0040563

Poděkování Srdečně děkujeme naší polské přítelkyni Urszule Pawlikové, která nás provázela po Polsku při na našich rešerších, umožnila nám mluvit s historiky a navštívit muzea a místa, která bychom sami nikdy neobjevili. Další dík patří naší přítelkyni Ingeborg, která nás už častěji doprovázela na našich cestách a s Urszulou a s námi společně projela Polskem.

VZPURNA.indd 5

29.11.19 14:32

Osoby von Allersheim, Johannes – otec Matthiase, Johany a Karla von Allersheim, Matthias – nevlastní bratr Johany a Karla von Allersheim, Genoveva – nevlastní matka Johany a Karla Azad Jimal chán – tatarský vůdce Bilge – otrokyně Munjah Bocian, Kamil – důvěrník Stanislawa Sieniawského Danilowicz, Rafal – rádce Jana Sobieského Fadej – Kozák, důstojník v regimentu Osmańského Firmin – důvěrník otce Johany a Karla Garegin – arménský kupec Gretel – služka na Allersheimu von Gunzberg, Kunigunde – dcera Kunze z Gunzbergu von Gunzberg, Kunz – soused Allersheimu von Hauenstein – rakouský šlechtic Ildar – nejstarší syn Azada Jimala chána Ismail bei – osmanský hodnostář Kapusta, Dobromir – voják v regimentu Osmańského Kamberg Günther – soused Allersheimu Kolpacki, Kazimierz – polský student Lubecki, Boguslaw – důstojník v osobní stráži Jana Sobieského mistr Piotr – správce zbrojnice Munjah – dcera Ismaila beie Myszkowski, Ignacy – důstojník v regimentu Osmańského

VZPURNA.indd 7

29.11.19 14:32

Nazim – otrok Ismaila beie Osmański, Adam – Karlův a Johanin bratranec třetího stupně páter Amandus – bratranec Genovevy Rinat – mladší syn Azada Jimala chána Severinus – opat kláštera Sankt Matthäus Slimak, Leszek – jednonohý veterán v regimentu Osmańského Smulkowski, Bartosz – polský student Smulkowski, Tobiasz – polský student Spyros – sluha Ismaila beie Wojslaw – jízdní sluha Johany a Karla Wyborski, Karol (Karl z Allersheimu) Wyborski, Jan ( Johana z Allersheimu) Wyborská, Sonia – matka Johany a Karla Wyborski, Ziemowit – děd Johany a Karla Heiner, Schorsch, Alban a Firmin – čeledínové na Allersheimu

VZPURNA.indd 8

29.11.19 14:32

Historické osoby von Baden, Hermann – prezident dvorské válečné rady Chmielnicki, Bogdan – kozácký ataman Jablonowski, Stanislaw – velký korunní hejtman Sobieská, Marie Kazimíra – manželka Jana III. Sobieski, Jakub – syn Jana III. von Starhemberg, Ernst Rüdiger – velitel Vídně Jan III. Sobieski – král polský Johan Georg III. – kurfiřt saský Kara Mustafa paša – velkovezír Osmanské říše Kulczycki, Jerzy – obchodník ve Vídni Marco d´Aviano – kapucínský mnich Maxmilian Emanuel – kurfiřt bavorský Mehmed IV. – sultán Osmanské říše Morsztyn, Andrzej – velký strážce polského pokladu Murat Giray – chán krymských Tatarů princ Evžen Savojský Sieniawski, Stanislaw – velký korunní hejtman von Waldeck, Georg Friedrich – velitel Franků

VZPURNA.indd 9

29.11.19 14:32

J

Prolog

an III. vycítil zoufalství mladého muže a položil mu ruku na rameno. „Neudělejte nic nerozvážného, Osmański! Nepřineslo by to nic vám ani mně, kdybyste jako rozzuřený medvěd pronikl do tábora Azada Jimala nebo jiného tatarského chána a vyzval tyhle chlapy na ­souboj. Jejich bojovníci by vás prokláli šípy dřív, než byste vytasil šavli.“ „Přece nemůžu jen tak složit ruce do klína!“ zvolal Adam Osmański vzrušeně. „Tataři zabili statečného Ziemowita Wyborského, jeho syna Gregorze a ostatní obhájce Wyborowa! Já zůstal jen proto naživu, že mě pan Ziemowit poslal se zprávou k vám. Kdyby zůstal můj prastrýc ne­ pomstěný, musel bych se k smrti stydět. Tolik toho pro mě udělal!“ Král znal příběh mladého muže a bezděčně přikývl. Přesto ho musel krotit. „Nesmíte zahodit svůj život nesmyslným činem, Osmański! Ziemowit Wyborski by vám to řekl jako první.“ Adam sevřel pěsti v bezmocné zlosti. „On měl přežít místo mě – nebo přinejmenším jeho syn! Teď už neexistuje žádný Wyborski. Přitom to byl tak statečný rod. Co jsem proti nim já?“ Jan III. na něho tázavě pohlédl. „Přece ještě existují potomci pana Ziemowita!“ Adam mávl rukou. „Ano, někde ve Svaté říši římské. Jeho dcera Sonia se místo za Poláka provdala za nějakého Němce.“ „Je třeba jí napsat, že její otec a bratr padli v boji proti Tatarům.“ 11

VZPURNA.indd 11

29.11.19 14:32

„Sonia Wyborská před několika lety zemřela,“ sdělil mu Adam se smutkem v hlase. Král mu konejšivě poklepal na rameno. „Wyborského majetek zanikl s ním. Jak jste na tom vy?“ „Rodina mého otce mi na naléhání pana Ziemowita přenechala jednu ves. Tam žije moje matka.“ „Co míníte teď dělat, když je pan Ziemowit mrtev?“ „Existuje jen jediný člověk, komu může sloužit muž, kterého vychoval pan Wyborski, totiž vy, králi!“ Jan III. zamyšleně přikývl. „Potřebuji statečné muže.“ Sotva to dořekl, Adam před ním poklekl. „Jsem zcela k vašim službám!“ „Tak se mi líbíte už víc!“ Král Adama zvedl, objal ho a políbil na obě tváře. „Potřebuji vaše služby! Přitom mů­ žete dokonce podniknout něco proti Tatarům. Ochraňujte pro mě hranici v onom místě, kde hordy Azada Jimala plundrují polskou zemi. Nebudete zásobován ze Lvova, ale ze Zólkiewa. Jste můj muž, Osmański, a nejste podřízen žádnému magnátovi ani hejtmanovi.“ „Děkuji vám, Vaše Veličenstvo!“ Adam poklepal na úchop šavle a usmál se poprvé od doby, kdy se dozvěděl o smrti svého otcovského přítele. „Azad Jimal chán bude již brzy litovat, že zrádně zaútočil na Wyborowo, to vám přísahám!“ „Nerozpoutejte ale hned válku proti Turkům!“ napomínal ho Jan Sobieski. „Dám pozor,“ slíbil mu Adam a oči mu zářily. „Pak je to v pořádku.“ Králova tvář ztvrdla. „Polsko neztratilo dík Turkům, Tatarům a Kozákům jen Wyborského majetek, ale mnohem víc země. S pomocí Svaté panny z Čenstochové to získáme zpět. Ale na to musí být Polsko silné, Osmański, a ne rozhádaný houf, kdy jediný venkovský šlechtic stačí svým NE zničit všechny plány. Aby bylo Polsko silné, potřebuji muže, jako jste vy. Dejte dohromady statečné chlapy! Dostanou žold a vy je povedete proti 12

VZPURNA.indd 12

29.11.19 14:32

­ aždému nepříteli, kterého vám určím, ať jsou to Turkové k a Tataři, nebo kurfiřt Braniborský, Moskevské velko­ knížectví nebo Rakousko!“ „Budu připraven,“ slíbil Adam a tasil šavli. „Za krále, Polsko a Svatou pannu!“ „Jmenujte prosím matku boží na prvním místě, pak ­Polsko a naposled mě!“ opravil ho Jan III. „Svatá panna a Polsko jsou věčné, ale já jsem jen smrtelný člověk.“

13

VZPURNA.indd 13

29.11.19 14:32

První díl Závěť

VZPURNA.indd 15

29.11.19 14:32

O

I.

několik set mil dál na západ odstoupila Johana ­rozhněvaně od okna. „Tamhle přichází ten zlotřilý mnich,“ sdělila bratrovi. „Myslíš snad pátera Amanda? Otec mu přece zakázal vstup na naše pozemky a jeho slovo musí platit i po jeho smrti.“ Karl z Allersheimu nechtěl sestře uvěřit a přistoupil rovněž k oknu. Spatřil muže v kutně vlající ve větru, který právě slezl z mezka a rozhlížel se kolem se spokojeným úšklebkem. „Je to skutečně páter Amandus! Tohle by Matthias neměl dovolit.“ Karlův hlas nezněl tak pobouřeně jako Johanin, ale tenhle návštěvník se mu líbil stejně málo jako jí. „Matthias dělá, co chce Genoveva, a ta je Amandova ­sestřenice,“ připomněla Johana s trpkým zasmáním. „Nikdy otci neodpustila, že ho dal vykázat ze zámku.“ „Otec by se obrátil v hrobě, kdyby věděl, že sem přišel,“ povzdechl si Karl stísněně. „Vytahuje nějaké desky ze sedlové tašky!“ zvolala Johana rozčileně. „Skutečně! Ale co…!“ „Závěť!“ zvolala Johana. „Amandus je přece mnich v klášteře Sankt Matthäus a otec jmenoval opata kláštera vykonavatelem závěti.“ „Ale nechtěl důstojný otec Severinus sám předat závěť? Já myslel, že to tak s ním otec dohodl.“ „Otec Severinus je starý a jistě rád přenechal tento úkol páteru Amandovi. Ale možná ji Amandus taky ukradl,“ uvažovala Johana. 17

VZPURNA.indd 17

29.11.19 14:32

Karl potřásl hlavou. „To si nemyslím! Amandus přece ví, že ukradená závěť může ztratit platnost.“ „Já mu nevěřím! Měli bychom zjistit, jestli chce Matthias skutečně splnit poslední vůli našeho otce,“ požadovala Johana důrazně. „Náš bratr a nevlastní matka pro nás určitě nepošlou, až jim Amandus předá závěť.“ Johana považovala bratra za příliš bojácného. Zatímco bezradně mlčel, ona nebyla ochotná složit ruce do klína a čekat na to, co jim ti dva jednou sdělí. „Jestli Amandus přináší závěť, tak ho Matthias přijme v knihovně. Tam je můžeme tajně odposlouchat.“ „Odposlouchat?“ Karl váhal, i když věděl, že je třetí žena jejich zemřelého otce nenávidí a Matthias, syn první manželky, je jako vosk v jejích rukách. „Jestli Amandus přináší závěť, tak jde i o náš osud!“ naléhala Johana rozčileně. „Závěť je závěť! Co už s ní můžou udělat?“ poznamenal Karl, ale jistý si nebyl. „Můžou ji hodit do ohně a nahradit jinou! Genoveva je schopná všeho. Jen si připomeň, jak nás jen den po otcově pohřbu donutila vyklidit naše pokoje v zámku a přestěhovat se do téhle staré věže.“ „Sebrala ti taky šperky naší matky, i když je matka odkázala tobě,“ připomněl Karl a zamyšleně se na Johanu zadíval. „Ty myslíš, že bychom se měli vplížit do naší staré skrýše? Ale tam bylo málo místa pro nás dva už v době, kdy jsme byli děti.“ V tom měl sice pravdu, ale Johana se za každou cenu chtěla dozvědět, z jakého důvodu se bratranec jejich ma­ cechy po třech letech, kdy sem měl zákaz vstupu, zase vrátil do zámku. „Půjdeš se mnou? Jinak to udělám sama!“ zeptala se. Když Karl váhavě přikývl, přelétl jí po tváři úsměv. „Teď je dobře, že nám Genoveva odmítla ponechat si slu18

VZPURNA.indd 18

29.11.19 14:32

žebnictvo! Na jejím místě bych to neudělala. Takhle se můžeme kdykoliv vplížit do zámku a nikdo si toho nevšimne.“ „Tak snadné to zase není,“ namítl Karl. Přesto byl teď i on ochoten se toho odvážit. Oba opustili zvětralou věž, která zbyla po bývalém hradě, a plížili se k zámku. Ten pocházel z mnohem pozdější doby. Museli nejdřív nepozorovaně přejít park. O chvíli později se dostali k malé nezamčené brance a mohli vstoupit. Naštěstí pro ně nebyla knihovna odtud daleko. Jen krátce pohlédli na bohatě zdobené vstupní dveře do knihovny a krátce před nimi zabočili do jiné chodby. Tam Johana otevřela tapetou zakrytá dvířka, zvnějšku sotva viditelná, ­ a vklouzla dovnitř. Jeden z jejich předků se při zařizování knihovny přeměřil, a proto byl jeden z těžkých regálů o dobrý loket užší než místo, na něž byl určen. Tak vznikl za regálem volný prostor, který tehdejší zámecký pán využíval k tomu, že tam vršil knihy, které neměl každý vidět. Později se na tento prostor zapomnělo, dokud ho Johana náhodou neobjevila. Spolu s bratrem tam mnohdy vklouzli, aby se schovali před svými vychovateli. V oné době si ale rozhodně neuměli představit, jak důležité by toto místo jednou pro ně mohlo být. Volný prostor mezi zdí a regálem byl dlouhý, ale velmi úzký. Jen s obtížemi se dostali k místu, kde vypadlý suk a několik škvír mezi prkny zadní stěny umožňovaly pohled do knihovny. Museli doufat, že jim pohled nezatarasily těžké, v kůži vázané knihy. Naštěstí tomu tak nebylo. Ostatně v knihovně nikdo nebyl. „Jestli Matthias a Genoveva přijmou mnicha jinde, tak jsme přišli zbytečně,“ obával se Karl. Vtom ho sestra štípla do paže a tiše zasyčela: „Buď zticha!“ V tu chvíli i on zaslechl hlasy před knihovnou. Hned nato se otevřely dveře a Matthias z Allersheimu vešel. Jejich macecha ho následovala a po ní se objevil mnich. Genoveva byla jen o rok starší než její nejstarší nevlastní syn. Jeho otec 19

VZPURNA.indd 19

29.11.19 14:32

se s ní oženil před čtyřmi lety po smrti Karlovy a Johaniny matky. Šťastné toto manželství zřejmě nebylo, ale teď se ­Genoveva tvářila hodně spokojeně. „Podařilo se vám tedy přinést závěť?“ zeptala se Amanda, zatímco Matthias za nimi zavíral dveře. „Buďte zticha!“ napomínal ji Amandus. „Kdyby šel někdo venku kolem, tak nesmí slyšet, o čem se tady bude mluvit.“ „Tak pojďme tamhle do toho rohu! Přes regál a zeď nás nikdo neuslyší,“ navrhla Genoveva a ukázala ke stěně, za kterou se k sobě tiskla dvojčata. Johana a Karl se sotva odvažovali dýchat, když jejich ­nevlastní matka usedla do jednoho z křesel. „Tak nám to ukažte!“ vyzvala pátera Amanda. „Samozřejmě, nejmilejší sestřenko!“ Mnich se usmíval způsobem, který byl Johaně odporný. Obřadně vytáhl z tašky do plátna zabalený svazek a zbavil ho obalu. „Nebylo snadné to získat, protože opat chtěl doručit a přečíst závěť osobně,“ poznamenal. „Chci vědět, co v závěti je!“ naléhal Matthias netrpělivě. „Otec jen něco naznačoval a prohlásil, že ta polská havěť musí být kvůli vysokému věnu jejich matky dobře zaopatřena.“ Ta polská havěť, to má být jako ona a Karl, pomyslela si Johana. Jejich matka byla rozená Wyborská, dcera starosty Ziemowita Wyborského z Wyborowa, který byl blízkým přítelem dřívějšího polského krále Jana Kazimíra. Johana neznala důvody, proč si franský říšský rytíř tajně přivedl domů jako druhou manželku polskou dámu. Věděla však, že si otec své manželky vážil a ona ho milovala. „Matka neměla umřít,“ ulétl Johaně tichý povzdech. Naštěstí ho přehlušila Matthiasova důrazná poznámka: „Otevřete konečně závěť, ať víme, na čem jsme!“ „To je třeba udělat opatrně,“ namítl páter. „Možná ji budete muset podle okolností ukázat jiným pánům, a ti ­nesmějí mít žádné podezření.“ Podezření? Proč? Johaniny myšlenky se rozeběhly. 20

VZPURNA.indd 20

29.11.19 14:32

Mnich vytáhl z kapsy úzký ostrý nůž, nahřál čepel lehce nad lampou, kterou přinesla Genoveva, a opatrně otevřel ­zapečetěný pergamen. „Musím pak vosk jen trochu nahřát a závěť bude zase taková, jako byla dřív,“ prohlásil samolibě. Proč to dělá? uvažovala Johana. Páter Amandus zatím otevřel závěť a začal číst: „Sepsal v roce našeho pána Ježíše Krista 1679 v Allersheimu Johanes Matthäus Karl, říšský hrabě z Allersheimu a pán na Eringshausenu. Bůh je můj svědek, že po mém odchodu k našemu pánu na nebesích předávám své pozemské statky svým dědicům následovně: Můj nejstarší syn Matthias dostane říšské hrabství Allers­ heim se všemi k tomu náležejícími pozemky a nemovitostmi. Panství Eringshausen, které jsem koupil za věno mé druhé manželky Sonii Wyborské, připadne celé našemu společnému ­synovi Karlovi, který je za to povinován své sestře Johaně vy­ platit věno deset tisíc guldenů. K tomu obdrží má dcera Johana veškeré klenoty své matky jakož i šperky, které do manželství přinesla má matka.“ Páter Amandus se na okamžik odmlčel a pobaveným pohledem se zadíval na svou sestřenici, než pokračoval: „Co se mé manželky Genovevy týče, mám dlouhou dobu oprávněné pochybnosti o její manželské věrnosti. Proto určuji následující: Nebude mít právo bydlet ve vdovském sídle na Allersheimu, ale vstoupí do přísného kláštera Mariastein a stane se jeptiškou. Pokud porodí dítě, tak je pro ně rovněž určen ­duchovní stav. Podepsán Johanes Matthäus Karl, říšský hrabě z Allersheimu a pán na Eringshausenu.“ Když páter dočetl, zasyčela Genoveva jako had, kterému někdo šlápl na ocas. „Taková nestoudnost! Ta polská havěť má být bohatá, Matthias dostane jen staré říšské hrabství a já mám jít do kláštera. Tuhle závěť já rozhodně neuznám! Jsem těhotná 21

VZPURNA.indd 21

29.11.19 14:32

a za několik měsíců porodím. Proto žádám své právo a dědictví pro mé dítě!“ Matthias stál jako živoucí špatné svědomí vedle ní a neodvažoval se na ni pohlédnout. Teprve když ho dloubla do žeber, prohlásil: „Jako dědic hlavní linie mám dostat jen Allersheim, zatímco Karlovi připadne bohatý Eringshausen? Otec měl být moudřejší a dát mi většinu. Pro Karla by stačilo mnohem méně, a věno, jaké má dostat Johana, možná dostane rozená markraběnka z Bayreuthu, ale ne dcera malého říšského hraběte!“ Páter se usmíval a mával závětí jako praporem. „Dva ze čtyř svědků, kteří závěť podepsali, minulou zimu podlehli nákaze, a druzí dva, opat Severinus a pan Günther z Kambergu, jsou tak staří, že už se při sepisování závěti jen s obtížemi dostavili do Allersheimu. Zatím už téměř neopouštějí své místnosti a jistě nebudou pátrat po tom, co skutečně v závěti stojí.“ „Jak to myslíte, pátere?“ otázal se Matthias zmateně. „Můj nůž dokáže nejen uvolnit pečeť, ale i odstranit písmo tak, aby mohl být sepsán nový text.“ Johana nevěřícně naslouchala a doufala, že to Matthias rozhořčeně odmítne. Genoveva zatahala Matthiase za rukáv. „Páter Amandus tím chce říct, že může závěť přepsat tak, abys dostal to, co ti náleží, a já to, co patří mně a mému nenarozenému synovi!“ Její hlas se tak silně rozléhal po velké místnosti, že ji mnich rychle napomenul: „Potichu, sestřenko, nebo ještě někdo ­pojme podezření!“ „Jakou hodnotu by mělo slovo sluhy?“ odpověděla Genoveva pohrdavě. „Lokaj nebo služka by to mohli vyzradit polským dětem a ty by pak na opatovi Severinovi požadovaly přezkou­mání závěti. I když je starý a nemocný, tak by poznal, kdyby mu byl předložen falzifikát. Ten jistě ještě ví, co podepsal!“ namítl mnich a pustil se do opatrného odstraňování písma. 22

VZPURNA.indd 22

29.11.19 14:32

Matthias mu přihlížel, ale nakonec zavrtěl hlavou. „Ten přepis na seškrábaném pergamenu už nebude mít správnou patinu, bude vypadat jako pozdější zásah. Nikdo nám ne­ uvěří, že to napsal můj otec před dvěma lety.“ „I proti tomu jsou prostředky,“ vysvětlil mu páter s domýšlivým výrazem. „Jakmile odstraním celý text, potřu pergamen ženskou močí. Pak bude zase vypadat staře. Proto vás prosím, sestřenko, abyste pustila trochu vody do nádoby.“ Genoveva přikývla a chtěla odejít z knihovny, ale její bratranec ji zadržel: „Chcete snad s nočníkem projít celým zámkem? Pověrčivé služebnictvo by se jistě domnívalo, že chcete někoho očarovat.“ „Vy myslíte, že bych měla tady…,“ zeptala se nejistě ­Genoveva. Místo odpovědi ukázal páter na zapomenutý pohár v regále a domýšlivě se usmál: „Chcete novou závěť, nebo ne?“ Genoveva vzala pohár, obrátila se k oběma mužům zády, podkasala si sukni a rozkročila se přímo před vypadlým ­sukem, kterým se dovnitř dívala Johana. Dívka zhnuseně zavřela oči. To je nestydatá ženská, ­pomyslela si. Když byla Genoveva hotová, spustila sukni a postavila téměř plný pohár na stůl před bratrance. „Jste teď spokojený, ctěný bratranče?“ prohodila drsně. Páter Amandus s úsměvem přikývl. „To jsem, sestřenko. Ale teď mi řekněte, co mám napsat?“ „Já chci rozhodně dostat Eringshausen,“ prohlásil Matthias. „A já snad nemám dostat nic?“ vyjela na něho Geneveva. „Jsem těhotná! Na to jsi zapomněl?“ Její nevlastní syn zrudl. „Pokud se mám vzdát Erings­ hausenu, pak může platit stará závěť!“ „Podle které mám kvůli údajné nevěře být zavřená v klášteře!“ Genovevin hlas zněl ostře a byla v něm hrozba, kterou Johana nechápala. 23

VZPURNA.indd 23

29.11.19 14:32

„Teď se nehádejte!“ zvolal páter Amandus, aby je uklidnil. „Když budou polské děti vyloučeny, zůstane pro vás dost. Co říkáte tomuhle: Eringshausen zůstane u Allersheimu, a tím u pana Matthiase, a vy, milá sestřenko, dostanete polovinu výnosů. To by platilo i pro syna, pokud ho porodíte. Když přivedete na svět dceru, měl by ji pan Matthias vybavit věnem deseti tisíc guldenů. Jste s tím spokojeni?“ „Nemůžeme Karla a Johanu zcela vyloučit. To by bylo nápadné,“ namítl Matthias. Páter mávl rukou a ponořil do moči hadr. S ním potřel sedřenou plochu pergamenu a podržel ho nad plamenem svíčky, dokud zase neuschl. Nakonec vytáhl zpod kutny pero a kalamář. „To je inkoust z kláštera, který použil pro závěť i hrabě Johanes,“ vysvětloval, když psal první písmena. „Naštěstí ­nechal hrabě Johanes v klášteře dost písemností, takže jsem se mohl naučit napodobovat jeho písmo.“ Nějakou dobu bylo takové ticho, že bylo slyšet jen škrábání pera po pergamenu. Karl a Johana zůstali jako zkamenělí ze strachu, že by byli odhaleni. Pro ně bylo nepochopitelné, co se děje před jejich očima. S podporou prohnaného mnicha je chtěli jejich macecha a nevlastní bratr připravit o dědictví. Johana by nejraději na ty tři zakřičela, že přece nemůžou takhle znesvětit otcovu závěť. Avšak kdyby je tu objevili, jak tajně naslouchají, dala by je Genoveva jistě z­ avřít do nejhlubšího sklepa. Co by se stalo pak, si neodva­žovala Johana představit. Po tom, co právě viděla a slyšela, ­očekávala od macechy jen to nejhorší. Páter Amandus zatím vytvářel řádek za řádkem nový text kolmými písmeny, jakými psal říšský hrabě Johanes. Podpisy svědků a jejich pečeti ponechal nedotčené. Nakonec přeměřil Matthiase a Genovevu nadřazeným pohledem a četl jim znění nové závěti: „Sepsal v roce našeho pána Ježíše Krista 1679 v Allers­ heimu Johanes Matthäus Karl, říšský hrabě z Allersheimu 24

VZPURNA.indd 24

29.11.19 14:32

a pán na Eringshausenu. Bůh je můj svědek, že po svém odchodu k našemu pánu na nebesích předávám své pozemské statky svým dědicům následovně: Můj nejstarší syn Matthias dostane hrabství Allersheim ­jakož i panství Eringshausen se všemi k tomu náležejícími ­pozemky a nemovitostmi. Avšak polovinu výnosů panství Eringshausen přenechá k obživě mé třetí manželce Genovevě. Pokud by mi Genoveva ještě porodila syna, dostane tento polovinu panství Eringshau­ sen jako dědictví. Pokud moje manželka porodí dceru, vybaví ji můj syn Matthias věnem deseti tisíc guldenů.“ Páter přeměřil oba nadřazeným pohledem. „Jste teď spokojeni?“ „S tím vším souhlasím,“ odpověděl Matthias váhavě. „Ale co bude s dvojčaty?“ „Hned se k tomu dostanu,“ odvětil páter posměšným hlasem. „Ještě to totiž pokračuje: Mé manželce Genovevě ­přenechávám na dobu jejího života klenoty mého domu. Po její smrti připadnou zpátky mému synovi Mathiasovi. Pokud mi porodí dceru, dostane ona třetinu šperků jako dědictví. Co se týče dvojčat Karla a Johany, tak mám oprávněné ­obavy o jejich manželském původu. Abych však nepošpinil čest rodiny, mají být nadále považováni za mé děti. Karl vstoupí jako mnich do přísného kláštera a tam se bude modlit za hříchy své matky, Johana bude vybavena věnem tři tisíce guldenů a bude provdána za šlechtice, kterého pro ni určí můj syn a dědic Matthias. Podepsán Johanes Matthäus Karl, říšský hrabě z Allers­ heimu a pán na Eringshausenu.“ Zatímco Genoveva nadšeně vykřikla, kousala se Johana do zápěstí, aby nekřičela zlostí. Karl klečel tak nehybně ­vedle ní, jako by už v něm nebyl život. „Víte už, za koho provdáte Johanu?“ zeptal se páter. „Jak bych mohl, když jste tuhle pasáž teprve teď vložil do závěti,“ odsekl Matthias nevrle. 25

VZPURNA.indd 25

29.11.19 14:32

„Nezemřela nedávno Gunzbergova čtvrtá žena?“ nadhodila s úsměvem Genoveva. „Pan Kunz asi nezůstane dlouho vdovcem a jistě by neodmítl pannu, jako je Johana.“ „Ale tomu muži bude brzy šedesát a má už jedenáct dětí z přechozích manželství. Většina z nich je starší než Johana,“ namítl Matthias. „A to tě trápí?“ zeptala se Genoveva. „To děvče musí zmizet tak rychle, jak to jen bude možné! S Karlem si pora­ díme, ale Johana je posedlá ďáblem.“ Johana jen s námahou potlačila zuřivé syčení, protože podle ní byl ďábel v její maceše. Kromě toho ji rozzuřilo, jak opovržlivě mluvila o Karlovi. I když její bratr ve srovnání s ní působil rozvážněji, měl pevnou vůli a jistě by se nedal tak snadno odstrčit stranou. Páter Amandus zatím opět zapečetil závěť a podal ji Matthiasovi. Ten ji přijal s výrazem, jako by z ní kapala moč. „Pokud vám smím něco poradit,“ podotkl mnich, „tak ukažte tuto závěť jen několika vyvoleným! Jinak by mohla zpráva o ní proniknout až do Polska k příbuzným vašich ­nevlastních sourozenců. Poláci jsou divoký národ, jak víte. Kdyby měl někdo podezření, že byla uražena čest jejich ­příbuzných, pak mám silné obavy, že by vás navštívil s šavlí v ruce.“ Johana považovala páterova slova za nestoudná a očekávala Matthiasovu reakci. Jestli měl v sobě jen trochu cti, musel Amanda vykázat z domu a falešnou závěť hodit do ohně. Matthias tam však jen stál a díval se na Genovevu. „Co myslíš?“ „Můj bratranec má pravdu! Musíš jednat rychle a rázně. Jinak ztratíš všechno, cos získal díky tomu, že páter Amandus umí tak dobře napodobit písmo.“ Matthias přikývl jako pod tlakem. „Budu závěť dobře opatrovat. Jste mí svědci, že budu jednat podle vůle mého otce.“ „To jistě jsme,“ prohlásil páter se samolibým úšklebkem. 26

VZPURNA.indd 26

29.11.19 14:32

Genovevě se Matthiasův váhavý postoj vůbec nelíbil, ­ostře ho vybídla: „Matthiasi, měl bys ještě dnes vyslat posla k rytíři Kunzovi z Gunzbergu a sdělit mu, že jsi připraven mu dát za ženu svou sestru. Ten jistě nezaváhá, protože pro muže v jeho věku je sedmnáctiletá panna neodolatelná. Kromě toho by tak snadno ani jinou nevěstu nezískal, když už čtyři manželky dostal do hrobu.“ „Vlastně bych Gunzberga za příbuzného vůbec nechtěl,“ namítl Matthias. „Je to nanejvýš nepříjemný člověk.“ „Vždyť ty si ho brát nemusíš!“ posmívala se Genoveva. „Co je ti milejší – ztratit Eringshausen, nebo Johanu provdat za Kunze?“ Johana by si přála, aby se Matthias alespoň jednou prosadil proti své nevlastní matce. Po otcově smrti však na Allers­ heimu měla hlavní slovo ona a on ji ve všem poslouchal. Nyní opustil knihovnu, aby vyplnil její vůli, zatímco Genoveva a mnich osaměli v místnosti a byli viditelně spokojeni. Páter Amandus počkal, dokud se nezavřely dveře, pak přistoupil k Genovevě a položil jí ruku kolem ramen. „Jsi skutečně těhotná, sestřenko?“ zeptal se pobaveně. „Jsem ve čtvrtém měsíci,“ odpověděla Genoveva víc než spokojeně. Mnich se tiše zasmál. „Pouť ke Čtrnácti svatým pomocníkům jsi vykonala v pravou chvíli. Jaká šťastná náhoda, že jsem tam v tu dobu taky byl a že jsme pro sebe našli skryté klidné místečko. Bože, kdyby starý hrabě věděl, že nosíš mé sémě, tak by zlostí vylezl z hrobu!“ I Genoveva se zasmála a ukázala ke dveřím. „Měli bychom jít za Matthiasem. Aby neudělal nějakou hloupost, která by nám mohla uškodit.“ Se zdvořilým gestem otevřel mnich dveře a počkal, ­dokud Genoveva nevyšla z knihovny. Následoval ji v přiměřeném odstupu, aby venku nikdo nezjistil, jak blízcí si ve skutečnosti jsou. 27

VZPURNA.indd 27

29.11.19 14:32

K

II.

dyž už v knihovně nikdo nebyl, sevřel Karl rozhoř­ čeně pěsti. „Aby čert vzal Genovevu! Taková ne­ stydatost! Nejdřív podvádí našeho chudáka otce s tímhle mnichem – a pak nechá zfalšovat závěť!“ „Já se rozhodně za Kunze z Gunzbergu neprovdám – i kdybych musela utéct až na konec světa,“ prohlásila Johana a vřela zlostí. „Nechci se stát mnichem,“ pronesl Karl stísněně. „Jak jen to mohl Matthias připustit? Bylo už celá léta známo, že on zdědí Allersheim a já Eringshausen. Ale žádost po větším majetku ho otrávila.“ „Otrávily ho Genoveviny řeči! Připomeň si, jak mu vždycky lichotila. Dokonce i otci se to nelíbilo a oběma několikrát vynadal. Genoveva je pramen všeho zla! Zřejmě už od počátku provozovala se svým bratrancem zlé věci. A asi proto mu tehdy otec zakázal vstup sem. Možná dokonce sdílela lože s Matthiasem!“ „S nevlastním synem?“ zvolal Karl zděšeně. „To by bylo krvesmilstvo!“ Karl je v mnohém ohledu ještě dítě, pomyslela si Johana. Pozorovala macechu delší dobu a neušlo jí, že se déle, než bylo vhodné, zdržuje s Matthiasem na skrytých místech. Taky byl vztah otce a syna časem stále horší. Otec nakonec dokonce hrozil tím, že hrabství odkáže Karlovi, pokud ho Matthias nebude poslouchat, jak se na prvorozeného syna patří. „Co uděláme?“ zeptal se znovu Karl. „Nejdřív odtud musíme nepozorovaně zmizet. Geno­ veva by zuřila, kdyby zjistila, že jsme je odposlouchali.“ „Zabila by nás nebo by k tomu donutila Matthiase, aby to pro ni udělal,“ dodal Karl tiše. Trpěl už dlouho odcizením svého bratra. Až do třetí svatby jejich otce s ním Matthias podnikal spoustu věcí 28

VZPURNA.indd 28

29.11.19 14:32

a naučil ho většinu toho, co musí šlechtic znát. Od té doby, co přišla do domu Genoveva, se jejich vztah drasticky zhoršil. Johana se s námahou dosoukala k tajným dvířkům a chtěla je už otevřít, když ji napadlo, že nemůže vědět, jestli venku někdo nestojí. Zaposlouchala se a skutečně uslyšela hlasy, které se blížily. Kdo to byl, nedokázala zjistit, ale museli rozhodně počkat, dokud ti lidé nezmizí. Vtom ucítila na kotníku ruku svého bratra. „Já musím nutně na záchod,“ řekl na její pocit až příliš hlasitě. „Buď zticha a ovládej se!“ zašeptala. „Ještě nemůžeme ven. Někdo je v chodbě.“ „Já vážně musím nutně,“ sténal Karl. „Ovládni se!“ prosila ho Johana. „Jde nám o život!“ Karl přikývl a tak pevně stiskl zuby, až to zaskřípělo. Krátce nato už nebylo nic slyšet. Johana přesto ještě pár okamžiků počkala, aby měla jistotu, že ti lidé skutečně odešli, a ne se jen na chvíli odmlčeli. Pak opatrně pootevřela dvířka a zjistila, že je chodba prázdná. Rychle jimi proklouzla, aby uvolnila bratrovi cestu, a ten utíkal ven. Sama sešla po schodech ke kuchyni, nevešla však dovnitř, ale opustila zámek bránou, která vedla do zeleninové zahrady. O chvíli později už byla opět ve staré věži a čekala na Karla.

G

III.

enoveva z Allersheimu byla velmi spokojená, protože Bůh ji konečně vysvobodil z manželství s podezíravým starým mužem. Jeho hrozbu, že ji kvůli jejímu způ­ sobu života dá zavřít do kláštera a nechá přísně střežit, se jí podařilo s pomocí bratrance šťastně odvrátit. Kromě toho se 29

VZPURNA.indd 29

29.11.19 14:32

zfalšovaná závěť postará o to, že brzy bude mít takové ­příjmy, aby si mohla svůj život uspořádat tak, jak si představuje. Kromě toho ji obzvlášť těšilo, že její nevlastní dcera si bude muset vzít ještě staršího muže než tehdy ona. Co se Karla týče, tak mu přála přísné klášterní vězení, které jeho otec v původní závěti zamýšlel pro ni. Aby všechno proběhlo, jak si přála, musel Matthias poslouchat její rozkazy. Rozešla se proto se svým bratrancem a zamířila k Matthiasovým pokojům. Z jedné místnosti ­vyšla služka, udělala pukrle a zmizela. Genoveva si jí nevšímala, ale vešla do Matthiasovy pracovny. Seděl u stolu, měl před sebou zfalšovanou závěť a pohyboval rty, jako by mluvil sám se sebou. Ale z jeho úst nevyšel ani hlásek. Genoveva zavřela nehlučně dveře a zasunula ­závoru. Na tomto místě je nebude nikdo rušit. „Nejsi spokojený, Matthiasi? Dosáhl jsi přece všeho, co sis přál,“ prohodila. Mladý muž sebou trhl a převrhl sklenici vína. Genoveva rychle přiskočila ke stolu a zachránila závěť dřív, než ji stihlo víno umazat. „Měl bys na ten pergamen dávat lepší pozor!“ pokárala ho. „Koneckonců ti zajišťuje velké bohatství.“ „Ale na úkor mých sourozenců! Nevím, jestli to mám vážně udělat,“ namítl Matthias. Genoveva na něho varovně pohlédla. Nejraději by mu tvrdými slovy vyčinila, ale musela ho získat pro své plány. A tak by nebyly výčitky na místě. „To ti děti té Polky tolik leží na srdci?“ zeptala se udiveně. „Po smrti otce jsi mluvil jinak. Chtěl jsi pomstít nespravedlnost, kterou ti způsobil, a postarat se o to, aby byla jeho poslední vůle zničena. Můj bratranec a já jsme ti při tom pomáhali. Teď už stará závěť neexistuje a je jen ta, k ­ terou Amandus připravil podle tvého přání.“ „Já vím,“ zasténal Matthias. „Měl jsem vztek na otce, ale neměl právo mi vynadat?“ 30

VZPURNA.indd 30

29.11.19 14:32

„Byl to roztřesený stařec, který ti už dávno měl předat vládu.“ „Ale ty jsi byla jeho žena!“ „Proti své vůli! Můj otec mě donutil se za něho provdat. Ale to už je teď pryč. Musíme myslet na budoucnost.“ „To přece dělám celou dobu! Kdybych jen věděl o jiném ženichovi pro Johanu. Sama jsi přece řekla, jak těžké pro tebe bylo stát se ženou starého muže.“ „Je snad dcera té Polky něco lepšího než já?“ vyjela na něho Genoveva. „Když jsem se já musela provdat za tvého otce, může si ona vzít Kunze z Gunzbergu! A ty jsi otec ­dítěte, protože můj manžel byl v době početí nemocný, a už se na nic nezmohl.“ Počkala okamžik, ale protože Matthias nic neříkal, naléhavým tónem pokračovala. „Chceš snad vlastní tělo a krev z přehnaných ohledů na své sourozence připravit o dědictví? Co by mělo mé dítě, kdyby byla stará závěť platná? Nic! A to já nepřipustím!“ „Máš pravdu,“ přisvědčil Matthias tiše. „To jen…“ Odmlčel se, když viděl, jak Genoveva rozepíná šněrovačku a odhaluje poprsí. „Protože v sobě nosím tvé dítě, bude jen správné, když mě teď obšťastníš, jak jsi to dělal už dřív.“ S pomyšlením na to, co svatá církev označuje za krve­ smilstvo, Matthiasova tvář temně zrudla. Přesto nemohl ­odtrhnout pohled od jejích plných ňader. Když odložila šaty a pak nechala padnout na zem i spodničky, přestal se ovládat. Vstal, pevně ji popadl a sunul ji ke své posteli. „Ty jsi pro mě pokušení, kterému nedokážu odolat,“ ­supěl, když se potýkal se svými kalhotami. „Nech mě, ať ti pomůžu,“ žádala Genoveva s úsměvem a rozepla mu opasek. Stáhla mu kalhoty a uchopila jeho úd. Trčel pevně dopředu a pulzoval pod jejími prsty. Když si lehala na postel a roztáhla nohy, jeho pohled jí prozradil, že vyhrála. Pro 31

VZPURNA.indd 31

29.11.19 14:32

něho to bylo vítězství nad otcem, který ji vlastnil. I když byl jako milenec méně ohleduplný než Amandus, podařilo se mu během několika okamžiků vystupňovat její žádost až na hranici snesitelnosti. „Je škoda, že svatá církev zakazuje manželství nevlas­t­ ního syna s jeho matkou,“ povzdechla si, když po chvíli ­leželi vyčerpaní vedle sebe. „Takhle bude muset být tvůj syn považován za tvého bratra.“ „Je to dítě hříchu,“ zamumlal Matthias, ale věděl, že už nemůže zpět. Nastoupil tuto cestu a musí po ní dojít až do konce.

T

IV.

rvalo to jistou dobu, než se Karl zase vrátil do věže. Johana mu to vyčítala, ale on jen zvedl ruce v zoufalém gestu. „Cestou sem jsem vpadl do cesty páterovi Amandovi. Mávl na mě, ať jdu k němu, a tak jsem to přece nemohl ­odmítnout!“ „To chápu,“ připustila Johana. „Co po tobě chtěl?“ „Naznačil, že ho opat Severinus zasvětil do závěti našeho otce,“ odpověděl Karl. „Otec prý nařídil, abys uzavřela vhodné manželství.“ „Manželství s Kunzem z Gunzbergu rozhodně není vhodné,“ přerušila ho Johana pobouřeně. Karl zoufale přikývl. „To máš pravdu! Mně Amandus řekl, že otec rozhodl, aby neoslabil Matthiasovo postavení, že se mám zasvětit službě církvi!“ „Jen Amandus otevře ústa, už mu ze rtů kape jed! Přála bych si, aby ho to zničilo!“ Protože se taková přání zřídkakdy naplní, vyzvala Johana bratra, aby se posadil ke stolu proti ní. 32

VZPURNA.indd 32

29.11.19 14:32

„Musíme si teď přesně rozmyslet, co uděláme. Koneckonců chceš stejně málo jít do kláštera, jako si já chci vzít Gunzberga.“ „Mohli bychom jít k některému našemu sousedovi a požádat ho, aby nám pomohl,“ navrhoval Karl. Johana zavrtěla hlavou. „Nikdo z našich sousedů si to nebude chtít kvůli nám s Matthiasem rozházet.“ „Ale otec Severinus bude jistě při nás! Přece podepsal jako jeden ze svědků otcovu závěť. Když mu řekneme, že ji Amandus, Genoveva a Matthias zfalšovali…“ Johana znovu zavrtěla hlavou. „Otec Severinus je starý a je prý hodně nemocný. Pochybuju, že by sebral sílu, aby se prosadil proti Amandovi a Matthiasovi.“ „Je ještě další důvod, který mluví proti,“ napadlo Karla. „Já bych možná našel v klášteře útočiště, ale ty jako děvče tam nemáš přístup.“ Zamyšleně si třel čelo. „Biskup z Bambergu byl přece taky dobrým přítelem našeho otce. Ten by byl dost mocný na to, aby se prosadil proti Matthiasovi.“ „Matthias by poukázal na to, že Allersheim je svobodné říšské hrabství a nepodléhá tedy soudní pravomoci Bambergu. Amandus jako mnich tam má jistě větší vliv než my,“ odmítla Johana i tento návrh. „Tak utečeme do Bambergu k markraběti Christianu Ernstovi. Je protestant a nedá si od mnichů a farářů nic ­předepisovat!“ Karl pohlédl s nadějí na sestru. Bylo jí líto, že ho musí znovu zklamat. „Zapomínáš na zfalšovanou závěť! Má se udržovat pokud možno v tajnosti, ale když to Geneveva a Matthias budou považovat za nutné, tak ji předloží soudu. Pak budeme oba považováni za bastardy a nikdo pro nás nehne prstem.“ „Ale když nám nikdo nepomůže, tak nám nezbývá než se smířit s osudem!“ zvolal Karl zděšeně. „Já se rozhodně nemíním vzdát!“ odpověděla Johana a oči jí blýskaly. „Tak docela bez ochrany, jak se Genoveva a Matthias domnívají, zase nejsme.“ 33

VZPURNA.indd 33

29.11.19 14:32

„Kdo by to měl být, když to nemůže být žádný ze sousedů?“ ptal se Karl nechápavě. „Zapomínáš, že jsme poloviční Poláci! Náš děd je ­mocný muž v Polské říši, a on nestrpí, aby byla naše práva ­pošlapána.“ Karl sklíčeně mávl rukou. „Umíš si vůbec představit, ­jakou dálku bychom museli urazit? Nemáme dost peněz na takovou cestu a taky nikoho, kdo by nám něco půjčil. Kdybys ještě měla matčiny šperky, mohli bychom něco z toho prodat. Ale ty ti přece Genoveva vzala.“ „Ne všechny!“ zvolala Johana. „Jeden náramek a dvě brože mi ještě zůstaly. Krátce před otcovou smrtí jsem si je prohlížela, protože mi připomínaly matku, a pak mě někdo zavolal. Ve spěchu jsem je nedala zpátky do šperkovnice, ale strčila pod přikrývku do truhly. Před několika dny jsem je tam zase našla.“ „To je lepší než nic,“ prohlásil její bratr. „Ale nebude snadné se odtud dostat, Matthias nás zcela jistě nechá ­pronásledovat.“ „Mohl by být naopak rád, že se nás zbaví.“ Už když to říkala, udeřila pěstí do otevřené dlaně. „Ne, máš pravdu, ­bohužel! Kvůli své reputaci nás musí chytit. Lidi by mu jinak předhazovali, že s námi zacházel tak špatně, že jsme raději uprchli.“ „Kromě toho cestu do Polska v dámském sedle nemůžeš zvládnout!“ „Nevezmu si dámské sedlo, ale mužské,“ odpověděla ­Johana odhodlaně. „To nemůžeš! Jen ženy kočovníků a děvky tak sedají na koně!“ zvolal Karl zděšeně. I když měl pravdu, nebyla Johana ochotná vzdát se svého plánu. Krátce uvažovala a pak se uličnicky zasmála. „Koho nechá Matthias pronásledovat?“ zeptala se. „No nás, přirozeně!“ odpověděl Karl nechápavě. „To znamená mladíka a mladou dívku!“ 34

VZPURNA.indd 34

29.11.19 14:32

„Nechápu, kam tím míříš!“ Karl už byl trochu naštvaný, protože zatímco on si lámal hlavu, jak by se sestrou vyvázli z téhle zlé situace, dává mu Johana hloupé otázky. „To ti můžu říct, bratříčku,“ prohlásila. „Neuprchneme jako bratr a sestra. Jsem jen trochu menší než ty, proto by mi měly sedět šaty, které jsi nosil loni. Je dobře, že Genoveva nechtěla strpět na zámku žádné naše věci a dala všechno přestěhovat sem. Tak se můžeme vybavit na cestu. Jak jsi sám řekl, je to daleká cesta, a na tu bychom se neměli vydat jen v pytlovině.“ „Ty se chceš přestrojit za chlapce?“ Karl to nedokázal pochopit, ale odhodlané blýskání v Johaniných očích mu prozradilo, že má v úmyslu právě to. Potřásal hlavou a prohlížel si ji. Sice byla ještě chlapecky štíhlá, ale co její jemná tvář, velké modré oči a dlouhé zlatavé řasy? Nikdo jí neuvěří, že je chlapec. „Kromě toho zapomínáš na vlasy,“ dodal s pohledem na zlatý proud, sahající jí až k pasu. „To je to nejmenší! Tomu nůžky rychle odpomůžou,“ prohodila Johana vesele. „Ty si chceš dát ustřihnout vlasy?“ ptal se zděšeně. „Jestli je to cena za to, že uniknu Gunzbergovi, tak ji ráda zaplatím! A ty mě ostříháš.“ Karl si přál, aby našel jiné řešení. Ale protože Kunz z Gunzbergu mohl do Allersheimu dorazit už následující den, nezbývalo mu než se podřídit sestřině vůli. „Tak dobře. Všechno připravíme. Ale vlasy ti ostříháme až úplně nakonec.“ Stále ještě doufal, že najde možnost, aby to nemusel udělat. Teď nejdřív bylo nutné prohledat s Johanou truhly a bedny. Objevili nejen oblečení, které nosili v minulém roce, ale taky mnohé z toho, co patřilo jejich matce. Některé šaty byly tak krásné, že bylo Johaně líto je tady nechat. Se slzami v očích přejížděla rukou po měkkém sametu, který voněl po mírných bylinách, které ho měly uchránit před moly 35

VZPURNA.indd 35

29.11.19 14:32