Issuu

YENALED PJ

J. P. DELANEY

ˇ ˇ LI VE E V ER

Ver mi_001-003.indd 3

18/09/18 10:58

Ver mi.indd 4

17.9.2018 15:46:37

PRO MICHAELA

Ver mi.indd 5

17.9.2018 15:46:37

Hrajete díky svým jizvám. Shelley Wintersová

Ver mi.indd 7

17.9.2018 15:46:37

PROLOG

en den, kdy odjíždějí, musí hosté uvolnit pokoj do dvanácti hodin v poledne. V jedenáct je šesté patro hotelu Lexington už skoro prázdné. Hotel stojí na Manhattanu v Midtownu, kde je spousta památek, galerií a obchodních domů, takže turisté mají pěkně nabitý program od rána až do večera. Zatvrzelé spáče vzbudí pokojské, které chodí do skladu prádla u výtahu, připravují ubytování pro další várku návštěvníků a přitom spolu brebentí španělsky. Přede dveřmi pokojů, které je ještě třeba uklidit, leží podnosy s nádobím od snídaně. Před tím, který má terasu, žádný podnos není. Jako pozornost hotelu dostávají hosté každé ráno výtisk New York Times. Pokud jde o obyvatele pokoje s terasou, noviny si nevzal a nechal je složené na rohožce. Na kliku pověsil cedulku s nápisem NERUŠIT. Consuela Alvarezová si nechá tenhle pokoj jako poslední, ale když má všechny ostatní hotové, už nemůže čekat. Svraští tvář, protože ji bolí v kříži – to ráno převlékla už více než desítku postelí a vydrhla stejný počet sprchových koutů –, přístupovou kartou zaklepe na dveře, zavolá: „Úklid!“ a čeká na odpověď. Nikdo se neozve. Jakmile si otevře a vstoupí, všimne si, že je uvnitř hrozná zima. Okno je dokořán a skrze závěsy studeně fouká. Nesouhlasně mlaskne, zatáhne za šňůru a místnost zaplaví šedivé světlo.

Ver mi.indd 9

17.9.2018 15:46:37

J. P. D E L A N E Y

Všude panuje hrozný nepořádek. Consuela schválně okno trochu přibouchne, ale osoba v posteli se ani nehne. „Prosím vás… Už musíte vstát,“ řekne rozpačitě. Spáč má přikrývku přetaženou přes obličej, tělo pod ní vypadá jako pohřbené pod vrstvami sněhu. Consuela se rozhlédne, zaznamená převrácenou lampu a rozbitou skleničku na víno a zmocní se jí zlé tušení. Loni došlo ve druhém patře k sebevraždě. To byla moc ošklivá záležitost. Nějaký mladík se v koupelně předávkoval. Hotel byl úplně obsazený a Consuela měla co dělat, aby pokoj do pěti stihla připravit pro dalšího hosta. Když se teď znovu podívá, uvědomí si, že spousta věcí nehraje. Kdo jde spát a nechá na podlaze střepy, aby na ně ráno mohl šlápnout? Kdo spí s přikrývkou na obličeji? Consuela už viděla spoustu hotelových pokojů a tenhle jí připadá divný. Jako by ho někdo naaranžoval. Pokřižuje se, nervózně položí ruku tam, kde musí být rameno spáče, a zatřese jím. Za okamžik se na přikrývce rozvine rudý květ. Pokojská už ví, že je něco špatně, že se stalo něco hodně zlého. Znovu se dotkne těla, tentokrát jenom prstem, a na bílém damašku i teď jako inkoust prosakující savým papírem vykvete červený okvětní plátek. Consuela sebere veškerou odvahu a levačkou přikrývku prudce odhrne. Ještě než pochopí, co má před sebou, zvedne druhou ruku a znovu se chce pokřižovat, ale pohyb nedokončí. Místo k čelu si přitiskne třesoucí se prsty k ústům, aby potlačila výkřik.

Ver mi.indd 10

17.9.2018 15:46:37

ČÁST JEDNA O PĚT DNÍ DŘÍV

Ver mi.indd 11

17.9.2018 15:46:38

ejí přítel ještě nepřišel. To by si pomyslel každý, kdo by mě viděl sedět na vysoké stoličce u baru v tomhle newyorském hotelu oblíbeném manažery velkých ﬁrem a sledoval, jak pomaličku ucucávám nealkoholický koktejl, aby mi vydržel celý večer. Usoudil by, že jsem jen jedna z mnoha mladých úřednic, která čeká na svoje rande, možná trochu víc nastrojená než ženy okolo. Nevypadám, jako bych přišla přímo z kanceláře. Na druhém konci baru popíjí několik mladíků. Neustále si jeden druhého dobírají a vzájemně se plácají po ramenou. Jeden – hezký, vysoký a elegantně oblečený – zachytí můj pohled a usměje se. Odvrátím oči. Krátce nato se na vzdáleném konci místnosti uvolní stůl, a tak si k němu pití odnesu a usadím se. Za chvilku se tam odehraje následující scéna. INT. BARU V HOTELU DELTON, ZÁP. 44. UL., NEW YORK – VEČER

MUŽ

(podrážděně) Promiňte? Přede mnou stojí muž kolem pětačtyřicítky. Na sobě má drahý sportovní oblek, který napovídá, že nepatří k jen tak obyčejným kravaťákům. Vlasy mu sahají až k límečku, a to se na Wall Street moc nenosí.

Ver mi.indd 13

17.9.2018 15:46:38

J. P. D E L A N E Y

Mračí se a zjevně se moc zlobí. JÁ

Ano? MUŽ

Tohle je můj stůl. Jenom jsem si odskočil na toaletu. Ukáže na laptop, sklenici s pitím a časopis, kterých jsem si předtím nějak nevšimla. MUŽ

Mám tady drink a ostatní věci. Muselo vám být jasné, že je tu obsazeno. Lidé se po nás začínají otáčet, ale k výbuchu newyorského stresu a ke konfrontaci nedojde. Hned totiž vstanu a navléknu si na rameno řemínek kabelky. Drama se nekoná. JÁ

Promiňte, neuvědomila jsem si to. Sednu si někam jinam. Udělám krok od stolu a bezmocně se rozhlédnu, ale v podniku je narváno a u baru, kde jsem byla předtím, už není jediné volné místo. Sednout si nemám kam. Koutkem oka zaznamenám, že si mě muž měří a přejíždí pohledem po drahém kašmírovém sáčku od Donny Karan, které si Jess schovává na konkurzy a které zdůrazňuje moji bílou pleť a černé vlasy. Už si uvědomuje, že udělal hloupou chybu. MUŽ

Počkejte… Vejdeme se sem oba. Ukáže na stůl.

Ver mi.indd 14

17.9.2018 15:46:38

VĚŘ MI

MUŽ

Místa je tu dost – jenom jsem si musel udělat něco do práce. JÁ

(vděčně se usměju) Ach, mockrát děkuju. Položím kabelku zpátky a sednu si. Chvilku mlčíme a já schválně ticho nepřeruším. Ten chlap musí začít první. Když promluví, hlas má samozřejmě trochu jiný než předtím – hlubší a chraptivější. Mění se ženským hlas taky? Někdy bych to měla vyzkoušet. MUŽ

Čekáte na někoho? Určitě ho zdržel ten sníh. Já tady kvůli počasí zůstávám ještě jednu noc. Na LaGuardia panuje hrozný zmatek. V duchu se usměju, jak mazaně se snaží zjistit, jestli se tu mám setkat s mužem nebo se ženou, a zároveň mi dává vědět, že on je tady sám. JÁ

Také tady nejspíš chvíli zůstanu. Muž pokývne ke sklenici, kterou jsem mezitím dopila. MUŽ

Můžu vám v tom případě objednat další pití? Mimochodem, já jsem Rick. JÁ

Díky, Ricku, dám si martini. A já jsem Claire.

Ver mi.indd 15

17.9.2018 15:46:38

J. P. D E L A N E Y

RICK

Rád vás poznávám, Claire. No a… hm… ten výstup předtím mi promiňte. JÁ

Ne, neomlouvejte se, mohla jsem si za to sama. Řeknu to naprosto přirozeně a s takovou pokorou, že by mě moc překvapilo, kdyby mi někdo řekl, že to nemyslím vážně a lžu. Za daných okolností se totiž chovám věrohodně, a to, jak zjistíte, nemá s lhaním nic společného. Číšnice si zapíše naši objednávku. Když se otočí k odchodu, muž od vedlejšího stolu se k ní nakloní a začne si stěžovat, že mu ještě nedonesla pití. Dívka si naštvaně vytáhne tužku, kterou má za uchem, jako by si z něj chtěla zákazníkova slova vydloubnout a odcvrnknout je na podlahu. Tohle bych mohla někdy použít, napadne mě, uložím si to gesto hluboko do pořadačového systému v hlavě a pak znovu obrátím pozornost ke svému společníkovi. JÁ

Co vás přivedlo do New Yorku, Ricku? RICK

Pracovní povinnosti. Jsem právník. JÁ

Tomu nevěřím. Rick se zatváří nechápavě. RICK

Pročpak?

Ver mi.indd 16

17.9.2018 15:46:38

VĚŘ MI

JÁ

Každý právník, kterého jsem poznala, byl ošklivý a byla s ním nuda. Rick mi oplatí úsměv. RICK

Víte, já jsem ze Seattlu a specializuju se na problematiku hudebního průmyslu. To je trochu zajímavější než trestní právo. A co vy? JÁ

Ptáte se, čím se živím, nebo jestli si myslím, že jsem něčím zajímavá? K obapolnému překvapení spolu začínáme trochu ﬂirtovat. RICK

Na obojí. Kývnu k mizejícím zádům té číšnice. JÁ

No, předtím jsem dělala totéž co ona. RICK

Před čím? JÁ

Než jsem si uvědomila, že si můžu na živobytí vydělávat mnohem zábavnějším způsobem. Vždycky jim to poznám na očích – než se v nich objeví pochopení, na zlomek vteřiny téměř nepostřehnutelně strnou. Rick zváží, co jsem právě řekla, a usoudí, že v tom vidí víc, než co to ve skutečnosti znamená.

Ver mi.indd 17

17.9.2018 15:46:38

J. P. D E L A N E Y

RICK

A odkud jste, Claire? Pořád se to snažím podle výslovnosti uhodnout. Z Virginie, ty trubko. Kde myslíš, že jsem vzala ten jižanský přízvuk? JÁ

Jsem z… odkud chcete. Věnuje mi dychtivý dravčí úsměv, který jasně říká: Takže jsem se nespletl. RICK

S žádnou dívkou odtamtud jsem se ještě nesetkal. JÁ

A že jich potkáváte hodně, viďte? RICK

No, na služebních cestách rád spojuju příjemné s užitečným. JÁ

Než zase odletíte zpátky do Seattlu k manželce a dětem. Rick se zamračí. RICK

Proč si myslíte, že jsem ženatý? JÁ

(konejšivě) To je obvykle každý chlap, který se mi líbí a umí se bavit.

Ver mi.indd 18

17.9.2018 15:46:38

VĚŘ MI

Ačkoli si je už úplně jistý, nespěchá. Zatímco popíjíme, vykládá mi o klientech v Seattlu – o slavném idolu dospívající mládeže, který má rád nezletilá děvčata, o heavymetalové hvězdě, která se tváří jako chlapák, ale ve skutečnosti je gay. Zdůrazní, kolik prachů může šikovný právník v hudební branži nadělat, jestliže umí sepsat smlouvy tak, aby se daly bez problémů zrušit. Když usoudí, že už na mě udělal patřičný dojem, navrhne – protože můj přítel se už zjevně nedostaví –, abychom šli jinam, třeba do restaurace nebo do klubu, prostě kam budu chtít. RICK

(tiše) Nebo bychom mohli jít nahoru ke mně a zavolat si pokojovou službu. JÁ

To může vyjít pěkně draho. RICK

Řeknete si, co budete chtít. Třeba láhev francouzského šampusu a kaviár… JÁ

Já měla na mysli, že drahá je pokojová služba… když ji poskytuju osobně. Tak a je to venku. To, co jsem právě řekla, nesmím doprovodit úsměvem a nesmím ani odvrátit oči. Bušení srdce a divný pocit v žaludku musím ignorovat. O nic přece nejde. Dělám to pořád. Rick spokojeně přikývne. RICK

Já nejsem jediný, kdo je tady služebně, co?

Ver mi.indd 19

17.9.2018 15:46:38

J. P. D E L A N E Y

JÁ

Odhalil jste mě. RICK

Neurazte se, Claire, ale vy na to nevypadáte. Nastal čas, abych se svěřila. JÁ

Protože… já taková nejsem. RICK

A jaká tedy jste? JÁ

Studuju herectví a pořád jsem pozadu se školným. Každých pár měsíců tedy zajdu do nějakého podniku, trochu se pobavím a… problém se vyřeší. Na druhé straně haly se přihlašuje nějaká rodina. Asi šestiletá holčička, naparáděná na výlet do města v kabátku, pleteném kloboučku a šále, chce vidět, co se děje za recepčním pultem. Tatínek ji zvedne, postaví ji na kufr, ona se položí na pult a dychtivě sleduje, jak recepční vytahuje klíče. Jeden jí s úsměvem podá. Tatínek jí drží ruku na kříži, aby nepřepadla dolů. Jako obvykle mě bodne závist. Rychle ji potlačím a znovu se věnuju Rickovi. Nakloní se ke mně, upře na mě žádostivé oči a tiše se zeptá: RICK

A jak moc se dneska večer chcete pobavit, Claire? JÁ

Záleží na dohodě.

Ver mi.indd 20

17.9.2018 15:46:38

VĚŘ MI

Usměje se. Je právník a vyjednávání podmínek má v popisu práce. RICK

Řekněme za tři stovky? JÁ

To se platí v Seattlu? RICK

Tam za ně dostanete opravdu dost, věřte mi. JÁ

Kolik jste dal za ženskou nejvíc, Ricku? RICK

Pět set, ale to bylo – JÁ

(přeruším ho) Já chci dvakrát tolik. RICK

(ohromeně) To je vaše obvyklá taxa? JÁ

Ne. Já stojím za tisícovku proto, že jsem jenom obyčejná holka, která si chce užít. Ale jestli jste si to rozmyslel… Jakoby mimoděk sáhnu po kabelce. Doufám, že si nevšimne, jak se mi třese ruka. RICK

Ne, počkejte. To je v pořádku, klidně tisíc…

Ver mi.indd 21

17.9.2018 15:46:38

J. P. D E L A N E Y

JÁ

Jaké máte číslo pokoje? RICK

Osm set čtrnáct. JÁ

Za pět minut vám zaklepu na dveře. Nedívejte se na recepčního. Rick vstane. RICK

(obdivně) Ten trik se stolem se vám opravdu povedl. Sbalila jste mě personálu přímo před nosem. JÁ

Když se chce člověk pobavit, rychle se pár triků naučí. U výtahu se po mně Rick otočí. Pokývnu mu a slabě se usměju. Jakmile se za ním dveře výtahu zavřou, úsměv mi z tváře zmizí, vezmu si kabelku a zamířím k východu z hotelu. Scéna se pomalu zatmí.

Přestalo sněžit a požární hydranty na chodníku mají sněhové čepice. Kousek dál od hotelu stojí černá limuzína se zhasnutými světly a spuštěným motorem. Otevřu zadní dvířka a nastoupím. Rickově ženě je asi pětačtyřicet a je ležérně, ale draze oblečená, což napovídá, že než začala pořádat večeře pro manželovy kolegy a rodit děti, v hudební branži se pohybovala sama. Sedí vzadu vedle Henryho, a přestože topení běží naplno, klepe se zimou. „Proběhlo to dobře?“ zeptá se Henry klidně.

Ver mi.indd 22

17.9.2018 15:46:38

VĚŘ MI

„Jo,“ přisvědčím a vytáhnu z kabelky maličkou videokameru. Virginský přízvuk zavrhnu a svým normálním britským manželce sdělím: „Podívejte, řeknu vám, co za těchhle okolností říkám vždycky – nemusíte se na to koukat. Můžete jít domů a věci vyřešit jinak.“ Odpoví stejně, jako odpovídají všechny: „Chci vědět, na čem jsem.“ Podám jí kameru. „Podstatné je, že za prostitutkami chodí běžně. A nejenom na služebních cestách. Mluvil o tom, že v Seattlu jednou zaplatil pět stovek. Mně nabídl tisícovku.“ Oči se jí zalijí slzami. „Panebože. Bože můj.“ „Moc mě to mrzí,“ zamumlám rozpačitě. „Jestli si s ním chcete promluvit, čeká na mě v pokoji osm set čtrnáct.“ V uslzených očích jí blýskne vztek. Ten pohled si zapamatuj, připomenu si. „Především si promluvím s rozvodovým právníkem. S tím zmetkem už neztratím ani slovo.“ Otočí se k Henrymu. „Teď bych ráda odjela.“ „Samozřejmě,“ přitaká Henry ochotně. Když vystoupíme z auta – on, aby si sedl za volant, a já, abych šla domů –, nenápadně mi podá obálku. Čtyři sta dolarů. Za práci na jeden večer to není špatné. Rick byl parchant. Měla jsem z něj husí kůži. Byl arogantní, agresivní a navíc nevěrník. Zaslouží si všechno, čím ho manželka potrestá. Proč je mi tedy ze sebe zle a proč jsem tak znechucená, říkám si, když se dívám, jak limuzína po špinavém sněhu odjíždí.

Ver mi.indd 23

17.9.2018 15:46:38

eď se asi ptáte, kdo jsem a co tady v New Yorku dělám. Jinými slovy, rádi byste se o mně dozvěděli víc.

Jméno: Claire Wrightová Věk: 25 (můžu hrát ženy od 20 do 30 let) Výška: 170 cm Národnost: britská Barva očí: hnědá Barva vlasů: podle okolností

To jsou fakta, ale vás nejspíš zajímá, o co mi jde. Protože to je základní pravidlo, úplně první věc, kterou vám ve škole řeknou, jakmile tam vkročíte: Jako postavu vás charakterizuje to, co od života chcete. Rickovi jsem řekla pravdu – tedy aspoň částečně. Chci být někdo jiný. O nic víc jsem nikdy neusilovala. Z každého seznamu nejlepších hereckých škol na světě zjistíte, že je jich polovina v New Yorku – Juilliard, Tisch, Neigborhood Playhouse, abych jmenovala jen některé. Všechny vycházejí z přístupu k práci, který vymyslel velký ruský herec Konstantin Stanislavskij. Tkví v tom, že se ponoříte do emocionální pravdy své role a ztotožníte se s ní. Tady vás neučí, jak někoho zahrát, ale jak se jím stát. Jestliže divadlem žijete už od jedenácti let, a abyste unikli bezútěšným podmínkám v pěstounských rodinách, léta předstíráte, že jste někdo jiný a žijete někde jinde; jestliže máte štěstí,

Ver mi.indd 24

17.9.2018 15:46:38

VĚŘ MI

nepropadnete hned prvním sítem a pozvou vás do New Yorku na zkoušky; jestliže vám štěstí pořád přeje a vezmou vás… Potom jste jedna holka z tisíce, a byli byste blázen, kdybyste po té příležitosti neskočili. Do kurzu v Actors Studio jsem se přihlásila z okamžitého popudu – studovala tam Marilyn Monroe a ta taky vyrostla v pěstounské péči –, konkurzy jsem dělala ve zvláštním přesvědčení, že mě určitě přijmou, a když se mi to vyplnilo, byla jsem v sedmém nebi. Dokonce mi dali stipendium. Mohla jsem z něj zaplatit skoro celé školné, ale na živobytí v jednom z nejdražších měst na světě rozhodně nestačilo. Podle podmínek studentského víza jsem směla pracovat jenom na kampusu. V mém případě šlo o kampus Paceovy univerzity, která sídlí v malé moderní budově vedle radnice a Brooklynského mostu. Moc možností k práci na půl úvazku tam nebylo. Nakonec se mi podařilo sehnat místo v jedné hospodě v Hell’s Kitchen a třikrát týdně po vyučování jsem tam naklusala. Ale majitel si mohl vybírat z nekonečného zástupu holek a žádnou u sebe nechtěl nechávat moc dlouho. Kdyby přišli na kontrolu lidi z ﬁnančáku nebo imigračního, mohl vždycky tvrdit, že pracovní povolení dotyčné ještě nedorazilo. Za dva měsíce mi tedy přátelsky sdělil, že přišel čas, abych vypadla. Paul, jeden z mých učitelů, mi navrhl, abych si promluvila s jeho známou agentkou Marcií Matthewsovou. Našla jsem si její adresu – úřadovala v předválečném baráku s úzkým vchodem a požárními schodišti přilepenými na zdech, který stál na samém konci 43. ulice. Vyšplhala jsem tři patra do nejmenší kanceláře, jakou jsem kdy viděla. Všude se válely hromady portrétních fotek, scénářů a smluv. V první místnosti dřepěly dvě asistentky, každá na jedné straně téhož stolu. Moje jméno zavolal někdo z té druhé. Našla jsem tam malou ženskou, které v uších chřestily velké plastové náušnice a na rukou masivní náramky. V ruce držela můj životopis, hlasitě z něj četla a současně na mě mávala, abych si sedla naproti ní.

Ver mi.indd 25

17.9.2018 15:46:38

J. P. D E L A N E Y

INT. KANCELÁŘ NEWYORSKÉ AGENTKY – DEN

MARCIE

Herecké zkušenosti: Londýnská škola dramatického umění – jeden rok. Kompars v jednom dílu televizního seriálu. Dva nezávislé evropské ﬁlmy, které se nikdy nedostaly do kin. Lhostejně životopis odhodí a kriticky se na mě zadívá. MARCIE

Ale jsi dost hezká. Krásná ne, ale mohla bys krásku hrát. A Paul Lewis tvrdí, že máš talent. JÁ

(nadmu se pýchou, ale předstírám skromnost) Je to bezvadný učitel a – MARCIE

(přeruší mě) Přesto tě nemůžu zastupovat. JÁ

Proč? MARCIE

Zaprvé nemáš zelenou kartu, takže tě nevezmou do odborů. A to zas znamená, že nikde nedostaneš práci. JÁ

Musí přece existovat něco, co bych mohla dělat. MARCIE

Jasně. Můžeš se vrátit do Anglie a o zelenou kartu si zažádat.

Ver mi.indd 26

17.9.2018 15:46:38

VĚŘ MI

JÁ

To… to nejde. MARCIE

Proč ne? JÁ

Je to složité. MARCIE

Ne, není. Je to k uzoufání jednoduché. Sáhne po elektronické cigaretě a zapne ji. MARCIE

Zeptala jsem se na tebe několika kolegů z Londýna, a víš, co mi odpověděli? JÁ

(nešťastně) Dovedu si to představit. MARCIE

Nejlaskavější označení bylo „trochu moc emocionální“. Většina doporučila, abych od tebe dala ruce pryč. A když jsem zapátrala trochu víc, několikrát jsem narazila na slovo Rozruch. Marcie zvedne obočí. MARCIE

Nechceš mi k tomu něco říct? Zhluboka se nadechnu.

Ver mi.indd 27

17.9.2018 15:46:38

J. P. D E L A N E Y

JÁ

Rozruch… byl to můj první ﬁlm a myslela jsem, že díky němu prorazím. Hrála jsem lásku hlavního hrdiny… Nejspíš už víte, kdo to byl. Je slavný, pohledný, a jak je obecně známo, má jedno z nejšťastnějších manželství v showbyznysu. Vrhnu na Marcii vzdorovitý pohled. JÁ

Takže když se do mě zamiloval, věděla jsem, že to myslí vážně. MARCIE

(pohrdavě si odfrkne) Jasně. JÁ

To jsem ještě nevěděla, že pletky na place se nepočítají. Mezi ﬁlmaři zkráceně PPN. MARCIE

A dál? JÁ

Za měsíc se na natáčení objevila jeho proslule krásná ženuška, přitáhla s sebou tři proslule krásné děti a produkční mě najednou pod nejrůznějšími záminkami začali schovávat. Musela jsem dřepět v nahrávací kabině a znovu namlouvat repliky, které jsem bezvadně udělala už napoprvé. MARCIE

(přikývne) Pokračuj.

Ver mi.indd 28

17.9.2018 15:46:38

VĚŘ MI

JÁ

Pak se ke mně donesly zvěsti, že jsem prý bláznivá stalkerka. Že jsem jeho manželce vyhrožovala. Tatáž reklamní mašina, která roztáčela jeho ﬁlmy, začala semílat mě. Snažím se potlačit slzy. Vím, že musím vypadat hrozně naivně, ale abych pravdu řekla, nezkušená jsem nebyla. Z pěstounské péče totiž jako nevinná květinka vylézt nemůžete. A ještě něco si z ní člověk odnese – chce někoho milovat a zoufale touží, aby někdo miloval jeho. On byl nejkrásnější chlap, jakého jsem kdy viděla. Ten nejvášnivější a nejromantičtější. Uměl recitovat všechny Shakespearovy milostné monology, jako by byly napsané přímo pro něj. Jaké z toho plyne poučení? Nikdy se nezamilujte do nikoho, kdo si půjčuje slova od někoho jiného. Co bylo dál, si nechám pro sebe, ale mám podezření, že Marcie to ví. Určitě se jí doneslo, jak jsem nepříčetná mladistvým zoufalstvím nad tou nespravedlností běžela do jeho přívěsu a na téže pohovce, kde jsme se mezi jednotlivými scénami milovali, jsem si podřezala žíly. Protože jsem mu chtěla ukázat, že nešlo jenom o hru. Že to bylo opravdové. Aspoň pro mě. JÁ

A to byl konec. Doslova přes noc mi přestaly chodit pozvánky na castingy. Spáchala jsem ten nejtěžší hřích – zachovala jsem se neprofesionálně. Stalo se to týden před mými osmnáctými narozeninami. Marcie zamyšleně přikývne. MARCIE

Musím uznat, že se v tobě Paul neplete. Jsi opravdu dobrá. Místo abych si řekla, že jsi blbá nána se sebevražednými sklony, chvilku jsem tě skoro litovala.

Ver mi.indd 29

17.9.2018 15:46:38

J. P. D E L A N E Y

Ukáže na mě cigaretou. MARCIE

Producenti ovšem měli pravdu. Najdi si jinou kariéru. JÁ

Doufala jsem, že Amerika bude moje druhá šance. MARCIE

To od tebe bylo naivní. Časy, kdy jsme s otevřenou náručí vítali zástupy prahnoucí po svobodě, už dávno minuly. JÁ

Tohle je jediné povolání, které jsem kdy chtěla dělat. A když neseženu práci, na studiích se neudržím. Opravdu by se tu pro mě nic nenašlo? Marcie se zamračí, vzdychne a z nosu vyfoukne dva sloupy kouře podobné sloním klům. Potom, jako by jednala proti své vůli, prohlásí: MARCIE

No tak dobře. V přední kanceláři na sebe nechej číslo. Čekám pár mizerných hudebních klipů. Ale nic neslibuju. JÁ

Děkuju! Opravdu mockrát děkuju! Vyskočím a několikrát jí nadšeně potřesu rukou. Marcie se vyprostí, koncem cigarety moje díky odmítne a sklopí oči k hromadě papírů na stole. Jeden z nich vytáhne, přečte si ho a vzhlédne. MARCIE

Vzala bys práci u právnické ﬁrmy, která dělá rozvody?

Ver mi.indd 30

17.9.2018 15:46:38

VĚŘ MI

JÁ

Jako asistentka? MARCIE

To zrovna ne… Podívej, budu k tobě upřímná. Není to nic příjemného, ale potřebujou někoho, jako jsi ty, a dobře platí. Moc dobře. Nemusíš být členkou odborů a peníze dostaneš na ruku.

Ver mi.indd 31

17.9.2018 15:46:38

dyž se auto s Rickovou ženou odlepí od chodníku, otočím se a zamířím opačným směrem. Ulice jsou plné rozbředlého sněhu a já nemám kabát. Za chviličku mi sníh čvachtá ve špičce pravého střevíce. Times Square hýří barevnými neony. Jakýsi mim statečně čelí zimě a baví frontu na lístky, na billboardech se míhají útržky recenzí: „úchvatný“… „skvělý“… „výjimečný“. Projdu pod ukazatelem, na kterém stojí theaterland. Theaterland… Kdyby si lidé mohli vybrat zemi, kde se narodí, tak to by byla ta moje. Z Broadwaye odbočím do příčné ulice, kde nesvítí moc lamp, a zamířím tam, kde nad vchodem visí ošuntělý odlupující se nápis divadlo compass. Do vestibulu se hrne spousta lidí – většinou studentů na rande –, kteří využívají toho, že jsou nevyprodané divadelní lístky k mání za polovic. Já jdu o pár metrů dál a proklouznu do zákulisí. Kolem rozčileně pobíhají inspicienti, pomocný personál a poslíčci s rekvizitami a papíry. Zamířím do improvizované herecké šatny, kterou jevištní kulisa dělí na dámskou a pánskou polovinu. V první se líčí Jess před zrcadlem, u něhož se ze stejných důvodů mačkají ještě tři další děvčata. „Ahoj,“ pozdravím vesele. „Ahoj, Claire.“ Jess na mě vrhne letmý pohled a hned se zase vrátí k líčení. „Jaké to bylo?“ Vytáhnu Henryho obálku. „Dostala jsem čtyři stovky, takže teď ti dlužím už jenom tři.“

Ver mi.indd 32

17.9.2018 15:46:38

VĚŘ MI

Žiju u Jess v bytě na Manhattanu, který jí koupil zazobaný otec. Mám jí každý měsíc platit činži, ale někdy se trochu opozdím. „Super,“ odpoví nepřítomně. „Hele, mohla bys mi to dát později? Jdeme potom ven a já bych to určitě ztratila.“ Zřejmě se zatvářím trochu dychtivě, protože dodá: „Nechceš se podívat na představení a pak se k nám přidat? Můžeš mi říct, jestli jsem vystihla tu ženskou úzkost, co o ní Jack pořád vykládá.“ „Jasně, proč ne?“ odpovím naoko lhostejně. I společnost herců v hospodě je lepší než nic. „Tři minuty!“ zavolá inspicient a plácne dlaní do přepážky. „Popřej mi,“ vybídne mě Jess, vstane, a aniž odtrhne oči od zrcadla, uhladí si šaty. „Řekni tfuj, tfuj, zlom vaz nebo tak něco.“ „Hodně štěstí. Ne že bys ho potřebovala. A v té lesní scéně trochu zvolni, ať si ten tvůj vypatlanej režisér říká, co chce.“ Za pár vteřin je šatna prázdná a já si jdu stoupnout za jeviště. Když zhasnou světla, přikradu se dopředu, mezerou v kulisách se podívám do hlediště a vdechnu silnou vůni čerstvě namalovaných kulis, starého prachu a látky prožrané od molů. Pak pohasnou světla, s nimi se ztratí veškerý hluk a ruch všedního dne a já se poddám magii, které jsem propadla už jako dítě. Na chviličku všichni strneme a čekáme. Potom se jeviště rozsvítí, oživne barvami a já o krok couvnu. Všude se vznáší hebký třpytící se sníh – je umělý, ale v obecenstvu to stejně zašumí údivem. Režisérův převratný přínos tkví v tom, že se Sen noci svatojánské odehrává v zimě. Když mi o tom Jess řekla, myslela jsem si, že je to blbost vypočítaná jenom na efekt. Teď se dívám na velké vločky plující ve vzduchu a usazující se jako ﬂitry ve vlasech hercům, kteří hlučně vpadnou na jeviště, a musím uznat, že se tomu člověku povedlo jediným obrazem zachytit jedinečné, přízračné kouzlo, které ta hra v sobě má. THESEUS

Čas naší svatby, krásná Hippolyto, se rychle blíží…

Ver mi.indd 33

17.9.2018 15:46:38

J. P. D E L A N E Y

Zničehonic mě zaplaví bolestná touha. Tohle je zakázané království, z kterého mě vyhnala zelená karta a problémy doma v Británii. Hlad po něm je skoro fyzický a bolest tak hluboká, že se mi z ní svírá žaludek i hrdlo a do očí mi vhrknou slzy. Ale i ve chvíli, kdy přede mnou jeviště plave jako v mlze, si pevně umiňuju, že až příště budu muset při hodině cítit něco podobného, použiju právě tohle. Je to hotový poklad.

Ver mi.indd 34

17.9.2018 15:46:38