jiří hAvel
malované ctení
ŠT Ě K ACÍ SM E TÁ K
ilus trovAl A lenk A v ybír Alová
Kdyz babicce zazvonil mobil Ahoj, babi, volá tě vnučka z Kladna! Tady byla noc taky chladná. U nás ne, my už si v Tu
topíme.
si dnes koupíme.
Hlavně si, babičko, nekaz
!
Děda mi pro ně vždycky skočí. Jsem ráda, že dědu nebolí Proč se ptáš, jestli má děda Neptám se na
6
. ?
, vím, že je děda
nemá! Copak ty nevíš, že je němá? Proč do toho, babi, pleteš ? Jen nebuď smutná, každý dělá chyby. Já nejsem smutná, já jsem veselá. Ne, další
už bych
nechtěla! Já ti přece žádnou nenabízím. Před každým vždycky radši zmizím! Vždyť u tebe, babi, žádný není! Že na mě vnuk zdálky cení?
7
Já nejsem vnuk, ale vnučka Anička! Proč myslíš, že nejsem tvoje babička? Zdá se mi pořád, že jsi dnes trochu hluchá. Ne, mám jen
8
u druhého
!
To byla pochoutka! „Už opravdu nevím, co mám vařit k obědu,“ posteskla si
,
„poraďte!“ Já jsem chtěl pečené a meruňkový mladší
měl chuť na
se strouhaným by si dal švestkové naše
,
, starší ,
si přála
a povidlový
9
a
si představoval na
pořádnou
s oblohou.
mlčel, ale určitě myslel na pěknou
.
„Běžte na hodinku do a já už něco připravím,“ řekla
.
„Každá zmlsaná
si určitě
pochutná.“ Když jsme se vrátili, byla na
plná
zlatavých bramborových
10
.
Takovou chuť jsem na ně měl, že můj
rázem na to
zapomněl.
11
Dodrzí slib?
Honzík je zlostný urval
. Novému , plyšovému
ukroutil ukousl
a
, z pohádkové
vytrhal
a
propíchl
. Když rozbíjel a
mu sebrala
chtěl schovat co dělá.
12
, tak jí , aby neviděla,
řekla přísně: „Tak
dost!“ Přinesla do něj hračky a
, zamkla uložila. Celý
den Honzík tvrdil, že je mu to fuk. Když se mu ale v o utržené
zdálo a o smutném
bez
, tak se mu
kutálely po tváři. Ráno sliboval: „Babičko, já se polepším!“ a už přemýšlela, kam schovala od
.
13
Potrebuje Honzík brýle? I když
někdy bolí
a potřebuje
, ráda čte malému
Honzíkovi pohádkové
. Honzík
by se ale nejradši jenom díval na a tak babičce pořád Někdy je dá pod nočního je naše
schovává. , jindy do
nebo za
. Jednou
objevilo v dědečkově ! Když včera běžel Honzík
14
,
do kuchyně pro o svůj na podlaze jako zarputile.
, zakopl a rozplácl se . Tvářil se se zasmála
a řekla: „Asi bys taky potřeboval brýle.“
15
Jak dedecek prekazil stehování Když přisupěl
s maminkou
a malou Barborkou, čekal na ně u
děda s babičkou a
Ferda. Ten vrtěl Barborku veselá jí v
a olizoval
. Sotva se Barborka posadila ke s čajem a vyskočil na
16
, upřel na
, už před ní stál s a loudil.
.
Když pak večer přišla maminka zhasnout
a dát Barborce
, neležel ale vrněl na
u
. Ještě dlouho
potom vyhnaný u
,
naříkal
. Když pak náhle ztichl,
viděl dědeček z jak stojí s
Barborku, u psí
.
Ale nevlezla do ní, protože se musela vrátit do své
.
17
Ta technika
„Nechápu, proč se celé odpoledne rozvaluješ v
před
!“ říká
často děda mé sestře Janě. „Proč se neproběhneš se na
, neprojedeš
nebo nevezmeš do
pěknou
? To já jako
jsem
znal v širokém okolí každý a a
18
. Stačila mi . Kdepak jezdit
, jako vy,
všude pěšky!“ „A měl jsi
, to už
jsme stokrát slyšeli,“ dodal jsem jako vždycky já. „Ty buď zticha,“ okřikla mě babička, „v komoře leží bez povšimnutí tvoje a
vedle
,
, a ty si hrbíš záda u
!
Ta technika vás zahubí!“ Včera jsem se vrátil ze se rozvaloval v a babička si u
o hodinu dřív. Děda před hrbila záda!
Zdála se mi nějaká mladá...
19
Divný skrítek
Milan si nerad čistí někam zašantročí
. Často a
a pak tvrdí mamince, že je odnesl nějaký
. Ani
Milan
nesnáší. Zrovna teď je shodil pod a křičel: „ se
!“ Když , řekla: „Ten
zasloužil! Pospěš si,
20
, ztratilo otevřela by ale je už
na
!“
hned zazářily
, rozběhl se... a bác! Rozplácl se na zemi jako zapomněl na zrádné se
!
: „To ten zlomyslný
musel strčit pod tvou
! On totiž
zrovna
?“
21