CHATA U JEZERA Edwin Hill
001-400_Chata u jezera.indd 3
27.05.19 16:43
Přeložil Jan Čermák
LITTLE COMFORT Copyright © 2018 by Edwin Hill. All rights reserved. Translation © Jan Čermák, 2019 ISBN 978-80-7617-445-0
001-400_Chata u jezera.indd 4
27.05.19 16:43
Betty a Jackovi – na věky věků
001-400_Chata u jezera.indd 5
27.05.19 16:43
PRVNÍ ČÁST
001-400_Chata u jezera.indd 7
27.05.19 16:43
Kapitola 1
H
ester Thursbyová netoužila po ničem jiném než mít jeden den sama pro sebe. A ten den nastal právě dnes, stůj co stůj. Chůvičku položila na noční stolek vedle svého chrápajícího přítele Morgana a vyklouzla z domu s Waflí na vodítku. Dobrá, předtím ještě letmo nahlédla do pokoje, kde spala její tříletá neteř Kate, aby se ujistila, že je stále naživu. Řekněme, že se také přikradla k prostorné posteli, v níž to drobné stvoření leželo, obklopeno ochrannou barikádou plyšových zvířátek. A snad i pocítila úlevu, když se Kate svojí pěstičkou podrbala na nose a překulila se. Kate u sebe měli od září, a ačkoli se Hester zuby nehty bránila tomu, aby přítomnost dítěte jakkoli omezila její životní styl, zatím si ještě nezvykla na to, že si ve dne v noci, den co den, dělá starosti o jinou lidskou bytost. „Vždyť my se do toho nějak postupně dostaneme, maličká,“ zašeptala a políbila Kate na čelo. Venku panovaly tma a klid tak typické pro mrazivé prosincové ráno. Dneska se má o Kate starat Morgan, díky čemuž si Hester může užít první volný den po
001-400_Chata u jezera.indd 9
27.05.19 16:43
10 Edwin Hill
téměř třech měsících. Se psem zamířila rovnou k budově číslo 11 na Union Square v Somervillu, kde si objednala tu největší kávu z nabídky a koláček, o který se podělila se svým basetem. Do kávy si přidala smetanu a sedm cukrů. V parku pustila Wafli z vodítka, aby se mohla vyřítit k dalším přítomným psům, a sama pak začala plánovat svůj den. Mohla by třeba zajít do kina Brattle na něco od George Romera nebo se jen tak procházet ulicemi Cambridge, případně se opít do němoty. Anebo zvládnout všechny tři plány najednou. „Koukám, že ses nám někam zatoulala.“ Hester vzhlédla k Prachi, paničce chrta, jemuž dali jméno O’Keefe, která se nad ní tyčila (tedy nad Hester se tyčilo i kdejaké desetileté dítě). Prachi byla partnerkou v jedné právnické korporaci, měla kakaovou pleť, odpočaté oči bezdětných a jako vždy působila uvolněně. „Jenom jsem se trochu zasnila,“ odvětila Hester. „Včera večer jsi nám chyběla,“ postěžovala si Prachi. Prachi pořádala se svou partnerkou Jane každý rok na počátku zimy večírek, na němž hosté zaplnili všechny místnosti a ve vzduchu bylo místo hřebíčku cítit kari. Na tuhle akci se Hester těšila. Jenomže měla začít až po osmé hodině večer, což ve skutečnosti znamenalo v devět, tudíž v době, když už měla Kate dávno po večerce. „Najít v prosinci někoho na páteční hlídání je nadlidský úkol,“ vysvětlila Hester. „Koho by to napadlo?“ „Zlatíčko, proč by sis nemohla někdy vyrazit do města?“ namítala Prachi. „Nejsi přece po smrti. Kate máme všichni moc rádi.“ „Učím se to všechno za pochodu. Zjistila jsem, že žádný manuál k výchově cizího dítěte neexistuje.“ „Nějaké novinky o Daphne?“
001-400_Chata u jezera.indd 10
27.05.19 16:43
CHATA U JEZERA 11
„Nada,“ odpověděla Hester. Daphne byla Katinou matkou a Morganovým dvojčetem. A zároveň nejlepší kamarádkou Hester. Znaly se už z vysoké, ještě dávno předtím, než Daphne seznámila Hester s Morganem. V září, tedy před třemi měsíci, kvapně opustila město, zrovna když byli Hester a Morgan na večeři s Prachi a Jane. Všichni čtyři společně dorazili domů, opilí a zralí do postele. Našli spící Kate, vedle níž ležel vzkaz. Daphne v něm tiskacím písmem oznamovala: „Vrátím se za hodinu. Nejpozději.“ Od té doby o ní neslyšeli. Hester to nijak zvlášť nepřekvapilo. Nebylo by to zdaleka poprvé, kdy by se Daphne na delší dobu vytratila a pak se znenadání znovu objevila, jako by si jen na hodinu odskočila do fitka. Přesto si ale o svou kamarádku dělala starosti. A skutečnost, že je teď ve hře i dítě, situaci rozhodně nijak neulehčovala. Hester vlastní děti neměla, a to ze svého svobodného rozhodnutí. Zavolala na Wafli. Basetka se jako obvykle zaobírala nějakým nálezem, který jí voněl příliš na to, aby uposlechla a vrátila se. „Radši se půjdu podívat, co tam objevila,“ pronesla k Prachi. „Ozvu se zítra.“ Když se Hester vrátila domů, ve dveřích zaslechla „ne“ – slůvko, které měla Kate už nějakou dobu v oblibě, a zahlédla plastovou mísu křupek Cheerios rozsypanou v kuchyni po celé podlaze. Morgan telefonoval, přičemž jeho zrzavé vlasy ještě trčely vzhůru v ranním rozcuchu. Byl přívětivě pohledný, s pihami slévajícími se do sebe a očima stejně zelenýma, jako měla jeho sestra. Chodil cvičit, ale bez přesvědčení. Když podával Hester vroucí mísu s ovesnou kaší, z jeho rtů se dalo odečíst „Prosím.“ Od chvíle, kdy se v domě ocitla Kate, Morgan
001-400_Chata u jezera.indd 11
27.05.19 16:43
12 Edwin Hill
dokazoval, že v péči o dítě není shůry obdarovaným. Kate běžně dával k snídani pomerančovou limonádu a pak ji nechal zběsile pobíhat po parku, zatímco sám chatoval na mobilu. A kdykoli se Hester pokusila nadnést téma Daphne a toho, do jaké situace je oba přivedla, reagoval tak, jako by bylo naprosto přirozeným chováním rodiče nechat tříleté dítě v cizím bytě a zmizet z města. Ale jinak se o sebe Daphne s Morganem starali, bez ohledu na chování jednoho či druhého – byla to prostě dvojčata se vším všudy. Hester upustila vodítko, čímž umožnila Wafli, aby se mohla postarat o valnou část úklidu cereálií. Sama pak zvedla z vysoké dětské stoličky Kate, která provolávala, že „Kate Cheerios nesnáší!“, ačkoli někdy naopak nic jiného než Cheerios nejedla. Hester za ní uháněla obývacím pokojem, kolem jídelního stolu, Morganovou pracovnou, pak po schodech nahoru, oběma ložnicemi, po schodech zase dolů, až ji konečně odchytila, vyzvedla nahoru, polechtala, připoutala ke stoličce a nasypala jí novou misku cereálií, které do sebe Kate nacpala, jako kdyby týden předtím neměla co jíst. „Nikdy,“ pronesla Hester, zatímco vískala Kate ve vlasech, „prostě nikdy nepochopím logiku tříletého děcka. Ani za milion let.“ „Ani za milion let,“ papouškovala Kate. Morgan típnul telefon. „To byla veterinární pohotovost z Porter Square,“ vysvětlil. Ačkoli měl Morgan svou vlastní veterinární praxi, jakmile se v jejich domácnosti objevila Kate a spolu s ní se začaly rojit i předškolní účty, snažil se co nejčastěji přijímat i směny a zakázky nad rámec své běžné práce. „Urgentně někoho potřebujou na výpomoc.“
001-400_Chata u jezera.indd 12
27.05.19 16:43
CHATA U JEZERA 13
Hester se usmála na Kate a pak zamávala na Morgana na druhou stranu bytu. „Děláš si ze mě srandu?“ zašeptala. Morgan jí věnoval úsměv, díky němuž obvykle dosáhl toho, čeho chtěl, ale tentokrát byla Hester vzteky bez sebe, protože den volna byl rázem tentam. „Omlouvám se, paní,“ prohodil k ní. Jedna její část měla pochopení. Ta část, která věděla, že potřebují peníze. Ale většině jejího já se chtělo křičet. Navíc nesnášela, když ji oslovoval „paní“. „Tohle mi dlužíš,“ konstatovala. „I s úroky.“ Morgan ji políbil na tvář, oblékl si kabát a zahvízdl na Wafli, aby šla s ním. Po chvíli už ho Hester zaslechla couvat autem po příjezdové cestě. „Takže dneska jsi tu uvízla se mnou, kotě,“ oznámila malé Kate, kterou ale momentálně zajímala jen plyšová opice. S Opičkou tancovala ve svém klíně a odříkávala jí: „Opic sto padesát jedlo banány v kalhotách, až se musím smát.“ Znělo to ovšem spíš jako „Opištopdešát jedlobnányfkaltách aššmušímšmát.“ Hester byla sama udivená, že tomu děcku byla schopná vůbec něco porozumět. Byl to takový tajný jazyk, kterým mluvila jen ona sama, Kate a Opička. Po pravdě řečeno byla Hester v údivu z toho, že se cokoli z toho opravdu děje. Ale dělo. Seděla za žulovou kuchyňskou deskou a poklepávala na ni prstem. Čekal ji dlouhý den bez jasného řádu. Jedna z matek z dětského centra zrovna včera navrhla uspořádat společný hrací den pro několik dětí, ale Hester na nabídku reagovala váhavě, protože stále necítila, že se k něčemu takovému může zavázat, stále uvažovala o tom, zda se třeba Daphne jednoho dne nečekaně neobjeví ve dveřích v očekávání, že se všechno zase vrátí
001-400_Chata u jezera.indd 13
27.05.19 16:43
14 Edwin Hill
do normálního stavu. Jenomže jaký stav je vlastně normální? Na mobilu vyhledala program kina Brattle a na okamžik se snažila představit si, zda by vedle ní Kate vydržela sedět na Noci oživlých mrtvol, aniž by se počůrala strachy. Jako rodič stojí vážně za hovno. Zazvonil jí telefon. Číslo, které podle předvolby spadalo do oblasti New Hampshire, neznala, ale přesto hovor přijala. „Doneslo se ke mně, že umíte najít lidi,“ oznámil ženský hlas. „A dokážete být diskrétní.“ Hester měla rozjetou takovou malou bokovku, se kterou začala před víc než patnácti lety, kdy dokončovala studia na katedře knihovnictví. Hledala různě pohřešované lidi. V té době totiž knihovny umožňovaly přístup k informacím, které nebyly běžné veřejnosti dostupné. Hester díky tomu zvládla po letech znovu propojit lidi odloučené z různých důvodů, od dávných lásek ze školních plesů až po biologické rodiče a jejich děti. Postupem času poskytl internet většině hledajících mocný nástroj, díky němuž si své ztracené známé dokázali najít sami. Hester tedy přepokládala, že její živnost potká podobný osud jako videopůjčovnu na rohu. Ukázalo se ale, že stále existuje řada těch, kteří upřednostňují klidný život stranou očí ostatních a s nedůvěrou nebo nechutí k moderním technologiím. Nedojedený zbytek ovesné kaše vyhodila do drtiče odpadu. „Ano, dokážu být diskrétní,“ odpověděla. Kdykoli se na ni někdo obrátil s podobnou žádostí, pozorně naslouchala hlasu na druhé straně drátu. Jeden by nevěřil, kolik lidí se odkope v pár rádoby odtažitých větách.
001-400_Chata u jezera.indd 14
27.05.19 16:43
CHATA U JEZERA 15
„Dneska budu ve městě,“ pokračovala neznámá žena. „Mohly bychom se sejít?“ „Jak se jmenujete?“ „Lila Blaineová.“ „A koho hledáte?“ „Svého bratra Sama. Pohřešuje se dvanáct let.“ „Růžového pudlíka!“ zvolala Kate. Seděly s Hester v autobuse, který mířil z Union Square do Cambridge, a povídaly si o tom, co by tak mohl Santa Claus o Vánocích přinést. Za sebou už měly ranní bruslení a odpolední návštěvu bostonského akvária, kde se Hester dopustila začátečnického rodičovského pochybení, když Kate prozradila, že žraloci žerou lidi. Kate se rukou opřela o sklo ve chvíli, kdy kolem ní jeden žralok připlouval, a pak ruku s vřískotem odtáhla. „Žraloci žerou lidi!“ zakřičela. „Neříkej to strýčkovi Morganovi,“ naléhala Hester. „Nebo mi zaděláš na malér.“ Teď už mířily na Harvard Square, kde se měla Hester sejít s Lilou Blaineovou. „Myslíš pudlíka v růžovém oblečku, nebo pudlíka s růžovou srstí?“ zjišťovala Hester. Kate kopla do sedačky před sebou a úsečně vykřikla dvě slova: „RŮŽOVOU SRSTÍ.“ „Neřvi tolik,“ napomenula ji Hester. Opravdu ta slova vyšla z jejích vlastních úst? Co všechno z ní v posledních dnech vypadlo ve jménu přátelství! S Daphne se seznámila před takřka dvaceti lety na Wellesley College, kde Daphne v rámci Týdne ženské bezpečnosti vyučovala sebeobranu. Hned první den kurzu, přímo před tuctem dalších ženských, připíchla
001-400_Chata u jezera.indd 15
27.05.19 16:43
16 Edwin Hill
Daphne kolenem Hester k zemi s pokřikem: „Na velikosti nezáleží. Bojuj!“ Daphne byla statná hráčka pozemního hokeje, podstatně vyšší a silnější než Hester, ale ta se do toho stejně opřela. Svíjela se. Kroutila se. Nebo se o to aspoň pokoušela. Zaslechla, jak se jedna z účastnic kurzu chichotala, ale ostatní ji povzbuzovaly. „Přežít!“ zvolala Daphne. „Dej do toho veškerou sílu. Buď mazaná. Jediný, na co teď máš myslet, je, jak z toho vyvázneš živá.“ A Hester se uklidnila. Vypadala ještě menší, než normálně byla. Stáhla se jakoby do sebe. Cítila, jak tlak Daphnina kolene lehounce povolil. Odkutálela se stranou. Od boku jí vystřelil loket. Ucítila prasknutí, křupnutí a pak něco hustého a teplého. Daphne se odpotácela dozadu a rukama si zakrývala obličej, aby zachytila krev, která jí tekla ze zlomeného nosu. „Já se hrozně omlouvám,“ pronesla Hester. „Omlouváš? S tím jdi do prdele,“ odsekla Daphne. „Vždyť přesně díky tomu bys přežila.“ Daphne byla na boj zvyklá. Na boj o cokoliv. S Morganem pocházeli z rodiny o deseti dětech. Vyrůstali v jižním Bostonu, o němž se tradovalo, že je v něm nedostatek v podstatě všeho kromě jiných lidí. Nicméně se o sebe navzájem starali způsobem, který dokázal jen stěží pochopit někdo jako Hester, která se celý svůj život starala jen sama o sebe. Oba nakonec svými vlastními silami uspěli – Daphne se v rámci stipendia vypsaného pro pozemní hokejistky dostala na Wellesley, Morgan na Massachusettskou univerzitu. V době, kdy se s ní Hester seznámila na vysoké, měla za sebou Daphne proměnu ve šťabajznu v kůži, která citovala Adrienne
001-400_Chata u jezera.indd 16
27.05.19 16:43
CHATA U JEZERA 17
Richovou a NPR považovala za příliš konzervativní rádio. Skoro každý sobotní večer zatáhla Hester do kyvadlového autobusu směřujícího do Technologického institutu, kde se odehrávaly vyhlášené ožírací večírky, a následně se vytratila do jedné z ložnic v patře. Po promoci si Hester s Daphne pronajaly byt v Alstonu. Právě tehdy se Hester seznámila s Morganem. Oba měli společné to, že milovali Daphne víc než kohokoli jiného a ignorovali způsob, jakým střelhbitě přelétávala z jedné práce do druhé, přičemž se takový přestup vždy odehrával za třeskutě vypjatých okolností. Našli pochopení i pro její nebezpečné známosti a experimenty s drogami, když se postupně z pouhého koketování poněkud vymkly. Jakmile ale přišla na svět Kate, všechno se změnilo. A změny neustávaly – proměny jejich vztahů, jejich priorit, životní postoje měnila i samotná Hester – která tak nějak tušila, že všechny tyhle změny a napětí, které s sebou přináší, jsou jen začátek. Autobus přijížděl na Harvard Square. Hester pracovala jako knihovnice ve Widenerově harvardské knihovně, ale od září, kdy se Kate stala novým členem domácnosti, si vzala volno. Zpátky do práce se chystala nastoupit se začátkem jarního semestru. Určitá část jejího já se nemohla dočkat, až znovu najede na známou rutinu. Teď ale chytla Kate za ruku a společně kvapem kráčely přes mrazivé Winthrop Square do bohémské hospody Grendel’s Den, která se nacházela pár bloků od autobusové zastávky. Zabrala stůl s přímým výhledem na vstupní dveře, vyndala omalovánky, malého poníka a krabičku s pastelkami.
001-400_Chata u jezera.indd 17
27.05.19 16:43
18 Edwin Hill
„Teta Hester tu bude mít za chvilku schůzku s jednou kamarádkou,“ vysvětlovala Kate. „Myslíš, že zvládneš být zticha, zatímco se budeme spolu bavit?“ „Kate zticha!“ přitakala Kate hlasem, který naprosto popíral vyřčený příslib. Přistoupila k nim velmi mladá a velmi potetovaná servírka. „Dám si Sama Adamse,“ objednala si Hester pivo, zatímco rozepínala Kate kabát. „Občanka?“ požádala servírka. Hester pohodila svou průkazku přes stůl. „A to jako vážně? Vypadáte tak na dvanáct.“ Se svými sto čtyřiceti sedmi centimetry výšky ji tři centimetry dělily od dospělého světa. Vážila čtyřicet kilo a měla černé vlasy, alabastrovou pleť a hlas kuřáka, který dá denně dvě krabičky. Nejeden neurvalý člověk ji přirovnal k porcelánové panence, ale Hester už se dávno naučila kompenzovat svou dětskou výšku sebevědomím, i když ho někdy musela jen předstírat. Morgan jí často říkával, že není nic víc sexy než ženská, která si dokáže se vším poradit. „Kolik let je tetě Hester?“ obrátila se na Kate. „Třicet šest.“ „Stačí?“ Servírka přikývla. „Co si dá malá?“ „Pomerančovou limonádu,“ odpověděla Kate. Servírka naklonila hlavu, aby se ujistila. „A co si místo toho dát raději jablečný džus?“ navrhla Hester a připravovala se na záchvat vzteku. Kate se ale zázračně v klidu usadila k omalovánkám a pastelkám. Hester využila nastalého okamžiku ticha, zapnula svůj tablet a pročítala si, co zjistila o Lile Blaineové. Letmý
001-400_Chata u jezera.indd 18
27.05.19 16:43
CHATA U JEZERA 19
průzkum Lilina facebookového profilu ukázal, že nastavení soukromí je pro ni hodně důležité. Na LinkedInu účet nemá, ale Hester se podařilo vypátrat, že je jí pěta třicet let a žije v Holderness ve státě New Hampshire, v enklávě anglosaské protestantské elity v regionu Nové Anglie. Na internetu o ní padla zmínka pouze v souvislosti s jejím podpisem petice určené městu, která měla za cíl změnit podmínky svěřenského fondu nějaké nemovitosti na břehu jezera. Hester si celý den zkoušela představit ženu navlečenou od hlavy až k patě do oblečení značky Patagonia, která lyžovala, chodila na túry a bavila své přátele na skvěle udržovaném luxusním člunu Chris Craft. Na minutu přesně v pět hodin odpoledne se dveře hospody otevřely a dovnitř jimi vstoupila žena, která tomuto popisu v podstatě odpovídala – až na ten luxus. Na sobě měla tmavě modrou parku, přes záda přehozený prakticky spletený kaštanově hnědý cop a její postava i pleť vyhlížely zdravým dojmem člověka, který je zvyklý pracovat na čerstvém vzduchu. Zároveň působila jako někdo, kdo se jen tak s něčím hned nesmíří. „Lila?“ zeptala se Hester. „Vy jste Hester Thursbyová?“ „Osobně.“ Lila si opřela ruce o židli a sledovala scénu, která se před ní odehrávala – drobounká žena s tříletým děckem oblečeným od hlavy k patě do růžového –, a Hester si mohla snadno představit, co se jí honí hlavou. „Cesta musela být zdlouhavá,“ řekla. „Dejte si něco k pití.“ Kate položila na stůl svoji růžovou holínku. „Líbí se tetě Hester moje boty?“ zeptala se. „Zbožňuju je,“ odvětila Hester.
001-400_Chata u jezera.indd 19
27.05.19 16:43
20 Edwin Hill
„Nezmínila jste se, že tu s námi bude také dítě,“ namítala Lila. „Pro mě je dítě zatím ještě pořád novinka,“ vysvětlovala Hester. „Občas si neuvědomím, že se beze mě nikam nehne. A někdy se k nám přidá i pes. Ale jak už jsem vám dneska řekla po telefonu, nemusíte se cítit ničím vázaná. Když se rozhodnete najmout si místo mě někoho jiného, půjdu si zase svojí cestou.“ Lila pokrčila rameny a poté mávla na servírku, aby si mohla objednat čaj. Vysoukala se z kabátu a pak se společně pustily do zdvořilostní konverzace, dokud servírka nepoložila na stůl konvici s čajem. Když si ho Lila nalévala a přidávala do něj cukr, ruka se jí třásla. „Očekávala jsem,“ řekla nakonec, „že budete o něco…“ „Vyšší?“ dopověděla Hester. „A…“ „Drsnější?“ „Jo, to taky.“ Hester byla zvyklá na uklidňování klientů ohledně jejich výhrad. Vlastně by byla ostražitá vůči komukoli, kdo by se aspoň trochu nezdráhal si ji najmout. „Nenosím s sebou bouchačku a prát se taky moc neumím, ale pokud jde o hledání lidí, mám dost slušné výsledky. A když vás to pomůže přesvědčit, měla jsem co do činění se spoustou lidí, kterým se někdo ztratil. Tuhle si mě najal manželský pár, abych jim našla jednu z jejich dospělých dcer. Byla sedmá ze třinácti dětí a oni ji prostě na nějakou dobu úplně vypustili z hlavy. Nakonec se ukázalo, že se přestěhovala do vedlejšího města. Takže vašeho bratra vám opravdu můžu najít. Pokud vám jde právě o tohle.“
001-400_Chata u jezera.indd 20
27.05.19 16:43
CHATA U JEZERA 21
Lila se poškrábala na ukazováčku, jako by na něm měla ekzém. „Co potřebujete vědět?“ Hester otevřela složku. „Začněme základními údaji. Jak se bratr jmenuje?“ „Nemám nejmenší tušení, jaké jméno teď používá.“ Aha, tak to by mohlo být zajímavé. „Byl adoptovaný? S adopcemi mám bohaté zkušenosti. Často je to s nimi celkem snadné.“ „Nebyl adoptovaný.“ „A vy?“ „Ne, o tohle tady vůbec nejde.“ Lila se opřela o opěradlo židle. „Jak jsem vám řekla už po telefonu, jmenuje se Sam Blaine. Nějakou dobu jsem po něm pátrala, ale nenarazila jsem na jedinou stopu. Je o osm let mladší než já a naposledy jsme se viděli, když byl ještě teenager. Odcizili jsme se. Byla to vlastně drsná roztržka a od té doby jsme vůbec nebyli v kontaktu. Nastal čas to narovnat.“ „O co jste se přeli?“ „Abych vám na tohle mohla odpovědět, musím vás ještě mnohem víc poznat.“ Do Lilina hlasu se vloudila napjatá nervozita, Hester si tedy uložila do paměti, že se k tomuhle tématu ještě vrátí. „Většina lidí se dá v dnešní době vystopovat celkem jednoduše,“ řekla nahlas. „Jak to, že vám se ho vypátrat nepodařilo?“ „To je na dlouhé vyprávění.“ „Já nikam nespěchám.“ Lila si přehodila cop z jednoho ramena na druhé. „Myslím, že budu potřebovat něco silnějšího než jen čaj.“ „Strašně nerada piju sama.“
001-400_Chata u jezera.indd 21
27.05.19 16:43
22 Edwin Hill
Lila si objednala pivo a pak seděly mlčky, dokud ho nenalila do půllitru a polovinu ho několika mocnými hlty nevypila. „Takže?“ povzbudila ji Hester. „Nejsem si jistá, že si přeje, aby ho někdo vypátral,“ řekla Lila. „Proč si to podle vás nepřeje?“ Lila se znovu poškrábala, přičemž tentokrát to vypadalo, jako kdyby to mělo být až do krve. „Protože jsem si dost jistá tím, že si změnil jméno. Mám dojem, že si ho změnil pokaždé, když se přestěhoval. A on se stěhuje často.“
001-400_Chata u jezera.indd 22
27.05.19 16:43
Kapitola 2
L
ila vytáhla z kabelky nějakou fotku a ukázala ji Hester. Byli na ní vyfocení dva kluci stojící na zalesněném břehu jezera. Jeden z nich se tvářil namyšleně. Neochotně a zlostně hleděl do objektivu, vlasy mu přepadávaly přes oči. Měl štíhlou atletickou postavu a dobře stavěnou kostru, díky níž bude stále vypadat mladě. „Hezkej klučina,“ reagovala Hester. „To je Sam,“ vysvětlila Lila. „Takže jste ho zkoušela sama najít,“ pokračovala Hester. „Nezlobte se, že nebudu chodit kolem horké kaše, ale jste si jistá, že je stále naživu?“ „Naživu stále je. Aspoň tohle vím určitě.“ Lila znovu otevřela svou tašku a vyndala z ní balík pohlednic, které pohromadě držely gumičky. Pohodila je na stůl. „Tohle mi posílá. Obvykle tak jednou za pár měsíců – plus minus. Vyrábí je sám z fotek. Vidíte, tady je třeba jedna z doby, kdy bydlel v San Franciscu.“ Otočila pohlednici s vyobrazením mostu Golden Gate. Fotka byla pořízená z vyhlídky Marin Headlands.
001-400_Chata u jezera.indd 23
27.05.19 16:43
24 Edwin Hill
Most i město za ním byly ponořeny do mlhy. Na zadní straně bylo rukopisem, který odpovídal někomu, kdo navštěvoval kvalitní soukromou školu, napsáno: „Kdybys byla na mém místě, udělala bys to samé.“ „Než se na to zeptáte,“ spustila Lila, „nemám nejmenší zdání o tom, co tím myslel. Uvidíte, že žádný z těch vzkazů nedává smysl. Zalistovala balíkem a vytáhla z něj fotku z jakéhosi farmářského trhu. „Vědecké oddělení by mělo být schopné nám pomoci,“ zněl další Samův vzkaz. „To zní úplně jak hláška ze Star Treku,“ poznamenala Hester. Znovu si text pročítala. Na druhé straně stolu Kate, která byla během rozhovoru obou žen pozoruhodně klidná, vzhlédla od omalovánek. „Nočník,“ pronesla. „Tak a pádíme!“ zvolala Hester, do jedné ruky popadla hrst pohlednic, do druhé dívčinu ruku a uháněla s ní na toaletu, aby předešla katastrofě. V kabince procházela pohledy, zatímco se Kate usadila na mísu a žbrblala něco o čůrání. Pohledy pocházely z různých měst napříč celými Spojenými státy. Na některých se Sam zaměřil na slavné stavby, jako most Golden Gate nebo mrakodrap Empire State Building, zatímco na jiných zvolil poněkud obskurnější motivy typu vstupní dveře nebo orientační směrovky. S největší pravděpodobností se uchýlil k pohledům proto, že se dají vysledovat hůř než e-maily nebo telefonní hovory. Nicméně pohlednice obsahovaly řadu indicií, které by Hester mohla využít k tomu, aby ho vystopovala. Nebo aspoň zjistila, kde se pohyboval. Díky poštovním razítkům by se dala dost jednoduše vytvořit časová posloupnost míst, v nichž pobýval. A v těch vzkazech, které posílal, je
001-400_Chata u jezera.indd 24
27.05.19 16:43