Přeložila Anna Formánková
the princess saves herself in this one Copyright © 2017 by Amanda Lovelace All rights reserved. Translation © Anna Formánková, 2018 ISBN 978-80-7549-951-6
pro chlapce, který zůstal naživu. díky, že jsi mi byl inspirací, abych se dokázala stát dívkou, která přežila. možná máš na čele blesk jako důkaz, ale moje tělo je celá bouře blesků.
obsah 1. princezna . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2. vévodkyně . . . . . . . . . . . . . . . . .
15 51
3. královna . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112
4. ty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166
varování č. 1 tohle není pohádka. není žádná princezna. není žádná vévodkyně. není žádná královna. není žádná věž. nejsou žádní draci. je tu jenom holka, která má před sebou náročný úkol začít věřit v sebe sama.
9 . . .
varování č. 2 dobře to dopadne.
11 . . .
zde leží opravdové, syrové & povětšinou rozervané kusy mojí duše.
12 . . .
ach, život — to, co se nám děje, zatímco někde docela jinde foukáme do pampelišek & přejeme si, abychom se ocitli na stránkách svých oblíbených pohádek.
13 . . .
bylo nebylo…
14 . . .
1. princezna
15  . . .
princezna odmalička jsem byla tak trochu blázen do knížek. mohli jste mě vídat, jak hladím jejich hřbety sama, zavřená ve věži v pokoji. & celou tu dobu jsem doufala, že knihy rozsypou svá dokonalá slova na svěže zelený koberec, abych je mohla jedno po druhém sesbírat & vychutnat si je v ústech jako borůvky. — věč ná sb ěratel ka sl ov.
16 . . .
když jsem neměla žádné kamarády, otevřela jsem své milované knihy & poskládala si přátele z písma times new roman velikosti 12. — & skoro to stači l o.
17 . . .
ta malá holka tě neposlouchá — má moc práce; kouká z okna & představuje si svět, ve kterém existují kouzelné nehody, létající obálky, vřeštící sovy, srdeční obři, košťata, jež umí víc než jen zametat, přátelé, kteří jsou si navždy věrní, & vlak, co ji doveze na začarované místo daleko, daleko, daleko, pryč odsud. — okou z l ená na cel ý ž i vot .
18 . . .
královna moje matka se usmívala, když mi v natažené dlani nabízela kostku cukru. lačně jsem ji přijala. otevřela jsem pusu, opatrně si ji (tu jedinou) položila na jazyk & pak jsem ústa zavřela. sůl. tohle je týrání: když víte, že vám dají sůl, ale celých devatenáct let doufáte v cukr. — s ice u ž tu nejsi , al e mě je ště p o řád b o lí b ř i c h o.
19 . . .
jednou v noci se princezna jsem se se princezna jsem se se princezna jsem se se princezna probudila & cítila, jak se její hrad kymácí sem & tam sem & tam sem & tam sem & tam sem & tam sem & tam sem & tam sem & tam sem & tam. nejdřív si myslela, že to musí být hurikán, ale to se mýlila.
20 . . .
kam mizí všechny naše vzpomínky, ty, co schválně zamykáme na klíč & přeci na nás pořád mají úplně stejný vliv? — váž ně se to stal o, kd y ž s i to ne p am atu ju ?
21 . . .