PABLO PICASSO VÁŠEŇ A VINA PASSION AND GUILT
LA SUITE VOLLARD 1930 - 1937
Picasso - katalog - vnitrni strany - final.indd 3
13.08.2018 21:09:59
OBSAH / CONTENTS
6-7
18 - 101
Pablo Picasso Vášeň a vina – La Suite Vollard Jiří Pospíšil, Předseda správní rady Musea Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových Pablo Picasso Passion and Guilt – La Suite Vollard Jiří Pospíšil, Chairman of the Board of Directors of Museum Kampa – The Jan and Meda Mládek Foundation
Picasso. Suite Vollard Fernando Castro Borrego, Kurátor výstavy Picasso. Suite Vollard Fernando Castro Borrego, Curator of the exhibition
8-9
Katalog / Catalogue
Picassův deník Marcela Tosal, Prezidentka SpainArt, Společnost na podporu španělského umění a kulturní spolupráci Picasso’s Diary Marcela Tosal, President of SpainArt, Association for the Promotion of Spanish Art and Cultural Cooperation
210 - 215
102 - 209 Poznámky / Endnotes
216 - 219 Curriculum vitae Pablo Picasso
10 - 17 Dekáda slávy Martina Vítková, Kurátorka Musea Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových Decade of Glory Martina Vítková, Curator of Museum Kampa – The Jan and Meda Mládek Foundation
Picasso - katalog - vnitrni strany - final.indd 5
13.08.2018 21:10:00
PABLO PICASSO VÁŠEŇ A VINA LA SUITE VOLLARD JIŘÍ POSPÍŠIL Předseda správní rady Musea Kampa Nadace Jana a Medy Mládkových
mu společnost dělali psi, kočky, ptáci, opička a koza Esmeralda. V Boisgeloup byl jeho společníkem pyrenejský horský pes Bob, posledními léty života ho doprovázel jezevčík Lump. Ale kromě toho vlastnil také několik teriérů, pudlů, boxerů, německého ovčáka a afghánské chrty. Na mnoha dobových fotografiích zahlédneme Picassa, jeho ženu Olgu nebo Gertrudu Steinovou skrze objektiv Sira Cecila Beatona, jehož výstavu připravilo letos Museum Kampa. Představení mistrovského cyklu nejvlivnějších grafických listů na světě vytváří zajímavý kontrapunkt k surrealistickému dílu předválečných let Emila Filly, které jsme vystavovali v loňském roce. V předkládání nejzajímavějších kolekcí historie umění 20. století, jež dosud nebyly v Praze vystaveny, vidím inspirativní a smysluplnou cestu pro současné Museum Kampa.
Unikátní kolekce grafických listů La Suite Vollard ze sbírek Musea Reina Sophia v Madridu je poprvé v Čechách kompletně vystavena v Museu Kampa. S potěšením uvádíme pro českého diváka legendární cyklus mladšího současníka Františka Kupky, Pabla Picassa, který se mimo jiné ve svém raném sochařském díle dostal na podobné pozice jako Otto Gutfreund, další perla ze sbírek našeho musea. Na počátku své kariéry Picasso zažil pohyblivý svátek, jak jiskřivý pobyt v Paříži v první čtvrtině 20. století nazval Ernest Hemingway. Potkával zde Scotta Fitzgeralda a pravidelně docházel o sobotách do salonu americké spisovatelky Gertrudy Steinové. Stovku grafik pro přítele a obchodníka s obrazy Ambroise Vollarda vytvořil Picasso v ateliéru na zámku Boisgeloup v Normandii během třicátých let. Pablo Picasso, v němž lidé už téměř století vidí superhvězdu i monstrum, měl stejně jako Meda Mládková rád zvířata. V ateliéru na Bateau-Lavoir choval v šuplíku bílou myšku, v bytech a zámcích
6
Picasso - katalog - vnitrni strany - final.indd 6
13.08.2018 21:10:00
nalezneme v sochařském ateliéru. Picasso se loučí se světem, vydal svou čtyřdílnou knihu The Palace of Minos at Knossos. v němž rozjímání již nebylo možné. Ztichlý prostor sochařského Toto dílo je ilustrované fotografiemi archeologických pozůstatků ateliéru předznamenal konec jedné epochy. ze slavné stavby a nástěnných maleb, jež byly v tomto paláci nalezeny. Mezi barevnými freskami inspirovanými přírodou vynikal rozměrný výjev býčího zápasu, na kterém sportovec přeskakuje býka nadživotních rozměrů, který má řadu výrazných deformací, díky nimž se podobá obrazům zvířat, jaké maloval Picasso ve dvacátých letech. Picassa jistě přitahovaly takové obrazy, zejména pokud zahrnovaly býčí zápasy. Také se ale jednalo o to, že palác obýval netvor, který byl plodem zakázané lásky, s hlavou býka a lidským tělem, o jehož osamělém běsnění zpívali staří básníci.
MÝTUS O MINOTAUROVI: HLUK A BĚSNĚNÍ
Příběh o Minotaurovi je součástí ságy z krétské mytologie, v níž figuruje také řada dalších souvisejících postav: Mínos, Pásifaé, Théseus, Ariadna, Daidalos a Íkaros. Příběh o Minotaurovi se stal velmi známým díky textům slavných básníků Hésioda a Homéra. Poté se příběhu začal věnovat i Ovidius. Začátkem 20. století se však objevily i archeologické pozůstatky, které vědecky potvrdily obsah mytografických prací řeckých a římských básníků. V té době se rozšířily archeologické nálezy z paláce Knóssos. Christian Zervos, autor prvního catalogue raisonné díla Picassa (je to důležitá shoda okolností), vydal v roce 1926 v časopise Cahiers d’Art fotografie z výkopů na Krétě, jež prováděl anglický archeolog Arthur Evans. Odhalovaly se tak podrobnosti o civilizaci, jejíž původ se datuje až do let 2000–1700 př. n. l. Zmiňované fotografie vzbudily mezi milovníky umění i evropskými umělci veliký zájem. V té době již byli zvyklí si všímat schematického uspořádání jednoduchých barev a oceňovat je, a to zejména díky různým směrům avantgardy. Estetický dopad odhalení archeologických nálezů z krétské civilizace se neprojevil ihned, protože ačkoli výkop začal v roce 1900, estetický vliv výjevů minojského umění začal působit až později, v roce 1921, kdy Arthur Evans
Minotaurus byl totiž plodem nevěry Pasífaé, manželky krétského krále Mínoa, s býkem, kterého králi poslal bůh Poseidon jako dar. Mínós Poseidona rozzlobil, když odmítl býka obětovat, jak to dostal od boha rozkazem. Vládce moří proto jako trest za neposlušnost způsobil, aby se Pasífaé do zvířete zamilovala. Zároveň se postaral, že Daidalos postavil dřevěnou krávu, do které si Pasífaé vlezla, aby se mohla s býkem spářit.28 Plodem lásky mezi Pasífaé a býkem byl netvor s lidským tělem a býčí hlavou, jehož potom Mínós potupně ukryl před zraky svých poddaných v Labyrintu. Byl to spletitý palác a vězení v jednom, který mu vytvořil vynalézavý Daidalos. Netvor v něm každých devět let (podle jiných mytografů každý rok) přijal za oběť sedm dívek a sedm chlapců, jež posílali z Athén jako poválečný tribut. Oběti se pak opakovaly, dokud do labyrintu nevstoupil syn athénského krále Théseus, který se uvězněnému netvorovi postavil, zabil jej, a ukončil tak ponižující a krutý útisk athénského lidu. Picasso se rovněž cítil jako netvor uzamčený ve vlastním domě, když vedl svůj neuspokojivý měšťanský život; přisvojil si tak myšlenku, že jeho existence se podobá uvěznění v labyrintu, z nějž nelze utéci. Je dobře známo, že o svém nešťastném manželství říkal svým přátelům: „Zažil jsem nejhorší období svého života.“ Z labyrintu si tak vystavěl scénář, v němž hrály hlavní roli protikladné situace, jež v té době prožíval: žárlivost Olgy a láska Marie‑Thérèse.
46
Picasso - katalog - vnitrni strany - final.indd 46
13.08.2018 21:10:01
progress. The cubists introduced fragments of this reality, perishable and vertiginous, like the newspaper clippings in collages. Picasso reflected this feeling of dizziness in many of his works from the cubist period. Now there are only bodies of a man and a woman on the scene, embodied by the sculptor and the model, observing their outlined picture in the silence of the studio. The artist restinf after work makes us think upon an imaginary uchronia, like the one postulated by Winckelmann, but in a different manner, and in a different political context. It is a dream where the aesthetic ideal fulfils the function of emancipation which, according to Picasso, gives meaning to the exercise of art. The peaceful contemplation of beauty prevails over action and effort. This is the turn that Picasso gives to the aesthetics of classicism. Both in love and in art, there is suffering, anxiety, sacrifice, and it is only at the moment of contemplation when man frees himself from those ulcers. The “noble simplicity and quiet grandeur” can only be predicated on a life of fulfilment which a work of art would be a symbolic expression. Then serenity is not disturbed by anything. Yet this is nothing more than a desideratum. The naked and leaning bodies on the bed affirm the perfect identity of love and beauty. It had been already said by André Breton: there is no substantial difference between making love, writing poetry, or painting. The nakedness of the bodies and calm gaze the lovers project on the finished work of art become a melancholic meditation on the impossibility of such experience in the modern world. In modern art, serenity is simple (geometric abstraction, minimalism, pure art), yet it lacks nobility. In fact, there cannot be nobility where the values of a democratic society exclude heroism. The heroism and sacrifice of an ascetic life are categories which are incompatible with the scenes charged with hedonism taking place in the sculptor’s studio. They do not fit into the orgies featuring the Minotaur. It could be said that the leap from this serenity without nobility to the violent scenes indicating, like in a crescendo, the dramatic tone of the last third of the story, is not so abrupt, although it may seem like that. With the bourgeois intimacy being the starting point, it is not surprising that the target was Guernica. From self-absorption to a disaster, this could be the title of the tragedy that has been represented since World War II. The aesthetics of classicism existed
in the twenties and thirties of the previous century, and under the claim of retour à l’ordre, calm precedes a storm, i.e. peace leads to guilt. This is what the prophetic dimension of the story consists in, starting with the sculptor in his studio dedicated to aesthetic contemplation, and ending with the lamentation of Guernica. The entrance of the monster to the story changes everything. The selfabsorption yields to lust and violence. There is no dialectical mediation. It is a dramatic effect presented in theatrical terms. The serenity and the peace may not last any more. And immediately, the great question that no artist of the 20th century dared to imagine: How to address the persistence of the ideal of the beautiful in the contemporary world? In the Sculptor’s Studio, Picasso made his subject out of nostalgia. Although the scenes of the Minotaur can be those that contain a prophetic message, in a dystopic sense, the truth is that the warning of a disaster can be found in the sculptor’s studio. Picasso says goodbye to the world where contemplation was not possible any more. The end of an era announced itself in the silent space of the sculptor’s studio.
THE MYTH OF THE MINOTAUR: THE SOUND AND THE FURY The story of the Minotaur is a mytheme of the Cretan saga in which there are also other interrelated characters: Minos, Pasiphae, Theseus, Ariadne, Daedalus and Icarus. The history of the Minotaur was well known thanks to the texts of the poets Hesiod and Homer. before it was addressed by Ovid. Nonetheless, at the beginning of the 20th century, an
47
Picasso - katalog - vnitrni strany - final.indd 47
13.08.2018 21:10:01
Není náhoda, že první významnější výskyty Minotaura v Picassově tvorbě se začaly objevovat po roce 1927, kdy do života umělce vstoupila Marie‑Thérèse Walterová. Zde je třeba zmínit dílo z roku 1928, Běžící Minotaurus (MNAM), kde je již patrné ztvárnění obrazu netvora. Nicméně v jeho ikonografii si tato postava získává na důležitosti od roku 1933, kdy nahrazuje smutného Harlekýna, jeho alter ego z mládí, který se vyskytoval v jeho díle z modrého a růžového období. Přechod z mládí ke zralosti až ke stáří popsal Picasso následujícím způsobem: Mládí je idealistické; stáří je prostopášné. Z tohoto vývoje učinil jeden z ústředních námětů svého díla a naložil s ním alegoricky, způsobem, který nemá v současném výtvarném umění obdoby. Časová osa úpadku v jeho průběhu byla dříve námětem také pro Rembrandta, jednoho z jeho idolů. Právě z tohoto důvodu, stejně jako kvůli své mimořádné grafické tvorbě, je jediným malířem, který se zařadil mezi osobnosti Suite Vollard. Minotaurus a Labyrint jsou podle Ranka součástí velkého cyklu na téma „představy nesmrtelnosti“, která pochází už z mezopotámské astrologie a kultu mrtvých ve starém Egyptě. I tam existoval slavný labyrint, ještě starší než ten krétský, který na svých cestách navštívili Herodotos i Strabón.
to díval i viktoriánský malíř Watts, který jej ztvárnil, jak odpočívá na terase svého paláce. Jorge Luis Borges jej také polidštil v temné povídce Asterionův dům z knihy Zrcadlo a maska, kde Minotaurus nezaujatě a nelítostně popisuje svůj smutný život v paláci, kde jej zavřel jeho otec. Minotaurus necítí v Borgesově povídce žádnou vinu. V Picassově ztvárnění vyvolává Minotaurus u diváků strach a lítost poté, co jej Théseus podřízne, což jsou podle Aristotela definující vlastnosti řecké tragédie. Pro Borgese však není konec netvora nic tragického, naopak bychom v jeho řádcích mohli vnímat šťastný konec; to strach ani lítost samozřejmě nevzbuzuje. Jak jsme si předvedli, když sochař panoval ve své dílně, převládala zde nečinnost, klid, mír a ticho. Ale když sochaře z dílny vyhnal Minotaurus, vstoupil do ní hluk, vztek a pohrdání zákonem. Picasso naopak nejde netvorovi na ruku. Minotaurus se chová jako násilný a nemilosrdný herec. Občas je jen sám se svou obětí, ale jindy vystupuje před publikem jako exhibicionista. A ačkoli víme, že v mýtech Minotaurus spáchal svoje zločiny beze svědků, v neproniknutelných zákoutích labyrintu, jeho trest bylo podle Picassa třeba slavit veřejně, stejně jako rituální poprava býka na náměstí. S výjimkou jedné grafiky, kterou věnoval svému příteli Éluardovi, zbylé dva konce se odehrávají před zraky veřejnosti. Z toho plyne i politický rozměr celého dramatu. V zakončení, jež Picasso zvolil pro Suite Vollard, netvor umírá na jevišti. Ženský sbor zde sleduje jeho utrpení za zídkou, která připomíná výjev z býčí arény; až by se mohlo jednat o výjev z býčích zápasů. Tento vztah k veřejnosti se objevuje také na některých Černých malbách od Goyi, což byl umělec, jehož Picasso hluboce obdivoval. Jedná se o noční výjev, kde obrovský kozel stojí před shromážděním žen, jež upadly do transu. Dílo nese název Čarodějnický sabat nebo také Velký Kozel.
Zatímco egyptské náboženství je prosycené bohy zvířecího vzhledu, případně míšenci lidí a zvířat, Kréťané měli k zookratickým kultům Egypta hluboký odpor. Proto Minotaura, plod lásky mezi býkem a Pásifaé, nakonec zavraždil řecký hrdina. Byl to způsob, jak vyjádřit odstup od egyptské kultury, který si zachovávali i staří Řekové, a způsob, jak upevnit antropocentrické principy této kultury. Podle Ranka tak Kréta učinila první krok k polidštěnému náboženství, podobnému tomu, které se rozvinulo v Řecku. Někteří božští hrdinové v tomto případě mezi svoje slovutné činy počítali, že zabili zvířecí míšence, jako například Sfingu v případě Oidipa Picassův Minotaurus, stejně jako kozel z Goyova obrazu, se zdá být nebo Hydru v případě Herkula.29 Ve skutečnosti je ale Minotaurus polidštěný: Sedí na zadních a svírá nůž. Tak jej ztvárnil Picasso na navzdory své býčí hlavě polidšťovanou postavou v umění. Tak se na titulní stránce stejnojmenné revue. Nevíme, zda je jeho nůž zbraň,
48
Picasso - katalog - vnitrni strany - final.indd 48
13.08.2018 21:10:01
archaeological piece of evidence emerges, constituting a complementary scientific confirmation of the mythographic contents elaborated by Greek and Roman poets. It was then when the archaeological findings of the Palace of Knossos became known. In 1926 Christian Zervos, the author of the first catalogue raisonné of Picasso’s work (this coincidence is relevant) published photographic images in the Cahiers d’Art magazine of the excavations that had been carried out in Crete by the English archaeologist Arthur Evans, illuminating the remains of a civilization dating back to 2000-1700 BC. Those images aroused great interest among lovers of art and European artists whose eyes were already used to appreciate, thanks to the avant-garde movements, a kind of schematic figuration of plain colours. The aesthetic effect produced by the discovery of these archaeological rests of the Cretan civilization was not immediate, since although the excavation works began in 1900, the aesthetic influence of the images of Minoan art on European art manifested itself later, in 1921, when Arthur Evans published his books The Palace of Minos in 4 volumes, a work illustrated by photographs of architectural remains of the palace construction and of the pictorial decoration of its rooms. Among its frescoes of brilliant colours and inspired by naturalism, a huge tauromachy stood out, where an athlete was jumping on a bull of hypertrophied anatomy, resembling with its expressive deformations the drawings of animals Picasso made in the 1920’s. Picasso must have felt attracted by such images, especially by the tauromachies, but also because in that palace, there lived a monster, a fruit of forbidden passions that had a bull’s head and human body, and whose solitary rages were sung by poets.
love between Pasiphae and the bull was a monstrous being with a human body and a bull’s head that Minos, embarrassed, hid from the sight of his subjects, locking it up in the Labyrinth, a palace-prison built by Daedalus ex professo so that every nine years (according to other mythographers, every year), the monster could consume the sacrifice of seven boys and girls sent by Athene as a war tribute. The sacrifice was repeated until Theseus, son of the Athenian king, challenged the monster in its den, killed it, and so put an end to such a humiliating and cruel disgrace for the people of Athens. Picasso also was feeling like a monster locked up at home, leading a bourgeois life he did not like; he therefore assumed the idea that his existence was of someone condemned to live in a labyrinth from which he could not escape. The famous phrase he would tell his friends referring to his stormy marriage was: “I have spent the worst time of my life”. Like this he transformed the labyrinth into a setting where he staged the antithetical circumstances he was going through: Olga’s jealousy and the love of Marie-Thérèse. It was not by chance that the first really meaningful apparitions of the Minotaur are only present in Picasso’s work after 1927, the year when Marie-Thérèse Walter entered the life of the artist. We should cite a work from 1928, Running Minotaur (MNAM), where a characteristic of the image of the monster appears. Yet it is only from 1933 that this character will gain importance in his iconography, finishing with replacing Harlequin the melancholic alter ego of his youth, who appeared in his works of the blue and rose periods. The leap from youth to maturity and old age was described by Picasso as follows: when young, idealist, when old, libertine. From this development, he made one of the central themes of his painting, and gave it an allegorical treatment without parallel in contemporary art. The diachronic axis of decadence had already been treated before him by Rembrandt, one of his idols, who, for this reason as well as for the extraordinary quality of his graphic work, is the only painter who belongs to the actors’ cast of the Vollard Suite.
In fact, the Minotaur was a child of the adulterous passions of Pasiphae, the wife of the Cretan king Minos, with a bull that had been sent to the latter as a gift by the god Poseidon. As Minos had awakened the rage of Poseidon, refusing to sacrifice the bull as the god had ordered him, the god of the seas, as a punishment for such insolent behaviour, made Pasiphae, Minos’ wife, fell in love with an animal, charging at the same time the witty Daedalus to build a wooden cow so that Pasiphae would The Minotaur and the Labyrinth belong to, according to Rank, a vast enter it and so mate the bull with which she fell in love.27 The fruit of this cycle on the “idea of immortality” of which the origin dates back to
49
Picasso - katalog - vnitrni strany - final.indd 49
13.08.2018 21:10:01
kterou používal k zabíjení svých obětí, nebo ten, jímž Théseus uvolnění však nemá dlouhého trvání, protože o dva dny později, 18. června, znovu vidíme, jak Minotaurus společně se sochařem ukončil jeho život. popíjejí během orgie se dvěma ženami. Tentýž den pak Minotaurus Cyklus Minotaura se odehrává mezi 17. a 30. květnem 1933. hladí nahou ženu, která spokojeně spí. Poté, co se účastní násilných Neobjevuje se tak často jako sochař (šestnáct listů z celkové a voyeurských scén a špehuje nahé ženy ve spánku, přichází čtyři stovky), ale hovoří mnohem hlasitěji a obrazy s ním jsou více grafické listy, kde vidíme, že je Minotaurus slepý (Slepý Minotaurus určující, protože se na nich odehrává dramatický vývoj. vedený dívkou nocí, listopad 1934). První navíc obsahuje ještě další obraz v levém horním rohu, který je citací jiného obrazu Námět Minotaura a ženy už Picasso zpracovával pět let před tím, vytvořeného stejným umělcem 25. prosince 1931. Tento obraz než jej zařadil do cyklu Suite Vollard. V roce 1927 vytvořil dílo ukazuje Maratovu smrt. Kritikové tento obraz považují za narážku Minotaurus a spící žena, a tím i zahájil svou grafickou tvorbu. na strach z pomsty jeho manželky Olgy, která už patrně věděla V témže roce poznal Marii‑Thérèse Walterovou. o vztahu svého muže s mladou Marií‑Thérèse. Čtyři desky, které Minotaurus není vždy jen násilník. V některých výjevech působí ukazují Minotaurovu slepotu, se tedy odkazují na příčinu (zločin) klidně a odpočatě po milování, zatímco na jiných vystupuje jako a oznamují trest (slepotu a bloudění). voyeur, který hanobí nahé tělo ženy svým pohledem. Příklady Později, v roce 1935, vznikla grafika Minotauromaquia na desce jsou Minotaurus a žena za závěsem nebo Minotaurus hladící větších rozměrů (49,8 x 59 x 69,3), která umělci zabrala téměř měsíc nahou ženu. práce, šest pokusných tisků a následných oprav. Tato grafika je Série s Minotaurem začíná 17. května 1933, kdy sochař odpočívá zcela výjimečná a svým tragickým vyzněním je určitou předzvěstí společně s nahou Marií‑Thérèse. Vrcholu dosahuje s dílem alegorického obrazu Guernica, nicméně Picasso ji do cyklu Suite Bakchická scéna s Minotaurem (18. května 1933). Téhož dne Vollard nezahrnul, ačkoli tam patří. Figuruje na ní Marie‑Thérèse vyryl další dva obrazy. Na prvním z nich Minotaurus hladí ženu oblečená jako toreadorka, stejně jako na dřívější grafice, a ohlašuje a hudební doprovod jim zajišťuje flétnista, zatímco modelka za svoje těhotenství, zatímco na ni rohy zuřivě útočí obrovský býk. ním poněkud zmateně pozoruje, co se děje, a sochař se vyklání Picasso věděl, že je Marie‑Thérèse těhotná, protože mu to sdělila z okna s vážným a ustaraným výrazem. Na druhém už není žena 24. prosince 1934, v předvečer Vánoc. Umělec – slovy samotné předmětem touhy, naopak pozoruje spícího násilníka. Minotaurus Marie‑Thérèse – „si v tu chvíli klekl a se slzami v očích mi řekl, že 30 se posléze probouzí a odehrávají se scény se stále více explicitním je to nejšťastnější den jeho života“. Dítě se narodilo 5. září 1935 sexuálním obsahem. Dne 23. května 1933 útočí na Amazonku a pak a grafický list Minotauromaquia vytvářel Picasso mezi 23. březnem 26. května padne raněný v býčí aréně. O tři dny později, 29. května, a 3. květnem téhož roku, tedy čtyři měsíce před narozením dcery. jej skolí Théseus na místě, jež také vypadá jako býčí aréna. 30. Jediný srozumitelný důvod k přítomnosti tohoto obrazu v díle pokračuje jeho utrpení a slituje se nad ním jedna žena. 16. června Minotauromaquia a ve čtyřech verzích obrazu slepého Minotaura, se odehrává další scéna, jež má za cíl snížit dramatické napětí které uzavírají Suite Vollard, je, že umělec stvořil symbolický obraz a v níž Minotaurus odpočívá společně s nahou ženou. Květinový Marie‑Thérèse jako malé dívky, aby zdůraznil čistotu a nevinnost vzorek na závěsu z mušelínu do příběhu vnáší lyrický tón. Toto své milenky. A jelikož tak Minotaurus získal určitou čistotu, měl i způsob, jak se zachránit. Stejným způsobem dokáže v křesťanství
50
Picasso - katalog - vnitrni strany - final.indd 50
13.08.2018 21:10:01
Mesopotamian astrology and the cult of the dead held in ancient Egypt, buffoon. Sometimes he is alone with his victim, but otherwise he acts where there was, for sure, a famous labyrinth, existing before the one in like an exhibitionist before the public. And although we know that the Crete, whose ruins Herodotus and Strabo visited in their journeys. Minotaur from the myth perpetrated his crimes with no witnesses, in the impregnable rooms of the Labyrinth, according to Picasso, his Although in Egyptian religion, there are plenty of gods with an animal punishment had to take place in public, like the ritual of executing a bull appearance or an appearance of a hybrid of animal and man, the Cretans in a bull ring. Except for one etching that he gave to his friend Éluard, manifested their distaste for the zoocratic nature of those Egyptian cults, the other two endings take place in the presence of the public. Here is and the Minotaur, the illegitimate son of the love of a bull and Pasiphae, the political dimension of the drama. In the ending chosen by Picasso the wife of Minos, the most legendary of their kings, was murdered by to conclude the Vollard Suite, the monster dies on a stage. A choir of a Hellenic hero. It was a way of manifesting the distance from Egyptian women observes his agony behind a barrier resembling those in the culture undertaken by the ancient Greeks, contributing in this way to bull rings; in a way that one could think it is a bullfighting scene. This forge the anthropocentric principles of their culture. According to Rank, relationship with the public also appears in some of the Black Paintings with this, Crete took the first step towards a more humanized religion by Goya, the artist for whom Picasso felt absolute admiration. See like the one that would develop in Greece, with some of its heroes a night scene where a giant he-goat leads a conclave of women who including their deeds the killing of some hybrid animals like Oedipus who have fallen into a trance. The name of the work is Witches‘ Sabbath or killed the Sphinx and Hercules the Hydra.28 Yet in reality, the Minotaur, The Great He-Goat. despite his bull’s head, was a humanized character in art. This is how he was perceived by the Victorian painter Watts, representing him peeping The Minotaur by Picasso, just like the he-goat from the witches’ sabbath out from the rooftop of his palace. Jorge Luis Borges made him more by Goya, appears humanized: it squats on its hind legs holding a knife. human, too, in a rather sinister story, The House of Asterion, included in This is how Picasso represents him on the cover of the first number of his book The Aleph, and where the Minotaur describes with indifference the magazine of the same name. We do not know whether the knife he and without resentment his sad life in the palace where his father had holds is a weapon he used to sacrifice his victims, or the one held by locked him up. The Minotaur has no sense of guilt in Borges’ story. Theseus to kill him. On the contrary, Picasso’s version, where the Minotaur’s throat is slit by Theseus, arouses feelings of pity and concern among the public, The cycle of the Minotaur covers the period from 17th to 30th May 1933. It attributes defining the sense of Greek tragedy according to Aristotle. For does not appear so often as the sculptor (seventeen sheets from a total Borges though the monster’s ending is not tragic, it could almost be said, of one hundred), but they are more outrageous and decisive as they make in his own words, that it is a happy ending; for it does not produce fear the dramatic action move forward. and it does not inspire pity either. The subject of the Minotaur and the woman was treated by Picasso five As we have seen, when the sculptor ruled in his studio, it was inaction years before he undertook the Vollard Suite. In 1927, he painted Minotaur that prevailed, calm, peace, and silence. Yet when the sculptor is thrown and Sleeping Woman, commencing his production as an etcher at the out from his studio by the Minotaur, it is noise, fury, and disregard for same time. It is also the year in which he knew Marie-Thérèse Walter. the law that will impose themselves. By contrast, Picasso does not pardon the monster. The Minotaur behaves like a violent and ruthless
51
Picasso - katalog - vnitrni strany - final.indd 51
13.08.2018 21:10:01
Pablo Picasso, Minotauromaquia / Minotauromachy, 1935 lept a rytina na papíře / etching and scraping on paper 498 x 693 mm Museum Picasso, Barcelona / Picasso Museum, Barcelona
posloužit jako přímluva za duše lidí čistota panny. Jedině ona to dokáže. Jedná se o alegorii na odčinění viny a vykoupení, jejíž křesťanský rozměr není možné zcela zanedbat, protože je součástí umělcovy katolické výchovy.
Freud. Je vhodné interpretovat symboliku tohoto návratu ve dvou smyslech, v souvislosti s jednotlivcem i s druhem. Je to poněkud ambivalentní symbol. Lze říci, že to, co se navrací do Picassova života s příchodem Marie‑Thérèse Walterové, je erotická vášeň. Rozkoš v tomto případě přináší osvobození od utrpení, které mu S příchodem Minotaura se vrací potlačované. Hovořím o konceptu způsobovalo konfliktní manželství s Olgou Chochlovou, s níž se stále návratu potlačovaného ve smyslu, jakým by se vyjádřil Sigmund
52
Picasso - katalog - vnitrni strany - final.indd 52
13.08.2018 21:10:01
Francisco de Goya, El Aquelare, 1819-1823 olej na omítce přemístěný na plátno / oil painting on plaster transferred to canvas 1400 x 4380 mm Museum Prado, Madrid / Prado Museum, Madrid
The Minotaur does not always behave in a violent manner. Nonetheless, there are some scenes in which it appears calmed down, relaxed after making love, and in others, he seems a voyeur that profanes the naked body of the woman with his gaze. See Minotaur and Woman behind a Curtain, or the scene entitled Minotaur Caressing a Naked Woman. The sequence of the Minotaur starts on 17th May 1933, with the sculptor resting next to the naked Marie-Thérèse. The ultimate paroxysm is achieved with the Bacchic Scene with Minotaur (18 May). On the same day, he etches two other scenes, in the first one, the Minotaur is caressing a woman while a flute player provides a musical accompaniment for the scene. The model that can be found behind the musician contemplates what is going on with a certain bewilderment, and the sculptor is looking through the window with a serious and worried expression in his face. In the second one, the woman is not an object of desire any more, and it is she who observes her rapist while he sleeps. Then the Minotaur wakes up and the scenes with even more explicit sexual content follow each other. On 23rd May 1933, he attacks an Amazon woman before he is wounded on 26th May in a bull
ring. Three days later, on May 29th, we can see him being finished off by Theseus in what resembles a bull ring. On May 30th, his agony continues, and one woman takes pity on him. On 16th June, there is another scene that serves to diminish the dramatic tension, and we can see the Minotaur resting with a naked woman. The etching of flowers on the muslin curtain introduces a lyrical touch to the story. This relaxation lasts for a short time, as a few days later, on June 18th, we can see the Minotaur again with the sculptor drinking in an orgy with two women. And on this very day, the Minotaur caresses a naked woman sleeping peacefully. The scenes of rapes and voyeurism, spying on naked women when they sleep, are followed by four etchings where we can see a blind Minotaur (Blind Minotaur Led by a Little Girl in the Night, November 1934). The first one contains an additional image in the left upper part of the sheet that becomes a reference to a picture painted by the artist on 25th December 1931. That picture represents the death of Marat. In this picture, the critics saw an allusion to the longing for a revenge of his wife, Olga, who might have been aware of the relationship that her husband maintained with the young Marie-Thérèse. Therefore, the series of the four sheets representing
53
Picasso - katalog - vnitrni strany - final.indd 53
13.08.2018 21:10:02
nerozešel. Tento návrat také znamená nevyhnutelné splácení dluhu, který pramení z výčitek svědomí a pocitů provinilosti. Pokud však tuto myšlenku interpretujeme z kulturního hlediska, lze říci, že se také navrací mýtus se všemi svými tragickými následky; navenek vyráží příroda ve vší své divokosti i bestialitě a protrhává hráz civilizací. Je zde třeba zmínit jako důležitý fakt, že v té době se již Evropou začaly šířit totalitní režimy. Násilí a přitažlivost smrti zapustily kořeny v politickém panoramatu Evropy. Chování všech postav nemůže být tím pádem vykládáno jen v kontextu života umělce (a jeho vztahu s Marií‑Thérèse Walterovou), ale také je třeba vnímat souvislosti se vzestupem fašismu a toho, co mělo přijít. V prvním případě psychoanalytické interpretace zcela jistě hovoříme o znovuobjevení sexuality po boku mladé ženy, Marie‑Thérèse Walterové; a ve druhém případě je třeba vidět, stejně jako někteří kritici, souvislost mezi příchodem Minotaura a některými epizodami na politické scéně bouřlivého období třicátých let, kdy se schylovalo ke druhé světové válce a dalším událostem, jako byl holocaust a použití atomové bomby. Picasso se vždy bránil historicko-politické interpretaci svého díla. Argumentoval z antropologického hlediska, že neměl v úmyslu explicitně kritizovat fašismus, ale „temnotu a brutalitu“.31 Je však jisté, že příběh Thésea a Minotaura se odehrává na úrovni mytologie a antropologie, a proto se znovu opakuje. Tak tomu přeci bylo od začátku lidských dějin a bude až do našeho vyhynutí. Je to mýtus, který naráží na samotnou lidskou podstatu podle fylogenetické analýzy, ačkoli dáváme postavám jména. Picasso se svěřil Françoise Gilotové, co v jeho provedení představuje smrt Minotaura rukou Thésea: Théseus byl údajně vyslán, aby zabil Minotaura, ale ve skutečnosti se jedná jen o další z mnoha soubojů. Souboj probíhal každou neděli: Přijel mladík z kontinentálního Řecka, a když zabil Minotaura, všechny ženy se radovaly, zejména stařenky. Minotaurus zahrnuje svoje ženy přízní, ale ovládne je pomocí strachu. Ženy proto s radostí sledují jeho smrt.32
Je tak zcela jasné, že kromě autobiografických odkazů vypovídajících o Picassově lásce k Marie‑Thérèse Walterové má
tento symbol i alegorický i univerzální význam, souvisí s lidskou podstatou a má tragický osud. Brassaï, po dlouhých rozhovorech s umělcem, prohlásil následující: „Picassovi se na Minotaurovi líbila jeho lidská stránka, možná až příliš lidská.“33 A María Zambrano dodávala: „Lidské, zcela lidské, Picassovo umění se vyhýbá božskému a noří se do smrti.“34 Pravdivost obrazů Suite Vollard radikálním způsobem zpochybňuje historii a poodhaluje neměnnou, možná i nenapravitelnou podstatu člověka: Netvor, jehož si v sobě lidé nosí, se jmenuje Minotaurus. Nicméně i když připustíme proces identifikace Picassa s Minotaurem, nesmíme opomínat, že symbolismus netvora zahrnuje i negativní aspekt, s nímž se umělec ztotožňovat nechtěl. Například spojení s brutalitou války, kterou ohlašoval vzestup totalitních režimů. Proto není vhodné se na tuto otázku dívat příliš jednostranně. Symbolismus Minotaura je tedy dvouznačný. V některých výjevech s býčími zápasy v jedné části Suite Vollard s názvem Bitva lásky se projevuje násilí. Je to stále se opakující téma: Býk, který nabírá ženu na rohy. Hrubá síla se vždy projevuje proti ženě, která nemá šanci se bránit. Sadismus se také projevuje ve sféře zvířecí říše, například když býk nabírá na rohy koně. Jsme také svědky násilných výjevů v sochařově dílně, který je sleduje, zatímco spočívá se svou milenkou na posteli. Předmětem pozorování již není umění, ale život. Na obrazu č. 48 vidíme scénu ve scéně. Jedná se o bakchanálie, do nichž vnikne rozzuřený býk. V následující scéně vidíme souboj mezi býkem a koněm. Tyto obrazy tvoří skupinky v číslech 48 až 50 a znovu se opakují na pozici 54, kde dvojice sleduje, jak bojují žárliví býci. Scény se pohybují v přísném rozdělení na dvě stránky, lidskou (sochař a modelka) na jedné, a proti ní zvířecí (koně, býci atd.). V hloubi nejsou oddělené, ale ve správné perspektivě vzniká symbolická rovnost. Ve scénách, které zobrazují smrt Minotaura, stojí v pozadí chór za plotem, který se podobá okraji býčí arény. První skupina obrazů se odehrává v intimitě dílny, zatímco výjevy se smrtí Minotaura, se dějí ve veřejném prostoru. Veřejný prostor se nevylučuje s autobiografickou interpretací, protože
54
Picasso - katalog - vnitrni strany - final.indd 54
13.08.2018 21:10:02
the blindness of the Minotaur starts quoting the lawsuit (the crime) and he had not still separated. This return inevitably includes paying a penalty, announcing the punishment (blindness and vagrancy). which is nothing else than bad consciousness and the feeling of guilt. Yet if we interpret this idea from a cultural perspective, we could say that Then in 1935, he etches Minotauromachy, a sheet of large dimensions (49.8 what comes back is the myth with its tragic consequences; the thing that x 59 x 69.3 cm) that took him almost one month of work, including six emerges is nature with all its savage and brutal dimensions, breaking the testing versions and the subsequent corrections. This truly exceptional walls of civilization. And here we need to mention the progress of totalitarian etching that anticipates, in its tragic sense, the allegorical content of regimes in Europe as a significant fact. European political panorama was Guernica, was not included by Picasso in the Vollard Suite, although it taken over by violence and the death drive. In such a way that the behaviour belongs to the cycle. In it, Marie-Thérèse is again dressed like a bullfighter of the actors cannot be understood besides the circumstances of the as in the previous etching and announcing her pregnancy, while she is artist (his relationship with Marie-Thérèse) Walter, but we cannot ignore the gored furiously by a huge bull. Picasso knew that Marie-Thérèse was significance of the rise of fascism and what this tendency predicted. In the pregnant, as on 24th December 1934, on Christmas Eve, she told him. Then first case, the psychoanalytical interpretation insists on the rediscovery of - according to a confession made by Marie-Thérèse herself – “he got down sexuality when being together with a young woman, Marie-Thérèse Walter; on his knees and told me crying that it was the happiest day of his life”.29 and in the second one, we must mention, like some of the critics did, The birth took place on 5th December 1935, while Minotauromachy was the irruption of the Minotaur in some political episodes of the unsettled etched by Picasso between 23rd March and 3rd May of that year, i.e. four era of the 1930’s announcing the impending outbreak of World War II, and months before his daughter was born. So, the only plausible explanation everything that was about to come, including the Holocaust and the atomic of the presence of this image in Minotauromachy and in the four versions bomb. Picasso always disagreed with this historical-political interpretation of the blind Minotaur with which the Vollard Suite is concluded is that the of his work, arguing that from an anthropological approach, he did not artist forged a symbolic image of Marie-Thérèse as a child, to emphasize endeavour to make an explicit criticism of fascism but of “darkness and the purity and ingenuousness of whom had been his lover. In this way, the brutality”.30 The thing we know for sure is that the story of Theseus and Minotaur, thanks to the intervention of a pure being, had a means to save the Minotaur refers to a mythic and anthropological background, and so, it himself, just like in Christianity, the pureness of the Virgin Mary serves repeats itself once and again. This is how it has been since the origins of as an intercession to save people. Only she could do it. It is an allegory the human species till its extinction. According to a phylogenetic analysis, of expiation and redemption, of which the Christian content cannot be this myth alludes to the human condition, although the characters have dismissed, since it was a part of catholic education the artist had received. names. In his confessions he made to Françoise Gilot, Picasso explains his version of the death of the Minotaur at the hands of Theseus: With the arrival of the Minotaur, the repressed is back. I use the concept of the return of the repressed in the sense that Sigmund Freud would give We are told that Theseus was sent to kill the Minotaur, yet in reality there was more to it. The symbolic content of this return should be interpreted in a dual than only one battle. There was one every Sunday: a young Greek came from the continent, and when he was killing the Minotaur, all the women felt happy, especially sense, referring to the individual and to the species. It is a symbol which the elderly ones. A Minotaur showers his women with luxury, but he rules thanks to is ambiguous. We could say that the thing that returns when Marie-Thérèse terror. And so, they love to see him die.31 Walter enters Picasso’s life, is erotic passion. In such case, the pleasure includes a freeing from the suffering the artist was experiencing as a result Therefore, it is evident that beyond the autobiographic references giving of the marital relationship with Olga Khokhlova full of conflict, from whom an account of his love for Marie-Thérèse Walter, this symbol boasts an
55
Picasso - katalog - vnitrni strany - final.indd 55
13.08.2018 21:10:02
v takovém zobrazení smrti Minotaura si můžeme povšimnout, že všechny ženy, jež sledují skon býka, mají stejný obličej, všechny jsou Marie‑Thérèse.
METAMORFÓZY A MASKY
„V každém člověku žije zvíře zavřené v kleci.“ Po těchto scénách následují další, ve kterých sochař s modelkou Georges Bataille, Métamorphose. Animaux sauvages. Documents odpočívají a prohlíží si sochy, což otevírá dialog mezi krásou přírody nº 6, 1929, s. 334 (nahé tělo modelky) a uměleckými díly (sochy). V těchto obrazech „J’ai un autre,“ říkával Rimbaud. Tuto větu francouzského básníka, vyniká pohroužení do sebe jako důležitá součást pozorování. kterého surrealisté zbožňovali, Picasso často citoval, aby vyjádřil Je zde určitý stupňující se rytmus, který se podobá dramatické problematickou povahu principu identity. V Suite Vollard na sebe básni díky své konstruktivní logice, dynamice, případně deníku tato problematika bere podobu metamorfózy a na jiných místech nebo vyprávění. Je to poezie, ale je dramatická. Poetická povaha masky. celého příběhu je znát díky opakování nebo rýmům. Vnímám zde následující schéma, kde A je vždy rozjímání (nutkání žít) a B násilí Poslední výjev v Suite Vollard, postupujeme-li chronologicky, zachycuje fauna, který nalezne spící ženu: Faun odhalující spící (vábení smrti). ženu. Jde o akvatintu datovanou 12. června 1936. Nejedná se A) Pozorování krásy: umělecká krása/krása přírody však o poslední obraz cyklu, neboť tvoří součást scén nazvaných B) Násilí: voyerismus/znásilnění Rozmanitosti. Zobrazuje fauna, jehož bestialita se projevuje pouze C) Násilí/vina/smrt miniaturními rohy vystupujícími z husté hřívy. Jeho chování je D) Žena-dívka/vina/vyhnanství něžné, něžnost jeho gesta je lidským atributem. Nadzvedne hedvábný závoj, který ženu zakrývá, a pokusí se jí pravou rukou V některých izolovaných případech Minotaurus není násilný, jako dotknout. Smysly zraku a hmatu se probudí poháněny touhou. například když pozoruje nahou ženu, případně v díle s názvem Minotaurus a žena za závěsem, kde vidíme, jak netvor odpočívá se Toto dílo je spřízněné s obrazem Anthonyho van Dycka s názvem svou milenkou poté, co se pomilovali. V těchto případech se jedná Jupiter a Antiopa. Faun, za nímž se skrývá sám Jupiter, na něm o poklidné rozjímání, ačkoli samotná postava poklidná není. V jiných svléká spící ženu. Existuje také další verze od Ingrese z roku 1851. scénách, jichž je většina, je v pohledu netvora na spící ženu znát Tento lept odkrývá Picassovu rozsáhlou schopnost kompozice jedině lascivita a brutalita, takže se samotný akt pozorování stává a z technického hlediska vzbuzuje obdiv. Picasso však navíc docílil něčím násilným a brutálním. světelných a expresivních efektů, jež na jiném tisku v tomto cyklu nenalezneme. Měkké světlo, které vstupuje oknem a zalévá místnost, vytváří opojný dojem znemožňující odlišit sen od skutečnosti. Faun pomalu snímá závoj, aby mohl pozorovat dívčino nahé smyslné tělo. Tak Picasso opouští lineární pojetí, jehož se téměř v celém cyklu při dotváření uměleckého efektu držel. Tato metamorfóza,
56
Picasso - katalog - vnitrni strany - final.indd 56
13.08.2018 21:10:02
allegorical and universal meaning of which the subject is the human condition and its tragic fate. Brassaï, after his long conversations with the artist, said the following: “Picasso liked the Minotaur for his human side, all too human”.32 And María Zambrano affirmed: “Human, entirely human, the art of Picasso that steers away from the divine, goes deep into the death”.33 The real content of the images of the Vollard Suite assumes a radical challenging of history, and it exposes the invariable, irredeemable condition of human nature: the beast that man carries within himself is called minotaur. Nonetheless, even admitting the process of Picasso’s identification with the Minotaur, we cannot disregard that there was a negative part in the symbolism of the monster with which the artist did not want to identify himself. For example, the association with the brutality of war that the rise of totalitarianisms in Europe foreboded. Therefore, in this case, we should not apply a one-sided perspective, for the symbolism of the Minotaur is ambiguous.
of the studio, while those images that have the representation of the Minotaur’s death as a subject take place in a public place. The public does not exclude an autobiographical mark, since in one of those stagings of the Minotaur’s deaths, we notice that all the women contemplating the sacrifice of the bull have the same face, they are all Marie-Thérèse. Those scenes follow others where the sculptor and the model rest and contemplate the statues, opening a dialogue between natural beauty (the body of the naked model), and its artistic image (the sculptures). In these scenes, the self-absorption is a distinctive mark of the act of contemplation.
There is a sequential rhythm resembling more that of a dramatic poem, for the logic of its composition and its dynamics, than a diary or a narration. It is poetry, but dramatic poetry. The poetic nature of the sequences can be expressed through repetitions or rhymes. I suggest the following system, The violence announces its arrival in some of the bullfighting scenes in where A is contemplation (life impulse), and B is violence (death impulse): the section of the Vollard Suite entitled The Battle of Love. The subject A) Contemplation of beauty: artistic beauty/natural beauty is a recurrent one: the woman gored by a bull. The brutal force always B) Violence: voyeurism/violation unleashed against a woman that has no chance to defend herself. Sadism C) Violence/guilt/death is also manifested in the sphere of the animal world, for example, the D) Woman-girl/guilt/exile bull goring a horse. Very soon, we will also witness scenes of violence in the sculptor’s studio, that he observes while resting in bed with his There are also isolated scenes where the Minotaur is not violent like in lover. The object of contemplation is not art any more, but life. In the nº those scenes where contemplates a naked woman, or the one entitled 48, there is a scene inside another scene. It is a bacchanal with a furious Minotaur and woman behind a curtain, where we can see how the monster bull intervening in it. In the next one, we can see a spectacle of a fight rests with his lover after making love. In these cases, we talk of a tranquil between a bull and a horse. These scenes form a group from the nº 48 contemplation, although the character is not placid. Yet there are other up to the nº50, and repeat in nº54, where the couple contemplates two scenes, the majority, where the only thing revealed by the monster’s way fighting horses in rut. The scenes are situated in a strict division, with the of watching the sleeping woman is lust and brutality, that is the fact of human part (the sculptor and the model) on one side, and the beast part spying them in a violent and brutal act. on the other side (horses, bulls, etc.) As they are not separated in depth or in a foreshortened portrait, a symbolic equalization emerges. On the contrary, in the scenes where the death of the Minotaur is represented, the choir is situated in the background, behind a fence resembling the barrier of a bull ring. The first group of images develops in the intimacy
57
Picasso - katalog - vnitrni strany - final.indd 57
13.08.2018 21:10:02
v níž převažuje lidský prvek, představuje jeden z velkých milníků spatřit smrt Marie‑Thérèse právě rukou Olgy. Jde o výjev, na kterém je násilí vyjádřeno nejen tématem, ale rovněž diagonálními Suite Vollard. tahy protínajícími povrch díla jako symbolické škrtance. Odkaz na Není metamorfózy bez touhy; touha řídí a spouští proces dřívější dílo odhaluje, jaký strach v Picassovi ženy vzbuzovaly. metamorfóz. Subjekt se vystavuje pohledům přihlížejících a vyzývá V daném kontextu Paul Éluard tvrdil: je, aby se stali svědky metamorfózy, a pocítili tak, jak říkal Aristoteles, „soucit a strach“. Picasso právě toho v Suite Vollard Nikdy nežil malíř, který by tak hluboce miloval a nenáviděl ženy a současně se jich bál; nikdo jimi nebyl tak posedlý nebo tak ochotný je zničit. docílil. Pouze bozi a umělci mají schopnost měnit svou podobu s cílem uspokojit vlastní touhy. Metamorfózy nejsou objektivním Ženy v Picassovi vzbuzovaly lásku a strach. Se strachem je procesem, nýbrž procesem přísně subjektivním, v němž pohled spojeno násilí. zastává rozhodující roli. V Suite Vollard pohled souvisí se sexuální Muž vnímá ženu jako záhadného tvora, touží prozkoumat jeho touhou a nevyhnutelně odkazuje k rozdílnosti mezi pohlavími: myšlení. Žena naopak pro muže vždy představuje nebezpečí. Její Když muž hledí na spící ženu, snaží se pochopit… Když žena hledí na muže, způsob pozorování je pokojnější, nanejvýš překvapený, ne však který spí, přemítá, s jakou omáčkou ho sní.35 bázlivý. Je jako kudlanka nábožná – čeká na příhodný okamžik, Ne všechny výjevy v cyklu Suite Vollard, na nichž muž pozoruje aby mohla skočit na svou kořist a pozřít ji. Symbol této fatální spící ženu, v muži probouzí násilí. Touha bez násilí je možná. přitažlivosti ztělesňovala právě kudlanka nábožná, vražedný V některých případech v Suite Vollard muž hledí na ženu s údivem: hmyz, jehož samice při aktu kopulace požere samce. Symbol si Touží porozumět. Jindy se na ni dívá se strachem: Ztělesňuje surrealisté zvolili pro vyjádření pocitu hrůzy, který přechází až nebezpečí, před kterým se chce uchránit. Ženské pohlaví pro v paroxysmus a projevuje se jako fobie. Picasso pohlížel na ženy Picassa představuje záhadu. Nalezneme zde však i výjevy, na nichž stejně jako surrealisté: Ti ženské pohlaví vnímali jako fascinující, je mužův pohled jednoznačně chtivý, jako v cyklu s Minotaurem. ale také nebezpečné. A to přesto, že v Suite Vollard je jediným Nejednoznačnost pramení ještě z dalšího aspektu. Surrealisté výjevem, který tuto negativní vizi sdílí, právě výše zmíněný. pracovali s obrazem ženy, která touží muže pozřít. Pro ilustraci této myšlenky si zvolili zákeřnou metaforu: ženu jako samici kudlanky Když mladý Picasso v roce 1917 podnikl cestu do Itálie, zcela nábožné. Picasso se tomuto námětu věnoval již v předchozích ponořen do hyperestetické a hedonistické atmosféry ruských dílech a vytvářel zlomyslné symboly, mezi nimi ozubenou vagínu. baletů, zažil šok, když v neapolském muzeu zhlédl zkamenělá těla obyvatel Pompejí. Zasáhly ho zvláště obrázky mladých milenců Nejnásilnější z těchto výjevů ženy-katyně nalezneme na první přistižených při milování, nyní spících věčným spánkem pod ze čtyř verzí pouti slepého Minotaura vedeného dívkou. V levém přikrývkou ze sopečného popela. Musel zažít stejný pocit hrůzy, horním rohu desky vidíme ve formě sebe-odkazu motiv z jednoho jaký Pascal Quignard popisuje ve své knize Le sexe et l’effroi.36 z dřívějších Picassových obrazů: Maratova smrt. Tento odkaz nám Erotický paroxysmus v Suite Vollard dosahuje svého vrcholu odhaluje Picassův ochromující strach z žen. V grafice se Picasso v okamžiku, kdy se Minotaurus stává hlavním protagonistou staví na místo Marata a stává se obětí šílené nenávisti Olgy, stejně příběhu. Jeho přítomnost vyvolává tutéž hrůzu, jakou Picasso jako se stal Marat obětí Charlotty Cordayové. Na výjevu je možné pocítil o dvacet let dříve v Neapoli. Tehdy si tragický obsah
58
Picasso - katalog - vnitrni strany - final.indd 58
13.08.2018 21:10:02
METAMORPHOSES AND MASKS
There is no metamorphosis without desire; desire rules ad activates the process of metamorphoses. The object exposes himself to the contemplation of the viewers, inviting them to witness the metamorphoses “There is, in every man, an animal, imprisoned.” and so feel “pity and fear”, as Aristotle would say. This is what Picasso Georges Bataille, “Métamorphose. Animaux sauvages”, in Documents nº 6, did in the Vollard Suite. Only gods and artists have the ability of changing 1929, p. 334 their appearance to fulfill their wishes. The metamorphoses are not an objective, but a strictly subjective process, in which the contemplation “J’ai un autre”, Rimbaud would say. This phrase of the French poet whom plays a decisive role. In the Vollard Suite, the gaze is related to sexual the surrealists idolized was often quoted by Picasso to express the desire, and it inevitably alludes to the difference between the sexes: problematic character of the principle of identity. In the Vollard Suite, this problematic character is sometimes manifested like a metamorphosis, When a man watches a woman sleeping, he searches to understand… When a woman watches a man who sleeps, she is asking what sauce she is going sometimes like a mask. to eat him with.34 The last image of the Vollard Suite, if we follow a chronological order, is a faun who surprises a sleeping woman: Faun Unveiling a Sleeping Woman. It is an aquatint dated 12th June 1936. Although it is not the concluding image of the series, it is included in the group of scenes called the Miscellany. It represents a faun in whom the only bestial element are two tiny horns standing out in his dense hair. His approach is gentle, the gentleness of his gesture being a human feature. After unveiling the silk veil covering the woman, he tries to touch her with his right hand. Again, the senses of vision and touch are activated, both driven by desire. This work is related to another by Van Dyck, Jupiter and Antiope, where a faun, under whose appearance Jupiter himself is hiding, undresses a sleeping woman. There is another version by Ingres dated 1851. This etching reveals a great ability of composition, and from a technical point of view, it is remarkable. Yet apart from that, Picasso achieved effects of light and expression that cannot be found in any other print of this series. The soft light enters through the window and fills up the room, creating a heady feeling that makes it possible to distinguish dream from reality. The faun undraws slowly the veil to observe the voluptuous naked body of the girl. Here Picasso abandoned the linear style permeating through almost the whole series to produce a pictorial effect. This metamorphosis, where the human prevails, is one of the great milestones of the Vollard Suite.
Not all the scenes of the Vollard Suite where the woman is contemplated by a man while she sleeps betray violence in the gaze of the latter. There can be desire without violence. In the Vollard Suite, the man sometimes watches the woman in amazement: he wants to understand, while at other times, he sees her with fear: she is a danger from which he wants to protect himself. For Picasso, female sex was a conundrum. Yet there are also images in which the man’s gaze is explicitly lecherous, like in almost all the scenes of the cycle of the Minotaur. Ambiguity resides also in the other half. The surrealists cultivated the image of women wanting to devour men. To express this idea, they resorted to a sinister metamorphosis: a woman-praying mantis. In his previous pictures, Picasso had developed this theme, forging sinister symbols, like a toothed vagina. The most violent of these images of the woman-murderer can be found in the first of the four versions of the pilgrimage of the blind Minotaur, guided by a girl. In the left upper part of the sheet, we can see, in a mode of a self-reference, the image of one of his previous pictures: The death of Marat. This self-reference reveals the dreadful fear Picasso felt towards women. In Picasso’s etching, the artist is put in the place of Marat, being the victim of the furious anger of Olga, just like Marat was the victim of Carlota Corday’s rage. Another interpretation of this image is the death of Marie-
59
Picasso - katalog - vnitrni strany - final.indd 59
13.08.2018 21:10:02
Pablo Picasso, Žena s dýkou (Maratova smrt) / Woman with a Dagger (Marat‘s Death), 1931 olej na plátně / oil on canvas 465 x 615 mm Museum Picasso, Paříž / Picasso Museum, Paris
výjevů interpretoval z pohledu etického a existenciálního. Estetická naléhavost však již nestačila k tomu, aby vyjádřila rozporuplnou a drásavou skutečnost. Bylo to jako rozdíl mezi melancholickým pohledem Harlekýna a bezuzdnou vášní Minotaura.
Michel Leiris, francouzský básník, esejista a antropolog, jeden z hlavních spolupracovníků časopisu Minotaure a dříve Documents, upozorňoval na komplexnost symbolického významu metamorfózy v Picassově díle:
60
Picasso - katalog - vnitrni strany - final.indd 60
13.08.2018 21:10:02
V lázni: Žena v klobouku s květinami a žena zahalená v osušce / At the Bath: Woman in Hat with Flowers and Woman Draped in a Towel, 29. 01. 1934 měď, lept, papír Montval vergé / etching on copper plate printed on Vergé Montval paper 278 x 198 mm
Picasso - katalog - vnitrni strany - final.indd 175
175
13.08.2018 21:10:51
Sochař a sousoší (Pocta Carpeauxovi) / Sculptor with a Sculpted Group (Homage to Carpeaux), 02. 03. 1934
176
Picasso - katalog - vnitrni strany - final.indd 176
měď, lept, papír Montval vergé / etching on copper plate printed on Vergé Montval paper 223 x 313 mm
13.08.2018 21:10:52
Ženy samy mezi sebou s hlavou sochaře jako voyeurem, pohled do turecké lázně / Women Amongst Themselves with Sculpted Voyeur: Nod to The Turkish Bath, 10. 03. 1934 měď, lept, papír Montval vergé / etching, burin on copper plate printed on Vergé Montval paper 223 x 316 mm
Picasso - katalog - vnitrni strany - final.indd 177
177
13.08.2018 21:10:52