála zmizet. Zpátky do časů, kdy byla normální, bezdětná žena – ne nějaká bláznivá ženská, co zapomíná děti v parku. „Jmenuje se Mia,“ zkusila to znovu matka. „Je jí osm týdnů. Tu dečku jsem jí sama uháčkovala a v jednom rohu je roztřepená. Na pravém stehně má Mia znaménko – takzvaný oheň.“ Žena si vyměnila pohled s kamarádkou. „Je mi líto, ale opravdu si myslím, že bychom měly počkat na –“ „Co po nás proboha ještě chcete?“ ječela Essie. „Podepsat místopřísežné prohlášení? Žádnou občanku to dítě přece ještě nemá. Zkrátka mi ji dejte,“ řekla a začala se hnát vpřed. „Dejte mi moje dítě!“ Ucítila matčinu ruku na svém rameni. „Essie –“ „Dejte mi ji.“ „Essie, musíš se trochu zklid–“ „DEJTE MI MOJE DÍTĚ!“ zakřičela akorát ve chvíli, kdy u nich zastavil policejní vůz.

13

Rodina_odvedle.indd 13

30.5.2019 13:41:56

2

O tři roky později… „Krásný večer, milovaná rodinko,“ zvolal Ben a shodil ze sebe sportovní tašku. Proletěl kuchyní, kde políbil Essie a Miu. „Milovaná ženuško a dceruško.“ Několikrát ukročil doprava a jednu ruku obmotal kolem Barbary, která seděla na barové stoličce a luštila křížovku. „Milovaná tchyně.“ Barbara ho odstrčila. „Bene! Jsi celý zpocený!“ „Také bys byla, Barbie, kdybys za sebou měla tři hodiny boxu a sprint až domů!“ Sundal si kšiltovku a odhodil ji na pult. Shodil tak nůž na máslo a lis na česnek, takže to všechno i s čepicí spadlo na podlahu. Essie mrkla na matku, která jen obrátila oči v sloup a znovu se vrátila k tajence. „Štěbetali si vrabci na střeše,“ otočil se Ben na Miu, „že prý umíš létat.“ Věnovala mu pohled plný pochyb. „Ne, neumím.“ „Určitě? Protože ti ptáčci jasně říkali…“ Vzal Miu z kuchyňské linky a vyhodil ji do vzduchu. Radostí zavýskla. Ben se lesknul potem, takže to skoro vypadalo, že mu Mia proklouzne rukama. Benův svědek ho na svatbě připodobnil k dobrmanovi – Essie se takové přirovnání zdálo výstižné. Byl nejen šťastný, beznadějně zamilovaný a neuvěřitelně oddaný, ale také velký, neohrabaný a náchylný k drobným nehodám. Kdykoliv se někde objevil, bylo ho všude plno, což ji těšilo, ale zároveň jí to lezlo na nervy. „Vidíš,“ řekl, „… umíš létat.“ Postavil Miu na zem. 14

Rodina_odvedle.indd 14

30.5.2019 13:41:56

Rodina odvedle

Ben provozoval fitness studio, Spalovnu, kde lidem pomáhal plnit jejich sny o nefalšovaném Hulkovi v zasedačce i mimo ni. Před osmnácti měsíci stvořil vlastní aplikaci nazvanou Ženem s Benem, která lidem nabízela denně ke stažení desetiminutový cvičební plán a jídelníček. Aplikace se dočkala obrovského mediálního ohlasu, a opatřilo si ji dokonce několik předních fotbalistů. To Benovo podnikání výrazně nakoplo. Měl stálé zaměstnance – a desítky brigádníků –, ale nedokázal celý den jen sedět za stolem, takže stále vedl lekce. „Kdepak je milovaná dceruška číslo dvě?“ pídil se Ben. Milovaná dceruška číslo dvě se dostavila před šesti měsíci. Essie si druhého potomka prosazovala skoro dva roky. („Proč se neradovat z toho, co máme?“ opakoval Ben stále dokola. „Proč to pokoušet?“) Jeho obavy byly přirozeně na místě. Chtělo to měsíce – plus kratičký pobyt na psychiatrické klinice –, aby se dokázala vyrovnat s tím, že tehdy nechala Miu v parku. Doktor ji tehdy navíc varoval, že poporodní deprese by se u ní pravděpodobně mohla opakovat. Essie se však zotavila. A potřebovala ještě jednu příležitost stát se tou matkou, jakou si vždycky přála být. Ben polevil, až když se její matka nastěhovala do sousedního domu (a navíc, říkala si Essie, ho lákala představa synka). Ben se chlapce bohužel nedočkal, nicméně Essie svou druhou šanci dostala. Ke všeobecné radosti to tentokrát zvládala. Tedy alespoň většinou. „Polly spí,“ řekla Essie. „V tomhle vedru?“ Už čtvrtý den se teploty šplhaly nad čtyřicet stupňů a nikdo nemluvil o ničem jiném. Takovou vlnu veder zažívalo Melbourne nejméně jedenkrát za léto, přesto se o tom všude mluvilo jako o něčem dosud nevídaném. (Je vám taky takové vedro? Tyhle hice za našeho dětství nebyly. Ve čtvrtek se má ochladit.) „Jak vidíš, tak ano,“ podotkla Essie. „Ale uvidíme, jak dlouho jí to vydrží.“ Polly spala zpočátku dobře, ale během posledních několika týdnů se začala budit, někdy i každou hodinu. Essie to připadalo jako krutý žert, obdarovat ji dokonalým miminkem, které v šesti měsících udělá takový krok zpět. 15

Rodina_odvedle.indd 15

30.5.2019 13:41:56

S a l l y He p w o r t h o v á

Ben se lokty opřel o pult. „Tak,“ začal, „vypadá to, že už máme nové sousedy.“ „Slyšela jsem,“ přitakala Essie. Celý Pleasant Court byl kvůli novému obyvateli na nohou. Nikdo nový se neukázal od doby, co se nastěhovala její matka. „Ange mě trochu zasvětila.“ Realitní agentka Ange z čísla 6 pronájem toho domu zprostředkovávala. „Svobodná, skoro čtyřicátnice, údajně přijela ze Sydney za prací.“ „Svobodná?“ podivila se Barbara, oči stále sklopené ke křížovce, koncem tužky si ťukala do rtu. „A tady v Sandringhamu? Proč si nepořídí byt ve městě?“ „Proč by v Sandringhamu nemohly žít i neprovdané ženy? Třeba chtěla bydlet u pláže.“ „Je to ale dost nezvyklá volba, nemyslíš?“ podotkla matka. „Zejména pokud jde o Pleasant Court.“ Essie se nad tím zamyslela. Pleasant Court skutečně platilo za výhradně rodinnou oblast. Slepá ulice plná bungalovů z červených cihel ve stylu třicátých let minulého století – dokonce i ceny domů, které by snesly nový nátěr či kompletní přestavbu, nešly díky pláži na konci silnice pod dva miliony. Essie s Benem pořizovali svůj dům sotva za polovic, jenže od té doby nemovitosti značně podražily. Ať už je nová sousedka kdokoliv, dům si jen pronajímá, ale ani to nebude zadarmo. Se třemi nebo čtyřmi ložnicemi a velkou zahradou, kterou bylo potřeba udržovat, to pro single ženu skutečně moc logická volba nebyla, to musela Essie uznat. „Třeba se k ní připojí manžel s dětmi,“ řekla, když otevřela ledničku. Vzala hlávku ledového salátu, rajče a okurku a všechno to hodila na pult. „Salátek?“ „Bezva,“ souhlasil Ben. „A o tom manželovi silně pochybuju.“ „Proč?“ „Ange říkala, že se prý zmínila o právě ukončeném ‚vztahu‘. Vztahu,“ zopakoval, když na něj Essie jen tupě zírala. „Jako že je lesba.“ „Protože to nazvala vztahem?“ Ben jen pokrčil rameny, z jeho lišáckého úsměvu a úklonu hlavy však bylo jasné, že si myslí své. 16

Rodina_odvedle.indd 16

30.5.2019 13:41:56

Rodina odvedle

Essie vzala z ovocné mísy avokádo. Benovi by to nikdy nepřiznala, ale zaujalo ji to. Smutná skutečnost byla taková, že Pleasant Court byl dost omezený. Výskyt kohokoliv mimo škatulku hetero sezdané osoby s dětmi budil rozruch. Essie se zamyslela nad svou někdejší kariérou copywriterky pro Svět architektury, kde měla bezpočet homosexuálních a rasově smíšených přátel. Připadalo jí, jako by to všechno patřilo do zcela odlišného života. „No… a co? Netušila jsem, že je pro nás sexualita ostatních tak důležitá.“ „To není,“ ohradil se Ben s nataženýma rukama nad hlavou. „Ledaže… momentíček, řekla jsi… sexualita?“ Ben jí obtočil svou opálenou ruku kolem pasu. Dokonce i po osmi letech manželství byl neustále při chuti. Essie to přičítala jeho nadměrnému přílivu endorfinů ze cvičení, nicméně on trval na tom, že je takový odjakživa. „Kdybych se narodil dnes,“ říkával s oblibou, „zjistili by mi ADHD a předepsali ritalin. Naši mě místo toho brali každý den do parku, kde mě honili jako psa.“ Essie si s ním v ložnici občas připadala stejně. „Potřebuješ sprchu,“ řekla Essie. „Skvělý nápad. Sejdeme se tam?“ Essiina matka odložila tužku. „Propánakrále! Mio, pojď. Dneska můžeš spát u babičky.“ Benovi se v očích rozsvítilo. „Barbie! Už jsem ti řekl, jak moc tě mám rád?“ „Kdybys mě měl skutečně rád,“ řekla, aniž hnula brvou, „neříkal bys mi Barbie.“ Ben si položil ruku na srdce. „Ať se propadnu.“ Přivřela oči. „Ani Baru. Nebo Barbo. Nebo Bárba.“ „To jsou ale zrovna ty nejlepší!“ volal za ní Ben, když se s Miou na boku vzdalovala. Potom se přitočil k Essie. „Připravena na sprchu?“

Pozitivní na Benovi bylo, že mu zpravidla stačilo deset minut (Ženem s Benem), přičemž osm z nich Essie tentokrát věnovala úvahám o malé Polly. Zkraje jen napínala uši, zda ji náhodou neuslyší plakat, pak však 17

Rodina_odvedle.indd 17

30.5.2019 13:41:56

S a l l y He p w o r t h o v á

začala dumat o tom, co by dělala, kdyby se vzbudila, až nakonec řešila, proč se proboha poslední dobou tak často budí. Všichni ji ujišťovali, že je to jen přechodné období. Nejhorší možné vysvětlení. Období nebyla diagnóza ani léčba. V nejlepším případě to byla jen fráze, kterou lidé používali, když neměli o ničem ani páru. Essie se s tím ale nehodlala smířit. „Napadlo mě, že bys dnes mohl Polly nakrmit ve spánku,“ sdělila Benovi, který se vedle ní jak dlouhý, tak široký snažil popadnout dech. Zvedla hlavu a opřela si ji o dlaně. „Krmení ve spánku spočívá v tom, že dítě vzbudíš na láhev kolem desáté večer a ono pak spí delší dobu. Přirozeně je lepší, když se toho ujme otec, protože z matky cítí mléko.“ Krmení ve spánku jí poradila Fran z čísla 10. Fran měla dcerku ve věku Mii a holčičku jen o pár měsíců mladší než Polly, ovšem s tím rozdílem, že její děvčátka spala a obecně dělala všechno tak, jak měla. Nebylo tedy od věci nechat si od ní poradit. Ben se na Essie nevěřícně zadíval. „To jako vážně mluvíš o našem dítěti? Teď ?“ Zašklebila se. „Faux pas?“ „Fatální faux pas.“ Zabořila hlavu Benovi do prsou. Chvilku tak ležela, když ji Ben popadl za bradu a otočil tváří k sobě, aby se mu podívala do očí. Essie se usmála. Čas od času něco takového udělá. Stojí spolu třeba v kuchyni nebo jsou venku na procházce a pohled mu najednou úplně zněžní. Nikdy přitom nepadne ani slovo. Slov netřeba. Jeho pohled mluví za vše. Prsty Benovi přejížděla po vypracovaném břiše, holém a hladkém, snad jen s výjimkou proužku tmavých chlupů, jenž se mu táhnul od pupku dolů. Jeho srdce jí u ucha hlasitě tlouklo. Když ho poprvé spatřila, běžel (jak jinak) na chodníku podél silnice. Se svými dvěma metry byl prakticky nepřehlédnutelný. Zrovna se ho chystala minout ve svém autě, když padla červená. Essie se Benem natolik kochala, že málem nestihla včas zastavit. Vůz před ní však opravdu nezastavil a v plné rychlosti se vřítil na křižovatku. Byla to pořádná šlupa. Essie i většina dalších řidičů ihned vylezli ze svých aut, Ben však doběhl přímo k mís18

Rodina_odvedle.indd 18

30.5.2019 13:41:56

Rodina odvedle

tu nehody, kde si ihned sundal mikinu a přiložil ji jednomu z řidičů k ráně na hlavě. Chvíli nato se k němu připojila Essie a nabídla svůj svetřík, zatímco všichni ostatní postávali kolem, zírali a něco si šuškali. V hlavě jí utkvěla všudypřítomná krev a nedostatek oděvů. Když přijela sanitka, Ben už tam stál jen ve spodkách a teniskách. Essie mu nabídla odvoz, protože za a) byl jenom v trenkách a za b) právě někomu zachránil život, takže profilu sériového vraha zrovna neodpovídal. A v neposlední řadě za c) ho viděla ve spodním prádle, a zcela upřímně, takové tělo by domů odvezl asi každý. Sama tehdy měla pěknou figuru. Štíhlou, ovšem pěkně tvarovanou. Kaštanově hnědé vlasy si upravovala do nedbalého rozcuchu, což jí kolikrát zabralo i celé hodiny. S odstupem deseti let nosila kaštanovou hřívu neustále svázanou do culíku a v pase jí přibyla náhradní pneumatika, kterou se jí nedařilo setřást. Ben ji neustále lákal, aby si přišla zacvičit do Spalovny, ale když už měla mít chvilku jen pro sebe, toužila se jen schoulit a spát. A kdykoliv na to schoulení a spaní skutečně došlo… přihlásila se Polly. Jako na zavolanou, Polly zakníkala. „Jdu tam,“ řekl Ben. Vždy těsně po sexu si Ben připadal jako superhrdina – nabízel se, že udělá celou řadu věcí, od kutilských projektů až po Miinu výuku jízdy na kole. Buď za tím byla vděčnost, nebo nával adrenalinu, který potřeboval zpracovat. Essie byla ráda, že se nabídl, třebaže si nedělala velké naděje. Četl Polly pohádky, pitvořil se, chodil s ní sem a tam. (Láhev, čistá plena či něco podobně samozřejmého ho nejspíš ani netrklo.) Jakmile vyzkoušel všechny své finty, přivolal Essie. Ale zatímco se snažil, měla aspoň čas dodělat večeři. „Díky, zlato.“ Popadla župan a vydala se do kuchyně, uši stále nastražené kvůli Polly. Jakmile si začínala myslet, že usnula, zaslechla další konejšení a broukání. Akorát se tam chystala jít, když někdo zaťukal na dveře. Essie si hodila utěrku přes rameno a zprudka otevřela dveře. Vzhlédla k ženě před sebou. Se svou výškou přes metr sedmdesát se Essie moc často nestávalo, aby na někoho hleděla vzhůru, ale tahle žena musela mít minimálně o deset čísel víc. Tmavě hnědé vlasy měla tupě střižené a ozvláštněné hustou ofinou. Na rtech jí zářila krvavě rudá rtěnka 19

Rodina_odvedle.indd 19

30.5.2019 13:41:56

S a l l y He p w o r t h o v á

a očím dominovaly brýle s výraznými černými obroučkami. Na Essie působila jako umělkyně, bytová designérka nebo něco takového. „Přejete si?“ „Doufám, že neruším,“ řekla. „Jsem Isabelle Heatheringtonová. Zrovna jsem se nastěhovala vedle.“ „Aha.“ Essie nedokázala potlačit překvapení v hlase. Tak tohle byla ta svobodná a dost možná lesbická sousedka? Essie nevěděla, co přesně čekala, ale tohle rozhodně ne. Obyvatelé Pleasant Courtu takhle nevypadali. Chodili v džínách a maxišatech. Rtěnku volili neutrální a vlasy si sčesávali do culíku. Z Essiina culíku začaly už před pár lety prosvítat šediny a ona si zatím nenašla čas na návštěvu kadeřníka, který by je zakamufloval. Nenašla na to čas už celé roky. „Omlouvám se, jsem Essie Walkerová.“ „Těší mě, Essie. Dělám si jen kolečko po sousedech, abych se představila.“ Hlas měla lehce zastřený. „Ach… to je milé.“ Essie se na ni asi minutu pitomě usmívala, než si uvědomila, že je jenom v županu. „Páni, no jen se na mě podívej! Zrovna jsem –“ „– trávila večer odpočinkem ve svém vlastním domě?“ Isabelle se usmála. „Že se nestydíš.“ Essie se zasmála. „No, mrzí mě, že jsem za tebou sama ještě nezašla. Chtěla jsem, ale mám dvě malé děti, takže to bývá trochu blázinec.“ „Vím, dneska jsem tě zahlédla, jak je nakládáš do auta. Jsou ohromně roztomilé.“ „Panebože. Doufám, že jsem na ně zrovna neječela nebo tak něco.“ „Kdepak. Popravdě jsi vypadala jako dokonalá matka.“ Essie přikývla. Dokonalá matka. Zdání občas klame. Opřela se o futra. „Slyšela jsem, že ses přistěhovala ze Sydney. Kvůli práci?“ „Ano.“ Isabelle to nijak nerozváděla. Kdyby u toho byl Ben, přiměl by ji rozpovídat se o tom víc – Ben byl příšerná drbna –, Essie však usoudila, že se nakonec stejně všechno dozví, když teď budou s Isabelle sousedky. 20

Rodina_odvedle.indd 20

30.5.2019 13:41:56

Rodina odvedle

„Moje máma je ze Sydney,“ řekla Essie. „Tedy, původně. Přestěhovaly jsme se sem, když jsem byla ještě škvrně. Nikdy jsem v Sydney nebyla. Ale ráda bych.“ Blábolíš, pomyslela si Essie. Dost už. Přestaň žvanit. V navazování kontaktů a nezávazné konverzaci Essie nikdy moc neexcelovala. Bylo to frustrující, protože chtěla mít kamarády jako všichni ostatní. Postrádala však jak Benovu přátelskost, tak matčinu vřelost – a vůbec jakékoliv okamžité kouzlo. Essie se domnívala, že novým lidem připadala „moc milá“ (rozuměj nudná), odjakživa však zastávala neopodstatněný a narcistický názor, že je v ní víc, než by se na první pohled zdálo. Že někde uvnitř se schovává družná bytost, která se jen potřebuje dostat ven. „No, tak já zas půjdu o dům dál,“ řekla nakonec Isabelle, přičemž vrazila Essie do dlaně složený papírek. „Moje číslo, kdybys někdy potřebovala. Bujarých večírků se však bát nemusíš, protože v Melbourne neznám ani živáčka.“ Isabelle to říkala už přes rameno, když mířila k silnici. „A i kdyby ano, tak si potrpím na brzkou večerku.“ „V tom případě do Pleasant Courtu skvěle zapadáš!“ zavolala už o něco sebejistější Essie, když se Isabelle vzdalovala. „Do desíti večer je všude tma. A to i na Štědrý den!“ Isabelle měla kolébavou chůzi. Pokud se ukáže, že není na holky, Ange bude z její sousedské návštěvy pěkně nervózní. (Angin manžel byl chlap jako ze žurnálu a ona si byla jistá, že za ním všechny ženské pálí.) Essie však nervózní nebyla. Byla zvláštně rozpumpovaná představou nové kamarádky v Pleasant Courtu, ba dokonce trochou oživení v Pleasant Courtu. Zavřela dveře a vrátila se do kuchyně. Akorát dokončovala salát, když se objevil Ben. „Jsem ten nejlepší chlap na světě, nebo ne?“ Essie svraštila čelo. „Cože?“ „Polly,“ oznámil pyšně, „usnula. Říkej mi uspávač miminek…“ V tom okamžiku si Essie uvědomila, že se stal naprostý zázrak. Posledních pár minut se nezabývala Polly a tím, zda usnula, nebo ne. Nepřemýšlela o tom, jestli k ní má jít, nebo se vzbudí patnáctkrát za noc. Vůbec si na Polly nevzpomněla. Příliš ji zaměstnávaly myšlenky o Isabelle Heatheringtonové, nové sousedce. 21

Rodina_odvedle.indd 21

30.5.2019 13:41:56

Sally Hepworthová RODI N A ODV E DL E Z anglického originálu The Family Next Door, vydaného nakladatelstvím St. Martin´s Press v New Yorku v roce 2018, přeložila Markéta Jansová Obálku upravila Soňa Šedivá Odpovědná redaktorka Jana Kubínová Technická redaktorka Lenka Gregorová Počet stran 256 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2019 jako svou 10 718. publikaci Sazba TYPA, spol. s r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první www.euromedia.cz Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz

Rodina_odvedle.indd 256

30.5.2019 13:42:07