Peter Sagan s Johnem Deeringem
MŮJ SVĚT
Euromedia
SAGAN blok 001 az 288.indd 3
13.09.18 12:04
MŮJ SVĚT Peter Sagan Copyright © Peter Sagan, 2018 First published as My World by Yellow Jersey, an imprint of Vintage. Vintage is part of the Penguin Random House group of companies. Author has asserted their right to be identified as the author of the Work. Cover photographs © Sam Barker The Rainbow Stripes© appearing on the cover of this book are either a registered trademark, or a trademark of the Union Cycliste Internationale (UCI) Translation © Manfred Strnad, 2018 All rights reserved ISBN 978-80-7617-043-8
SAGAN blok 001 az 288.indd 4
13.09.18 12:04
M P
Z a L G O T P V N v T V
O B SA H
Prolog......................... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
7
Část p r vní – Richmond Zima ............................ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . O Slovensku ................... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jaro ............................. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Léto............................. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . O rodině ....................... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Podzim ....................... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
25 38 45 59 73 87
Část druhá – Dauhá Zima ........................... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . O Tiňkovovi ................... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jaro ............................. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . O sprintech ................... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Léto............................ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Podzim ........................ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
105 116 121 134 143 169
Část t ře t í – Bergen O týmu BORA-hansgrohe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zima ............................ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jaro ............................. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . O týmu Peter ................. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Léto............................. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . O těch dalších parťácích ... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Podzim ....................... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
191 196 203 215 228 244 256
N N Z T F o
K
Epilog ......................... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 264
SAGAN blok 001 az 288.indd 5
13.09.18 12:04
Mému synovi Marlonovi. Tato kniha je o mých největších vítězstvích v cyklistice. Ale mým největším vítězstvím v životě jsi Ty.
SAGAN blok 001 az 288.indd 6
13.09.18 12:04
23. Z Á Ř Í 2017
Prolog Napravo od nás defilují stěžně vysokých lodí. Dnes už podesáté. V tomhle místě se mi pokaždé do nosu derou vůně přístavu. Sychravé a studené, typické pro víkendové odpoledne ve Skandinávii. Z přístavu se také line pach kouře a fastfoodů, kde prodávají snad všechny druhy poživatelného masa nebo ryb, které můžete nacpat do nějakého pečiva a prodat ho hladovým cyklistickým fanouškům. Barevné domy, které jsou typické pro Bergen – malebný starý přístav, dělí od nábřeží táhlá levotočivá zatáčka. Poprvé jsme ji projeli zvolna, jen mírným tempem, sotva čtyřicítkou. Určitě to bylo krátce po jedenácté dopoledne. V příštích šesti okruzích, kdy jsme míjeli tyhle kolébající se stěžně a pokaždé zaslechli drnčení jejich lanoví, intenzita tempa v každém z nich narostla tak, že jezdců vpředu pořád ubývalo. Ráno se nás řadilo na start 7
SAGAN blok 001 az 288.indd 7
13.09.18 12:04
téměř dvě stě. Teď, po dvou třech kolech ostrého tempa na tomto krátkém kopcovitém okruhu, nás zbylo jen něco kolem šedesáti. Rozhodčí UCI začíná zběsile zvonit na starý velký mosazný zvonec, což znamená, že vjíždíme do posledního okruhu. Najednou si intenzivně uvědomuju, že na zádech vezu číslo 1. Jsou čtyři hodiny odpoledne a nejspíš mi zbývá poslední půlhodinka, kdy ještě pořád zůstávám mistrem světa UCI. Závod probíhal opravdu zmateně. Začal zvolna, což mi vyhovovalo. Několik dní předtím jsem pořádně nejedl ani nepil. V nejnevhodnější dobu mě v pátek doma v Monaku přepadla žaludeční nevolnost. A pak kvůli virové chřipce následoval týden bez kola. Nechci naříkat, že mi bylo špatně, protože se mi to nestává moc často, ale musím říct, že poslední dva týdny před šampionátem nebyla moje příprava taková, jakou bych si před jedním z vrcholů celé sezony představoval. V uplynulých dvou letech jsem se stal mistrem světa a dalo se předpokládat, že bych duhový dres mohl ztratit i v případě absolutně perfektního zdravotního stavu. Většina lidí předpovídala, že okruh mistrovství světa bude příliš náročný pro jezdce, jehož považují za „sprintera, který přejede kopec“ a spíše favorizovali skutečné klasikáře, jakými jsou Julian Alaphilippe, Philippe Gilbert nebo můj předchůdce v mistrovském dresu Michał Kwiato (pozn. přezdívka jezdce Kwiatkowského). Taky si mysleli, že mě soupeři budou hodně dobře střežit 8
SAGAN blok 001 az 288.indd 8
13.09.18 12:04
a sotva vyhraju potřetí za sebou. Velké týmy se přece zase nenechají přelstít! K tomu se přidali bookmakeři, kteří dospěli k přesvědčení, že velké týmy naši malou slovenskou skupinku bratrů prostě převálcují ve chvíli, kdy budeme potřebovat kontrolovat závod. Velmi rychle se vytvořil únik. Závod odstartoval v nedalekém městečku a pak se přesunul na okruh, který jsme absolvovali dvanáctkrát – centrem Bergenu. Projížděli jsme přístavem, po nábřeží a stoupali na Salmon Hill. Hodně závodů začíná ve své první hodině příšerným bojem, jak se všichni snaží dostat do takzvaného denního úniku, který ovšem nejsilnější závodníci zpravidla nevyhnutelně dostihnou. Měli jsme však štěstí – já, a především můj žaludek. Tentokrát se nic takového nekonalo. Později se únik přece jen zformoval a skupinka před námi získala až desetiminutový náskok. Zbytek z nás – skoro dvou stovek jezdců – si musel opravdu přišlápnout. Od té chvíle jsem se v závodě zase cítil jako cyklista. V dějišti šampionátu jsem se měl původně objevit zhruba deset dní předem. Myslel jsem, že se připojím ke svým kolegům z týmu BORA-hansgrohe a týden před závodem jednotlivců s nimi pojedu týmovou časovku. TTT, tedy týmová časovka, je v programu světového šampionátu zařazená relativně krátce a je trochu divné, že v tomto závodě reprezentujete svůj profesionální tým místo země, odkud pocházíte. Všechny jiné mistrovské závody absolvujete v dresu svého státu. Světové 9
SAGAN blok 001 az 288.indd 9
13.09.18 12:04
šampionáty dávají fanouškům ojedinělou příležitost mávat vlajkou své země, což je pro ně velký tahák. Když chtějí vyjádřit podporu svému oblíbenci v průběhu sezony, obvykle si nasazují na hlavu čapku s logem nějaké banky, výrobce kol nebo kuchyňského vybavení. Šampionáty se od jiných cyklistických závodů liší také v tom, že je absolvujeme na okruzích. Většina jiných závodů je vedena z bodu A do bodu B. Mistrovství světa je tedy pro fanoušky přitažlivé i proto, že nás vidí projíždět mnohokrát kolem. Přijíždějí z celého světa – křičí, povzbuzují, pijí a oslavují. Doufejme, že budou mít i teď důvod. Slováci jsou ve všech těchto disciplínách velmi dobří. Tým BORA-hansgrohe vyhlásil cíl umístit se v Top 10, přestože to nevypadalo, že vůbec odstartuju. Moji kolegové v dresu Slovenska také nepočítali s tím, že mě na startu uvidí. Ještě včera ráno jsem v žalostném stavu, celý zpocený, vstával ztěžka z postele, abych se dostal na letiště v Nice. Většinu z 2 500 kilometrů letu jsem strávil na toaletě. Na startu jsem stál pěkně zticha, celý šťastný a opravdu překvapený, že tam vůbec jsem. Když jsme poprvé projeli cílem a dostali se na okruh Bergenem, otočil jsem se ke svému bratrovi Juraji, který šlapal vedle mě. Oba jsme na sobě vezli nádherný modro-červeno-bílý dres Slovenska. „Hodně štěstí,“ řekl jsem. „Nemyslím si, že tuhle čáru ještě uvidíme.“ Plynulé tempo závodu mi však vyhovovalo. Zrovna tak mírná teplota toho dne. Rok předtím jsem titul 10
SAGAN blok 001 az 288.indd 10
13.09.18 12:04
vyhrál v katarské výhni. Nedovedl jsem si představit, že bych i tady absolvoval ve svém dehydrovaném stavu něco podobného. Norsko se ukázalo jako mnohem příjemnější místo k závodění. Zapadl jsem doprostřed pelotonu závodníků. Jejich počet se s přibývajícími okruhy pořád snižoval. Při mistrovství světa spousta cyklistů pravidelně vzdává. Z různých důvodů. Za prvé: Hodně národů posílá jezdce, aby splnily početní kvótu a zajistily si tak příslušné počty startujících závodníků i v příštích letech. Za druhé: Spousta jezdců účinkuje v mistrovském závodě, aby ho pomáhali kontrolovat, dostávali se od úniků, nebo je v první polovině závodu stíhali, a tím ulehčovali roli svým lídrům. Jejich práce skončí ještě dřív, než začne skutečný boj o vítězství. Za třetí: Je to opravdu hodně dlouhý závod – 267 kilometrů v roce 2017. Je konec náročné sezony a vy musíte mnohokrát projet kolem občerstvovací zóny. Svou přívětivostí zahřeje u srdce. V dlouhém závodě přímo cítíte, jak okruh za okruhem srůstáte s řídítky svého kola. Tady v Bergenu byste dokonce mohli z tratě zahlédnout svůj hotel. Ještě pět kol před koncem bylo tempo celkem pravidelné. Potom se do toho pustili hoši z Nizozemska – vyjeli na čelo, zrychlili a rázem bylo po pohodě. Nizozemci mají na šampionátech vždycky v zásobě zdánlivě nekonečný počet silných tahounů. Když jedete v pelotonu a před sebou vidíte ty osmdesátikilové chlapíky, kteří měří přes metr osmdesát, je vám jasné, že 11
SAGAN blok 001 az 288.indd 11
13.09.18 12:04
nastal čas pořádně se nadechnout a zatnout zuby. Utáhnout bezpečnostní pásy, jdeme na to! Je vám jasné, že se schyluje k pořádné jízdě. Za mých časů paradoxně ještě nikdo z Nizozemců mistrovství světa nevyhrál. I když se už dlouho nestali šampiony, oplývají schopností utvářet jejich děj. Ať úmyslně, nebo shodou okolností. V cestě za tímhle závodem jsem si prošel několika zkouškami. V duchu jsem si je připomněl. První zkouška: Dostat se do Bergenu. Střih. Druhá zkouška: Start závodu. Střih. Třetí zkouška: Vypadat jako cyklista. Střih. Nastala čtvrtá zkouška: Přežít tempo závodu. Nejsem z těch, kdo by čekali na zázrak. Lepší je dát se do toho, Petře. Zbyla nás asi stovka. Po závodě se mě často ptají, jak probíhal – zejména, když jsem ho vyhrál. Jestli to bylo něco jako román, který jsem na trati napsal, a nechal jeho ostatní postavy stát u cesty, vymyslel zápletku, zavedl soupeře na falešnou stopu a proměnil se v hrdinu okamžiku. Jsou to všechno zajímavé metafory a chápu, že by mě rádi slyšeli takhle odpovídat, ale není to můj styl. Nemýlí se v tom, že jde o příběh, ale je to jen můj příběh. Kolem šlape stovka dalších chlapíků a každý píše svůj vlastní příběh, který se liší od těch jiných. Můžu vyprávět jen ten svůj. Znáte GoPro kamery? Jsou skvělé, že? Umístí se na předek kola a umožní vám pocítit skutečné vzrušení z jízdy a nahlédnout do vnitřního děje závodu. A teď si představte, že je to váš jediný pohled. Světový šampionát v Bergenu bez kamery v helikoptéře, 12
SAGAN blok 001 az 288.indd 12
13.09.18 12:04
na motorkách, bez kamery v cíli, bez komentáře – celých šest a půl hodiny. Tak tohle je můj příběh, můj film, moje zúžená verze mezi stovkou dalších verzí. Nemyslím si, že bychom našli mnoho diváků ochotných takový film sledovat. Držel jsem se, visel v háku soustředěný na zadní kolo jezdce přede mnou. Ukrytý ve skupině. Obvykle jedu rád blízko čela pelotonu nebo skupinky závodníků, abych měl přehled, co se děje. Když jedete na třicáté pozici, je to docela zmatečné. Jenže tentokrát jsem nepřemýšlel o vítězství. Myslel jsem hlavně na to, abych v závodě přežil. A také na to, že by bylo dobré zakončit kapitolu své kariéry, kdy jsem dva roky nosil dres mistra světa, nějak důstojně. Řev diváků u trati nepolevil ani na vteřinu. Přesto nebylo možné přeslechnout mezi nimi ty slovenské ani ve chvíli, kdy závod gradoval a vřava všude kolem narůstala. Vlajky mé země se tyčily k nebi neuvěřitelně vysoko. Pokaždé, když jsem uslyšel svoje jméno, cítil jsem se o něco silnější. Každý výkřik ve slovenštině mi připomněl, že doma mě žene dopředu celý národ a modlí se za něco, co se zdá nemožné. Kolem trati byly vidět tisíce vikingských přileb vyvedených v červené, bílé a modré barvě Norska. Obrovské množství lidí mávalo světlicemi, hotdogy nebo plechovkami od piva. Vůně frankfurtských párků a smažených ryb byla cítit pořád. Jen se přesouvala, jak jste míjeli jeden stánek za druhým. Švýcarští fanoušci zvonili na neuvěřitelně velké kravské zvonce. 13
SAGAN blok 001 az 288.indd 13
13.09.18 12:04
Žádná kráva by pod Matterhornem nepřežila noc, kdyby jí něco takového viselo na krku. Bylo k vidění i hodně „Union Jacků“. Fanatičtí příznivci z Británie si také nemohli nechat ujít skvělý cyklistický víkend. Francouzští a italští fandové se srocovali v menších partičkách a opěvovali své favority, jejichž podobizny si nechali natisknout na trička. K vidění byli Tony Gallopin, Warren Barguil nebo Gianni Moscon a taky Sonny Colbrelli. Ti všichni pro ně měli získat duhový trikot. Tenhle dres jsem oblékal uplynulých čtyřiadvacet měsíců a zjistil jsem, že teď postrádám energii, kterou svému jezdci jinak přináší. Byl jsem jen jedním z mnoha cyklistů v dresu, jehož barvy nejsou moc známé. Šlapal jsem uprostřed velkého balíku, a nic nepřipomínalo minulost mistra světa Petra Sagana. Byl jsem jen pírkem z mnoha dalších v rozepjatých křídlech orla. Tentokrát jsem se pohyboval daleko od čela závodu, a proto jsem neslyšel výkřiky „Peter!“ ani „Sagan!“, které mě často provázely, když jsem na sobě nosil duhový dres. Vyhovovalo mi šlapat do pedálů takhle v anonymitě. Pokud bych si však myslel, že tuhle anonymitu vnímali i moji soupeři, lhal bych sám sobě. Dobře věděli, že jsem pořád v závodě, že si neohřívám zkřehlé prsty někde v depu nebo se necachtám v hotelovém bazénu. Salmon Hill zbývalo vyjet ještě dvakrát. Když jsme najeli do předposledního okruhu, Nizozemci zrychlili. Tom Dumoulin vyrazil vpřed v časovkářském stylu. Skupina se rázem natáhla do dlouhé lajny a v půli se 14
SAGAN blok 001 az 288.indd 14
13.09.18 12:04
roztrhla. Pro mnohé konečná! Závod pro ně skončil. Ale já v něm jel pořád – navzdory očekávání. Do konce zbývalo jedno kolo. Už nás zbylo jen něco kolem šedesátky. Chlápek zazvonil do posledního okruhu, ale nemusel to dělat. Dobře jsme věděli, kolik uhodilo. Vezu na zádech číslo 1 – nejspíš moje poslední půlhodinka jako mistr světa. Před závodem mnoho lidí mluvilo o Julianu Alaphilippovi. Tenhle mladý francouzský kluk už v našem sportu zanechal stopu řadou odvážných úniků. Několikrát vyzrálostí a sebevědomím ovlivnil závod a vysloužil si za to respekt svých zkušenějších a úspěšnějších kolegů z týmu Quick-Step. Do velké cyklistiky se poprvé významně zapsal v sezoně 2015, kdy za mnou skončil druhý v Tour of California. Na druhém místě dokončil i známé klasiky Valonský šíp a Lutych–Bastogne–Lutych. Je neuvěřitelné, že ve dvaadvaceti letech byl tak blízko k vítězství v Monumentu (pozn. závody s tradicí delší než 100 roků), což jsou závody stejně tak dlouhé a těžké jako mistrovství světa. Na první pohled připomíná začátek jeho kariéry ten můj. Při bližším pohledu však zjistíme, že je mnohem komplexnější vrchař než já. A s bleskovým zrychlením ve svém cyklistickém rejstříku. Byl to právě Alaphilippe, kdo nám ukázal karbonové podrážky svých treter při závěrečném výjezdu na Salmon Hill. Francouzští fandové se mohli zbláznit. Jel jsem 15
SAGAN blok 001 az 288.indd 15
13.09.18 12:04
zrovna o takových dvacet pozic vzadu a snažil se zjistit, co se děje. Zdálo se mi, že vidím dva z favoritů, možná to byli Philippe Gilbert a Niki Terpstra, kteří se snažili ho dojet, ale nebyl jsem si jistý, že jsou to oni. Stejně tak jsem nevěděl, jestli se nám předtím podařilo pochytat všechny nástupy. Vládl všeobecný chaos a do cíle zbývalo jen deset kilometrů. Neřeknu vám, jak obtížné je reagovat na změny tempa po 250 kilometrech, když to srovnáme se stejnou situací po 150 kilometrech, což je vzdálenost podobná průměrným sprinterským etapám na závodech Grand Tour. Tohle je úplně jiný sport. Podíval jsem se kolem sebe, pořád ještě ohromený z toho, že jsem neskončil ve sběrném autobusu. Uviděl jsem spoustu dalších chlapů, kteří se mnou v závodě pokračovali. Matteo Trentin, Fernando Gaviria, Michael Matthews, Alexander Kristoff, Edvald Boasson Hagen nebo Ben Swift… Tihle všichni jsou zatraceně rychlí. To nevypadalo dobře. V téhle fázi dlouhého a těžkého závodu bych byl skutečně zoufalý, pokud by ujela skupina a museli jsme ji stíhat. Bylo pro mě výhodnější, abychom přijeli do cíle pohromadě. Pořád jsem si myslel, že patřím k nejrychlejším z těch, kteří na trati zbyli. Nemohl jsem si však být jistý, jak se mi bude proti těmhle chlápkům dařit po tom, co jsem ještě před několika hodinami trávil čas ve dřepu na záchodě v hotelu. Cítil jsem se ovšem překvapivě OK. Neměl jsem však ani páru, co se stane, až se pokusím zasprintovat. 16
SAGAN blok 001 az 288.indd 16
13.09.18 12:04
Vyzkoušel jsem si svoje nohy a poprvé po šesti hodinách od startu vyjel do čela balíku. Při průjezdu zatáčkou na kole obecně platí, že nejprve brzdíte, střihnete to přes její vrchol a pak akcelerujete. Pokusy a omyly – několika chybami – jsem se naučil, že vzít to zeširoka znamená nemuset tolik brzdit, a získáte tak výhodu proti ostatním. Ze zatáčky vystřelíte jako z praku. Ben Swift se snažil „zalepit díru“ a dojet jezdce vpředu, ani nevím, kolik jich bylo. Měl jsem na něho menší ztrátu a tuhle techniku jsem použil, abych si ho dojel a mohl se zařadit do stíhací skupiny. Okamžitě, jak jsem se tam dostal, se znovu potvrdilo, co znamená být Petrem Saganem. Všichni se usadili za mým zadním kolem a čekali, co udělám. Nechtěli snad dojet únik před námi? Do cíle zbývaly asi čtyři kilometry. Ještě pět minut zůstávám mistrem světa. Zjišťuju, že v naší skupině zbylo 15 jezdců. Později jsme se dozvěděli, že v téhle chvíli vypadl televizní signál, což v cíli způsobilo značný zmatek v davu diváků a téměř zoufalství u lidí z podpůrných týmů. Všeobecný chaos. Nikdo neviděl, co se děje. Mohl bych vás balamutit historkou, jak jsem se přehnal okolo ostatních, držel přitom řídítka jednou rukou, jel po zadním kole a po mém zdrcujícím útoku zůstali všichni soupeři na míle vzadu. Ještě jsem se v předposlední zatáčce zastavil na pivko a nechal je, aby mě dohonili. Cítil bych se blbě, že jsem každému z nich zkazil den. 17
SAGAN blok 001 az 288.indd 17
13.09.18 12:04
Pravda byla, že v balíku zavládl skoro stejný zmatek jako před televizními obrazovkami. Jak nás cílová čára přitahovala stále blíž, minuli jsme Vasila Kirijenku a Lukase Pöstlbergera, mého kolegu z týmu BORA-hansgrohe, který reprezentuje Rakousko. Bylo rozhodnuto? Ne. Neviděl jsem Alaphilippa. A jsem si jistý, že jsem vpředu zahlédl nejméně jeden kolumbijský dres – mohl to být Rigoberto Urán, nebo Fernando Gaviria. Dokonce to mohli být oba dva. Sakra! A kdo je ten dánskej chlap? Kdo je skutečně na čele tohoto závodu? A podaří se nám je dojet? Už se na to vykašli, Petře, blesklo mi hlavou. Zasprintuj si a nestarej se o jakou pozici. Frčeli jsme teď kolem přístavu. Levá zatáčka, pak pravá a do cíle zbývá tři sta metrů. Úplně rovně! Srdce jsem měl až v krku a v ústech cítil krev. Jseš blízko, Petře. Makej, abys pak nemusel litovat. Alberto Bettiol jel na čele a bylo jasné, že se začíná spurtovat. Není na co čekat! Každý do toho dával úplně všechno a po šesti hodinách jsme všichni jeli na limitu. Pořád však nebylo jasné, jestli někdo náhodou nezůstal vpředu před námi. Nepomohlo mi ani sluchátko vysílačky, na jejímž druhém konci byl Ján Valach v doprovodném autě týmu Slovenska. Kvůli výpadku signálu neprobíhaly žádné informace. Všichni z podpůrné sestavy byli stejně zmatení jako my v závodě. Nebyl čas podívat se, jak na tom jsou soupeři. Bettiol jel skvěle a dělal perfektní práci pro nejrychlejšího z Italů, který v závodě zbyl – Mattea Trentina, ale současně odvedl také výtečnou 18
SAGAN blok 001 az 288.indd 18
13.09.18 12:04
práci pro ostatní, kteří jsme sprintovali. A do prdele! Ještě nikdy jsem na kole nejel po 267 kilometrech tak rychle. Ve svém životě jsem snad ani 267 kilometrů vcelku neujel. Natož po téhle děsné vzdálenosti sprintovat. Nedokázal jsem ani myslet. Řev kolem k zbláznění. Nejdůležitější věc ve spurtu do cíle je získat správnou pozici. Jel jsem za Alexandrem Kristoffem – místní hvězdou, pro kterého to mohl být nejdůležitější okamžik kariéry. Je skutečně rychlý, zejména když má prostor rozjet svůj dlouhý spurt. Je schopný udržet maximální rychlost strašně dlouho. Mrknul jsem na něho, taky na Trentina, Matthewse a ostatní. Pokud bych si měl vsadit na vítěze, byl by to v každém případě Kristoff. Fakt jsem ho tipoval jako hlavního favorita šampionátu už loni, kdy byla trať oficiálně představená. A pět set metrů před cílem se na tom nic nezměnilo. Zahnuli jsme prudce doleva. Řev davu se stupňoval. Když Kristoff nasadil ke svému dlouhému sprintu, všichni ti Vikingové podél bariér řvali čím dál víc. Jejich emoce jako by se převalily na silnici. Uvědomil jsem si, jak zbytečné byly všechny úniky a útoky během závodu. Sprintovali jsme kvůli právu nosit duhový dres UCI po celý další rok. Můj duhový dres! Mám tě jinak rád, Alexandře, jsi jeden z těch dobrých kluků v profesionálním pelotonu, ale ten trikot je můj! Projel poslední pravou devadesátistupňovou zatáčku perfektně a hned začal spurtovat. Bettiol už byl za námi. 19
SAGAN blok 001 az 288.indd 19
13.09.18 12:04
Mou techniku projíždění zatáček „jako z praku“ vymazal Kristoff svou rychlostí. Za sebou jsem ucítil mezeru otevřenou pro Matthewse, Trentina a další. Čekali, že se začne spurtovat až za rohem, a Kristoffova chytrá akcelerace je zaskočila. Bylo to teď buď já, nebo on. Musel jsem se dostat před toho velkého norského chlapa. Už se mi to v minulosti podařilo. Jemu se však taky několikrát povedlo, že mě ve finiši přespurtoval. Tři sta metrů před cílem začíná peklo. Na čáru je to ještě daleko. Pokud by na čele jel Mark Cavendish, věřil bych si, že ho porazím. Tak dlouho by maximální rychlost neudržel. Stačilo by mi držet se za jeho zadním kolem a ve správný okamžik vyrazit. Pokud by nás spurtovalo dvacet vedle sebe, a zůstala mezi námi jen úzká mezírka „na špičku nosu“, jsem si jistý, že bych se jí protáhl. Jenže tady byla široká silnice a místa dost. O zlato jsme se utkali jen dva a tenhle norský chlápek byl na rovné přímé silnici nejrychlejší. Dav šílel čím dál víc. Zdálo se, že poslední úsek silnice snad vyletí do vzduchu. Vypadalo to, že celý národ řve Kristoffovi do ucha a odfoukne ho přes cílovou čáru. Když se mi sto metrů před cílem podařilo dostat se za jeho zadní kolo, chtěl jsem využít vzduchového pytle a přespurtovat ho. Ježíši Kriste, je pořád moc rychlý! Ze své nádrže energie a rychlosti jsem vymáčkl absolutně všechno a vysunul jsem se vedle něho. Jenže ten „barel střelného prachu“, který mě měl vystřelit dopředu, se neodpálil. Jel jsem vedle něho, ale efekt vzdušného pytle už 20
SAGAN blok 001 az 288.indd 20
13.09.18 12:04
pominul a on měl přede mnou pořád náskok o špičku nosu. Do cíle zbývaly dva metry. On se určitě stane mistrem světa! Při Tour de France roku 2016 ve švýcarském Bernu jsem Kristoffa porazil o šířku galusky čistě z toho důvodu, že se mi těsně před čárou podařilo „hodit“ kolo dopředu ve správný okamžik, zatímco on se pořád ještě soustředil na spurtování. Vzpomněl jsem si na Švýcarsko, rukama jsem vší silou vyrazil vpřed a zadek jsem přitom „zavěsil“ za sedlo. Moje nohy byly napjaté a Kristoffa jsem spatřil periferním viděním vlevo od sebe. Za cílovou čárou jsem zastavil. Plicím se nedostával vzduch. Čekal jsem, jak to dopadlo. Dal jsem do spurtu dost? Nebo jsem začal moc pozdě? Každá vteřina čekání byla nekonečná. Horečně jsem těkal očima kolem sebe a hledal známky verdiktu rozhodčích. Konečně – cílové foto! Všechno bylo jasné. Ve chvíli, kdy jsme přejeli cílovou čáru, jeho přední kolo bylo o vzorek galusky pozadu za mým. Obrovský dav jásajících slovenských fanoušků prorazil bezpečnostní zónu a hrnul se ke mně. Všichni byli nadšení. Oni ze mě a já z nich. Dosáhli jsme nemožného. Já, můj bratr Juraj, moji kolegové z národního týmu, tito neuvěřitelní fanoušci, všichni doma na Slovensku. Mistrem světa třikrát za sebou! Jeden duhový dres UCI jsem získal v Americe, jeden na Středním východě a další ve Skandinávii. Přede mnou tohle ještě nikdo nedokázal. Stalo se něco úplně „crazy“. Kdo by čekal, že něco 21
SAGAN blok 001 az 288.indd 21
13.09.18 12:04
takového dokáže zlobivé dítě ze země, kde se hraje především hokej a která teprve před 25 lety získala nezávislost na svých větších sousedech. Jak se to zatraceně vůbec mohlo stát?
22
SAGAN blok 001 az 288.indd 22
13.09.18 12:04
Nahoře: Všechny mé tituly světového šampiona provází neuvěřitelně hustý les slovenských vlajek. Už to nevypadá, že pocházím z malé země. Uprostřed nahoře: V Bergenu jsem byl překvapený, že jsem vůbec dokázal odstartovat poté, co jsem onemocněl. Hlavním cílem 276,5 km dlouhého závodu bylo dokončit ho. Uprostřed dole: Některé spurty připomínají výbuch třaskaviny, některé hoří pomaleji, ale jen málo jich je tak dlouhých jako na světovém šampionátu v Bergenu. Pokud by závod měřil o 50 centimetrů míň, byl bych jen dvojnásobným mistrem světa. Dole: Když se mě ptají, jestli mě třetí titul překvapil, odkazuju je na tuhle fotku. Na pódiu po mé levici Alexander Kristoff, vpravo Michael Matthews.
SAGAN priloha 1 za stranu 112.indd 1
12.09.18 7:59
Nahoře vlevo: Tenhle kluk vypadá, jako by ještě chodil do školy. Sotva tak starý, aby z něj už byl profesionál. Nahoře vpravo: Pózujeme s italskými týmovými kolegy z Liquigasu – legendami Ivanem Bassem a Vincenzo Nibalim. Uprostřed vlevo: Moje třetí etapové vítězství při debutu v Metách před André Greipelem. Samozřejmě doprovázené příslušným vítězným gestem. Uprostřed vpravo: Všechny dlouhé roky, kdy mě vozil po závodech celé Evropy, se konečně zúročily v sezoně 2012. Můj šťastný otec Ľubomír. Dole: Příjezd do Paříže v zeleném trikotu vítěze bodovačky při své první Tour de France. V bílém je nejlepší mladý jezdec Tejay van Garderen, ve žlutém celkový vítěz Bradley Wiggins, v puntíkatém král hor Thomas Voeckler. Tuhle chvíli jsem si náležitě vychutnal. Chtěl jsem prožít další takové.
SAGAN priloha 1 za stranu 112.indd 2
12.09.18 7:59
Nahoře vlevo: První hrdina slovenské cyklistiky Ján Valach v roce 1989, kdy se dostal na vrchol své profesionální kariéry. Pořád mě inspiruje. Nyní za volantem auta týmu BORA-hansgrohe. Nahoře vpravo: Jako dítě jsem byl pořád venku. Ideální dětství budoucího profesionála. Rád trávím čas s dětmi na čerstvém vzduchu – jako tady v roce 2015. Provozujeme všechny možné sportovní aktivity. Dole: Peter Sagan Academy navazuje na akci, jako je tahle v mé rodné Žilině. Založili jsme ji, abychom pomohli cyklistickým talentům.
SAGAN priloha 1 za stranu 112.indd 3
12.09.18 7:59
Nahoře vlevo: Můj první přestup jako profesionála směřoval do týmu Tinkoff a k trenéru Bobby Julichovi. Nahoře vpravo: Z auta mi dává rady zakladatel týmu Bjärne Riis. Dole vlevo: S Olegem Tiňkovem jsme se nikdy nenudili. Tady v roce 2015 zkouší pevnost švů mého čtvrtého zeleného dresu z Tour de France, prvního pro tým Tinkoff. Dole vpravo: Pokud jste toužili po zábavě, povyražení, nebo se třeba nechat urazit, Oleg byl vždycky po ruce.
SAGAN priloha 1 za stranu 112.indd 4
12.09.18 7:59
Nahoře vlevo: Neshody kvůli organizaci týmu mezi Stefano Feltrinem, Olegem Tiňkovem a Bjärne Riisem nakonec stály posledně jmenovaného místo. Nahoře vpravo: V souvislosti s pozicí týmového lídra bylo hodně učiněno, aby se z nás dvou stali rivalové. Jenže ani jeden z nás v tom neviděl problém. Cítili jsme k sobě respekt, a dokonce pohodové přátelství. Dole: Můj druhý rok v Tinkoffu byl mnohem méně turbulentní než ten první.
SAGAN priloha 1 za stranu 112.indd 5
12.09.18 7:59