ženy z ostrova.qxp_Sestava 1 17.06.19 18:31 Stránka 5
1
Slavnost
Z
vony ze Sainte-Anne zněly nejslavnostnějšími tóny. Vlahý vítr nesl jejich zvuk daleko nad bretonské moře a k ostrovu kamélií, kde už bylo všechno připravené k velké svatební hostině. Bílé kamélie zdobily oltář, před nímž si právě Sylvie a Maël řekli své ano. Kněz pronesl poslední požehnání a varhany nasadily bohatým akordem k závěrečné dohře. Sylvii zalila vlna štěstí. Teď to tedy opravdu udělali, přestože ona si po ošklivém rozchodu s Holgerem myslela, že už nikdy nebude schopná důvěřovat žádnému muži. Ale s Maëlem bylo všechno jiné. Spojovala je hluboká, samozřejmá láska, která všechno zjednodušovala. Ucítila na sobě jeho oči a podívala se na něj. Jeho zářící pohled jí roztančil srdce, když ji k sobě přitáhl a políbil. Jako by se prostor a čas rozplynuly a na okamžik, který Sylvii připadal jako věčnost, existoval jen Maël a ona. Pak se čas vrátil a oni se rozzářeně otočili ke svým hostům. Kostel byl zaplněný do poslední židle a za lavicemi ozdobenými bílými stuhami a květinami se tlačila spousta lidí. Portál zůstal otevřený, aby velkou událost mohli zvenku sledovat i ti, na které už v kostele nezbylo místo. Sylvie zachytila úsměv své nejlepší přítelkyně a svědkyně Veroniky, která seděla v první řadě vedle manžela Laurenta, 5
ženy z ostrova.qxp_Sestava 1 17.06.19 18:31 Stránka 6
s desetitýdenní dcerkou Lilianne v náručí. A uviděla, jak si kapesníkem utírá oči Solenn, Maëlova nevlastní matka a majitelka ostrova kamélií, zemitá Bretonka, kterou obvykle nic tak snadno nevyvedlo z míry. Pro Sylvii se životní družka její zemřelé tety Lucie navzdory značnému věkovému rozdílu stala důvěrnou přítelkyní. Cestou k východu se Sylvie zadívala vzhůru k rozetě z barevného skla nad portálem. Bezděčně si vzpomněla, jak před dvěma lety poprvé vešla do zdejšího kostela. Tenkrát byla ta strohá budova s vysokými sloupy z šedé žuly jednou pamětihodností mezi mnoha jinými. Ona sem přijela jako turistka, aby se vydala po stopách tety Lucie, své poslední příbuzné, která naproti na ostrově společně se Solenn Lambaolovou provozovala zahradnictví. Tenkrát ještě netušila, že jí ta cesta převrátí život naruby… Maël jí stiskl ruku, jako by jí četl myšlenky. V obou uplynulých letech si vypěstovali takovou vzájemnou důvěrnost, že jeden často věděl, na co druhý právě myslí, a vycítil sebemenší změnu jeho nálady. Podívala se na něj a usmála se. Ano, milovala na něm prostě všechno. Způsob, jak si shrnoval z čela husté tmavé vlasy, energickou bradu s rýhou a jemné vrásky úsměvu ve vždy opálené pleti. Především ale milovala jeho oči, v nichž se mísily barvy moře a oblohy a které dokázaly měnit odstín jako počasí, podle jeho nálady. Momentálně zářily zelenavou modří. Maël opětoval její pohled. Sylvie chápala, co jí chce říct. Že teď není chvíle, kdy by měli vzpomínat na všechny obtíže, které dnes bohudíky definitivně nechali za sebou. Dnes byl čas slavení a prožívání štěstí. Když vyšli z kostela, Sylvie na chvíli zavřela oči, aby si zvykly na jasné sluneční světlo. Prostranství bylo plné lidí. Celé městečko přišlo na jejich svatbu, znělo provolávání slávy, pršely na ně lístky květů a vytvářely jim u nohou bělorůžový koberec. 6
ženy z ostrova.qxp_Sestava 1 17.06.19 18:31 Stránka 7
Tóny varhan doznívaly posledními kadencemi, zatímco z Radniční ulice se neomylně blížily huhňavé zvuky dud zvaných biniou a tradičního hoboje bombarde. Tohle duo nesmělo chybět na žádné bretonské oslavě. Někteří ze svatebních hostů vypadali téměř vznešeně v místních krojích – muži měli na sobě zlatem zdobené dvouřadové sametové kabátky přes bílé košile a na hlavách kulaté klobouky, ženy bohatě vyšívané černé sukně a bílé krajkové límce a čepce. Někteří se začali kolébat v rytmu hudby a stále víc lidí se připojovalo ke zpěvu staré svatební písně v bretonštině, pro Sylvii pořád ještě nesrozumitelné. Maël vedl Sylvii po několika schodech z kostela na náměstí, kde prošli veselým špalírem dětí, aby každé z nich dostalo příležitost hodit na ně hrst květů. Sylvie si všimla uznalých pohledů, které patřily jejím prostě střiženým svatebním šatům. Jejich jediným šperkem byla svrchní látka z nádherné bretonské krajky, na níž se podílela řada zdejších žen. Polodlouhé světlé vlasy měla na šíji sepjaté do jednoduchého uzlu ozdobeného jedinou bílou kamélií, která neodváděla pozornost od její přirozené krásy, čisté pleti a především chrpově modrých očí. Ano, přijali ji na tomhle kousku země. Tady na nejvzdálenějším okraji Evropy našla nejen domov, nýbrž i životní lásku. Když ji navštívily starší ženy z městečka, aby se zeptaly, jestli by se jí líbilo vdávat se v šatech ze zdejší krajky, jejich upřímná nabídka ji nesmírně potěšila. S vděčností v srdci pochopila, že ji tím jako cizinku definitivně přijímají mezi sebe. Až později se doslechla, že několik skeptických obyvatel pobřeží se vsadilo, že si bude pro svatební den určitě přát elegantní šaty z Paříže. Tihle skeptici tedy sázku prohráli, k radosti krajkářek, pro něž bylo od té chvíle otázkou cti, aby Sylvii vytvořily skutečně vysněný oděv. Už kvůli tomu se teď staly její svatební šaty předmětem mnoha komentářů. Nakonec se dav před Sylvií a Maëlem rozestoupil a podle staré tradice se novomanželé postavili do čela jakéhosi procesí, 7
ženy z ostrova.qxp_Sestava 1 17.06.19 18:31 Stránka 8
následovaní muzikanty, svědky a nejbližšími přáteli. Celý průvod se dal do pohybu a provázel je až dolů do přístavu. Sylvie téměř nevěřila vlastním očím. Věděla, že dnes nepojede na ostrov jako obvykle autem po úzkém pozemním mostě, nýbrž se tam dopraví na lodi jako za starých časů. Ale při pohledu na květinami a stuhami nádherně vyzdobenou flotilu rybářských člunů jí došla řeč. Nejbohatěji vyzdobený však nebyl žádný z velkých škunerů, nýbrž obyčejný rybářský člun. Byla to La Brise, loď starého Pierricka, který žil na ostrově kamélií celý život a pomáhal už její tetě Lucii. Dnes měla Sylvie co dělat, aby Pierricka ve slavnostním kroji z černého sametu bohatě vyšívaného zlatem vůbec poznala. Teprve když zvedl kulatý klobouk, aby jí zamával na pozdrav, a široký úsměv složil jeho tvář do důvěrně známých vrásek, pochopila, kdo ji jako novopečenou manželku dopraví na ostrov. „Srdečně blahopřeju!“ zvolal a natahoval ruku, aby jí pomohl do lodi. „Pamatuješ si ještě, jak jsi mě tenkrát dopravil na pevninu?“ zeptala se Sylvie, když se chytila jeho ruky, druhou popadla dlouhou sukni svatebních šatů a statečně vyskočila na palubu dvanáctimetrového kutru. „Naštěstí dneska moře není tak bouřlivé,“ opáčil Pierrick se spikleneckým mrknutím. „Ale jak tě znám, dostala by ses na ostrov i ve svatebních šatech za každého počasí, viď?“ „O tom nepochybuj,“ souhlasila Solenn, která nastoupila k nim do člunu a zaujala místo vzadu u vesel. „Já nevím, kde se to v ní vzalo. Lucii člověk dostal do člunu jen v nejvyšší nouzi.“ Sylvie se usmála. Už před časem získala průkaz k řízení malé lodi a právě se s Pierrickem připravovala na kapitánské zkoušky. Když byla v době přílivu silnice na pozemním mostě nesjízdná, snadno se dopravila na pevninu některým ze člunů zahradnictví. Dnes ale stála s Maëlem na přídi a kormidlo 8
ženy z ostrova.qxp_Sestava 1 17.06.19 18:31 Stránka 9
přenechala Pierrickovi, který opatrně vyvedl La Brise z přístavu za velkého jásotu přítomných. Byl to nádherný pohled, když vyzdobené čluny postupně opouštěly kotviště a vydávaly se za nimi na moře. Veselé výkřiky létaly sem a tam, kapitáni se vzájemně hecovali. Sylvie objevila Veroniku s Laurentem a malou Lili na škuneru, který plul po jejich pravém boku, zatímco na druhé straně zaujali pozici venkovská učitelka Morgane s bratrem Éricem, který přijel až z daleké Paříže, a přístavní mistr Brioc. Byl nádherný srpnový den, teplý a jasný. Moře bylo hladké jako zrcadlo, obloha bez mráčku, vysoko nad nimi kroužilo pár racků a na obzoru se vynořoval z vody ostrov se stále zřetelnějšími obrysy, až nakonec bylo vidět i krásný panský dům a vysokou kamennou zeď kolem Jardin aux Camélias, zahrady s kaméliemi. Ten nádherný den jako by popíral existenci prudkých bouří, které často zuřily kolem jeho břehů a bičovaly ostrov několikametrovými vlnami, jež se zvedly často náhle, jako z ničeho. V tomhle svatebním dni se Bretaň ukazovala ze své nejlaskavější stránky a Sylvie za to pociťovala velký vděk. Na přistávacím molu už byli očekáváni. Solennina sestra Rozenn se společně s Coco a dalšími zaměstnanci zahradnictví postarali o to, aby bylo při jejich příjezdu všechno připravené. Pod starými stromy kamélií stály slavnostně prostřené velké tabule, chráněné před větrem vysokou zdí. Maël a Sylvie pozvali bez výjimky celé městečko, a jak to vypadalo, v přístavu nezbyl jediný člun. Rozenn pevně sevřela Sylvii do náruče, aby jí poblahopřála. Laskavá asi pětapadesátiletá rusovláska měla na pevnině hrnčířství a kromě toho pronajímala několik pokojů letním hostům. Vyjádřila ochotu postarat se o hladký průběh hostiny a koordinovat za tímto účelem angažovaného šéfkuchaře a starší žákyně učitelky Morgane, které měly pomáhat při 9
ženy z ostrova.qxp_Sestava 1 17.06.19 18:31 Stránka 10
servírování a odklízení nádobí. Vydatně ji při tom podpořila Sylviina asistentka Gwen. Pod střechou z tmavozeleného lesklého listí kamélií zářily ubrusy, stejně bílé a zelené byly i květinové ozdoby na stolech, a na místě, kde se měl usadit novomanželský pár, se nad oběma židlemi vznášel baldachýn spletený z větví a květin. „Pojď, ať tě obejmu, Sylvie!“ vykřikla Veronika, když také přistáli u mola. Bez dlouhého přemýšlení vložila malou Lili do Maëlovy náruče. Pak si přítelkyni přitáhla a několik vteřin ji objímala. „Přeju vám oběma všechno štěstí světa.“ Sylvie si dojatě všimla, že Veronika má slzy v očích. „Děkuju, Vero,“ usmála se na ni. „Je skvělé, že jste mohli přijet!“ „Prosím tě,“ odpověděla Veronika a prudce zavrtěla zrzavou kšticí. „Myslíš, že bych ti dovolila se vdát, aniž bych na to dohlédla?“ Obě se rozesmály. Tenkrát, když Sylvie prožívala nejhorší období v životě, pro ni Veronika byla skálou v příboji. Obě ženy, dávné přítelkyně z dob studií, to k sobě připoutalo ještě pevněji. „Podívej se na svého muže,“ pronesla Veronika překvapeně, když viděla, jak Maël láskyplně kolébá malou Lili, která se nadšeně smála. „Poslyš, Maëli,“ otočila se na něj udiveně, „odkud vůbec víš, jak se drží dítě?“ „Kdo umí zacházet s kaméliemi,“ odpověděl Maël vesele, „ten taky ví, jak chovat malou princezničku. Viď, Lili?“ Holčička výskala a nadšeně máchala ručičkama. „Laurenta jsem to musela učit, když přišla Lili. Viď, Laurente?“ „Člověk se naučí všechno,“ odpověděl Laurent klidně a vzal dítě z Maëlových rukou. „Pojď ke svému nemotornému tátovi, Lili.“ Holčička znovu zavýskla, když ji Laurent políbil do ohybu krčku. Celou hodinu přijímali Sylvie a Maël blahopřání, zatímco se podávalo šampaňské a lososem plněné rolky, gratinovaná 10
ženy z ostrova.qxp_Sestava 1 17.06.19 18:31 Stránka 11
srdíčka artyčoků se sardelovou náplní a sýrové pečivo přímo z pece. Konečně se všichni usadili kolem stolů. Podle starého bretonského zvyku musel pronést řeč „stařec“ a po řadě žertů na téma skutečného Pierrickova věku, který nikdo úplně přesně neznal, starý muž povstal. Všechno ztichlo. „Milá Sylvie, milý Maëli,“ začal. „Nemám ve zvyku plýtvat slovy. Kromě toho tady každý zná váš příběh. Ale jedno musí být dnes a na tomhle místě jasně řečeno. Vás svedl dohromady osud. Maëli, před mnoha lety jsi přišel na tenhle ostrov jako opuštěné štěně. Bylo ti dvanáct, a přesto tě tvůj nos neomylně přivedl sem, kde na tebe čekalo tvé poslání, totiž kamélie. V Solenn a Lucii jsi našel dvě matky, které ti poskytly to, cos potřeboval ze všeho nejvíc – lásku a domov. Když Lucie zemřela, zdálo se, že se od ostrova kamélií odvrátilo štěstí. Zahradnictví stálo před zánikem. Ale pak mu právě ta žena, o níž jsme si všichni mysleli, že nese vinu na celém neštěstí, přinesla záchranu. Dneska jsi jednou z nás, Sylvie. Vzdala ses života v luxusu, abys s námi sdílela náš prostý život. Protože jsi chytrá žena, která ví, že nejdrahocennější v lidském životě je jen jedno – upřímná a opravdová láska. A proto dnes všichni pozvedáme sklenky na vás dva, na Sylvii a na Maëla a na lásku, která kéž vás navždy spojí. Abyste zůstali jedno tělo jedna duše a nikdo vás nemohl rozdělit. Ať se mezi vás nikdy nevejde ani vlásek!“ Za velkého potlesku pozvedali hosté sklenky na zdraví novomanželů. Nikdo nevydržel sedět, všichni se chtěli podívat na starého Pierricka a novomanželský pár. A ještě dlouho se pak mluvilo o slzách, které se leskly v Sylviiných očích, a zářivém úsměvu na tváři ženicha. Pak se začalo nosit jídlo a podle starého zvyku zahráli hudebníci mezi jednotlivými chody pokaždé jiný tanec. Jako předkrm přišly na stůl coquilles Saint-Jacques à la nage, hřebenatky ve vlastní šťávě a godaille, polévka z rybích hlav. 11
ženy z ostrova.qxp_Sestava 1 17.06.19 18:31 Stránka 12
Sylvie si přála tohle prosté rybářské jídlo, právě to, o které se s ní Maël rozdělil večer po jejím nečekaném příjezdu na ostrov. Hlavní chod tvořilo jehněčí stehno s artyčoky a jako dezert se podával obligátní bretonský máslový koláč kouign amman a samozřejmě Maëlovo oblíbené jídlo far breton, vlažný vaječný nákyp plněný švestkami naloženými v rumu. Kdo po tom všem ještě našel v žaludku místo, mohl si dopřát sýr nebo mlsat vyhlášené jahody z Plougastelu. Slunce se klonilo k západu, když byly odklizeny poslední talíře. Někteří ze starších obyvatel už se na tanečním parketu drželi za ruce a tančili za zvuků dud a hoboje. „A co kdybychom si dali lambig?“ zeptal se Brioc a postavil na stůl podnos s jemnými tulipánovitými skleničkami a lahví bez etikety. „Ano ano, děkujeme,“ přikývla Sylvie. „Přichází v pravou chvíli. Vero, to je nejlepší jablkovice široko daleko. Nikdo nepálí tak dobrou jako Brioc. A myslíš, že někomu prozradí tajemství své výroby?“ „To tajemství spočívá v trpělivosti, milá Sylvie.“ Větrem ošlehaný přístavní mistr se zasmál. „Čím déle smí lambig ležet v sudu, tím je lepší.“ „A samozřejmě záleží také na sudu,“ doplnila Solenn. „Z jakého je dřeva, jak starého a co se v něm předtím skladovalo, že? Říká se, že Brioc střeží své sudy líp než přístav.“ Všichni se smáli a Brioc tajuplně pokyvoval hlavou, zatímco plnil další sklenku pro Gwen. „Máte tady snad tři sta hostů, nebo ne?“ poznamenala Veronika. Malá Lili jí usnula v náručí, sytá a unavená. „Čtyři sta třicet,“ upřesnila Rozenn spokojeně a spustila se s povzdechem na židli. „A jídlo opravdu stačilo, koláče dokonce ještě zbyly, že ano, Gwen? Kde vlastně vězí Maël?“ „Viděla jsem ho tam vzadu s Coco a tím dalším zahradníkem se zelenými vlasy,“ odpověděla Veronika. 12
ženy z ostrova.qxp_Sestava 1 17.06.19 18:31 Stránka 13
„To je můj synovec Gurvan,“ vysvětlovala Gwen hrdě. „Staví tam spolu aparaturu, aby si taky užila mládež, až toho starý dudák konečně nechá.“ „Ach, to je dobře,“ zasténala Morgane, která se k nim připojila. „Taky už vám to jde na nervy? Díky, Briocu, ano, teď bych si dala panáka.“ „Budou hrát do západu slunce,“ prohlásila Solenn s úsměvem. „Pak se starší vrátí na pevninu a zahrada bude patřit mladým.“ Solenn měla pravdu. Sotva se na ostrov snesl soumrak, dudy a hoboj skončily produkci a někteří hosté se vydali na cestu domů. Rozsvěcovaly se reflektory různých barev a postupně měnily Jardin aux Camélias v tajuplnou pohádkovou říši. Gurvan se skutečně projevil jako nanejvýš schopný dýdžej. Mladý zahradník neúnavně pouštěl strhující hudbu v tak správném sledu nálad, že si svatební společnost vůbec neuvědomila, jak hodiny ubíhají, dokud se nezačalo rozednívat. Když se slunce vynořilo nad východním obzorem a v růžovém světle začal nový den, pohybovali se na taneční ploše v těsném objetí už jen Sylvie a Maël za zvuků staré francouzské milostné písně. Byla to praskající omamná nahrávka šansonu Hymna lásky, prastará šelaková deska, kterou Gurvan vložil do přehrávače na závěr. Edith Piaf zpívala: „… dokud láska bude zaplavovat má rána, dokud se mé tělo bude chvět v tvých rukou, nezajímají mě starosti, moje lásko, protože mě miluješ…“ Čím výš stoupalo slunce, tím intenzivněji jako by se jeho paprsky měnily v čisté zlato, ozařovaly nejdřív koruny stromů kamélií, pak se zmocnily Sylviiných vlasů, vyčarovaly gloriolu kolem Maëlovy hlavy, a všichni, kdo ještě dokázali udržet otevřené oči, s úžasem spatřili, jak ranní světlo zahalilo oba milující jako blyštivý plášť. „… Jestli tě jednoho dne život ode mne odtrhne, jestli zemřeš daleko ode mne, je mi to jedno, pokud mě miluješ…,“ zpívala 13
ženy z ostrova.qxp_Sestava 1 17.06.19 18:31 Stránka 14
Piaf, „…budeme mít pro sebe celou věčnost v modré nesmírnosti, v nebi už bez starostí… protože Bůh spojí ty, kteří se milují.“ Dozněly poslední tóny. Najednou po všech těch hodinách plných hudby nastalo ticho a ozývaly se jenom zvuky rána. Zdálky znělo šplouchání vln. Ve vrcholcích stromů se rozezpívali ptáci. Z kuchyně velkého domu sem pronikalo tiché řinčení nádobí a Sylvie ucítila vůni čerstvé kávy. „Nemůžu tomu uvěřit,“ zašeptala Maëlovi do ucha. „Už je ráno. Kde zůstala noc?“ „Tohle je první východ slunce, který prožíváme jako muž a žena,“ odpověděl tiše. Ještě jednou se k němu přitiskla, omámená štěstím a protančenou nocí. Pak se od sebe vzdálili, podívali se jeden druhému do očí a odcházeli z taneční plochy. Z domu se blížila Solenn s velkou konvicí v každé ruce a její sestra nesla podnos s typickými francouzskými porcelánovým miskami, z nichž se tady pila káva. Postavily všechno na stůl a začaly nalévat voňavý nápoj. „Kdo má chuť na máslový koláč?“ zeptala se Morgane. Vstala a protáhla se. „Zbyla jich ještě spousta. Stejně i far breton, Maëli, ten máš přece tak rád. Kdo jde se mnou a pomůže mi to přinést?“ „Myslím,“ promluvil Maëll, „že se teď bez nás docela dobře obejdete.“ A s něžným pohledem na svou ženu dodal: „My dva se totiž na chvíli vzdálíme. N’est pas, Sylvie?“ Sylvie ho místo odpovědi vzala za ruku a táhla se smíchem pryč. Když došli na štěrkovou cestu, která vedla zahradou dolů k jejich domu, zula si elegantní páskové lodičky, trochu zvedla šaty, aby si nepřišlápla lem, a oba se beze slova rozběhli. Když doběhli k domu, bez dechu se zastavili. Maël otevřel dveře, vzal Sylvii odhodlaně do náruče a pomalu ji přenesl přes práh. Nesl ji až do ložnice a tam ji opatrně a něžně položil na postel. 14
ženy z ostrova.qxp_Sestava 1 17.06.19 18:31 Stránka 15
„Navždy a navěky,“ řekl, když jí pomáhal svléknout šaty. „Navždy a navěky,“ opakovala a přitiskla se k němu.
Odpoledne odvezla Sylvie Veroniku a Laurenta k několik kilometrů vzdálenému vlastnímu ostrovnímu zahradnictví, kde na přirozeném svahu, chráněném před větrem skalami, vyrůstaly kamélie na prodej. „Ráda bych vám ukázala něco naprosto mimořádného,“ oznámila Sylvie, když zastavila terénní vůz a vedla přátele podél polí ke skleníkům. „Víte, že Maël tady pěstuje nové druhy, které nás proslavily. Před mnoha lety, když byl ještě teenager, se mu podařilo vypěstovat zvlášť krásnou kamélii. Teta Lucie ji pojmenovala Sylviana a odkázala mi práva na její prodej.“ Došli k jednomu ze starších skleníků. Sylvie našla v těžkém svazku správný klíč. „To je speciální zámek?“ zajímalo Laurenta. „Váš skleník je zřejmě zajištěný líp než moje dílna.“ „Z dobrého důvodu,“ vysvětlovala Sylvie vážně. „Tenhle strom stojí celé jmění. Pojďte, sami uvidíte.“ Čekaly je ještě jedny zamčené dveře. Za nimi se zvedaly stěny skleníku, jehož vypouklá polokruhová střecha sahala snad do výšky pěti metrů. Ve středu stál štíhlý strom se stříbřitě šedou hladkou kůrou. Jeho koruna byla kompaktní, úzké listy tmavě zelené a lesklé, jako nalakované. „Podívejte,“ pronesla Sylvie hrdě a ukázala na několik neobyčejně velkých květů, které zářily z temné zeleně. Ametystově zbarvený, hustě vyplněný květ spočíval ve věnci z bílých okvětních lístků jako v krajkovém límci. Uprostřed se leskly stříbřité tyčinky jako hvězdy na nočním nebi. „To je sen,“ zašeptala Veronika. „Musím přijet znovu na jaře, až bude strom v plném květu.“ „Na jaře už tady nebude,“ povzdechla si Sylvie. „Prodáme 15
ženy z ostrova.qxp_Sestava 1 17.06.19 18:31 Stránka 16
ho. Z výnosu chceme vybudovat návštěvnické centrum, o kterém jsem vám vyprávěla. Sylviana je náš kapitál. Letos na podzim začne dražba, jakou historie kamélií ještě nezažila. Na celém světě existuje jenom tenhle jediný vzrostlý exemplář. Jsem opravdu napjatá, kolik vynese.“ Sylvie ukázala svým hostům ještě další neuvěřitelně krásné exempláře, ale žádný z nich nebyl tak nádherný jako Sylviana. „Není ti líto prodat ten úžasný strom?“ zeptala se Veronika, když se zase vrátili do hlavní budovy. „Je to přece vzpomínka na tvou tetu.“ Sylvie se na chvíli odmlčela, ale pak energicky zavrtěla hlavou. „Lucie byla nanejvýš pragmatická. Jsem si jistá, že by ji nápad s návštěvnickým centrem nadchnul. Úplně to vidím. Bistro, kde se zákazníci budou moct posilnit, vždyť sem na konec světa přijíždějí většinou zdaleka. Obchod s produkty týkajícími se kamélií, s čaji, kosmetikou, knihami a dárkovým zbožím. A infocentrum, kde se člověk dozví všechno o historii kamélii – jak se dostala z Asie do Evropy, jakou péči potřebuje, a spoustu dalších věcí. Toho bychom se měli vzdát a zachovat tenhle strom? Ne, myslím, že je to správné rozhodnutí.“ „Je to opravdu pěkná myšlenka,“ pokračovala Veronika zasněně, „věnovat člověku nějakou mimořádnou rostlinu. Tvoje teta tě zřejmě měla moc ráda.“ Sylvie smutně přikývla. Ještě pořád ji bolelo, že si za Luciina života nikdy neudělala čas a nenavštívila ji v její květinové říši. Vedla tenkrát hektický život jako úspěšná podniková poradkyně a všechno, co nesouviselo s její prací, odsouvala na později. Později. Až bylo najednou hodně pozdě a Lucie zemřela v nejlepších letech na mozkový tumor… „Chtěli jsme se tebe a Maëla na něco zeptat,“ přerušila Veronika její vzpomínky, když došli k domu. „Snad ještě najdeme společnou chvíli, než se vydáme na cestu domů.“ Její hlas zněl jinak než obvykle, přímo slavnostně. 16
ženy z ostrova.qxp_Sestava 1 17.06.19 18:31 Stránka 17
„Jistě,“ odpověděla Sylvie udiveně. „Kdykoli. Měl by u toho být Maël? Podívej, támhle stojí.“
Za chvíli seděli v Solennině útulné kuchyni. Lili už zase spočívala v Maëlově náruči a z našpulených úst vypouštěla malé bublinky. „Chtěli jsme se vás zeptat, jestli byste nechtěli být kmotry naší Lilianne,“ ujala se Veronika slova. „Já vím, že nemáte moc času, Sylvie,“ dodala rychle. „Jenom si pro ni nedokážeme představit nikoho lepšího…“ „Ale Vero,“ přerušila ji Sylvie s širokým úsměvem. „Samozřejmě že chceme. Že ano, Maëli? Já tedy s velikou radostí.“ „V každém případě,“ ujistil ji i Maël. „Je to pro nás velká čest. Ve skutečnosti už celou dobu dumám, jak to nastrojit, abychom si tady Lili mohli nechat, aniž byste si toho všimli.“ Veronika a Laurent se rozesmáli. Také Sylvie se přidala a trochu udiveně si Maëla prohlížela. O dětech nikdy nemluvili. Zatím to pro ně nebylo téma. „O to se budete muset postarat sami,“ odpověděla Veronika a natáhla ruce ke své dcerce. „Mimochodem, není na tom nic těžkého. Kdybyste potřebovali poradit, s důvěrou se na nás obraťte.“
Pak přišla chvíle rozloučení. Cesta do Le Mans, kde Veronika s Laurentem žili, trvala dobré dvě hodiny. „Uvidíme se na křtinách!“ volala Veronika na přítelkyni z otevřeného okénka auta. „Ozvu se, jakmile budeme znát termín. Hrozně se těším. Byla to nádherná svatba, Sylvie. Ale teď budu muset prospat aspoň týden.“ Sylvie a Maël dlouho mávali za idolem zvaným déeska, legendárním Citroënem DS ze sedmdesátých let, který Laurent láskyplně znovu a znovu restauroval. 17
ženy z ostrova.qxp_Sestava 1 17.06.19 18:31 Stránka 18
„Malá Lili je přímo okouzlující,“ pronesla Sylvie zamyšleně. „Nebylo by pěkné…,“ přitáhl ji k sobě Maël, „kdybychom taky měli dítě?“ Sylvii to téměř zaskočilo. Bylo jí třicet sedm let a dítě se v jejích životních plánech ještě neobjevilo. Vždycky myslela jen na kariéru. Dokonce i teď, když se stala obchodní vedoucí zdejšího zahradnictví, pracovala od rána do večera. „Nikdy jsem na to nepomyslela,“ přiznala. „Já vím,“ přikývl Maël s úsměvem. „Jsem na tom stejně. Když člověk vyrůstá jako já, možná vůbec nepovažuje za dobrý nápad přivádět na svět děti.“ Zamyšleně se odmlčel a zadíval se na západní oblohu. Mraky se tam začínaly kupit do vatových útvarů. „Ale teď jsi držel Lili v náručí,“ usmála se Sylvie láskyplně, „a ona tě okouzlila.“ Maël se jí podíval do očí. „Ty jsi první a jediná žena, se kterou si to dokážu představit,“ přejel ukazovákem po linii její šíje. „A nejen to. Připadalo by mi to prostě nádherné.“ Sylvie zavřela oči. Při pomyšlení na vlastní dítě se jí zatočila hlava. Nezměnilo by se tím všechno?
V následujících dnech měla Sylvie tolik práce, že se jí přinejmenším přes den dařilo odsouvat znepokojivou, ale zároveň přitažlivou myšlenku na vlastní dítě. Maël se staral o pozastavenou práci v zahradnictví, ona odpovídala na blahopřání a děkovala za svatební dary. Kromě toho byl nejvyšší čas připravit dražbu Sylviany, tak důležitou pro budoucnost jejich podniku. V uplynulých dvou letech se ukázalo, že Sylvie měla s plány na jeho rozšíření pravdu. Teď bylo třeba urychleně je zrealizovat. O existenci Jardin aux Camélias, v níž Solenn, Lucie a především nadaný pěstitel Maël kultivovali staré druhy kamélií, jinde už vyhynulé, a zároveň pěstovali nové křížence, vědělo jen málo znalců a sběratelů. Důvodem byla hlavně izolovaná 18
ženy z ostrova.qxp_Sestava 1 17.06.19 18:31 Stránka 19
poloha ostrova u bretonského pobřeží. Člověk musel o zahradnictví vědět a hledat je. Dokud žila Sylviina teta Lucie, která s velkou trpělivostí a houževnatostí společně se Solenn zahradnictví udržovala a budovala, oběma ženám jeho odlehlost spíš vyhovovala. Především Lucii, která sem utekla od rodiny v Německu, protože příbuzní nehodlali akceptovat fakt, že miluje ženu. Ale Sylviina teta už před svou předčasnou smrtí tušila, že poklidné časy končí. V dopise, který přiložila k závěti, žádala Sylvii, aby pomohla Solenn především s ekonomickou stránkou podniku. Přestože zavržení rodinou způsobilo zpřetrhání styků i s tenkrát ještě velmi mladou Sylvií, Lucie zdálky sledovala kariéru své milované neteře a věděla, že je vynikající odbornice v oboru podnikání. „Jardin aux Camélias by měla být k návštěvníkům vstřícnější,“ doporučovala Sylvie hned po příjezdu na ostrov. Pro rentabilitu podniku nestačilo, že si tu a tam nějaký sběratel koupil jednu z mimořádných kamélií. O zahradnictví se média začala zajímat hlavně ve chvíli, kdy došlo ke skandálu kolem dědictví, k hrozícímu prodeji anglickému investorovi, který chtěl ostrov proměnit v turistický golfový rezort, a nakonec díky Sylvii k jeho záchraně. Ostrov kamélií se proslavil i jako symbol úspěšného odporu místních obyvatel a obrázky bretonských žen a mužů, děti i starců, kteří se odhodlaně postavili proti stavebním strojům spekulanta sira Jamese Ashtona-Davenporta, oblétly celý svět. Následující nápor návštěvníků, kteří doslova zaplavili ostrov, měl ale na Solenn a její malou skupinu zahradníků a zahradnic téměř zničující účinek. Hlavně o víkendech sem z blízkého městečka na pevnině mířily kolony aut a ucpávaly příjezdovou cestu. Ostrov byl odedávna spojený s pevninou výběžkem, na němž moře tak dlouho hlodalo, až zbyla pouze úzká hráz, po které se při odlivu dalo přejet na ostrov. Mezitím došlo k je19
ženy z ostrova.qxp_Sestava 1 17.06.19 18:31 Stránka 20
jímu rozšíření a zpevnění. Přesto časté bouře a poryvy větru neustále nahlodávaly její základy. Každé jaro se musela obnovovat a přizpůsobovat proměnlivým proudům. Pierrick se o hráz staral už dlouhá desetiletí a tvrdil, že ji zná stejně jako vlastní konvici na čaj. Malý přístav a parkoviště se mezitím také rozšířily a Briocův nejstarší syn Yann si založil prosperující vodní taxislužbu, aby bylo možné přepravovat návštěvníky za dobrého počasí i v době přílivu. Když už hosté na ostrov přijeli, rádi tu nějakou chvíli pobyli, ale protože systematicky založená pole vlastního zahradnictví nenabízela laikům nic zvlášť pozoruhodného – většina rostlin produkovala nádherné květy až po několika letech –, zdržovali se návštěvníci především v Jardin aux Camélias. Ve velkém parku kolem domu byly první kamélie vysázené už před více než sto lety a po generace tu rozvíjely svou barevnou krásu. Jenom ti, kteří měli skutečný zájem o pěstování rostlin, byli dopravováni k polím a skleníkům na několik kilometrů vzdáleném svahu. Tak se stal ostrov kamélií návštěvnickou atrakcí a hotely na pobřeží byly od té doby úplně plné. Některé rodiny z blízkého městečka proměnily volné místnosti v hostinské pokoje nebo přestavěly staré cihlové stáje na pěkné prázdninové apartmány. Také restaurace, čajovny a crêperie měly o zákazníky postaráno. Proč tedy neotevřít i na ostrově malé bistro a mít prospěch z lidí, kteří nechtějí jen nakupovat kamélie, nýbrž sem přijíždějí, aby si prohlédli krásný park se starými stromy kolem velkého domu? Stále sílila také poptávka po suvenýrech a Sylvie si postupně vytvořila rozsáhlý seznam produktů, které se hodily k tématu kamélií. Nastal čas proměnit plány v činy. „Už jsi o tom přemýšlela?“ zeptal se Maël jednou večer, když se horoucně pomilovali a Sylvie ležela šťastná a uvolněná v jeho náručí. 20
ženy z ostrova.qxp_Sestava 1 17.06.19 18:31 Stránka 21
„O čem?“ zareagovala ospale. „Ty dobře víš, co mám na mysli,“ odpověděl a políbil ji na bradu. „Jestli se máme pokoušet o dítě.“ Sylvie se okamžitě probrala. „Mně už brzy bude čtyřicet,“ namítla tiše. „No právě,“ řekl Maël. „Už bychom neměli čekat.“ Sylvie pozorovala milované rysy jeho tváře, sametově něžné rty, větrem a sluncem ošlehanou pleť a především oči, v nichž četla jeho pocity jako v otevřené knize. Projela mu rukou vlasy a najednou se přistihla při myšlence, jak by asi vypadalo jejich společné dítě. Bylo by hezké, kdyby mělo jeho oči, pomyslela si, a tvar jeho rtů. A… „Já vím, že máš strach,“ pokračoval Maël, když neodpovídala. „Upřímně řečeno, já taky. Možná dokonce víc než ty. Ale přesto. Mnohem víc než změny života se bojím, že bychom mohli zmeškat něco důležitého. Něco, čeho bychom později litovali.“ „Jak si to představuješ?“ zeptala se Sylvie plaše. „Myslím úplně konkrétně. Všechny matky, které znám, se na několik let musí vzdát své profese. Všechny si umíní, že dítě vůbec neohrozí jejich práci. Že to nějak zvládnou. Ale když pak přijde, dopadne to jinak.“ „Mluvil jsem o tom se Solenn,“ přiznal Maël. „Chtěl jsem slyšet její názor. Říká, že s ohledem na péči nevidí problém. Velmi ráda nám pomůže s výchovou dětí. Nemá vůbec nic proti tomu, že by se trochu stáhla z obchodu. Myslím, že Solenn by byla skvělá babička. Co ty na to? A v případě potřeby si můžeme pořídit paní na hlídání.“ … dětí, znělo Sylvii v hlavě. Teď už mluví o několika… „Možná by sis s ní měla taky promluvit,“ dodal Maël. „Nebo s Veronikou, mezi vámi děvčaty.“ Trochu se usmál a přitiskl ji k sobě. Pak zase zvážněl. „Ale jedno musíš vědět. Když odmítneš, nebudu tě přemlouvat. To ti slibuju.“ „Takže Černého Petra mám v ruce já?“ zeptala se. Trochu ji to zklamalo. 21
ženy z ostrova.qxp_Sestava 1 17.06.19 18:31 Stránka 22
Maël zavrtěl hlavou a podíval se jí do očí. „Ne, žádný Černý Petr. Rozhodnout se musíme společně. Mluvit o tom, přemýšlet, to je přece možné, ne?“ Sylvie přikývla a přitiskla se k němu. Jak moc ho miluje! Najde si tu konečně gynekologa a zjistí, jaká jsou v jejím věku rizika. Už dlouho to měla v plánu, ale vždycky jí do toho přišlo něco důležitějšího. A prohlédne si nějaké statistiky. Promluví si s Vero. Její přítelkyně byla o něco mladší než ona. Bylo to v jejich věku rozhodující? Přestože její rozum pracoval a jako vždy se pokoušel naplánovat moudrou strategii, už teď cítila, že v jejím nitru cosi zahořelo. Něco se tam odehrálo a vyvolalo přání, o jehož existenci nic netušila. Najednou jako by zase cítila tu omamnou vůni vanilky a hořkých mandlí a ještě jiné vůně, které nasávala u hlavičky miminka Lili, cítila doteky drobných ruček, lehkou tíhu na paži, a připomněla si touhu přitisknout to malé stvořeníčko k sobě a chránit je… Maël vedle ní klidně a pravidelně oddychoval. Ve spánku vždycky působil jako velký chlapec. Přemohla ji něžnost. Cítila teplo, které vycházelo z jeho těla, sametový dotek jeho kůže. Proč ne? ozýval se v ní tichý hlas. Proč s ním nesplynout a nedarovat nový život? V tu chvíli věděla, že nepotřebuje radu. Ano, chce mít dítě s Maëlem. Je jedno, jak to nakonec dopadne. A s touhle vzrušující, kouzelnou, a přesto znepokojivou myšlenkou konečně usnula.
22
ženy z ostrova.qxp_Sestava 1 17.06.19 18:31 Stránka 23
2
Dražba
C
o myslíš, kolik vynese prodej Sylviany?“ Venku zuřila listopadová bouře, ale vysoké zdi kolem „ Jardin aux Camélias jim poskytovaly ochranu. Dovnitř pronikal jen hukot větru a zvuky příboje bičujícího břehy ostrova. Sylvie pečlivě srolovala plány, které si stejně jako v mnoha předchozích večerech společně rozprostřely na stole v kuchyni velkého domu. Bylo třeba promyslet spoustu detailů. Nové budovy měly být postaveny z přírodního kamene jako všechny zdejší domy, jejich podoba se přizpůsobovala topografii ostrova. Střešní krytinou bude zdejší šedá břidlice, aby nenápadně a přirozeně splynula s okolím. Úřady už sice stavební plány schválily, ale přesto jedno místní ekologické hnutí, především jistý pan Kilian Nuz, nedávno vyjádřilo jisté pochybnosti. Sylvie brala námitky vážně, protože věděla, že není žádoucí vytvořit si hned v počátcích nepřátele. Na nadcházející víkend svolala na ostrov konferenci, kde se měla prodiskutovat odlišná stanoviska, porovnat je s obecnými pravidly péče o životní prostředí a v případě potřeby najít kompromis. Sylvie dokonce přesvědčila zástupce stavebního úřadu, aby se na tuhle důležitou schůzku dostavil také. „Co vynese Sylviana? Těžko říct,“ odpověděla Sylvie na So23
ženy z ostrova.qxp_Sestava 1 17.06.19 18:31 Stránka 24
lenninu otázku. „Mým cílem je dvě stě tisíc. Pak bychom neměli problém s bankovním úvěrem.“ Poznamenala si ještě několik bodů do notebooku, vypnula ho a unaveně se opřela v židli. „Zase jednou až moc pracuješ,“ poznamenala Solenn s pohledem na tmavé kruhy pod Sylviinýma očima. „Bohužel to není nic nového.“ Sylvie si vzdychla. „Buď tak hodná, Solenn,“ požádala ji, „nalej mi malý lambig.“ Solenn se trochu zamračila. „Nemyslíš, že bys případně. . . “ „Ne,“ přerušila ji Sylvie rychle. „Dneska ráno jsem to zase dostala.“ V jejím hlase zazněla rezignace. „To je normální, ma fille,“ konejšila ji Solenn a vyndala ze skříně láhev jablečné pálenky. „Celé roky jsi brala prášky. Tvoje tělo potřebuje čas.“ „Já vím,“ přikývla Sylvie. „Ale přesto. Možná to vůbec nevyjde. Možná jsem prostě stará. Možná…“ „Arrête!“ přerušila ji Solenn rázně. „Takhle nesmíš přemýšlet. Měj trpělivost. Ono to přijde, cítím to.“ Sylvie se na přítelkyni laskavě zadívala. Solenn ve svých šedesáti letech už leccos zažila. Jako lesbička neměla v mládí ve venkovském prostředí na růžích ustláno. Roky studia krajinného zahradnictví strávila v Normandii, kde se naučila skrývat své měkké jádro pod tvrdou slupkou. Tam se také poprvé dostala do styku s kaméliemi. Teprve když poznala Lucii, zamilovala se do ní a usadila se s ní na ostrově, její život se obrátil k lepšímu. Lucie byla tak okouzlující bytost, že nakonec dosáhla toho, aby byly na zdejším pobřeží akceptovány a respektovány jako dvojice. Když Lucie zemřela, Solenn jako by ztratila půdu od nohama, a to doslova. Luciina závěť, v níž odkázala ostrov své životní družce, se ztratila. Úřady vyhodnotily jako zákonnou dědičku Sylvii a kvůli intrice jejího tehdejšího manžela Holgera Solenn málem o ostrov přišla. Tahle žena ve všech situacích prokázala velkou odvahu. 24
ženy z ostrova.qxp_Sestava 1 17.06.19 18:31 Stránka 25
Má pravdu, pomyslela si Sylvie, zatímco upíjela aromatický lambig, bretonskou verzi normanského calvadosu. Vlastně nemám vůbec žádný důvod k poraženecké náladě. Najednou na sebe skoro dostala zlost. Jak je možné, že ji dokáže rozhodit něco tak banálního jako příchod menstruace? Takhle se neznala. Jakýkoli obchodní problém přece brala jako vítanou výzvu k nalezení řešení. Ale přesně v tomhle byla potíž. Problémy se daly řešit, obtíže odklízet z cesty. Ale nebylo možné nařídit svému tělu, aby otěhotnělo… „Zdálo se mi o tom,“ vytrhla ji Solenn z úvah. „Viděla jsem Maëla se synem,“ pokračovala. „Důvěřuj svému tělu a dej mu čas, který potřebuje.“ Sylvii vstoupily do očí slzy. Solenn sáhla po její ruce a pevně ji stiskla. Vstala a přitáhla si šál na ramenou. Bretonka neměla ve zvyku příliš podléhat citům. „Dobrou noc, Sylvie,“ kývla na ni ještě jednou. „Dobrou noc, Solenn,“ odpověděla Sylvie tiše. V duchu dodala: Dobře se vyspi, a ať se ti zase zdá něco pěkného. Zhluboka se nadechla a cítila, jak se její smutek rozplývá. Ona a Maël budou mít syna. Všechno, co potřebuje, je trpělivost.
Na konferenci s ochránci životního prostředí byla Sylvie opět v nejlepší formě. Ne nadarmo pracovala úspěšně řadu let jako poradkyně podnikatelů a antikonfliktní manažerka. Věděla, že v závěru každý ze zúčastněných musí něco získat. O úspěchu se dalo mluvit, když k tomu nedošlo na úkor projektu, protože kompromis často znamenal nutnost obětovat právě nějaký zajímavý prvek. A Sylvie v žádném případě nechtěla začínat s plánováním znovu od začátku. Vždyť trvalo měsíce, než sehnala všechna povolení. Naštěstí brzy vyšlo najevo, že kritikové byli v řadě detailů chybně informovaní a většinu jejich argumentů dokázala na místě vyvrátit. Nakonec našli řešení, které v Sylviiných očích 25
ženy z ostrova.qxp_Sestava 1 17.06.19 18:31 Stránka 26
znamenalo dokonce zlepšení, protože i jí záleželo na tom, aby návštěvnické centrum nenarušilo kouzlo a přirozený vzhled ostrova. A podle očekáváni byli Kilian Nuz a jeho kolegové přímo nadšeni Sylviiným nápadem integrovat do návštěvnického centra stálou výstavu s informacemi o vzácných druzích mořských ptáků, kteří hnízdili na ostrově. Při rešerších zjistila, že na tenhle projekt může dokonce požádat o dotace od vlády v Paříži a v EU. Byla to šance vyřešit dva problémy najednou. Od téhle chvíle mohla počítat s Kilianovou podporou a zároveň měla šanci získat na část stavebních nákladů příspěvek. A ptačí stanice se nejspíš stane další atrakcí pro turisty. S úlevou se rozloučila s delegací a unavená, ale spokojená se vrátila do Ti Bagu, jak se bretonsky jmenoval Maëlův dům, který byl už delší dobu i jejím domovem. Bouře utichla, a o víkendu dokonce občas vyhlédlo z hustých mraků slunce. Ti Bag, což znamenalo loděnice, stál na nejvzdálenějším konci parku a původně to skutečně byla velká, z přírodního kamene vystavěná úschovna člunů, v níž rybářská rodina dlouholetých majitelů ostrova přechovávala svá plavidla. Kerguénnecovi vlastnili malou rybářskou flotilu a zaměstnávali řadu mužů z pobřeží, mezi jinými také Solennina otce. Když se Maël po studiích botaniky vrátil na ostrov, místo aby přijal profesuru na některé z mezinárodních univerzit, které se mu až dodnes příležitostně nabízely, začal s Pierrickem zpustlou loděnici láskyplně restaurovat. Výsledkem byl osobitý dům, jehož centrum tvořila „velká hala“, jak Maël nazýval původní dílnu. V jakémsi loftu tady vznikla otevřená kuchyně, jídelna a pohodlný obytný prostor s křesly kolem krbu. Nad ohništěm našel důstojné místo portrét tety Lucie, který Solenn věnovala Sylvii. Jenom ložnice a koupelna byly od velké haly oddělené dveřmi. Na malé galerii si Sylvie zařídila pracovnu, protože si často brala práci domů – což Maël neviděl příliš rád. 26
ženy z ostrova.qxp_Sestava 1 17.06.19 18:31 Stránka 27
Sylvie bezděčně zamířila nahoru do podkroví, které už Maël také částečně zrenovoval. Dvě oválná okna ve štítu vyvolávala dojem pobytu na lodi obklopené mořem. Stál tady gauč, který se dal jednoduše proměnit v pohodlnou postel pro hosty, a do šikmých stěn byly zabudované police s knihami, Maëlova dobře uspořádaná knihovna o kaméliích a stále se rozšiřující Sylviina o řízení podniku. Tak se podkroví stávalo útulným útočištěm, kde také nocovala Veronika se svou malou rodinou, když přijeli na návštěvu. Jako každý den vyhlédla Sylvie ze západního okna, kde byl ještě na obzoru rozeznatelný bledý zbytek západu slunce. Hory mraků různých odstínů šedé se hnaly k pevnině, moře se neúprosně valilo v přílivových vlnách. Na druhé straně odrážela linie pobřeží slézově narůžovělé večerní světlo a maják už vysílal kroužící světelný signál nad pevninu i moře. Dohodli se na tom, že tady bude jednou bydlet jejich společné dítě, až povyroste. Sylvie už v duchu zařizovala dětský pokoj. Místo jejich knihovny zaplní police dětské knihy, hry, malířské potřeby… První roky stráví dítě samozřejmě dole u nich. Vedle ložnice byla zatím nepoužívaná komora s malým okýnkem, jako stvořená pro malého človíčka. Tu vymalují jemnými pastelovými tóny. Až se dítě bezpečně naučí běhat po schodech nahoru a dolů, dostane svou vlastní říši tady nahoře. A kdyby doopravdy mělo sourozence, dalo se podkroví dál rozšiřovat… Sylvie se zhluboka nadechla a sešla dolů do kuchyně, aby připravila večeři. Trochu sýra, rajčata a drůbeží paštiku s chlebem. Pro sebe ukrojila krajíc celozrnného chleba, který jí Solenn občas upekla podle německého receptu, což byl pravý důkaz lásky a to jediné ze staré vlasti, čeho se Sylvie nechtěla vzdát. Maël byl zřejmě ještě zaměstnaný ve sklenících. Zase jednou se piplal s křížením dvou vzácných kamélií, jaké se zatím nikomu nepodařilo. Zpravidla mu při tom pomáhal mladý Gurvan, jeho pravá ruka. 27