Ina Tinová SAÚDSKÁ ARÁBIE Meč a slovo
Ina Tin Original Norwegian title: SAUDI-ARABIA. SVERDET OG STEMMENE Copyright © Humanist Forlag a.s. 2018 Norwegian edition published by Humanist Forlag a.s., Oslo Published by agreement with Hagen Agency, Oslo All rights reserved Translation © 2019 by Lucie Mikolášková ISBN 978-80-7617-711-6
OBSAH
PŘEDMLUVA
7
1. PODPIS 11 2. BŮH 21 3. ROPA 42 4. MOBIL 61 5. NEPOSLUŠNOST 77 6. ULICE 95 7. KLÍČE OD AUTA 117 8. BLOG 135 9. LAVICE OBŽALOVANÝCH 158 10. SALON SUMÚD 176 11. BIČ 193 12. MEČ 211 13. NORSKÁ ODVAHA 234 EPILOG
257
ZDROJE
260
PŘEDMLUVA
S
aúdská Arábie prochází změnami. Nízké ceny ropy přiměly jejího největšího producenta k novému myšlení. Hrozba bankrotu nutí saúdskoarabskou královskou rodinu změnit dosavadní postupy. Reformy, jimiž chce zachránit hospodářství, jí však mají pomoci především udržet si moc ve vlastních rukou. To je důvodem takových rozhodnutí jako poskytnout větší svobodu ženám a oslabit moc náboženských institucí. Politické reformy nejsou na pořadu dne. Vláda je čím dál víc autoritářská, pronásledování se stupňuje. V Saúdské Arábii bylo vždy riskantní vyjadřovat své názory, ale teď je poprvé nebezpečné i mlčet. Úřady nepřijímají nic než chválu. Tato kniha je příběhem mírumilovných hlasů, kterých se saúdskoarabský královský dvůr bojí. Tito lidé jsou umlčováni hrozbami, odsuzováni jako teroristé, uvězňováni či popravováni. Blízký východ sužovaný válkami a konflikty tyto hlasy potřebuje. Kniha pojednává také o vztazích Norska se Saúdskou Arábií, které by měly být předmětem diskuse. Napsala jsem tuto knihu ze zvědavosti. Chtěla jsem se totiž s těmi odvážnými saúdskoarabskými hlasy seznámit. Napsala jsem ji ale i ze vzdoru. Nemohla jsem dopustit, aby i mě saúdskoarabský královský dvůr umlčel. Riziko, které podstupovaly moje zdroje, mě nutilo k oklikám. K cíli jsem dospěla díky příspěvkům Saúdských Arabů, kteří se nacházejí mimo dosah saúdskoarabského dvora. Největší dík proto patří vám všem, kteří jste vdechli této knize život; saúdskoarabským aktivistům a expertům v exilu. Vám, kteří jste vyprávěli příběhy a podělili se o své analýzy 7
INA TINOVÁ
a názory: Jahjá Asírí, Hálo Dúsaríová, Alí Dubísí, Muhammade Nimre, Insáf Hajdarová, Marjam Chavádžaová, Manal Šarífová a Madáví Rašídová. Představujete naději pro Saúdskou Arábii. Touto knihou vyjadřuji podporu práci, kterou děláte. Vám, kteří jste se rozhodli, že budete mlčet i v exilu, chci říct, že vás respektuji a chápu. Ti, kdo vystoupí ze stínu, za to mohou zaplatit nepředstavitelnou daň. Na domácí scéně musím poděkovat své dceři Almě za její tichou přítomnost, péči a povzbuzování. Za všech okolností jsi mi byla moudrým a upřímným společníkem. Děkuji Vig dis Garbarekové, která mi pomohla otevřít onu komnatu v mém nitru, díky níž tento projekt mohl vzniknout. Děkuji celé své velké rodině za trpělivou a věrnou podporu. Eline, která mi mezitím porodila nejlepší vnouče na světě; Lise, své matce, která stále ve svých 90 letech podniká dlouhé cesty na kole na každou demonstraci před saúdskoarabským velvyslanectvím v Oslu; svým třem bratrům Hjaltemu, Mikkelovi a Eskilovi za jejich milující péči. Zvláštní dík patří Hjaltemu, spisovateli a historikovi, který si přečetl můj rukopis a v kritický okamžik mi dodal sebedůvěru. Dále pak děkuji svým starým přátelům z oboru arabštiny; politoložce Ránijá Maktabíové, která neváhala a poskytla mi odbornou pomoc, a expertce na dějiny myšlení Christine Amadouové, která mě bezpečně provedla mnohými výzvami tohoto spisovatelského projektu, historikům Bjørnu Olavu Utvikovi a Knutu Vikørovi, kteří si dali práci se čtením a přišli s užitečnými komentáři. Zajímavými rozhovory, cennými názory a poznámkami přispěla také celá řada vědců a diplomatů z domova i ciziny. Děkuji vám všem. Případné chyby a nedostatky jdou výhradně na účet autorky. Velký dík dále patří Májá Saúdové, mojí arabsky mluvící poradkyni, která, jak se ukázalo, má svůj vlastní saúdskoarabský příběh. Těším se, že ho budeš jednoho dne vyprávět. A děkuji Bako Ahmadovi, který vyčaroval tu nejkrásnější kaligrafii: arabský 8
PŘEDMLUVA
překlad názvu knihy ve stylu thuluth, který Saúdští Arabové používají na své vlajce. Inspiraci k napsání tohoto příběhu jsem našla při své práci pro organizaci Amnesty International. Mimořádný dík patří generálnímu tajemníkovi norské pobočky organizace Johnu Pederu Egenæsovi, který tomuto projektu věřil a povzbudil mě, když jsem to nejvíc potřebovala. Děkuji mu také za povolení a příspěvky k textu. Velký dík dlužím rovněž organizaci prosazující svobodu projevu Fritt Ord a nadaci Det faglitterære fond, která pomáhá spisovatelům. Bez jejich finanční podpory by toto nebylo možné. A konečně musím vzdát hold nakladatelství Humanist forlag za to, že se rychle rozhodlo chopit tohoto rukopisu a pomohlo mi ho v rekordním čase dokončit a vytisknout. Kristin Lilletvedtová Strømová byla spolehlivou a kritickou čtenářkou a redaktorkou a Bente Pihlstrømová efektivní šéfkou nakladatelství. Knihu věnuji vám, kteří jste měli odvahu vyjádřit slovy své sny o Saúdské Arábii. Jednoho dne uslyšíme vaše hlasy znovu: Valíde abú Chajre, Samar Badavíová, Ráife Badaví, Manal Šarífová, Ludžaj Hazlúlová, Suád Šamaríová, Michlife Šammarí, Hamzo Kášgarí, Abdalláhu Hamíde a Muhammade Kahtání. Konečně pak věnování patří i popravenému Nimru Bákiru Nimrovi a Alímu Nimrovi odsouzenému k trestu smrti, který ví, že každé ráno může být jeho poslední.
9
1. PODPIS
„Nebudu se obhajovat. To je moje konečná odpověď.“ – VALÍD ABÚ CHAJR ČAS: 26. června 2014* MÍSTO: Džidda, přístav
Saúdské Arábie
u Rudého moře, západní pobřeží
S
edí ve vězeňské cele v Saúdské Arábii. V ruce drží pero. Bez zaváhání zaplní tři listy linkovaného papíru argumenty, bod za bodem. Jeho arabské písmo je efektivní, téměř stenografické, a svědčí o zkušeném pisateli, který chce sdělit své poselství bez okolků. * Popis vychází z následujících zdrojů: al-Khair, W. (26. června 2014). Ručně psané vysvětlení zvláštnímu trestnímu soudu. Od abú Chaj rova mezinárodního advokáta Daniela Arshacka. New York (překlad z arabštiny Maya al-Saud); al-Khair, W. (nedatováno). Waleed talks (1) about ‘Freedom’. Video umístěné na YouTube (25. května 2014); https://www.youtube.com/watch?v=-_DNyXlW2H8 al-Khair, W. (nedatováno). Waleed talks (2) Why did I deny the legitimacy of the Specialized Criminal Court? Video umístěné na YouTube (4. srpna 2014); https://www.youtube.com/watch?v=EYLTlfp4wDQ; al-Khair, W., (15. května 2014). Even from prison, you can still light a candle. Amnesty International; https://www.amnesty.org/en/ latest/campaigns/2014/05/even-from-prison-you-can-still-light-a-candle/. Dále viz odkazy na zdroje ke zprávám o případu Valíd abú Chajr v oddílu Zdroje.
11
INA TINOVÁ
Zadržovaný se rozhodl. Dole na třetím listu napíše: „Nebudu se obhajovat1). To je moje konečná odpověď. A vyzývám všechny, kteří čelí tomu, co já: Neuznávejte tento soud, nespolupracujte s ním, neočišťujte justici. Předpokládám, že budu odsouzen k mnoha letům vězení, a prosím Boha, aby mi dal trpělivost nést následky toho, co jsem udělal. Takovým způsobem On odměňuje reformátory.“ Valíd abú Chajr podepíše své prohlášení a připojí datum – 28. května 1435 podle islámského kalendáře, 26. června 2014 podle gregoriánského letopočtu. Saúdskoarabské úřady opakovaně předvolávaly tohoto pětatřicetiletého obhájce k výslechu. Vyhrožovaly mu a daly mu ultimátum: Musí projevit lítost, aby zůstal na svobodě. Abú Chajr odmítl podepsat každé přiznání viny, které mu úřady předložily. Jediné, za co je ochoten se postavit, je prohlášení, které vlastnoručně sepíše v cele. Nechce-li se člověk sám sobě zpronevěřit, musí se rozhodovat svobodně, tvrdí abú Chajr. Nesmířil by se sám se sebou, kdyby věnoval svůj podpis úřadům. „Přiznání by ukončilo všechno2), čemu musím čelit, soudní procesy a zákaz cestování. Stačilo by prohlásit, že vše, co jsem dělal, bylo špatně, že jsem chyboval, a slíbit, že už to nebudu opakovat. Problém netkví v prohlášení samotném, ale v tom, jak budu žít po zbytek života. Někdo dokáže projevit lítost a bez problémů s tím žít. Já jsem ale vždycky věděl, že mně by to vzalo radost ze života, kterou teď cítím,“ prohlásil abú Chajr krátce před zatčením. Ten den před deseti týdny, kdy byl abú Chajr zadržen, 15. dubna 2014, bojovníci za lidská práva zneklidněli. Jako otevřeně mluvící saúdskoarabský advokát byl abú Chajr důležitým zdrojem. OSN a mezinárodním organizacím podával informace o soudních procesech a vězních svědomí v Saúdské Arábii. Ti, kteří se dostali do konfliktu s autokratickým královským dvorem či s náboženskými představiteli, našli v abú Chajrovi statečného obhájce. Překonal všechny překážky 12
PODPIS
a založil organizaci pro lidská práva. Teď se ho saúdskoarabské úřady snaží umlčet. Abú Chajr věděl, že hledají příležitost. Přesto však pokračoval ve své kritické činnosti. Tento saúdskoarabský advokát vzbudil mou zvědavost. Několik desítek let u Amnesty International mě přimělo k úvahám o tom, co je vlastně lidská přirozenost. Jednou z lidských vlastností je i krutost. S mocí roste strach ze ztráty kontroly. A krutost pramení z tohoto strachu. V duchu se mi před očima míhají obrazy. Lidé, kteří ukazují zvrácenou vynalézavost, aby druhým způsobili utrpení. Setkání s krutostí může mít ochromující účinek, ale člověku víc utkví v mysli snahy zachovat si lidskost v nelidských podmínkách. Ti, kdo ji projeví, otevřeně, zranitelně a současně nepotlačitelně. Abú Chajr je takové povahy. Znepřátelil si absolutistického vládce. Kde vzal tu odvahu? V Saúdské Arábii má autokratický monarcha kontrolu nad všemi společenskými institucemi: Král je zákon, právo a moc v jedné a té samé osobě. Každý král, který v Saúdské Arábii usedne na trůn, vládne v neustálém strachu, že o moc přijde. Požadavky respektu a reforem jsou autoritářským režimem vnímány jako existenciální hrozba. Mnoho let jsem tuto pouštní ropnou velmoc vnímala jako přežitek z minulosti. V 90. letech minulého století jsem pracovala na kampani za zrušení trestu smrti v Saúdské Arábii a změnu tamního trestního systému, který jako by byl vytržený ze středověku. Potom mou pozornost upoutaly další autoritářské státy Blízkého východu. Ale v souvislosti s arabským jarem jsem začala sledovat stopy vlivu Saúdské Arábie. A seznámila jsem se se Saúdskými Araby, které se královský dvůr snaží umlčet. Uvědomila jsem si, že jejich boj může mít důsledky sahající daleko za hranice Saúdské Arábie. Osud pronásledovaných saúdskoarabských kritiků se týká nás všech. Saúdskoarabský královský dvůr působí jako anachronismus, ale saúdskoarabští panovníci mají hrozivě velkou moc. 13
INA TINOVÁ
A to nejen nad svým vlastním lidem, ale na celém Blízkém východě a dál v koridorech moci v západních zemích. Norsko přitom není žádnou výjimkou. Naše vlastní úřady se nechtějí dostat do sporu s ropným gigantem, který je spojencem USA v oblasti bezpečnostní politiky na Blízkém východě a který je druhým největším dovozcem zbraní na světě. Úřady v západních zemích jednají se saúdskoarabským královským dvorem v rukavičkách. V západních médiích se o království píše s jistým pohrdáním; poukazuje se na nedemokratickou formu vlády a zpátečnickou interpretaci islámu. Nikdo si nemyslí, že Saúdská Arábie podporuje politické spolurozhodování, náboženskou toleranci a respektování práv žen. Proto mě překvapuje, že kritické hlasy v Saúdské Arábii nepřitahují větší pozornost. Tyto hlasy jsou důležité pro svou zemi, ale také pro svět, který se nechává zastrašit hrubým uplatňováním moci Rijádu. Královský dvůr využil svého vlivu, aby zastavil postup arabského jara na Blízkém východě a udusil první známky protestů na domácí scéně. Jak uvidíme, právě zde doopravdy začínají příběhy svobodomyslných saúdskoarabských aktivistů. A boj za saúdskoarabské vězně svědomí se krátce po arabském jaru dostává také na přední místo mého programu v Amnesty International. Abú Chajr se rozhodl, že se vzepře absolutistickému panovníkovi tím, že bude trvat na svobodě slova. Když byl v roce 2014 zatčen, věděla jsem, že je neohroženým obhájcem několika známých politických vězňů. Také jsem znala jeho neochvějný postoj v otázce práv žen. Právě abú Chajr přitáhl pozornost světa k případu pronásledovaného blogera Ráifa Badavího, s nímž se později v knize také setkáme. Nepodařilo se mi, bohužel, s abú Chajrem před jeho zadržením osobně promluvit. Prosazování svobody bez ohledu na následky může být někdy těžké pochopit. Tento advokát a bojovník za lidská práva působil nebojácně. Stalo se pro mě svým způsobem posedlostí pokusit se pochopit 14
PODPIS
pohnutky jednoho z nejvýraznějších saúdskoarabských aktivistů. Začala jsem pátrat po člověku jménem Valíd abú Chajr. První, čeho si na všech fotografiích abú Chajra všimnete, je jeho dobrá nálada. Na tváři mu vždy září široký úsměv. Pokud se na snímku objevuje s dalšími lidmi, nakazí svým smíchem i je. Přátelé popisují abú Chajra jako otevřeného člověka se smyslem pro humor. Prohlašují, že ho nikdy neviděli podrážděného či rozčileného. I přes nepřízeň osudu si nikdy nestěžuje. Jeho dobrý přítel, který uprchl z vlasti, poukazuje na to, že abú Chajr se nikdy nezpronevěří svým názorům a nesnáší pokrytectví a přehnané lichotky. U soudu má abú Chajr na sobě vždy tradiční saúdsko arabský mužský oděv: po kotníky dlouhý bílý hábit s perem v levé náprsní kapse a na hlavě bílý šátek, který drží tmavý dvojitý kruh. Hledí vždy přímo na fotografa a pravou ruku má zdviženou v gestu vítězství. Prsty do V ukazuje také, když stojí ve svém domovském městě Džidda, oblečen do černého trička a džínů, a objímá svou manželku Samar Badavíovou. To se v Saúdské Arábii vidí zřídkakdy – že by muž na veřejnosti otevřeně dával najevo lásku k ženě. Řadu let hájil abú Chajr ty, kteří si troufli navrhovat reformy. Kritizoval úřady za mučení, nespravedlivé procesy a nerespektování ženských práv. Tato činnost s sebou nesla nekonečné výslechy, noci strávené ve vazbě a hrozby trestem vězení. V médiích byl očerňován a znevažován. Nakonec si úřady opatřily nástroj, který potřebovaly, aby ho dostaly: Protiteroristický zákon, který umožňuje označit každý kritický, i když mírový projev či aktivitu za terorismus. Protiteroristický zákon vstoupil v platnost po podepsání králem Abdalláhem 1. února 2014. Toho dne položil abú Chajr na Twitteru otevřenou otázku: „Tážu se sám sebe: Kdo bude prvním teroristou, kterému se dostane té cti být souzen na základě nového protiteroristického zákona?“ Byl to on sám. Prvním bojovníkem za lidská práva, k jehož 15
INA TINOVÁ
umlčení byl použit nový protiteroristický zákon, se stal abú Chajr. Seznam bodů obvinění byl dlouhý: Odepřel poslušnost panovníkovi1) a snažil se podrýt jeho legitimitu. Napadal soudní systém a narušoval jednotu soudců. Prokuratura rovněž požadovala, aby byl souzen za to, že vedl neregistrovanou organizaci a poškodil pověst státu prostřednictvím kontaktů s mezinárodními organizacemi. Podle obvinění na základě protiteroristického zákona také shromažďoval, uchovával a šířil informace, které mohly poškodit veřejný pořádek. V žádném bodu obvinění se nepíše o podněcování k násilí či užívání násilí. Obvinění z terorismu se podobá popisu práce schopného aktivisty za lidská práva. Nový protiteroristický zákon pomáhá saúdskoarabským úřadům při potírání kritických projevů či aktivit. Vše, co může přímo nebo nepřímo „poškodit pověst či postavení Saúdské Arábie“ a „narušit veřejný pořádek“, je označováno za terorismus. Definice teroru je tak široká2) a otevřená, že se žádný Saúdský Arab, který se účastní společenského života, nemůže cítit bezpečný. Kvůli tomuto zákonu je rozdíl mezi tím, co je správné, a tím, co je špatné, naprosto nepředvídatelný. Protiteroristický zákon definuje terorismus jako nejzávažnější zločin a otevírá cestu k vynesení rozsudku smrti. Člověk obviněný z terorismu přitom nemá zajištěný spravedlivý proces. Obhájcům je zamítán přístup k důkazním materiálům a nemají možnost připravit si obhajobu. Protiteroristický soud není nezávislý, ale jedná na rozkaz ministerstva vnitra. Na mezinárodní scéně byl boj proti terorismu nejintenzivnější v létě 2014. Spojené státy mobilizovaly velkou vojenskou alianci proti organizaci Islámský stát v Sýrii a Iráku. Saúdská Arábie byla do této aliance přizvána bez kritických komentářů k jejímu novému protiteroristickému zákonu. I Norsko do této aliance vstoupilo, aniž upozornilo na to, že jeden z aliančních partnerů zneužívá boj proti terorismu jako zástěrku k umlčování aktivistů na domácí scéně. 16
PODPIS
Saúdskoarabští „teroristé“ požadovali respektování právního státu a lidských práv. Přesně ty hodnoty, které aliance proti Islámskému státu chtěla bránit. Souběh událostí v roce 2014 ukazuje, že cílem pokračující války proti terorismu není zničit kořeny teroru. Zaměřuje se pouze na vnější projevy. Válka proti terorismu se také stala účinným manévrem k odvrácení pozornosti pro státy, které nespravedlivě pronásledují mírové kritiky režimu. Použijí-li tyto státy nálepku „boj proti terorismu“, nikdo je neodsuzuje. První, koho Saúdská Arábie označila za „teroristu“, byl otevřeně se vyjadřující advokát. Po deseti týdnech ve vazbě píše bojovník za lidská práva Valíd abú Chajr své prohlášení. Vzdává se své obhajoby a možnosti odvolat se proti verdiktu odsuzujícímu ho za terorismus, který ví, že ho čeká. Proč se odmítá hájit? „Po úvahách a prosbě k Bohu o podporu a trpělivost,“ zahajuje abú Chajr své prohlášení, „jsem se rozhodl, že nebudu spolupracovat s tímto soudem ani nebudu přispívat k procesu, který je proti mně veden. Domnívám se, že tento soud není spravedlivý ani nejedná neutrálně.“ Abú Chajr se rozhodl tváří v tvář soudci mlčet na protest proti protiteroristickému soudu, který je podle něj řízen politickými úřady. Tvrdí, že tento tribunál není soudní instancí, která by měla legitimní pravomoc ho soudit. Deset týdnů předtím byl abú Chajr předvolán před protiteroristický soud v metropoli Rijádu. Páté soudní jednání v případu terorismu začalo v osm hodin ráno. Abú Chajrova manželka Samar Badavíová, ve vysokém stupni těhotenství, seděla doma v jejich malém bytě v přístavním městě Džidda u Rudého moře a netrpělivě čekala na telefonát od svého muže. Ten však nepřicházel. Opakovaně mu volala na jeho mobilní telefon. Byl vypnutý. Po noci strávené v nejistotě odletěla do hlavního města, kde jí bylo potvrzeno, že abú Chajr byl během soudního jednání zatčen a převezen do nechvalně 17
INA TINOVÁ
proslulé věznice Al-Há‘ir na okraji města. Pozdě odpoledne stála se svým velkým břichem před vězeňskou bránou a žádala, aby mohla vidět svého muže. Odmítli ji. Abú Chajr byl umístěn do úplné izolace bez kontaktu s okolním světem. Ani prohlášení z vězeňské cely nám není známo. Abú Chajrův dopis na rozloučenou byl zveřejněn ve stejný den, kdy byl advokát zadržen. Sepsal ho několik dní před zatčením a vyjádřil v něm něco naprosto mimořádného: „Ve vězení nebudu1) postrádat okno, kterým je vidět oblohu. Nebudu potřebovat dveře, abych vysvětlil světu, proč jsem vězněn. To, co skutečně potřebuji, se skrývá ve vašem svědomí a ve všech svobodných myslích.“ Abú Chajr tušil, co ho čeká, ale dal najevo klid a jistotu, že si svobodu vezme s sebou i za mříže. Jeho poselství světu nebylo prosbou o slitování, ale výzvou všem, aby si uvědomovali vlastní důležitost. Zdůraznil, že v každém člověku dřímá osvobozující síla. Jeho slova mě zasáhla. Byla nečekaným komentářem k to mu, co jsem sama hledala: všeobecné lidskosti. Znamenala pro mě výzvu, abych začala jednat. Tak se zrodila myšlenka napsat tuto knihu, příběh o hlasech v Saúdské Arábii, které chce absolutistický královský dvůr umlčet. Kdo jsou ti, kteří se vzpírají myšlení této konzervativní, autoritářské země? Co říkají? A týká se to i nás? Plán napsat knihu získával konkrétní podobu, ale přede mnou se rovněž začaly vršit problémy. Dokážeme nechat zaznít hlasy, které byly umlčeny? Dokážeme zprostředkovat poselství lidí, kteří jsou za své projevy pronásledováni? Podle saúdskoarabských úřadů je Amnesty International „teroristická organizace“. Saúdskoarabští bojovníci za lidská práva jsou za kontakty s naší organizací odsuzováni k trestům vězení. To znamená, že saúdskoarabské úřady uplatňují rozsáhlý dohled nad obyvatelstvem své země. Mají plnou kontrolu nad internetem a mobilní sítí v zemi. Hrstce aktivistů, kteří 18
PODPIS
ještě nebyli zadrženi, je znemožněno opustit zemi a visí nad nimi hrozba zatčení. Moje práce nesmí zvýšit nebezpečí pro Saúdské Araby, o nichž chci psát. Ale mohu nechat saúdsko arabský královský dvůr, aby umlčel i mě? Postupně jsem směřovala k jasnému závěru – nesmím kontaktovat zdroje v Saúdské Arábii. Saúdskoarabský královský dvůr tak nebude moci použít moji knihu jako důvod k pronásledování lidí, jejichž osudy líčím. Nikdo z nich mi neposkytl jedinou informaci. Hledala jsem jejich stopy na internetu, v odborné literatuře a mezi přáteli a kolegy mimo Saúdskou Arábii. Všechny moje zdroje žijí mimo dosah saúdskoarabských úřadů. Tyto zdroje přispěly ke knize významným dílem. Pomalu, ale jistě se začal rýsovat obraz sumúdu. Uvedené arabské slovo znamená vytrvalý vzdor, trpělivý boj a nezkrotnost. Pro abú Chajra se slovo sumúd stalo mottem. Teď ho praktikuje. Ve vězení vzali abú Chajrovi všechno. Musel spát na zemi bez přikrývky, kterou by přes sebe mohl v noci přetáhnout. Sebrali mu i oblečení a léky na cukrovku, na nichž byl závislý. V jeho cele svítilo čtyřiadvacet hodin denně ostré světlo, aby nemohl spát. Když si abú Chajr stěžoval vězeňským úřadům na nedostatek respektu k právům zadržovaných, byl následně zmlácen spoluvězněm a čtyřikrát se stěhoval z jedné věznice do druhé. Na jedné fotografii, která byla propašována ven, stojí nakrátko ostříhaný s úsměvem před palandou v poutech a zvedá ruku ve vítězném gestu. „Těším se ze všeho1), co jsem zažil a zažiju, protože cítím, že praktikuji to, co mě činí šťastným, a sice svobodu,“ napsal abú Chajr krátce před zatčením. Nad zatčení a uvěznění stavěl abú Chajr vždy své největší přání nikdy se nevzdat pocitu svobody. „Vím, že mám ten pocit v sobě a že si ho s sebou odnesu do vězení. Právě svoboda dává všem těm létům dřiny a konfliktů význam. Když se ohlédnu, mohu se usmívat a smát.“ 19
INA TINOVÁ
Dne 6. července 2014 byl abú Chajr odveden z vězení do soudního sálu, aby si vyslechl rozsudek. V publiku seděla jeho manželka Samar Badavíová. Když si abú Chajr přišel vyslechnout verdikt, viděl poprvé svou dceru. Samar držela čtyřtýdenní nemluvně, které dostalo jméno Džaud, „šlechetná“. S narozením dcery získalo abú Chajrovo vlastní jméno, „otec dobra“, nový význam. Abú Chajr žádal povolení být u porodu. Úřady na jeho žádost nereagovaly. Rozsudek přijal abú Chajr vstoje. Byl odsouzen k 15 rokům vězení a zákazu opustit zemi během dalších 15 let. Když se ho soudce zeptal, jestli se chce proti verdiktu odvolat, mlčel. Tímto rozsudkem se saúdskoarabský dvůr zbavil abú Chaj rova hlasu, jeho sumúdu a jeho nezdolnosti, až do roku 2029. To bude jeho dcera patnáctiletá mladá žena. Čas ukáže, zda bude stejná jako její otec. Tato kniha přibližuje různorodé prostředí kritického myš lení v absolutistické Saúdské Arábii. Setkáváme se s blogery a ženskými aktivistkami, s šíitskými šajchy a sunnitskými islamisty, s mladými demonstranty a zkušenými bojovníky za lidská práva. Používají nástroje, které mají k dispozici. Úřady zatkly abú Chajra, ale svůj podpis a svobodu, na kterou byl hrdý, jim nedal. Mocným nástrojem se staly klíče od auta a mobilní telefony zpřístupnily svět bez ohledu na pohlaví a hranice. Ulice a lavice obžalovaných jsou nebezpečným řečnickým pódiem, jistý prostor pro cenný dialog ale poskytují soukromé diskusní salony. Královský dvůr jedná s kritickými hlasy jako se silami rozvracejícími společnost. Saúdskoarabští bojovníci za demokracii odsouzení za terorismus stojí osamoceně, zatímco pozornost světa poutá válka proti terorismu. Královskému paláci se podařilo získat dva výjimečně mocné nástroje: Boha a ropu. Tímto způsobem může ovládat vlastní obyvatelstvo i přátele na Západě. 20
2. BŮH
„Vy, kteří věříte! Poslouchejte Boha a poslouchejte posla a ty, kdož mezi vámi mají autoritu!“1) – KORÁN 4:59 ČAS: 30. září 2013 MÍSTO: Frøyas gate
11, Oslo
Ú
plně dole ve slepé uličce ve čtvrti Frogner stojí žlutá impozantní vila se zahradou a výhledem na osloský fjord. V hlavním městě Norska je jasný podzimní den. Za ploty a bezpečnostními kamerami se vzdouvá k blankytně modrému nebi zeleno-bílá vlajka. Na zeleném pozadí se skví krásný bílý kaligrafický nápis. „Lá ’iláha ’illá lláhva Muhammadun rasúlu lláh,“ stojí v něm arabsky. „Není boha kromě Boha a Mohamed je posel Boží.“ Saúdskoarabskou vlajku zdobí islámské vyznání víry. Ve světě je půldruhé miliardy muslimů, ale země, kde leží dvě nejposvátnější města islámu, Mekka a Medina, si přisuzuje jednoznačné vlastnictví: Saúdská Arábie je islám a islám je Saúdská Arábie. Nejdůležitější poselství islámu není na vlajce osamocené. Pod vyznáním víry spočívá bílá šavle. Ta se od jílce po hrot táhne podél vyznání víry. Vlajka symbolizuje dva pilíře království: islám a násilnou moc. Oba slouží klanu, který dal zemi její jméno: Arábie Saúdů, Saúdská Arábie. Ambasáda ve čtvrti Frogner v Oslu byla otevřena v roce 2011. Zaměstnanci, kteří hrdě provádějí zástupce organizace 21