0040318

1

 meredith

V

ánoce by bez dárků nebyly Vánoce,“ prohlásila Jo, „ usazená na koberci. Seděla u nohou své nejstarší sestry Meg. Dlouhé hnědé vlasy měla rozčepýřené jako vždycky. Má silná dívka. Jediná z mých děvčat, která neokupuje koupelnu celé hodiny. Její drobné prsty s olupujícím se černým lakem na nehtech si hrály s roztřepenými okraji afghánského koberce. Ten ručně tkaný černočervený koberec býval výrazný a krásný a pamatovala jsem si, jak nám ho můj manžel poslal, ještě když jsme bydleli v Texasu, ze svého bývalého působiště v afghánském Kandaháru. V duchu slyším, jak mi nepříjemný hlas vedoucí naší skupiny rodinných příslušníků nasazených vojáků připomíná, abych používala odpovídající vojenskou hantýrku: z manželovy předsunuté vojenské základny v Kandaháru. Největší předsunuté vojenské základny v Afghánistánu, dodala by nezbytně. Denise proti mně věčně něco měla. Když o tom tak přemýšlím, neodpustila si jedovaté poznámky, ani když jsem ten koberec dostala. Prý ho mohl poslat na základu a bylo by to zadarmo. Mým děvčatům to bylo jedno. Od chvíle, kdy přišel, si ten koberec zamilovaly zrovna jako já. Když jsem rozbalila balík od jejich otce, který žil posledních osm měsíců na druhém konci světa, dívky – hlavně Jo – byly nadše-

Sestry_Springovy.indd 5

12.7.2019 13:36:55

6

A N NA T ODD

né, že mají tak nádherný poklad z tak vzdáleného místa. Meg se líbilo, že v naší prosté domácnosti konečně máme nějaký přepychový ručně vyrobený předmět. Z mých dcer byla nejmaterialističtěji založená, já ale vždycky věděla, že pokud se mi ji podaří naučit, co je správné, využije svou lásku k věcem a udělá se svým životem něco kouzelného a smysluplného. Amy byla ještě moc malá na to, aby ji koberec doopravdy zajímal, a Beth pochopitelně věděla předem, že nám přijde, její otec si totiž uvědomoval, že jako jediná z jeho dcer dokáže udržet tajemství. Navíc to bylo dobré i z praktického hlediska, protože Beth nechodila do školy, vzdělávala se doma a Frank věděl, že na něj dohlédne. Později mi vysvětlil, že chtěl poslat balík k nám domů, aby na nás čekal na prahu jako překvapení, a ne jako povinnost k vyzvednutí na základně. Kdybych to pověděla Denise, zřejmě by to nepochopila. V poslední době už náš krásný koberec nebyl ani zdaleka tak krásný. Špinavé boty a těžká těla jej opotřebovaly, barvy splynuly do blátivě hnědého odstínu. Pokoušela jsem se ho vyčistit, ale původní barva už se nevrátila. Přesto jsme ho nemilovaly o nic méně. „Prý v New Orleans nasněží, to by bylo dostatečně vánoční,“ pronesla Meg a prohrábla si hnědé vlasy. Už je měla po ramena dlouhé a od Jo si zjistila, jak je odbarvit tak, aby měla blond konečky a tmavé kořínky. Ten rok byla taková zima, že ulice pokrylo náledí a snad každý den ucpala hlavní tah města autonehoda. Tabule před naší vojenskou základnou evidovala počet dnů bez nehod a havárií s oběťmi na životech a téměř každý den začínala znovu od nuly, nikoli každý týden jako jindy. Ve Fort Hood se nejvíce podařilo napočítat celých šedesát dva dnů bez smrtelné nehody.

Sestry_Springovy.indd 6

12.7.2019 13:36:55

Sestry Springovy

7

To ráno ale nebylo tak chladno, jak na Kanálu 45 předpovídali. Říkala jsem si, jestli se k nám má sestra dostane, nebo zda počasí využije jako výmluvu. Věčně byla samá výmluva. Její manžel byl nasazen spolu s mým a špinavé prádlo téhle dvojice se propíralo veřejně, od vtipů na Hannahinu váhu, které si neodpustil před skupinou nováčků, až po avantýru s nějakou zdravotní sestrou minulý měsíc. „Už se ozvala teta Hannah?“ zeptala jsem se děvčat. Podívala se na mě jen Beth. „Ne.“ Od té doby, co se loni přestěhovala do Fort Cyprus, se Hannah dvakrát zasnoubila, jednou vdala a teď se schylovalo k rozvodu. Měla jsem svou mladší sestru ráda, ale nemůžu říci, že bych byla nějak nadšená, že se před pár měsíci přestěhovala blíž k městu. O víkendech pracovala jako barmanka na Bourboun Street v malém podniku s názvem Spirits, kde podávají koktejly v osvícených lebkách a připravují dobré sendviče. Na pozici barmanky se hodila. „Přijede?“ zeptala se z podlahy Jo. Pohlédla jsem do jejích světle hnědých očí. „Nevím. Za chvíli jí zavolám.“ Amy utrousila hm a já se zadívala na vypnutý televizor. Nechtěla jsem s dcerami probírat záležitosti dospělých. Přála jsem si, aby si co nejdéle uchovaly nevinnost mládí, ale zároveň aby vnímaly. Povídala jsem si s nimi o tom, co se děje. Rozebírala jsem s nimi současné události, zuřící válku. Pokoušela jsem se jim vylíčit radosti i strasti ženství, ale jak dospívaly, bylo to čím dál těžší. Musela jsem jim vysvětlovat, že někdy to chlapci i muži mají zkrátka jednodušší, často bezdůvodně. Musela jsem je učit, jak se bránit, kdyby jim některý z takových chlapců či mužů chtěl ublížit. Vychovávat čtyři dcery ve věku od dvanácti do devatenácti nebyla jen nejtěžší práce, jakou jsem kdy

Sestry_Springovy.indd 7

12.7.2019 13:36:55

8

A N NA T ODD

zastávala, ale také ta nejdůležitější. Nechtěla jsem, aby se o mně jednou mluvilo jen jako o manželce vojáka; chtěla jsem být někdo, kdo vychoval čtyři spolehlivé, zodpovědné a schopné ženy, které si ve světě našly své místo. Vnímala jsem to jako svou povinnost; kdyby nic jiného, chtěla jsem, aby byly hrdé, silné, otevřené a laskavé. Princeznou rodiny byla Meg, naše zázračné dítě, které se narodilo po dvou bolestných a zdrcujících potratech. Přišla na svět večer, na den svatého Valentýna. Ale ne že bychom předtím s Frankem byli na nějaké romantické schůzce a usrkávali ze sklenek merlot za deset dolarů. Frank seděl u svého psacího stolu v kasárnách a pokoušel se neusnout. Každou hodinu musel obejít baráky za hlavní budovou. Zdálo se, že má věčně na starosti ubikace (strážní služba, jak by podotkla Denise). Nesnášel to, stejně jako to později nesnášely naše dcery, ale armáda mu jednou měsíčně ukládala tuto povinnost. Tu noc jsem musela volat do kasáren čtyřikrát, než to konečně někdo zvedl a sehnal mého manžela. Dostal se domů ve chvíli, kdy začaly být kontrakce neúnosné, spěšně jsme nasedli do auta. Vypadalo to, že se Meg narodí přímo v našem Chevy Lumina z roku 1990. Zírala jsem na chlupaté hrací kostky, zavěšené na zpětném zrcátku, a počítala, zatímco se kostky pohupovaly sem a tam, sem a tam, a pokoušela jsem se nevnímat slabý zápach marlborek, které Frank kouříval v autě, než jsme zjistili, že jsem těhotná. Frank mě držel za ruku, vykládal mi vtipy a já se smála, až mi tekly slzy, a měla jsem co dělat, abych se nepočurala na chlupatý potah zadního sedadla. Tenkrát nám bylo tak dobře. Po příjezdu do porodnice byl porod už v takové fázi, že jsem nemohla dostat epidurál, a tak, když se Meg s křikem narodila do malého nemocničního pokoje, měla jsem

Sestry_Springovy.indd 8

12.7.2019 13:36:55

Sestry Springovy

9

co dělat, abych sama nekřičela. Přesto to byla jen jedna noc, jen chvíle. Jakmile jsem se stala matkou, změnilo se cosi hluboko ve mně; cítila jsem, jak se roztříštěné kusy mého života pospojovaly, čekala mě nová úloha. Jako další se narodila Jo a její porod si vybral daň na mém těle. Byla otočená obráceně a zarputile se v mém břiše odmítala otočit hlavičkou dolů, lékař tedy nařídil císařský řez. S Beth to bylo snadné, tlačila jsem jen půl hodiny. Porod probíhal s klidem jí vlastním a k prsu se mi přisála snáze než její sestry. A nakonec přišla naše neplánovaná Amy, která nás překvapila, když jsme si udělali hostinu s tacos a já zjistila, že můj žaludek najednou tacos odmítá, přestože zbytek mě nikoli. Po Amy jsem požádala lékaře o malý zákrok, aby se zamezilo dalším podobným překvapením. Amy byla právě tak ohnivá jako ten pikantní pokrm, po němž jsem toužila, zatímco ve mně rostla. Podívala jsem se na ni a pak na ostatní děvčata. Pár minut jsme mlčely a já si během několika úderů srdce představovala, že je Frank s námi, sedí ve svém starém křesle, které měl, už když jsme se kdysi sestěhovali k sobě. V mých představách si zpíval písničku, kterou právě vysílali v rádiu. Rád zpíval i tančil, přestože mu ani jedno nešlo. „Zjistila jsem na internetu, že u nás ve škole zase neotevřou hudební specializaci,“ poznamenala Beth, což mě vrátilo do přítomnosti. „Ty jo, fakt?“ podivila se Meg. „Jo. Což je vážně na nic. Už předtím hudební program dost skomíral a teď je v podstatě po něm, žádné nové nástroje, žádné koncerty. Prostě nic.“ Amy se přes rameno ohlédla na sestry, pokoušela se neztratit nit.

Sestry_Springovy.indd 9

12.7.2019 13:36:55

10

A N NA T ODD

„To si děláš srandu?“ rozhořčila se Jo. „Dojdu rovnou do kanceláře za paní Wittovou. Je to fakt pěkná kravina, že…“ „Josephine, mluv slušně,“ napomenula jsem ji s pohledem upřeným na Amy. Jo věčně používala nevhodné výrazy, ačkoli přísahala, že se snaží ovládat. Vzhledem k tomu, že jí táhlo na sedmnáct, nevěděla jsem, co s ní. „Promiň, Meredith.“ Z nějakého důvodu mě navíc začala oslovovat křestním jménem. Na druhé straně pokoje začal zvonit telefon v nabíjecím držáku. Amy vyskočila. „Podívej se na displej, kdo volá,“ požádala jsem ji. Sklonila se k telefonu a přimhouřila oči. „… nějaká banka. Státní banka Fort Cyprus.“ Všechno se ve mně sevřelo. Na Štědrý večer? Vážně? Ta banka je zkorumpovaná, má neskutečné úrokové sazby a nestydatý marketing. Proslavili se tím, že do vchodů poboček najímali hezké dívky, které měly úsměvy a planými přísliby přímých armádních vkladů lákat vojáky, aby si u nich otevřeli účet. „Nezvedej to,“ řekla jsem Amy. Přikývla a umlčela vyzváněcí tón. Pozorovala červené světélko, dokud nepřestalo blikat, teprve pak se zeptala: „A kdo nám volá z banky?“ Zapnula jsem televizi. „Jaký si pustíme film?“ ozvala se Meg. „Já bych…“ Přejela nalakovanými nehty po stojanu s dévédéčky a na jedno klepla. „Co Kruh?“ Byla jsem jí za tu změnu tématu vděčná. Meg vždycky dokázala číst v druhých a spřádat a cizelovat vesměs pravdivé historky, aby odvedla pozornost nebo někoho okouzlila či odzbrojila.

Sestry_Springovy.indd 10

12.7.2019 13:36:55

Sestry Springovy

11

„Kruh nesnáším,“ postěžovala si Amy a prosebně se na mě podívala. Nebylo vůbec zábavné, když Meg oblékla Jo jako tu dívku z filmu, která vyleze ze studny. Já se ani trochu nesmála. No dobrá, trochu možná ano, ale nelíbilo se mi, že trápí svou malou sestru. „Vážně?“ Jo nasadila strašidelný tón, jako by se snažila sestru vyděsit. Pak se natáhla a polechtala Amy na boku, ta ucukla. „Mami, prosím tě, řekni Meg, že se nebudeme dívat na Kruh!“ Zatahala mě za tepláky. „A co Klíč?“ navrhla Beth. Její oblíbený film. Beth milovala vše s Kate Hudsonovou a vzhledem k tomu, že jsme bydlely v té době na kraji New Orleans, působil ten film obzvlášť děsivě. „Jo, na co se chceš dívat ty?“ zeptala jsem se. Jo se přesunula ke stojanu s dévédéčky a Amy vyjekla, když jí sestra klekla na nohu. „Asi Cabin Fever nebo…“ Vzala do ruky film Interview s upírem. Připadala jsem si jako fajn máma, že se mým dcerám líbí filmy, na kterých jsem vyrůstala. Interview s upírem jsem si zamilovala dobře před dvaceti lety. Anne Riceová je dodnes jediná spisovatelka, od níž jsem přečetla úplně všechno. Meg tiše podotkla: „Ten film mi připomíná Rivera…“ Už jen při zmínce jména toho kluka jsem dostala nesmírný vztek, naštěstí se holky začaly škádlit a já se zase uklidnila. Amy se posunula k Jo, vytrhla jí z ruky obal s filmem a hodila ho pod vánoční stromek. „Hele!“ ohradila se rozhořčeně Jo a Meg poslala Amy polibek. „Volá John!“ vykřikla náhle Meg a vyběhla z pokoje ještě dřív, než jí mobil znovu zazvonil.

Sestry_Springovy.indd 11

12.7.2019 13:36:55

12

A N NA T ODD

„Tak teda Cabin Fever,“ rozhodla Jo a vzala ze stolku dálkový ovládač. Zatímco zasouvala nosič s filmem do přístroje, Amy utekla do koupelny a Beth zmizela v kuchyni. V domě se rozhostilo ticho až na pípání mikrovlnné trouby, následované tichým hučením, jak v ní Beth cosi připravovala. V našem domě takové ticho obvykle nebývalo. Když byl doma Frank, věčně hrála hudba, smál se, zpíval… zkrátka vždycky něco. Bylo mi jasné, že to ticho dlouho nevydrží, a ani jsem si nebyla jistá, jestli bych si to přála, přesto jsem si ho hodlala užít. Zavřela jsem oči a zakrátko už se z kuchyně ozvalo pukání zrnek kukuřice a do obýváku zavanula dekadentní vůně másla. Jo seděla v tureckém sedu u televize a dívala se na své barevné pruhované ponožky. Náhodnému pozorovateli by mohla připadat smutná, měla našpulené rty a sklopené oči, já však věděla, že je jen klidná. Vypadala, jako by přemýšlela o něčem důležitém. Přála bych si číst jí myšlenky, abych jí pomohla trochu odlehčit od té tíhy světa, kterou nesla na ramenou. Už jsem o ticho nestála. „Jak ti jde článek?“ zeptala jsem se jí. Moc času jsme teď spolu netrávily, začala chodit do práce – do práce, kterou zřejmě milovala, protože tam trávila tolik času. Pokrčila rameny. „Dobře. Asi.“ Přejela si dlaněmi po tvářích, podívala se na mě. „Asi dobře, fakt dobře.“ Ostýchavě, leč oslnivě se usmála, pak si zakryla ústa. „Už jsem skoro hotová. Mám se podepisovat svým jménem?“ „Jestli chceš. Nebo můžeš použít moje jméno za svobodna. Kdy si to budu moct přečíst?“ Její úsměv pohasl rychleji, než se objevil. „Tak ne,“ řekla jsem a usmála se, aby viděla, že mi to nevadí. Chápala jsem, proč si zatím nepřeje, abych si její práci přečetla. Pochopitelně se mě

Sestry_Springovy.indd 12

12.7.2019 13:36:56

Sestry Springovy

13

to trochu dotklo, věděla jsem ovšem, že má své důvody, a nechtěla jsem na ni tlačit. „Mohla bys to poslat tátovi,“ navrhla jsem. Zamyslela se nad tím. „Myslíš, že na to má čas? Nechci ho rušit.“ Někdy mluvila až moc dospěle. Na chodbě se otevřely dveře a vzápětí se do obýváku vrátila Amy i s dekou ze své postele. Dostali jsme ji od mých rodičů, když se Amy narodila, ale teď už byla dost opotřebovaná, barevné patchworkové čtverce vybledly. Amy s blond vlasy a slabostí pro lesk na rty se snažila vyrůst moc rychle. Chtěla být jako její starší sestry, typická posedlost nejmladších sourozenců. Má sestra byla taky taková, věčně za mnou chodila jako ocásek a snažila se mi vyrovnat. Amy teď navštěvovala sedmou třídu, což byl na základní škole možná nejtěžší ročník. Sama jsem si na svou sedmou třídu moc nevzpomínala, takže to zas tak zlé asi nebylo. Devítka – to bylo něco jiného, na tu jsem si pamatovala. Jo si Amy věčně dobírala a upozorňovala ji, aby se začala připravovat na střední školu. Jenže Amy byla ve věku, kdy si člověk myslí, že všechno ví. Po fyzické stránce se nacházela v jaksi rozpačité fázi, ještě neměla ženské rysy. Spratci od ní ze třídy si ji dobírali, že je hubená a že ještě nemá měsíčky. Zrovna před týdnem se mě byla zeptat, jestli už si smí začít holit nohy. Zastávala jsem pravidlo, že se mé dcery smí začít holit až poté, co jim začnou měsíčky, ale když jsem to pověděla Amy, ztropila v koupelně scénu. Upřímně ani nevím, odkud se to pravidlo vzalo, snad od mé matky, a vzhledem k tomu, že toho na Amy bylo dost i tak, pomohla jsem ten den své dceři nohy oholit. Meg nebyla jen nejstarší, ale zastávala i úlohu zástupce velitelky v našem vládě patřícím domku. Někdy bylo

Sestry_Springovy.indd 13

12.7.2019 13:36:56

14

A N NA T ODD

snadné představovat si, že je to náš dům, dokud jsem například nedostala pokutu za to, že máme moc přerostlý trávník. Podívala jsem se z okna a zjistila, že na předzahrádce stojí sehnutý člověk a měří naši trávu. Když jsem vyšla ven, utekl do svého auta, ale až potom, co mi předal lístek s pokutou. Bytový odbor zřejmě neměl na práci nic lepšího než měřit lidem trávník. Doufala jsem, že si jednou budeme moct koupit vlastní dům, snad až Frank odejde z armády. Netušila jsem, ve kterém státě se usadíme, až bude mít konečně odslouženo, ale líbilo by se mi skončit někde na venkově v Nové Anglii. Jenže Frank mluvil často o tom, že bychom se měli přestěhovat do nějakého ospalého městečka na pláži, kde může člověk nosit každý den žabky. Pochopitelně bude záležet na tom, kde skončí naše dcery. Amy bude s námi doma ještě dalších šest let a Beth… no, nebyla jsem si jistá, jestli bude vůbec někdy chtít odejít, a nevadilo mi to. Beth přinesla dvě misky popcornu a všechny jsme se uvelebily v malém obýváku. Já zůstala ve Frankově křesle, Amy se posadila vedle Beth, Meg se vrátila a usadila se na protější straně pohovky a Jo zůstala na podlaze před televizí. „Tak můžeme?“ zeptala se Jo a zapnula přehrávání, aniž počkala na odpověď. Když film začal, vrátila jsem se v duchu k tomu, jak rychle mé dcery vyrostly. Tohle byl možná poslední rok, kdy jsme se na Vánoce sešly všechny. Příští rok už bude Meg pravděpodobně trávit svátky s rodinou Johna Brookea na Floridě nebo tam, kde budou zrovna na dovolené. Někdy jsem to ani nestíhala sledovat. Ne že by byla Meg posedlá randěním, ale pár kluků už měla. Na rozdíl od mé matky jsem na dcery dohlížela a zajímala se o to, s kým chodí. Vlastně to zatím znamenalo dávat pozor

Sestry_Springovy.indd 14

12.7.2019 13:36:56

Sestry Springovy

15

jen na Meg. Frankovi to vadilo víc než mě, ale sama jsem z vlastní zkušenosti věděla, že přílišná úzkoprsost by mohla napáchat větší škody, než když dcerám nebudu bránit, ale důkladně je poučím o vztazích a o tom, co mohou čekat. Když bylo Meg šestnáct, nechala jsem jí předepsat hormonální antikoncepci, což mi vyneslo pobouřenou přednášku od mé matky. Neměla mě co poučovat: sama porodila dvě děti, ještě jí nebylo ani jednadvacet. Domácí telefon opět zazvonil, Jo se okamžitě nahnula a umlčela ho. Pak zazvonil telefon Meg, popová písnička, kterou si Amy okamžitě začala pobrukovat. „Bože, tyhle technologie,“ utrousila Jo na podlaze. „To je paní Kingová.“ Meg vzdychla a vstala. Jo se natáhla pro ovládač a film zastavila. Meg zmizela v kuchyni. Amy si lehla na její místo, ačkoli věděla, že až se sestra vrátí, bude se muset zvednout. „Na práci ještě nejsem dost stará, ale až budu, najdu si lepší místo než v kavárně nebo v krámě se šminkami.“ „Jsi otravná,“ opáčila Jo. „Jsi otravná,“ opičila se Amy rádoby jejím hlasem. Jako nejmladší při každé příležitosti poukazovala na nedostatky svých sester. Měla jsem dojem, že žít v jejich stínu je pro ni náročné, byť k nim svým způsobem vzhlížela. Sesterská láska je ošidná. Sice měla své sestry nejradši na světě, ale žárlila na ně téměř v každém směru. Na Meginy široké boky, Joino sebevědomí, na to, jak Beth dokáže uvařit cokoli a všechno… Když se Meg vrátila do obýváku, Jo opět pustila film. „Už ti zaplatila?“ zeptala se Beth na to, co napadlo i mě.

Sestry_Springovy.indd 15

12.7.2019 13:36:56

16

A N NA T ODD

Nevadilo mi, že Meg pracuje pro paní Kingovou, ačkoli mě ta žena s ohromným domem a maličkými čistokrevnými psíky děsila. Nikdy jsem se s ní osobně nesetkala, zato jsem párkrát viděla její tři děti. Meg měla slabost pro jejího syna Shiu a já naprosto chápala proč. Byl milý, srdečný a nadšený pro věc. Říkala jsem si, že jestli je pro Meg nějaký kluk ten pravý, tak Shia King. Netušila jsem, jak se věci mezi nimi mají, ale soudila jsem, že kdyby Meg chtěla, abych to věděla, pověděla by mi to. Meg pokrčila rameny. „Zatím ne. Nevím proč.“ Jo obrátila oči v sloup a rozhodila rukama. Meg vykulila hnědé oči. „A to ses jí nezeptala?“ nadhodila jsem. „Zeptala. Ale má hrozně práce.“ „A co dělá? Pořádá večírky?“ Meg vzdychla. „Ne.“ Zavrtěla hlavou. „Jsou svátky – má toho moc.“ „Divím se, že ti to nevadí. Myslela jsem, že jsi silnější,“ poznamenala Jo. „Jsem.“ „Jo, je. Ale nejsi tak ostrá jako Jo – Jo je silná jako kluk!“ zasmála se Amy. Jo vyskočila. „Cos to řekla?“ Vzdychla jsem. „Amy.“ Vyslovila jsem její jméno natolik příkře, že se na mě otočila. „Co jsem ti o tom říkala?“ Tohle jsem ve svém domě odmítala tolerovat. Mé dcery se mohou oblékat, jak chtějí, není důvod, aby se Jo strojila jako princezna, pokud to tak necítí. „Myslela jsem, že se chováš jako kluk.“ Amy se napřímila na pohovce, uhnula před Meg, která si ji chtěla vzít na klín. Věděla jsem, že jestli se spor vyostří, budu muset zasáhnout, ale chtěla jsem dát děvčatům možnost vyřešit si věci po svém. Tak jako Meg s paní Kingovou, ačkoli

Sestry_Springovy.indd 16

12.7.2019 13:36:56

Sestry Springovy

17

drzost té ženské, která dceři nezaplatila za poctivou práci, mě hnětla. „A co to přesně znamená, Amy? Protože je pěkná blbost, že jsou kluci silnější než holky!“ Jo mluvila hlasitě, prsty načrtla vzdušné uvozovky. „Být silná nesouvisí s tím, jestli je člověk kluk. Když už, tak…“ „To není pravda! Dokážeš unést totéž co kluk?“ oponovala Amy. „To snad nemyslíš vážně.“ Jo semkla rty. Meg vzala Amy za útlá ramínka a zatlačila nehty s kytičkami do sestřiny světle modré noční košile. Amy si zatvrzele odfoukla, ale lehla si a dovolila Meg, aby ji vískala ve vlasech. Jo čekala s rukama v bok. Na pozadí pokračoval film. „Radši si užívejte prázdniny. Tohle je přece mnohem lepší než sedět ve třídě a učit se matiku, ne?“ ozvala se Beth. Má zlatá Beth, která vždycky všechno urovnala. V tomhle ohledu byla po otci ze všech nejvíc. Jo zdědila jeho vášeň pro politiku a dění ve společnosti, ale Beth byla přirozená pečovatelka. Beth s Jo se chvíli dívaly jedna na druhou, nakonec to Jo vzdala a posadila se zpátky na zem. Amy však brzy načala další téma, které si poslední dobou oblíbila. „Ach jo, zas o tolik lepší než matika to není. Je to nefér. Vy vůbec nechápete, že všechny holky od nás ze školy přijdou po prázdninách v nových hadrech, budou mít nové telefony a boty.“ Vypočítávala seznam na prstech a zvedla svůj mobil. „A my pod stromečkem nemáme vůbec nic.“ Zabolelo mě u srdce a hlavou se mi honily výčitky. Tentokrát promluvila Beth jako první. „Máme víc peněz než půlka holek od vás ze školy. Jen se koukni, jaký dům

Sestry_Springovy.indd 17

12.7.2019 13:36:56

18

A N NA T ODD

máme my, a jaký ony. Nebo na naše auto. Měla by sis uvědomit, jak jsme na tom byly, než se táta dal k armádě.“ Promluvila příkřeji než obvykle; Amy to zřejmě usadilo, protože se zamračila, rozhlédla se po béžových stěnách pokoje a zastavila se pohledem na ploché obrazovce s padesátipalcovou úhlopříčkou. Pak se zadívala na vánoční stromek. „Přesně o tom mluvím. Můžeme přece…“ Avšak jako tolikrát během prázdnin ji Jo přerušila a připomněla všem, že rodina dostává peníze navíc jen proto, že jejich otec uhýbá kulkám a výbušninám v Iráku, takže bychom se s tím měly smířit a nechtít vydělávat na tom, že riskuje. Vadilo mi, když se bavily o takových věcech; přece jen toho na mě bylo trochu moc. Napadlo mě, jestli mám ještě v lednici Baileys. Usoudila jsem, že snad ano. „Navíc,“ pokračovala Jo, „všechny holky od vás ze třídy stejně většinu z těch věcí ukradly. Nebo si fakt myslíš, že by si rodina Tiary Davisový mohla dovolit koupit jí sluneční brýle Chanel? To můžou jedině důstojníci a k vám do ročníku děti důstojníků nechodí, kromě toho kluka, co se přistěhoval z Německa, jak se jmenuje?“ Amy jeho jméno téměř zavrčela. „Joffrey Martin. Je to pitomec.“ Jo přikývla. „Jo, ten. Tak nezáviď. Nikdo jiný tady peníze nemá, leda prvního nebo patnáctého.“ „Až na Kingovy,“ podotkla Meg tiše. Bylo v tom víc než jen rozčilení, že jí nezaplatili. Každý mohl z jejího tónu jasně slyšet touhu po pěkných věcech, kterých měli Kingovi hromady. Dokonce se šuškalo, že mají v rozlehlém sídle zlaté toaletní mísy, ačkoli Meg tam žádné neviděla. Věděla jsem, jak ráda dělá Meg paní Kingové asistent-

Sestry_Springovy.indd 18

12.7.2019 13:36:56

Sestry Springovy

19

ku. Sice jsem nechápala, jak má princezna Meg snáší celý den plnit něčí rozkazy, ale paní Kingová, která si ji vyhlédla v Sephoře, kde pracovala, a nabídla jí místo, s ní zatím byla spokojená. Popis její práce zůstával nespecifikovaný kromě toho, že paní Kingovou líčila a venčila její uštěkané psíky. Minulý týden Meg nandala nádobí do myčky, ale paní Kingová jí prý řekla, ať se špinavého nádobí víckrát ani nedotkne. Nebyla jsem si jistá, jestli se mi to celé zamlouvá, ale Meg bylo devatenáct, musela jsem to nechat na ní. „Kingovy stejně nikdo nemá rád,“ ozvala se Amy. „Ale má!“ oponovala Meg. „No dobře, máš je ráda ty. To nic neznamená. To je, jako bys řekla, že lidi mají rádi Amy,“ zavtipkovala Jo, jenže Amy si to nenechala líbit. Vyskočila jako čertík z krabičky a rozkřikla se: „Jo musí vždycky…“ Meg ji chytila a položila si ji zpátky do klína. „Amy, to byl kompliment. Každopádně John Brooke bude taky důstojník. Až za pár týdnů odpromuje na West Pointu.“ Obrátila jsem oči v sloup, ačkoli jsem si kvůli tomu připadala jako puberťák. „Neoháněj se tolik hodnostmi, mluvíš jako snob.“ Meg k tomu nedodala, že je jí jedno, jestli je snob, pokud to bude obnášet sluneční brýle Chanel a bazén na zahradě, jako mají Kingovi. Přesně to jsem ji slyšela minulý týden říkat Amy. „Přesně, Meg,“ dodala Amy. „Sklapni, Amy.“ „Meredith, víš, jak jsou bohatí?“ zeptala se Meg. Zavrtěla jsem hlavou. Věděla jsem jen to, že pan King jako právník pomáhá velkým korporacím vyváznout ze soudních sporů. Kingovi mě nefascinovali tak jako mé dce-

Sestry_Springovy.indd 19

12.7.2019 13:36:56

20

A N NA T ODD

ry. Byla jsem pravým opakem Meg; nesnášela jsem, když si někdo myslel, že je lepší než ostatní, což se v armádní komunitě stávalo dost často. Než Franka naposledy povýšili, měla jsem pocit, že mezi ostatní manželky vojáků dokonale zapadám. Všechny byly stejně osamělé, stejně na mizině, stejně sklíčené válkou a péčí o domácnost. Některé z nich dokonce chodily do práce, což se mi líbilo. Měla jsem dvě kamarádky, jednu mladou manželku, která právě porodila své první děcko, a ženu v mém věku, kterou nedávno přesunuli do Fort Cyprus z Fort Bragg. Poté co se Frank stal důstojníkem, mě manželky nižších šarží zavrhly, ale mezi okruh důstojnických manželek jsem také nezapadla. Titul důstojnické manželky obnášel společenské povinnosti, o něž jsem jednoduše nestála. Měla jsem plné ruce práce s výchovou čtyř dcer. Denise Hunchbergová, vedoucí naší skupiny rodinných příslušníků nasazených vojáků, bývala kdysi docela příjemná, ale s postavením, které získala, začala být nedůtklivá a posedlá tou nepatrnou mocí. Dohánělo mě k šílenství přihlížet, jak využívá svou takzvanou autoritu k šikanování mladších manželek. Pokaždé, když mě napomenula nebo za zády napodobovala jinou z nás, v duchu jsem si olízla prsty a setřela té příšerné ženské ze samolibého obličeje namalované obočí. A když jsem měla obzvlášť poťouchlou náladu, měla jsem sto chutí povědět Denise – která se chovala, jako by se její pozice tady na základně rovnala vládnímu postu –, že se její manžel během poslední mise pluku dvakrát vyspal se zdravotní sestrou. Když mi Denise mávala malíčkem před obličejem, že jsem nepřinesla zapečené párečky v těstě na poslední dobročinnou akci, které jsem se skutečně zúčastnila, málem jsem ji poslala někam. Ale ovládla jsem se a takovou hloupost neudělala. Bylo by

Sestry_Springovy.indd 20

12.7.2019 13:36:56

Sestry Springovy

21

hrozné zničit někomu rodinu, navíc by to za manželčinu prostořekost schytal manžel, proto bylo třeba chovat se důstojně a téměř majestátně. Důstojnické manželky žily podle jiných standardů než manželky obyčejných vojáků a já tohle nemohla Frankovi udělat. Někdy jsem měla pocit, jako by Fort Caprus byla ryba vězící v těch nádržích ve Walmartu. Příliš mnoho ryb, příliš málo krmení a žádný úkryt, jen protější strana špinavé nádrže. I naše dcery musely mít dobrou pověst. Nebo aspoň tak dobrou, jakou mohly čtyři dospívající dívky mít. V armádním městečku se zprávy šířily rychlostí světla a děvčata Springova rozsévala semínka pro pěstování drbů po celém městě. Zatímco jsem přemítala o Denise, konverzace se zřejmě stočila jinam, protože Amy náhle pronesla: „A táta má bezpečnější práci než ostatní. Nemusí pořád nosit zbraň.“ Nikdo jí neřekl, že se plete. Kdysi jsem jí to sama namluvila, aby se cítila lépe. Co jsem taky měla povědět své sedmileté dceři, když se mě zeptala, jestli její tatínek umře? Jo se vždycky snažila ignorovat velkou pušku, kterou měl její otec na hrudi na každé fotografii zveřejněné na Facebooku. Nesnášela zbraně jako takové a často o tom mluvila. Sama se v životě nechtěla žádné ani dotknout. Já s ní byla zajedno. „Nenazvala bych základnu uprostřed Mosulu zrovna bezpečnou,“ podotkla a nenamáhala se to nijak zlehčit. Už dávno přestala předstírat. Amy sice neznala podrobnosti, mé dcery však věděly, kde jejich otec je a jak je v Iráku nebezpečno. Věděly, že tam umírají muži z obou táborů. Muži jako otec Heleny

Sestry_Springovy.indd 21

12.7.2019 13:36:56

22

A N NA T ODD

Riceové. Odešel do války dva dny před začátkem jejího posledního roku na střední škole a do Vánoc zemřel. Helena a její matka se teď stěhovaly tam, odkud přišly, než jim začala diktovat armáda, kde budou žít. Na uvolnění přiděleného domku na základně dostaly jen devadesát dnů. Bylo to hrozné. Zkrátka hrozné. „Je to nejbezpečnější základna,“ namítla Amy. Další lež, kterou jsem jí nakukala. „Ne…,“ spustila Jo, ale to už jsem ji napomenula. Najednou mě přepadla únava. Občas se mi to stávalo, když jsem si přála, aby byl Frank s námi a pomohl mi vysvětlit děvčatům tyhle náročné věci. „Meredith,“ odsekla Jo, ačkoli když na sobě ucítila Bethin pohled, poněkud se uklidnila. „Nech toho, Jo, pojďme se dívat na ten film.“ Byla jsem tak unavená; v poslední době jsem se tak cítila často. Měla jsem chuť se zvednout a jít se podívat do ledničky. „Promiň, Beth, jestli tě moje starost o tátův život ruší u filmu,“ odsekla Jo a založila si paže na prsou. Kdyby to řekla Amy, Meg nebo dokonce mně, byla by si něco vyslechla, Amy by ji možná i praštila. Zato Beth neřekla ani slovo. Uplynulo pár vteřin a Jo zesílila zvuk. Viděla jsem, jak jí poklesla ramena a opustilo ji napětí, stejně jako mě. Zkrátka se nám jen stýskalo po Frankovi. Děvčata Springova procházela různými fázemi stesku po otci. Meg se po něm nejvíc stýskalo, když její přítel ukázal ostatním klukům ve škole fotografie, které byly určeny jen pro jeho oči. Jo nejvíc scházel, když ji vybrali na pozici vůbec nejmladší redaktorky školních novin; a pak jí chyběl ještě víc, když o tuto pozici přišla. Beth otce

Sestry_Springovy.indd 22

12.7.2019 13:36:56

Sestry Springovy

23

postrádala nejvíc, když hrála nějakou skladbu a nemohla najít správný tón. Amy se po něm stýskalo, když ho chtěla slyšet zpívat své oblíbené písničky z Disneyho filmů. A jejich matce manžel nejvíc chyběl, když se život zdál k neunesení těžký. Každé z nás pěti náš poručík scházel z různých důvodů a nemohly jsme se dočkat, až se příští měsíc vrátí. Zdálo se, že je pryč mnohem déle než rok, a dva týdny dovolené budou žalostně krátké. Během těch dvou týdnů se pokaždé snažil vynahradit svým dcerám celý rok. Loni jsme z Louisiany odjeli na Floridu a strávili týden v Disneylandu. Vycítila jsem tam, jak se ho zmocňuje úzkost při každém výbuchu ohňostroje na obloze. Během show odešel a já si budu navždy pamatovat, jak vypadal, když se vracel do hotelu a ramena se mu otřásla pokaždé, když tmavá obloha rozkvetla ohnivým květem. Ohňostroj byl nádherný, Jo ho sledovala s vykulenýma očima, Amy se širokým úsměvem. Mně při něm ale bušilo srdce, dělala jsem si starosti o manžela, který nezvládal chaotické výstřely barev. Když Frank zmizel v hlučném davu, běžela jsem za ním a Meg podle všeho nechala sestry na povel Jo a běžela za klukem, se kterým se seznámila ve frontě na prohlídku Popelčina zámku. Jo se s úsměvem sklonila k sestře a něco jí pošeptala. Neslyšela jsem, co jí říká, a byla jsem si jistá, že to nechci vědět. V kuchyni pípla trouba a Beth vyskočila. Pokud ten zvuk slyšely ostatní, nedaly to znát. Beth trávila v kuchyni hodně času. V poslední době jsem na vaření neměla moc náladu a Beth byla také jediná z mých dcer, která si všimla, když se v koši nahromadilo špinavé prádlo. „Tak koukáme se na film, nebo co? Všichni přestaňte

Sestry_Springovy.indd 23

12.7.2019 13:36:56

24

A N NA T ODD

někam chodit a mluvit!“ zvolala Amy, načež Jo obrátila oči v sloup. Každý rok jsme se na Štědrý večer dívaly na horor. Byla to tradice od prvního Štědrého večera, který jsme s Frankem strávili spolu. Tehdy jsme žili v Las Vegas a mně se stýskalo po domově. Halloween patřil k nejlepším okamžikům mého dospívání. Máma si na přípravách dávala záležet a já převzala její lásku k tomuto svátku, takže když jsem zatoužila po uklidňujících věcech z domova, narazila jsem toho Štědrého dne na jednom kanálu na celonoční maraton promítání hororů. Od té doby jsem z toho udělala zvyk a přivedla k němu i své dcery. Všechny si oblíbily Halloween a strašidelné věci, ale od té doby, co jsme se přestěhovali do New Orleans, se Beth s Amy začaly víc a víc zajímat o příběhy kolem voodoo a legendy týkající se města. O Halloweenu jsem se pyšnila nejstrašidelnějším domem v ulici bez ohledu na to, kde jsme bydleli. Vzpomínala jsem na dětství a vyprávěla strašidelné historky o začarovaných místech v mém rodném městě na Středozápadě. Když jsem byla malá, celé víkendy jsme s kamarádkami obcházely blízká „prokletá“ místa, což je jedna z mála světlejších vzpomínek na ty roky. Takže jsem měla toho Štědrého dne štěstí, že jsem narazila v televizi na hororový maraton místo například na pořad o skličující situaci v chudých oblastech nebo o alkoholismu. Jo ukázala na obrazovku. „Tuhle část miluju.“ Vybírala stejný typ filmů ze stejného období každý rok, pokaždé horory s tematikou virů nebo zombie. Naposledy to bylo 28 dní poté. Meg si filmy vybírala podle herce v hlavní roli. Loni byla zamilovaná do Toma Hardyho a v tom jsem s ní byla zajedno… což se stávalo vzácněji, než kolikrát člověk dostal kečup na tacos.

Sestry_Springovy.indd 24

12.7.2019 13:36:56

Sestry Springovy

25

„Já taky,“ přidala se Amy. Všimla jsem si, jak se Jo na sestru usmála, a zahřálo mě to u srdce. V domě se rozhostilo spokojené ticho, které rušily jen příležitostné výkřiky z televize.

Sestry_Springovy.indd 25

12.7.2019 13:36:56

2

 jo

J

ako obvykle jsem na Boží hod ráno vstala první. Většinou jsem se probudila před východem slunce a šla dolů prohlédnout dárky od „Santy“. Pak jsem probudila Beth a po ní Meg. Amy se pokaždé probudila zároveň s Beth, protože spolu sdílely pokoj. Ten rok to však bylo jiné. Nic mě nepobízelo tiše pospíchat do obývacího pokoje a obhlédnout dárky. Alespoň jsme i tentokrát pověsily vánoční punčochy. Ty jsem měla na Vánocích vůbec nejradši, mí rodiče do nich vždycky napěchovali tolik drobností a cukrovinek, kolik se jich do obří punčochy vešlo. Vysypala jsem pokaždé všechno na podlahu a musela hlídat, aby se sestry mých věcí ani nedotkly, měly své vlastní. Amy byla nejhorší; s oblibou vyměňovala svoje věci za naše, pokud se jí líbily víc. Každá z nás měla vlastní kousavou tlustou punčochu se jménem vyšitým na lemu. Má byla nejošklivější, vepředu měla Santu, který vypadal trochu zanedbaně a hodně opile. Přes opasek mu viselo nakřivo břicho, vousy měl tmavě šedé jako zuby. Usmíval se tak trochu podezřele a vzhledem k tomu, jak se celá punčocha za ty roky roztřepila, vypadalo to, jako by zlý Santa kazil celou punčochu. Kdykoli jsme punčochy vybalovaly, musela jsem se tomu smát. Meg si věčně stěžovala, že v Targetu mají hezčí punčochy. Místo překrásného šperku od vzdáleného uroze-

Sestry_Springovy.indd 26

12.7.2019 13:36:56

Sestry Springovy

27

ného příbuzenstva měly holky Springovy staré punčochy od naší babičky – s níž Meredith nemluvila už téměř dva roky. Musela jsem si zvolit stranu a jen jedna z těch dvou mě živila. Měla jsem sice babičku ráda, ale chtěla jsem podpořit Meredith. Takže i toho roku pověsila Meredith punčochy (už den po Díkůvzdání, proboha). Absence vánočních dárků mi nevadila tolik jako sestrám. Dokonce i Beth, které na oblečení nezáleželo tak jako Meg, ani na knihách jako mně, ani na sobě jako Amy, se na dárky těšila. Kdyby byly Vánoce člověk, byly by Beth. Beth, která znamenala čerstvě napečené sušenky, tichý smích a rozdávání. Já bych byla Halloween, myslela jsem si, když jsem otevřela horní zásuvku prádelníku a vytáhla knížečky, které jsem sestrám koupila. Utratila jsem za ně polovinu výplaty. Jako servírka v knihkupectví s kavárnou jsem vydělávala dost a líbilo se mi mít vlastní peníze. Věděla jsem, že Beth si nejspíš tu poezii přečte – a bude na mě pyšná, že jsem své peníze utratila za dárky pro ostatní –, ale doufala jsem, že i Amy a Meg své knížky aspoň otevřou. Jestli ne, aspoň jsem nákupem přispěla pár dolarů autorům. Snila jsem o dni, kdy sama napíšu něco, co si lidé přečtou. Spokojila bych se s prodejem třeba i pouhých čtyř výtisků. Dokonce by mi stačilo, kdyby si i jen jediný osamělý člověk koupil něco, co jsem napsala, a nějak ho to oslovilo – kruci, byla bych nadšená, kdyby to aspoň dočetl do konce. Beth mi věčně říkala, že jsem na sebe moc přísná, moc nedočkavá toho, co přinese budoucnost, a snadno se urazím, ale s tím jsem nemohla tak úplně souhlasit. Pokud je minulost i přítomnost tak trochu na nic a nikdo se zřejmě ze svých chyb není schopný poučit, proč bych se neměla dívat do budoucnosti? Budoucnost byla svým způsobem všechno, nač jsem se mohla těšit.

Sestry_Springovy.indd 27

12.7.2019 13:36:56

28

A N NA T ODD

Beth jako jediná četla úplně všechny články, které se mi podařilo procpat do školních novin, a opakovala mi, jak jsem nadaná. Chválila mé hloupé příběhy o školních plesech a diskuzních skupinách, ale já se nemohla dočkat, až napíšu o světě mimo zdi naší školy. Nechtěla jsem psát o tom, jak Shelly Hunchbergová vyhrála nějakou hloupou lesklou korunku z laciného plastu a falešných diamantů, která odrážela světlo toho, co se dalo popsat jedině jako sny, které se brzy rozpadnou. Chtěla jsem psát o šílenství, které zachvacuje mou zemi i celý svět. Chtěla jsem využít svůj hlas k něčemu víc, než je nabuzení ega Matea Hendera stránkou plnou fotografií jeho v uniformě na fotbalovém hřišti. Unavovalo mě zveřejňovat výsledky z vojenských vysokých škol, ale devadesát procent žáků naší střední školy tvořili vojenští spratkové, tím pádem se tomu nedalo zabránit. S tím bych se vyrovnala – sledovat tyhle statistiky nebylo tak strašné –, ale potřebovala jsem větší volnost. Chtěla jsem psát o věcech, na kterých bude záležet i za dva roky, až bude Shelly těhotná s Mateem a on narukuje nebo bude pracovat v místním drive-thru. Chtěla jsem psát o počtu vojáků, kteří se minulý týden vrátili domů k rodině – nebo o těch, kteří se nevrátili. Článek o půjčkách a zadlužených místních rodinách se do školních novin neměl šanci probojovat. Klidně mohl; byl jednoduchý a dobrý. Pan Geckle byl hlupák. „Na tohle jsou naši čtenáři ještě moc mladí,“ řekl mi a mával vrásčitým prstem nad mým článkem o vlně protestů po celé zemi. „To tedy nejsou, pane Geckle. Je jim jako mně.“ Ukazovala jsem na sebe, jako by Geckle mohl tušit, jaké je být šestnáctiletým člověkem v jednadvacátém století. „Příliš předpojaté, příliš kontroverzní,“ zabručel a propus-

Sestry_Springovy.indd 28

12.7.2019 13:36:56

Sestry Springovy

29

til mě mávnutím ruky. Jenže já se nenechala odbýt a byla jsem si jistá, že bouřlivou reakci čekal. Koneckonců mě tou dobou znal už dva roky. „Je to pravda, všechno je to pravda!“ Popadla jsem tu stránku a pronásledovala ho kolem stolu. Falešné dřevo, z nějž byla jeho ohromná katedra vyrobena, bylo všude popsané propiskou, zejména iniciálami studentů. Škola pokusy o výměnu vzdala po druhém kole. U nás na střední prostě letělo psát učitelům na katedru iniciály. Mně to vždycky připadalo nezralé a nesmyslné, až doteď. Teprve když jsem stála před ním a on zatratil můj nejlepší článek, protože nechtěl svým studentům přiznat dostatečnou vyzrálost, získala jsem na ta vyrytá písmena jiný náhled. Vzpoura. Zalíbilo se mi to. Měla jsem sto chutí natáhnout se přes ten počmáraný stůl, vytrhnout panu Geckleovi z náprsní kapsy propisku s monogramem a vyrýt do jeho stolu i svoje jméno. Slíbila jsem si, že seberu odvahu později a zvěčním se tam, aby na mě nikdy nezapomněl – nebo na to, jak se pletl. Nepodařilo se mi ho přesvědčit. Potvrdil mé obavy, že si mí vrstevníci nikdy nepřečtou skutečné příběhy. Rozhodně ne tady, na téhle malé střední škole na spodku Louisiany. Mají štěstí, že je tu internet, takže se přece jen mohou informovat o dění mimo vojenskou základnu. Nehodlala jsem se vzdát úplně, ale musela jsem se smířit s tím, že na titulní stránce se moje články nikdy neobjeví. Tu okupují Mateové a Shelly tohoto světa. V teplákách mi zabzučel telefon. Strčila jsem si čtyři černé knížky do klokaní kapsy u mikiny, abych mohla vypnout budík, který jsem si nastavila. Potřebovala jsem zavolat do práce a nahlásit, že během zimních prázdnin můžu vzít volné směny. Nechtěla jsem

Sestry_Springovy.indd 29

12.7.2019 13:36:56

30

A N NA T ODD

volno jako mí kolegové. Prázdniny v Stránkách jsem milovala. Byl to spisovatelský sen. Postmoderní kavárna s černými stoly ze dřeva a kovu, ozdobená velkými nástěnnými malbami a se zábavnými nádobkami na dýška. V den, kdy jsem u nich absolvovala vstupní pohovor, bylo možné házet spropitné do nádobky VOLDEMORT nebo BRUMBÁL. Hodila jsem dolar do Voldemorta, protože byl prázdný a já se ten den cítila obzvlášť rebelsky. Usmála jsem se a poděkovala akční dívce za barem. Zřejmě si ráno šlehla dávku espressa. Práci po boku akční Hayton a mého šéfa, který mě podporoval v psaní a chtěl si všechno přečíst, jsem měla vesměs ráda. Poslala jsem šéfovi esemesku, vzápětí jsem si uvědomila, že je ještě hodně časně a je volno. Ale on už mi to taky udělal. Popadla jsem knížky a tiše došla k Megině dvoulůžku na druhé straně pokoje. Spala, tiše chrápala (i když se hádala, že nechrápe), nohy měla skrčené, schoulená do klubíčka. Ruce se jí ve spánku nepatrně pohybovaly, noční košile jí sklouzla z jednoho prsa. Meg zřejmě vyškrábla z našich rodinných genů to nejlepší. Měla Meredithina prsa a boky, tátův úsměv. Pamatuju si, jak jsem se v prváku prohlížela před zrcadlem a připadala si v porovnání s jejím neskutečně vnadným tělem strašně nevyvinutá. Teď už po větším poprsí nijak zvlášť netoužím, ale Meg toho měla víc, co já ne. Měla taky krajkové kalhotky v horní zásuvce a vyspala se s Riverem Barkleym a několika dalšími kluky. A ještě ke všemu měla červený prius. Nemohla jsem se dočkat, až budu smět řídit. Právě jsem si udělala řidičák a věděla jsem, že Meg už se těší, až nebude jediná, co musí věčně rozvážet všechny ostatní. Věděla jsem, jak nesnáší vozit tetu Hannah zpátky do Francouzské čtvrti

Sestry_Springovy.indd 30

12.7.2019 13:36:56

Sestry Springovy

31

nebo Amy na skauta. Meg měla z nějakého důvodu pocit, že její čas je mnohem cennější než můj. A možná to byla pravda. Už rok měla střední školu za sebou, do dospělosti jí scházelo míň než mně. Znovu se pohnula, napadlo mě, jestli se jí nezdá něco ošklivého. Třeba že v Sephoře došly paletky očních stínů nebo že si ji Shia King zablokoval na Twitteru. Když si ji zablokovali všichni bývalí kamarádi z Texasu, sesypala se z toho, i když mi nikdy neprozradila, co se přesně stalo a proč se všichni postavili na Riverovu stranu. Nebo proč už nemůže vystát Shiu Kinga. Meg ho pronásledovala online. Sledovala ho od Kambodži po Mexiko, prohlédla si (ale nelajkla) všechny jeho fotky. Pokoušela se mi vykládat, jak je příšerný, jenže mně to tak nepřipadalo, viděla jsem jeho fotky z malých vesnic po celém světě. Na jedné četl v Ugandě nějaké holčičce, která se ho držela jako klíště. Měli téměř stejně hnědou pleť, holčička jen nepatrně tmavší. Byla překrásná. Meg nemohla Shiu vystát, ale fascinoval ji. Hezký, oblíbený, bohatý kluk, který přerušil vysokou a začal cestovat po světě, využil peníze ze svého svěřenského fondu a stal se aktivistou. Poznala jsem, že to Meg vyvádí z míry, ale mně se to líbilo a zapůsobilo na mě, že odsud on i jeho sestry vypadli. Vzpomínám, jak se Meg jednou ptala Meredith, jestli by vadilo, že je Shia černý, a Meredith nám pak přes hodinu vysvětlovala, že můžeme chodit, s kým chceme: s klukem, s holkou, s černochem, Asiatem nebo míšencem. Víckrát už se Meg nezeptala. Podle všeho neměla vyhraněný typ – každý kluk, kterého si přivedla domů, vypadal jinak než ten poslední. Opatrně jsem nadzvedla roh Megina polštáře a zasunula pod její spící hlavu knihu básní. Nepohnula se, jen dál chrápala a vypadala u toho krásně. Vždycky jsem si

Sestry_Springovy.indd 31

12.7.2019 13:36:57

32

A N NA T ODD

říkala, jaké má štěstí, že je tak hezká. Její měkké boky a velká prsa ve mně probouzely žárlivost, ale čím jsem byla starší, tím míň mě takové věci zajímaly. Meg byla na své tělo pyšná, i když si na ně většinu času stěžovala, protože musela nosit bytelné podprsenky a bylo to jako mít neustále na hrudi závaží. Když začala růst prsa Beth, Meg ji varovala, že ji možná budou kluci otravovat víc než třeba mě. Meredith na to řekla, že to není pravda, že kluci můžou otravovat každou holku. Nevěděla jsem, která z nich má pravdu, a ani jsem to nechtěla zjišťovat. Meg svého vzhledu rozhodně využívala. Neustále Beth radila, jak na kluky, ale Beth pokaždé jen zčervenala a zavrtěla hlavou, vůbec to nechtěla poslouchat. Meg asi věděla, o čem mluví, zvlášť proto, že jsme bydlely ve městě plném vojáků. Meg to milovala. Věčně vykládala, jak miluje chlapy v uniformách. Jako byl její přítel John… „Co se děje?“ Meg sebou trhla a vykřikla, vyděsila mě. Zmateně se rozhlédla, tmavé vlasy se jí přilepily na ústa. „Co to kruci děláš, Jo? Vylekala jsi mě.“ Přejela si rukama po obličeji a zastrčila si vlasy za uši. Zakryla jsem si ústa knihami a snažila se nesmát. „Hraju si na Santu.“ Meg se na mě usmála a sáhla pod polštář. Zatvářila se nadšeně, pamatuju si, jak mladě vypadala, když knížku vytáhla. Prohlédla si dárek, a i když to nebyly šminky, rozzářila se, dokonce vypískla a přitiskla si knížku na prsa. „Děkuju.“ Snažila jsem se zakrýt úsměv, ale Meg si toho všimla. „Nejsou to sice oční stíny, ale já věděla, že něco podnikneš, Jo.“ Líbilo se mi, že ode mě čekala, že pro své sestry něco udělám. Obvykle myslela na ostatní spíš Beth. Ale letos ne; letos jsem to byla já.

Sestry_Springovy.indd 32

12.7.2019 13:36:57

Sestry Springovy

33

Snad spolu tyhle prázdniny budeme všechny vycházet, napadlo mě. „Tak, splnila jsem letošní dobrý skutek.“ Meg obrátila oči v sloup. „Mohla sis prostě vyzvednout řidičák, abych pořád nemusela vozit Amy a Beth, to by byl lepší dárek.“ „Beth nikam nejezdí.“ „Víš, jak to myslím.“ „Ani ne.“ Zadívala jsem se na plakát jejího oblíbeného herce. Ten rok hrál skoro v každém filmu. Sledovala ho na Twitteru, a když měl na podzim přijet do New Orleans, myslela si, že se s ním seznámí. Jenže on se týden předtím zasnoubil a Meg dala lístek na seznamovací setkání někomu jinému. „Hlavně připomeň Meredith, aby tě vzala vyzvednout řidičák. Už máš zkoušky hotové sedm měsíců.“ „Meg, je sedm ráno, uklidni se. Tenhle týden jsem to Meredith připomínala třikrát. Má toho moc.“ Meg přimhouřila oči. „Čeho přesně?“ Pokrčila jsem rameny a popošla ke dveřím. Nedokázala jsem na to odpovědět, a ještě jsem chtěla rozdat tři další knížky. „Rozhodně toho dělá víc než ty, princezno,“ připomněla jsem jí. Zvedla prostředníček. „Tentokrát by sis tu knížku měla fakt přečíst.“ Když jsem se na ni naposledy otočila, měla knihu otevřenou na náhodné stránce. Doufala jsem, že ji text osloví jako mě. V poslední době jsem měla pocit, jako bych se s Meg chtěla sblížit; chtěla jsem dospět. Chtěla jsem, aby se všechny mé sestry našly ve světě umění. Zvlášť Meg. Mohla by se ztotožnit s básněmi víc než my ostatní, tím

Sestry_Springovy.indd 33

12.7.2019 13:36:57

34

A N NA T ODD

jsem si byla jistá. Některé z nich nutily toužit po lásce i mě; dokonce bych pak brala i zlomené srdce. Vydala jsem se do pokoje Beth a Amy. Vevnitř byla tma, a když jsem otevřela dveře, zavrzaly. Amy přilepila včera večer na dveře nápis VŠEM KROMĚ SPRINGOVÝCH VSTUP ZAKÁZÁN, pohádala se totiž se svou kamarádkou Tory. Amy kamarádi nikdy dlouho nevydrželi, ale když máte tři sestry, které vás mají rády, není to zas taková tragédie. My se s její panovačností musely smířit, Tory ne. Ani Sara, Penelope nebo Yulia… Amyina polovina pokoje představovala jeden velký svinčík. Byla ještě horší než můj a Megin nepořádek dohromady. Beth měla na své straně dokonale uklizeno a Amyino bordelářství ji dohánělo k šílenství, tak jednou týdně uklidila i její polovinu. Amy to vždycky jen přečkala. Amyina postel byla prázdná. Podívala jsem se k Beth, čekala jsem, že se naše nejmladší sestra bude choulit k ní na její trochu větší posteli, ale Amy nebyla ani tam. Přejela jsem prsty po hladkém černém obalu knihy, zastavila jsem se na obrázku včely. Dokonce i ta obálka byla dokonalá. Milovala jsem každou báseň uvnitř. Když jsem nadzvedla Bethin polštář, probudila se. „Co se děje?“ Zavrtěla jsem hlavou a přitiskla si prst na rty. „Nic, jen spi, promiň.“ Když jsem skončila s hrou na Santu, sešla jsem dolů do kuchyně. Potěšilo mě, že naše čtyři punčochy byly plné sladkostí a na kuchyňské lince kupodivu ležely tři dárky. Byly vyrovnané v řadě vedle prázdného koše na ovoce, který máma koupila jako dekoraci, ale odmítala do ní umístit umělé ovoce, protože jí to připadalo hloupé. Ty tři dárky zůstaly nezabalené, ale měly být od Santy. Nikdo z nás už na Santu nevěřil, ačkoli to Meredith odmí-

Sestry_Springovy.indd 34

12.7.2019 13:36:57

Sestry Springovy

35

tala vzít na vědomí. Chtěla, aby její holčičky zůstaly malé co nejdéle, což bylo dost těžké ve světě plném nenávisti, válek a křivd. Musím ovšem uznat, že když jsem se dívala na ty dárky, srdce mi poskočilo, protože mezi nimi ležela kniha. Pod skleněným zvonem, stálo na obálce fialovým písmem. Jednou jsem se zmínila, že bych si přála tenhle napůl životopisný román od jedné z mých oblíbených spisovatelek, Sylvie Plathové – jediný, který jsem od ní ještě nečetla. Meredith však mou posedlost ženou, jejíž jméno je obestřeno temnotou, nechápala. Zkrátka mě fascinovala od té doby, co jsem narazila na článek o ní na Tumblru, než mě táta přinutil smazat si profil. Přitiskla jsem si knížku na prsa. Letos se Meredith vážně trefila. Dělala, co mohla, táta byl za posledních osm let už počtvrté na Středním východě. Bylo toho na ni moc, dělat dva rodiče místo jednoho. Bohatě stačilo dělat matku čtyřem dospívajícím dcerám. Opatrně jsem se dotkla ženské siluety na obálce. Byla nádherná; sevřelo se mi hrdlo. Tohle se mnou dokázaly udělat jedině knížky. Přála jsem si napsat skvělý román, i když jsem psala spíš krátké postřehy. Chtěla jsem pracovat pro časopis Vice nebo dokonce New York Times. A kdo ví? Jestli se dokážu dostat z tohohle armádního města, dokážu cokoli. Pro Meg tu byla kosmetická taštička na další šminky, pro Beth kuchařka, což byl ovšem spíš dárek pro mámu, protože to znamenalo, že se Beth zase o krok přiblíží k tomu, že bude všem dělat služku. Beth v našem domě dělala doslova všechno a jen zřídkakdy jí někdo za tu službu poděkoval. Zkrátka jsme její tiché uklízení braly jako samozřejmost – sbírala Meginy šminky, moje ponožky nosila do špíny, pak nám všem prala oblečení.

Sestry_Springovy.indd 35

12.7.2019 13:36:57