001-003 Manzelske okovy.qxp_Sestava 1 29.06.18 9:35 Stránka 3
KLÁRA JANECKOVÁ ˇ
ManÏelské okovy - zlom
11.7.2018
3.42
Stránka 4
Copyright © Euromedia Group, a. s., 2018 © Klára Janeãková, 2018 Jacket illustration © Katefiina Brabcová, 2018 ISBN 978-80-249-3662-8
ManÏelské okovy - zlom
11.7.2018
3.42
Stránka 5
/1/
Monako – Monte Carlo Léto 1985 Slunce se pomalu vlévalo do rudû zbarveného mofie. BlíÏila se osmá hodina veãer. PláÏe zely prázdnotou, prodavaãi obãerstvení, suven˘rÛ a sportovních potfieb zamykali své krámky. Restaurace, bary i nejrÛznûj‰í kavárniãky pozvolna promíchávaly vzduch smûsicí hudby, vÛní jídla a pestrostí nabízen˘ch koktejlÛ. Sofie se pomalu loudala pfiístavem k hotelu. Cítila pfiemíru slunce na své kÛÏi. Pálilo ji celé tûlo. V podpaÏí svírala ta‰ku s ruãníkem a opalovacím krémem, na hlavû mûla slu‰iv˘ modr˘ klobouk. Na chvíli se zastavila a prohlíÏela si jachty. Táhly se podél mola. Bylo jich nepfieberné mnoÏství, malé, stfiední a velké s personálem pro boháãe. Sledovala je a touÏila vstoupit na palubu. Nejvût‰í – s francouzskou vlajkou na pfiídi, mohutn˘mi koufiov˘mi skly, mal˘m ãlunem vedle boku a stfie‰ní plochou pro pfiistávání helikoptéry – ji fascinovala. Sofie pfiistoupila k mÛstku a nahlíÏela dovnitfi. Spatfiila prostorná, komfortní béÏová koÏená kfiesla a mal˘ dfievûn˘ bar. Prosklen˘mi dvefimi otevfien˘mi dokofián vidûla elegantní jídelnu ladûnou do k˘ãovitû zlatav˘ch tónÛ. Na peãlivû vyle‰tûném stole stála obrovská brou‰ená váza. „Co tady chce‰?“ ozvalo se náhle z pravého boku francouzsky. Sofie leknutím zamrkala. Omámená pfiepychem si nev‰imla sluhy drhnoucího okna. Byl 5
ManÏelské okovy - zlom
11.7.2018
3.42
Stránka 6
siln˘m lanem pfiivázán k lodi a pomalu se spou‰tûl dolÛ. Sofie vykoktala omluvné pardon, excusez-moi a pokraãovala dál po chodníku lemovaném kvetoucími rÛÏemi. Stejnû si musela pospí‰it. Matka na ni uÏ ãekala. Mûla nejménû dvû hodiny zpoÏdûní. V duchu si svou nedochvilnost vyãítala, ale nemohla odolat písãit˘m pláÏím a vonícímu mofii. Zítra se mûli vrátit do Lond˘na, kde Sofiin otec pÛsobil jako velvyslanec zastupující jednu z nejvût‰ích zemí svûta, Rusko. Sofie se v duchu usmála. Byla Ruska, a pfiitom svou rodnou zemi nikdy nevidûla. Nav‰tûvovala jak ruskou, tak anglickou ‰kolu. Vedla si znamenitû a pfied nûkolika t˘dny dokonãila základní stupeÀ vzdûlání. Zatím v‰ak nevûdûla, co dál, protoÏe otce chtûli z jeho postu odvolat. Sofii se pfii té my‰lence zatoãila hlava. Nedokázala si pfiedstavit, Ïe by se musela rozlouãit s místem, které tolik milovala. Jejím domovem byla Anglie. VÏdyÈ i její ru‰tina mûla anglick˘ pfiízvuk. V Rusku bylo v‰echno jiné, matka jí ãasto vyprávûla o nejrÛznûj‰ích zákazech a nepochopitelném zpÛsobu my‰lení. Doma mluvili pouze rusky, to samé platilo pfii spoleãensk˘ch veãefiích. Sofie se chovala ukáznûnû a odpovídala na otázky, které jí hosté kladli. Byla rodiãi pouãená a fiíkala pfiesnû to, co mûla. KdyÏ pak kráãela pulzujícími ulicemi velkomûsta, odhodila v‰echna nesmyslná nafiízení a mluvila pouze anglicky. Obvykle chodila do Hyde Parku, pro‰la ãást b˘valého loveckého parku aÏ k so‰e Achillea, rozpustile ho zalechtala na patû a se smíchem pokraãovala do nedalekého hudebního pavilonu, kde témûfi vÏdy vystupovala nûjaká skupina. Tam trávila nedûlní odpoledne. Sedûla a naslouchala rockov˘m tónÛm. Slunce se témûfi schovalo za obzor. Jen pouh˘ rud˘ stín na mofii byl dÛkazem jeho nedávné existence. Sofie zaãala pomalu stoupat do kopce. Za chvíli mûla 6
ManÏelské okovy - zlom
11.7.2018
3.42
Stránka 7
Monte Carlo jako na dlani. Nemohla se vynadívat na jeho krásu. Snad poprvé vidûla nûco takového. Nikdy pfiedtím neopustila Lond˘n. Brzy do‰la k hotelu Royal, sousedícím s kasinem a velkou hernou. Cel˘ komplex byl osvûtlen kombinací ãerven˘ch a zlat˘ch svûtel. Sofie proletûla recepcí. Její rozpálené tûlo okamÏitû zchladila hotelová klimatizace. Vybûhla do prvního patra a zlehka zaklepala na apartmá. Matka jí podezfiele rychle otevfiela. Na rozdíl od ní mûla bledou pleÈ netknutou sluncem. Jinak si byly aÏ nápadnû podobné: jasnû modré oãi, úzké klenuté oboãí, oválná tváfi s drobn˘mi rty, mírnû zvednut˘ nosík a rovné zlatorezavé vlasy spl˘vající na záda. „Pojì dál,“ vyhrkla Maria místo pozdravu. Sofie se na chvíli zarazila, oãekávala vyhubování a v˘ãitky. Matka v‰ak byla tichá a nezvykle bledá. „Stalo se nûco, mami?“ zeptala se Sofie a vytáhla z ta‰ky mokr˘ ruãník. Matka jí ho vytrhla z rukou. „BûÏ si radûji balit vûci a nemluv na mû,“ odsekla s tvrd˘m v˘razem ve tváfii. Sofie pokrãila rameny. V pokoji naházela své vûci na hromadu a zaãala je cpát do kufru. KdyÏ byl pln˘, zavfiela víko. Rukama nahmatala pouta a kufr pevnû zavfiela. Byla hotová. Plácla sebou na nízkou postel a rukama pfiejela po kovovém rámování. Maria poãkala, aÏ se dcera vzdálí, zlomenû klesla na postel a rozplakala se. Zadívala se z okna. Azurové mofie vypadalo tak klidnû, jí v‰ak útûchu nepfiiná‰elo. Nic uÏ jí ani její rodinû nemohlo pomoci, její manÏel v‰echno zniãil. Propadl vá‰ni a nedokázal pfiestat. Neustále hrál, zapíral se a utratil v‰echny jejich úspory. Je‰tû hor‰í bylo, Ïe vzal ve‰keré peníze patfiící ambasádû a bez rozmyslu je utopil v sázkách. Zaãalo to nevinnû. Obãas za‰el s pfiáteli z ambasády do kasina. Jeho náv‰tûvy se stávaly jistou 7
ManÏelské okovy - zlom
11.7.2018
3.42
Stránka 8
pravidelností a nakonec si zaãal pÛjãovat. Mariu zasáhla dal‰í vlna zoufalství. Jak mohla b˘t tak bláhová? VÛbec netu‰ila, co se dûje! AÏ kdyÏ ji upozornila manÏelova sekretáfika, procitla. Bylo v‰ak uÏ pfiíli‰ pozdû. Igora v Lond˘nû ãekalo odvolání a okamÏitá deportace do Ruska. Tam se mûl konat soud. Maria se divila, Ïe jim vÛbec dovolili odcestovat do Monaka. Témûfi deset let Ïádali o dovolenou, ale aÏ nyní jim to povolili. Urãitû to mûli na svûdomí Igorovi dobfií a vlivní pfiátelé. Jako by jim tím dali moÏnost utéct a poÏádat o politick˘ azyl. Maria se modlila, aby muÏ jejich nabídku pfiijal. Doma by je neãekalo nic dobrého. Proã jsem byla tak naivní? Chtûlo se jí kfiiãet. Tûlo se jí otfiásalo prudk˘mi vzlyky! Nedokázala nalézt odpovûì ani na jednu poloÏenou otázku. Jediné, co neustále cítila, byl sÏírav˘ pocit viny. Prostupoval jejími útrobami a nechával ji v bolestech trpût.
Igor, odûn˘ do drahého obleku, vstoupil do kasina. PÛsobilo velkolepû. Bylo zafiízeno v barokním stylu. V‰ude samé zlato. MuÏi v modr˘ch livrejích ho uctivû zdravili. Byl tady ãast˘m hostem. Po tfii t˘dny chodil pouze sem. Bylo od nûj velmi prozíravé, kdyÏ zaÏádal o dovolenou v Monaku. Igor se hrdû napfiímil a vyrazil do sálu plného ‰vitofiících lidí, cinkotu roztoãen˘ch rulet a hromádek plastov˘ch ÏetonÛ. Dnes veãer mûl poslední ‰anci se zachránit a v‰echno vyhrát zpátky. Pfiistoupil ke smûnárnû a na stÛl poloÏil nemalou ãástku. Byly to peníze, které vzal z úãtu ambasády, a navíc si je‰tû pÛjãil od znám˘ch. Krásná, urostlá vysoká dívka se svûtl˘mi vlasy, sepnut˘mi sponami po stranách, se na nûj mile usmála, podala mu Ïetony a popfiála hodnû 8
ManÏelské okovy - zlom
11.7.2018
3.42
Stránka 9
‰tûstí. Igor sjel oãima po jejích rud˘ch ‰atech. PÛvab obl˘ch kfiivek byl podtrÏen luxusními kotníãkov˘mi botami. Otoãil se a zamífiil ke stolu s ruletou. Dámy v drah˘ch róbách ho k˘vnutím hlavy pozdravily a pánové v naÏehlen˘ch oblecích mu ustoupili z cesty. Usadil se, pozdravil se se spoluhráãi a krupiérem. Je‰tû neÏ zvolil ãíslo, upravil si svûtlé vlasy. Vzal celou ãástku a vloÏil ji na ãernou tfiináctku. PfiihlíÏející dav za‰umûl. Igor zatnul pûst. VÛbec ho nenapadlo, Ïe by mohl prohrát, v duchu se uÏ vidûl jako boháã a navÏdy za vodou. Ztratil pfiíli‰, ale nikdy si nezoufal, naopak, vÏdycky vûfiil, Ïe ho ·tûstûna jednou obdafií nevídanou v˘hrou. Krupiér ukonãil sázky a roztoãil ruletu. Pak zlehka pustil ãernou kuliãku. Ta nepravidelnû poskakovala v protismûru. Igor zavfiel oãi! Tuhle ãást hry miloval nejvíc, vzru‰ovala ho a naplÀovala zároveÀ. Kuliãka se zastavila a ruleta se pfiestávala otáãet. Igor se opatrnû podíval, pfied ním se zraãila jeho volba! Vyhrál! Lidé zaãali tleskat a on prudce vyskoãil. Krupiér mu okamÏitû vyplatil Ïetony. Igor je k sobû pfiitiskl a bujafie se zasmál. Koneãnû se mu splnil sen! Kdyby to tak Maria vidûla! Je to hloupá Ïenská. Poslední t˘dny mu pofiád nûco zakazovala. Pfiitom by mu mûla b˘t vdûãná, Ïe si ji vzal, vytáhl ji ze zaostalé vesnice a uvedl do velkého svûta. Igor si od procházejícího ãí‰níka v ãerném fraku vzal skleniãku ‰ampaÀského. Veãer teprve zaãínal a on se cítil jako král. Mûl dost penûz na splacení dluhÛ. Zachechtal se. Hypnoticky se zadíval na toãící se ruletu. Padlo na ní ãíslo dvanáct v rudém poli. Igor zaklel, Ïe nevsadil. Mohl znovu vyhrát. Dal‰í ‰anci uÏ nemínil promarnit. Rychle oddûlil malou ãást z v˘hry a vsadil ji na ãervenou sedmu. 9
ManÏelské okovy - zlom
11.7.2018
3.42
Stránka 10
Sofie pomalu opustila pokoj. Zdálo se jí, Ïe sly‰í matãiny vzlyky. V posledních dnech to bylo ãasté. Hádala se s otcem a Sofie netu‰ila proã. PokaÏdé ji se sestrou vykázali ven. Sofie ve‰la do ob˘váku a zapnula televizi. Matãin pláã po chvilce ustal. Záhy nato vy‰la z loÏnice s opuchl˘mi víãky. Bíl˘ Ïupan podtrhával její kfiídovou barvu v obliãeji. Sofie pocítila touhu zeptat se, co ji trápí! Nemohla! Matka si nikdy nepfiála, aby ji utû‰ovala. „Mám hlad, mami,“ ‰pitla Sofie. „Já také,“ zalhala Maria. „Jestli chce‰, zajdeme si na poslední veãefii,“ navrhla. „To bych ráda, a co Tamara?“ vzpomnûla si Sofie na sestru. Matka nûkolik vtefiin mlãela, pak mávla rukou. „Tamara pfiijde co nevidût. NeÏ se oblékneme, je tady. Ta nikdy nepfiekroãí povolenou dobu!“ zaznûla prudká v˘ãitka. Sofie sklopila hlavu. Matãinu v˘tku dobfie pochopila. Tamara byla o dva roky star‰í, bylo jí sedmnáct, a tudíÏ se na rozdíl od Sofie smûla zdrÏet venku déle. Ona si musí je‰tû nûjak˘ ten rok poãkat. Maria ode‰la do koupelny, aby se trochu upravila. Sofii se chtûlo na matku zakfiiãet, proã je pofiád tak chladná a upjatá! Nikdy se k nim nechovala mile, spontánnû ani matefisky. V Lond˘nû si celé dny ãetla, nakupovala, pfiipravovala veãefie a doprovázela otce na recepce. Byla krásná, vzne‰ená a inteligentní. Sofie by ale tyhle její u‰lechtilé vlastnosti vymûnila za srdeãnost, lásku a porozumûní. S odbitím desáté hodiny se objevila Tamara. AniÏ pozdravila, zamífiila hned do koupelny. Umyla si hlavu a osprchovala se. Matka jí oznámila svÛj zámûr a poÏádala ji, aby se vhodnû ustrojila. Jakmile se opût vzdálila, Tamara se obrátila na sestru: „Co je máti?“ 10
ManÏelské okovy - zlom
11.7.2018
3.42
Stránka 11
„Nevím, je nûjaká ‰patná. Dokonce plakala,“ prozradila Sofie. „Hm, nic neobvyklého,“ u‰klíbla se Tamara. „Dobfie jí tak! Kdyby nebyla taková ledová královna, urãitû by se tolik netrápila. Myslí‰, Ïe má otec milenku?“ za‰eptala Tamara. Sofie ji pleskla po ústech. „Jak mÛÏe‰ nûco takového fiíct!“ okfiikla ji. „Jen mû to tak napadlo. Matka je studenûj‰í neÏ kus ledu, otec je naopak s kaÏd˘m kamarád a má rád spoleãnost. Jestli sis v‰imla, poslední mûsíce není ani jeden veãer doma. Proã asi?“ Otázka visela ve vzduchu nezodpovûzena. Sofii vífiily hlavou zákefiné my‰lenky. Mûla strach, obavy z návratu do Ruska, z otcova chování a matãiny neustálé uzavfienosti. Radûji ‰la dokonãit svoji toaletu. Tamara ji následovala. Obû mûly na sobû kvûtované letní ‰aty a sandály. Matka na nû ãekala na terase, dívala se na svítící hotely a v dálce plující lodû. Bílé plátûné ‰aty daly vyniknout její útlé postavû. „Jsme hotové, máti,“ pousmála se Tamara a upravila si lem ‰atÛ. V obliãeji se víc podobala Igorovi neÏ Marie. Mûla hrub‰í rysy, ‰iroké lícní kosti a zelené oãi. Postavu v‰ak zdûdila po matce, byla neuvûfiitelnû ‰tíhlá a kfiehká. „Dobrá, prosím,“ pokynula jim Maria a nechala je kráãet pfied sebou. Srdce jí pfiitom pukalo Ïalem. Tu‰ila, Ïe dne‰ní noc nedopadne dobfie. Sledovala vzdalující se dcery, zatouÏila je obejmout, pohladit a postûÏovat si jim. Ihned v‰ak svou slabost pfiemohla.
11
ManÏelské okovy - zlom
11.7.2018
3.42
Stránka 12
Igor se potil. Jedním tahem si povolil kravatu i vrchní knoflíãky u ko‰ile. Pfiivolal ãí‰níka a vzal si od nûj dal‰í dvû skleniãky s nazlátl˘m mokem. Rázem je vypil. Zadíval se na poslední hromadu ÏetonÛ, která mu je‰tû zÛstala. Nebyla to ani polovina toho, s ãím pfii‰el. Kdyby v‰ak vyhrál, mohl by získat v‰echno zpût a je‰tû se zachránit. SÏíral ho zákefin˘ strach, pfiicházel v prudk˘ch vlnách a zastíral mu mysl. Tajemné hlasy mu prorokovaly, jak to s ním dopadne, kdyÏ nevrátí ambasádû dluh. Eskortují ho do Moskvy a tam ho odsoudí za zradu. Mûl spousty pfiátel, ale i nepfiátel, kolegÛ, ktefií si brousili zuby na jeho místo a touÏili po jeho pádu. Obviní ho z okrádání socialistické vlasti, ze spolupráce s kapitalisty a zrady komunistické strany. âeká ho tûÏká doba, v‰eobecná ostuda a pohana celé jeho rodiny. Musí vyhrát. Igor vzal Ïetony a umístil je na ãernou dvojku. Kuliãka zaãala poskakovat. Poté si zvolila své místo, a urãila tak IgorÛv osud.
Sofie sledovala hvûzdy, zdály se jí jasnûj‰í a vût‰í neÏ kdy pfiedtím. Cítila se nicotná a malá. Sedûly s matkou a sestrou spoleãnû v jedné malé venkovní restauraci a pojídaly masité krevety v tomatové omáãce s tûstovinami. K poslechu hrála taneãní Ïivá hudba. Jeden z hudebníkÛ, pohledn˘ ãernovlas˘, hnûdook˘ mladík, vrhal na Tamaru spalující pohledy a ta je nenasytnû pfiijímala. Sofie oãekávala matãinu v˘tku, ta v‰ak stále mlãela, s nechutí pfievalovala sousta v ústech a zírala nepfiítomnû pfied sebe. Po veãefii se mlãky vracely úzkou uliãkou k hotelu. KdyÏ vcházely do recepce, Maria se zarazila. ZÛstala stát, rty se jí vydû‰enû roztfiásly. Sofie upfiela zrak ke dvûma policistÛm stojícím po pravé stranû recepce. 12
ManÏelské okovy - zlom
11.7.2018
3.42
Stránka 13
Mlad˘ recepãní muÏÛm v uniformû nûco vysvûtloval. KdyÏ spatfiil pfiicházející skupinku Ïen, ukázal jejich smûrem. MuÏi zákona jim vykroãili vstfiíc. „Jste madame Maria Usovova?“ zeptal se policista Sofiiny matky. Nebyla schopna odpovûdi. Strnula a zpozornûla. „Ano, je to ona,“ fiekla za ni rychle Tamara. „Co se stalo?“ otázala se. „VበmanÏel, madame, byl nalezen mrtev,“ pronesl muÏ siln˘m a zvuãn˘m hlasem. „Je nám líto,“ dodal druh˘ policista. Sofie se ti‰e rozplakala, pfies zamlÏen˘ zrak sledovala Tamaru, která jediná z nich mûla dost sil, aby vedla rozhovor. „Co se mu stalo?“ zeptala se s klidem, jako by si nastalou situaci neuvûdomovala. Policista na ni s lítostí pohlédl. „Spáchal sebevraÏdu, skoãil ze stfiechy kasina. Pfii dopadu je‰tû Ïil, zemfiel aÏ v ambulanci.“ Tamara ti‰e podûkovala a obrátila se k matce. Mûla semknuté rty a oãi se jí zrádnû leskly. Neplakala, nemluvila, jako by ani ned˘chala. Po podání vyãerpávajících informací se policisté vzdálili. Tamara vzala zdrcenou matku pod paÏi a pfiivolala v˘tah. Spoleãnû i se Sofií vstoupily dovnitfi. Teprve tady se Tamara usedavû rozplakala. V apartmá matka bez fieãi zamífiila do pokoje a sestry v objetí vykroãily na terasu. Stály vedle sebe mlãky, sledovaly tmavé mofie, svûtla jachet, naslouchaly zvukÛm diskoték. „Sbohem, táto,“ pronesla Tamara posléze. Sofie jí pohlédla do tváfie. Na ãele se jí zraãila hluboká vráska.
13
ManÏelské okovy - zlom
11.7.2018
3.42
Stránka 14
/2/
Rusko Sofie pozorovala z okna staré volhy kolemjdoucí lidi. Pochodovali po chodnících jako stádo ‰patnû cviãen˘ch vojákÛ. Oãima sledovali rozbitou dlaÏbu a prázdné v˘kladní skfiínû obchodÛ. Vtom nûjaká star‰í dáma v ‰edém kabátû upadla. Sofie se otoãila dozadu, aby zjistila, jestli jí nûkdo pomohl. Îádn˘ z chodcÛ se po stafienû ani neohlédl, dál pokraãovali v cestû. Sofie chtûla vykfiiknout, aby zastavili, ale nezúãastnûn˘, strnul˘ v˘raz fiidiãe ji odradil. Moskva ji na první pohled pfiíli‰ nenadchla, s bolestí v srdci vzpomínala na Lond˘n. Po pfiíletu do Ruska je tajná policie na pût dní izolovala od venkovního svûta. Pfiípad jejich otce byl po nepfiíjemném v˘slechu uzavfien a ony smûly odjet k pfiíbuzn˘m na venkov. Poskytli jim fiidiãe, kter˘ je mûl dopravit do matãiny rodné vesnice leÏící na jih od Moskvy, kousek od mûsta Serpuhov. Sofie spatfiila zátarasy, hranice hlavního mûsta. Zastavila je hlídka, musely se prokázat doklady. ¤idiã uniformovan˘m muÏÛm podal propou‰tûcí dokumenty. Poté je pustili dál. KdyÏ vjeli na cestu plnou v˘molÛ, ‰ofér se podíval na Mariu a snaÏil se s ní zapfiíst rozhovor. Maria na nûho apaticky pohlédla a neodpovídala. Jako by ztratila fieã. Od otcovy smrti byla nestále zamlklá. Pod oãima jí leÏely hluboké kruhy jako památka na nedávn˘ v˘slech a pût dnÛ bez fiádného spánku. Po hodinû jízdy pustou krajinou se koneãnû objevi14
ManÏelské okovy - zlom
11.7.2018
3.42
Stránka 15
ly staré nízké domky, pár rezavûjících aut, zemûdûlské stroje. Byli u cíle. Maria fiidiãe navedla aÏ k domu své sestry. Îila v malé cihlové chaloupce s odlupující se fasádou a právû opravovanou stfiechou. „PaneboÏe, snad to není nበnov˘ domov!“ zdûsila se Tamara. Auto zastavilo. Z domku po chvíli vybûhla malá, podle chÛze vitální Ïena. Mohlo jí b˘t nûco po ãtyfiicítce, byla podsaditá, s mírnû narezavûl˘mi vlasy a pihatou tváfií. Maria nejistû vystoupila a se Ïenou se pfiivítala. Dlouze se objímaly. Vystra‰ené dívky je sledovaly s úmyslem vÛz nikdy neopustit. Byl jejich jedinou záchranou. ·ofér je v‰ak záhy vybídl, aby si vystoupily. ·tíhlé nohy se dotkly pra‰né cesty. „Vítejte, já jsem va‰e teta Irena,“ pfiiskoãila k nim Ïena a tiskla netefie srdeãnû na svou kyprou hruì. Sofie tetu s rozpaky pozorovala. Byla velmi Ïivá, stále se usmívala, zvedala ruce k nebi a nûco vesele brebentila. „Musíte b˘t unavené, pojìte dál, napekla jsem piroÏky a nachystala nûco k pití,“ vedla je Irena dovnitfi. Místnost byla vkusnû zafiízená a naklizená. Nábytek i celkové vybavení bylo sice staré a opotfiebované, ale v‰e se lesklo ãistotou. KuchyÀku tvofiila pouhé dva metry ‰iroká linka s mal˘m vafiiãem. „Posaìte se ke stolu, hned vás obslouÏím,“ pobízela je teta a postavila pfied nû talífi s lákavû vonícími piroÏky. Dívky se do nich okamÏitû s chutí pustily, ale jejich matka se smutnû rozhlíÏela kolem sebe. „NemÛÏe‰ uvûfiit tomu, Ïe jsi zase doma, co?“ plácla ji Irena do zad, aÏ Maria nadskoãila. Sofie se chápavû pousmála. Matka v tomhle domû pÛsobila jako drah˘ porcelán na smeti‰ti. Nejspí‰ se tak i cítila. 15
ManÏelské okovy - zlom
11.7.2018
3.42
Stránka 16
„Nebyla jsem tady víc jak osmnáct let,“ ‰pitla Maria. Tváfi se jí bolestnû stáhla. Své emoce uÏ nedokázala déle skr˘vat. „No tak, to bude dobré! V‰ichni se tady na tebe a tvá dûvãata tû‰í! PomÛÏu ti sehnat práci, ptala jsem se v druÏstvu a na po‰tû, nûco se urãitû najde...,“ povzbuzovala sestru Irena. Netu‰ila, Ïe její slova mají zcela opaãn˘ úãinek. Maria se rozplakala. Tamara se Sofií ji konej‰ivû objaly. Matka se k nim pevnû pfiitiskla. Po chvilce se ale prudce zvedla a vybûhla do horního patra domu. Irena se ráznû otoãila k dívkám. „Tak co vy dvû! Co vlastnû umíte dûlat? PomÛÏete nám pfii Ïních? DokáÏete se postarat o dobytek, kdyÏ budu muset odjet do mûsta?“ Tamara vyjevenû zavrtûla hlavou. „NedokáÏete, to jsem si mohla myslet! Co si tady s váma poãnu?“ spráskla teta rukama. „Chceme jít studovat,“ vyhrkla Tamara. Irena se dunivû rozesmála. „Copak vy si myslíte, husiãky moje, Ïe tady Ïijeme jako ve stfiedovûku? Îe dûti nechodí do ‰kol? Samozfiejmû Ïe ano!“ Náhle do domu ve‰el vysok˘ muÏ. Byl mnohem star‰í neÏ teta, vlasy mu v tenk˘ch pramenech trãely kolem tváfie. AniÏ se podíval na dívky, zaãal se bavit s Irenou. „Pfiivezli pití, pojì si taky natoãit,“ oznámil jí. Irena mávla odmítavû rukou. „âert vem nûjakou pálenku, mám tady vzácné hosty,“ ukázala na zaraÏené dívky. „Nechcete jít s námi? Podívat se, jak to u nás na vesnici chodí?“ otoãil se muÏ na Ireniny netefie. „Ne, dûkujeme,“ píply souãasnû. „Tak si zatím udûlejte pohodlí,“ houkl a odtáhl tetu ven z chalupy. 16
ManÏelské okovy - zlom
11.7.2018
3.42
Stránka 17
„Náhodou, já bych se tam ‰la docela ráda podívat,“ nadhodila po chvíli Tamara. „Nebuì hloupá, vÏdyÈ jsme projely celou vesnicí. Nic tady není, jen domy, stodoly, radnice, mal˘ kostel a dva mini obchÛdky,“ namítla Sofie. Nejradûji by se rozbûhla za matkou, mûla o ni strach. „Zajímalo by mû to pití, co pfiivezli,“ stála si Tamara na svém. „Tak dobrá.“ Sofie se neochotnû zvedla. Vy‰ly z chalupy a zamífiily k nedaleké návsi. Bylo tady ru‰no, staré Ïeny mûly na hlavách ‰átky, mladé si oblékly ruãnû ‰ité zástûry a na rukou chovaly nemluvÀata. Vedle mûstského úfiadu stála cisterna, pfied níÏ se tlaãil hlouãek nedoãkavcÛ. V rukou tfiímali plechové nádoby. Dívky pfiistoupily blíÏ a spatfiily, jak si lidé nedoãkavû ãepují ãirou tekutinu a laãnû ji pijí. „Co to jen mÛÏe b˘t?“ kroutila hlavou Tamara. „To nevím, nikdy jsem nic podobného nevidûla,“ pfiiznala Sofie. „Vy asi budete ty Usovovic holky, co se právû vrátily,“ oslovila je star‰í Ïena v kvûtovaném ‰átku. Dívky se k ní otoãily. Sofie se okamÏitû odtáhla. Îena páchla alkoholem. V pravé ruce drÏela opr˘skan˘ hrnek. „Chcete se napít?“ pfiistrãila jim stafiena nádobu pfied obliãeje. Tamara k Sofiinû údivu po hrnku sáhla. „Co blázní‰!“ okfiikla ji Sofie. „No, co! Chci to jen ochutnat!“ bránila se sestra a trochu si lokla. „Je to nûjak˘ alkohol,“ konstatovala. „A co jste si myslely, Ïe to asi je?“ Îena si vzala svÛj hrnek a vzdálila se. Dívky posléze opustily náves a vydaly se zpátky. Na‰ly matku sedící na zápraÏí. Pfievlékla se, vzala si krátké ‰aty a zástûru. 17
ManÏelské okovy - zlom
11.7.2018
3.42
Stránka 18
„Mami, moc se mi tu nelíbí,“ vyhrkla Tamara. „Lidé popíjejí venku na ulici z takov˘ch velk˘ch...“ Sofie nestaãila domluvit. Matka ji jedním pohybem ruky umlãela. „Nechci to sly‰et. Sednûte si ke mnû, musíme se dohodnout, co bude dál,“ oznámila dcerám. Obû si k ní pfiisedly. „Chtûla bych poÏádat o pfiidûlení bytu v Moskvû. Otec mûl mezi vlivn˘mi lidmi známé, snad nám pomÛÏou. MÛÏete tam chodit do ‰koly a Ïít si lépe neÏ tady na vesnici,“ vysvûtlila. „Copak ty tu nechce‰ zÛstat? Myslely jsme, Ïe ano,“ rozjasnila se Tamara. „Ne,“ znûla jasná odpovûì. „Proã myslí‰, Ïe jsem odsud pfied léty utekla a vzala si va‰eho otce?“ Sofie matku udivenû sledovala. Zajímalo by ji, jestli otce vÛbec milovala. Nikdy mu to totiÏ nedávala najevo. „Mami,“ osmûlila se posléze. Maria na ni upfiela modré oãi. „Mûla jsi tátu ráda?“ Tamara na sestru vyjevenû zírala. „Já?“ zamyslela se Maria. „Nebyla to románová láska, ale mûla jsem ho ráda a byla mu vdûãná za to, Ïe si mû vzal. Igor mi ukázal nov˘ svût.“ Sofie matku objala. „PÛjdeme s tebou, kam jen bude‰ chtít,“ po‰eptala jí.
18
ManÏelské okovy - zlom
11.7.2018
3.42
Stránka 389
Klára Janeãková MANÎELSKÉ OKOVY Redigovala Ivana Parkmanová Layout vãetnû ilustrace na obálku navrhla Katefiina BroÏová Obálku zhotovila Jana ·Èastná Technická redaktorka Lenka Gregorová Poãet stran 392 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 9945. publikaci Sazbu zhotovila TYPA, spol. s r. o., Praha Tisk EUROPRINT a.s., Praha Vydání druhé Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 247 Objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz