Blanka Kovaříková Tisíc tváří Kristiána Po stopách Oldřicha Nového Obálku navrhla Lucie Vávrová Odpovědná redaktorka Dana Bryndová Technická redaktorka Vlasta Machová Počet stran 288 Vydala Euromedia Group, a. s. – v koedici s Nakladatelstvím Brána a. s., Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2018 jako svou 10222. publikaci Grafická úprava a sazba Patricie Císlerová Tisk Finidr, s.r.o., Český Těšín Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax.: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz
© Blanka Kovaříková, 2018 ISBN 978-80-7617-080-3
Poděkování patří: Vladu Bohdanovi, Aleši Cibulkovi, Vlaďce Dobiášové, Stevovi Drobnému, Gabrielu Gösselovi, Marii Hurychové, Alžbětě Jílkové, Hanuši Jordanovi, Lucii Kochové, Slavomíře Nimmerfrohové, Davidu Janu Novotnému, Pavlu Novotnému, Vladimíru Peňázovi, Ladislavu Regentovi, Rudolfu Řádkovi, Michaele Skýpalové, Jaroslavě Strejčkové, Pavlu Sudovi, Evě Šlapanské, Petru Šraierovi, Vítězslavě Šrámkové, Václavu Štychovi, Lence Tomsové, Martě Vackové, Bojovi Voleskému, Milanu Wolfovi a mému muži za nekonečnou podporu
V roce 2019 si připomeneme 120. výročí narození Oldřicha Nového, nejlepšího filmového milovníka 20. století
Kniha vznikala v Praze a v Postiře na ostrově Brač v parném létě roku 2018
Tisíc tváří Kristiána
„Všechno lehké budeme dělat důkladně, jako by to bylo těžké, a všechno těžké s pousmáním, jako by to bylo lehké.“ ON „Milý pane Nový, já viděla jsem vás a ještě nyní slyším váš kouzelný hlas i vaše foto na psacím stole mám, teď ještě váš autogram,“ zpívala Jiřina Salačová Oldřichu Novému a já si od ní nyní ta slova půjčuji, protože mluví i za mě. To foto také nad svým stolem mám. Jen pro ten autogram si už k vám nemohu přijít. Ani mi už neodpovíte na otázku, kdy jste se rozhodl pro jeho změnu. Na počátku kariéry jste se podepisoval jako Oldřich Nový, později jste naopak začínal příjmením. Těch změn a proměn a hlavně životních zvratů byla spousta. Vy jste je však všechny ustál a neustále přitom své publikum překvapoval. Měsíc před smrtí jste to v dopise herečce Vlastě Fialové shrnul do jediné výstižné věty: „Naučil jsem se, že i za slzami je život, který jde dál.“ Psal jste ho u svého stolu v Maiselově ulici 21/41, v jednom z nejkrásnějších domů Páté čtvrti, jak se odnepaměti říká Židovskému městu, jehož hmatatelné stopy tu stále jsou, schované v základech nových domů na uměle navýšených ulicích. Tady jste strávil poslední roky života, už docela jiného, než na jaký jste byl zvyklý dřív. Vy jste se však vlastně obloukem vrátil zpátky, protože do téhle staropražské, mnoha legendami opředené a tajemné čtvrti jste se s tatínkem nastěhoval už kdysi, a sice do ulice U Obecního dvora… Židovské ghetto je dnes proměněné v bezbřehý luxus, ale v době, kdy jste tu stárnul, míjel jste oprýskané fasády, mnohdy ověšené letitým lešením, a v parterech ospalé krámky, v nichž jste kupoval cigarety, noviny a rohlíky k snídani. S drobným nákupem jste se pak vracel a měl při tom mírně svěšenou hlavu, aby si vás lidé moc nevšímali. Nechtěl jste, aby srovnávali uhlazenou tvář Kristiána, jakou znali z vašeho nejslavnějšího filmu, s tou vaší životem unavenou. Kristiána jste musel chránit za každou cenu, byl přece vaším majstrštykem, mistrovským dílem, které vystihovalo zároveň i vás samotného. P. S.: Na následujících stránkách často používám místo celého jména Oldřich Nový pouze jeho iniciály ON. Není to z pohodlnosti, jen to jméno nechci tisíckrát opakovat. Navíc mi ta dvě písmena symbolizují muže, hrdinu filmového plátna, jeviště i obyčejného všedního dne, u kterého stačí prostě říct – to byl ON! Sám Oldřich Nový svůj monogram měl nejen na klíčích, ale také jím označoval své texty či režijní připomínky, takže by se jistě za to nijak nezlobil.
7
^ Podruhé se Antonín Nový oženil se Zdenkou Zahrádkovou
Tisíc tváří Kristiána
Udatný tatínek a dvě maminky Setmělou Pařížskou ulicí kráčí starý muž. Ještě stále je na jeho chůzi znát dávný ladný krok a elegance. Doprovází ho nenápadný pán, který se mu stal jakýmsi důvěrným tajemníkem bez nároku na honorář. Jdou spolu Pátou čtvrtí, tou dávnou židovskou enklávou, jejíž stopy nesmazala ani asanace, ani různé politické režimy. Dojdou spolu až na nároží Pařížské a Jáchymovy, kde v přízemí vyváří kuchaři v Klubu novinářů. Vrchní číšník pan Kobylák nabízí jako obvykle stůl u okna s výhledem do ulice a doporučuje šťavnatý rostbíf, který má přece mistr Nový tak rád. Než se ON pustí do jídla, usrkne trochu aperitivu, přivře oči a zasní se. Pravá chvíle na to, abychom se pustili spolu s ním do obrazů z jeho života. A začít musíme u tatínka, který v jeho očích musel být po celé dětství opravdovým hrdinou. Tatínek Antonín Nový byl hasič, a když se mu Oldřich narodil, bylo mu již 39 let a měl za sebou řadu životních lekcí. Těžko si dnes představit, že už po čtvrté třídě obecné školy byl poslán do učení na pekaře a denně vláčel těžký čtyřkolák s moukou a pečivem pro dělníky na stavbu věznice na Borech. O tvrdé dřině, kterou podstoupil jako dítě, popsal několik stránek ve starém kostelním zpěvníku, který zdědil po svém otci. Antonín Nový střídal zaměstnání, až se konečně v roce 1883 uchytil u hasičského sboru Královského hlavního města Prahy, kde se brzy vypracoval na vrchního hasiče. Oženil se až po dlouhé době, 22. února 1898. Ostatně hasiči museli podobně jako vojáci žádat o povolení k sňatku, a tak zřejmě čekal na příznivý okamžik. Jinak si těžko vysvětlit, proč se svatba konala až měsíc po porodu prvorozeného syna Miloslava, který by byl Oldřichovým starším bratrem. Zemřel však ani ne po půl roce života a záhy po jeho úmrtí Antonínova manželka Cecílie otěhotněla znova a 7. srpna 1899 přišel na svět Oldřich. Po něm následoval Vladimír, ale i ten zemřel po půl roce, a čtvrté dítě, Marie, se pro manžele Nové a jejich synka Oldřicha stalo krásným štědrovečerním dárkem v roce 1903 (narodila se 23. prosince). Ze čtyř dětí tedy zůstaly naživu dvě, bratr a sestra, kteří k sobě pak celý život tíhli. Zachoval se dopis Cecílie manželovi, jak Olda přišel ze školy a hned se objímal s Mařkou. Cíla, jak se Cecílie podepisovala, psala Antonínovi ještě za svobodna zamilované dopisy, v nichž se vyznávala z obdivu k němu:
9
Blanka Kovaříková
^ Cecílie a Antonín se svými dětmi Oldřichem a Marií v roce 1905
< Oldřichova maminka Cecílie ještě za svobodna
10
Tisíc tváří Kristiána Milý Tonouši, jak jsem ráda, že jsem Tě poznala, že nejsi takovým, jakým Tebe lidi dělali. Máš přec dobré srdéčko! Vím dobře, že z Tebe bude ten nejlepší mužíček a tatíček našich miláčků! Aby nás pán Bůh miloval, jak Ty to vždycky říkáš, viď Tonouši můj. Ty ani netušíš, jak jsem již stokrát litovala, že jsem Tebe neznala alespoň před dvěma lety, byla bych ve všem mnohem lepší, já bych zcela jinak žila, byla bych uměla počítat a mohla mít to, co bych tak ráda měla. To vím, že mě vždy dobrý příklad dáš. Zřejmě se znali poměrně dlouho, pak ale mezi nimi došlo k nějaké velké roztržce a zdálo se, že se rozejdou. Náš milovaný Kristián se tak také nemusel vůbec narodit! Na tebe stále jen myslím, kdežto Ty mě zavrhuješ. Více bolu jsem snad neměla jako tyto dny. Ty dobře víš, jaká děsná myšlenka mě provází. Nyní, v tu nejhorší dobu, mě opouštíš. Nemohu ani pracovat, neb vše mě opouští, veškerá naděje. Ty nejsi se mnou ^ Antonín Nový v roce 1930 spokojen, jsem chudá, avšak až k sobě najdeš bohatou, nehledej u ní pravou upřímnost. Vzpomeň na slova lásky, jimiž jsi mě vždy těšíval, jak jsi se změnil… Cecílie zmiňuje i půjčku nějakého menšího obnosu: Jsem tobě dlužna, za ty peníze ty ponožky zhotovím co nejdříve, pak Ti je zašlu. Tento týden chodím na Vinohrady pracovat, v neděli je dodělám. Tak vše se má vyplnit, jak mně to lidé předpovídali, tak bude to mít špatný konec, kdybys tušil, jak trpím. Buď s Bohem, Tonouši, jest již velmi pozdě, jsem bolem přemožená, nebude možno zapomenout. Vše se však nakonec v dobré obrátilo, ale Cecílie si bohužel manželství a dětí užila jen krátce. Zemřela v osmatřiceti letech, když Oldovi bylo osm let a jeho sestře o čtyři méně. Příčinou Cílina úmrtí byla endokarditida, zánět vnitřní výstelky srdce, který mohl způsobit jiný neléčený zánět (mandlí, zubu či středního ucha). O mnoho let později manželka Oldřicha Nového Alice přijme umělecký pseudonym Valentová z úcty k mamince svého muže. Zřejmě o ní od Oldřicha často slýchala. 11
Blanka Kovaříková
^ Antonín Nový na snímku z roku 1910 velel hasičům v Obecním dvoře
Dokud Cecílie žila, bydleli na Komenského náměstí na Žižkově, odkud pocházela. O ON tedy můžeme říci, že jako kluk patřil k Žižkovákům. Napadá mě jistá analogie s jeho kolegou Jaroslavem Marvanem, který se rovněž narodil na Žižkově, i když o dva roky později. Podstatné je, že oba tito mimořádní, nesmírně houževnatí a pracovití herci pocházeli z chudé pražské periférie a podobně se 12
Tisíc tváří Kristiána
^ Antonínovi uniforma slušela < Oldřichův dědeček domkář Jan Nový rodil i jejich zájem o kumšt. Zatímco malý Olda doprovázel tatínka do biografu v rámci jeho povinných požárních hlídek, otec Jaroslava zase přinášel volňásky z bia Ponec, které dostával za své služby poštovního doručovatele. A tak i Jarda často chodil do kina a spatřené výjevy rozehrávaly jeho fantazii. O mnoho let později se Marvan s ON občas potkal i při filmování, například právě v Kristiánovi, kde Marvan hrál ředitele cestovní kanceláře, v níž Nový alias Alois Novák pracoval jako úředník. Zdá se však, že žádný bližší vztah spolu nikdy nenavázali. Po smrti Cecílie se Antonín Nový s dětmi přestěhoval na František do služebního bytu, který získal zároveň se svým jmenováním cvičitelem II. třídy. Byt, k němuž patřily i pravidelné příděly paliva a svítiva, se nacházel v č. p. 799 v těsném sousedství sídla pražských hasičů v ulici U Obecního dvora 800. Tento areál sloužil od svého vzniku koncem 15. století jako hospodářské zázemí Starého Města pražského a v padesátých letech 19. století tu byla založena ústřední hasičská stanice, která zde zůstala až do roku 1926, kdy už jí kapacita dvora nepostačovala. Zachoval se snímek přímo z Obecního dvora z roku 1910, kde stojí Antonín Nový a jako vrchní hasič sleduje počínání svých podřízených, kteří nakládají žebříky na vůz a chystají se k výjezdu. Jak jinak měl vrchní hasič Antonín řešit složitou životní situaci, kdy zůstal sám s dvěma malými dětmi, než novým sňatkem? Potřeboval pracovat a vydělávat peníze a hledal ženu, která by se postarala o rodinu a domácnost. Z jeho syna se 13
Blanka Kovaříková v osmi letech stal Františkán, který začal objevovat zdejší romantická zákoutí, křivolaké uličky, malebné dvorky, vltavské nábřeží a jeho Občanskou plovárnu či tajemná nádvoří Anežského kláštera, docela jiného, než jak ho známe dnes. Do samostatnosti měl ale klučina samozřejmě ještě hodně daleko. Jeho kroky směřovaly také do blízkých kostelů. Sám o tom vyprávěl v článku Když je ve Vídni neděle, který mu vyšel ve Svobodném slově 6. června 1968. Ve svatoštěpánském chrámu se mu vynořily vzpomínky „na tu neděli, kdy mě u svatého Jakuba na Starém Městě biřmoval kardinál Lev Skrbenský z Hříště. To byl náramně elegantní pán (říkalo se, že předtím sloužil u husarů) a líbilo se mi na něm hlavně to, že na církevních vyhláškách, které byly vylepeny v Týně, u sv. Haštala nebo sv. Ducha (tam jsem všude ministroval, nebo alespoň pomáhal tahat zvony), měl pod svým jménem a hodností ještě přídomek kníže české. (Snad se mi to hlavně líbilo kvůli tomu střednímu rodu.)“ ON si tak z dětství odnesl víru, k níž se svým způsobem mohl přiznat až v necenzurovaném tisku roku Pražského jara 1968. Jestlipak s ním někdy chodila do kostela i „náhradní maminka“, mladinká Zdeňka Zahrádková, o 26 let mladší než Oldřichův tatínek a jen o 13 let starší než byl ON sám? Antonín Nový si uměl najít ženu, která se i přes své mládí dokázala k Oldřichovi a Mařence chovat mateřsky a starostlivě. Velký věkový rozdíl mezi ní a Antonínem musela cítit, ale zřejmě měla svého muže velmi ráda. Cituji z dopisu, který psala někdy počátkem třicátých let své nevlastní dceři Marii z letního bytu, kde byla s Antonínem: Já nevím, co to, ale nemám tu žádný klid duševní, ač jsme venku na krásném vzduchu. Snad je to tím, že tatínka tak stále pozoruji a vidím, že on není se svým stavem tak spokojený. To na mě moc působí. Až přijedeme domů, pošlu jej zase k doktorovi, ale ono to jiné nebude. Zapomíná, že je denně starší, a nechce se s tím vypořádat. Ale ze zimy budu mít moc velký strach. Strach měla oprávněný. Zdravotní stav Antonína Nového se počátkem roku 1933 zhoršil natolik, že byl převezen do smíchovského sanatoria Sanopz, kde 2. února 1933 zemřel. Chodila za ním do nemocnice každý den a v tom mrazu se údajně tak nastydla, že zemřela pouhých pět dnů po svém muži na zápal plic. Bylo jí přitom pouhých 46 let! Říká se, že když se partneři hodně milují, odcházejí spolu… Oba byli pochováni ve stejný den – 10. února 1933. Večer poté měl ON v brněnském divadle premiéru jazzové operety Kočička v pytli. V novinové recenzi kdosi na tento fakt s obdivem poukázal. „Tato skutečnost neměla na představení žádný vliv. Nebylo v něm po smutku ani stopy, naopak hýřilo nadšením a radostí.“ Dovolím si na závěr dvě odbočky. Antonín Nový byl skutečně udatný muž, který nejednou vysvobodil včas oběti z plamenů. ON si pamatoval na požár Šítkovských mlýnů v prosinci 1912 – zřejmě proto, že už mu bylo třináct a o ot14
Tisíc tváří Kristiána covu práci se více zajímal. Právě o téhle události napsal svou první reportáž v životě do novin Bohemie Egon Ervín Kisch. S ironií sobě vlastní na to po letech vzpomínal, jak těžko se na místě požáru orientoval a musel si pak celý článek vymyslet. Zřejmě i proto v něm o Antonínu Novém žádnou zmínku nenajdete. K hašení hořících dřevěných objektů, sousedících s Novoměstskou vodárenskou věží, se tehdy sjely všechny pražské požární sbory včetně toho z Obecního dvora na Novém Městě. Ačkoli oheň vypadal hrozivě, jediný, kdo podle tehdejších Národních listů potřeboval z plamenů vytáhnout, byl velký pes. Zachránil ho jeden ze strážníků. Jinak to ovšem líčí Ladislav Tunys v knížce V hlavní roli Oldřich Nový. Vrchní hasič Antonín Nový měl při tomto požáru zachránit člověka a za svůj hrdinský čin dostal kapesní hodinky a medaili, kterou potom nosil hrdě připnutou na uniformě při slavnostních přehlídkách. Každopádně další čestnou medaili získal o dva roky později „za třicetiletou záslužnou činnost služby hasičské“, ale protože byla k dispozici jen medaile za pětadvacet let činnosti, odměnili ho alespoň touto. A druhá drobná odbočka? Tu činím proto, že mě zjištěná informace dojala. Zdeňka Zahrádková se narodila v roce 1886 jako dcera školníka Josefa Zahrádky v jeho služebním bytě ve škole Na Děkance. Škola, dnes známá jako Botičská, byla založena pouhý rok předtím, takže se dá předpokládat, že pan Josef byl jejím prvním školníkem. Já v téhle krásné budově v Podvyšehradí absolvovala celých osm let základní školní docházky a mám na ni ty nejlepší vzpomínky. Vraťme se ale do časů Oldřichova dětství. Dá se předpokládat, že otec byl jeho prvním vzorem. Imponoval mu svou mužností, statečností i rozvážností. I on se snažil v životě zachovávat chladnou hlavu a jednat v klidu, bez zbytečné hysterie, což u umělců není vždycky běžné… A ještě jedna věc je zajímavá: když vypukla první světová válka a mnoho mužů muselo narukovat, pociťoval hasičský sbor nedostatek dobrovolníků. A tehdy se jedním z nich stal zřejmě na popud otce i Oldřich! Bohužel se nezachovala žádná vzpomínka na to, zda absolvoval i nějaké hasičské výjezdy, ale pohled na budoucího Kristiána na hasičské stříkačce by byl určitě zajímavý.
15
^ Miloš Nový se sourozenci Ludvikou a Slavomírem v roce 1909
Tisíc tváří Kristiána
Slavný strýček a splněný sen Už v době, kdy ON opouštěl obecnou školu Na Františku, snil o tom, že bude hercem. Kde se v něm ta touha vzala? Jak víme, chodil s tatínkem odmala často do kina. Později vzpomínal, že první hraný film, který viděl, se jmenoval Pes zachráncem svého pána. Utkvěl mu nikoli pro svůj obsah, ale díky melodiím z Traviaty, které k němu hrál pán u piana. Nutno podotknout, že filmy byly tehdy ještě němé a běžně je v biografech podbarvovali najímaní hudebníci. Jedna z prvních legend, které šířil sám ON, byla, že zásadní vliv na jeho vztah k divadlu měl herec a divadelní režisér Miloš Nový, na nějž vzpomínal jako na strýčka. Díky tomu tento fakt uváděli i všichni autoři hercových životopisů. Pravým strýčkem ale tento šarmantní herec a režisér ve skutečnosti nebyl. Co o něm víme? Narodil se v roce 1879 do rodiny publicisty, herce a režiséra ochotníků v pražském spolku Pokrok Antonína Karla Nového, takže tam byl umělecký vliv jednoznačný. Antonín Karel byl zároveň tajemníkem První české vzájemné pojišťovny, uznávaným tedy i ve finančních kruzích. Je zajímavé, že pan Antonín se narodil v Horním Stupně u Rokycan stejně jako Oldřichův otec Antonín Nový, hasič. Byli snad tihle dva Antonínové nevlastními sourozenci Jana Nového z Horního Stupna, prokazatelně Oldřichova dědečka? Pak by byl Miloš Nový vlastním či nevlastním bratrancem Oldřichova otce a ON mu prostě říkal strýčku. O pomoc s rozluštěním této hádanky jsem požádala kamaráda Petra Šraiera, který je expert na vyhledávání v matrikách a navíc se o osudy legendárních herců také léta zajímá. Zjistil pozoruhodné informace. Ještě v roce 1921 při sčítání lidu bydleli ve Stupně, které se dřív dělilo na Horní a Dolní a dnes je součástí obce Břasy na Rokycansku, v devíti číslech popisných lidé s příjmením Nový, Nová. Mohly tedy mezi nimi být příbuzenské vazby. Pokud se týká dvou Antonínů Nových, tak ten starší, narozený v roce 1852, měl za otce Josefa Nového, který byl synem Jana Nového, zednického mistra z Horního Stupna, a maminky Marie, rozené Žaloudkové. Tomuto Antonínovi Novému se 16. února 1879 narodil syn Miloš Nový, pozdější herec, režisér a divadelní ředitel, který zemřel předčasně v 53 letech 3. září 1932. Mladší Antonín Nový, ročník 1860, měl za otce domkářského tovaryše Jana Nového, který ale měl stejného otce a matku jako výše zmíněný Josef Nový. Tomuto Antonínovi se v roce 1899 narodil Oldřich. Díky Petrovi Šraierovi tedy můžeme s určitostí říci, že dva Antonínové byli bratranci a Miloš s Oldřichem už byli jen vzdálení příbuzní, nebo chcete-li „prabra17
Blanka Kovaříková
^ Miloš Nový jako Cyrano z Bergeracu
^ Ludviku Krajíčkovou zachytil fotograf v ordinaci i s pacientkou
tranci“. To samozřejmě ON nemuselo nijak bránit v tom, aby svému hereckému vzoru říkal strýčku. Je spíš zajímavé, že si vytížený Miloš Nový vůbec našel na Oldřicha čas. Jako herec a režisér umělecky dozrál pod vedením Vendelína Budila v Městském divadle v Plzni, kde působil v letech 1902 až 1914, tedy přesně v době, kdy se malý Oldříšek rozkoukával po světě a kdy ho údajně navštěvoval a bral s sebou na divadelní představení. V roce 1914 se Miloš stal členem pražského Národního divadla, kde setrval do roku 1926. Tedy teprve po roce 1914 se zdá reálnější, že se u Obecního dvora někdy zastavila drožka a Miloš Nový si vyzvedl nadšeného Oldřicha a vzal ho do Zlaté kapličky i do jejího zákulisí. Na Milošovy spanilé jízdy v drožce po Ferdinandově třídě ostatně vzpomínal i Bohuš Záhorský, který ho tam jako student konzervatoře občas vyhlížel. Právě od něj prý čerpal inspiraci v elegantním oblékání, kterým později sám vynikal, což byl jistě i případ našeho Oldřicha. ON později s láskou vzpomínal, že díky strýčkovi poznal zblízka legendárního Eduarda Vojana, Marii Hübnerovou, Rudolfa Deyla staršího, Růženu Naskovou a další osobnosti. Pamětníci popisovali Miloše Nového jako noblesního muže, který se nejlépe uplatňoval v salónních a konverzačních inscenacích, hrál ele18
Tisíc tváří Kristiána gantní světáky, intrikány a lvy salonů, byl výborný Higgins v Pygmalionu. Rád a úspěšně také režíroval. Rok před svou smrtí se objevil poprvé a naposledy před kamerou ve špionážním filmu Aféra plukovníka Redla. Lehce tedy okolnosti svádí srovnávat podobnou noblesu a eleganci, jakož i talent u obou herců, byť v jejich žilách vlastně až tolik společných genů nekoluje. Miloš Nový měl dva sourozence – bratra Slavomíra, který působil stejně jako otec v pojišťovnictví, a sestru Ludviku Novou-Krajíčkovou, která se stala jednou z prvních českých lékařek. Měla jsem velké štěstí, že se mi po několikaměsíčním pátrání podařilo vyzpovídat jejich příbuznou Slavomíru Nimmerfrohovou (⁕1941), která mi o nich mohla říct bližší podrobnosti. Před několika lety věnovala cenný materiál svého předka, neúnavného divadelního ochotníka Antonína K. Nového, tedy otce Miloše i Ludviky, databázi českého amatérského divadla. Jedině díky tomu mi mohla spoluzakladatelka této databáze Vítězslava Šrámková paní Slavomíru najít. A tak jsem jednoho krásného letního dne usedla spolu s ní nad starými alby v jejím útulném dejvickém bytě a dozvěděla se pár střípků z života příbuzných ON. Se samotným Oldřichem se ale Slavomíra nikdy nepotkala… Slavomíra je vnučkou ing. Slavomíra Nového, mladšího Milošova bratra. Dodnes pečlivě uchovává zažloutlé fotografie a krasopisně psané dopisy svých
^ Ludvika Krajíčková (ve světlém klobouku) se svou schovankou (vlevo), s přítelkyní
a manželem v roce 1938
19
Blanka Kovaříková
^ Oldřich v době, kdy nejvíc obdivoval svého strýčka Miloše
^ ON v roce 1918. Poznali byste ho?
předků a také se stará o hrob na Olšanských hřbitovech, kde jsou mnozí z nich pochováni. Jako první její pradědeček Antonín Karel Nový, dále Miloš Nový i jeho bratr Slavomír Nový (oba s manželkami). „Hrob vypadal původně jinak, měl klasický litinový kříž, později rodina nechala udělat mramorovou desku,“ vysvětluje mi. „Můj pradědeček musel být skutečně obdivuhodný muž. Mám tady stať, která vyšla k jeho šedesátinám. Jeho kolegové z pojišťovny o něm píšou v samých superlativech. Svěží vzhled, stálá činnost vzorného úředníka, dokonalého muže nedává tušiti jeho vysoký věk, vlastenec, muž přímé povahy, zlatého srdce, milovník pořádku, pokroku, pohodlnost je mu cizí… Myslím, že to v jeho případě nebylo nijak přehnané. Je neskutečné, co všechno stihl – psal divadelní hry, recitoval, hrál divadlo, přitom vedl Spolek asekuračních úředníků. Ani jeho manželka Františka nezůstávala pozadu. Našla jsem řadu sešitů, do nichž si zapisovala sentence. Vidíte, tenhle věnovala v roce 1910 zrovna ‚Drahému synovi Milošovi‘ a hned mezi prvními je tu citát doktorky Ludviky Nové, tedy její dcery a Milošovy sestry – Šťasten ten, komu stačí skrýti se zrakům veřejnosti, a tak klidně trávit dny svého života. Psala také básničky, třeba O radiu a hlasateli. Musím vám kousek ocitovat, je opravdu vtipná: 20
Tisíc tváří Kristiána
Když zasednu k aparátu sluch jen pro radia ševel, čekám, až se Haló ozve to pak bude jistě Havel. Bože, býti hlasatelem, jaká je to sláva! Občas kterýs knoflík zmačkne, vypínačem hrá si, to je myslím, všecka práce rukou jeho asi. Před ním stojí mikrofónek, bez toho on jesti vlaštovičkou bez křidélek, Nekolný bez pěstí. Co kdo špitne, hned to chytne, do světa to střelí, oka mžikem, blesku kmitem ví to vesmír celý. Triumf je to vynálezů, naší éry chlouba, tak vypadá v našem věku archandělská trouba.
^ ON jako kabaretiér aneb Odkoukáno na Františku
Bože, kéž jsem hlasatelem! To by byla krása! Hlásila bych od á do zet, pozpátku a znovu, hlásila a just nikoho nepustila k slovu. Musili by na mne přijít snad i s karabáčem, kdybych byla hlasatelem, a ne posluchačem.
21