Issuu

rok delfinu_03.qxp_Sestava 1 21.05.19 14:55 Strรกnka 2

SARAH LARKOVA

ROK DELFINU.indd 1

30.4.19 18:42

ROK DELFINU.indd 4

30.4.19 18:42

vysněné zaměstnání

ROK DELFINU.indd 5

30.4.19 18:42

ROK DELFINU.indd 6

30.4.19 18:42

Kapitola 1

ový Zéland?“ Tobias se na ni nevěřícně podíval. „To můžeš jet rovnou do Ameriky!“ „To by bylo fakt dokonce blíž…,“ zamumlala Laura, což ovšem její muž nebral vůbec na vědomí – zeměpis totiž nepatřil do oblasti jeho zájmů a stesk po domově mu byl cizí. „Na Novém Zélandu je právě tohle místo volné,“ začala znovu a v duchu si nadávala, že tento rozhovor nenaplá novala líp. Neměla Tobiase s ohlášením svých plánů tak přepadnout. Tu reklamu si však přečetla teprve před několika hodi nami, a od té chvíle měla výbornou náladu. Jako by v té věci zasáhla nějaká dobrá víla! Musela se o své štěstí s někým podělit, a tak s nápadem strávit rok v zahraničí ihned sezná mila své děti. Teď o tom chtěla povědět samozřejmě taky Tobiasovi, protože děti by o té novině určitě chtěly mluvit při večeři. „Jde o místo průvodce na lodi, vyjíždějící k pozo rování velryb. Přesně to, o čem jsem vždycky snila. Je to jedi nečná šance. A taky ideální základ pro mé studium…“ „Lauro, vždyť máš dvě děti!“ připomněl jí Tobias vyčí tavě a vzal si především z ledničky pivo, což vždycky večer s oblibou dělával. Jednu láhev nabídl také Lauře, ale ta byla příliš rozčilená, než aby pocítila žízeň. „Jak si to předsta vuješ?“ zeptal se. „Nemůžeš přece zčistajasna na tak dlouhou dobu zmizet do zámoří.“ „Děti to pokládají za úžasné,“ namítla Laura nadšeně. „Samozřejmě musí zůstat u tebe, měnit školu by bylo příliš nákladné. Ale o Vánocích mě můžete navštívit.“ Usmála se.

„

ROK DELFINU.indd 7

30.4.19 18:42

„Kathi na Nový Zéland za každou cenu chce, zatímco Jonas se roku, kdy bude jen s tátou, už nemůže dočkat. Teď se vy mstilo to, že jsi ho nechával chodit později spát, když jsem bývala ve večerním gymnáziu.“ „Takže vy jste už všechno naplánovali?“ Tobias se tvářil dotčeně. „Beze mě?“ Laura se kousla do rtu. „My jsme… jen společně uva žovali,“ špitla. „Ale nechtěli jsme tě ignorovat. Děti prostě přišly domů dřív než ty.“ Tobias měl toto úterý své volné odpoledne, jak to nazýval. Po práci s přáteli sportoval. „A proto ti o tom říkám až teď. Můžeš se k tomu samozřej mě vyjádřit, než se definitivně rozhodnu. Tobiasi, já bych se o to šíleně ráda pokusila. Rok rychle uteče. A obě děti ti chtějí v domácnosti pomáhat…“ Nervózně se usmála. „Kathi se už nemůže dočkat, až si bude hrát na paní domu, což ji samozřejmě přejde, až zjistí, jak je to stresující. A často prostě nuda.“ Tobias se ušklíbl. „Znamená to, že ses celá ta léta cítila jako služka?“ zeptal se trpce. Laura energicky zavrtěla hlavou a začala prostírat k ve čeři. Kathi a Jonas brzy přijdou domů a neměli by zastih nout rodiče v hádce. „Ne,“ ujistila ho rychle. „To jsem vůbec neměla na mysli, prosím tě, nepřekrucuj moje slova! Starala jsem se o rodinu a dělala to ráda. Ale teď jsou děti z nejhoršího venku, a tak si myslím, že je načase, abych udělala taky něco pro sebe…“ Z příborníku vyňala talíře se sklenkami a postavila je na stůl prudčeji, než chtěla. „Je to seberealizace? Nebo krize středního věku?“ zeptal se Tobias s úšklebkem. „Na to jsi totiž ještě mladá.“ Laura si povzdechla. „Právě,“ reagovala po chvíli. „Je mi teprve jednatřicet. Ještě můžu něco změnit, něco zažít… Měla jsem jeden sen, Tobiasi, a ty to víš…“ Tobias obrátil oči v sloup. Už tenkrát, když se poznali, ho pobavilo, když viděl na stěnách jejího dívčího pokoje 8

ROK DELFINU.indd 8

30.4.19 18:42

viset plakáty s velrybami a delfíny. Lauře bylo tenkrát sedm náct a právě se chystala dokončit reálku. Měla v úmyslu pokračovat na gymnáziu a potom studovat mořskou bio logii. Mořské vlny a delfíni ji fascinovali od dětství. Svůj vztah k přízemnímu pekařskému učni Tobiasovi naproti tomu nebrala příliš vážně. Na manželství s ním vůbec nepomýšlela – dokud, v osmnácti, neotěhotněla s Kathari nou. Laura zprvu pomýšlela na potrat, ale Tobias naléhal na sňatek. Právě se vyučil ve velkopekárně, která ho pak hned zaměstnala. Dalo se předpokládat, že vydělá tolik, aby uživil rodinu. Lauřini rodiče nabídli podporu, protože dceřiny dalekosáhlé plány stejně nebrali příliš vážně. Jako členové Obce svobodných křesťanů kromě toho právě potrat co nejostřeji odsuzovali. Tobiasova cílevědomost a ochota převzít odpovědnost Lauře proto zaimponovala natolik, že se záměru na potrat vzdala. Nakonec se do toho mladého muže s kučeravými hnědými vlasy a modrýma očima, který ji od prvního setkání obdivoval, opravdu za milovala… Místo vstupu na gymnázium se ocitla před svatebním oltářem. S Tobiasem se nastěhovali do domu jeho rodičů a v příštích letech se všechno točilo kolem dcerky. Když Katharina konečně dospěla do mateřské školy a Laura za čala opět přemýšlet o své budoucnosti, ohlásil se Jonas. Své plány musela znovu odsunout a starat se o děti, domácnost a o manželovy rodiče, kteří potřebovali péči. Když se jí ob čas zmocnil pocit, že se z toho všeho zblázní, četla si, pře devším knihy o mořských savcích. Za všechna ta léta si pořídila knihovnu plnou obrazových publikací a odborné literatury. Tchyně nakonec zemřela a tchán se přestěhoval do menšího bytu. Děti šly do školy a stávaly se čím dál samo statnější, a tak Laura začala uvažovat o nějakém zaměst nání. Výsledek ji rozčaroval. Místa, která se osmadvaceti leté matce bez kvalifikace nabízela, byla nejen špatně 9

ROK DELFINU.indd 9

30.4.19 18:42

placená, ale navíc zcela nezajímavá. Stála by v továrně u běžícího pásu, seděla u pokladny nebo doplňovala zboží do regálů v supermarketu… během dalších třiceti let. To se Lauře příčilo. Pak jednoho dne stála před zrcadlem, prohlí žela si svou svěží hladkou pleť, zářivé světlé vlasy a štíhlou postavu, a usoudila, že je ještě mladá. Dostatečně mladá na nový začátek – a třebaže se jí okamžitě zmocnilo špatné svědomí, už tenkrát ji napadlo, že by ten nový začátek mohl být bez Tobiase. „Ale Tobiasi, vždyť ty už jsi vlastně vytrénovaný,“ po kusila se mu ještě jednou zpříjemnit osamělý rok s dětmi. „Dva roky jsi byl téměř každý večer s Kathi a Jonasem sám. Ty to zvládneš! A zvládneš to dobře.“ Vybalila chléb, který Tobias přinesl z pekárny, a nakrá jela jej na strojku. Tobias mezitím připravil máslo a nářez z chladničky. Oba byli sehraní, Tobias nepatřil k mužům, kteří se brání domácím pracím. Laura si vůbec nemohla stěžovat. Souhlasil s jejím rozhodnutím navštěvovat večerní gymnázium a o děti se staral vzorně. Naštěstí měl také pra covní dobu výhodnou pro výchovu dětí. Tobias začínal v pe kárně ve čtyři hodiny ráno, mezitím se vypracoval na místo mistra, a po poledni už byl opět doma. Po odpoledním spánku měl pak spoustu času na děti a na svého koníčka – společně s nadšeným Jonasem pracoval na modelu železnice. Měl při tom se synem nekonečnou trpělivost. A taky si nikdy nestě žoval, když musel odvézt Kathi na zkoušku hereckého sou boru nebo do jízdárny. O víkendu chodíval s dětmi do Zoo nebo zábavních parků. Laura se stále mohla v klidu učit, což oceňovala zejména v období před maturitou. Svou chválu mínila upřímně. Tobias byl úžasný otec, nemusela mít špatné svědomí, když ho s dětmi opouštěla; vůbec to byl laskavý člověk. V Lauře se znovu probudil pocit viny. Nebylo to kvůli jejímu muži, že v manželství nebyla šťastná, ale kvůli ní. Stále ještě očekávala něco jiného, chtěla něco zažít. A práce na Novém Zélandu byla její šance! Světo 10

ROK DELFINU.indd 10

30.4.19 18:42

známá firma Eco-Adventures, proslulá svou aktivitou při příkladné realizací konceptu pozorování velryb a delfínů, hledala studenty a abiturienty jako průvodce na túry k pozo rování velryb. Laura tuto firmu proto bez váhání okamžitě kontaktovala e-mailem. Tobias si prohrábl vlasy. „A… vrátíš se vůbec?“ zeptal se tiše. Laura se mu zahleděla do vlídné tváře. „Samozřejmě!“ odpověděla po chvíli. „Ta práce je jasně termínovaná. Za rok jsem opět v Německu.“ Tobias se kousl do rtu. „A vrátíš se… ke mně?“ upřesnil svou otázku. Laura sklopila zrak. „Vždyť ještě nevím, jestli mě vůbec vezmou…,“ zamumlala. Firma Eco-Adventures na její nabídku samozřejmě ne odpověděla obratem. Laura se však mezitím pevně rozhodla, že svůj život změní. Nedostane-li tuhle práci, najde se něco jiného. A obávala se, že si návrat k Tobiasovi neumí před stavit. Dosud však hledala výmluvy. Nemohla přenést přes srdce, že mu zničí život. Stačilo, když se musel smířit s myš lenkou, že bude nyní celý rok na výchovu dětí sám. Tobias, zjevně uklidněný, přikývl. „Tak uvidíme.“ Lauřin manžel nenáviděl rozhodování, byl totiž mistrem v odkládání. Od té doby, co se znali, to byla vždycky Laura, která čelila konfliktům a řešila problémy. V podstatě ji to mrzelo, ale vlastně díky tomu si uchovávala samostatnost. Odvahy měla za dva – dost odvahy na Nový Zéland!

ROK DELFINU.indd 11

30.4.19 18:42

Kapitola 2

příštích dnech kontrolovala Laura e-mail alespoň tři krát denně. K obveselení svých dětí s tím začínala už ráno před snídaní. „Kdo by ti psal v půl sedmé?“ zeptala se třináctiletá dcera a bohatě si mazala žemli Nutellou. Laura si říkala, jak to jen dokáže, že zůstává štíhlá jako proutek. „Lidi na Novém Zélandu,“ vysvětlovala, „teď mají půl sedmé večer. Existuje dvanáctihodinový časový rozdíl podle roční doby.“ Raději se nepřiznala, že se dívá na poštu do konce už ráno v půl čtvrté, když Tobias odejde do práce. „Nový Zéland je přesně na opačném konci zeměkoule!“ ozval se Jonas. „Dívali jsme se s tátou na globus. Kdyby se zeměkoule provrtala, vylezlo by se právě někde tam! Proč se to vlastně neudělá? Prolétnout rourou by bylo pravděpodobně rychlejší než letět kolem…“ „Vždyť bys shořel ve žhavé hmotě,“ poznamenala Kathi. „To ti ještě nikdo neřekl, že Země uvnitř vře? Jak může být někdo tak pitomý?“ „Mně je devět a pitomej nejsem! Ta roura by se musela izolovat!“ Jonas se uraženě ohradil a začal rozvíjet svou myšlenku potrubního systému odolného proti horku k přepravě zboží a lidí. Kathi si provokativně klepala na čelo. Laura s povzdechem zavřela svůj laptop a začala děti smiřovat. Měla je ráda, ale to jejich pravidelné hašteření časně ráno jí šlo na nervy. V tomto ohledu se zdálo, že jsou 12

ROK DELFINU.indd 12

30.4.19 18:42

oba po Tobiasovi: Byla to vyslovená ranní ptáčata. Laura by se naproti tomu ráda jednou pořádně vyspala. Přesto každé ráno vstávala s Tobiasem, pila s ním kávu a loučila se s ním, když odcházel do práce. Pak si ještě chvíli zdřímla, než v šest ho din budila děti. Jiný režim u nich nebyl ani o prázdninách. Děti se probouzely brzy ráno a chtěly snídat. Laura zívala, protože ranní ptáče z ní nikdy nebude. Odpověď na Lauřinu přihlášku přišla už za čtyři dny, nikoli však z Nového Zélandu, nýbrž z cestovní kanceláře Möwe v Bonnu. Její pracovnice Marion Reisigová se představila jako německá obchodní zástupkyně firmy Eco-Adventures a pozvala Lauru k pohovoru. O spolupráci s Vámi máme v zásadě zájem, chceme si však předem promluvit o Vašich přáních a představách, zkušenostech a jazykových znalostech, stálo v do pise. Pokud Vám to vyhovuje, rádi bychom si s Vámi promluvili příští středu v 15 hodin v naší cestovní kanceláři. Poté co Laura paní Reisigové obratem sdělila, že jí termín samozřejmě vyhovuje, téměř protančila den. Jak je prima, že se na Tobiase může spolehnout, takže se s ním nemusí předem dohadovat. Odpoledne ho přešťastná přiví tala s touto zprávou a snažila se přehlížet, že na to reagoval všelijak, jen ne nadšeně. „Popřej mi štěstí,“ prosila ho, když se příští středu až příliš časně chystala na cestu do Bonnu. Stačila by jí vlastně jen dobrá půlhodina, aby se z kolín ského předměstí, kde s rodinou žila, dostala do centra Bonnu, ale ona si na to vyhradila půldruhé hodiny. Kdoví zda nebude stát v zácpě a jak dlouho bude hledat parkoviště? Tobias, který právě připravoval špagety a ohříval rajskou omáčku, již Laura připravila, neodpovídal. V uplynulých dnech ostatně mluvil se ženou jen o tom nejnutnějším. 13

ROK DELFINU.indd 13

30.4.19 18:42

Ve skutečnosti se nepohádali, nebylo to káravé mlčení, ale přece jen jí dával výrazně najevo svůj nesouhlas. Jak myslíš, říkala si v duchu vzdorovitě Laura, vždyť žádné štěstí ani nebude potřebovat. O tom pracovním místě se přece nebude losovat, jde jen o to, aby přesvědčila tu paní Reisigovou. Musí si prostě jen věřit! Rozhodnutá vjela na dálnici a měla štěstí alespoň z hle diska dopravy. Bez zácpy a samozřejmě příliš brzy dorazila na veřejné parkoviště, vzdálené dvě ulice od cestovní kance láře Möwe, kterou poté okamžitě našla, a váhavě se chvíli procházela v okolních ulicích. V jednom knihkupectví obje vila knížečku o pozorování velryb; nebylo v ní sice nic, co by nevěděla, mohla si však rychle připomenout všechny okol nosti týkající se sledování velryb na Novém Zélandu. Nej důležitějšími lokalitami byly Kaikoura na Jižním ostrově a Paihia na Severním ostrově, společnost Eco-Adventures měla zastoupení v obou městech. Laura chvíli uvažovala, zda by si tu knížečku měla koupit, už proto, že jí připadala jako dobré znamení, ale rozhodla se, že si ji nekoupí. Musí šetřit. Práce u Eco-Adventures jistě není příliš dobře placená, a taky neměla jistotu, zda firma zaplatí náklady na let a ubytování. Ale určitě jí nepřispěje na vánoční návštěvu Kathi a Jonase. A Tobias by jí právem vyčítal, kdyby tím zatížila rodinný rozpočet. Laura se nervózně podívala na hodinky. Byl čas, aby se vrátila do pobočky. Doufala, že otázky týkající se platu a pře vzetí nákladů se vyjasní, takže bude moci Tobiase přesně informovat. Ve skle jedné výkladní skříně si krátce zkontrolovala, jak vypadá. O tom, jak se ustrojí, dlouho přemýšlela a na konec se rozhodla pro sportovní lněné kalhoty, světlé trič ko a lehkou bundu proti dešti. Letní počasí v Kolíně nad Rýnem a Bonnu bylo zase jednou proměnlivé. Polodlouhé vlasy si nechala rozpuštěné a lehce se nalíčila. Hnědé oči zdůraznila jen mírně a použila světlou rtěnku, vypadající 14

ROK DELFINU.indd 14

30.4.19 18:42

velice přirozeně. Že by se tím snad chtěla přiblížit vzezření abiturientky nebo studentky, kterou by firma Eco-Adven tures měla přijmout? Všechny rozpaky energicky odsunula, nasadila opti mistický úsměv a vstoupila do cestovní kanceláře. Jako vždy se okamžitě cítila dobře. Laura měla cestovky ráda, okamžitě se jí zvedla nálada, když se podívala na všechny ty pestré prospekty a plakáty na stěnách, které v ní vyvo lávaly iluzi, že by ještě dnes mohla odletět, plakáty se slun cem a mořem… „Dobrý den! Co si přejete?“ Jedna ze dvou pracovnic v místnosti měla jednání, ale ta druhá, malá tmavovlasá paní, se jí vlídně ujala. Laura opěto vala pozdrav a chtěla se zeptat po paní Reisigové, když vtom podle jmenovky na její halence zjistila, že stojí proti ní. „Přišla jsem kvůli… pohovoru…,“ odpověděla náhle nejistě. Paní Reisigová se usmála. „Ach ano, paní Brandnerová!“ oslovila ji. „To je hezké, že jste přišla. Paní Walkerová z Eco-Adventures na vás už čeká. Můžete jít, prosím, se mnou? Rozhovor se bude konat vzadu v naší jednací místnosti.“ Laura se kousla do rtu. Takže tedy nebude přesvědčovat paní Reisigovou, ale nějakou Novozélanďanku… Rozpačitě následovala majitelku kanceláře do zadní místnosti plné prospektů a reklamního materiálu, a dále do uklizenějšího prostoru, který sloužil jako jednací místnost a jídelna. Zde byl stůl a židle, kde seděla u šálku kávy štíhlá rudovlasá, nakrátko ostříhaná žena s pestrými brýlemi. Jakmile paní Reisigová s Laurou vstoupila, okamžitě vstala. „Walkerová, Louise Walkerová.“ Zástupkyně firmy Eco-Adventures podala Lauře ruku. „Ráda vás poznávám.“ Ta žena naštěstí mluvila německy bez akcentu. Laura se totiž obávala, že se přijímací pohovor povede anglicky. Odpověděla na pozdrav. Proč se jí náhle zmocnily roz paky? Vždyť paní Walkerová byla vlídná a v jejím věku. 15

ROK DELFINU.indd 15

30.4.19 18:42

Zkoumavě si ji však prohlížela. Že by počítala s mladší uchazečkou? Laura se vzpamatovala. Vždyť svůj věk neza mlčela. Bylo vyloučeno, že by o tom paní Walkerová nebyla informovaná. Zástupkyně firmy nyní přešla k věci. „Vycházím z toho, že jste se s nabídkou naší firmy již seznámila,“ začala věcně, ale přesto dodala ještě pár vysvět lení. „Působíme na různých místech Jižního a Severního ostrova Nového Zélandu. Kromě pozorování velryb a delfí nů v pobřežních místech organizujeme také rafting na ře kách, vyjížďky na rychlých člunech, heliskiing neboli výlety na lyžování s helikoptérou, bungee jumping a různé pěší túry, výlety do hor a vyjížďky na koni. Proto si ceníme mno hostranně použitelných spolupracovníků. Vy jste se hlásila speciálně na pozorování velryb a delfínů…“ Zalistovala v Lauřiných materiálech. „A vy… Dovolte, abych předeslala: Uvědomujete si, že se naše pracovní nabídky zaměřují na mladší lidi? Na ty, kteří chtějí pracovat o prázdninách? Většina našich spolupracovníků si po maturitě nebo před nástupem na vysokou školu udělá volno… Zatímco vy přece máte dvě děti…“ Laura se kousla do rtu. „Já jsem maturovala o něco poz ději,“ vysvětlila pak. „A tento rok na Novém Zélandu ne pokládám za vyplnění volna. Spíš za přípravu na studium. Chci studovat mořskou biologii.“ Paní Walkerová přitakala. „Tak jsem vaši žádost taky pochopila,“ řekla. „Ostatně… pokud ten roční pobyt u nás nechápete jen jako volno před studiem, víte, že platíme jen velice málo? A že během hlavní sezony máme pracovní dobu, která rodinnému životu příliš nepřeje? Když je plný provoz, vysíláme spolupracovníky na túru čtyřikrát až pět krát denně…“ Laura se s úlevou rozesmála. „To není problém,“ ujišťo vala. „Nemám v úmyslu vycestovat s celou rodinou. Moje děti už dávno chodí do školy a manžel se o ně během mé nepřítomnosti postará. Pro sebe toho moc nepotřebuju. 16

ROK DELFINU.indd 16

30.4.19 18:42

Pravděpodobně méně než ti mladší. Já celkem nikam ne chodím. Ostatně… rafting na řekách, bungee jumping… v tomto ohledu bych se nerada angažovala. Mně jde jen o velryby. A o delfíny. Měla jsem je ráda už jako mladá holka. V mém případě nejde o nějaký pochybný pokus o sebereali zaci, paní Walkerová. Nejsem žádná ezoterička nebo něco takového, nepokládám velryby za lepší lidi…“ Paní Walke rová se usmála a povzbuzená Laura pokračovala. „Jsou to prostě jen fascinující živí tvorové, které je rozhodně třeba chránit. Jsou úžasné!“ „To jsou…,“ usmála se paní Walkerová. Na zlomek vteřiny se Laura ponořila do vzpomínek na své dosud jediné setkání s velrybami ve volné přírodě. Před třemi lety si na Tobiasovi vynutila výjimku z jejich každo roční dovolené na Mallorce. Přála si cestu do Dominikánské republiky, neboť k nabídce patřilo také pozorování velryb. Ta cesta se však stala fiaskem – Tobias bez přestání nadával na vlhkost vzduchu a každodenní lijáky, Katharina dostala alergii na slunce a Jonas nějakou infekci. Jedinou nádhernou věcí během téhle dovolené byly právě velryby. Dobrovolně připlouvaly ke člunu, někdy jej dokonce přeskakovaly, jako by je setkání s lidmi zajímalo. Od té doby Laura toužila zažít to ještě jednou nebo to spíš zažívat stále. Teď se jí to na Novém Zélandu možná splní. „Mně nevadí pracovat jen za kapesné,“ vyhrkla. „A je mi taky jedno, kam mě pošlete a jaká tam bude pracovní doba. Po celý ten rok bych pracovala nepřetržitě! A tu práci budu brát vážně. O velrybách vím skoro všechno a přímo dychtím po tom, abych své znalosti mohla předávat dál. Moji hosté se nebudou nudit, i když někdy třeba těch zvířat mnoho neuvidí. Já…“ „Jak je to s vaší znalostí angličtiny?“ přerušila ji paní Walkerová. Laura horlivě přikývla. „Mám odborný kurz anglič tiny,“ odpověděla hrdě. „Biologie a angličtina. To všechno 17

ROK DELFINU.indd 17

30.4.19 18:42

s ohledem na své budoucí povolání. Jako mořská bioložka se musím připravit na to, abych mohla pracovat kdekoli na světě. A na většině výzkumných pracovišť se mluví anglicky. Umím dost dobře.“ Paní Walkerová opět otevřela pořadač s Lauřinými materiály a přelétla její maturitní vysvědčení. „Uspokojivé,“ poznamenala skepticky. Laura pokrčila rameny. „Během zkoušky jsem dostala otázku o Shakespearovi a absurdním divadle,“ řekla. „Nikoli o velrybách. Třebaže jsem se pokoušela to spojit. Když jsme měli mluvit o knihách, vybrala jsem si Melvillův román Bílá velryba, ale ta kniha mě bohužel nijak nenadchla – muž, kte rý nenáviděl velrybu, protože mu ukousla nohu… A co to má být za velrybu? Podle ilustrací to mohl být nejspíš plej tvák obrovský nebo plejtvák dlouhoploutvý. Ale ty žádé zuby nemají. Skutečným vzorem pro tu bílou velrybu, pro Moby ho Dicka, byl nejspíš vorvaň, jenže ten je šedivý. Podle barvy by to mohla být běluha, která je však mnohem menší a není tak agresivní. A hlavně, slyšela jste už někdy o nějaké vel rybě, která někomu ukousla nohu? Rozhodně by jednotlivec z rodu ozubených velryb sotva dokázal převrhnout loď…“ Ušklíbla se. „Své vystoupení o tom jsem vlastně pokládala za výstižné, učitel to však zhodnotil jen jako nedostatek smyslu pro ,drama symbolického chápání světa‘. S tou troj kou jsem dopadla ještě docela dobře.“ Paní Weberová se smála. „Tak si teď přece jen uděláme malý jazykový test,“ navrhla. „Vorvaň?“ „Sperm whale!“ „Plejtvák tmavý?“ „Razor-back!“ „Kulohlavec černý?“ „Pilot whale!“ „Plejtvák dlouhoploutvý?“ „Humpback whale!“ Lauřiny odpovědi zněly jako výstřely z pistole. 18

ROK DELFINU.indd 18

30.4.19 18:42

„To není špatné,“ mínila paní Walkerová a zahloubala se do Lauřiných podkladů. Když Laura viděla, že Novo zélanďanka stále ještě studuje její maturitní vysvědčení, přetřela si čelo. Nebylo to nic vynikajícího, jen z biologie měla „velmi dobrou“. Vždyť Laura tím večerním gymná ziem prošla velice zběžně. Rozhodně nechtěla ztrácet ještě více času. Její maturitní průměr činil bohužel jen 2,6, což ji dost omezovalo. „Myslíte si, že s tímhle vysvědčením vůbec někdy mů žete studovat mořskou biologii?“ zeptala se nakonec paní Walkerová. Laura se zhluboka nadechla. „Jsem pevně rozhodnutá se jednoho dne na to studium dostat,“ odpověděla. „A jsem přesvědčená, že roční práce při pozorování velryb na lodi v Novém Zélandu pozitivně přispěje k tomu, aby mě na studium přijali. Paní Walkerová se usmála. „Motivace vám rozhodně nechybí,“ poznamenala. „Tak dobře… Máte kromě nadšení pro velryby ještě nějakou jinou kvalifikaci? Jak jsem už řekla, my mezi naše spolupracovníky rádi přijímáme lidi mnoho stranné, aby mohli občas někde zaskočit…“ Laura se kousla do rtu. Měla by se zmínit o jízdě na koni? Jako dítě jezdila několik let a pak s Katharinou měly společně několik hodin jízdy. Potom však začala s večerním studiem. Neměla dostatek času, a Tobias nadával, že je to moc drahé. Takže toho nechaly. Ale osedlat koně, hostovi vysvětlit, jak ovládat opratě krotkého turistického koně a doprovázet ho na projížď’ce by si troufala. Aby tím ale neriskovala, že stráví rok na Novém Zélandu ve stáji mezi koňmi… Nakonec zvítězilo přání uspokojit paní Walkerovou. „Umím trochu jezdit na koni,“ připustila. „Ale já bych… opravdu radši pracovala s velrybami, já…“ Paní Walkerová se usmála. „Nedělejte si starosti,“ řekla vlídně. „Na práci v jezdeckých stájích máme čekací listinu. Mladé dívky jsou celé divé, aby mohly na Novém Zélandu 19

ROK DELFINU.indd 19

30.4.19 18:42

pracovat s koňmi. A pokud jde o záskok, myslím, že v blíz kosti Paihie nebo Kaikoury, kam vás pravděpodobně pošleme, žádnou stáj nemáme.“ Laura se podívala na zástupkyni firmy Eco-Adventures nevěřícně. „Já… Kam že mě pošlete? To znamená, že mě přijímáte?“ Paní Walkerová přitakala. „Podle mého názoru žádné pochybnosti neexistují,“ prohlásila. „Definitivní souhlas a přesnější informace o odletu a úvodním kurzu v Aucklandu dostanete v příštích dnech mailem.“ Vstala a podala Lauře ruku. „Uvidíme se tedy v Auck landu…,“ rozloučila se přátelsky. Až na ulici Lauru napadlo, že se nezeptala ani na plat, ani na náklady na letenku.

ROK DELFINU.indd 20

30.4.19 18:42

Obsah

Vysněné zaměstnání �� 5 Zátoka sta ostrovů �� 45 Bojovník �� 91 Ráj �� 143 Mytické zvíře �� 189 Síť �� 239 Konference �� 289 Brémy, o šest měsíců později �� 343 Doslov �� 347

ROK DELFINU.indd 351

30.4.19 18:42

Sarah Larková ROK DELFÍNŮ Z německého originálu Das Jahr der Delfine, vydaného nakladatelstvím Bastei Lübbe AG, v Kolíně nad Rýnem v roce 2016, přeložila Zlata Kufnerová Obálku navrhla Kateřina Stárková Ilustrace na předsádku zhotovila Tina Dreherová Redigovala Radmila Šaldová Odpovědná redaktorka Ivana Parkmanová Technická redaktorka Lenka Gregorová Počet stran 352 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2019 jako svou 10 574. publikaci Sazbu zhotovila Helena Hyanová Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první www.euromedia.cz Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz

ROK DELFINU.indd 352

30.4.19 18:42