Nikdo nenĂ ostrov ---------Johannes Mario I
NIKDO NENI OSTROV_2019.qxd
30.4.2019
18:31
Strรกnka 1
NIKDO NENI OSTROV_2019.qxd
30.4.2019
18:31
Stránka 2
Johannes Mario Simmel NIEMAND IST EINE INSEL Copyright © 1975 by Droemer Knaur All rights reserved by Verlagsgruppe Droemer Knaur GmbH & Co. KG, Munich Translation © 1993, 2019 by Vûra a Karel Houbovi, heir
ISBN 978-80-249-3849-3
NIKDO NENI OSTROV_2019.qxd
30.4.2019
18:31
Stránka 3
Autor prohla‰uje, Ïe podnûtem k napsání tohoto románu byl boj, jejÏ vedou s nesmírnou náruÏivostí uÏ fiadu let ve v‰ech zemích na svûtû experti i laici, církevní i státní úfiady a v‰echna masmédia ve snaze vyfie‰it jeden z nejoÏehavûj‰ích celosvûtov˘ch problémÛ. Právû tento problém svûdãí o tom, jak je ãlovûk bezmocn˘, kdyÏ má pfiekonat zaslepenost vÛãi nebezpeãí, jemuÏ se vystavuje. V‰echny události a osoby tohoto románu jsou fiktivní – s v˘jimkou nûkter˘ch osob a událostí souãasnosti. V tom pfiípadû v‰ak byla zmûnûna jména, místa i ãasové údaje. Pravdiv˘ je naproti tomu popis ve‰kerého prostfiedí, zafiízení, vy‰etfiovacích a léãebn˘ch metod. Tady se autor radil s odborníky a dostateãnû se obeznámil se zvyklostmi filmového prÛmyslu. Pro Heroldsheidskou zvlá‰tní ‰kolu, která neexistuje, se stala pfiedlohou Garatshausenská zvlá‰tní ‰kola u Starnberského jezera v Bavorsku. Je samozfiejmé, Ïe nikdo z dûtí ani dospûl˘ch – aÈ uÏ jsou v jakékoli spojitosti s Garatshausenskou zvlá‰tní ‰kolou – neodpovídají sebemen‰í psychickou ãi fyzickou vlastností, pfiímo ani náznakovû, jakékoli postavû tohoto románu.
NIKDO NENI OSTROV_2019.qxd
30.4.2019
18:31
Strรกnka 4
NIKDO NENI OSTROV_2019.qxd
30.4.2019
18:31
Stránka 5
Je pfiímo zloãinnou arogancí, kdyÏ nûkdo o existenci jiného ãlovûka prohlásí, Ïe má nebo nemá smysl. Taková rozhodnutí nám, dezorientovan˘m a bezmocn˘m tvorÛm této zemû, nepfiíslu‰í. Nikdy totiÏ nemÛÏeme vûdût, jak˘ v˘znam má lidsk˘ Ïivot i ve své nejvût‰í ubohosti.
NIKDO NENI OSTROV_2019.qxd
30.4.2019
18:31
Strรกnka 6
NIKDO NENI OSTROV_2019.qxd
30.4.2019
18:31
Stránka 7
Nikdo není ostrov
Úř. spis: 5 Js 422/73 I. OBŽALOVACÍ SPIS v trestní záležitosti proti M A N KOWOV É Susanne, um. pseud. M O R A N OVÁ Sylvia, nar. 25. května 1935 v Berlíně, svobodné, filmové herečce, německé státní příslušnici bytem: 705 Mandewille Canyon Beverly Hills, ve státě Kalifornie, USA Rodiče: MANKOW Erich, zemřel MANKOWOVÁ Olga, roz. Osterová, zemřela nyní ve vyšetřovací vazbě v Norimberku. Státní prokuratura na základě provedených šetření klade obžalované za vinu následující: Obžalovaná si na 8. října 1973 v 17. hod. domluvila schůzku v hotelu U BÍLÉHO KOLA v Mnichově s Romerem RETTLANDEM, filmovým hercem, nar. 9. srpna 1912 v Myrtle Creaku, ve státě Oregon, USA, kterého už dlouhá léta znala a jenž ji požádal o rozmluvu. Obžalovaná zamlčuje důvod setkání i to, o čem s Rettlandem hovořila. Ze skutečnosti, že se jednalo o schůzku v hotelu, známém jako „hodinový“, a že obžalovaná přišla v tmavých brýlích a paruce, aby ji nikdo nepoznal, vyplývá, že tato schůzka měla zcela důvěrný charakter. Šetřením se zjistilo, že v roce 1961 byl Rettland angažován spolu s obžalovanou, která byla
7
NIKDO NENI OSTROV_2019.qxd
30.4.2019
18:31
Stránka 8
Johannes Mario Simmel
v té době jako herečka neznámá a jmenovala se ještě Mankowová, do filmu, který se natáčel v Berlíně, a že Rettland neustále tvrdil, že je otcem dcery obžalované, Barbary („Babs“), která je podle výpovědi svědků a zpráv v tisku v internátu v Norristownu, asi čtyřicet kilometrů od Philadelphie, ve státě Philadelphie, USA. Protože obžalovaná předložila úřední potvrzení vylučující Rettlandovo otcovství, nicméně však tvrdošíjně odpírá podat vysvětlení, jaký k němu má vztah a jaký byl obsah rozmluvy, kterou s ním měla toho 8. října, lze se domnívat, že obžalovaná zamlčuje motiv činu. Z důkazních materiálů vyplývá: Obžalovaná u sebe měla pistoli značky Walther, model TPH, ráže 6,35 mm. Z té bylo jednou vystřeleno. Tato střela zabila Rettlanda. Obžalovaná byla dopadena v pokoji 39 v hotelu U BÍLÉHO KOLA s pistolí v ruce. Z toho vyplývá, že vystřelila ona. Náboj, nalezený v mrtvole, byl podle dobrozdání soudního znalce vypálen z této zbraně. Podle zjištění soudního lékaře byl Rettland okamžitě mrtev. Rettland u sebe neměl žádnou zbraň a žádný osobní doklad. Jeho identita musela být zjištěna úředně kriminální službou. V kapsách obleku měl pouze kroužek se třemi klíči, osmdesát pět dolarů a třicet centů a dva cestovní šeky, každý na sto dolarů. Pokoj, v němž k činu došlo, objednala obviněná. Z této skutečnosti lze usuzovat, že Rettland byl bezbranný a bez zlých úmyslů. Obžalované se proto klade za vinu, že herce Romera Rettlanda zabila využivši důvěřivosti oběti, čímž se dopustila trestného činu vraždy podle § 211 trest. zák.
8
NIKDO NENI OSTROV_2019.qxd
30.4.2019
18:31
Stránka 9
Nikdo není ostrov
5 Js 422/73 PŘÍLOHA K OBŽALOVACÍMU SPISU z 20. pros. 1973 v trestní věci proti MANKOWOVÉ Susanne, um. pseud. MORANOVÁ Sylvia 1) Svědkové a) Josef KÜNZINGER, vrátný v hotelu U BÍLÉHO KOLA, Norimberk, str. 4 ob. sp. b) Elfie KRAKEOVÁ, prostitutka, Norimberk, str. 7 ob. sp. c) Joe GINTZBURGER, prezident americké filmové společnosti SEVEN STARS, Hollywood, str. 15 ob. sp. d) Rod BRACKEN, agent obžalované, Hollywood, str. 15 ob. sp. e) Dr. Ruth REINHARDTOVÁ, vedoucí lékařka v nemocnici sv. Žofie, Norimberk, str. 8 ob. sp. f) Philip KAVEN, bez zaměstnání, nyní ve vyšetřovací vazbě, str. 8 ob. sp. g) Wigbert SONDERSEN, vrchní komisař, Norimberk, str. 10 ob. sp. h) Dr. Robert KASSNER, vedoucí lékař psychiatrického oddělení v nemocnici Santa Monica, Beverly Hills, str. 62 ob. sp. i) Dr. Robert SIGRAND, vedoucí lékař Hôpital Sainte-Bernadette, Paříž, str. 51 ob. sp. j) Dr. Clemens HOLLOWAY, vedoucí internátu v Norristownu, str. 2 ob. sp. k) Jean-Marie COURTIN, vrchní komisař bezpečnostní policie v Monte Carlu, str. 81 ob. sp. l) Julio DA CAVA, filmový režisér, Madrid, str. 93 ob. sp. m) Carlo MARONE, filmový distributor, Řím, str. 97 ob. sp. n) Frédéric GERARD, hlasatel a moderátor RADIO A TÉLÉ MONTE CARLO, str. 76 ob. sp.
9
NIKDO NENI OSTROV_2019.qxd
30.4.2019
18:31
Stránka 10
Johannes Mario Simmel
o) Bob CUMMINGS, hlavní kameraman SYRAN-PRODUCTION, Hollywood, str. 100 ob. sp. p) Carmen CRUZEIROVÁ, cizojazyčná sekretářka, Madrid, str. 87 ob. sp. r) Gerhard VOGEL, vrchní policejní strážmistr, Norimberk, str. 13 ob. sp. 2) Odborní znalci a) Dr. Walter LANGENHORST, balistika, Berlín, str. 96 ob. sp. b) Prof. MUDr. Hans PRINNER, Ústav soudního lékařství, Norimberk, str. 41 ob. sp. c) Prof. MUDr. Wilhelm ESCHENBACH, Psychiatrická klinika univerzity v Erlangenu, str. 107 ob. sp. 3) Předměty doličné a) pistole značky Walther, model TPH, ráže 6,35 mm b) brýle proti slunci c) blond paruka d) otvírací zlatý medailonek s barevnou fotografií dcery obžalované 4) Ohledání
10
NIKDO NENI OSTROV_2019.qxd
30.4.2019
18:31
Stránka 11
Nikdo není ostrov
K odsouzení je podle § 80 soudního ústavního zákona, §§ 7, 9 trestního řádu kompetentní porotní soud při Zemském soudu Norimberk-Fürth. Obhájce:
Advokát Dr. Otto NIELSEN, Norimberk, Loblerstr. 126a
Vznáším veřejnou obžalobu a navrhuji a) předložit obžalobu k hlavnímu přelíčení u porotního soudu Norimberk-Fürth, b) určit termín k hlavnímu přelíčení, c) nařídit pokračování vyšetřovací vazby, protože nadále trvají důvody vazby. Termín k průkaznímu řízení podle § 117 odst. 5 tr. ř.: Vypršení lhůty, uvedené v § 121 odst. 2 tr. ř.: 8. dubna 1974 Příští termín k průkaznímu řízení ve smyslu § 122 odst. 4 tr. ř.: 8. dubna 1974 d) ––– Jako důkazní prostředky uvádím: 1. svědci 2. znalci 3. listiny 4. jiný průkazní materiál
}
viz příloha
5. Předložit se soudními spisy: panu předsedovi trestní komory Zemského soudu Norimberk-Fürth Norimberk 20. prosince 1973
Státní prokuratura při Zemském soudu Norimberk-Fürth
Vrchní státní prokurátor
NIKDO NENI OSTROV_2019.qxd
30.4.2019
18:31
Strรกnka 12
NIKDO NENI OSTROV_2019.qxd
30.4.2019
18:31
Stránka 13
Symptom SABINA: Všichni dohromady jsme tak špatní, jak jen můžeme být. Z: JEN O VLAS od THORTONA WILDERA
NIKDO NENI OSTROV_2019.qxd
30.4.2019
18:31
Strรกnka 14
NIKDO NENI OSTROV_2019.qxd
30.4.2019
18:31
Stránka 15
Nikdo není ostrov
1
„Dobr˘ den, stoupnûte si pfied okénko z mléãného skla na levém sloupu brány. Dbejte na to, aby vበobliãej byl pfiímo pfied okénkem, asi deset centimetrÛ od skla. Dûkuji.“ Hlubok˘ kovov˘ Ïensk˘ hlas zaznívající z mikrofonu na chromové destiãce – a urãitû z magnetofonového pásku – kdyÏ nûkdo stiskl u zahradní brány zvonek, zmlkl. V zapojeném elektrickém zafiízení ‰umûl proud. Tenhle tyátr jsem uÏ znal, uÏ jsem tu jednou byl, vãera v noci. Tak tedy k zastfie‰enému okénku z mléãného skla na levém sloupu brány. Musel jsem se trochu sehnout, protoÏe mûfiím metr dvaaosmdesát. Hezky dodrÏet správnou vzdálenost. Toho stfiedeãního veãera 24. listopadu 1971 byla zima, lilo jako z konve a navíc fiãel nad PafiíÏí protivn˘ vichr. Dé‰È mi stékal po kabátu, zatékal za límec a pronikal podráÏkami. Od chvíle, co jsem byl v PafiíÏi a pfii tomhle svinském poãasí, jsem pro v‰echny pfiípady polykal prá‰ky proti chfiipce, protoÏe to by mi teì je‰tû chybûlo, abych onemocnûl. Bylo mi tak mizernû a byl jsem tak otráven˘, Ïe bych se nejrad‰i zhulákal pod obraz. Ale o pití nemohlo b˘t ani fieãi. Musel jsem mít jasnou hlavu, schopnou chladnû uvaÏovat. ProtoÏe kdyby se teì je‰tû mûlo nûco stát... Nade mnou zaplálo ostré svûtlo. Taky to uÏ jsem znal. KaÏd˘, kdo sem pfii‰el a mûl právo vstoupit, to znal. ¤ekli mu to pfiedem, tak jako to povûdûli mnû. Ve staré zámecké vile v hloubi parku, kterou jsem ve tmû nevidûl, mûli malou domácí televizi. Hlídaã, kter˘ drÏel právû sluÏbu (stfiídali se po osmi hodinách, ve dne v noci, to mi taky sdûlili), mûl v místnosti (kterou mi neukázali, jenom se o ní zmínili) televizní obrazovku. Na ní teì vidûl mÛj obliãej. KaÏdého, kdo sem pfii‰el a mûl pfiijít znovu, hned vyfotografovali. Pfied stráÏn˘m, kter˘ mûl sluÏbu, podle v‰eho leÏela alba s fotografiemi. Ty nejnovûj‰í asi byly poloÏené jen tak na stole. Teì urãitû hledal fotku, která by se podobala obliãeji na televizní obrazovce. Kovov˘ Ïensk˘ hlas: „¤eknûte své jméno. Pomalu a zfietelnû, prosím.“ „Now pronounce your name. Slowly and clearly, please...“ 15
NIKDO NENI OSTROV_2019.qxd
30.4.2019
18:31
Stránka 16
Johannes Mario Simmel
„Adesso dica il suo nome, per favore. Lentamente e chiaramente, per favore.“ Pofiád t˘Ï Ïensk˘ hlas. Vzdûlaná dáma. Dé‰È mi stékal z vlasÛ do oãí, protoÏe jsem si sundal klobouk. ¤ekl jsem: „Philip Kaven.“ Hlas: „And your number, please.“ „Ed il suo numero, per favore.“ A pfiedtím to celé francouzsky. Tentokrát jsem odpovûdûl pro zmûnu francouzsky: „Treize.“ Tfiináct bylo ãíslo, které mi dali minulé noci, kdyÏ jsem tu byl poprvé. Pfiivezli nás sem zdej‰í zamûstnanci ve velkém americkém bouráku. Bûhem dlouhé jízdy z leti‰tû v Orly aÏ sem nepromluvili ti dva obfii ani slovo. Ale jeden z nich musel rovnûÏ vystoupit a stoupnout si pfied okénko z mléãného skla, neÏ se brána otevfiela. KdyÏ jsem pozdûji odcházel, oznámili mi, Ïe mám registraãní ãíslo tfiináct. „NezapomeÀte to, monsieur Kaven. Tfiináct. Bez registraãního ãísla neprojdete bránou...“ Vzne‰en˘ barák, podle v‰eho. Ten nejvzne‰enûj‰í. A pfiirozenû nejdraωí. Pfies mfiíÏov˘ plot nemohl nikdo pfielézt, a kromû toho byly nahofie ostré hroty a urãitû i drát nabit˘ elektfiinou. A v‰ude byla tato budova vãetnû parku zaji‰tûna asi jako hlavní trezor Bank of England. Tady venku v krátké Rue Cavé pfiímo u BuloÀského lesíka svítily jen dvû pouliãní svítilny. Nikde Ïivá du‰e. V‰ude pusto a prázdno. Co asi dûlají ve dne, kdyÏ je svûtlo a nepr‰í, lidé chodí sem a tam a je tu provoz? Urãitû je to stejné, pomyslel jsem si. Vût‰í ruch tady vládne asi stûÏí. A tûch pár lidí procházejících touto ulicí s vilami, podobn˘mi zámkÛm, uÏ znalo, jak to zde chodí. KdyÏ ne, urãitû se divili, ale v tom jim ãlovûk nemohl pomoci. „Merci,“ ozval se podmanivû znûjící Ïensk˘ hlas z magnetofonového pásku – urãitû ji vybrali kvÛli tomu hlasu. Podûkovala je‰tû ve tfiech dal‰ích jazycích. Pak se magnetofon vypnul a ostré svûtlo zhaslo. Obû kfiídla brány se s bzuãením rozevfiela, klouzajíce po kolejnicích. Vykroãil jsem do parku na cestu vysypanou drobn˘m ‰tûrkem. Kfiídla brány se za mnou hned zase zavfiela. Îe vám to imponuje? Mnû to taky imponovalo. V parku svítilny nebyly. Na zemi, vût‰inou zpola zakryté nûjak˘m okrasn˘m kefiem, se po obou stranách cesty táhly malé svûtelné ‰ipky ukazující smûr. Jejich svûtlo bylo medovû Ïluté. 16
NIKDO NENI OSTROV_2019.qxd
30.4.2019
18:31
Stránka 17
Nikdo není ostrov
V parku rostla spousta nejrÛznûj‰ích stromÛ, javorÛ, bukÛ, jedlí, borovic, lip, smuteãních vrb, a dokonce i jedna palma, která uÏ zfiejmû doÏívala. Taky tu byla spousta kefiÛ a kfiovin. Trávníky chybûly, byl to hustû zarostl˘ park. V korunách stromÛ skuãel vítr. Nasadil jsem si klobouk a ‰el podle ‰ipek. Pohlédl jsem na svûteln˘ ãíselník hodinek. 18 hodin 36 minut. V 16 hodin jsem opustil hotel LE MONDE. Samozfiejmû Ïe ne v Sylviinû rollsu ani ve svém Maserati Ghibli. Ani v taxíku ze stanovi‰tû pfied hotelem. ·el jsem na stanovi‰tû na Champs Elysées, nasedl do taxi a udal fiidiãi, kam má jet, nejdfiív ov‰em fale‰n˘ smûr. „Place de la Concorde, prosím.“ „Prosím, ’sieur.“ Taxikáfi vyrazil jako ‰ílenec. UÏ jste nûkdy jeli taxíkem po PafiíÏi? V dobû dopravní ‰piãky? S francouzsk˘m ‰oférem? Ano? Pak se mnou jistû budete cítit. Jestli ne, nemáte tu‰ení, co je to Ïivot. Nejmen‰í tu‰ení. A mûli byste s touhle mezerou ve vzdûlání nûco udûlat. Ov‰em jen v pfiípadû, Ïe máte dobré nervy. Moc dobré nervy. A jestliÏe je máte, pak to udûlejte. Jinak vám prostû bude nûco v Ïivotû chybût. A nikdy nepoznáte tu nejfrancouz‰tûj‰í francouz‰tinu. „Crevez, salopard!“ „Ta gueule, crapule!“ „Idiot, foutez le camp!“ „Bougre de con!“ „Gueule – de – merde!“ „Mon Dieu, quel con!“ „En foire!“ A tak dále, v jednom kuse. A to v‰echno samozfiejmû s gauloiskou vûãnû visící v koutku úst. K tomu kaÏdou chvíli hrozící sráÏka. Brzdûní s kvílejícími pneumatikami. RozjíÏdûní s trhnutím, aÏ odletíte dozadu. Kliãkování mezi vozy, kdy uÏ se jen modlíte. Ale jenom mu nefiíkejte, aby jel opatrnûji. Urãitû to neudûlá. Jen vám odsekne, abyste si tedy vlezl za volant sám a fiídil tu jeho zatracenou káru, nebo, coÏ je pravdûpodobnûj‰í, abyste mu políbil prdel. Tohle jsem proÏil tolikrát, Ïe jsem to uÏ ani nevnímal. Kromû toho jsem byl zamûstnán nûãím jin˘m. Neustále jsem se díval zadním oknem a postranními ok˘nky. Nepronásleduje mû nûkter˘ z tûch chlápkÛ? Nepronásleduje mû jich víc? Kdyby ano, musel jsem si b˘t naprosto jist˘, Ïe jsem je setfiásl. Zatím se mi to dafiilo. 17
NIKDO NENI OSTROV_2019.qxd
30.4.2019
18:31
Stránka 18
Johannes Mario Simmel
I vãera v Curychu, po tiskovce v hotelu DOLDER, se mi to podafiilo. Do hotelu LE MONDE jsem pfii‰el aÏ dnes ráno v pÛl druhé. To uÏ ov‰em bylo po prvním maléru. Vychovatelka Clarissa a Bracken na mû ãekali, Bracken uÏ mírnû podrou‰en˘. âekali na mû v jasnû osvûtleném salonu apartmá, v kterém jsme se Sylvií bydleli uÏ léta, kdykoli jsme byli v PafiíÏi. Byl tam taky ple‰at˘ muÏ v br˘lích s tlust˘mi skly a s nekoneãnû smutnou a laskavou tváfií. Tohoto muÏe jsem znal. „Pane doktore Lévy! Co tu dûláte?“ ¤ekl mi, co tu dûlá. To bylo dnes v pÛl druhé ráno. No, a veãer téhoÏ dne jsem stfiídal taxíky. Z toho prvního jsem vystoupil na Place de la Concorde a vzal si jin˘. Tím jsem pokraãoval po levém bfiehu Seiny po Quai d’Orsay a pak po Quai Branly na západ a pfies Pont de Jéna zpátky na druh˘ bfieh. Dal‰í taxík. Taxikáfi nadával je‰tû kvûtnatûji neÏ jeho kolega, musel jet objíÏìkami, aby se dostal pfies Place de Trocadéro na Avenue Poincaré a poté nahoru na sever. Dal‰í taxík u kfiiÏovatky na Avenue Foch. Potom BuloÀsk˘m lesíkem a dál k Porte de Madrid. Prakticky jsem objel velikánsk˘ kruh a byl jsem uklidnûn. Nikdo mû nesledoval. Poté jsem ‰el pû‰ky v tom ohavném de‰ti a vichru. Na bulvár Richard Wallace je to jen kousek cesty. Nikde ani Ïivá du‰e. Ale zato takov˘ liják, Ïe jsem mûl po dvou minutách boty zablácené, kalhoty promoãené a plá‰È mi ztmavnul mokrem. KdyÏ jsem koneãnû do‰el na bulvár Richard Wallace, byl jsem cel˘ zadûlan˘. Kabát s koÏe‰inovou vloÏkou se mi leskl. Z klobouku mi crãela voda. KaÏdou chvíli jsem uklouzl. Nadával jsem hÛfi neÏ v‰ichni taxikáfii, s nimiÏ jsem jel. Koneãnû jsem dorazil do Rue Cavé. Stanul jsem pfied kovanou Ïeleznou bránou a zazvonil. A pak se v mikrofonu ozval kovov˘, eroticky zabarven˘ Ïensk˘ hlas a ve ãtyfiech fieãech pronesl: „Dobr˘ den, stoupnûte si pfied okénko z mléãného skla na levém sloupu brány...“
18
NIKDO NENI OSTROV_2019.qxd
30.4.2019
18:31
Stránka 19
Nikdo není ostrov
2
Teì jsem mûl park za sebou. Panské sídlo, postavené v letech 1880 – 1890. Tedy v dobû, ve které jsem si vÏdycky pfiál Ïít. KoÀské droÏky a plynové lampy. Oscar Wilde, kter˘ by ve mnû mohl pro svÛj Obraz Doriana Graye najít v lecãems inspiraci. Jaká to byla doba! KdyÏ tenkrát zhasla svûtla, nebylo to v dÛsledku energetické krize, a kdyÏ se spustily závûsy, byly to opony z diskrétního hedvábí, a ne ze Ïeleza... Nahoru po ‰irokém kamenném schodi‰ti. Na kamenném zábradlí vpravo i vlevo kamenní andûlíãci. Je‰tû jednou nade mnou jako fotoblesk vzplanulo ostré svûtlo. Pak se jako stra‰idelnou rukou otevfiela veliká vrata. Elektronicky, v‰echno tady bylo elektronické. Vstoupil jsem. Vûdûl jsem, co mû ãeká. Ale dnes v noci to pro mne byl je‰tû ‰ok: To, co zvenãí vypadalo jako zaklet˘ zámeãek z fin de siècle, byla uvnitfi ultramoderní klinika. V‰echno bílé, v‰ude ocel a chrom. Chodby. Dvefie s nápisy: LABORATO¤ I – EKG – ANESTEZIE – LABORATO¤ II – VEDOUCÍ LÉKA¤ – OP I – RENTGEN – OP II – INTERNA – OP III Nad dvefimi tfií operaãních sálÛ ãervená svûtla. Teì nesvítila. Na chodbách, jimiÏ jsem uÏ jednou procházel, to bylo decentnû cítit nemocnicí, opravdu nanejv˘‰ decentnû. Nepotkal jsem jediného ãlovûka a nesly‰el jedin˘ zvuk. Pfii mé první náv‰tûvû tomu bylo pfiesnû tak. Jako by tu vÛbec nikdo nebyl! I to bylo vzornû zorganizované. Do‰el jsem k obûma v˘tahÛm. Jeden byl velk˘ – pro transport nemocn˘ch –, druh˘ normální osobní v˘tah. Jak uÏ jsem fiekl, vyznal jsem se tu. Nastoupil jsem do osobního v˘tahu a stiskl tlaãítko do tfietího poschodí. ZdviÏ se s bzuãením rozjela. Podíval jsem se do zrcátka v kabinû. Spatfiil jsem svÛj obliãej. Mokr˘. De‰tûm a potem. Pod oãima kruhy vyãerpání. (UÏ druhá noc, kdy jsem spal sotva dvû hodiny.) Sundal jsem si klobouk. Kapala z nûj voda. Tfietí poschodí. Na dlouhé chodbû velmi tlumené svûtlo. Na dvefiích byla jen velká ãísla, jinak nic. Tady jsem je‰tû nebyl, ale vûdûl jsem, kam mám jít. Pokoj ãíslo 11. Do nûj jsem mûl jít, to jsem vûdûl, protoÏe mi to fiekli, kdyÏ jsem sem odpoledne volal z LE MONDU. Otevfiel jsem dvefie. Temná pfiedsíÀ. Vypínaã jsem nena‰el. Dvefie jsem za sebou bohuÏel zavfiel a teì jsem k nim nemohl najít cestu zpátky. Prostû 19
NIKDO NENI OSTROV_2019.qxd
30.4.2019
18:31
Stránka 20
Johannes Mario Simmel
jsem ty zatracené dvefie nena‰el – snad se vám to uÏ taky stalo. ·mátral jsem po stûnách a bylo mi horko vzteky a slabostí. Tady – dvefie! Tady – klika! Stiskl jsem ji. Dvefie se otevfiely. âekal jsem, Ïe uvidím opût chodbu. Omyl. Otevfiel jsem jiné dvefie. Ty vedly do velkého pokoje. Ani tady jsem neobjevil vypínaã, ale trochu jsem vidûl, protoÏe ve zdi u podlahy svítila za tlust˘m Ïlut˘m sklem Ïárovka. V jejím svûtle jsem uprostfied pokoje rozeznal nemocniãní lÛÏko. Vidûl jsem je, protoÏe bylo bílé. Venku skuãel vichr a dé‰È biãoval okenní tabulky. Zamífiil jsem k posteli a málem pfii tom upadl pfies nûjakou Ïidli. Pak jsem spatfiil to nadûlení. Celá hlava v tlust˘ch bíl˘ch obvazech. Jenom nos a ústa byly volné. Obvazy i na oãích. Ta bílá koule mi pfiipadala obrovská a dûsivá. Nevidûl jsem nic neÏ tuhle velikánskou bílou kouli. V‰echno ostatní zahalovala pfiikr˘vka. Tady to ov‰em bylo cítit velmi silnû nemocnicí. Ten pach jsem nesná‰el. Udûlalo se mi ‰patnû. „Sylvie!“ Nic. „Sylvie!“ Mnohem hlasitûji. Zase nic. Je‰tû tfiikrát jsem opakoval její jméno, nakonec uÏ jsem kfiiãel. Îádná reakce. Byla v bezvûdomí. V takovém bezvûdomí, Ïe mohla b˘t mrtvá. Sáhl jsem pod pokr˘vku a nahmátl její ruku. Byla studená jako led. Stiskl jsem ji a ‰típl. Nic. Pak jsem si v‰iml, Ïe tam, kde pod tou koulí musela mít Sylvie u‰i, a dál za krkem visí aÏ k zemi tenké hadiãky z umûlé hmoty. Ústily do sklenûné nádoby. ProtoÏe jsem skoro nic nevidûl, sedl jsem si na bobek. Ve sklenûné nádobû byla krev, nebylo jí moc, ale pfiece jen. Zase jsem se napfiímil. Po tûle mi stékal pot. Svlékl jsem si promoãen˘ plá‰È a i s kloboukem jsem ho hodil za sebe, rozepnul jsem si sako, sundal kravatu a rozepnul ko‰ili u krku. Civûl jsem na tu pfií‰ernou bílou kouli skr˘vající hlavu Sylvie. Sylvie, která tu leÏela bez hnutí. Hluboce mû to znepokojilo. Co kdyÏ se nûco stalo? KoneckoncÛ, ãlovûk musí myslet i na sebe, ne...?
20
NIKDO NENI OSTROV_2019.qxd
30.4.2019
18:32
Stránka 648
Johannes Mario Simmel NIKDO NENÍ OSTROV Z nûmeckého originálu Niemand ist eine Insel, vydaného nakladatelstvím Droemersche Verlagsanstalt Th. Knaur Nachf. GmbH & Co. KG v Mnichovû v roce 1975, pfieloÏila Vûra a Karel Houbovi Obálku navrhla SoÀa ·edivá Jazyková revize Michaela Léblová Odpovûdná redaktorka Ivana Parkmanová Technická redaktorka Lenka Gregorová Poãet stran 648 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2019 jako svou 10 618. publikaci Sazbu zhotovila Helena Hyanová Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání v Euromedia Group druhé www.euromedia.cz Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetov˘ch knihkupectvích wwww.booktook.cz a www.knizniklub.cz