Issuu

Marek Epstein

Ilustrovala Aneta Ĺ˝abkovĂĄ

Text © Marek Epstein, 2019 Illustrations © Aneta Žabková, 2019 ISBN 978-80-7617-329-3

Ho-ho-ho! Jsem ukrutný a nelítostný, jsem nejsilnější a největší na celičkým světě! Mý tělo je pokrytý zlatou zbrojí a páru mých ostrých tesáků by se zaleknul i šavlozubý tygr. Od pasu dolů mám dvanáct noh a nějakou tu ploutev. Na prsou by mohli štípat polena. Všech pět hlav dokáže metat plameny a ohnivý kozelce. Z očí mi srší blesky a s vlasy si pohrává klubko elektrickýho výboje. Au! Takový jsem já: udatný a ukrutný bohatýr…

Srabáček vyčerpaně dopsal první odstavec svého hrdinského eposu a znovu si ho přeslabikoval. Pak se zadíval na prázdnou postýlku a hrkavě vzdychnul. Očička se mu zalila slzou, kterou potáhnul a mlaskavě spolkl. Byla slaná jako všechny ostatní, které od včerejška spolykal. Je to už celá věčnost, co mrňák popadl Kčenku a velký člověk popadl mrňáka. Unesli je oba i s postýlkou. Srabáček se přebrodil záhyby studené peřinky a posadil se k chrastítku. Ne, že by mu chyběly mrňákovy

kousance, uslintané dudlíky a žužlání uší, ale všechno bylo lepší, než tu sedět sám. V tom se v koutě cosi pohnulo. Ne, není tu sám. Srabáček se zadíval do temnoty a měl pocit, jako by se černota srazila do dlouhých chrchlů a mávala na něj. Zavřel křečovitě oči. Věděl dobře, kdo to je. ON. Jeho STRACH. V hlavě mu jak kladiva tepala osudová slova, co zaslechnul ráno před odjezdem.

Miluju sobotu, to bych vám rád řekl. Velký lidi si dělají snídani, co voní až k nám do postýlky. Mrňák ještě spí. Je mu to šumák. Baští jen kaši a rozmašírovanou zeleninu. Fuuuj. Taky má ještě řídký zuby. Ale my s Kčenkou si sedneme na rantl postýlky a koukáme otevřenými dveřmi do kuchyně, jak se na pánvi smaží vajíčka a bublá slanina. Mám moc rád, když bublá slanina. Ale tuhle sobotu se vajíčka nesmažila a slanina

nebublala. Už to bylo podezřelý! Kčenka spala zavalená pod mrňákem, a tak jsem se sám vyškrábal po žbrdlinách nahoru na poličku, abych viděl, jestli si tu dobrotu nechystají někde za rohem. A pak se to stalo. Zaslechnul jsem, jak ta velká paní Kateřina říká tomu ještě většímu chlápkovi, co mu mrňák šišlavě žiká táta, že vezmou tu starou a nebudou ji vozit zpět, ale spálí ji. SPÁLÍ!? Než jsem si to srovnal v hlavičce, otevřely se dveře a vešel ten velký člověk. Popadnul spící děcko, Kčenku i postel. A mně to docvaklo. Cvak-cvak. Když jsem viděl svoji milovanou vypelichanou Kčenku, jak se překvapeně tiskne ke stejně vyplašenýmu mrňákovi, věděl jsem, že tím starým, koho spálí, bude ona. Minulý týden se z ní začaly sypat piliny a obláčky vaty.

Ten příšerný strach mi dočista zamknul rypáček. Místo, abych zakřičel „Úúúútéééč“, zřítil jsem se po hlavě do dětskýho kočárku a zamotal se do peřinky. Když jsem se konečně hrdinně osvobodil, zaslechl jsem už jen cinkání klíčů a všude se rozhostilo příšerný ticho. Zůstal jsem tu sám. Kčenku mi unesli tam, kde ji jistojistě spálí! V tom jsem ucítil, jak mě kdosi obejmul studenýma zpocenýma tlapama. Byl to ON.

Dál se bohužel nedá číst, protože písmenka jsou příliš roztřesená. Budu tedy chvilku vyprávět sám. Možná by vás zajímalo, kdo je Kčenka? Správně bych měl říct – kačenka, ale téhle kačence zapomněli kdesi v Číně napsat na cedulku jedno A. Stálo tam: Kčena – houba na mytí automobilů. Kčenka je vysoká asi jako krabice od lega, buclatá a malinko rozšlápnutá. Má zobáček a žlutého motýlka, na kterého je zatraceně pyšná.Dospělý by řekl, že je to nejošklivější plyšák na světě, ale pro Srabáčka je nejhezčí. Jsou dobří kamarádi a možná ještě něco víc. Superkamarádi. Proto není divu, že se Srabáček po vzoru udatných rytířů rozhodl Kčenku zachránit. Vysvobodí ji ze spárů strašlivého ohně a přiveze zpět i s jejich rozvrzanou postýlkou. Staré kuličkové pero Srabáčkovi poradilo, aby svůj hrdinský čin sepsal do deníku a uchoval tak svědectví pro další pokolení vyděšených růžových prasátek. Jenomže Srabáček není Kčenka. Neumí přehánět, vychloubat se a dokonce ani naparovat. Je to jen levná plyšová kopie jakési postavičky z filmu, jehož jméno už všichni

zapomněli. Jen mrňákův táta si pamatoval, že mu v tom filmu říkali Srabáček. Kdyby bylo na něm, nejradši by jen seděl na poličce a díval se, jak slanina překrásně bublá a voní. Kčenka o něm říkala, že je jejím nejmilejším Srabáčkem. Jenomže on věděl, že je mnohem víc. Je SRAB. Strašpytel. Zbabělec. Baba. A snad i pokakánek. Přečetl si ještě jednou svůj hrdinný prolog a pak ho jediným zbabělým máchnutím škrtnul. Pod něj napsal:

Jsem malý růžový prasátko a nejsem ani trochu statečný. Jsem větší než hasičský auto, co stojí na polici, ale i s ouškama jsem menší než zpívající medvěd na okně. Rád spím. Taky mám rád Kčenku, která za mnou přijela až z Číny, kde jí zapomněli napsat na cedulku A. Miluju, když bublá slanina, ale nikdy jsem ji neochutnal. Dnes ráno ji unesli (teda Kčenku, ne slaninu) a chtějí ji spálit. Mám o ni strach. Rozhodl jsem se, že ji vysvobodím a přivedu zpět do naší postýlky. Ale nevím, jestli na to mám dost odvahy. Nejsem udatný, ani bohatýr. Skoro každý mě přepere…

… pak chvilku uvažoval, kdo je ten, kterého skoro přepere on. Nakonec škrtnul skoro a napsal: Každý mě asi přepere. A nakonec škrtnul i to pochybovačné asi.. Přepere ho prostě každý. Zadíval se na řádky a roztřásl se strachy. Ano. To je on. Srabáček. Baba a snad i pokakánek. Z té pravdy se mu až zatočila hlava. Ucítil nesmírnou touhu položit se na měkkou dečku na poličce a dát si šlofíček. Když spal, ničeho se nebál. Jenomže tušil, že každá vteřina může být osudná. Rozhodl tedy, že se jen na okamžik zamyslí, aby zaplašil největší hrůzu, a pak hned vyrazí. Naducal si polštářek v kočárku a začal ze všech sil uvažovat, jak se přestat bát. Když se probudil, byla venku už skoro tma. Podivil se nad tím, že prospal celičký den. Zívnul a slíbil si, že už nikdy nebude spát. Spí jenom slaboši! On musí zachránit Kčenku. Sešplhal z police dolů na koberec. Stál tam uprostřed pokojíku a s hrůzou si uvědomil, že vůbec neví, kde má začít hledat. Pak si vzpomněl, jak velký člověk říkal do krabičky na uchu, že pojedou na chalupu. Na chalupě už jednou byl. Bylo to příšerné. Celou věčnost ležel v autě na okně. Natřásal se jako želé a zíral na mraky, co se jako upíři skláněly nad autem, aby ho chytily a vysály z něj život. Možná podle nich by mohl najít cestu! Vzpomněl si, že jeden mrak vypadal jako myš

s chobotem. Jistě by ho poznal! Tenkrát už cítil, jak ho ten chobot omotává a vycucává tím frňákovým brčkem. No ano! Byl to skvělý nápad! Bude hledat myš s chobotem! „Ale mraky plují. Nikdy se nezastaví!“ „Kdo to řek?“ Srabáček se vyděšeně otočil za hlasem. Pokojíček byl zlověstně ponořený do večerního šera. Nikde nikdo. Čas jako stvořený pro zlé duchy a kostlivce, napadlo Srabáčka. „Ta myš s chobotem rozhodně nikam neplula,“ zašeptal Srabáček neohroženě do šera. „Starou bačkoru neplula,“ zaznělo z kouta jako ozvěnou. Srabáček popošel o krůček k té husté tmě a zahlédnul rozevřenou tlamu dětské knihy. Plyš na zátylku se mu zježila hrůzou. „Pojď blíž!“

Srabáček poslušně popošel a knížka si ho prohlédla. „Pche. Ty tak někoho zachráníš.“ Srabáček svěsil ramínka a zadíval se do kostiček koberce. Knížka měla pravdu. Jak by on mohl vůbec někoho zachránit. Vždyť i jméno jeho filmu všichni zapomněli. Ani neví, že mraky plují a nikdy se nezastaví. Je jen srab, baba a možná i pokakánek. „Oni ji spálí…“ zašeptal. Kniha otočila list. Na obrázku kdosi zapaloval ohromnou hromadu knížek.

„Víš, kolik knih už spálili?“ „Ale proč? Proč to dělají?“ Knížka se kuckavě rozesmála.

Prolog!!!

Den první: Osudová slova Autor

Nový prolog Zase ten autor

Den stále první: (Ú)LET Poznámka autora Den druhý

Poznámka autora Den třetí

Poznámka autora Den čtvrtý

23 33 42

Autorská poznámka

Ze Srabáčkova deníčku

Autorův dodatek k jídelníčku Pátej den

Autorská douška Den šestý

71 83

Stále ještě den šestý! A zase ten autor

Den šestý, odpoledne Autorova noticka

O minutu předtím na tři sta dvacátém pátém schodu O dvacet metrů níže

Den sedmý, poslední z posledních Epilog

105

103

Marek Epstein

Ilustrovala Aneta Žabková Grafická úprava, obálka a sazba Klára Šimečková Vydala Euromedia Group, a.s., v edici Pikola, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 10 243. publikaci Odpovědná redaktorka Jana Kotrlová Technický redaktor David Dvořák Tisk EUROPRINT a. s., Praha Počet stran 112 PRO DĚTI OD 7 LET Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednávky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.booktook.cz www.knihyzpikoly.cz