Issuu

Přeložil Ondřej Duha

Nemy svedek.indd 4

22.05.19 11:45

Benjaminovi. Miluju tě až na Měsíc a zpět.

Nemy svedek.indd 5

22.05.19 11:45

„Gentleman je jednoduše trpělivý vlk“ Lana Turner

Nemy svedek.indd 7

22.05.19 11:45

PROLOG EMMA

2013 Nejsem špatný člověk, ale udělala jsem moc špatnou věc. Pocit, že je to všechno neskutečné, tlumí následky mého činu. Jsem vražedkyně. Moje duše je prokleta a skončí v pekle. Do myšlenek mi pronikne křik racka plachtícího po temné obloze. Je tklivý ve svém volání a já stojím nad příkopem a v pravé ruce svírám lopatu, až mi zbělaly klouby. Po páteři mi stéká čúrek potu chlazený podvečerním vánkem. Ze dna příkopu se na mě Luke dívá prázdnýma očima, do hlíny pod jeho hlavou se vsakuje krev. Rty se mi rozevírají, aby se přizpůsobily těžkému dechu, zatímco moje plíce řídí panické zvedání a klesání hrudi. Je opravdu mrtvý? Vážně jsem ho zabila? S roztřesenýma nohama se držím lopaty – jediné věci, o kterou se na tom pustém poli mohu opřít. Vítr si pohrává s mými vlasy, fouká mi prameny do očí a úst. Zastrčím si je zpátky za uši, zatímco se snažím přemýšlet. Jak dlouho už tady stojím? Kolečka v mém mozku se divoce točí, snaží se poskládat zpět kusy té složité stavby, která se okolo mě zhroutila. Můj pohled padne na lopatu, na jejíž kovové části jsou stále skvrny od jeho krve. Musíš ji vyčistit, šeptá můj vnitřní hlas. Ale nejdřív ukryj tělo. 9

Nemy svedek.indd 9

22.05.19 11:45

Caroline Mitchellová

Moje myšlenky se zahalí temnotou, když velení převezme pud sebezáchovy. Manžel bude přemýšlet, kde jsem. Možná mě dokonce začne hledat. Měla bych Lukovi zkontrolovat tep, zavolat záchranku. Hluboko v nitru ale vím, že na to už je příliš pozdě. Okolí jámy je zasypané čerstvě spadaným listím ze stromů tvořících hranici pole: vhodné místo k odpočinku, i kdyby jen na jednu noc. Zatlačím botou na kov a lopata zajede do země. Vyrýpnu klín hlíny, na okamžik se zarazím a pak mu ho hodím do tváře. Když prsť dopadne na jeho rozevřené rty, obrátí se mi žaludek, závažnost situace mě zasáhne jako rána pěstí do žaludku. Padnu na kolena a hlučně zvracím do trsu pampelišek. Zarývám prsty do země, snažím se ovládnout, kašlu a plivu, dokud si nevyčistím hrdlo. Stojím tam, ometám si hlínu z džín a neodvažuji se podívat na Lukovo tělo. Znovu zvednu lopatu a házím hlínu, až mě bolí bicepsy. Podpaží mám mokrá potem, obličej mě pálí úsilím. Mozkem mi krouží protichůdné myšlenky jako supi připravení rozcupovat mršinu mých činů. Dopustila jsem se smrtelného hříchu. Po obličeji mi stékají horké slzy. V hlavě se mi zhmotní myšlenka, že nemám na výběr. Přinutím se soustředit a prohlížím si mělký hrob. Stále vidím kousky kůže. Jeho nos, čelo. Pod hlínou se dají rozeznat části bílé košile a k nebi trčí špičky jeho kožených bot. Potlačím vzlyk. Musím tohle dokončit, ale moje paže jsou slabé a lopata těžká jako z olova. Tma houstne, přestože je obloha bez mráčku a čeká, až jí prosáknou hvězdy, jež budou jasně zářit ještě dlouho poté, co budu mrtvá. Sklopím pohled k zemi a snažím se srovnat si myšlenky. Zítra se vrátím a dokončím to. Teď musím jít domů. Přitáhnu několik větví ulámaných nedávným vichrem a naházím je na příkop, až vypadá jako neporušený. Ne že by hrozilo, že ho někdo uvidí. Jedinými svědky jsou kolihy a rackové kroužící mi nad hlavou. Otřu si ruce o kalhoty a přivážu lopatu na svoji čtyřkolku. „Zítra,“ zopakuji šeptem svůj slib, že se vrátím. Zítra přijedu znovu a pohřbím ho pořádně. Vítr mi odtrhne slova od úst, jako 10

Nemy svedek.indd 10

22.05.19 11:45

NĚMÝ SVĚDEK

by nevěřil, že to myslím vážně. Zhluboka se nadechnu a silou vůle zklidním roztřesený dech. Prozatím země moje tajemství zachová. Nasednu na čtyřkolku a upřu pohled na prašnou cestu k domovu. Přidám plyn a zatlačím všechno, co se stalo, do temných zákoutí své mysli.

Nemy svedek.indd 11

22.05.19 11:45

KAPITOLA JEDNA EMMA

2017 Jamie se rozběhl ke mně, rozesmátý a s rudým nosem. Jeho červené holínky dusaly po hlíně a rozhrnovaly podzimní listí. Můj manžel měl sklon kupovat Jamiemu větší oblečení, než potřeboval, říkal, že do něj „doroste“. V duchu jsem si poznamenala, že synovi musím pořídit něco, co mu padne. Vytáhla jsem z kapsy papírový kapesník a utřela mu kapku u nosu. „Zhoupni mě, mami!“ zapištěl a jeho neobvykle modré oči se rozzářily nadšením, jaké dokážou cítit jen děti. Za tři a půl roku života mu svět ještě nestačil otupit smysly. Klekla jsem si na jedno koleno, zapnula mu modrou prošívanou bundu a narovnala rukavice, než jsem mu dovolila rozběhnout se k houpačce, která se podobala kbelíku s otvory pro nohy. Nad krajinou visel mlžný závoj a malé dětské hřiště působilo příliš ponurým dojmem, než aby mohlo přilákat matky s dětmi, které ho pravidelně navštěvovaly v létě. Chodila jsem tam od dětství a neměla jsem v úmyslu s tím přestat. Čerstvý vzduch mi měl později posloužit jako sedativum, poskytnout mi čas dohonit svou práci. Sledovala jsem ho, jak utíká k houpačkám a jeho malé tělo se vrtí ze strany na stranu omezované v pohybu vrstvami oblečení. Trhla jsem sebou, když jsem na zádech ucítila něčí ruku. „Ach! Vylekal jsi mě,“ vydechla jsem a popadla manžela za paži. 12

Nemy svedek.indd 12

22.05.19 11:45

NĚMÝ SVĚDEK

„Jsi moc lekavá,“ řekl a jeho laskavý pohled mě uklidnil. „Dokončil jsem práci dřív a napadlo mě, že vás odvezu domů, abyste v té mlze nemuseli pěšky.“ Políbila jsem ho na tvář, jeho hladká pleť pro mě byla novinkou. Bylo mi líto jeho plnovousu, ale několik šedých vousů, které se v něm objevily, rozeznělo umíráček jeho obličejovému porostu. V obleku šitém na míru a kabátu ze směsi vlny a umělého vlákna vypadal každým coulem jako obchodník. Nebyl jediný, kdo si potrpěl na slušivé oblečení. Já využívala svých kontaktů v obchodu se značkovým oblečením z druhé ruky k pátrání po kouscích ve stylu vintage, který se mi líbil od mých adolescentních let – a zaujal mého manžela, když jsme se poprvé setkali. „Jenom pět minut,“ řekla jsem a obrátila se zpátky k Jamiemu, který hekal úsilím, jak se snažil zvednout nohu do houpačky. „Tati!“ vypískl Jamie a já se dívala, jak ho Alex zvedl obloukem do vzduchu, posadil ho do sedátka a pořádně do něho strčil. Byl silný a schopný otec, ale i tak jsem se přistihla, že se koušu do rtu, protože se spustil můj ochranitelský mateřský instinkt. Alex postřehl můj znepokojený pohled a trochu houpačku přibrzdil navzdory Jamieho křiku, že chce výš. „Mám dobré zprávy,“ řekl Alex, zatímco na mě vrhal kradmé postranní pohledy. To stačilo, abych pochopila, že si pod dobrou zprávou možná představuje něco jiného než já. „Snad jsi nekoupil to auto, že ne? Dieselové motory jsou největší znečišťovatelé na čtyřech kolech,“ řekla jsem a pohledem sledovala Jamieho houpajícího se dopředu a dozadu. Alex si uměl vybrat pravý okamžik, čekal, až budu rozptýlená naším synem, než odpálil bombu. „Ale no tak,“ řekl. „To bych se neodvážil.“ Z jeho slov bylo slyšet leedský přízvuk. V kanceláři ho maskoval, měnil rytmus a tón, aby napodobil své klienty z vyšší třídy. Líbilo se mi, že se mnou může být sám sebou. „Ne, jde o práci…“ Ostře jsem se nadechla. Mlha už zhoustla natolik, že jsem ji cítila na jazyku. Alex mi věnoval úsměv. „Nabídli mi povýšení…“ 13

Nemy svedek.indd 13

22.05.19 11:45

Caroline Mitchellová

„V Leedsu.“ Dokončila jsem jeho větu a ze všech sil se snažila skrýt nechuť, protože jsem nedokázala vymyslet žádný důvod, proč bychom se nemohli přestěhovat. Nebo aspoň žádný, který by bylo možné vyslovit nahlas. „Ano,“ řekl a naposledy strčil do Jamieho. „Dali mi tu práci.“ Otevřela jsem náruč a sevřela ho v objetí, ale v nitru mě to tížilo jako kámen. „Výborně, miláčku. Vím, jak moc to pro tebe znamená.“ „Nejen pro mě.“ Odtáhl se a jeho tmavé oči vyhledaly moje. „Pro nás všechny. Přestěhování do Leedsu bude úplně nový začátek. Můžeš rozšířit svoje podnikání a zapíšeme Jamieho do soukromé školy.“ „Houpej, tati, houpeeeej,“ pištěl Jamie a kopal nohama, aby získal setrvačnost. Obnovila jsem úsměv, který se mi vytratil z obličeje. Moje neochota přestěhovat se byla mezi námi jablkem sváru snad po celý život; jen proto, že jsem nebyla dost silná čelit své minulosti. „Prodat dům bude trvat věčnost,“ namítla jsem v naději, že se náš odchod zdrží. „To je moje druhá dobrá zpráva,“ řekl Alex. „Našel jsem někoho, kdo o něj má zájem.“ Měla jsem to tušit. Manžel šéfoval colchesterské pobočce realitní kanceláře, pro kterou pracoval. Přestože prodával hlavně luxusní nemovitosti, občas se mu ozval kupec, který hledal něco lacinějšího. Zvedl Jamieho z houpačky, sevřel ho v náručí a promluvil přes rameno: „Říká se do třetice všeho dobrého; cestou domů bychom si měli vsadit v loterii.“ V levé paži nesl Jamieho, pravou mi položil kolem ramen a společně jsme kráčeli k autu. Měla jsem se cítit v bezpečí, chráněna jeho silou, ale mozek mi pracoval na plné obrátky, jak mi docházela novina o stěhování. Připásala jsem Jamieho v autě a žaludek se mi sevřel pod náhlým náporem strachu. Už jsem nemohla skrývat svou minulost. Bylo načase se tam vrátit. Postavit se čelem tomu, co jsem udělala.

Nemy svedek.indd 14

22.05.19 11:45

KAPITOLA DVĚ ALEX

2017 „Krása, že?“ Stál jsem u otevřených zadních dveří a rozmáchlým gestem jsem ukázal na tu skličující krajinu. Moje slova byla v rozporu s mými myšlenkami. Nemohl jsem se dočkat, až z toho bohem zapomenutého místa vypadnu. Mile jsem se usmál na Marka a Kirsty, mladý pár prohlížející si náš dům. Ne že bych se tam cítil jako doma. Přestože mě Emma nechala zapsat jako spolumajitele, od okamžiku, kdy jsem se tam nastěhoval, jsem si připadal jako vetřelec. Dům byl docela malebný, zvenčí byl obložený prkny a střechu měl z červených tašek, ale interiér vyžadoval zásadní finanční injekci a působil uboze ve srovnání s ukázkovými domy, v nichž jsem trávil pracovní dobu. Nebylo divu, že jsem se styděl zvát svoje kolegy na návštěvy. Věnoval jsem potenciálním kupcům veškerou pozornost, nedostatky domu jsem zaobalil do slov jako „rustikální“, „malebný“ a „okouzlující“. „Je naprosto jedinečný,“ řekl jsem. „Spousta prostoru pro vyniknutí vaší osobnosti.“ Jejich přikyvující hlavy mi prozradily, že exkurze po naší chalupě se třemi pokoji proběhla dobře. Podíval jsem se na hodinky a pocítil píchnutí viny. To bylo poprvé, co jsem jednal za manželčinými zády. Chtěl jsem jí o té prohlídce povědět, ale už tolikrát předtím moje snahy o přestěhování sabotovala. Ne že by to kdy přiznala. Miloval jsem Emmu celým srdcem: tu chytrou, talentovanou a věčně tajemnou 15

Nemy svedek.indd 15

22.05.19 11:45

Caroline Mitchellová

Emmu. Život v její společnosti nebyl nikdy nudný. Matoucí na tom bylo, že jsem věděl, že se hluboko ve svém nitru přestěhovat chce. Snad jí v tom bránil pocit viny z opuštění domu patřícího její rodině. Ale na druhou stranu, její otec zemřel už před lety. Ať byl důvod jakýkoli, tohle místo do ní hluboko zaťalo své drápy a odmítalo ji pustit. Ale tentokrát jsem byl připravený a měl odpověď na každou její výmluvu. Ti dva zájemci nebyli první umělci, které upoutal ostrov Mersea. Mark básnil o síti potoků a dřevěných chodníků křižujících mokřady, zatímco jeho žena se rozplývala nad tvary, povrchy a barvami nedaleké pláže. Přikyvoval jsem na správných místech ve snaze sdílet jejich nadšení. Celé to byla lež. Kde oni viděli pozoruhodné opuštěné čluny na pobřeží, já viděl hnijící dřevěné kostry trčící ze slizu. Když mluvili o náspu zvaném Strood, zářily jim oči nad romantickou historií ostrova. To bylo něco, z čeho jsem neváhal těžit. „Po celém Mersea je stále vidět stopy po římském osídlení,“ řekl jsem. Historii ostrova jsem si oprášil večer předtím. „Ten starodávný násep spojující ostrov s pevninou je jedinou cestou sem a odsud.“ Strood mi už dávno ležel v žaludku. Nesnášel jsem ten pocit, když nás příliv odřízl od vnějšího světa. „Můj tchán býval archeolog. Vyprávěl fascinující příběhy. Pokud máte zájem, na západní straně ostrova stojí Mersea Museum.“ „Není to otrava, být odříznutý přílivem?“ zeptal se Mark. Zavrtěl jsem hlavou. „Místní mu říkají ‚pešuňk‘. Dodává ostrovu na jedinečnosti. Až si zapamatujete časy přílivu a odlivu, budete v pohodě.“ Možná to bylo tím, že jsem byl kluk z města, ale usadit se na ostrově Mersea pro mě nikdy nepřipadalo v úvahu. Ví bůh, že jsem se snažil. Byl to Emmin nápad nastěhovat se tam, abychom se postarali o Boba, jejího otce, než ho o život připravila rozedma plic. Nemohl jsem nečinně přihlížet tomu, jak ho dávají do nějakého hospice, tak jsem souhlasil. Teď už nás tam však nic nedrželo. Odvedl jsem je do kuchyně a otevřel zadní vchod. „Ta štěrková příjezdová cesta je dost široká, aby se na ni vešlo několik aut, pokud budete mít hosty.“ Ukázal jsem za dřevník a na spoustu ovocných 16

Nemy svedek.indd 16

22.05.19 11:45

NĚMÝ SVĚDEK

stromů, kterými byl porostlý náš pozemek o rozloze dvou tisíců metrů čtverečných. „Vidíte tu branku za stromy? Za ní je pastvina o rozloze jeden a půl hektaru, která patří k domu. Odsud to není vidět, ale dole na konci je dřevěná lavička vestavěná do velkého dubu. Hodně byste si rozšířili zadní zahradu, kdybyste strhli plot a ty dva pozemky spojili.“ „Tak to by fakt byla velká zahrada,“ řekl Mark a nosní dírky se mu rozšířily, jak se zhluboka nadechl. „Líbí se mi, jak je to tady odlehlé. Mohl bych tady běhat nahý a nikdo by to neviděl.“ „Ne že bychom to chtěli dělat,“ zasmála se Kirsty. „Možná se chováme jako hippies, ale chodit venku nahý jsem mu zatrhla.“ Nešetřil jsem úsměvy a mnul si ruce, zatímco mluvili. Měl jsem z toho dobrý pocit a věděl jsem, že je čas nabídnout cenu. Zdálo se, že Mark a Kirsty, zaujatí mým žvaněním, spokojeně přehlížejí vlhkost plazící se po zdech a drolící se cihly, které budou vyžadovat jejich pozornost. Tváře se jim rozzářily nadšením, když jsem vyslovil férovou cenu. Moji kolegové by si řekli o víc, ale mně to svědomí nedovolilo. Namlouval jsem si, že je to právě nedostatek bezohlednosti, díky čemu jsem si získal lepší pověst než někteří z těch žraloků pracujících v mé kanceláři. „Moje žena se chystala proměnit ten pozemek v obrovskou zeleninovou zahradu, ale nikdy se k tomu nedostala.“ Pohlédl jsem dolů na Kirstyiny vyšívané boty bez podpatku. „Máte holínky? Dneska je dost mlhavo, víte; možná by bylo lepší, kdybyste se vrátili, až se trochu vyjasní.“ „Není třeba. Viděla jsem všechno v plánech. Tohle je přesně to, co chceme,“ řekla Kirsty s úsměvem. „Jestli chcete, mohli bychom tam dolů zajet autem,“ navrhl jsem pro jistotu. „Na konec pozemku vede cesta, na kterou se dá odbočit ze silnice. Je trochu hrbolatá, ale vezmu vás tam svým autem, jestli chcete.“ „To není potřeba, opravdu,“ zopakovala Kirsty a obrátila prosebný pohled k manželovi. „Doslova právě teď jsme ho dali do prodeje, takže radím, abyste neváhali.“ Sotva jsem to dořekl, když promluvil Mark. 17

Nemy svedek.indd 17

22.05.19 11:45

Caroline Mitchellová

„Dalo by se nějak hnout cenou?“ Zavrtěl jsem hlavou. „Je mi líto, nasadili jsme tak nízkou cenu, abychom ho mohli rychle prodat. Víte, dostal jsem pracovní nabídku v Leedsu. Nemůžu si dovolit otálet. Mám na seznamu další zájemce a je potřeba to vyřešit rychle. Nemovitost jako tahle se na trhu neobjeví každý den.“ „Bereme to,“ vydechla Kirsty a popadla manžela za paži. Protočil oči. „A to jsme se dohodli, že budeme předstírat nezájem. Ano, rádi bychom nabídli plnou požadovanou cenu.“ Potřesu jim rukama v pevném stisku. „Udělali jste správnou věc. Tahle nemovitost má velký potenciál, dala by se prodat i za víc. Udělali jste dobrý obchod.“ „To je perfektní,“ řekla Kirsty a rozhlédla se po pokoji, jako by to byl hrad Windsorský. Zjevně viděla krásu tam, kde já jsem ji neviděl. Utěšovalo mě vědomí, že jsou to ti správní kupci. Moje averze k ostrovu Mersea měla hluboké kořeny. Neměl jsem nic proti místním obyvatelům a krajina dokázala být občas úchvatná, ale nesnášel jsem to odloučení. Nedokázal jsem se ubránit dusivému pocitu klaustrofobie, když se zvedl příliv a odřízl ostrov od okolního světa. V noci padla mlha jako přikrývka, tak hustá, že člověk sotva viděl vlastní nataženou ruku. Emma mi ráda se smíchem vyprávěla starý příběh o duchovi, který straší na Stroodu. Nevěřil jsem na duchy, ale vyslovovala mé nejhorší obavy. Některé duše jsou odsouzeny zůstat tu navždy a já jsem se nechtěl stát jednou z nich. Dříve vypadala Emma potěšeně, když jsem jí ukazoval fotografie domů, které bychom si mohli dovolit, ale když jsem jí toho dopoledne na hřišti sdělil tu novinu, vycítil jsem, že váhá. Měl jsem na vybranou: buď jsme mohli zdržovat rozhodnutí zvažováním pro a proti, nebo jsem mohl pokračovat plnou parou vpřed. Koneckonců jsem to nedělal jenom pro sebe. Teď když jsem měl ty kupce v hrsti, cítil jsem směsici úlevy a vzrušení. Jen jsem doufal, že až se odstěhujeme, dokáže moje žena nechat duchy minulosti za sebou. 18

Nemy svedek.indd 18

22.05.19 11:45

KAPITOLA TŘI EMMA

2017 „Opatrně s tím,“ řekla jsem Joshovi, když jsme vybalovali krásné hedvábné svatební šaty z nové dodávky. Původní majitelka je měla na sobě jen jednou a koupili jsme je z charitativní organizace Oxfam tak lacino, že to bylo, jako bychom je ukradli. Milovala jsem svoji práci a často jsem zjišťovala, že ponořit se do ní je nejlepší způsob, jak přečkat den. Tady v Něčem půjčeném jsem se mohla ztratit mezi krásnými věcmi a nechat skutečný svět venku. Nebyla jsem sama, kdo miloval můj obchod; Josh na tom byl stejně. Mému prodavači bylo šestadvacet a sám mi přiznal, že v žádné práci zatím nevydržel déle než u mě. Protože pevně věřím, že si každý zaslouží druhou šanci, byla jsem ochotná ignorovat průměrné reference a před šesti měsíci jsem mu to místo nabídla. Se zplihlými kaštanovými vlasy a v přiléhavých černých džínách Josh možná nevypadal jako typický prodavač ve svatebním butiku, ale ukázal se být darem z nebes, když si dokázal poradit s internetovou částí obchodu stejně jako s každodenním provozem krámu. „Tak co, už jsi mluvil s rodiči?“ zeptala jsem se ho. Raději jsem se soustředila na jeho problémy než na svoje. Ušklíbl se, opatrně uhladil jemnou látku a jemně šaty zatřásl. „Pracuju ve svatebním obchodě – myslím, že je to dost velká nápověda.“ 19

Nemy svedek.indd 19

22.05.19 11:45

Caroline Mitchellová

„Už bys měl toho kostlivce vytáhnout ze sklepa,“ řekla jsem a usmála se, když vybuchl smíchy. „Co je?“ „Říká se ze skříně,“ opravil mě a nepřestal se smát, zatímco odnášel róbu dozadu, kde měla počkat na vyzvednutí. Měla jsem dohodu s místní čistírnou, že si všechny moje šaty vyzvedne a vyčistí je, než je vystavím. Nade dveřmi cinkl staromódní zvonek, když se do nich Theresa opřela zády a otevřela je. Toho dne jsme byli v práci v plném počtu, protože jsme chystali zimní kolekci pro klienty. „Nízkotučné latte, moccacino a hnusný zelený čaj pro tebe,“ řekla moje sestra a postavila kelímky na starožitný stolek vykládaný slonovinou. „Srdečné díky,“ řekla jsem a moje slova ještě nedozněla, když zvonek zazvonil podruhé. V duchu jsem zasténala. Fakt, že jsme měli v pondělí zavřeno, nikdy neodradil jistou klientku, která k nám chodila ode dne, kdy jsme otevřeli. Vzhledem k podstatě našeho podnikání jsme moc stálých zákazníků neměli. Maggie byla výjimka z pravidla a já neměla srdce ji odmítnout. S jejími osmdesáti lety a sto padesáti centimetry ji mohl odfouknout náhlý poryv větru. Usmála se rty zvýrazněnými jasně růžovou rtěnkou, kterou dokázaly trumfnout jen safírově modré oční stíny zdobící víčka. Vzala jsem si ze stolu čaj a poplácala sedák židle na znamení, aby se posadila. Interiér butiku pro nevěsty byl jako vystřižený ze svatebního časopisu. Milovala jsem ten starožitný nábytek vykládaný slonovinou, vysoký smetanový koberec a vůni bílých růží v keramických vázách rozmístěných po obchodě. Vchody do dvou velkých zkušebních místností ústící na pódium obklopené bodovými světly v podlaze a vysokými zrcadly zakrývaly závěsy od francouzského návrháře. Všechno bylo připravené pro princeznu v její výjimečný den. Přesně tak jsem si to představovala, když jsem se před devíti lety seznámila se svým manželem. Většina mužů by před ženami s vášní pro svatební šaty prchla. Alex mi naopak pomohl projít kurzem pro podnikatele a povzbuzoval mě na každém kroku mé cesty. Byla jsem pyšná, že jeho víra ve mě byla odměněna. Bez jeho životního postoje „sni ve velkém“ bych to nikdy nedokázala. 20

Nemy svedek.indd 20

22.05.19 11:45

NĚMÝ SVĚDEK

Posadila jsem se vedle Maggie, která se rozhlížela kolem, a oči se jí třpytily, jak odrážely ten pohled. „Jak se daří, krásko? Všechno připravené na ten velký den?“ „Přišla jsem si s vámi promluvit o těch šatech,“ řekla a na okamžik se zamračila. „Nejsem si jistá, jestli jsou pro mě vhodné. Doslechla jsem se, že máte nějaké nové, a doufala jsem, že bych si je mohla vyzkoušet.“ „Opravdu? Zdálo se mi, že vypadáte krásně. Co vás přimělo změnit názor?“ Maggie zahrabala v kabelce a vytáhla přeloženou fotografii, kterou jsem udělala během její poslední návštěvy. „V baru se mi smáli, povídali, že jsem ovce oblečená jako jehně. Parchanti.“ „Odkdy se staráte, co si o vás kdo myslí?“ zeptala jsem se a povšimla si moudrosti v jejích zelených očích. „Kam máte namířeno odsud? Navštívit Bernarda?“ Překřížila jsem nohy a naklonila hlavu ke straně, zatímco jsem si prohlížela její výraz. Věnovala mi významný úsměv. „Už jsem u něho byla. Radil mi, ať na to nedbám.“ „To mi dává smysl. Kromě toho, co ti strejci vědí o svatebních šatech?“ „Pravda,“ řekla a posbírala si tašky. „Asi máte pravdu. Měla bych jít. Ta svatba se sama nenaplánuje.“ „A já se zas pustím do práce,“ řekla jsem s úlevou, že tentokrát aspoň byla otevřená rozumným argumentům. „Pozdravujte ode mě Bernarda.“ Všechno to byl klam, který Maggie vyhovoval víc než podívat se pravdě do očí. Bernard na ni nečekal doma, ležel na colchesterském hřbitově. Zemřel před sedmi lety, v předvečer jejich svatby. „Jsi tak hodná,“ řekl Josh, když odešla. „Na chvilku jsem si myslel, že ji necháš vyzkoušet ty nové šaty.“ Osmdesát procent našeho sortimentu tvořily luxusní kousky z druhé ruky, ale na začátku každé sezony jsem investovala trochu peněz do nejnovější módy. „Myslím, že by to Theresino srdce nevydrželo,“ zasmála jsem se s vědomím, že na konci zkoušení by bylo víc make‑upu na šatech než 21

Nemy svedek.indd 21

22.05.19 11:45

Caroline Mitchellová

na Maggiině obličeji. Měla jsem pro ni vyhrazenou kolekci šatů, které už dosloužily nebo byly za babku. „Je to dobrá duše. Ničemu to neškodí a jí to dělá radost.“ Dokázala jsem se do Maggie vcítit. Někteří lidé žijí dál, dokonce i ti pohřbení v zemi.

Nemy svedek.indd 22

22.05.19 11:45

Caroline Mitchellová NĚMÝ SVĚDEK Z anglického originálu SILENT VICTIM, vydaného nakladatelstvím Thomas & Mercer, Seattle 2018, přeložil Ondřej Duha Obálku podle originální předlohy zhotovila Lucie Vávrová Odpovědná redaktorka Nicole Škorpilová Technická redaktorka Simona Ullspergerová Počet stran 304 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2019 jako svou 10 714. publikaci Sazba Lenka Gregorová Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první www.euromedia.cz Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax.: 296 536 246 objednavky‑vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.knizniklub.cz a www.booktook.cz

Nemy svedek.indd 304

22.05.19 11:45