TenKdoTeMiloKor2
9/15/16 9:20 PM
Stránka 5
Pátek 24. listopadu Až do třiadvacátého listopadu byl podzim mimořádně teplý. Na chráněných místech v parku i na zahrádkách podél živých plotů vykvetly ocúny. Zbytky žlutého listí se stále ještě držely na větvích stromů a jen při závanech větru se pomalu snášely na zem. Ten osudný pátek v noci spadla teplota o deset stupňů pod bod mrazu a ranní chlad v údolí proměnil šedivé podzimní lázně v jiskřivé město. Dvacet minut po sedmé vyšla Vanda Kalinová z domu. Na krku ucítila závan mrazivého ranního větru. Ohrnula si límec, přitáhla si páskem kabát těsněji k tělu a sáhla do hluboké kapsy pro rukavice. Škrabkou začala odstraňovat námrazu na čelním skle auta. Bydleli v poslední řadě vilek s výhledem do parku. Před brankou rozevírala větve cizokrajná borovice. Prázdná ptačí budka, zavěšená na bíle ojíněné větvi, se pohupovala ve studeném větru. Po deseti minutách se Vanda vrátila na verandu. Její manžel odešel bez snídaně ještě dřív, než vstala, a tchyně dnes od sedmi ráno odebírala vzorky krve v ordinaci. Jakub za kuchyňským stolem se pořád ještě vrtal v míchaných vajíčkách a se sklopenou hlavou hrál na mobilu Agar.io. Zabavila mu rozehranou hru a houkla na Daniela, který byl zamčený na záchodě, aby si pospíšil. Ještě v předsíni na ně musela dvakrát křiknout, aby si nezapomněli vzít teplou bundu a šálu. Vykopat děti do školy byl únavný denní rituál. 5
TenKdoTeMiloKor2
9/15/16 9:20 PM
Stránka 6
Zachumlaná do šály vklouzla na studené sedadlo auta. Startér zasténal a motor odmítl chytit. Musí počkat. S velkou octavií jezdit nechtěla a navíc bylo auto v servisu. Obvykle chodila pěšky, v hotelu byla pohodlnou chůzí za necelých dvacet minut, ale dnes odpoledne musí zajet do Tesca na výpadovce, koupit prací prášky, lahve mléka, dvě balení minerálek a pytel zeminy. Zítra přesadí fíkusy a gardénie na verandě. V Savoyi ji nejspíš nečeká žádné překvapení, pokud tedy instalatéři opravili přívod vody do uhličitých lázní. Znovu otočila klíčkem. Pár škytanců a jedno blafnutí. Konečně motor naskočil. Vanda zařadila rychlost a vůz se rozjel z mírného kopce. Ve zpětném zrcátku bliklo nízké ostré listopadové slunce. Život se může změnit během jediné vteřiny. O tom se Vanda přesvědčí na vlastní kůži už dnes v noci. Zatím neměla tušení, že tohle obyčejné ráno bude patřit mezi její poslední bezstarostné chvíle.
Julie Kalinová si pustila rádio ještě dřív, než vlezla do sprchy. Na sucho opečený tmavý toust si namazala pomerančovou marmeládou a při snídani si vyřídila několik mailů. Bydlela sama v malém bytě v prvním patře s okny na sever, ale s pěkným, bočním výhledem na kolonádu. Slyšela, jak dole skládají bedny s pivem. Přímo přes ulici na rohu byla oblíbená, útulná restaurace, kde se v létě pod slunečníky tísnily skupiny turistů a ještě včera večer se u dvou stolků, nad kterými hřály teplomety, bavilo pár lázeňských hostů. Začátkem listopadu oslavila třicáté narozeniny. Ještě nikdy nebyl život tak krásný! Na jaře se bezhlavě pobláznila do redaktora krajské televize, a i když si nevybrali přesné datum svatby, brzy po Vánocích se budou brát. Nesvěřila se ještě 6
TenKdoTeMiloKor2
9/15/16 9:20 PM
Stránka 7
matce ani bratrovi. Josef by to okamžitě vyklopil Vandě a ta měla k Osvaldovi od začátku výhrady. Dopoledne jako obvykle obcházela provozovny, sbírala účetní doklady, kontrolovala faktury a ukládala tržby do banky. Bohaté husté kaštanové vlasy nosila spletené do uzlu na zátylku. Jemným profilem a štíhlým krkem připomínala křehké krásky z renesančních obrazů. Byla plná života a celá zářila. Když čekala na provozního restaurace, přes prosklenou stěnu s ní flirtovali kuchaři, závozníci se za ní v chůzi otáčeli a v pekárně usměvavou účetní obletoval majitel v bílé zástěře. Mnoho lidí lpí na svém povolání, protože se obávají, že by se jim jinde dařilo hůř. Julie měla ale svoji práci opravdu ráda. Bavilo ji pohybovat se mezi lidmi a odpoledne ten shon vystřídalo ticho u počítače. Tedy pokud nebude brát v úvahu hluk z protější rohové hospody. Julii by ani ve snu nenapadlo, že tuto noc nečekaná souhra okolností pohřbí její naděje na šťastný život.
Porada provozních složek hotelu Savoy se protáhla. Zatímco padaly návrhy na změnu dodavatele potravin, novou recepční, výměnu vadných hlavic topení v postranním křídle, Vanda si zapisovala poznámky do diáře. Ode dneška přesně za měsíc je Štědrý den. Myslela si, že do Vánoc stihne vyměnit stará verandová okna, ale to se jí nejspíš už nepovede. Malé, oprýskané čtvercové rámy netěsnily a v zimě vydatně táhlo do bytu. Tchyně svůj dům měla ráda takový, jaký je, a nesmyslně odmítala změny. Josef slíbil, že s matkou promluví, což do včerejška neudělal. Celý listopad byl ve znamení nesplněných slibů. Vanda už pár týdnů cítila, že něco není v pořádku. Jejich manželství bylo dobré, ale rozhodně by neškodil nový impulz. Dnes mají 7
TenKdoTeMiloKor2
9/15/16 9:20 PM
Stránka 8
patnácté výročí svatby a po tolika letech s dvěma dětmi a babičkou v jednom domě není divu, že se život dostane do zaběhaných kolejí. Kdyby mohli na týden zmizet, někam na Kanárské ostrovy nebo alespoň na víkend do Vídně, třeba i do Prahy! Potřebovali by být spolu sami. Při Josefově vytíženosti ale může svoje představy odložit do složky nesplněných snů. Hodiny ukazovaly půl dvanácté, když všichni z kanceláře odešli. Zapnula si mobil a našla několik nepřijatých hovorů. Zavolala zpátky do ordinace. Tchyně nejspíš bude chtít doplnit seznam nákupu. Jiřina ji překvapila. „Můžu vzít kluky večer do kina na Jamese Bonda?“ Vanda se pousmála. „Proč ne?“ „Hrají až od půl osmý.“ Skvělé! Otevřela se nečekaná příležitost. Při troše fantazie může večer připravit malé překvapení. Josef si rozhodně na jejich výročí ani nevzpomene, ale alespoň by jí mohl vzít telefon. Zkoušela mu volat už třikrát, jenže mobil byl stále nedostupný. Pevnou linku na kriminálce nikdo nezvedal, a tak mu alespoň odeslala esemesku. Odpovědi se hned tak nedočká. Seběhla z kanceláře na ulici. Ostré sluneční paprsky se odrážely od skleněné fasády domů, ale slunce už vidět nebylo. Trochu se oteplilo a na nebi se honily těžké mraky hrozící deštěm. Zaváhala, jestli se nemá vrátit pro deštník, ale do centra je to jen přes park, a i kdyby začalo pršet, snadno přeběhne zpátky do hotelu. Právě když v lahůdkářství platila u pokladny, začal jí v kabelce drnčet mobil. V jedné ruce měla otevřenou peněženku, a než zaplatila, zvonění ztichlo. Našla už jen zprávu. „Dneska se vrátím pozdě.“ Nebyl to dobrý nápad představovat si večer s Josefem. Zapálit si svíčky v koupelně, nemuset se halit do flanelového županu, když bude chtít přejít do kuchyně. Jako by za ta léta nevěděla, že plánovat cokoliv s manželem je pošetilost. Napadlo ji, jestli by to dopadlo jinak, kdyby mu přece jen připomněla 8
TenKdoTeMiloKor2
9/15/16 9:20 PM
Stránka 9
dnešní datum. Nechtěla ho zatěžovat hloupostmi, jako jsou dárky k výročí svatby. Překonat zklamání trvalo Vandě jenom chvilku. Pozitivní myšlení jí rozhodně nechybělo. Co není dnes, může být zítra. V náručí s dvěma lahvemi vína a plastovými krabičkami, plnými pochoutek – italskou šunkou, carpacciem s rukolou a lososovými plátky v kopru – uviděla Julii, jak se loučí u bočních dveří stánku s oplatkami. Najednou si připadala tak hloupě. Švagrová se jí bezpochyby zvědavě zeptá: „Vy něco slavíte?“ „Ano! Dnes večer budeme s Josefem doma sami,“ řekne vesele. Trpce se zasmála. Ani tohle malé třetí přání se jí dnes nesplní. Julie dnes zvědavá nebyla. Vzala si od provozního nějaké obálky, zamávala Vandě na dálku a spěchala parkem nahoru k fontáně. No, to se dalo čekat. Už před půl hodinou Vanda z balkonu své kanceláře viděla houstnoucí dav kolem fontány.
Charismatický čtyřicátník s pověstí bouřliváka natáčel na kolonádě reportáž s frontmanem populární kapely. Kolem nich se tlačili nedočkaví fanoušci. Jakmile se televizní redaktor rozloučil, vrhli se ke svému idolu pro autogram. Osvald si skládal mikrofon do kufříku, když spatřil přicházet Julii. Políbil ji na tvář. „V kolik dneska večer přijdeš?“ „Vlastně proto jsem tady, dneska to nezvládnu. Musím dát dohromady podklady, zítra máme nadační výbor…“ Osvald ji obdivoval. Svoji práci brala tak poctivě a nezištně. Vyčítavě si postěžoval: „Ale já jsem taky opuštěný dítě.“ Ten žertovný tón ji rozesmál. „Jsi milej. Budu si tě adoptovat.“ V tu chvíli se z mraků spustil déšť.
9
TenKdoTeMiloKor2
9/15/16 9:20 PM
Stránka 10
Lilo až do tří. Pozdě odpoledne liják pozvolna přešel v déšť se sněhem a začalo se ochlazovat. Vanda vystoupila do rozmoklé šedivé břečky. Vyndávala velký nákup z kufru auta a promočená na kůži nosila tašky brankou k domu. Bezmyšlenkovitě ukládala potraviny do spíže. Na dveřích lednice byla magnetem připevněná dětská kresba. Máma, táta a uprostřed dvě děti v balónu. Kubík nakreslil šťastnou rodinku. Zachvěla se, ani nevěděla proč. Byla to nějaké předtucha? Ne. Jen netěsnícími okny sem z verandy profukoval studený vzduch. Smířená s nepovedeným večerem, za který může jen její pošetilý nápad, otevřela si láhev červeného vína. Posadila se do křesla a v nezvyklém tichu zavřela oči. Co to znamená, když Josef řekne, že přijde později? V devět? O půlnoci nebo ve tři ráno? Vybavila si konec letošního horkého července. Vzbudila se uprostřed noci. Josef do půl těla nahý, s omotaným ručníkem kolem pasu, seděl u otevřeného okna s notebookem na klíně. Zřejmě si dal sprchu, protože na opálených zádech ještě neuschly kapičky vody. Měl vypracovanou svalnatou postavu a široká ramena. Náhlý závan jeho vůně v ní nečekaně vyvolal vzpomínku na první léta, kdy vzduch byl plný příslibů, dýchali ve stejném rytmu a spalováni touhou se milovali celé noci. Po špičkách došla k oknu a zezadu ho objala kolem krku. Překvapeně zaklapl notebook. „Co to přede mnou schováváš? „Nejsi nějak zbytečně zvědavá?“ Dlaněmi zajel pod široké nohavičky mako kraťasů a chytil ji pevně za zadek. Líbal ji na holé břicho, zdvihnul plandavé tričko a díval se jí na prsa, dokud si mu nedosedla na klín, a pak, spojeni v sobě několik vteřin, zůstali bez hnutí. „Vydrž, ještě chvilku,“ šeptal. 10
TenKdoTeMiloKor2
9/15/16 9:20 PM
Stránka 11
Tyhle okamžiky nehybnosti závratně zvyšovaly touhu. Nedal se strhnout její nedočkavostí, miloval ji pomalu, hluboce a dlouze. Zázraky přicházejí nečekaně. Už radši nebude nic plánovat.
Julie si mokré vlasy po sprchování ovázala ručníkem, k tělu si přitáhla sepraný župan a posadila se k počítači. Otevřela šanon, bušila do klávesnice a jen občas poslepu sáhla po hrnku kávy. V tlumeném světle lampičky jí na tváři pohrával úsměv. Konečně uložila dokument a zmáčkla pokyn tisknout. Chvatně vytáhla ze zásuvky prádelníku černé legíny a krajkové tričko bez ramínek. Napadlo ji, že Osvalda překvapí. V tiskárně došel papír, ale už se nebude zdržovat, stačí, když soubor vytiskne ráno. Svetr si taky nevzala, stáhla z věšáku kožešinovou bundu a přehodila si ji přes nahá ramena.
Pět minut po desáté se ozvalo nepřetržité ječivé drnčení domovního zvonku. Vanda okamžitě věděla, kdo je pachatel. Obvykle vlepila Kubovi pohlavek, proč dělá poplach, ale tentokrát mu láskyplně prohrábla mokré kudrnaté vlasy: „To jste tady nějak brzo!“ Kuba se vysmeknul a letěl na záchod a vzápětí Daniel udýchaně referoval, že babička v nejnapínavějším místě usnula. „Musel jsem ji budit!“ postěžoval si. Vanda ho v nečekaném návalu něhy objala a políbila. „To ani jeden z vás nemá klíče?“ „No tak to byla zase konina,“ povzdechla si tchyně ve dveřích na adresu nového Jamese Bonda a svezla se na proutěnou 11
TenKdoTeMiloKor2
9/15/16 9:20 PM
Stránka 12
židli na verandě. Jiřina byla parádnice, tmavé vlasy měla prosvětlené lehkým melírem. Dvaašedesát let by jí nikdo nehádal. Vanda jí vzala deštník a sklonila se, aby jí pomohla sundat těsné kozačky. Pootevřenými dveřmi do kuchyně viděla, jak se děti hladově vrhly na obložené mísy.
Noční lázeňské město usínalo v mlžném oparu. Julie zazvonila u přízemního bytu. Zachvěla se zimou. Chvíli se nic nedělo. Pak byly slyšet kroky. Když Osvald pootevřel, nadšeně vydechla. „Stihla jsem to!“ Pod kulichem měla mokré vlasy a oči jí zářily. „Neříkej!“ Osvald ve viditelných rozpacích udiveně koktal. „Myslel jsem, že máš výbor nebo tu charitu…?“ Všimla si, že má na sobě jen vytahané tílko a bermudy. Za pootevřenými dveřmi se ozvaly zvuky a utajovaný smích. Julie lehce drcla rukou do křídla dveří. V předsíni byla tma. To, co uviděla v pruhu světla vycházejícího z pokoje, jí vyrazilo dech. Po vteřině naprosté nehybnosti couvla. V následujícím okamžiku byla pryč. Nechtěla slyšet výmluvy, kterými se snažil Osvald zmírnit účinek trapně otřepané situace, nevnímala, že za ní vyběhl polonahý do studené noci. Pantofle se mu smekla na chodníku a bosou nohou prošlápl tenoučký led na povrchu louže. Zaklel. Celou cestu domů Julie utíkala jako o život. Dlážděná ulice, ve které se zrcadlily odlesky pouličních lamp, začala namrzat. Na rohu u zavřené restaurace uklouzla a zachytila se složených židlí, aby neupadla. U konce s dechem přerývavě sípala, pak sebrala poslední síly a vletěla do starého domu. Přibouchla za sebou těžké dveře. V prvním patře se rozsvítila okna. Pláč byl slyšet až ven.
12
TenKdoTeMiloKor2
9/15/16 9:20 PM
Stránka 13
V zalesněných kopcích vysoko nad městem se řítily za sebou dva silné vozy. Bylo slyšet túrování motorů a svištění pneumatik. Honička nabírala na tempu. Modře blikající maják na civilním autě výstražně houkal. V dálce se za nimi ze zatáčky vyřítilo velké černé auto, blikalo dálkovými světly a pak se ozval přerušovaný, naléhavý zvuk klaksonu. Vozy jely vedle sebe po namrzlé silnici ve smyku. Vzápětí noční krajinu rozřízla ohlušující rána. Pod srázem v korytu říčky leželo auto na střeše, z podvozku stoupal bílý kouř a policejní maják blikal do tmy přerušovaným modrým světlem.
Číslice na digitálním budíku ukazovaly padesát pět minut po půlnoci. Vanda, opřená o polštáře v manželské posteli, balancovala na pokraji spánku. Snažila se číst, ale kniha jí několikrát vypadla z ruky. Definitivně ji probudil zvonek. Ani Josef si dneska nevzal klíče! Rozespale vklouzla do trepek u postele. Zvonění se ozvalo podruhé, když míjela zhasnutou Josefovu pracovnu. Ve slabém světle lampy uviděla za sklem verandy policistu. Proč ho doprovází šéf kriminálky? Přitáhla si župan k tělu a pootevřela. „Manžel není doma.“ „Dobrý večer, paní Kalinová. Můžeme dál?“ zeptal se vlídně major Heřman, jako by vůbec necítil, že se to nehodí přijít sem po půlnoci. Na čele měl hlubokou vrásku, která se ve studeném světle verandy zdála ještě zřetelnější. Šéf kriminálky, známý nepříjemně pronikavým pohledem, byl nečekaně vlídný. Vandě blesklo hlavou, že si tu chce na Josefa počkat. Rozhodně ho dál než na verandu nepustí. 13
TenKdoTeMiloKor2
9/15/16 9:20 PM
Stránka 14
Prošedivělý policista přešlapoval mezi dveřmi, klopil oči, divně se kymácel ze strany na stranu, jako by měl upito. Mluvil tiše a zdálo se, že plakal. Vanda cítila, jak se jí noční košile začíná lepit k tělu, žaludek jako kámen padá do beznadějné prázdnoty a srdce jí buší až v krku. Policistova slova se jí slévala do jedné rozmazané šmouhy, nedokázala se pohnout, jen vrtěla hlavou a upírala prázdný pohled na Josefova šéfa, jako kdyby ten holohlavý chlap mohl něco změnit. V té chvíli se jí hlasy obou nočních vetřelců začaly vzdalovat a slyšela samu sebe z velké dálky, jak vykřikla: „To ne! To není pravda!“
14
TenKdoTeMiloKor2
9/15/16 9:20 PM
Stránka 15
âtvrtek 30. listopadu Zádušní mše se konala v malém, studeném kostele. Na varhany procítěně hrál čtyřicetiletý tlouštík. Levný černý sváteční oblek mu byl trochu těsný, na sněhobílé košili měl pečlivě uvázaného motýlka a kulaté brýle rámovaly jeho dobrosrdečnou tvář. Přidal se amatérský ženský sbor a jejich – i když poněkud falešné – hlasy se vznešeně nesly vzhůru k modré klenbě s namalovanými anděly. I když to už byly čtyři dny po velké kremaci v Karlových Varech, kam přišli kolegové z krajského oddělení i kriminalisté z Prahy, bylo tady v kostele mezi smutečními hosty a pozůstalými stále hodně policejních uniforem. Vanda, nadopovaná silnou dávkou sedativ, seděla v první lavici s černými brýlemi na očích. Snažila se držet ramena i hlavu zpříma. Z jedné strany k sobě tiskla dvanáctiletého Daniela, druhou rukou objímala o tři roky mladšího uplakaného Jakuba, kterého tlačila rovnátka. Vedle kudrnatého Kubíka se zimomřivě choulila Julie v tmavé pláštěnce. Byla bledá a tvář měla nehybnou, jako z kamene. Osvald, který se neodvážil sednout do první řady k rodině, postával u bočního sloupu. Matka kapitána Kaliny klečela na kolenou, prsty křečovitě svírala okraj dřevěné lavice. Za širokou krempou černého klobouku skrývala opuchlé oči s vějířky vrásek. Nenápadně si otírala tvář kapesníkem. 15
TenKdoTeMiloKor2
9/15/16 9:20 PM
Stránka 16
Zádušní mše v kostele byl její nápad. Zpočátku Vanda neměla sílu tchyni odporovat. Josef nebyl věřící, ale jeho matka, ačkoliv sama nebyla pobožná (a kdo ví, jak to s její vírou bylo), prohlásila, že nedopustí, aby se děti loučily s milovaným tátou v krematoriu, v tom hororovém divadle se zajíždějící rakví a oponou, která je bude strašit po nocích. Vanda připustila, že rozloučení v kostele bude snesitelnější a důstojnou vzpomínku nebudou muset usilovně vytlačovat do podvědomí. Kněz své kázání končil pasáží o naději. Pozůstalí mohou s milovaným člověkem hovořit, pokud ho budou mít v srdci. Vandu s vděčností napadlo, že tuhle řeč určitě dala tchyně dohromady v ordinaci s doktorem, který jako varhaník byl se zdejším farářem jedna ruka. Po mši se pozůstalí shromáždili v řídkém borovicovém lesíku, v urnovém háji hned za kostelem. Bylo tiché slunečné odpoledne, na obloze viselo nehybně pár cárů mraků. Na štěrkové pěšince se v půlkruhu tísnila s květinami v náručí nejbližší rodina v černém. Vanda pro jistotu požádala Osvalda, aby rodinu v žádném případě nenatáčel, a Osvald ji ujistil, že to neměl ani v úmyslu, i když v duchu byl přesvědčený, že pro krajské televizní vysílání by pohřeb známého kriminalisty byl trhák. Cinkla mu zpráva. Šéf zpravodajství z Prahy chtěl záběry z pohřbu do celoplošného vysílání. Osvald v odpovědi raději zalhal, že obřad už skončil. Julie se celou dobu Osvaldovi nenápadně vyhýbala, rozhodně nestála o to, aby se provalilo, že se rozešli. Nechtěla, aby ji máma litovala. Vanda by si jistě neodpustila kousavou poznámku, že ji několikrát varovala. Ať už to rodina ví nebo ne, pro Julii všechny ty krásné a šťastné dny skončily. Jediný člověk, kterému by se mohla svěřit, už tady není. Při pomyšlení, že po bratrovi zůstala jen hrstka popela, přepadl Julii záchvat zoufalství. Roztřásla se jí ramena, nemohla zastavit příval slz. Utírala si tvář hřbetem 16
TenKdoTeMiloKor2
9/15/16 9:20 PM
Stránka 17
ruky, protože kapesník už měla promáčený. Matka si ji přitáhla za loket k sobě a varhaník jí podal papírový ubrousek. „Kapitán Josef Kalina byl milujícím manželem a otcem, dobrým synem a bratrem,“ řečnil důstojně šéf druhého oddělení krajské kriminálky major Heřman a pokračoval zastřeným hlasem: „Loučíme se s naším statečným kamarádem, který neváhal položit život při výkonu služby. Opouští nás odvážný a rovný chlap.“ Sklonil se a položil malý věnec k fotce v černém rámečku, na které se usmíval sympatický čtyřicetiletý muž. Vanda by tady Heřmana nejradši neviděla, z útržků Josefova vyprávění měla dojem, že se nemají příliš v lásce. Opodál se zastavila žena s bohatou kšticí rozčepýřených rezavých vlasů v červené minisukni a černé ocvočkované bundě. Přes rameno měla přehozenou lacinou kabelku. Ukrytá za stromem pozorovala rodinu, která opouštěla hřbitov. Varhaník ji zahlédl a odtrhl se od pozůstalých, kteří za železnými vraty hřbitova sedali do aut. Rychle se vrátil, rozhlížel se, ale žena už zmizela.
Vanda odhodila černý kabát na pečlivě ustlanou manželskou postel a unaveně se svezla na kraj lůžka. Potřebovala být alespoň chvíli sama. Silná sedativa přestávala působit. Prohrábla si rukou rovné plavé vlasy, které se dotýkaly svěšených ramen. Ještě musí přežít tenhle podvečer. A potom, až všichni odejdou, tyhle příšerné hodiny a dny skončí. Rozepnula si knoflík límečku, jako by jí chyběl vzduch. Co bude potom? Neměla tušení. Věděla, co už nikdy nebude. Na to ale teď nesmí myslet. Dveře se neslyšně otevřely a do ložnice nahlédl sympatický státní zástupce v elegantním černém obleku. „Vando?“ 17
TenKdoTeMiloKor2
9/15/16 9:20 PM
Stránka 18
Vanda si nenápadně utřela oči. Zvoníček zůstal stát ve dveřích. „Chci, abys věděla, že ti pomůžu, kdykoliv budeš potřebovat…“ „Jsi hodný, že jsi přijel.“ Pomalu se zvedla, krátce na něj pohlédla tmavýma očima s opuchlými víčky. Protáhla se do chodby. Průhledem do obýváku zahlédla několik postávajících smutečních hostů. Chvílemi si tyhle dny připadala jako divák, který netuší, jak důležitý člověk žil po jejím boku. Zhluboka se nadechla, aby ovládla slzy, a zamířila do kuchyně. Otevřela lednici a otočila se na tchyni, která mlčky na pracovním ostrůvku doplňovala mísy s pohoštěním. „Doktor nepřijde?“ „Ve středu má přece ordinaci v Savoyi.“ No, to by měla vědět nejlépe sama. Na jaře, hned po svém nástupu, mu nabídla místo v hotelu a Sváťa její nabídku bez váhání přijal. „A kde jsou kluci?“ zeptala se, když vyndala z ledničky kávovou roládu v alobalu. „Jsou nějak podezřele zticha.“ Julie, jako by čekala, až Jiřina s mísami v rukou vyjde z kuchyně, se otočila na Vandu. „Proč jsi sem pozvala Zvoníčka?“ Rovnala na tác čisté sklenice. Vanda ji možná ani neslyšela. Povzdechla si: „Nevím, jak to bez Josefa zvládnu…“
Když Daniel zaslechl kroky, hbitě přikryl sejf velkou fotografií ve stříbrném rámečku. Kuba v posledním okamžiku shodil otevřenou stránku v notebooku. Babička je hned ve dveřích napomenula. „Na tátův počítač nesmíte vůbec sahat.“ 18
TenKdoTeMiloKor2
9/15/16 9:20 PM
Stránka 19
„To je jen notebook, babi,“ poučil shovívavě babičku Daniel. „A táta to Kubovi dovolil…“ „Hráli jsme spolu Minecraft,“ potvrdil Kuba, protože by ani za nic neprozradil, že střílečky, které máma zakázala, hráli s tátou tajně. Babička položila talíř chlebíčků na stoličku vedle tiskárny a s velkou mísou karbanátků zamířila do obývacího pokoje mezi smuteční hosty. Jakmile klaply dveře, Kuba znovu vylovil spadlou stránku. Už pár dní zkoušeli sejf otevřít, ale na displeji vždycky zablikalo červené světlo. Někde museli dělat chybu. Kuba rozčileně tvrdil, že si pamatuje, kam si táta psal tajné poznámky. Sáhl pro šunkový chlebíček a s plnou pusou tiše diktoval čísla staršímu bratrovi. Daniel namačkal novou řadu čísel. Něco cvaklo a bliklo zelené světlo. Dvířka sejfu se otevřela. Dan hrábl dovnitř. Byly tu nějaké desky, diář, velká obálka s červenými písmeny, sluchátka a revolver v černém pouzdru. Kuba vylovil starý oprýskaný mobil. Ale telefon byl zřejmě vybitý, protože displej i při opakovaném stisku zůstal zhasnutý. Daniel si nasadil sluchátka a Kuba si prohlížel zalepenou obálku. Slabikoval nadepsané jméno. „IRENA. Kdo to je?“ „Ticho!“ zasyčel Dan. Zřetelně ve sluchátkách slyšel z vedlejší místnosti hlas toho redaktora, co randí s Julií: „Josef musel narazit na něco důležitýho.“ Jiný hlas mu skočil do řeči: „Nedíváte se moc na detektivky?“ Daniel nadšeně zašeptal: „Hele, vole! Odposlech…“ Pootevřel křídlo dveří a rozhlížel se, kdo by mohl mít u sebe ukrytý mikrofon. Redaktor Osvald postával u knihovny s šéfem hospodářské kriminálky. Heřman, holohlavý chlap, který na pohřbu tak důležitě řečnil, odpovídal s plnou pusou vajíčkové pomazánky. „Bohužel pro vás nemám žádné nové zprávy. Na případ je ostatně vyhlášeno nejvyšší embargo.“ 19
TenKdoTeMiloKor2
9/15/16 9:20 PM
Stránka 20
„Ale já jsem s Josefem mluvil den před tou bouračkou,“ trval na svém Osvald a počkal, až kolem přejde státní zástupce. Ztišil hlas. „Měl jsem dojem, že narazil na nějaké nové důkazy.“ „To tedy víte víc než já,“ pronesl bohorovně šéf kriminálky a utřel si pusu kapesníkem. Nedal najevo, že tahle informace ho překvapila. „Vy jste mu za informace platil?“ Osvald se uchechtl. Nemohl prozradit, že ví daleko víc. Ale Heřmanovi žádné detaily určitě vykládat nebude. Stačí ho jen popíchnout. „Nenapadlo vás, majore, že by to mohlo mít s jeho smrtí nějakou souvislost?“ Na verandě si opozdilý varhaník odkládal kabát na přeplněný věšák. Tlouštík s kulatými kovovými brýlemi hned mezi dveřmi chytil redaktora. „Nevíš náhodou, kdo má v zastupitelstvu nějaký kontakty na sponzory?“ Osvald ho poslouchal jedním uchem. Pohledem sledoval Julii, která s tácem sklenic vešla do pokoje. Vzpřímená kráčela podél dlouhého prostřeného stolu, sklenice o sebe lehce cinkaly, jako by se jí chvěly ruce. „Potřebujeme oslovit správný lidi,“ pokračoval opozdilec. „Víš co, Sváťo, na to se alespoň dneska vyser,“ přerušil varhaníka Osvald. „Znáš ten fór, jak jdou dvě kurvy po kremelském náměstí?“ Julie se krátce ohlédla a vrhla na Osvalda opovržlivý pohled. Znovu důstojně vykročila a po vteřině jako podťatá zmizela i s tácem pod stolem. Byla slyšet rána a cinkot roztříštěného skla. Sváťa se k ní bleskově vrhnul. Z kuchyně do pracovny dolehl rozčilený hlas Vandy, která netušila, co se stalo, ale automaticky z maléru podezírala kluky. Kuba bleskově schoval obálku zpátky do sejfu a dvířka zakryl fotografií v rámečku. Daniel hodil sluchátka a mobil do 20
TenKdoTeMiloKor2
9/15/16 9:20 PM
Stránka 21
zásuvky psacího stolu. Když máma vstoupila do pracovny, oba už se dychtivě mezi dveřmi zajímali, co se v jídelně vlastně stalo. Nic moc nebylo vidět. Chumel hostů se tlačil kolem Sváti, který klečel na kolenou a ošetřoval Julii.
21