0040171

001-003 Mam nad tebou moc.qxp_Sestava 1 12.04.19 9:49 Strรกnka 3

TERESA DRISCOLLOVร

Přeložila Ivana Nuhlíčková

Text copyright © 2017 Teresa Driscoll All rights reserved Translation © Ivana Nuhlíčková, 2019 ISBN 978-80-249-3830-1

Mam nad tebou moc_OK.indd 4

05/04/19 12:27

ÄŒERVENEC 2015

Mam nad tebou moc_OK.indd 5

05/04/19 12:27

Mam nad tebou moc_OK.indd 6

05/04/19 12:27

PRVNÍ KAPITOLA SVĚDKYNĚ

Udělala jsem chybu. Teď už to vím. Jediným důvodem k tomu byl rozhovor, který jsem vyslechla ve vlaku. A upřímně se vás ptám, jak byste se cítili vy? Do té doby jsem se nikdy nepovažovala za přehnaně prudérní. Nebo naivní. Dobře, měla jsem velice konvenční, někdo by řekl až přísnou výchovu, ale… Proboha. Podívejte se na mě. Něco jsem si odžila. A spoustu jsem se toho dozvěděla a naučila. Na škále morálního chování bych se zařadila do průměru, právě proto mě asi šokovalo to, co jsem zaslechla. Víte, myslela jsem si, že jsou to slušná a hodná děvčata. Samozřejmě, opravdu jsem se neměla zaposlouchat do cizího rozhovoru. Jenomže ve veřejné dopravě je to téměř nemožné, nemáte ten pocit? Spousta lidí něco štěká do mobilu, ostatní musí zvyšovat hlas, aby je překřičeli a aby se vůbec slyšeli. Když o tom teď přemýšlím, asi by mě to tak nerozhodilo, kdybych měla lepší čtení, ale bohužel jsem si koupila knihu ze stejného důvodu jako časopis s větrnými turbínami na titulní stránce. Někde jsem četla, že kolem čtyřicítky by se člověk měl zajímat víc o to, co si myslí o ostatních, než co si oni myslí o něm. Tak proč já na tu změnu pořád ještě čekám? Pokud si chceš koupit časopis Hallo!, Ello, prostě si ho kup. Komu záleží na tom, co si myslí ta znuděná studentka u pokladny? Ale ne. Já si vybrala příšerný časopis o životním prostředí a životopis nějaké solidní vážené osobnosti, takže když ti dva mladíci 7

Mam nad tebou moc_OK.indd 7

05/04/19 12:27

Teresa Driscollová

nastoupili v Exeteru s velkými černými igelitovými pytli, byla jsem znuděná k smrti. A teď otázka pro vás. Co byste si mysleli, kdybyste viděli nastoupit do vlaku dva muže a každý z nich by držel velký černý pytel na odpadky s neznámým obsahem? Já jako matka syna v pubertě, jehož pokoj by určitě zaujal sociálku, jsem si jen pomyslela: To je typické. Copak si ti kluci nemohou najít alespoň tašku? Jsou hluční, divocí a dovádějí způsobem typickým pro dvacetileté muže, jen taktak stihli vlak a naskakovali za nesouhlasného hvízdání obtloustlého výpravčího. Poté, co chvilku blbnuli s automatickými dveřmi – otevřít, zavřít, otevřít, zavřít –, což jim připadalo velice vtipné, usadili se na sedadla poblíž držáku na zavazadla. Potom si ale všimli dvou dívek z Cornwallu, spiklenecky se podívali jeden na druhého a vykročili do vagonu na sedadla přímo za těmi děvčaty. Musela jsem se pro sebe usmát. Vidíte, nejsem žádný suchar. I já byla kdysi mladá. Všimla jsem si, že ty dívky jsou velice tiché a stydlivé, jedna upřela oči na kamarádku, ano, jeden z těch mladíků byl velice pohledný, trochu jako model nebo člen chlapecké kapely. Všechno mi to připomíná ten známý pocit kolem žaludku. Znáte to. Takže mě nijak nepřekvapilo ani nezaskočilo, když se mladíci postavili a ten pohledný se naklonil přes sedadla a zeptal se, jestli má těm děvčatům přinést něco z bufetu. „… když už tam jdu?“ Potom se představili, následovalo pohihňávání a pak obvyklé tanečky. O dvě kávy a čtyři piva později se ti mladíci přidali ke slečnám, všichni seděli tak blízko, že jsem jejich hovor slyšela naprosto zřetelně. Já vím. Vím. Neměla jsem poslouchat, ale to už jsme probrali. Nudila jsem se, vzpomínáte si? A byli velice hluční. 8

Mam nad tebou moc_OK.indd 8

05/04/19 12:27

Mám nad tebou moc

A potom ty dívky zopakovaly, co už jsem vyslechla v jejich předešlém rozhovoru. Jedou poprvé samy do Londýna, cestu do hlavního města dostaly od rodičů jako dárek k maturitě. Mají objednané pokoje v laciném hotelu, mají lístek na muzikál Bídníci, a ještě nikdy nebyly takhle rozrušené. „Děláte si srandu? Vážně jste ještě nikdy nebyly samy v Londýně?“ ujistil se překvapeně Karl, ten chlapec, který vypadá jako člen nějaké chlapecké skupiny. „Londýn může člověka překvapit, holky. Musíte na sebe dávat pozor. Až pojedete večer z divadla, vezměte si taxík, nejezděte metrem. Slyšíte mě?“ Teď se mi Karl docela zamlouvá. Doporučuje jim obchody a stánky na tržišti, také klub, kde budou v bezpečí, kdyby si po divadle chtěly jít poslechnout slušnou hudbu. Píše jim na kousek papíru jméno toho klubu. Zná tam vyhazovače. „Klidně se na mě odvolejte, jasný?“ Potom se Anna, vyšší z těch dvou kamarádek z Cornwallu, zeptá na ty černé pytle. Těší mě, že tu otázku položila, protože jsem také zvědavá, a usmívám se při představě, jak si ji budou dobírat. Kluci. Hrozně nepořádní. Jací jste vy, co? Ale ne. Ti dva mladíci právě vyšli z vězení. A v černých pytlích mají své osobní věci. Potom téměř slyším, jak polykám, vzadu v hrdle jako by mi uvízla tekutina a tep cítím až v uchu. Děvčata se na chvíli zarazí, ale netrvá to dlouho. Za chvilku se dívky vzpamatují. „Utahujete si z nás?“ Ne. Ti chlapci nežertují. Rozhodli se, že budou k lidem naprosto upřímní. Udělali chybu, zaplatili za to, ale odmítají se stydět. Máme vyložit karty na stůl, holky? Karl byl odsouzený k pobytu ve vězení v Exeteru kvůli napadení, Antony za krádež. Karl se popral kvůli kamarádovi, chápete to, a ruku na srdce, udělal by to znovu. Jeho kamaráda provokovali v baru a on šikanování nesnáší. Já se potýkám s tím paradoxem – šikanování versus napadení, opravdu zavíráme lidi kvůli drobným výměnám názorů? Ale děvčata 9

Mam nad tebou moc_OK.indd 9

05/04/19 12:27

Teresa Driscollová

vypadají fascinovaně, v roztomilé velkorysé naivitě tvrdí, že loajalita je správná věc, že k nim do školy přišel nějaký chlapík, který měl za sebou pobyt ve vězení, a vyprávěl jim, jak úplně změnil život poté, co si odseděl trest za drogy. Byl celý pokrytý tetováním. Pokrytý. „Jejda. Vězení. Tak jaké to tam doopravdy je?“ V tuto chvíli jsem začala zvažovat svoji roli. V duchu jsem si představila Anninu matku, jak se opírá o sporák Aga, mají s manželem obavy, jestli je jejich holčička v pořádku, ale on ji uklidňuje, aby nebláznila. Rostou rychle. Jsou to rozumná děvčata. Určitě to zvládnou, lásko. A já přemýšlím o tom, že v pořádku určitě nejsou. Karl teď uvažuje o tom, že nejbezpečnější by bylo, kdyby je po celou dobu návštěvy doprovázel někdo, kdo Londýn dobře zná. Karl a Antony budou bydlet u přátel ve Vauxhallu a moc rádi by si první večer na svobodě pořádně užili. Co kdyby se s děvčaty potkali po představení a zašli společně do toho klubu? V tu chvíli usoudím, že bych měla zavolat rodičům těch dívek. Zmínily se o jménu vesnice, kde bydlí. Anna žije na farmě. Není to nic světoborného, můžu zavolat na poštu nebo do místního hostince, kolik farem může v okolí být? Jenomže Anna si teď vůbec není jistá. Ne. Měly by jít asi brzy spát, protože zítra chtějí vyrazit po obchodech. Mají to naplánované, nejdřív chtějí zajít do Liberty’s, protože Sarah si chce vyzkoušet něco od Stelly McCartneyové a mobilem se v tom vyfotit. Hodná holka, pomyslím si. Rozumná. Nenuť mě do toho za­ sáhnout, Anno. Jenomže situace se komplikuje, protože Sarah se najednou touží před Antonym předvést. Následuje další cesta do bufetu, po návratu si prohodí sedadla – Anna teď sedí s Karlem a Sarah s Antonym, který jí vysvětluje, jak je mu líto, že si zpackal život. Do vězení se dostal vlastně ze zoufalství, tvrdil, protože nemohl najít práci. A nemohl podporovat syna. Syna? V tu chvíli mě to začne zaplavovat. Stín z ochranného baldachýnu mého dokonalého života – já, jak se stále scvrkávám 10

Mam nad tebou moc_OK.indd 10

05/04/19 12:27

Mám nad tebou moc

do toho stínu, když Antony vysvětluje, že se se svou bývalou dohaduje o možnost vídat syna, vypráví Sarah, že v žádném případě nedopustí, aby jeho syn vyrůstal, aniž by znal svého otce. „Nemyslíš, že by to bylo prostě příšerné, Sarah? Kdyby vyrůstal a neznal vlastního tátu?“ V tu chvíli mě ale překvapí Sarah. Trochu se jí zadrhává hlas, když říká, že si myslí, že je opravdu skvělé, že mu na synovi tak záleží, protože spousta mladých mužů by se prostě sebrala a utekla před odpovědností. „Cítím se teď opravdu příšerně. Ty řešíš tak důležité věci a my tady meleme o Stelle McCartneyové.“ Mám být upřímná? V tuhle chvíli nemám o ničem z toho ani potuchu. Co vím? Můj syn zatím usiloval jen o to, aby mohl jít do kina na film od osmnácti. Asi hodinu si povídají a já se ze všech sil snažím znovu začíst, uvažuji o výhodách nové generace tišších větrných turbín, ale potom se Antony se Sarah znovu vydají do bufetu. Další pivo. Přemýšlím. Velká chyba, Sarah. A v tu chvíli se rozhodnu. Ano, zamířím také do bufetu a budu se tvářit, že potřebuji kávu, ve frontě nebo cestou zpátky budu předstírat nějaký problém s telefonem. Požádám Sarah o pomoc, třeba se mi ji podaří na chvíli oddělit od Antonyho a ztratit s ní pár slov v soukromí. Varovat ji, že je potřeba s tím nesmyslem skončit, jinak volám jejím rodičům. Okamžitě, rozumíš mi, Sarah? Mohu si jejich číslo najít. Náš vagon a jídelní vůz oddělují další tři vagony. Prodírám se mezi sedadly v tom druhém, narážím do nich stehny a potom lovím v kapse saka telefon, když procházím automatickými dveřmi do spojovacího prostoru. A tehdy to zaslechnu. Naprosto beze studu. Bez snahy chovat se tiše. Rozdávají si to hlasitě a tvrdě na toaletě. Kopulují v kabince jako zvířata. Vím, že jsou to oni, stačí slyšet, co říká ten mladík. Jak dlouhá doba už uplynula. Jak je jí vděčný. Sarah, ach, Sarah… 11

Mam nad tebou moc_OK.indd 11

05/04/19 12:27

Teresa Driscollová

A ano, přiznávám to. Jsem naprosto v šoku, až do morku kostí. Cítím se ponížená a zaplavuje mě horko. Mám příšerný vztek. Jsem rozčílená a zoufalá. Ze všeho nejvíc toužím před těmi zvuky uniknout. Stydím se za svou naivitu. Za své trapné závěry. Potácím se chodbičkou k dalším automatickým dveřím a do vagonu, bez dechu a rozrušená se snažím dostat co nejrychleji co nejdál od důkazu o svém špatném úsudku. Hodná děvčata? Ve frontě v bufetu znovu vnímám, jak mi krev pulzuje v uchu, a přemýšlím, jestli je slyšel i někdo jiný. Jestli to někdo nahlásil. A potom mě napadne: Nahlásit je? Komu, Ello? Poslouchej se, co říkáš. Jiní lidé udělají přesně to, cos měla dělat od začátku. Budou se starat o sebe. V jednu chvíli se pocity začaly měnit a já přestala uvažovat o tom, jak jsem mohla být tak mimo, tak zaslepená. Došlo mi, že evidentně nemám o mladých lidech vůbec představu. Nebo vím jen velmi málo. Najednou se mi v mysli míhá kaleidoskop. Otrhané obrázky. Časopisy, které jsme našli v pokoji našeho syna. Ten večer, kdy jsme přišli z kina dřív a přistihli Lukea, jak se snaží obejít zabezpečení sítě Sky proti sledování porna. Teď v tom ušmudlaném vlaku zjistím, že bych nutně potřebovala mluvit s manželem. Se svým Tonym. Abych si znovu nastavila kompas. Potřebuju se ho zeptat, jestli celý ten problém tady spočívá ve mně, nebo v nich. Jsem úplně trapná, Tony? Ne, vážně, potřebuju, abys ke mně byl upřímný. Když jsme se tehdy hádali kvůli zabloko­ vaným kanálům na Sky a těm Lukeovým časopisům. Jsem příšerně prudérní? Vážně? Pokouším se mu dovolat, ten večer z hotelu po konferenci. Chci mu říct, že jsem se zachovala rozumně a přesunula se do jiné části vlaku. Starala se o sebe. Ta děvčata byla evidentně dost protřelá. 12

Mam nad tebou moc_OK.indd 12

05/04/19 12:27

Mám nad tebou moc

Jenomže někam odešel a nevzal si mobil s sebou. Patří k těm, kteří si stále ještě myslí, že mobil způsobuje nádory na mozku, tak zavolám radši Lukeovi a zjistím, že mě uklidňuje, když slyším, jak popisuje večeři – tažín podle nějakého receptu, který si stáhl na nové aplikaci. Můj syn moc rád vaří a já si ho dobírám, jak to asi vypadá v kuchyni, vsadila bych se, že použil každý rendlík a každý přístroj, který máme. A potom následuje ráno v hotelu. Nenávidím ten pocit, tu otupělost způsobenou klimatizací, neznámou postelí a nedostatkem disciplíny u minibaru. To je moje hotelová strava – lahvička brandy nebo dvě po dlouhém dni. Je sotva půl sedmé a ze všeho nejradši bych ještě spala. Po deseti minutách to ale vzdám, vnímám sáčky smutku v malé mističce vedle konvice. Takhle je to v hotelových pokojích vždycky. Namlouvám si, že instantní kávu budu pít jen teď, jenom jednou, ale potom ji stejně vyleju do umývadla. Zírám na seřazené prázdné lahvičky, cuknu sebou, když se začnu rozpomínat na to, co se stalo. Podívám se na telefon vedle postele a ovládne mě strach, ten známý rozechvělý pocit, že jsem udělala něco hloupého, něco, čeho budu litovat. Otočím se zpátky k řadě lahviček a rozpomenu se, že včera večer jsem se po druhé brandy rozhodla zavolat na informace a zjistit číslo rodičů těch dívek. Při té představě ztuhnu, paměť mám ještě zamlženou. Vážně bys jim zavolala? Mysli, Ello. Přemýšlej. Znovu zírám na telefon a snažím se soustředit. Ach, ano. Už se mi to vybavuje, uvolním ramena, když si konečně vzpomenu. Držela jsem telefon a chystala se vytočit číslo, uvědomuji si, že jsem neuvažovala střízlivě a důvodem nebyla jen brandy. Motivy byly pokroucené. Chtěla jsem jim zavolat ne proto, že jsem měla o ta děvčata strach, ale protože jsem je chtěla vytrestat, protože jsem měla vztek na to, k jakým pocitům mě Sarah dohnala. A nakonec jsem udělala to nejrozumnější. Odložila telefon, zhasla a šla spát. 13

Mam nad tebou moc_OK.indd 13

05/04/19 12:27

Teresa Driscollová

To je dobře. To je velice dobře. Úleva je tak omamná, že se rozhodnu to oslavit a vyzkouším instantní kávu. Nejdřív pustím konvici, potom televizi. A v tu chvíli to přijde. Jediný moment – nejdřív zastavený, potom jako by se natahoval až ven mimo pokoj, mimo toto město. Chvilka v čase, po níž, jak si uvědomuju, už můj život nebude nikdy jako předtím – nikdy. Zvuk je ztlumený, večer jsem sledovala film, ale použila jsem titulky, abych nerušila hosty ve vedlejším pokoji. Jenomže ta podoba je nezaměnitelná. Je krásná. Je to fotografie z jejího facebookového profilu. Zelené oči jí září a světlé vlasy splývají po zádech. Je někde na pláži, za ní poznávám Mount St Michael. Ale z nějakého důvodu zaostřuju dozadu, skrz polštář, čelo postele a stěnu, až obrazovku vnímám z velké dálky. Obrazovku, na níž běží hnusná, děsivá slova: Nezvěstná… Anna… Nezvěstná… Anna. Konvice začne pískat, posílá oblaky páry na zrcadlo a já v tu chvíli přemýšlím, kam zavolat. Napadá mě příšerná změť výmluv. Žádná z nich ale není dost dobrá. Na policii. Tonymu. Chápejte, že jsem se chystala zavolat…

14

Mam nad tebou moc_OK.indd 14

05/04/19 12:27

DRUHÁ KAPITOLA OTEC

Henry Ballard sedí v zimní zahradě a ze všech sil se snaží nevnímat hluk z kuchyně. Ví, že by měl jít za manželkou, pomoct jí, utěšit ji, ale zároveň je mu jasné, že by se tím vůbec nic nezměnilo. Tak to odloží. Pravdu? Touží, aby to ještě chvíli vydrželo takhle, aby se mohl dívat ven na trávník. V tomto zvláštním prostoru, přístavku domu, který vlastně ani nikdy nefungoval, vždycky tu bylo příliš horko nebo zima bez ohledu na to, jestli byly žaluzie zatažené a běžel veliký větrák nainstalovaný za nekřesťanské peníze, který měl chytat prach, se mu podařilo přenést se do polovědomí, do stavu, v němž by se jeho mysl ocitla mimo jeho tělo, mimo čas a přenesla se do zahrady, kde právě teď, za časného ranního světla, naslouchal, jak si špitají ve své skrýši v křoví. Anna a Jenny. Bylo to jejich oblíbené místo, trvalo to rok, možná dva, když se ocitly v podivném růžovém období. Růžové přikrývky Barbie. Růžový stan, vybraný v nějakém katalogu, který byl plný nejrůznějších holčičích potřeb. Vždycky se odmítal k té věci byť jen přiblížit. Teď toužil ze všeho nejvíc zapomenout na dojení a seno, na formuláře pro DPH a pro banku, nejraději by vplul do té doby a založil ohýnek, aby si k snídani opekli buřty. Takové správné táboření, které mnohokrát sliboval, ale nikdy na ně nedošlo. Teď ho rámus z kuchyně vrátil do reality. Manželka zvedala z podlahy nejrůznější plechy a formy. 15

Mam nad tebou moc_OK.indd 15

05/04/19 12:27

Teresa Driscollová

„Co to proboha děláš?“ „Švestkový koláč.“ „Proboha, Barbaro.“ Anna měla švestkový koláč nejraději. Byly to vlastně lívance s kořeněnými dušenými švestkami uprostřed. Cítil skořici, sklenice s kořením se převrhla na kuchyňskou linku a voňavá směs vytvořila malý kopeček. Ach, Barbaro. Díval se, jak třesoucíma se rukama sbírá všechny ty plechy a formy, a nedokázal to snášet. Místo toho, aby jí pomohl a choval se mile, nebo alespoň slušně, odešel do své pracovny a posadil se k telefonu, takže o pět, možná deset minut později si jako první všiml policejního auta blížícího se po příjezdové cestě. V tu chvíli mu něco hrozného sevřelo žaludek a skutečně uvažoval o tom, že zabarikáduje dveře. Hloupá představa, jak v předsíni navrší všechen nábytek, aby se nikdo nemohl dostat dovnitř. Tentokrát jsou dva. Muž a žena. Muž v obleku a žena v uniformě. Než dojde do předsíně, jeho žena stojí ve dveřích do kuchyně, na sobě zástěru, a neustále si dokola oprašuje ruce. Na chvilku se k ní otočí a všimne si, jak pohledem prosí jeho, Boha i spravedlnost. Otevře dveře a Anna a Jenny vběhnou dovnitř se školními aktovkami a tenisovými raketami a pohodí je na zem. Úleva. Úleva. Úleva. A teď doopravdy. Je to zřejmé už z jejich výrazu. „Našli jste ji?“ Muž v pomačkaném konfekčním obleku jen zavrtí hlavou. „Toto je policistka Cathy Brightová z oddělení péče o rodinu. Zmiňoval jsem se o ní už v telefonu?“ Nedokáže ze sebe vypravit ani slovo. Mlčí. „Můžeme jít dál, pane Ballarde?“ Přikývne. Na víc nemá sílu. 16

Mam nad tebou moc_OK.indd 16

05/04/19 12:27

Mám nad tebou moc

Všichni se usadí v pracovně a místností se rozléhá zvláštní šustivý zvuk, jak si jeho manželka stále tře dlaně o sebe, tak se natáhne a vezme ji za ruku. Aby umlčel ten zvuk. „Jak už jsme sdělili předtím, policie v Londýně, metropolitní tým, dělá všechno, co se dá. Vzhledem k Anninu věku má ten případ přednost před vším ostatním. Také vzhledem k okolnostem. Jsou s námi neustále v kontaktu.“ „Chci jet do Londýna. Pomoct.“ „Pane Ballarde, o tom jsme už mluvili. Vaše manželka vás potřebuje tady, i my tady potřebujeme pomoct s některými věcmi. Zatím bude lepší, když se soustředíme na shromažďování všech potřebných informací. Pokud se objeví něco nového, cokoli, slibuji, že vám to sdělíme a okamžitě zajistíme dopravu.“ „Rozpomněla se Sarah na něco? Řekla už něco víc? Rádi bychom si s ní promluvili. Potřebovali bychom s ní jen hovořit.“ „Sarah je stále v šoku. To je pochopitelné. Je tam tým odborníků, jsou s ní i její rodiče. Všichni se snažíme získat co nejvíc informací. Policisté v Londýně procházejí záznamy z bezpečnostních kamer z toho klubu.“ „Pořád to nechápu. Klub? Co dělaly v nějakém klubu? Nic takového nebylo v plánu. Měly lístky na muzikál Bídníci. Jasně jsme řekli, že…“ „Je tu ale posun, který by to mohl trochu osvětlit, pane Bal­larde.“ Pokusí se odkašlat si, ale ten zvuk je příliš hlasitý. Hrdelní. Nepříjemný. „Objevil se svědek. Někdo, kdo s nimi jel tím vlakem.“ Hlen. Má v krku hlen. „Svědek. Co tím myslíte? Svědek? Svědek čeho? Nerozumím tomu.“ Policisté si vymění pohled a žena se přesune na židli vedle Barbary. Hovoří detektiv. „Po výzvě se policii ozvala žena, která ve vlaku seděla poblíž Anny a Sarah. Tvrdí, že slyšela, jak se děvčata ve vlaku seznámila se dvěma muži.“ 17

Mam nad tebou moc_OK.indd 17

05/04/19 12:27

Teresa Driscollová

„Jak to myslíte, seznámila? Jakými muži? Vůbec nechápu, co říkáte.“ Manželka mu teď svírá ruku daleko pevněji. „Z toho, co ta žena slyšela, se zdá, že Anna a Sarah se možná seznámily se dvěma muži. Které známe.“ „Muži? Jakými muži?“ „Muži, kteří právě vyšli z vězení, pane Ballarde.“ „Ne. Ne. Musí se mýlit… To není možné. To naprosto nepřichází v úvahu.“ „Londýnští policisté se budou snažit promluvit si o tom se Sarah. Naléhavě. A pokud jde o tu svědkyni. Jak už jsem říkal, potřebujeme si spojit co nejvíc detailů o tom, co se stalo, než se Anna ztratila.“ „Uplynula už spousta hodin.“ „Ano.“ „Jsou to rozumná děvčata. Rozumíte mi? Hodná rozumná děvčata. Dobře vychovaná. Nikdy, opravdu nikdy, bychom jim nedovolili jet na ten výlet, kdybychom si nebyli…“ „Ano. Ano. Samozřejmě. Musíte se snažit uvažovat pozitivně. Jak říkám, děláme všechno, co se dá, abychom Annu našli, budeme vás informovat o každém kroku, který podnikneme. Cathy tu zůstane s vámi. Odpoví vám na všechny otázky. Rád bych se ještě jednou podíval do Annina pokoje, pokud je to možné. Doufáme, že by si mohla vést deník. Také bychom se potřebovali podívat do jejího počítače. Mohl byste mě tam zavést, pane Ballarde? Cathy mezitím uvaří vaší manželce šálek čaje, ano?“ Teď už neposlouchá. Přemýšlí o tom, že manželka nechtěla, aby jely. Tvrdila, že jsou ještě příliš mladé. Že je to moc daleko. Že je ještě brzy. To on ji přemlouval, aby je pustila. Proboha, Barbaro. Přece je nemůžeš hlídat navždycky. Pravdu? Měl pocit, že Anna se potřebuje odpoutat od matčiny zástěry. Vzdálit se od jejích švestkových koláčů. Ale nešlo jen o to. Proboha. Co když se zjistí, že nešlo jen o to?

18

Mam nad tebou moc_OK.indd 18

05/04/19 12:27

Teresa Driscollová MÁM NAD TEBOU MOC

Z anglického originálu I AM WATCHING YOU, vydaného nakladatelstvím Thomas & Mercer, Seattle 2017, přeložila Ivana Nuhlíčková Obálku podle originální předlohy zhotovila Jana Šťastná Odpovědná redaktorka Nicole Škorpilová Technická redaktorka Růžena Hedrichová Počet stran 280 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2019 jako svou 10 449. publikaci Sazba TYPOSTUDIO, s. r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první www.euromedia.cz Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax.: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz

Mam nad tebou moc_OK.indd 280

05/04/19 12:27