0040504

Malý princ

pro malé i velké

Očima

Anselma Grüna

1

Maly princ_01 az 64.indd 1

02.06.19 22:59

Pře dmluva Asi žádnou jinou knihu nečetli nejen děti, ale ani dospělí s takovou oblibou jako Malého prince od francouzského spisovatele a pilota Antoina de Saint­ ­Exupéryho. V rozhovorech nebo přednáškách se z ní znovu a znovu citují věty jako například „Správně vidíme jen srdcem“. Tento pohled srdce dnes fasci­ nuje lidi stejně jako v době, kdy kniha poprvé vyšla. Dnes hledíme srdcem jen málokdy, díváme se spíše pohledem, který vše hodnotí a propočítává. Když pozorujeme dům, stůl nebo skříň, okamžitě se ptáme: Jakou to má hodnotu? Co mi to přinese? K čemu mi to bude? Jaký z toho budu mít užitek? Tento úhel pohledu vnáší do našeho světa chlad. Třeseme se zimou, když se neustále za­ jímáme pouze o užitek. Proto nám prospívá perspektiva malého prince, který na vše pohlíží očima dítěte, vše zpochybňuje a pro něhož je tím nejdůležitěj­ ším pohlížet na věci srdcem. V dnešní době musí být vše racionální a rozumné a zkoumá se, zda to povede k úspěchu. Nesmíme si dovolit žádnou slabost. V opačném případě se musí­ me bát nejen o práci, ale také o úctu lidí, s nimiž sdílíme svůj život. Je pro nás tedy prospěšné, když nás malý princ uvádí do jiného světa – do světa dětí. Kaž­ dý z nás má v sobě vnitřní dítě. Ježíš říká: „Amen, pravím vám, jestliže se ne­ obrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského“ (Mt 18,3). Nevyzývá nás, abychom se stali infantilními a dětinskými, nýbrž abychom po­ hlíželi na svět očima dítěte. Pak vstoupíme do toho, co Ježíš nazývá „králov­ stvím nebeským“. Pak objevíme nebe přímo tady na Zemi, všechno začne zá­ řit a vyprávět nám o nebi. Děti jsou často moudrými filozofy, kteří nám dospělým kladou otázky, na něž sotva dokážeme odpovědět. Svými dotazy nás nutí ponořit se hlouběji do ni­ tra. Německý výraz „Frage“, tedy otázka, má stejné kořeny jako slovo „Fur­ che“, brázda: děti hloubí brázdy v poli naší duše, abychom se „zaryli“ hlouběji a pole naší duše neslo ovoce, které nás skutečně vyživí. Slova malého prince nás vyživují. Ukazují nám cestu, jak je možné žít lidštěji a autentičtěji.

2

Maly princ_01 az 64.indd 2

02.06.19 22:59

Kdo čte knihu o malém princi, pocítí touhu po jiném světě, po světě, v němž nejsme hodnoceni na základě výkonu, v němž jde namísto toho o přátelství a lásku a ve kterém se staráme o to, co do našeho života přináší skutečnou hodnotu. Do tohoto jiného světa, otevírajícího se nebi a jeho záři, se noříme již při čtení této knihy. Zakoušíme nově sami sebe. Tato kniha nechce morali­ zovat. Nechce nám říkat, co máme dělat, chce nám ze všeho nejprve ukázat, kým jsme. Z bytí vyplývá vědomí toho, co je potřeba udělat. Když budeme cítit, kdo skutečně jsme a co nás jako lidi utváří, budeme se i správně cho­ vat. Pak budeme na ostatní pohlížet srdcem a budeme si vážit přátelství jako nesmírné hodnoty. Budeme se cítit zodpovědní za ty, s nimiž jsme spřízněni, a budeme schopni vytvořit v sobě i ve svém okolí prostor lidskosti. Přeji vám tedy, milé čtenářky a milí čtenáři, abyste se při čtení příběhu malého prince setkali s dítětem v sobě. A až jej budete číst spolu se svými dětmi a s ro­ dinou, možná budete udiveni, jak snadno srozumitelné jsou i v dnešní době otázky a starosti malého prince pro všechny ty „malé lidi“! Oni totiž mají mno­ hem lepší napojení na toto dítě v sobě než my dospělí. Myšlenky, které jsem sepsal ke každé kapitole, vám nechtějí předepisovat, jak máte knihu číst. Mají vám pouze dopomoci k tomu, abyste v obrazech knihy dokázali rozpoznat sebe samé s veškerým bohatstvím své duše. Toto bohat­ ství už ve vás je, někdy ale potřebujeme slova, abychom se s ním setkali. Bo­ hatství duše je zároveň i její moudrost. Přeji vám, aby vám slova této knihy pomohla moudrost vaší duše rozpoznat a abyste této moudrosti důvěřovali a následovali ji. Váš

pater Anselm Grün

3

Maly princ_01 az 64.indd 3

02.06.19 22:59

Proč jsou beránci v poušti důležití Před šesti lety se mi v poušti na Sahaře porouchalo letadlo. Něco se rozbi­ lo v motoru, a poněvadž jsem s sebou neměl automechanika ani další pa­ sažéry, pustil jsem se do složité opravy sám. Byla to pro mě otázka života a smrti, zásobu vody jsem měl tak na osm dní. První večer jsem usnul v písku, tisíc mil daleko od prvního obydleného mís­ ta. Byl jsem osamělý jako trosečník na voru uprostřed oceánu. Dovedete si tedy představit, jaké bylo mé překvapení, když mě za svítání probudil zvláštní tichý hlásek. Řekl: „Prosím… Nakresli mi beránka!“ „Cože?“ „Nakresli mi beránka.“ Vyskočil jsem na nohy, jako kdyby do mě uhodil blesk. Promnul jsem si oči, znovu se důkladně podíval a spatřil velmi nevšedního človíčka, který mě bedlivě pozoroval. Toto je jeho nejpovedenější podobizna, jakou se mi později podařilo nakreslit. Tenhle obrázek není ani zdaleka tak okouzlující jako originál, ale nemohu za to. Když mi bylo šest let, do­ spělí mě odradili od kariéry umělce a já už pak nekreslil nic kromě otevřených a zavře­ ných hroznýšů.

4

Maly princ_01 az 64.indd 4

02.06.19 22:59

Zíral jsem na to zjevení vykulenýma očima. Nezapomeňte, že jsem se na­ cházel tisíc mil daleko od první obydlené oblasti. Ale tenhle človíček se ne­ zdál být ani ztracený, ani smrtelně unavený, nezmíral hladem ani žízní, ani nebyl k smrti vyděšený. Ani v nejmenším nevypadal jako dítě, které se ztra­ tilo v širé poušti, tisíce mil daleko od civilizace. Když se mi vrátila řeč, zeptal jsem se: „Ale… co tu děláš?“ A on tichounce zopakoval, jako by se jednalo o něco velmi vážného: „Prosím… Nakresli mi beránka!“ Když je něco hodně záhadné, netroufneme si odporovat. Jakkoli mi to tisí­ ce mil od prvního obydleného místa a tváří v tvář smrti připadalo absurd­ ní, vytáhl jsem z tašky papír a plnicí pero. Pak jsem si ale vzpomněl, že jsem studoval především zeměpis, dějepis, matematiku a mluvnici, a tak jsem človíčkovi (trochu rozmrzele) řekl, že neumím kreslit. Odpověděl mi: „To nevadí. Nakresli mi beránka.“ Beránka jsem ještě nikdy nekreslil, tak jsem mu namaloval jeden ze dvou obrázků, které jsem uměl: zavřeného hroznýše. A velmi mě udivilo, když jsem človíčka slyšel říkat: „Ne! Ne! Nechci žádného slona v hroznýšovi! Hroznýš je velice nebezpečný a slon zabere hodně místa. U mě doma je všechno malinké. Potřebuji be­ ránka. Nakresli mi beránka.“ A tak jsem kreslil. Pozorně si jej prohlédl a pak řekl: „Ne! Ten už je moc nemocný. Namaluj mi jiného.“ Znovu jsem kreslil. Můj malý přítel se mile usmál a shovívavě podotkl: „Vždyť přece sám vidíš, že to není beránek. Je to beran. Má rohy.“

5

Maly princ_01 az 64.indd 5

02.06.19 22:59

Zkusil jsem to ještě jednou. Ale stejně jako předchozí obrázek zamítl i tento: „Ten je moc starý. Chtěl bych beránka, kte­ rý bude dlouho žít.“

Začal jsem být netrpělivý, protože jsem potřebo­ val co nejrychleji rozebrat motor, načmáral jsem mu tedy tento obrázek: A řekl jsem: „To je jeho bedýnka. Beránek, které­ ho si přeješ, je uvnitř.“

S údivem jsem pozoroval, jak se tvář mého malého kritika umění rozjasni­ la a on řekl: „To je přesně to, co jsem si přál! Myslíš, že ten beránek potře­ buje hodně trávy?“ „Proč?“ „Protože je to u mě doma tak malé…“ „To bude určitě stačit. Nakreslil jsem ti malinkého beránka.“ Nachýlil hlavu na stranu a prohlížel si kresbu. „Zas tak malý taky není. Po­ dívej! Usnul.“ A tak jsem se seznámil s malým princem.

6

Maly princ_01 az 64.indd 6

02.06.19 22:59

M

alý princ se s Antoinem de Saint­Exupérym setkává v situaci, v níž autor

řeší otázku života a smrti. Tak začíná příběh o pilotovi, který potřebuje opravit letadlo a nemá příliš času nazbyt, a malém princi, který má všechen čas světa a vypráví letci o své pouti, která ho z jeho malé planety zavedla cestou kolem mnoha jiných planet až do pouště k tomuto osamělému muži. Vypravěč nedokáže odolat fascinaci malého prince, který ho zasvěcuje do ta­ jemství lidského života, do tajemství důvěry a lásky. Toto malé dítě se stává

učitelem zkušeného letce, který je ochoten si od něj nechat ukázat nový pohled na svůj život. Malý princ připomíná Saint­Exupérymu vlastní dětství, v němž stejně naivně i bystře pozoroval lidi kolem sebe. Tehdy mu ale dospělí nerozuměli, a tak se přizpůsobil. Malý princ ho přivádí opět do kontaktu s jeho vnitřním dítětem. Každý člověk má v sobě zraněné a boží dítě. Malý princ nás upomíná na mno­ há zranění, která jsme utrpěli jako děti: když jsme se cítili nepochopeni, neak­ ceptováni v naší jedinečnosti, zesměšňováni nebo přehlíženi. Prostřednictvím malého prince se ale setkáváme i s božím dítětem v nás. Boží dítě přesně ví, co je pro nás dobré. Podle Carla Gustava Junga je boží dítě „spa­ sitelem“: skrze něj se setkáváme se svou skutečnou podstatou, uzdravuje nás a činí celistvými. Moudrost malého prince chce boží dítě v nás znovu probudit, abychom mu důvěřovali víc než vědomostem dospělých. Dospělí – o tom je malý princ přesvědčen – nepochopili to zásadní o člověku a jeho životě. A tak nám klade tyto otázky: Co je pro tebe zásadní? Pro co žiješ? Jaký je tvůj cíl?

7

Maly princ_01 az 64.indd 7

02.06.19 22:59

K čemu jsou dobré trny – a k čemu ne Pátého dne se mi, opět díky beránkovi, odkrylo další tajemství ze života ma­ lého prince. Zeptal se mě náhle a bez zbytečného otálení, jako by ta otázka byla výsledkem problému, o němž dlouho v tichosti přemýšlel: „Když beránek spásá keře, spásá také květiny?“ „Beránek spase všechno, na co přijde.“ „I když ty květiny mají trny?“ „Ano, i když ty květiny mají trny.“ „Ale k čemu jsou tedy trny dobré?“ Nevěděl jsem. Veškerou pozornost jsem věnoval pokusu odšroubovat pev­ ně utažený svorník motoru. Dělal jsem si velké starosti, protože mi poru­ cha připadala stále závažnější, navíc mi pomalu docházely zásoby pitné vody, a tak jsem se obával nejhoršího. „Ty trny, k čemu jsou?“ Malý princ nikdy nenechal žádnou otázku jen tak být, když už ji jednou po­ ložil. Věnoval jsem se svorníku a bohužel odpověděl: „Trny nejsou k ničemu, od květin je to čirá zlomyslnost.“ „Ó!“ Po krátkém tichu ale rozzlobeně odsekl: „Nevěřím ti! Květiny jsou slabé, naivní. Chrání samy sebe, jak můžou. Myslí si, že jsou s trny nebezpečné.“ Neodpověděl jsem. V tom okamžiku jsem si zrovna říkal, že když s tím svor­ níkem nepůjde hnout, rozbiju ho kladivem.

8

Maly princ_01 az 64.indd 8

02.06.19 22:59

Malý princ opět přerušil mé myšlenky: „A ty myslíš, že květiny…“ „Ale ne! Kdepak! Nic si nemyslím. Jen jsem to tak plácnul. Právě se zabý­ vám velmi vážnými věcmi.“ Ohromeně na mě pohlédl. „Vážnými věcmi!“ Podíval se na mě, jak tam stojím s kladivem v ruce a s prsty černými od ole­ je, skloněný nad věcí, která mu musela připadat příšerně ošklivá. „Mluvíš jako ti dospělí!“ To se mě dotklo. Nemilosrdně dodal: „Všechno smotáš dohromady… Všechno pomícháš.“ Byl skutečně velmi rozzlobený. Ve větru potřásal svými zlatými vlasy: „Znám jednu planetu, žije na ní muž s tuze červeným obličejem. Ještě ni­ kdy si nepřivoněl ke květině. Ještě nikdy nepozoroval hvězdy. Ještě nikdy nikoho nemiloval. Ještě nikdy se nezabýval ničím jiným než počty. A celý den opakuje jako ty: ‚Jsem vážný člověk. Jsem vážný člověk!‘ a div u toho nepraskne pýchou. Ale to není člověk, to je houba!“ „Cože to je?“ „Houba!“ Malý princ teď vzteky celý zbledl: „Už miliony let si květiny tvoří trny. A miliony let je beránci přesto okusují. Není to snad vážná věc, když se pokouším pochopit, proč si dávají tolik prá­ ce s vytvářením trnů, které jsou úplně k ničemu? Není snad válka mezi kvě­ tinami a beránky důležitá? Není to mnohem důležitější než počty velkého rudého pána? A když znám květinu, která je jediná svého druhu na světě, která neroste nikde jinde než na mé planetě a kterou může beránek rázem zničit, jednoho rána, aniž by si uvědomil, co dělá, to snad není důležité?“

9

Maly princ_01 az 64.indd 9

02.06.19 22:59

Zarděl se a pak pokračoval: „Když někdo miluje květinu, která roste jen na jedné z milionů hvězd, stačí se dívat na hvězdy, aby byl šťastný. Říká si: Moje květina je někde tam… Ale když beránek květinu spase, je to pro něj stejné, jako by náhle zhasly všechny hvězdy. A to nemá být důležité?“

Dál už nemohl mluvit a zničehonic se rozvzlykal. Mezitím se snesla noc. Odložil jsem nářadí. Přestal jsem se starat o kladivo, svorník, hlad i žízeň. Na jedné hvězdě, na jedné planetě, na té mojí, na Zemi, bylo zapotřebí utěšit jednoho malého prince. Vzal jsem ho do náruče a kolébal ho. Řekl jsem mu: „Květině, kterou miluješ, nic nehrozí… Beránkovi nakreslím náhubek… Květině nakreslím ohrádku… Udělám…“ Nevěděl jsem, co mám ještě říct. Připadal jsem si nemotorný. Nevěděl jsem, jak se k němu přiblížit, jak si ho získat zpět. Země slz je tak záhadná!

10

Maly princ_01 az 64.indd 10

02.06.19 22:59

P

ro letce je důležité opravit letadlo, aby si zachránil život. Pro malého prince

to důležité není. Ten se zaobírá otázkou, jak může před beránkem uchránit svoji jedinečnou růži, kterou tak miluje. Domnívá se, že by před ním mohly květinu ochránit trny. Saint­Exupéry je ale natolik zaměstnaný důležitějšími věcmi – totiž otázkou, jak opět zprovoznit letadlo –, že neuváženě prohlásí, že trny jsou naprosto zbytečné. Malého prince to rozzlobí. Jediná důležitá věc je pro něj skutečnost, že miluje svoji růži. A trápí ho, že by ji mohl beránek spást. To by pro něj bylo stejné, jako kdyby vyhasly všechny hvězdy na nebi. Malý princ i nám dnes připomíná, co je pro nás skutečně důležité. Chceme být „vážnými lidmi“, pro něž jsou důležité pouze počty, nebo těmi, kteří někoho milují a žijí ve strachu, že by o něj mohli přijít? Květina, kterou by beránek mohl okousat, symbolizuje člověka, kterého milu­ jeme a který by vystaven nebezpečí tohoto světa mohl zahynout. To by zničilo naši lásku a takové srdce, jaké má malý princ, by to nemuselo zvládnout. Přemýšlí o tom, jaký smysl mají trny – co dokáže naši lásku uchránit? Zbraně, které máme k dispozici, nejsou v tomto světě očividně dostatečně účinné. Kde­ jaký beránek může okousat květinu a zničit naši lásku. Proto je pro nás důle­ žité ptát se, jak můžeme lásku ochránit. V křesťanské tradici věříme, že požeh­ nání, které vysíláme k milovanému člověku, ho obklopí jako ochranný plášť. Boží láska spojená s naší vlastní láskou může pro milovaného člověka vytvo­ řit prostor, v němž je uchráněn před beránky, kteří spásají květiny, i před lidmi zraňujícími ty, kdo milují. Malý princ nás vybízí, abychom se sami sebe upřímně zeptali, co je pro nás dů­ ležité. Na čem lpí mé srdce? Pro co bych obětoval všechno na světě? Pro ma­ lého prince je to láska, která je tím nejdůležitějším v životě. Jak důležitá je ale láska pro mě? Nejen láska ke konkrétnímu člověku, ale láska jako síla, která ve mně vše oživuje, jako zdroj, z něhož mohu čerpat, jako pocit, který očaru­ je vše ve mně i kolem mě?

11

Maly princ_01 az 64.indd 11

02.06.19 22:59