Issuu

ČESKO DĚJINY • MÍSTOPIS • OSOBNOSTI PAMÁTKY • PŘÍRODA • UMĚNÍ

Petr David Petr David ml. Petr Ludvík Vladimír Soukup

KNIŽNÍ KLUB

ČESKO Dějiny • Místopis • Osobnosti • Památky • Příroda • Umění Text Petr David, Petr David ml., Petr Ludvík, Vladimír Soukup Fotografie Lubomír Čech, Petr David, Martin David, Petr David ml., Jaroslav Horák, Martin Hurin, Karel Kocourek, Pavel Kosek, Petr Ludvík, Jan Martinec, Jaroslav Matouš, Jiří Morávek, Kamila Motyčková-Šírová, Tomáš Polach, Jan Rendek, Vladimír Soukup, Martin Sysel, Jiří Šír, Zdeněk Thoma, Petr Toman, Antonín Vodák, Petr Zajíček, Profimedia (podrobně viz zdroje vyobrazení), Národní galerie v Praze, sbírky ngprague.cz, archiv Obrazová redakce Petr David ml. Redakce Petr Ludvík Obálku navrhl Martin David Odpovědná redaktorka Petra Diestlerová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 552 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub v edici Universum, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 10 207. publikaci Grafická úprava a sazba Martin David Tisk TISK CENTRUM, s. r. o., Brno Vydání první

Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.

O Česku Kniha Česko vychází při příležitostí 100. výročí naší státnosti, vydává se však proti času až k samotným počátkům našich dějin. Abecedně řazená hesla se věnují jak historii (významným událostem) od dob prvního osídlení, tak důležitým organizacím a spolkům i zajímavým a úspěšným osobnostem. Encyklopedie se snaží obsáhnout co nejširší spektrum – jsou zde zastoupeny i některé „okrajové“ obory včetně nových uměleckých směrů a třeba i nových sportovních odvětví. V publikaci je tak zachycena i naše současnost – prakticky do poloviny roku 2018. Jedná se o encyklopedii věnovanou Česku, to však neznamená, že třeba mezi osobnostmi jsou pouze Češi. Najdeme zde i Němce, Slováky a další, kteří měli a mají vliv na politické, společenské, kulturní či sportovní dění na území dnešního Česka. Místopisná hesla popisují města (včetně aktuálního počtu obyvatel) a další vybraná sídla jak z hlediska pamětihodností, tak života v nich, a nechybí ani hodnotné přírodní lokality, známé i některé méně známé. Text doplňují historické i aktuální fotografie, mapky, znaky, reprodukce. V heslech najdeme i řadu odkazů, červené písmo v textu znamená, že o dotyčném jménu, události či místě je v encyklopedii podrobnější informace. Všeobecná encyklopedie není bezbřehá a nedovoluje zařadit tolik hesel, kolik by si jednotlivé obory jistě zasloužily, a tak logicky budeme řadu jmen či míst postrádat. Na druhé straně zde určitě objevíme mnoho jmen pro nás dosud neznámých. Všeobecná encyklopedie by s trochou nadsázky mohla mít podtitul „Česko jednou větou“ (těch vět je samozřejmě více). Můžeme v ní hledat, můžeme v ní dohledávat, může být i inspirací či základním průvodcem po Česku.

ČESKÁ REPUBLIKA Česká republika se administrativně dělí na 14 samosprávných krajů (viz tabulka) a 6 258 obcí. Pro statistické účely a působnost některých úřadů státní správy (úřady práce apod.), policie, soudů atd. zůstalo zachováno 76 okresů (navíc Praha) – pravomoci okresních úřadů, které vykonávaly některé činnosti státní správy a v r. 2002 zanikly, převážně převzaly obce s rozšířenou působností (celkem 205). Tyto obce (všechny mají status města) tak tvoří mezičlánek mezi kraji a menšími obcemi, obvody jejich působení se někdy nazývají „malé okresy“. Dalších 188 (celkem tedy 393) je

Česká republika

Ohř

o u p o v s ké K D hor y vský les

Louny

Jičín

Mělník s k

Kladno Rakovník Be

nk ro u

Semily

Mladá Boleslav

Litoměřice P O h ře

v. n. Nechranice

Česká Lípa

í ž

Nymburk i n

Praha

Beroun

Rokycany

ava

Domažlice

Úsl

k ý

Radbu

Benešov v. n. Švihov

Havlíčkův

Klatovy

děj

ká

Prachatice

Tábor

C V lt a v a

Strakonice

obcí

obu

a tav

ic žn

Če s k pán

Tř e b o ň s k á pánev

České Budějovice

Český Krumlov b. n. Lipno

Pelhřimov á avsk r o m Česko ov vrch

Jindřichův Hradec

Malše

56 330 53 520 50 720 49 560 49 230 48 780 48 670 45 770 44 170 43 800 43 570 37 410 36 050 35 300 34 470

Písek

Frýdek-Místek Karviná Jihlava Teplice Děčín Karlovy Vary Chomutov Jablonec nad Nisou Mladá Boleslav Prostějov Přerov Česká Lípa Třebíč Třinec Tábor

Příbram

Plzeň

ská Brd ina v rcho

Mže

Labe

Kutná Hora

Sázava

Tachov

Kolín

Vlt

1 294 510 379 530 290 450 170 940 103 980 100 490 93 860 93 040 92 920 90 340 74 950 72 380 68 800 66 640 57 020

o h Most

Jablonec K r nad Nisou k o

Liberec

Teplice

é Chomutov

Největší města (k 1. 1. 2018) Praha Brno Ostrava Plzeň Liberec Olomouc České Budějovice Ústí nad Labem Hradec Králové Pardubice Zlín Havířov Kladno Most Opava

y r

S t ře

ko lav

Děčín Ústí nad Labem

Cidlin

K Sokolov

u r Karlovy Vary

Jizerské h.

Š lu pahknovs ork k á at i n a

Jize

států světa (druhé desítky v Evropě), podle HDP podle parity kupní síly do čtvrté desítky (druhé desítky v Evropě). Je členem Evropské unie (EU), Severoatlantické aliance (NATO), Organizace spojených národů (OSN), Organizace pro hospodářskou obnovu a rozvoj (OECD) a dalších organizací.

Labe

soudů je čtyřčlánková – na druhém stupni jsou vrchní soudy (v Praze a Olomouci), pod nimi krajské soudy (celkem osm) a nejníže okresní soudy (celkem 86). Veřejný zájem u soudů zastupují státní zástupci, plnící roli veřejné žaloby. Také soustava státních zastupitelství je čtyřčlánková, obdobně jako u soudů, s Nejvyšším státním zastupitelstvím, sídlícím v Brně. Trestné činy odhaluje a bezpečnost osob a majetku chrání Policie České republiky. V Brně také sídlí Kancelář veřejného ochránce práv. Nezávislou centrální bankou, pečující o finanční stabilitu země a orgánem, vykonávajícím dohled nad finančními trhy je Česká národní banka. Česká republika je vyspělá země s tržním hospodářstvím, podle mnoha kritérií patřící mezi nejbohatší státy světa – podle indexu lidského rozvoje náleží do třetí desítky

Česko je vnitrozemský stát ve střední Evropě. Jeho rozloha je 78 865 km2, počet obyvatel k 1. 1. 2018 činí 10 610 060, průměrná hustota zalidnění je 134 obyv./km². Ve své současné podobě vznikl 1. 1. 1993 jako jeden ze dvou nástupnických států Československa (druhým je Slovensko). Vznik Československa připadá na 28. 10. 1918. Jedná se o parlamentní, demokratický právní stát s politickým režimem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí. Hlavou státu je prezident republiky. Zákonodárná moc přísluší dvoukomorovému Parlamentu České republiky složenému z Poslanecké sněmovny (200 poslanců) a Senátu (81 poslanců). Na vrcholu moci výkonné stojí vláda České republiky. Prezident republiky je volen na pět let, od r. 2012 přímo občany dvoukolovým systémem, kdy do druhého kola postupují dva nejúspěšnější kandidáti z kola prvního. Stejným systémem probíhají i volby do Senátu (volí se na šest let). Do Poslanecké sněmovny se volí systémem poměrného zastoupení s přepočtem hlasů D’Hondtovou metodou s uzavíracím kvórem 5 %. Volí se na čtyři roky. Počet stran a hnutí, které vstoupí do Poslanecké sněmovny, se různí, ve volbách v r. 2017 to bylo rekordních 9. Na základě výsledků voleb skládá osoba pověřená prezidentem republiky vládu. Poté, co preziCheb dent na návrh předsedy vlády vládu jmenuje, ta musí do 30 dnů požádat o důvěru Poslaneckou sněmovnu. Za existence samostatné České republiky dosud (do r. 2018) byli prezidenty V. Havel (1993–2003), V. Klaus (2003–2013) a M. Zeman (od r. 2013). Předsedy vlády byli V. Klaus (1993–1998), J. Tošovský (1998), M. Zeman (1998–2002), V. Špidla (2002 až 2004), S. Gross (2004–2005), J. Paroubek (2005–2006), M. Topolánek (2006–2009), J. Fischer (2009–2010), P. Nečas (2010–2013), J. Rusnok (2013–2014), B. Sobotka (2014–2018) a A. Babiš (od 2018). Nezávislá na výkonu státní správy a samosprávy je moc soudní. Zatímco ústřední orgány státní správy sídlí v hlavním městě Praze, nejvyšší orgány soudní moci v Brně – Ústavní soud České republiky, Nejvyšší správní soud České republiky a Nejvyšší soud České republiky. Soustava obecných

Úhlav

h r a d s ké Novo y hor

ČESKÁ REPUBLIKA Jednotlivé kraje kraj Hlavní město Praha Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj

rozloha v km2 496 11 015 10 057 7 561 3 314 5 335 3 163 4 759 4 519 6 796 7 195 5 267 3 964 5 427

s pověřeným obecním úřadem, taktéž přeneseně vykonávajícím některou agendu státní správy (stavební úřad, matrika apod.). Všechny obce jsou základním

územněsamosprávným celkem. Součástí obce může být více vsí (osad). Česká republika má v rámci EU výrazně nadprůměrné zastoupení malých obcí – asi 1 550 obcí má méně než 200 obyv., asi třicítka obcí nemá ani 50 obyv. Nejmenšími obcemi jsou Vysoká Lhota na Pelhřimovsku (15 obyv.) a Čilá na Rokycansku (16 obyv.). Zvláštním případem jsou vojenské újezdy (celkem 5, všechny popsány v encyklopedii), v nichž

noše Lab

Trutnov Náchod

lic

Jeseník

ké

Hradec Králové

samosprávu zastupuje stát. Od r. 2016 na jejich území nežijí žádní stálí obyvatelé. Obce mohou na základě hist. vývoje či počtu obyvatel získat status městyse (dříve městečko) či města. Např. status města získají všechny obce, které o něj zažádají a v minulosti již prokazatelně městem byly – proto nejmenší města Přebuz (69 obyv.) a Loučná p. K. (114 obyv.) mají pouze desítky obyvatel, naopak největší obce bez statusu města Petrovice u K. (5 410 obyv.), Bystřice (5 280 obyv.) a Dolní Lutyně (5 216 obyv.) mají obyvatel tisíce. Města, jejichž chod se řídí vlastní vyhláškou, jsou statutární města, na rozdíl od ostatních obcí se mohou dále členit na menší samosprávné městské obvody či městské části. Celkem je v ČR 26 statutárních měst. Seznam největších měst viz tabulka.

zkratka A S C P K U L H E J B M Z T

rko

počet obyv. 1 294 510 1 352 800 640 200 580 820 295 690 821 080 441 300 551 090 518 340 508 920 1 183 210 633 180 583 060 1 205 890

Národnostně je ČR homogenní zemí. Nebylo tomu tak vždy – v době meziválečné ČSR tvořili Němci 30 % obyvatel českých zemí (v Čechách 33 %, na Moravě 21 %, ve Slezsku 39 %), při vzniku Protektorátu žilo na tomto území asi 120 000 židů. Obě tyto skupiny z našeho prostoru, který obývaly po tisíciletí, téměř zmizely. Židé byli zlikvidováni v rámci holocaustu a přeživší často po válce emigrovali do Izraele (dnes u nás žije asi 4 000 osob židovského vyznání), Němci byli z větší části po válce odsunuti ti, co zůstali (antifašisté, kvalifikovaní dělníci), odešli později. Viz také Hlučínsko. Protože zmínka o národnosti je ve sčítání lidu údaj fakultativní a deklarativní, údaje se různí. Češi dnes tvoří asi 90 % obyvatel země (problematika Moravanů viz Moravané), Slováci 3 %, Poláci 0,5 %, Němci 0,3 %. Odhadem žije v českých zemích asi 250 000

počtem obyvatel, hlásících se k některé z církví. Při sčítání lidu 2011 45 % lidí na tuto otázku neodpovědělo, 34 % deklarovalo, že se nehlásí k žádné víře, 7 % lidí se pokládá za věřící, avšak bez příslušnosti k některé církvi a pouhých 12 % se přihlásilo ke konkrétní církvi, drtivá většina k římskokatolické (viz tabulka). Počty věřících v rámci ČR jsou nerovnoměrné, mnohem vyšší jsou na vých., jv. a jižní Moravě, částečně též ve vých. a jižních Čechách, naopak vysloveně nízké jsou ve středních, záp. a sev. Čechách. Specificky českou církví je Církev čs. husitská. Historický vývoj viz Historie str. 12–15.

Největší církve v ČR podle náboženské příslušnosti Církev římskokatolická Českobratrská církev evangelická Církev československá husitská Pravoslavná církev v českých zemích Náboženská společnost Svědkové Jehovovi Církev bratrská Řeckokatolická církev Církev Křesťanská společenství Slezská církev evangelická a. v. Církev adventistů sedmého dne

1 083 899 51 936 39 276 20 628 13 097 10 872 9 927 9 387 8 162 7 394

Údaje jsou z posledního sčítání lidu v r. 2011. Svědkové Jehovovi se svou věroukou výrazně odlišují od hlavního proudu křesťanství a ostatními církvemi nejsou považováni za křesťany.

Vývoj počtu obyvatel kolísá, výrazně jej poznamenaly 1. světová válka (300 000 obětí z českých zemí) i 2. světová válka (počet obětí nacistické perzekuce v českých zemích asi 122 000, z toho asi Pardubice a 78 000 obětí židovského a 7 000 obětí romského v Divoká Orlice Bruntál O p a holokaustu, přibližně 5 000 obětí bombardování, abe Šumperk až 200 000 padlých sudetských Němců v řadách wehrmachtu) a odsun Němců (téměř 2,5 mil. Chrudim Karviná Ústí nad Orlicí Opav ý k osob). Poválečné období se vyznačovalo velice z í N a Opava E k vysokou mírou porodnosti (r. 1950 hrubá míra í n Jese M o ra v i ce T porodnosti 21,1 ‰), po poklesu nastal druhý Svitavy Ostrava populační boom v polovině 70. let – Olš a tzv. „Husákovy děti“ (r. 1974 hrubá r e Žďá Od míra porodnosti 19,4 ‰, narodilo rské Frýdek-Místek se 194 000 dětí). Poté porodnost vrchy M Svitava Olomouc stále klesala, v r. 1994 se dostala skydy e b é íčkův Brod k pod přirozenou míru úmrtnosti, Nový Jičín Žďár a zs ečv D r Prostějov v. n. Šance nejnižší byla r. 1999 (8,7 ‰, B nad Sázavou J v rc a h a n s narodilo se 89 000 dětí). Přirozený hov ká Přerov úbytek obyvatel trval až do r. 2005, poté se až na i n a Blansko M výjimky každý rok více lidí narodí, nežli zemře. Vsetín á Jihlava y Vývoj počtu obyvatel kladně ovlivňuje také migraKroměříž k í a ce. Plodnost dosahuje 1,6 dítěte na ženu (r. 2016). n i hov Problémem je stárnutí populace, způsobené Vyškov Brno menším počtem narozených dětí i vyšší nadějí Zlín dožití (76 let u mužů, 82 let u žen). Průměrný věk Třebíč va se zvýšil z 36 let r. 1990 na 42 let r. 2016. V r. 1990 Z Lita Uherské Hradiště žilo v Česku 1,3 mil. osob nad 65 let a 2,2 mil. dětí Jihl do 15 let, r. 2016 už skoro 2 mil. osob nad 65 let ava k B vs a 1,6 milionu dětí. a ty or a Romů (tedy 2,5 % obyv.), jejich p m J e r eviš o v. n. Vranov Ka Vývoj počtu obyv. počty však nejsou statisticky at ovk oln r é D a v Znojmo s Hodonín 1900 9 372 000 zjištěny. Postupně přibývá cizinců k o v. n. Nové Mlýny s 1915 10 286 000 s dlouhodobým pobytem – v r. 2017 to j Dy D y 1919 9 922 000 bylo 524 000, tedy 5 % obyvatel země. Z nich je Břeclav 1940 11 160 000 nejvíce pochází z Ukrajiny (117 000) a Slovenska 1947 8 765 000 (112 000), dále z Vietnamu (60 000) a Ruska 1991 10 302 000 (36 000). Nejvíce cizinců žije v Praze (195 000). 2001 10 230 000 Z hlediska náboženského vyznání je Česká repub2018 10 610 000 lika v rámci Evropy i světa unikátní velmi nízkým

h. Rychnov nad Kněžnou

O rl ic e

Ti c

há

c k ýk i l á Kr ěžní Hrubý Sn Jeseník

Orl

i ce

ra v

O s t ra

vs k osle

v i ce

o ra

M o ra v a

S v ra

Jav orn

tka

ú va

S v ra tk a

ý ú val

Bíl

ra v

ava

av Osl

Jihl

HUDBA

Hudba Lidová hudba v čes. zemích jistě existovala již v době předkřesťanské, o její podobě však nejsou žádné zprávy. Hudba umělá vznikla až v 9. stol. s nástupem křesťanství, konkrétně latinské bohoslužby, a to v podobě kanonizovaného zpěvu, tzv. gregoriánského chorálu, později vznikaly i liturgické hry a čes. lidové duchovní písně. K nejstarším patří píseň Hospodine, pomiluj ny se staroslověnským textem, jejíž vznik se obvykle klade na přelom 10. a 11. stol. a bývá spojován s biskupem (sv.) Vojtěchem, chorál Svatý Václave z 12. stol., písně Jezu Kriste, ščedrý kněže a Buóh všemohúcí. Církevní zpěv dosáhl vrcholu za vlády Karla IV., kdy byla zavedena i liturgie slovanská a ambroziánský chorál. Ze 14. stol. pocházejí umělé světské skladby – ukázky lidové milostné lyriky Jižť mne všě radost ostává, Dřevo sě listem odievá a Andělíku rozkochaný). Objevují se jména prvních skladatelů, mezi něž patří i arcibiskup Jan z Jenštejna. Nejstarší skladby byly téměř výhradně jednohlasé, později se začaly přidávat i další hlasy. Čes. lidová

Porážkou čes. stavovského povstání začalo v Čechách baroko, jedno z nejslavnějších období čes. hudby, spojené s mnoha umělci, kteří se proslavili i na evropské scéně. K nejznámějším patřili např. A. V. Michna z Otradovic, P. J. Vejvanovský, B. M. Černohorský, J. D. Zelenka, J. Seger, F. Benda, J. A. Benda, A. Rejcha, J. L. Dusík, J. Mysliveček, J. V. Stamic, F. X. Brixi a J. A. Koželuh. Mnozí nenašli

Symfonický orchestr duchovní píseň se rozvíjela i v 1. polovině 15. stol. jako součást husitského zpěvu (Ktož jsú Boží bojovníci, Povstaň, povstaň, veliké město pražské), později i jako součást hudby jednoty bratrské. Ve 2. polovině 15. stol. začínají do čes. hudby proyly až do nikat renesanční prvky. České země byly užebný zpěv r. 1620 převážně utrakvistické; bohoslužebný se však v tomto období reformace od katolického zv. literátpříliš nelišil. Interpretaci zajišťovala tzv. ných měšťaská bratrstva, tvořená spolky vzdělaných nů; jejich pěvecké schopnosti určovalyy náročnost kostelního zpěvu. Zpěv duchovních písní sti věříměl významný podíl na rostoucí účasti ku cích na bohoslužbách a také na vzniku velkého množství kancionálů (zpěv-níků), vydávaných i tiskem. Provozování hudby však přestávalo být výsadou kostelů – vznikaly kroužící ky měšťanů, své kapely předvádějící instrumentální hudbu provozovalyy některé přední šlechtické rody (Rožmberkové). Tvorba přestala být anonymní – jsou známa jmé-na předních soudobých autorů, jako byli Jiří Rychnovský, Jan Trojan Turnovský, J. Campanus Vodňanský a v neposlední řadě i K. Harant z Polžic a Bezdružic.

doma odpovídající uplatnění, a proto odcházeli za obživou do zahraničí. Centrem hudebního života se tehdy stala Vídeň, kde působila i řada čes. umělců, v Čechách a na Moravě se hudba pěstovala v sídlech šlechty a církevních hodnostářů, ale především v kostelích, klášterech a řádových kolejích. Domácí autoři se prakticky po celé období zaměřova zejména j řovali na různé druhy kat katolické chrámové hudb Od počátku 18. stol. by. s začala objevovat se prv operní představení, první Pr i např. na zámku kromě Prahy Q v Jarohraběte Questenberga měřicích nn. R. (první čes. opera O původu JJaroměřic od F. V. Míči) aa v sídle v sídle olomouckého biskupa t Schrattenbacha v Kroměříži. Vědomí potřeby po čes. národní hudby výrazně vyvstalo v souvislosti s národním obrozením v 1. polovině 19. stol. Zák Základy zpěvohry a písňové tvorby polož položil F. Škroup (opera Dráteník, k hra se zp zpěvy Fidlovačka s písní Kde domov můj), k významným komponisi tům patřili i V. J. Tomášek a J. V. Voříšek, ho virtuosem byl proslulým houslovým J. Slavík. Na ně navázaly ve 2. polovině

věnuje mj. S. Issa, v amerických podmínkách se 19. stol. výrazné skladatelské osobnosti B. Smeprosadil O. Pivec, podílející se mj. na desce ocetana, A. Dvořák, Z. Fibich, K. Bendl, V. Blodek, v letech 1890–1940 i J. B. Foerster, L. Janáček, něné Grammy. Oblíbeným odvětvím je trampská V. Novák, J. Suk, O. Ostrčil, F. Axman, O. Jeremiáš hudba, vznikající u nás ve 20. a 30. letech 20. stol. a J. Křička. Světového věhlasu dosáhla i některá Nad běžný průměr vynikali např. J. Mottl, J. Kerda, hudební tělesa, zejména Česká filharmonie a České E. Ingriš, skupina Settleři, Duo Červánek. Mnozí kvarteto. K předním světovým houslistům pattrampští hudební tvůrci se dostali i na pódia řili F. Laub, F. Ondříček, Wilma Norman-Neruda, kamenných divadel. Moderní trampská hudba se J. Kubelík, J. Kocian, klavíristé R. Firkušný a F. Maxián, mezi operními pěvci vynikali K. Burian, T. Stolzová, E. Destinnová a J. Novotná. Po 2. světové válce vznikla řada důležitých hudebních institucí, jako Hudební fakulta AMU, brněnská JAMU, hudební festivaly Pražské jaro a Smetanova Litomyšl, státní symfonické a komorní orchestry, vydavatelství Z koncertu K. Gotta Supraphon a Panton, Český hudební fond a další. rozvíjela s folkem, objevovala se americká country, Vyrostla nová generace kvalitních skladatelů vyrůstaly generace písničkářů. Ti všichni se začali (J. Pauer, O. Mácha, I. Hurník, Z. Lukáš, P. Eben, L. Fišer, V. Riedlbauch, J. Feld), dirigentů (F. Stupka, potkávat na Festivalu Porta. Připomeňme skupinu Hoboes a bratry W. a M. Ryvoly, Spirituál kvintet, Z. Chalabala, F. Jílek, V. Smetáček, J. Krombholc, Brontosaury a bratry F. a J. Nedvědy, Greenhorns, V. Neumann, Z. Košler, J. Bělohlávek), klavíristů M. Tučného, Rangers, Country beat J. Brabce, (F. Rauch, J. Panenka, J. Páleníček, I. Moravec), V. Martinovou, P. Bobka, W. Daňka. Osobnostmi vynikli houslista J. Suk, cembalistka Z. Růžičková a operní pěvci, např. Z. Otava, E. Haken, B. Blachut, mezi písničkáři jsou např. J. Hutka, P. Dobeš, RadůK. Berman, V. Přibyl, I. Žídek, M. Krásová, M. Podza, J. Nohavica, mimořádný byl K. Kryl. V období valová, D. Tikalová, L. Domanínská, L. Dvořáková, mezi válkami byl největší hvězdou R. A. Dvorský E. Urbanová, G. Beňačková a D. Pecková). Po r. 1989 s Melody Boys (zvládl repertoár od swingu a jazzu až po lidovky) a I. Zemánková. Po válce se uplatnily se na česká pódia vrátil mnozí umělci, kteří tu za komunistického režimu nemohli vystupovat, mj. velké orchestry K. Vlacha a G. Broma. Tehdejšími idoly byli R. Cortés, M. Chladil, Y. Simonová. Ožiklavírista R. Firkušný a dirigent R. Kubelík. vením byla 60. léta a nástup nových hvězd pop music (K. Gott, W. Matuška, E. Pilarová), z nichž Hudbu lze dělit jenom na dobrou a špatnou, říká většina hudebníků, špičkoví interpreti sami oscilují ty největší dostávaly prostor v nových divadlech malých forem (Semafor). Následují H. Vondráčková, mezi oficiálními žánry – operní zpěváci klidně M. Kubišová, V. Neckář, K. Černoch, H. Zagorová, nazpívají dueta s popovým interpretem či předV. Špinarová, M. Rottrová a mimořádnou kvalitu stavitelem country. Ostatně klasická hudba měla má i slovenská hudební scéna (M. Žbirka). Měřítvelký vliv třeba na jazz či swing. Z jazzového podhoubí u nás vyrostl J. Ježek, ke konci 50. let 20. stol. kem popularity se stává anketa Zlatý (dnes Český) slavík, rekordmanem v počtu vítězství je K. Gott. ovlivnila čes. jazz tvorba J. Suchého a J. Šlitra. Z vynikajících českých jazzových hudebníků je třeV 90. letech začíná stoupat popularita L. Bílé, ba jmenovat kytaristy R. Daška, R. Linku, hudební- nastává móda muzikálů, v nichž se uplatňují i znáky G. Broma, L. Hulana, M. Kratochvíla, O. Havelku, mí skladatelé (K. Svoboda). Talenty se objevují E. A. Dvorského, J. Stivína, E. Viklického, J. Hamme- v televizních soutěžích (A. Langerová). ra, zpěvačky V. Průchovou, I. Zemánkovou, E. Olme- V 50. letech, hlavně prostřednictvím cizích rozhlasových stanic (Radio Luxembourg) a dovezených rovou, J. Koubkovou, J. Vrbovou. Z náboženských gospelů a spirituálů, ovlivněných africkou hudbou gramodesek, k nám začaly pronikat první rokenpůvodních národů, vychází blues (u nás J. Spárolové nahrávky. U nás se tak trochu jako synonylený, P. Kalandra, M. Prokop, V. Mišík, E. Olmemum začal používat název big beat, v letech 1967 rová aj.). Tradiční blues hraje M. Ptaszek. Prvky a 1968 se konaly dva čs. beatové festivaly. Protajazzu, gospelu a blues kombinuje styl označovaný gonisty rokenrolu byli T. Vašíček se svými Sputniky jako Rhytm and Blues. V Česku se mu úspěšně a hlavně M. Volek, dále P. Sedláček, P. Bobek a P. Janda se skupinou Olympic, O. Říha s Katapultem (v USA uspěl I. Král) aj. Od 70. let je takto někdy (nesprávně) označován i underground (Plastic People of the Universe). Velký okruh příznivců měla a má dechová hudba, stojící na zcela opačné straně žánrového spektra (F. Kmoch, J. Vejvoda, K. Valdauf, S. Procházka, Cimbálová muzika je jedním z typických projevů lidové hudby J. Zíma).

DIVADLO A FILM vzhledem k technickým a finančním možnostem zcela mimořádný, ostatně podobně lze hodnotit i další filmy.

Divadlo a film V meziválečném období se divadlo více rozvíjelo i mimo hlavní centra, vedle klasických divadel (ND, Divadlo na Vinohradech) vznikají avantgardní scény (Osvobozené divadlo, D 34) s novými osobnostmi (J. Werich, J. Voskovec, J. Frejka, J. Honzl, E. F. Burian, autoři K. Čapek, V. Nezval). Za války se hrála jen klasika, která prošla cenzurou, v r. 1944 byla nakonec česká divadla uzavřena. V r. 1945 bylo zákonem zakázáno divadelní podnikání, v r. 1948 byla divadla podřízena ideologii KSČ a socialistickému realismu. Nicméně se zformovala velmi silná herecká generace (L. Pešek, Z. Štěpánek, F. Smolík, R. Hrušínský, J. Pivec, J. Šejbalová, J. Štěpničková, D. Medřická, K. Höger, V. Voska, R. Lukavský, M. Kopecký, M. Horníček aj.). Od konce 50. let vznikají tzv. divadla malých forem (Reduta, Semafor, Divadlo Na zábradlí, Večerní Brno aj.), kde se přece jenom daří větší svobodě projevu. V 70. letech v jakési opozici vůči oficiálním a režimem ostře sledovaným a dirigovaným scénám (proto se více hraje klasický repertoár a diváci vděční kvitují každý jinotaj) vznikají tzv. studiová divadla (Husa na provázku, Studio Ypsilon, Činoherní klub aj.). Některá divadla byla umlčena, Baletní představení plzeňského Divadla J. K. Tyla jiná bojovala se zákazy, ostatně jako mnozí herci, režiséři a další lidé z umělecké branže. vznikalo tzv. sousedské divadlo – hrály se hlavně Za sametové revoluce probíhala v divadlech veřejpašijové hry, hry o světcích, zpěvohry. Někdy od ná shromáždění, herci jezdili po malých městech r. 1700 k nám znovu jezdily kočovné profesionální a vesnicích. společnosti německé, anglické, italské, francouzské, mj. představily a zpopularizovaly operu. Z této doby se dochovala některá zámecká divadla (Český Po r. 1989 krátce zájem veřejnosti opadl, brzy se ale diváci začali vracet. Do kamenných divadel Krumlov, Mnichovo Hradiště, Kroměříž). V r. 1739 bylo v Praze založeno první „kamense dostala postmoderna, velký zájem vzbudily né“ divadlo – zcela německé Divadlo v Kotcích, muzikály s popovými hvězdami. Uznávanými reživ r. 1783 bylo otevřeno hraběcí Nosticovo divadlo, séry jsou v této době hlavně P. Lébl, J. A. Pitínský, Stavovské divadlo (od r. 1785 také česky psané V. Morávek. Divadelní aktivity se rozšiřují, větší hry), v letech 1786–1789 se hrálo ve Vlasteneckém prostor i publicitu mají dříve okrajové formy – divadle (Bouda) a vznikala řada dalších divadel. pohybové a taneční divadlo, performance. Výraznými osobnostmi byli hlavně V. a K. I. Thámo- Dlouhou tradici vé, V. K. Klicpera, J. N. Štěpánek, J. K. Tyl. a vynikající úroveň má V této době vznikaly také první české loutkové baletní umění – čeští kočovné společnosti, oslovující hlavně venkovského tanečníci a tanečnice diváka (M. Kopecký). Ve 20. stol. se v tomto oboru působili a působí i na angažovali i přední spisovatelé, největší osobností prestižních zahraničbyl J. Skupa, který v r. 1930 založil vlastní Loutních scénách (O. Skákové divadlo J. Skupy, pozdější Divadlo Spejbla lová, M. Drottnerová, a Hurvínka. M. Kůra, V. Harapes, V r. 1825 J. K. Tyl formuloval český divadelní proJ. a O. Bubeníčkové aj.). gram, v r. 1850 vznikl sbor pro zřízení českého Pozoruhodný vývoj prodělává pantomima, Národního divadla. V r. 1862 bylo otevřeno ryze u jejíhož zrodu u nás české Prozatímní divadlo, dne 16. května 1868 byl položen základní kámen ND a v r. 1881 byla operou stál L. Fialka, dále ji Libuše zahájena činnost. Po požáru bylo v r. 1883 reprezentují B. Polívka, B. Hybner, C. Turba, divadlo obnoveno. J. Čejka a z další Oscarový film Kolja generace R. Vizváry. Od konce 19. stol. se pod evropským vlivem prosaSvébytným druhem zují směry jako realismus, naturalismus, symbolidramatického umění je nový cirkus (Cirqueon, Cirk mus, impresionismus, expresionismus, v českých divadlech se hrají moderní světové i české hry. Diva- La Putyka aj.), zažívající velký rozmach po r. 2009 a mísící cirkus, tanec, hudbu, výtvarné umění, film dlo je spojeno s osobnostmi, jako je např. H. Kvapia divadlo. lová, K. H. Hilar, E. Vojan, J. Kvapil a V. Vydra st. První divadelní pokusy se na českém území objevily již ve středověku. Česky se hrálo již v tzv. profánním divadle ve 12. stol. při vystoupením jokulátorů (kejklířů), po němž brzy následovalo tzv. liturgické divadlo (Hra tří Marií, na světské téma Mastičkář). V době husitského hnutí byl rozvoj divadla na českém území značně omezen, ztrácely se kontakty s Evropou. S nástupem humanismu v 16. stol. se vrátilo i divadlo – již v r. 1534 se hrálo na pražské univerzitě, v 2. polovině 16. věku k nám začaly jezdit anglické kočovné společnosti, divadlo se stalo zábavou šlechty. A s tím, jak se vedle latiny prosazovala také čeština, se divadlo otvíralo i prostým lidem. V pobělohorské době jezuité prosadili barokní jezuitské divadlo – hrály se v něm velmi kvalitní hry, ovšem latinsky a na úkor české tvorby, často s protireformačními náměty. Na venkově

Představení v Národním divadle V r. 1896 se o přízeň diváků začal ucházet nový fenomén – film. Tehdy se v Karlových Varech uskutečnila první filmová projekce, v r. 1897 americká společnost natočila pašijové hry v Hořicích na Šumavě a v r. 1898 pak J. Kříženecký natočil ve spolupráci s herci J. Švábem-Malostranským a producentem V. Ponrepem první český film. Po vzniku samostatného Československa zůstal český film zprvu pozadu za světovou produkcí, vyniklo jen několik málo tvůrců (K. Lamač, M. Frič). V éře němého filmu byla vrcholem díla G. Machatého Erotikon a C. Junghanse Takový je život. V r. 1927 nastupuje zvukový film. V 30. letech je na festivalu v Benátkách úspěšný Fričův Jánošík, za pozornost stojí práce talentovaného J. Rovenského a začátky O. Vávry. Oblíbené jsou veselohry s divadelním a filmovým komikem V. Burianem, ve společenských komediích exceluje O. Nový. Mezi významné režiséry patří M. Cikán, F. Čáp, V. Krška aj. V r. 1945 byla česká Natáčení filmu kinematografie znárodněna. Po osvobození a v 50. letech převažovala témata protiválečná, budovatelská, zpracovávaná v duchu socialistického realismu. Přední tvůrci (A. Radok, J. Krejčík, F. Vláčil, K. Kachyňa, V. Jasný, O. Lipský, J. Kadár, J. Klos aj.) se tak vyrovnávají s nejrůznějšími tlaky,

vedle nich se ale blíží ke světovosti český animovaný film (J. Trnka, K. Zeman, H. Týrlová, J. Brdečka, B. Pojar). Třeba Zemanova Cesta do pravěku (1955) je dodnes uznávaným dílem – výsledek je

V 60. letech v rámci obecné liberalizace života v Československu přichází tzv. nová československá filmová vlna. Kadár a Klos (oscarový Obchod na korze, 1964), M. Forman (Černý Petr, 1963, Lásky jedné plavovlásky, 1965, Hoří, má panenko!, 1967), J. Němec (Démanty noci, 1964, O slavnosti a hostech, 1966), V. Chytilová (Sedmikrásky, 1966), J. Menzel (Oscarem oceněné Ostře sledované vlaky, 1966, Rozmarné léto, 1968, Skřivánci na niti, 1969), F. Vláčil (Markéta Lazarová, 1967), V. Jasný (Všichni dobří rodáci, 1968), J. Herz (Spalovač mrtvol, 1968), P. Juráček (Případ pro začínajícího kata, 1969), I. Passer (Intimní osvětlení, 1965), E. Schorm (Farářův konec, 1968), to jsou vrcholná díla a nejlepší tvůrci, kteří po nástupu normalizace volili emigraci nebo museli hledat kompromisy, aby mohli zůstat u své práce. Většina filmů skončila na dlouhé roky v trezoru.

Nicméně i v 70. a 80. letech se podařilo natočit řadu profesionálně velmi zdařilých filmů. Ještě v r. 1970 to bylo Kachyňovo Ucho (rovnou do trezoru), určitě filmy V. Chytilové (Hra o jablko, Faunovo velmi pozdní odpoledne, Šašek a královna), J. Menzela (Postřižiny, Slavnosti sněženek, Na samotě u lesa, Vesničko má středisková), J. Herze (Petrolejové lampy, Holka na zabití), veselohry O. Lipského či M. Poledňákové (S tebou mě baví svět, Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny s dětskou hvězdou T. Holým), dětské filmy a pohádky, série filmů o rodině Homolkových J. Papouška, filmy L. Smoljaka (Vrchní, prchni!) a Z. Svěráka (Kulový blesk), J. Krejčíka (Božská Ema), D. Kleina (série filmů s P. Křížem a D. Matáskem na téma „básníci“) a K. Kachyni (Zlatí úhoři, Dobré světlo). V r. 1989 debutuje I. Pavlásková (Čas sluhů) a M. Šteindler (Vrať se do hrobu!). Největším úspěchem domácí kinematografie po r. 1989 je Oscar za nejlepší zahraniční film (J. Svěrák, Kolja, 1996). Nadále je vysoce ceněn surrealista J. Švankmajer. Nastupuje nová generace režisérů (J. Hřebejk, S. Gedeon, Z. Tyc, P. Zelenka, D. Ondříček, později B. Sláma, A. Nellis aj.). České prostředí často využívají zahraniční produkce, nová herecká generace díky jazykovému vybavení dostává role v zahraničních filmech, absolutní světovou špičku pak představují čeští kaskadéři (Titanic, Zachraňte vojína Ryana aj.).

SPOLEČNOST A ŽIVOTNÍ STYL

Společnost a životní styl Jak by se asi tvářil středověký minnesänger, kdyby se přenesl v čase třeba na soudobý hudební festival na nějakém z hradů? Jak by reagoval šlechtic, který by se jakýmsi kouzlem dostal z míčovny rovnou na finále světového šampionátu ve fotbale? A obráceně – jak by se nám líbil život třeba před půl tisíciletím? Ale upřímně, pro mnohé by dnes bylo dobrodružstvím vrátit se třeba o pouhých 50 let… Život našich předků byl ovlivňován životními hodnotami spjatými s křesťanskými tradicemi a náboženstvím. Řada tradic se udržuje stále a vyvíjí se. Třeba vánoční svátky se u nás slaví od nejstarších dob, ale mají svůj vývoj. Tradiční pletené vánočky se třeba pečou někdy od 16. stol. Tehdy o Vánocích zpívali jarmareční hudebníci a se svou produkcí přicházeli kočovní herci s loutkovými divadly. Zvyk podávat k večeři rybu se objevil až v 18. stol. a třeba vánoční stromeček se v domácnostech objevil až v 19. stol. – rozšířil se k nám z Německa, ujal se nejprve ve městech a přivítali ho dříve protestanti než katolíci (církev ho zprvu vnímala jako pohanský zvyk).

vystopovat nejedno postesknutí nad tím, že třeba právě na Štědrý den se lidé opíjejí, přejídají, hrají v kostky… V r. 1545 tridentský koncil deklaroval střídmost a odmítnutí hříchu, obrovská katastrofa třicetileté války pak vedla k většímu semknutí lidí. Baroko přineslo Vánocům ráz rodinného, duchovního, meditativního svátku. Lidé byli tolerantní – ale jen k poctivým a spravedlivým. Takové bylo i středověké právo. Nikoho nenapadlo, že třeba vrah by měl mít nějaká práva. Trest smrti zajišťoval, že zločinec nebude dál ubližovat bezbranným lidem. Nebyl to ale definitivní konec, tím byl až soud před tváří boží. Otázkou je používání tortury. Křesťané věřili, že bůh dá nevinným sílu a viníci cítí bolest daleko silněji. Mučení mělo být krátké, po skončení tortury byl vyslýchaný předán ranhojičovi. Jak ale mohla být tortura zneužita, jaké motivy k ní vedly a jak se praxe mohla lišit od teorie, o tom později vypovídaly třeba čarodějnické procesy.

nevolnictví v 18. a 19. stol. Lidé si ale našli příležitost, jak spolu udržovat dobré sousedské vztahy, jak komunikovat – ať již při práci na poli, nebo při společných večerech při přástkách (draní peří), nebo u tkalcovských stavů –, hrálo se ochotnické divadlo, zpívalo se. Stavba lepších komunikací a především zavedení železniční dopravy „zmenšily“ vzdálenost mezi městem a venkovem, způsob života se ale přece jenom lišil. Obyvatelé měst objevovali krásy přírody, lidé na venkově v tomto prostředí žili. V 2. polovině 19. stol. se také začala rozvíjet organizovaná sportovní činnost. Pražští lyžaři a turisté objevují české hory, vedle poznávání a sportovního soutěžení se to chápe i jako posílení českého vlivu v pohraničí. Sport se tak dostává i na český venkov (hodně prostřednictvím Sokola), jinak se rozvíjí spolková činnost. To platí i v meziválečném období. Na začátku 20. stol. k nám pronikají myšlenky skautingu (Junák), nedaleko hradu Lipnice je v r. 1912 uspořádán první skautský tábor. Významným fenoménem se stal tramping, na rozdíl od skautingu neorganizovaný. Mladí lidé v touze po dobrodružství a romantice putovali proti tokům řek (Berounka, Sázava, Vltava, Kocába), nejprve přespávali pod širákem či pod stanem, posléze zakládali první osady (1918 nad Svatojánskými proudy Tábor řvavých, pozdější Ztracená naděje neboli Ztracenka). Tramping měl velký vliv na hudební dění, na osady jezdili vynikající písničkáři, hodně se sportovalo, ostatně řada vynikajících sportovců (hlavně vodáků) byla s trampingem spojena. Na osadách bychom našli herce (J. Štercl), výtvarníky a muzikanty (ze současné generace R. Čermák, J. Vyčítal) i fotografy.

V raném středověku žila většina obyvatelstva na venkově, až v 18. stol. se lidé více stěhovali do měst. Třeba Praha se tehdy měnila v moderní velkoměsto. Pražané chodili na vycházky a výlety za pražské hradby, do divadla, na plesy, vystupovali zde všelijací kejklíři, akrobaté, kouzelníci, zpěváci jarmarečních písní, kočovní herci s loutkovými divadly apod. Především Po únorovém převratu v r. 1948 následovala velká pánové navštěvovali hostince, restaurace, kavárny, vlna emigrace a režim postupně „utahoval šrouby“. Byl schválen zákon o táborech nucené práce, vinárny. Významné byly politicky nespolehliví jedinci nenarukovali na církevní, spolkové či vojnu k normálním útvarům, ale k tzv. pomocným řemeslnické slavnosti technickým praporům. Kulaci, kněží i západní letci (v Praze třeba Slamník či Fidlovačka). Velkou atrakcí nesli označení nespolehlivých, či přímo nepřátel „lidově demokratického zřízení a pracujícího lidu“. byly slavnosti při příležiV r. 1950 bylo internováno na 2 500 duchovních tosti korunovací českých Výkladní skříní socialistického zemědělství bylo JZD Slušovice a kláštery byly znárodněny, stejně se vedlo člencísařů za české krále, kam se samozřejmě i z venkova kám řeholních ženských řádů, jeptišky sloužící vydávaly velké výpravy. Později lákalo i předvádění jako zdravotní sestry v nemocnicích pracovaly pod Za nejvýznamnější křesťanský svátek jsou považodozorem. vány Velikonoce, lidové tradice je spojují i s vítáním nejrůznějších technických novinek – lety balonů, Režim zřizoval instituce a organizace, nad kterými jízda parolodi, v 19. stol. příjezd prvního parního jara. Oblíbenou českou tradicí spojenou s tímto měl jasný ideologický dohled, jiné, jako Junák, vlaku do Prahy. svátkem je hodování a pomlázka. Pomlázka je Sokol, Orel, byly označeny za buržoazní a zakázány. symbolem zájmu mužů o ženy. Pomlázkou z mlaNa venkově sedláky dého proutí předávají vyšlehané osobě životní i rolníky dlouho zatěžosílu, odměnou je vajíčko, prastarý symbol nového vala povinnost ve vztaživota. hu k majiteli panství – Lidé ve středověku byli pragmatičtější a dost tzv. robota. Byl přesně možná i šťastnější. Nehledali v životě, co nemohli stanoven počet dní dostat, snažili se splnit jednoduché cíle – mít co v roce, kdy museli podjíst, ubránit se proti nepřátelům, udržet majetek (lhostejno, zda větší, či menší) a ten předat dětem. daní pracovat na polích svých pánů. Počet dní Průměrný věk dožití byl daleko nižší než dnes, se nejednou překračoporod byl riskantní pro rodičku i dítě, hrozil hlaval, navíc robota byla domor, černý mor, války. Lidé bojovali s nepřízní vyžadována při setí a věřili, že s pomocí boží mají osud ve svých rukou. nebo žních, což kompliO život se museli strachovat i lidé urození – polikovalo nutné práce na tické atentáty znal již středověk a války se řešily osobní účastí na bojišti. Lidé měli málo, ale podělili vlastních pozemcích. Po třicetileté válce objem se se sousedem, který na tom byl ještě hůře. Bylo roboty silně narostl, to lidské a křesťanské… systém byl pozvolna V létě se tvrdě a dlouho pracovalo, v zimě byl větší Trampská osada El Paso odstraněn až po zrušení prostor na zábavu. Ve středověkých kronikách lze

Bedlivě sledováno bylo trampské hnutí, které oficiální organizaci nemělo, bylo však natolik silné, že je nemohl zlikvidovat ani zájem Bezpečnosti. Byl to paradox, vždyť tramping byl od svého vzniku spíše levicový – převahu v něm měla hlavně dělnická mládež. Teď Bezpečnost likvidovala trampské osady a rozháněla potlachy. Velmi problematická situace byla na vesnici. Tak jako v ostatních oborech i v zemědělství se zcela nekriticky přebíral sovětský vzor. V praxi to znamenalo násilnou kolektivizaci. Ti, kdo odmítali vstoupit do jednotných zemědělských družstev, byli označeni za kulaky, šikanováni a pronásledováni. Mnohé tradiční spolky zanikaly, zmizely drobné živnosti, zavřena byla řada venkovských hospod a prostory se měnily na agitační střediska. Byla to svým způsobem schizofrenní doba, kdy na jedné straně byly vedeny politické procesy a tisíce lidí byly pronásledovány, na druhé straně přežívala euforie z ukončené války. Mladí lidé se vydávali pracovat na „stavby mládeže“, chodili na brigády, hodně se schůzovalo a diskutovalo se o tom, jak to nejlépe udělat, aby ten nový režim byl opravdu spravedlivý a úspěšný.

Potápky, pásci, chuligáni Každá doba má svoji subkulturu, někdy revoltující, někdy přímo v konfliktu s oficiálním proudem. V době 2. světové války se k americké kultuře a ke svobodnému životnímu stylu hlásila tzv. swingová mládež. Výstřední tanečníci swingu si říkali potápky či gejblíci, ženské protějšky bedly či kristýnky. Poznávacím znakem byly úzké kalhoty nad kotníky, nápadně vzorované ponožky, těžké polobotky, tzv. maďarky, vlasy učesané na havla. Nacistická moc pochopitelně nevítala takové sympatie k americkému stylu života, ale nijak razantněji nezasahovala. V 50. a 60. letech na potápky navázali pásci. Tak se říkalo mladým lidem, kteří se netajili obdivem k Americe a obdivovali nastupující rokenrol. K jejich módě patřily pestrobarevné košile, ručně malované kravaty, speciální sako lahvovitého tvaru, účes eman. Odezněla éra rokenrolu a svět si podmanila čtveřice dlouhovlasých hochů z Liverpoolu. Beatlemanie se nemohla vyhnout ani Československu. Mladí lidé si nechávali narůst dlouhé vlasy, v módě byly brýle „lennonky“. A na režim to bylo „přes čáru“. Kdo měl dlouhé a třeba jen trochu delší vlasy, dostal nálepku „mánička“, a kde to šlo, byl všemožně šikanován. Ostatně rozšířené (a nezřídka vylepované) heslo „Kdo máš dlouhý vlas, nechoď mezi nás!“ vypovídá samo o sobě. Pásci ovšem máničkami pohrdali. Koncem 50. let se začal používat název chuligán, označující nepřizpůsobivého rváče a výtržníka, člověka neuznávajícího společenská pravidla. Z různých part kluků a mládeže byli nejznámější tzv. vyšehradští jezdci, pražský pouliční gang z 1. poloviny 50. let. Tehdejší propaganda jej prezentovala jako příklad úpadku mládeže, podléhající západní kultuře. Někteří od recesí a provokací sklouzli až ke kriminální činnosti, vzniklo ale hodně mýtů, činnost byla zveličována. Jezdci byli populární, další skupiny se je snažily napodobovat. V r. 1953 byli členové této skupiny pozatýkáni a později nad nimi byly vyneseny přísné tresty. Týkalo se to pánské části této vyhlášené party, děvčata represím unikla – není bez zajímavosti, že mezi vyšehradské jezdce patřila i jistá Helena Málková, později známá jako herečka Helena Růžičková.

SPOLEČNOST A ŽIVOTNÍ STYL

Skauti Na hranicích byla spuštěna „železná opona“. Vycestovat byl velký problém. Do kapitalistické ciziny se dostali sportovci (včetně horolezců, kteří se ovšem zpočátku dostali nejdále do Alp – slavný byl např. výstup dvojice tvořené R. Kuchařem a Zdeno Zibrínem severní stěnou Eigeru), prověření pracovníci zahraničního obchodu, případně někteří špičkoví umělci. O potenciálu národa uprostřed Evropy, svázaného stále pevnější hranicí, vypovídaly některé mezinárodní úspěchy – třeba ohlas čs. expozice na světové výstavě Expo 58 v Bruselu. Není se co divit, že mezi knižními bestsellery té doby byly publikace naší nejslavnější cestovatelské dvojice, tehdy mladých inženýrů J. Hanzelky a M. Zikmunda. Prakticky jedinou možností byla dovolená s cestovní kanceláří. Tradičním zařízením byl Čedok, vznikaly však i další cestovní kanceláře, zaměřené na určitou skupinu obyvatel – Cestovní kancelář mládeže, Sportturist aj. Počet míst v zájezdech byl pochopitelně omezen, na „západ“ ještě víc, takže výhrou byla již dovolená u Balatonu či na břehu Baltského moře. Bývalá Jugoslávie byla již v kategorii „západ“. K cestě na Západ nestačil cestovní pas, byla nutná tzv. výjezdní doložka, udělovaná na určitý počet dnů. Dalším nutným předpokladem byl tzv. devizový příslib. Korunu nebylo možné volně směnit, banky poskytovaly příslib ve velmi omezené míře. Není divu, že se lidé snažili opatřovat si cizí měnu na černém trhu (viz níže) a pak dolary či marky pašovat ven z Československa. Byť to byly velmi vynalézavé způsoby (rulička bankovek v tubě zubní pasty, zapečená do chleba aj.), celníci na hranicích byli velmi důslední a dost úspěšní. Při velkém úsilí a dobrých známostech se dalo vyjet i individuálně, nezřídka však taková možnost byla vykoupena rozdělením rodiny – vyjet mohl jen jeden, druhý z manželů s dětmi zůstal doma. Byla to jakási pojistka proti možné emigraci. Bylo to nedůstojné a stresující, počínaje jednáním (doprošování) na úřadech a konče způsoby komunikace a šikanováním na československé hranici, kde si člověk připadal spíš jako zločinec.

Rekreace tedy byla vázána hlavně na domácí destinace. Jenomže i tady více než svobodná volba rozhodovaly omezené možnosti. Zařízení cestovního ruchu, sloužící dříve široké veřejnosti, byla z velké části přeměněna na odborářské zotavovny. Zůstala vcelku chatrná síť hotelů, částečně obsazovaná cestovními kancelářemi. Do odborářských zotavoven se přidělovaly poukazy vybraným pracovníkům – ostatně atmosféru takové společné rekreace přesně vystihuje třeba český film Dovolená s Andělem s J. Marvanem v hlavní roli. Život a odpočinek v kolektivu byl nade vše. Také děti prožily prázdniny z velké části kolektivně. Pomineme-li některé zájmové kroužky a sportovní oddíly, pak o nejmladší generaci „pečovala“ Pionýrská organizace (PO) a Československý svaz mládeže (ČSM). Po škole se „chodilo do Pionýra“, v létě jezdilo na pionýrské tábory. Dlužno podotknout, že tyto tábory mívaly rozdílnou úroveň – některé měly i skautský program. Nebylo divu, protože

mnozí dřívější vedoucí ze zrušeného Junáka „svoji“ mládež neopustili, věnovali se jí jen pod jinou hlavičkou. Velmi rozšířená byla podniková rekreace. Většina podniků měla vlastní rekreační zařízení, obvykle nějakou chalupu, nejlépe na horách. Využívala se o dovolených a na horách o zimních víkendech. Připomeňme si ovšem, že až do r. 1968 nebyly volné soboty, a tak se odjíždělo v sobotu odpoledne, neděle patřila lyžování (a hodně šlapání do kopců – lanovek a vleků byl oproti dnešnímu stavu nepatrný zlomek), v noci se jelo zpátky. Neobyčejný rozmach však zaznamenalo chataření a posléze chalupaření. Zatímco za první republiky se jezdilo na letní byty (kdo na to měl), trampovat se stanem či pod širák, případně do srubů v trampských osadách, teď začaly vyrůstat velké chatové osady a některé rekreační oblasti měnily svůj charakter – klid a idylická příroda zůstaly vzpomínkou, lidé vlastně přejížděli z jedné obydlené lokality do druhé. Na chataření rychle navázal další fenomén – chalupaření. Počtem rekreačních chalup na počet obyvatel jsme se dostali na první místo v Evropě.

Ideologie a politická situace se promítaly i do kulturní oblasti, námětově zaměřené na nedávné dějinné události a na druhé straně na oslavu stávajícího režimu a lidské práce. Novinky zpoza „železné opony“ se do Československa dostávaly všelijakými cestami. V Americe v 50. letech nastupovala vlna rokenrolu, v Československu se oficiálně psalo o zvrhlé kapitalistické kultuře. A tak zatímco z oficiálního rozhlasu se linula melodie písně „Kupředu levá…“ a povely ranní rozcvičky, fandové rokenrolu chytali „laxík“ neboli Radio Luxembourg. A na černém trhu, zásobeném šťastlivci s možností vycestovat, se daly za drahé peníze koupit desky. Paradoxně Bill Haley a jeho největší hit Rock Around The Clock zněl široko daleko z tlampačů na venkovských poutích. „Světští“ měli své zdroje a nastupující hudební žánr tak šířili široko daleko. Dlužno podotknout, že v té době byl náboženský význam poutí co nejvíce potlačován a zdůrazňován byl především jejich konzumní charakter (na stáncích se objevovalo i nedostatkové zboží). Často se taková pouť skrývala pod jinou nálepkou, třeba „Mezinárodní družstevní den“. V patnácti šestnácti letech byli mladí mužové a dámy vysíláni do tanečních, kde je taneční mistři seznamovali s normami společenského chování a vyučovali je klasickým tancům. Znalosti pak bylo možné uplatnit na plese a tradičních odpoledních čajích, ale na diskotékách to sotva mohlo být k něčemu. Taneční diskotéky se staly úžasným fenoménem, rozptýlením, nejlepší diskžokejové byli váženými celebritami. První diskotéky u nás začal provozovat diskžokej hudebního vydavatelství Supraphon Honza Beneš v r. 1965, jen o málo později, než se zrodily vůbec první diskotéky ve Francii. Diskžokejové se snažili shánět vinylové desky na burzách v zahraničí, nechávali si je dovážet od známých. Příslušné komisi ovšem museli předkládat k souhlasu repertoár. Jednou z podmínek bylo v patřičných procentech stanovené zastoupení hudby z lidově demokratických zemí. Druhá polovina 60. let přinesla uvolnění, které se projevilo především v kulturní sféře, postupně ale ovlivnilo i další oblasti života. V r. 1967 na Světové výstavě v Montrealu sklidil obrovský úspěch Kinoautomat (originální nápad spočíval v tom, že si diváci většinově mohli sami rozhodnout

o dalším směřování děje), ve světě se prosazovaly naše filmy. Repertoár divadel byl pestřejší, velkou oblibu získávala divadla malých forem, v Praze se uskutečnil beatový festival. Tzv. pražské jaro do jisté míry otevřelo hranice – vycestovat bylo snazší, do kapitalistické ciziny se dalo vyjet třeba i na formální pozvání. Naděje ale netrvala dlouho a prakticky skončila na jaře 1969. Nastalo období tzv. normalizace. Po r. 1989 se politické, hospodářské a společenské změny nutně (nebo do jisté míry) promítly do životního stylu. Byly obnoveny zrušené organizace (Sokol, Orel, Junák), vznikly četné spolky. Po krátkém útlumu se lidé vrátili ke kultuře. Počtem divadel, hudebních festivalů či vydávaných knižních titulů patříme k evropské špičce. Lze vycestovat prakticky kamkoliv, další generace, jazykově velmi dobře vybavená, cestuje individuálně. Po velkém boomu výletů s cestovními kancelářemi došlo k jistému nasycení a rok od roku stoupá návštěvnost domácích památek. Možnosti jsou prakticky neomezené, limitující jsou jen finance a zdravotní dispozice.

Bony a klid „Chceš bony?“ – to byla nejčastěji opakovaná věta v pražských pasážích či před speciálními prodejnami nesoucími jméno Tuzex (tuzemský export). Návrat do tohoto prostředí dobře zprostředkovává např. český film Bony a klid. Síť těchto prodejen byla zřízena 1. července 1957 (předchůdcem byla od r. 1949 organizace Darex). Tuzex byl jediným místem, kde byla k dostání západní spotřební elektronika, potraviny, vozidla, oblečení, kosmetika, dále české výrobky určené na export. Exkluzivní nedostatkové zboží se nedalo koupit za oficiální měnu, ale platilo se zde poukázkami, lidově nazývanými bony. Platily pouze na území Československa, oficiálně je bylo možné získat pouze při povinné výměně za valuty. Většina obyvatel k valutám neměla přístup, proto kupovala bony na černém trhu od nelegálních překupníků, tzv. veksláků. Ti si dokázali vydělat až více než desetinásobek průměrné měsíční mzdy. V této době bylo jejich podnikání trestné, ale víceméně tolerované. Kromě porušení zákonů o ohrožení devizového hospodářství a předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou jim hrozil také postih za trestný čin příživnictví. Práce byla povinností, a tak se veksláci nechávali zaměstnat např. jako noční hlídači (a „zaskakoval“ za ně někdo jiný). Důležité bylo razítko zaměstnavatele v občanském průkaze.

190

JESENÍKY Jeseníky

od vsi pozoruhodné skalní útvary Jestřebické pokličky houbovitého tvaru, viz též Pokličky, součást PR Kokořínský důl.

CHKO vyhlášená v r. 1969 na ploše 740 km², jejím jádrem je druhé nejvyšší pohoří ČR Hrubý Jeseník, zasahují sem okraje Zlatohorské a Hanušovické vrchoviny. Hřbety patří k nejchladnějším oblastem v ČR vůbec (na Pradědu je průměrná roční teplota 0,9 °C). Oblast z 80 % pokrývají lesy (nejlesnatější CHKO u nás), zastoupeny jsou hlavně druhotné smrčiny. Na konci 19. stol. byla vysazována kleč. Jedinečné jsou hole, nevelké holé plochy ve vrcholových partiích, srovnatelné s Krkonošemi a Králickým Sněžníkem. Na území CHKO roste na 1 200 druhů cévnatých rostlin, z toho 34 druhy kriticky ohrožené (zvonek okrouhlolistý sudetský). Mezi více než 20 kriticky ohroženými živočišnými druhy jsou mj. čolek karpatský, sokol stěhovavý, tetřev hlušec, vzácně medvěd hnědý. V r. 1913 byli ve vrcholových částech vysazeni kamzíci. Významná oblast letní i zimní rekreace.

zpřístupněna veřejnosti již v letech 1884–1885, v současné podobě pak v r. 1955. Dosud bylo objeveno asi 410 m chodeb s výškovým rozpětím 10 m, návštěvnický bezbariérový okruh je dlouhý 200 m.

Jesenská Milena

Jeskyně Na Turoldu

1896–1944

Novinářka, spisovatelka, překladatelka, přítelkyně F. Kafky. Od r. 1920 v časopisu Tribuna, 1923–1928 Národní listy, 1926–1928 Pestrý týden, 1928–1930 Lidové noviny, později magazín Žijeme a poté do r. 1939 Přítomnost. V r. 1939 zatčena za účast v protinacistickém odboji (pomáhala židovským rodinám), zemřela v Ravensbrücku na selhání ledvin. Řád T. G. Masaryka II. třídy in memoriam (1996), cena Spravedlivá mezi národy v Jeruzalémě (1995). Z díla: Cesta k jednoduchosti (1926), výběr z novinářských textů Nad naše síly (1997), výběr z korespondence Dopisy Mileně Jesenské (1997).

Jeskyně Na Pomezí

Olomoucký kraj

Největší zpřístupněný jeskynní systémem v ČR, vzniklý rozpouštěním mramoru, tj. krystalického vápence (NPP), nacházející se v krasovém území asi 5 km sz. od Jeseníku. Byl objeven v Havránkově mramorovém lomu v r. 1937, prozkoumán až v r. 1949, zpřístupněn v r. 1955. Rozsáhlý a komplikovaný systém chodeb a dómů s bohatou krápníkovou výzdobou ve dvou výškoJeskyně Na Pomezí vých úrovních. Dosud bylo objeveno asi 1 700 m chodeb, délka návštěvního okruhu je 390 m.

Jestřebské slatiny

Jeskyně Na Špičáku

Olomoucký kraj

Patrně nejstarší písemně doložená jeskyně (1430) ve střední Evropě asi 10 km ssv. od Jeseníku. Vytvořily je vody povrchových toků v krystalických vápencích (mramorech), neobvyklé tvary pak dotvořila podzemní jezera tavných vod z kontinentálního ledovce. Typické jsou chodby se srdčitým až vejčitým tvarem, krápníková výzdoba je chudá nebo poničená. Jeskyně byla primitivně

Jihomoravský kraj

Přístupná krasové jeskyně v jižním svahu vápencového vrchu Turold na sev. okraji Mikulova. Na dně Jezerního dómu 8 m hluboké jezero. Unikátní trsy krystalů kalcitu.

Jeskyně Pekárna

Jihomoravský kraj

Jeskyně (NPP, 14 ha) v údolí Říčky asi 5,5 km sv. od Brna-Líšně s až 6 m vysokým portálem a 64 m dlouhou chodbou, významné archeologické naleziště (kosti vyhynulých i dosud žijících zvířat).

Jessenius Johannes

1566–1621

Jan z Jesenu, Jan Jesenský; lékař, politik, filozof, pedagog. V r. 1600 na těle oběšence provedl první veřejnou pitvu v českých zemích, v letech 1604–1605 prováděl pitvu jako součást výuky. V letech 1608–1617 cestoval, po návratu se stal rektorem UK. Za účast na protihabsburském odboji byl s dalšími českými pány v r. 1621 popraven na Staroměstském náměstí – kat Jan Mydlář mu nejprve vyřízl jazyk, poté ho sťal. Tělo bylo rozčtvrceno a vpleteno do kola, hlava po dobu 10 let vystavena na tribuně Staroměstské mostecké věže. Pak byla sejmuta a pohřbena na neznámém místě, zbylé ostatky nebyly nikdy nalezeny.

Jestřebí

Liberecký kraj

Obec asi 9 km jv. od České Lípy. Na pískovcovém suku (319 m) zřícenina hradu z konce 14. stol. Kostel sv. Ondřeje z let 1780–1781 s malbami od J. Kramolína, zvonice jako připomínka původní svatyně.

Jestřebí hory Jeskyně Na Špičáku

Ještěd

Ještědsko-kozákovský hřbet Geomorfologický celek (209,7 km²) v sev. Čechách, nejvyšší bod Ještěd (1 012 m). Je tvořený především staroprvohorními přeměněnými horninami ještědského a železnobrodského krystalinika, mladoprvohorními a křídovými horninami, vyzdvižený v třetihorách při lužickém zlomu nad své okolí. Sousední oblasti jsou Lužické a Jizerské hory, Krkonošské podhůří, Jičínská a Ralská pahorkatina. Významné vodní toky jsou Mohelka a Jizera. Turisticky atraktivní oblast, částečně dva přírodní parky (Ještěd a Maloskalsko).

Jetřichovice

Ústecký kraj

Obec a letovisko v malebné poloze pod výrazným skalním hřebenem v Českém Švýcarsku, od první poloviny 19. stol. středisko turistiky. Rozlehlá dětská zotavovna z r. 1927 (dnes prázdná). Barokní kostel sv. Jana Nepomuckého z 18. stol. se zvonem z r. 1506, množství roubených i hrázděných lidových staveb, přízemních i patrových s podstávkami.

Jetřichovické stěny

Ústecký kraj

Jeden ze dvou podcelků Děčínské vrchoviny, tvořený především kvádrovými pískovci středního

Královéhradecký kraj

Středočeský kraj

Malebná ves (VPZ) na Kokořínsku s řadou roubených patrových usedlostí. Ve Vojtěšském dole vých.

Liberecký kraj

Nejvyšší vrchol (1 012 m) Ještědsko-kozákovského hřbetu jz. od Liberce, součást Přírodního parku Ještěd, budovaný z tvrdého křemence, s kamennými moři a výraznými skalními útvary (Terasy Ještědu, Vířivé kameny, Kamenná vrata). V r. 1737 vztyčen na vrcholu první kříž, 1838 obelisk na památku návštěvy Adély Rohanové, v r. 1850 první turistická chata. Následovala Rohanova chata, rozhledna, nový horský hotel, který v r. 1963 vyhořel a v letech 1966–1973 byl nahrazen unikátní víceúčelovou stavbou (NKP) ve tvaru rotačního hyperboloidu (architekt K. Hubáček za projekt získal světovou Perretovu cenu). V letech 1909–1911 postavena sáňkařská dráha (v r. 1914 se tu konalo první ME), v r. 1933 visutá kabinová lanovka z Liberce-Horního Hanychova, později zmodernizovaná. Velký lyžařský sjezdařský areál (lanovky, vleky, skokanské můstky). Asi 2,5 km jv. Pláně pod Ještědem s turistickou chatou KČT a lyžařským areálem.

Geomorfologický okrsek Broumovské vrchoviny. Většinou zalesněný hřbet se táhne od údolí Petříkovického potoka v délce asi 17 km až k Metuji u Hronova. Nejvyšším bodem je vrch Žaltman (740 m) s rozhlednou.

Jestřebice

Liberecký kraj

Komplex slatinných biotopů v nivě Robečského potoka (NPP, 186,4 ha) s výskytem chráněných druhů (kosatec sibiřský, česnek hranatý).

Ještědský hřbet od jihu

turonu, kterými místy pronikají neovulkanické suky. Jedno z nejkrásnějších území ve střední Evropě, labyrint pískovcových skalních měst, stěn a izolovaných věží, hlubokých kaňonovitých údolí i výhledových míst. Leží v NP České Švýcarsko, jejich částí jsou i Jetřichovické skály. S jejich zpřístupňováním začali Kinští již v první polovině 19. stol. – skalní vrcholy s nádhernými vyhlídkami (Mariánská skála, Vilemínina stěna a Rudolfův kámen, pojmenované po členech jejich rodu).

Jetřichovice

Jevany

Středočeský kraj

Obec a letovisko u Jevanských rybníků 10 km vjv. od Říčan. Ve 20. a 30. letech 20. stol. tady vyrůstaly luxusní vily, penziony a hotely. Východiště cest do Voděradských bučin. Jedno z míst natáčení české filmové komedie Dovolená s Andělem.

Jevíčko

Pardubický kraj

Historické královské město (2 840 obyv., MPZ) v centru Boskovické brázdy 15 km jjv. od Moravské Třebové, založené v 1. polovině 13. stol.; patří k nejstarším na Moravě. Uchován původní středověký půdorys neobvyklého oválného tvaru. Část hradební zdi městského opevnění, 50 m vysoká renesanční městská věž z r. 1593, domy se středověkými jádry na Palackého nám., renesanční, barokně přestavěný zámek (dnes mj. infocentrum), gotický zbarokizovaný klášter augustiniánů (městské muzeum) s kostelem Nanebevzetí P. Marie a býv. synagoga, klasicistní z konce 18. stol. se secesní úpravou. V blízkosti Jevíčka několik mostů nedokončené „Hitlerovy dálnice“ Vídeň – Vratislav z let 1939–1942. Záp. od města uprostřed parku rozlehlý areál plicního sanatoria pro léčbu tuberkulózy a respiračních nemocí z let 1914–1926, později rozšířeného.

Jevišovice

Jihomoravský kraj

Město (1 160 obyv., MPZ) v údolí Jevišovky 14 km ssz. od Znojma. V lokalitě na Starém zámku pravěké sídliště. Na skalnatém ostrohu na protějším pravém břehu vybudován v 15. stol. hrad, v 16. stol. přestavěný na renesanční zámek se stálou expozicí (přístupná hradní kuchyně, zámecká kaple sv. Ludvíka). Nový zámek z 19. stol. ve stylu windsorské novogotiky, empírový kostel sv. Josefa z r. 1830, rekonstruovaná sýpka ze 16. stol. Poblíž města Jevišovická přehrada (12,6 ha) z let 1894–1897, nejstarší zděná přehrada na Moravě a jedna z nejstarších ve střední Evropě, s 13,8 m vysokou a 335 m dlouhou hrází.

JIČÍN Jevišovická pahorkatina

Jezero Most

Geomorfologický celek (2 008 km²) na rozhraní jižní Moravy a Vysočiny, nejvyšší bod Zadní hora (634 m). Tvoří ho především krystalické břidlice a žuly. Většinou se jedná o kulturní krajinu (zemědělství, vinařství). Sousední oblasti jsou Boskovická brázda, Dyjsko-svratecký úval a Křižanovská vrchovina. Důležitými vodními toky jsou Dyje, Jihlava, Oslava, Rokytná a Jevišovka, sídly Znojmo, Třebíč, Jaroměřice n. R., Moravské Budějovice a Jemnice. Na jižním okraji oblasti leží NP Podyjí.

Vodní nádrž vzniklá v rámci rekultivace býv. dolu Ležáky v místech zaniklého starého Mostu, sev. od dnešního města Most. Má rozlohu 311 ha a maximální hloubku 75 m. Bylo napuštěno v letech 2008–2011 vodou z Ohře (podzemním přivaděčem z Průmyslového vodovodu Nechranice). Kompletní rekultivace by měla být dokončena v r. 2019 (do té doby je oblast nepřístupná), celková plocha zrekultivovaných ploch má být totožná s plochou býv. dolu – tedy 1 220 ha.

Jevišovka

Ústecký kraj

Jihomoravský kraj

Obec u soutoku Jevišovky s Dyjí 4,5 km vých. od Hrušovan n. J. Funkcionalistický kostel sv. Kunhuty, původní chorvatské domy s bohatou štukovou výzdobou.

Jevišovka Řeka, pramenící poblíž Moravských Budějovic ve výšce 560 m, po 79,9 km u obce Jevišovka ve výšce 179 m těsně u hranice s Rakouskem se zleva vlévá do Dyje.

Jezdinský Karel

1939–1998

Novinář. V letech 1963–1969 redaktor Čs. rozhlasu, po emigraci (1969) Rádio Svobodná Evropa v Mnichově, od r. 1983 v New Yorku.

Jezdovice

Kraj Vysočina

Obec 3 km sev. od Třeště se dvěma kamennými mosty z 19. stol. a Jezdovickým rybníkem.

Jezerka

Ústecký kraj

NPR (136 ha) asi 1,5 km jz. od zámku Jezeří chrání nejpřirozenější a nejzachovalejší smíšený porost na strmých jižních svazích vých. části Krušných hor. Květnaté a bikové bučiny jsou staré více než 250 let, doubrava patří k nejvýše položeným v ČR. V podrostu se objevuje bohatá populace měsíčnice vytrvalé, dále zde roste lilie zlatohlavá, okrotice dlouholistá či oměj vlčí mor.

Jezerní slať

Jihočeský kraj

Rozsáhlé vrchovištní rašeliniště při silnici z Kvildy na Horskou Kvildu, chráněné již od r. 1933, I. zóna NP Šumava (120 ha). Rašelina dosahuje místy mocnosti až 8 m. Rostou tu všechny druhy rostlin, charakteristické pro šumavská rašeliniště. Od silnice k dřevěné vyhlídkové věži ve středu lokality vede po povalovém chodníku naučná ministezka. Poblíž Návštěvnické centrum Kvilda s výběhy jelenů a rysů.

Jezerní slať

Jezernice

Olomoucký kraj

Obec asi 3,5 km sv. od Lipníka n. B. s dvojicí souběžných viaduktů býv. Severní dráhy císaře Ferdinanda. Starší, cihlový, byl dokončen v r. 1842 (v provozu od r. 1847), téměř totožný mladší, kamenný, r. 1873. Délka viaduktů činí 426 a 415 m.

Jaroslav Ježek

Jezeří

členem Skupiny surrealistů v ČSR, v letech 1928–1938 působil jako skladatel, později i jako hudební dramaturg a dirigent v Osvobozeném divadle. V r. 1939 emigroval před nacisty do USA, kde také zemřel na chronické onemocnění ledvin. V r. 1946 Jičín zvolen členem České akademie věd a umění in memoriam, od r. 1990 nese jeho jméno Konzervatoř a Vyšší odborná škola se zaměřením na jazzovou a populární hudbu. V Ježkově pražském bydlišti v Kaprově ulici 10/45 stálá expozice Památník Jaroslava Ježka – Modrý pokoj. Z díla – populární písně: Klobouk ve křoví, David a Goliáš, Nebe na zemi, Babička Mary, Stonožka, Svět patří nám, Tmavomodrý svět, Tři strážníci, Bugatti-step, Ezop a Brabenec, Svítá, Život je jen náhoda, vážná hudba: Etuda, Bagately, Dechový kvintet, Symfonická báseň, Koncert pro klavír a orchestr, Koncert pro housle a dechový orchestr, filmy: Ze soboty na neděli (1931), Pudr a benzín (1931), Peníze nebo život (1932), U nás v Kocourkově (1934), Hej rup! (1934), Svět patří nám (1937).

Ježek Zdeněk

Ježek Jaroslav

Jičín

1923–2002

Zámek na rozhraní Krušných hor a Mostecké pánve asi 7 km sv. od Jirkova, který jen o vlásek unikl zániku. Příčinou jeho zkázy měl být rozsáhlý hnědouhelný povrchový důl. Vznikl postupnou přestavbou gotického hradu do převážně barokní podoby, největší rozkvět nastal za Lobkowiczů na přelomu 18. a 19. stol. Dnes se kdysi zdevastovaný objekt postupně renovuje, vybavují se interiéry. Přístupný je v sezóně.

Průmyslový designér; studoval u C. Boudy a K. Lidického, v letech 1949–1955 pracoval v porcelánce Thun v Klášterci n. O. Přední čes. tvůrce figurálního a užitného porcelánu, jeden ze zakladatelů tzv. bruselského stylu přelomu 50. a 60. let. Za svůj život vytvořil 39 kompletních porcelánových souprav a více než 100 návrhů drobné plastiky. Na Světové výstavě Expo 58 v Bruselu získal Velkou cenu za plastiky Klisnička a Hřebečkové a Zlatou medaili za soupravu Elka.

Jezevčí vrch

Ježek Jiří

Ústecký kraj

Liberecký kraj

Převážně znělcový vrch (665 m) asi 5 km sz. od Jablonného v P. (NPR, 79,16 ha) s květnatými bučinami a suťovými lesy.

Ježek Jan

*1957

Operní zpěvák (tenorista), operetní herec. Ještě jako student se stal sólistou operetního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, další angažmá v Hudebním divadle Karlín a od r. 1991 ND, sólista Státní opery Praha, posléze na volné noze. V letech 1997 až 2000 uměleckým šéfem souboru Operety a muzikálu v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Hostování v Lyonu, turné v USA, Německu, Rakousku, Nizozemí, Itálii, Norsku, Francii, Japonsku. Cena Thálie 1999. Jako producent připravuje operní festival Loketské léto. Role: Othello (Cassio), Káťa Kabanová (Tichon), muzikál Bídníci (Jean Valjean), Rusalka, Orfeus v podsvětí, Prodaná nevěsta, Dalibor aj.

Ježek Jaroslav

1906–1942

Skladatel, dirigent, klavírista, proslavený spoluprací s J. Voskovcem a J. Werichem. V r. 1934

*1974

Handicapovaný cyklista. Po autonehodě v r. 1985 má amputovanou pravou nohu pod kolenem. Šestinásobný paralympijský vítěz v letech 2000 (1 km, stíhací závod 4 km), 2004 (časovka na silnici), 2008 (stíhací závod 4 km, časovka), 2012 (časovka), dále 4 stříbrné a bronzová medaile. Na MS 6 zlatých a stříbrná, zlato na ME, 4 × vyhrál celkově Světový pohár.

Ježek Stanislav

*1976

Vodní slalomář, kanoista závodící na C1. Mistr světa v C1 hlídkách (2002), dále z MS stříbro a 6 × bronzová medaile. Na OH 2008 a 2012. V letech 1999 a 2011 vyhrál celkové pořadí Světového poháru. Dále 7 medailí na ME (1 – 3 – 3).

Ježek Václav

1923–1995

Fotbalový trenér. Národní tým dovedl k titulu mistrů Evropy (1976), v letech 1963–1969 a 1972–1978 trénoval pražskou Spartu, působil i v Nizozemsku a Švýcarsku. V anketě zvolen nejlepším českým fotbalovým trenérem 20. stol.

Václav Ježek

191

*1932

Epidemiolog a infektolog, působící v řadě mezinárodních organizací. Podílel se na celosvětovém vymýcení pravých neštovic. Absolvoval postgraduální studium na Yale University, vedl projekty v Mongolsku, jako vedoucí epidemiolog pracoval v Somálsku, dále působil v Kongu, Ženevě atd. Z díla: Neštovice a jejich eradikace (1982).

Ježovský lom

Zlínský kraj

Opuštěný pískovcový lom 7,5 km sv. od Kyjova (PP, 1 ha). Důvodem ochrany jsou viditelná erozní koryta vytvořená v období starších třetihor a kulovité až bochníkovité tvary. Teplomilná fauna a flora, významné druhy hmyzu. Královéhradecký kraj

Město (16 450 obyv., MPR) při řece Cidlině asi 90 km sv. od Prahy, brána do Českého ráje (hlavně Prachovských skal). Jeho střed tvoří rozsáhlé Valdštejnovo náměstí, jehož jednu stranu uzavírá komplex renesančního zámku z let 1609–1616 (stálá expozice, Muzeum hry, Rumcajsův svět R. Pilaře). Valdická brána ze 16. stol. s dřevěným ochozem, vedle ní kostel sv. Jakuba Většího ze 17. stol., první velká manýristická centrála v zaalpské Evropě. Kostel sv. Ignáce ze 14. stol. Zbytky městských hradeb. Rumcajsova ševcovna s opravdovou ševcovskou dílnou. Ve vodárně u rybníka Kníže Muzeum vody. Do Jičína a okolí umístil spisovatel V. Čtvrtek své pohádky o Rumcajsovi, Mance, Cipískovi. V září se koná festival Jičín – město pohádky. Automobilový průmysl, výroba elektroniky (Hydra), zahradních traktorů (Seco). Za Albrechta z Valdštejna byl ve Valdicích (3 km sv.) založen kartuziánský klášter s kostelem Nanebevzetí P. Marie. V 19. stol. areál přeměněn na trestnici (zavřeni zde byli mj. V. Babinský, kněz J. Toufar či Jiří Kajínek). Ve stejné době vznikl i Libosad (2 km sv.), park s lodžií, spojený s městem čtyřřadou lipovou alejí. Albrechtovo panování provázely i velké urbanistické zásahy, zcela zlikvidována byla ves Zebín. Dnes ji připomíná jen název chráněné vulkanické kupy Zebín (399 m) s barokní kaplí sv. Maří Magdaleny na vrcholu. Na návrší Čeřovka rozhledna Milohlídka z r. 1844. U Jičína se odehrála v r. 1866 bitva prusko-rakouské války. Připomínkou je řada pomníčků a ossarium v Kbelnici.

192

JIČÍNĚVES Jičíněves

Třešťský potok, Jihlávka, Brtnice, Rokytná, zleva Oslava). Na jejím toku leží např. Jihlava, Třebíč, Ivančice, vodní díla Dalešice a Mohelno. Turisticky atraktivní je údolí řeky nad Jihlavou se Zaječím skokem, lučinaté údolí pod Jihlavou a především divoký skalnatý kaňon od Vladislavi téměř až po Ivančice.

Královéhradecký kraj

Obec 7,5 km jižně od Jičína. Zámek z let 1715–1717 podle plánů J. B. Matheyho s kaplí z r. 1730, obklopený anglickým parkem s empírovou oranžerií.

Jičínská pahorkatina Geomorfologický celek (1 248 km²) na rozhraní středních, sev. a vých. Čech, nejvyšší vrch Sokol (562 m). Členitou, převážně kulturní krajinu tvoří svrchnokřídové kvádrové kaolinické pískovce, vápnité pískovce jílovce a slínovce. Sousední oblasti jsou Ralská pahorkatina, Ještědsko-kozákovský hřbet, Krkonošské podhůří, Orlická, Východolabská, Středolabská a Jizerská tabule. Důležitými toky jsou Jizera, Labe, Cidlina, sídla Jičín, Mladá Boleslav, Turnov, Mnichovo Hradiště, Sobotka, Hořice a Český Dub. V severní části oblasti leží CHKO Český ráj s rozlehlými pískovcovými skalními městy.

Jičinský Vilém

1832–1902

Horní inženýr (montanista) ostravsko-karvinského revíru, ředitel dolů. V těžbě prosazoval nové metody a technologie (lanovky na uhlí).

Jičínský Zdeněk

*1929

Politik, právník a publicista, do r. 1969 člen KSČ, posléze disident a signatář Charty 77, od r. 1990 s přestávkami do r. 2010 poslanec Občanského fóra a ČSSD. Absolvent Právnické fakulty UK, posléze docent na Vysoké škole politické, v letech 1964–1970 pedagog a posléze profesor na Právnické fakultě. Zaměřuje se především na teorii státu a práva, politologii a ústavní právo.

Jihlava

Kraj Vysočina

Statutární a krajské město (50 560 obyv., MPR) na česko-moravské zemské hranici, původně trhová ves, zmiňovaná v r. 1233. Někdy v letech 1240–1243 bylo založeno horní město, osazené hlavně německými kolonisty. Za husitských válek nebyla katolická Jihlava nikdy dobyta. V r. 1436 tady byla vyhlášena Basilejská kompaktáta. V předbělohorské době kvetla řemesla a obchod, důležité bylo hlavně soukenictví. Jako jediné moravské město se Jihlava zúčastnila prvního stavovského odboje, potrestána byla jen pokutou a tzv. dědičnou pivní daní. V třicetileté válce obsadili město Švédové a přestavěli na barokní pevnost s bastionovým opevněním. Po jejich odchodu tady žilo jen 1 000 obyvatel. Velký rozvoj nastal v 18. a 19. stol., Jihlava byla druhým největším producentem sukna v tehdejší monarchii. Byla zbourána část hradeb a bran. V 30. letech zde architekt B. Fuchs vyprojektoval řadu staveb moderní architektury. Až do r. 1945 byla Jihlava s okolím druhou největší německou jazykovou enklávou v českých zemích. V noci z 10. na 11. dubna došlo k jedné z největších železničních partyzánských diverzních akcí – při havárii vlaku na poškozeném mostu u Helenína zemřelo 65 a zraněno bylo 124 vojáků. V r. 1949 získala Jihlava status krajského města,

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Veřejná vysoká škola univerzitního typu s osmi fakultami a přibližně 10 500 studenty. Byla založena r. 1991, navázala však na již fungující fakulty pedagogickou (od r. 1948 pobočka UK) a provozně-ekonomickou (od r. 1960 součást dnešní České zemědělské univerzity). Dalšími fakultami jsou přírodovědecká, teologická, filozofická, zemědělská, zdravotně sociální a rybářská, sídlící ve Vodňanech.

Jihlava – Masarykovo náměstí od r. 1960 je městem okresním, krajské opět od r. 2000. Z průmyslových odvětví je zastoupeno hlavně strojírenství – např. továrna BOSCH Diesel zaměstnává na 5 000 lidí (dále Moravské kovárny, vstřikovací systémy Motorpal, Kolektory Tesla, letecká hydraulika Jihlavan, nábytek Kronospan, lokomotivy CZ Loko, pivovar Ježek aj.). Ve městě působí čtyři vyšší odborné školy a Vysoká škola polytechnická Jihlava, jediná vysoká škola neuniverzitního typu v Kraji Vysočina. Špičkovým kulturním zařízením je Horácké divadlo Jihlava. Na Masarykově náměstí sídlí Muzeum Vysočiny Jihlava. V r. 1957 byla založena zoologická zahrada. Ve sportu má největší tradici lední hokej – místní Dukla je nejúspěšnějším hokejovým klubem české historie. V posledních letech si úspěšně vedou i fotbalisté. Typickým symbolem města je Brána Matky Boží, jediná dochovaná z původních pěti městských bran, která vznikla společně s opevněním ve 13. stol. Je přístupná jako vyhlídková věž, je v ní i malá expozice jihlavského podzemí a dolování. Celková délka historického podzemí je asi 25 km (2. nejdelší labyrint po Znojmu), menší část je přístupná. Zachovala se část hradeb, rekonstruovaná podle podoby ze 17. stol. Nejvýznamnější církevní stavbou je kostel sv. Jakuba Staršího (Většího) (NKP) ze 13. stol. Zřejmě ze 13. stol. pochází i kostel Nanebevzetí P. Marie s minoritským klášterem.

Na Jánském vršku stojí románský kostelík sv. Jana Křtitele, dokončený před r. 1200. Kolem r. 1385 dokončen kostel sv. Kříže, v r. 1661 postavena kaple sv. Ducha. Spojením několika domů ze 13. stol. vznikla radnice. Vedle ní v r. 1625 založena jezuitská kolej s kostelem sv. Ignáce. V něm do 90. let 20. stol. umístěn cenný gotický Přemyslovský krucifix (NKP) ze 14. stol., po zrestaurování uložený

Jihlava – opevnění do Strahovské obrazárny v Praze. Cenné měšťanské domy ze 13.–16. stol. Pamětní deska u morového sloupu ze 17. stol. na Masarykově náměstí připomíná upáleného E. Plocka. Dětství tu prožil G. Mahler (Dům G. Mahlera).

Jihlava Řeka pramenící v Jihlavských vrších kousek od obce Jihlávka ve výšce 670 m, po 184,5 km společně se Svratkou ústí ve výšce 170 m do Novomlýnských nádrží na Dyji. Má několik větších přítoků (zprava

Jihočeský kraj Vyšší územní samosprávný celek o rozloze 10 056 km² s 638 782 obyvateli. Má nejnižší hustotu zalidnění ze všech krajů ČR (63,4 obyv./ km²) a druhou největší rozlohu (po Středočeském kraji). Stejně jako další kraje vznikl k 1. 1. 2000, do května 2001 nesl název Budějovický kraj. Zaujímá území jižních Čech, části jz. Moravy a malého území Dolních Rakous (Vitorazsko). Sídelním a největším městem jsou České Budějovice, z dalších (podle velikosti) Tábor, Písek, Strakonice a Jindřichův Hradec, Český Krumlov a Prachatice – zároveň se jedná o okresní města. Osou území je řeka Vltava s největšími přítoky Otavou a Lužnicí, typické pro zdejší krajinu je množství rybníků v Českobudějovické a Třeboňské pánvi (Rožmberk, Horusický, Bezdrev, Dvořiště, Velký Tisý). Nejvyšším a nejrozlehlejším pohořím je Šumava, dále Novohradské hory, Šumavské podhůří, Novohradské podhůří a Javořická vrchovina. Relativně významný je stále podíl zemědělství (po Kraji Vysočina druhá nejvyšší zaměstnanost v tomto sektoru, 9 %), velký potenciál má díky množství kulturních památek a přírodě cestovní ruch. Mezi slabé stránky patří nedokonalá dopravní infrastruktura.

Jihomoravský kraj

Jihočeský kraj – jeden z mnoha rybníků

Vyšší územní samosprávný celek o rozloze 7 195 km² s 1 178 810 obyvateli. Stejně jako další kraje vznikl k 1. 1. 2000. Zaujímá území jižní a částečně střední Moravy, malé okrajové části Čech a Dolních Rakous (Valticko). Sídelním a největším městem je Brno, z dalších (podle velikosti) Znojmo, Hodonín, Břeclav a Vyškov – zároveň se jedná o okresní města. Největšími řekami jsou Morava, Dyje, Svratka, Jihlava a Svitava, důležitými horopisnými celky jsou Dolnomoravský a Dyjsko-svratecký úval a vrchoviny Drahanská, Křižanovská a Jevišovská. Významné je postavení strojírenského a potravinářského průmyslu, rozvíjí se věda a výzkum, díky teplému podnebí (nejteplejší u nás) se daří zemědělství, mj. vinařství a ovocnářství. Jih kraje zároveň trápí sucha. Velký potenciál má díky množství kulturních památek a přírodě cestovní ruch.

JINDŘICH ZDÍK Jihoseveroněmecká spojovací dráha Soukromá žel. společnost, která v letech 1856 až 1859 tratí přes Železný Brod do Pardubic napojila Liberec na českou žel. síť (od r. 1854 byl spojen se saskou Žitavou), postupně vybudovala další trati v severovýchodních Čechách. V r. 1869 vytvořila dceřinou společnost Rakouská severozápadní dráha (jedna z největších v monarchii) s páteřní tratí z Vídně přes Znojmo, Lysou n. L. (odbočka do Prahy) do Děčína. Obě společnosti byly r. 1909 zestátněny.

v pískovci a komornější terakotové plastiky. Uspořádala na 30 samostatných výstav, její díla zdobí veřejná prostranství, je zastoupena ve špičkových muzeích a galeriích. Věnuje se i kresbě a psaní poezie. Sestra sochaře I. Jilemnického.

Jilemnický Ivan

Jícha Filip

*1982

Házenkář (spojka). Plzeňský rodák, působící v pražské Dukle, Saúdské Arábii, Kataru, Německu a Španělsku. S THW Kiel vítěz Ligy mistrů 2010 a 2012, čtyřnásobný mistr Německa, v r. 2010 vyhlášen nejlepším házenkářem světa, 8 × český házenkář roku, 2 × nejlepší hráč Bundesligy, na ME 2010 nejlepší střelec a člen All Star týmu.

Jílek František

1944–2012

Sochař, grafik a ilustrátor, bratr sochařky E. Jilemnické. Vystudoval hořickou sochařskou školu, inspiroval sochařská sympozia v Hořicích, autor plastiky na paměť J. Palacha, signatář Charty 77, od r. 1993 výtvarný redaktor časopisu Kámen. Tvorba inspirována křesťanstvím, pracoval s kamenem i se dřevem. Jeho sochy se nacházejí např. v Hořicích (Jen vzlétnout!, Duha), v Praze (Pocta poštovní známce, Bouře, Vodopád), v Plzni (Aeskulapus) a Novém Strašecí (Ruce); socha Světlo v temnotách je v obnovené křížové cestě v Kuksu.

Jílové

Filip Jícha

Ústecký kraj

Město (5 170 obyv.) 8 km záp. od Děčína. Novorenesančně upravený zámek sloužil mnoha účelům, dnes v části malá expozice. Kostel Nejsv. Trojice je původně barokní z r. 1682, po požáru v r. 1859 přestavěný v historizujícím stylu.

Jílové u Prahy

Středočeský kraj

Město (4 680 obyv., MPZ), původně hornická osada při dolech na zlato, za dob největší slávy kolem r. 1348 povýšené Karlem IV. na královské horní

Jince redaktor. V r. 1909 se podílel na založení kabaretu Červená sedma. V letech 1920–1921 angažmá v Revoluční scéně, 1921–1925 nakladatelství Orbis, 1925–1930 nakladatelství František Borový (v letech 1939–1944 zde pracoval jako ředitel), 1930–1931 Aventinum, 1932–1936 Česká expedice, 1936–1939 tajemník vrchního ředitele koncernu Lidových novin. Za 2. světové války odbojová činnost, na jaře 1945 vězněn. V letech 1945–1948 generálním ředitelem tiskových podniků Československé strany lidové, po únoru emigroval, od r. 1951 pracoval pro Rádio Svobodná Evropa. Kraj Vysočina

Městys (MPZ) na soutoku Svratky a Fryšávky 14 km sv. od Nového Města na Moravě. Klasicistní městské domy a několik roubených stavení, klasicistní zámek, tírna lnu (Kolotoč). Stroj ke tření lnu byl vynalezen v r. 1835 v nedalekých Jimramov-

1913–1993

Jilemnická Ellen

*1946

Sochařka, kreslířka a básnířka, ka, absolicích a AVU a AVU ventka sochařské školy v Hořicích ost součas(1965–1970), výrazná osobnost yučuje na ného čes. sochařství, které vyučuje ejí umělecFakultě architektury ČVUT. Její ké směřování formoval pop art a nová ní sochy figurace. Tvoří monumentální

Jindrová Milena

Jílové u Prahy město. V letech 1850–1949 sídlo okresu. Nejstarbý mincovna a horní ším domem je býv. z r. 1356 zv. dům Mince. úřad z r. 1356, Dukáty se tu razily až do r. 1756, dnes sídlo RRegionálního muzea. Původně rom románský kostel sv. Voj1 těcha z konce 13. stol., přestavěný kolem r. 1380 a upravený a up v 18. a 19. stol. Býv. radnice s třípa s třípatrovou hranolovou věží, původně opev opevněná gotická rychta ze p 14. stol. Muzeum provozuje i prohlídkové štoly Sv. Josefa, Sv Sv. Antonína Paduánskéo města. U Žampachu ho a Halíře jižně od Posázav na trati Posázavského pacifiku žulový sedmiobloukov viadukt, 42 m vysoko sedmiobloukový Koco nad roklí Kocour.

ských Pasekách. Barokní kostel Narození P. Marie z 18. stol., evangelický kostel, radnice z r. 1589. V bývalé tzv. Horní škole Síň rodáků a další expozice (dioráma od J. Trnky Broučci, které bylo vystaveno na Expo 58). Nejslavnějšími rodáky J. Karafiát a bratři Mrštíkové.

Jince

Ellen Jilemnická – Metamorfózy roku

1890–1954

Vlastním jménem jm Rudolf Klein; kabaretiér, zpěvák, herec,

1876–1967

Hudební skladatel, klavírista, etnograf a sběratel lidových písní. Absolvoval učitelský ústav, ale studoval i skladbu a klavír, často doprovázel pěvce K. Buriana a E. Destinnovou. Celý život zasvětil rodnému Chodsku. Zkomponoval více než 170 písní, řadu sborů a drobné klavírní skladby. Největším dílem je šestadvacetidílný etnografický sborník Chodsko a devítidílný Chodský zpěvník s více než 1 400 písněmi. R. 1957 jmenován národním umělcem. asi 1265–1335

Tyrolský hrabě, korutanský vévoda a v letech 1306 a 1307–1310 český král, syn Menharta II. Gorického a Alžběty Bavorské. V r. 1306 se oženil s Annou, sestrou krále Václava III., a po jeho zavraždění v Olomouci zvolen čes. králem. Císař Albrecht Habsburský však chtěl České království pro svého syna Rudolfa, prohlásil zemi za odumřelé léno a nárok na čes. korunu podpořil Rudolfovým sňatkem s královnou vdovou po Václavu II. Eliškou Rejčkou. Nerozhodný a bojácný Jindřich Korutanský se nepostavil na odpor a raději i s manželkou Annou uprchl ze země. Nový král Rudolf. zv. Kaše však po necelém roce zemřel a Jindřich se vrátil zpět. Jeho slabá vláda však byla plná zmatků, zemi ovládala šlechta, která se nakonec rozhodla zvolit nového krále – Jana Lucemburského, manžela Elišky Přemyslovny. Před ním uprchl Jindřich z Prahy podruhé a do Čech se už nikdy nevrátil; titul český král ale používal až do smrti.

Středočeský kraj

Městys v údolí Litavky v Brdech 14 km sev. od Příbrami s významnými železářskými tradicemi – v letech 1805–1810 Rudolf hrabě Vrbna vybudoval vysokou pec Barboru se slévárnou, patřící k nejlepším v tehdejší monarchii. Udržela se do r. 1874. Pozdně barokní zámek přestavěn na pivovar. Muzeum trezorů. Rodiště J. Slavíka.

Jindra Jan Jílovský Ru Rudolf

*1944

Basketbalistka, trenérka, vítězka ankety o nejlepší českou basketbalistku 20. stol. V letech 1963–1976 sehrála 250 utkání za národní tým. Na MS 2 × stříbro (1964, 1971) a 2 × bronz (1967, 1975), na ME stříbro (1966) a 2 × bronz (1964, 1972). Se Slavií VŠ Praha v r. 1976 vítězství v Evropském poháru Ronchettiové (dnešní Eurocup).

Jindřich Korutanský

Liberecký kraj

Město (5 470 obyv., MPZ) na rozhraní Podkrkonoší a Krkonoš asi 15 km vých. od Semil, kolébka českého lyžování – v r. 1894 tady ustaven Český nice, nejstarší český krkonošský spolek SKI Jilemnice, 6. stol. na místě tvrze, lyžařský spolek. Zámek ze 16. stol. let 1680–1736, barokní kostel sv. Vavřince z let městí s empírově unikátní Zvědavá ulička, náměstí upravenou radnicí a převážněě klasicistními domy. xponáty Krkonošské muzeum (mezi exponáty pohyblivý ozvučený betlém Jáchyma Metelky, lyžařská expozice). V Jilemnici líček, lyžař se mj. narodili prozaik J. Havlíček, val J. Šlitr. B. Hanč, na gymnáziu studoval

a 3. na ME 1954. Na osmiveslici bronz na OH 1960, na ME 1956 zlatá, 1959 stříbrná a 1957 bronzová.

Jindřich Jindřich Jimramov

Dirigent, klavírista a skladatel, studia na konzervatořích v Brně a Praze. V letech 1939–1948 dirigent opery v Ostravě, od r. 1948 dirigent, později i šéf opery ND v Brně. Vedle klasického operního repertoáru se věnoval zejména dílu L. Janáčka a soudobých čes. skladatelů, jako interpret Janáčkových oper známý i v zahraničí. V letech 1978–1983 umělecký vedoucí Státní filharmonie Brno. Koncertoval i jako klavírista.

Jilemnice

193

*1932

Veslař, olympijský vítěz 1952 na čtyřce s kormidelníkem (společně se S. Luskem, Karlem Mejtou, J. Havlisem a M. Korandou), mistr Evropy 1953

Jindřich Zdík

asi 1083–1150

Duchovní, od r. 1126 olomoucký biskup, jeden z největších čes. vzdělanců raného středověku. Hlavní mocenská opora pražského knížete Soběslava I. i jeho nástupce Vladislava II. v boji proti odbojným moravským údělným knížatům. V Olomouci dokončil katedrálu sv. Václava a vybudoval románský biskupský palác. V letech 1137–1138 vykonal jako jeden z prvních Čechů pouť do Jeruzaléma. Do Čech přivedl řád premonstrátů, v letech 1142–1143 založil spolu s Vladislavem II. nejstarší sídlo premonstrátů u nás – Strahovský klášter v Praze.

444

STREJC JIŘÍ Strejc Jiří

Hrady protéká parkově upraveným Terčiným údolím, pod Novými Hrady napájí četné rybníky. Od Ostrolovského Újezda až k ústí je údolí místy skalnaté, sevřenější a hlubší, provázené i turistickou značenou cestou.

1536–1599

Kněz a člen úzké rady jednoty bratrské, básník a překladatel. V r. 1560 odešel studovat na univerzity v Královci a Tübingenu, od r. 1562 jáhen, od r. 1567 kněz, správce sboru v Hranicích. V r. 1575 se z pověření jednoty bratrské účastnil činnosti komise teologů, která měla vypracovat Českou konfesi. Na bratrském synodu v r. 1591 kritizován za zavádění novot v obřadech i v učení a přeložen za správce sboru do Židlochovic. Jeden z překladatelů Bible kralické, autor výchovných spisů, básní a upravovatel žalmů.

Strejček Alfred

Stropnický Martin

*1941

Herec, recitátor, moderátor. Manžel herečky Consuely Morávkové (*1944) a atletky J. Nygrýnové. Divadlu se věnuje od 17 let. Členem operetního souboru olomouckého divadla, Divadla J. Wolkera, dále experimentální divadlo Maringotka, Divadlo za branou, po vojně v 70. letech Divadlo E. F. Buriana (odtud odešel na jednu sezónu do Státního divadla v Brně), vystupování ve Viole, Divadle za branou II, od r. 1988 na volné noze. Autor pořadu o J. A. Komenském Vivat Comenius (několik ocenění od UNESCO), Pořad o F. V. Hekovi. Zasloužil se o vznik festivalu Ortenova Kutná Hora. Spolupráce s rozhlasem. Divadlo: Evžen Oněgin, Romeo a Julie, Loupežník, film: Tři zlaté vlasy děda vševěda (1963), Podivná přátelství herce Jesenia (1985), Příliš hlučná samota (1994) aj.

Martin Stropnický fresková výzdoba z r. 1913. Při silnici do Kunžaku osamělý pozdně románský hřbitovní kostel sv. Ondřeje z 1. poloviny 13. stol., upravený renesančně. Na zdi kostela pamětní deska 9 amerických letců, kteří zahynuli 24. 8. 1944 během letecké bitvy nad Jindřichohradeckem. Na tradici textilní výroby navazuje Umělecká tkalcovna Kubík.

Strnad Antonín Strejčková-Nygrýnová Jarmila

1746–1799

Atletka, hlavní disciplína skok daleký. Dvojnásobná halová mistryně Evropy (1977, 1978, dále 2 × stříbro, 1 × bronz), bronzová na ME 1978, juniorská mistryně Evropy 1970, celkem 24 domácích titulů. Os. rekord: 689 cm, v hale 663 cm.

Astronom a meteorolog, žák a pokračovatel J. Steplinga v pražském Klementinu, zaznamenával svá meteorologická pozorování (tlak, teplota, úhrn srážek, rychlost a směr větru), která tvoří od r. 1775 dodnes souvislou řadu (nejdelší na světě). Vypočetl zeměpisnou šířku Klementina.

Stretti Viktor

Strnad Pavel

1953–1999

1878–1957

Grafik, kreslíř a ilustrátor, člen slavné italské rodiny grafiků, od konce 18. stol. usazené v Praze. Studoval na UMPRUM a AVU, grafickým technikám se učil v Mnichově, Normandii a Paříži. Dlouholetý předseda sdružení grafiků Hollar, člen SVU Mánes. Proslul jako autor leptů ze staré Prahy, krajinářských grafik a portrétů významných osobností (J. Kubelík, A. Rodin, T. G. Masaryk, A. Rašín). Účastnil se řady výstav, je zastoupen v mnoha galeriích. Grafické tvorbě se věnoval i jeho bratr Jaromír Stretti-Zamponi a synovec Mario Stretti. Od r. 2009 je v klášteře Plasy otevřena galerie rodiny Strettiů.

Strmilov

Jihočeský kraj

Malé město (1 420 obyv.) 20 km vých. od Jindřichova Hradce, založené zřejmě pány z Hradce při kolonizaci kraje v polovině 13. stol. Dominantní památkou je trojlodní empírový kostel sv. Jiljí z let 1843–1849. Na budově býv. chudobince

*1956

Herec, dabér, režisér, spisovatel, diplomat, politik, manžel herečky V. Žilkové. Dětství prožil v Itálii a Turecku. Absolvoval DAMU, angažmá v Městských divadlech pražských, od r. 1986 Divadlo na Vinohradech. Po r. 1989 diplomatická dráha – velvyslancem v Portugalsku (1993–1994), Itálii (1994 až 1997) a Vatikánu (1999–2002), v r. 1998 ministrem kultury. V r. 2002 opět angažmá v Divadle na Vinohradech (od r. 2003 uměleckým ředitelem) a Cena Thálie za hlavní roli v představení Howard Katz. V letech 2014–2017 ministrem obrany, od prosince 2017 do června 2018 ministrem zahraničních věcí a místopředsedou vlády. Syn z prvního manželství Matěj Stropnický (*1983) je politik, hrál jednu z hlavních rolí ve filmu Máj (2008). Divadlo: Srpnová neděle, Těžká Barbora, Sen noci svatojánské, Loupežník, Krysař, Pahorek, Jistě, pane ministře aj., film: Tak láska začíná (1975), Bolero (2004) aj., TV: Svědek času (1988), seriály: Poručík Per (1981), Cirkus Humberto (1988), Hraběnky (2007), Kriminálka Anděl (2008) aj.

*1970

Filmový producent, režisér a herec. Jako producent držitel několika Českých lvů v kategorii nejlepší film – Rok ďábla (2002), Štěstí (2005), Protektor (2009) a Bába z ledu (2017). Z další producentské filmografie např. Indiánské léto (1995), Šeptej (1996), Mistři (2004), Příběhy obyčejného šílenství (2005), Alois Nebel (2011), Fair Play (2014) či Prezident Blaník (2018).

Strnadel Antonín

1910–1975

Eugen Strouhal

Strouhal Eugen

1931–2016

Významný antropolog, lékař, soustřeďoval se na otázky fyzické antropologie a paleopatologie, podílel se na antropologickém zkoumání tělesných pozůstatků významných historických osobností starověkého Egypta. Účastník expedic do Núbie a Egypta, zakladatel (1969) a do r. 1992 vedoucí Oddělení pravěku a starověku Náprstkova muzea, v letech 1993–1998 přednosta Ústavu dějin lékařství 1. lékařské fakulty UK, člen řady mezinárodních vědeckých společností. Z díla: Život starých Egypťanů (1989), Lékařství starých Egypťanů I., II. (kol., 2010, 2017).

Malíř, grafik a ilustrátor. Studoval užitou grafiku a malbu na UMPRUM a figurální malbu na AVU, od 1936 působil jako pedagog. Těžiště jeho práce spočívalo v knižní ilustraci, věnoval se i kresbě, malbě, grafice, známkové tvorbě, tapiseriím a pracím pro architekturu, navrhoval kostýmy pro divadlo a film. V malířské tvorbě většinou ztvárňoval motivy z rodného Valašska. Reprodukce jeho knižní ilustrace Nevěsta vyšla v r. 2015 na poštovní známce v rámci série Umělecká díla na známkách. Národní umělec. Jeho bratr Josef S. (1912–1986) byl spisovatel.

Též Čeněk Strouhal; zakladatel české experimentální fyziky, vynikající pedagog, autor mnoha vysokoškolských učebnic, od r. 1882 první profesor experimentální fyziky na české části UK, v letech 1903–1904 rektor. Nazývá se po něm bezrozměrné Strouhalovo číslo, jež určuje frekvenci oscilací vznikajících při obtékání tělesa tekutinou.

Stropnice

Stroupežnický Ladislav

Řeka, dlouhá 54 km; pramení na úpatí Vysoké (1 034 m) v Novohradských horách ve výšce 780 m, ve výšce 410 m ústí zprava do Malše. Nad Novými

Dramatik, prozaik, básník. Absolvoval píseckou reálku, pracoval jako úředník, odešel do Prahy, od r. 1882 dramaturg ND. Dramata: Naši furianti

Strouhal Vincenc

Ladislav Stroupežnický (1887), Paní mincmistrová (zfilmováno – Cech panen kutnohorských), Václav Hrobčický z Hrobčic, Zvíkovský rarášek (později opera od V. Nezvala), próza: Z mé cesty do Itálie, Rozmarné historky, poezie: Na stepi, Den soudu aj.

Středočeský kraj Vyšší územní samosprávný celek o rozloze 11 015 km² s 1 338 980 obyv., v obou případech největší kraj u nás. Stejně jako další kraje vznikl k 1. 1. 2000 – společně s Prahou je jediným krajem, jehož hranice zůstaly touto reformou prakticky nezměněny, v současné podobě tak existuje od r. 1960. Na rozdíl od ostatních krajů má své sídlo umístěné nikoliv na vlastním území, ale v Praze. Největšími městy jsou Kladno, Mladá Boleslav a Příbram. Funkci zrušených okresních úřadů (12 okresů) nahradilo 26 obcí s rozšířenou působností. Páteří kraje jsou řeky Vltava a Labe a dále řeky Jizera, Berounka a Sázava. Krajinný reliéf přechází od rovinatého severu ve vrchovinnou jižní a jz. část. Důležitými horopisnými celky jsou Jičínská a Středolabská tabule, Pražská pánev, Křivoklátská a Brdská vrchovina, Benešovská a Vlašimská pahorkatina aj. Nejvyšším bodem je brdský Tok (865 m).

1850–1922

1850–1892

Vincenc Strouhal

STUDÉNKA Středolabská tabule Geomorfologický celek (2 208 km²) ve středních Čechách, dosahující nejvýše 400m. Rovinatá a hustě osídlená zemědělská krajina je tvořená zejm. svrchnokřídovými slínovci a pískovci, v okolí Labe říční terasy a údolní nivy. Sousední oblasti Dolnooharská, Východolabská a Jizerská tabule, Jičínská, Hornosázavská pahorkatina a Benešovská pahorkatina, Železné hory a Pražská plošina. Důležité toky Labe, Vltava a Cidlina, sídla Mělník, Neratovice, Kralupy n. V., Brandýs n. L. – Stará Boleslav, Lysá n. L., Nymburk, Poděbrady, Kolín a Čáslav.

sv. Jana Nepomuckého z r. 1730 stojí na býv. nádvoří, doplněný o mohutnou hranolovou zvonici s bedněným patrem. Barokní radnice z let 1766 až 1780, několik barokních měšťanských domů.

Stříbrné Hory

Stříbrný Jiří

Střehom

Středočeský kraj

Ves (VPZ) v Českém ráji 8 km sev. od Dolního Bousova. Roubená lidová architektura, k nejhodnotnějším stavbám patří areál roubeného mlýna čp. 12, jehož jádro pochází ze 16. stol., oblíbená lokace filmařů.

Střekov viz Ústí nad Labem

Střela Řeka; pramení poblíž Toužimi v nadmořské výšce 678 m a po 97,4 km nad Liblínem ve výšce 272 m ústí zleva do Berounky. Na horním toku napájí Žlutickou přehradu, mezi Rabštejnem n. S. a Plasy vytváří romantické hluboké a skalnaté údolí se starými mlýny. Nejcennější úsek s mohutnými meandry (od Rabštejna n. S. po Kozičkův mlýn) chráněn jako PR Střela (314,2 ha). Zalesněné stráně tu částečně pokrývá původní vegetace, v podrostu řada chráněných a vzácných druhů rostlin a živočichů. Nad Plasy malá vodní nádrž, využívaná ke koupání.

Střelské Hoštice

Jihočeský kraj

Obec na levém břehu Otavy 11 km zsz. od Strakonic. Renesanční zámek na místě tvrze, za jezuitů (1624–1773) upraven barokně, r. 1923 zvýšen o patro. V letech 1956–2001 v držení armády, pak obcí rekonstruován (Muzeum Otavy a voroplavby). Klasicistní kostel sv. Martina z r. 1822, klasicistní fara z r. 1838.

Střezivojice

Plzeňský kraj

Historické město (7 700 obyv., MPZ) na řece Mži 27 km záp. od Plzně, v minulosti těžba stříbrné rudy utlumená za třicetileté války, obnovená v 18. stol. a definitivně ukončená r. 1908 – Hornický skanzen s expozicí důlní techniky a průzkumnou štolou Prokop, NS. Renesanční radnice z r. 1543, opravená v letech 1588–1589, s figurální sgrafitovou výzdobou z let 1883–1888, několik v jádru gotických a renesančních měšťanských domů. Býv. minoritský klášter se zříceninou kostela sv. Maří Magdaleny z doby před polovinou 13. stol., dnes sídlo Městského muzea. Pův. pozdně gotický kostel Všech Svatých, barokně upravený po polovině 18. stol., věž využívaná jako vyhlídka. Hřbitovní kostel Nanebevzetí P. Marie z let 1573–1574. Původní opevnění připomíná především brána s mostem z let 1555–1560 a tzv. Koubkova branka s dřevěnou pavlačí z r. 1574. Stříbrský vodopád. Několik objektů lehkého opevnění z let 1936–1937 s expozicí. Sv. od města gotický kostel sv. Petra z doby kolem r. 1300.

Za německé okupace se zde ukrýval spisovatel I. Olbracht (pomník), narodil se tu básník a překladatel Jan Pilař (1917–1996). Poblíž mostu přes Novou řeku (1,5 km zsz.) žulový pomníček E. Destinnové na místě, kde ráda sedávala. U pomníku mohutný památný dub letní, starý 350 let, vysoký 22 m.

Střihavka Kamil

Středočeský kraj

Obec, v minulosti horní město, 4 km sz. od Sázavy. V okolí doly na stříbro a olovo, dolování zaniklo v 18. stol. Zbytky hradu ze 14. stol., barokní kostel

Stříbřec

*1965

Královéhradecký kraj

Ves (VPZ) 4,5 km sv. od Jičína, venkovské usedlosti s bohatě skládanými lomenicemi.

Studenec

Studenec – kamenné moře

Střílky

Zlínský kraj

Obec na sz. úpatí Chřibů 5 km sv. od Koryčan. Cennou památkou je barokní hřbitov (NKP) z r. 1743, snad od J. C. z Boleshausu s velkou pohřební kaplí, dvouramenným schodištěm a barokní sochařskou výzdobou (snad B. Fritsch). Pozdně barokní kostel Nanebevzetí P. Marie z let 1764–1770, zámek z doby po r. 1608, později barokně a klasicistně upravený. Jihočeský kraj

Nejjižnější ves v ČR ve Vyšebrodském průsmyku 2,5 km jjv. od Vyššího Brodu, se silničním přechodem do Rakouska. Pod Radvanovským vrchem na hranici s Rakouskem (4,5 km jižně) leží nejjižnější bod ČR (48°33'9" s. š.), označený žulovým kamenem s pamětní deskou. Jihočeský kraj

Obec mezi rybníky 9 km vsv. od Třeboně s několika hodnotnými stavbami lidové architektury (čp. 9 z r. 1838 s dvouštítovým průčelím, čp. 35 aj.).

Jihočeský kraj

Druhý hlavní pramenný tok Vltavy; vzniká pod jménem Altwasser u bavorského Haidmühle, na čes. území vstupuje u Nového Údolí, protéká Stožcem a u Černého Kříže pod rezervací Mrtvý luh se

Studeňany

Studánky

Stříbro – štola Prokop

Studená Vltava

Zpěvák. Začínal s power metalovou kapelou Motorband, vystupoval v triu BSP (Balage, Střihavka, Pavlíček), zazpíval si v muzikálech. Nazpíval oficiální hymnu FK Teplice. Má vlastní kapelu Kamil Střihavka & Leaders!, je členem RockOpery Praha, vystupuje v Hudebním divadle Karlín. Založil Divadelní společnost K. Střihavky a uvedl divadelní hru Tolik hlav. Spolupráce na experimentálním audio projektu Zima. Z diskografie: No Guitars! (1995), Woo-Doo (2002), 365 (2008), The Best of Kamil Střihavka BSP (2008), Kamil Střihavka 20 let na scéně (2009) aj., muzikály a rockové opery: Jesus spojuje s Teplou Vltavou. Od soutoku už nese řeka Christ Superstar, Johanka z Arku, Excalibur, 7 proti název Vltava. Na čes. území měří tok Studené VltaThébám, Faust, Robin Hood aj. vy 16 km.

Středočeský kraj

Ves (VPZ) na Kokořínsku 7 km sev. od obce Kokořín, s dochovanými lidovými stavbami, většinou patrovými roubenými domy z 18. a 19. stol. se členěnými lomenicemi. Hospodářské objekty často doplňují prostory ve skalách.

Stříbrná Skalice

Střílky

1880–1955

Politik a novinář, majitel bulvárních novin, vícenásobný ministr a poslanec. Jeden z čelných organizátorů vyhlášení samostatnosti Československa. Původně člen Č. strany národně sociální, vyloučený r. 1926 po konfliktu s E. Benešem., kterého i následně ve svých novinách napadal. V r. 1924 založil vlastní stranu Národní liga, sloučenou později s dalšími pravicově nacionalistickými stranami v Národní sjednocení. Po válce odsouzen na základě retribučního dekretu na doživotí. Dodnes není známo místo jeho smrti (Valdice nebo slovenská Ilava).

Stříbro

ze 14. stol., barokně přestavěný po požáru r. 1750 a upravený r. 1855. Zámek vystavěn Zachariášem z Hradce koncem 16. stol., r. 1941 upraven k obytným účelům. Ze Studené pocházela spisovatelka V. Javořická, herec J. Moučka a zakladatelé masného průmyslu na jz. Moravě František a Jan Satrapové. V obci je dodnes velký masokombinát Masna Studená.

Kraj Vysočina

Obec 7 km vých. od Havlíčkova Brodu. Barokní kostel sv. Kateřiny z 18. stol. s dochovaným hrotitým portálem z původní gotické svatyně. Štoly Rosa (Růženina) a Peklo, kamenný most přes Bobrovský potok snad již z 15. stol.

445

Studená

Jihočeský kraj

Obec na úpatí Javořice 14 km záp. od Telče, od 16. stol. městys. Kostel sv. Prokopa v jádru gotický

Ústecký kraj

Výrazný, široce kuželovitý čedičový vrch (736 m), dominanta záp. části Lužických hor asi 5 km sv. od České Kamenice. PR Studený vrch s ochranou původních listnatých a smíšených lesních porostů. Vrcholek se suťovými poli pokrývá řídká vzrostlá bučina. Železná rozhledna nýtované konstrukce, vysoká 16 m, z r. 1888, obnovená v letech 2007–2009.

Studénka

Moravskoslezský kraj

Město (9 640 obyv.) 20 km jz. od Ostravy. Rozvoj spojen s továrnou na výrobu žel. vagonů, kterou v Butovicích v r. 1900 založil Adolf Šustala (syn I. Šustaly), od r. 1928 součást koncernu Ringhoffer, později Vagonka. Několika přestavbami původní tvrze vznikl zámek, jehož konečnou podobu určily pseudogotické úpravy v letech 1860–1863. Vagonářské muzeum. Novogotický kostel sv. Bartoloměje s vysokou štíhlou věží z r. 1880. Město je významnou žel. křižovatkou, výroba žel. vozů se přesunula do Ostravy.

446

STUDENSKÉ STUDENECKÉ SKÁLY Studenské (Studenecké) skály

Pardubický kraj

Defilé rulových skal (mrazových srubů) na zalesněném jv. svahu vrchu Studený (721 m) nad Těchonínem 8 km sv. od Letohradu, nejvýraznější skalní skupina Orlických hor. Ve střední části přes 20 m vysoké, nejvyšší skála se dvěma stupni 27 m; horní stupeň tvoří výrazná, asi 3 m vysoká „hlavice“. Skály často vyhledávají horolezci. Výhled.

Studio Ypsilon Divadelní studio vzniklo v r. 1963 jako experimentální dílna více uměleckých profesí, v r. 1978 se stěhovalo do Prahy, od r. 1990 je samostatnou scénou. Založil je J. Schmid, působí zde významné herecké osobnosti (J. Lábus, M. Dejdar, M. Eben, J. Synková, J. Kretschmerová, P. Nový aj.).

Studniční hora

Královéhradecký kraj

Třetí nejvyšší hora (1 554 m) Krkonoš a ČR asi 1 km jižně od Hlavního hřebene, velmi strmě spadající do Modrého a hlavně Obřího dolu. Známý je jižní lavinový svah s tzv. Mapou republiky (sněhové pole svým tvarem připomíná býv. Československo).

Stuchlík Stanislav

*1945

Archeolog a vysokoškolský pedagog, v letech 1972–2013 pracoval v Archeologickém ústavu AV ČR v Brně, od r. 1997 působí v Ústavu archeologie na Filozoficko-přírodovědecké fakultěě Slezské oby kamenné, univerzity. Specializuje se na závěr doby áděl výzkumy starší a střední dobu bronzovou. Prováděl lkých Pavlona pravěkých lokalitách v Mušově, Velkých vicích, Moravské Nové Vsi-Hruškách, Boroticích, Šumicích aj.

Stupka František

(1981, film v r. 1985), Most sebevrahů (1999), čtyřdílný životopisný román o J. Hlávkovi – Lužanská mše, Vita brevis (2005), – Ars longa (2006), – Musis amicus (2009), Mecenáš v obnošené vestě (2012) aj.

1879–19655

Dirigent, houslista a pedagog, žák O. Ševčíka na Pražské konzervatoři. V letech 1902–1919 profesor konzervatoře a koncertní mistr opery v Oděse, v letech 1919–1946 dirigent Českéé filharmonie a v letech 1946–1956 ravské filharfilhar hlavní dirigent a umělecký ředitel Moravské monie v Olomouci; působil i jako profesor brněnské JAMU. Proslul zejm. jako interpret děl B. Smetany, A. Dvořáka, L. Janáčka a Petra Iljiče Čajkovského. Národní umělec.

Stvolínky – renesanční náhrobníky

Sudějov

Středočeský kraj

Obec 4 km jv. od Uhlířských Janovic. Poutní barokní kostel sv. Anny z r. 1724 nad „zázračnou“ studánkou, v r. 1742 doplněný o dvojici věží. Teprve poté vyrostla při osamělém kostele ves.

Sudek Josef

Studniční hora

Stuchlík Jaroslav

1890–1967

Lékař. V r. 1914 promoval v Curychu z medicíny, studoval také psychiatrii v Mnichově. Od r. 1917 na neurologické klinice ve Vídni, kde se seznámil se S. Freudem. Za první republiky primářem nervového a psychiatrického oddělení Státní nemocnice v Košicích. Řada čestných funkcí na světových kongresech. Jako první k nám uvedl psychoanalýzu. Bibliografie: Obrana proti duševním chorobám (1923), Nárys psychoterapie a psychohygieny (1949) aj.

Stuchlík Milan Kulturní a sociální antropolog, pracovník Náprstkova muzea, od r. 1968 v exilu, profesor na univerzitě v Belfastu, spolupracovník L. Holého (Actions, Norms, and Representations: foundations of anthropological inquiry, 1983). V letech 1968–1973 v Chile, z toho roční pobyt mezi indiány Mapuche (Life on a Half Share: Mechanisms of Social Recruitment Among the Mapuche of Southern Chile, 1976). Vypracoval vědeckou teorii tzv. „lidových modelů“.

1932–1982

Stvolínky

Liberecký kraj

Obec 10 km jz. od České Lípy. Raně barokní zámek ze 17. stol. na místě tvrze, empírový kostel Všech svatých z r. 1811 s renesančními náhrobníky na vnější stěně. Asi 2 km vých. v Hostíkovicích raně gotický kostel Nejsv. Trojice ze 13. stol.

Stvořidla

Kraj Vysočina

Malebné údolí mezi Světlou n. S. a Ledčí n. S. chráněné od r. 1948 jako jedna z našich nejstarších PR (246,5 ha). Sázava se na 4 km dlouhém úseku valí v peřejích přes balvany a skalní prahy, místy tu jsou i obří hrnce.

Stýblová Valja

Sudetoněmecká strana (Sudetendeutsche Partei – SdP) Prvorepubliková politická strana (1933–1938), neformálně zv. henleinovci, založená K. Henleinem pod názvem Sudetoněmecká vlastenecká fronta (Sudetendeutsche Heimatsfront); v r. 1935 přijala název SdP. Sdružovala příslušníky a stoupence německých nacionalistů, působila jako propagátorka nacistického Německa. Zpočátku projevovala vnější loajalitu vůči ČSR, postupně však stále

*1922

Spisovatelka, lékařka, politička. Od r. 1973 vedoucí katedry neurologie a psychiatrie Lékařské fakulty hygienické UK, od r. 1974 přednostkou Neurologické kliniky LFH UK, v letech 1981–1990 poslankyně FS. Medaile J. Hlávky (2007) a Cena J. Hlávky (2012). Z díla: Mne soudila noc (1948), Až bude padat hvězda (1966, v r. 1976 film), Rychlík z Norimberka (1975, v r. 1978 film Sólo pro starou dámu), Skalpel, prosím

1896–1976

Významný fotograf pražských motivů, žánrů, světelných nálad krajiny, ateliérových aranžmá a zátiší, tvůrce fotoreportáže, portrétů i reklamy. Spolu s F. Drtikolem a J. Funkem nejvýznamnější čes. fotograf meziválečného období. Vyučen knihařem, později (1922–1924) vystudoval Státní grafickou školu. V květnu 1916 za bojů na italské frontě přišel o pravou paži. Fotografování se věnoval od 17 let, nejvýznamnější díla vytvořil ve zralém věku. Od r. 1927 měl ateliér v zahradním altánu v Praze na Újezdě, kde od 40. let Josef Sudek vznikly pro něj typické pohledy z okna ateliéru a intimní zátiší. V r. 1924 založil s J. Funkem a A. Schneebergerem Čes. fotografickou společnost.

Stvořidla

agresivněji prosazovala separatistický program autonomie Sudet, směřující ke konečnému rozbití Československa. Demagogií, využívající mj. masové nezaměstnanosti v pohraničních oblastech, získala podporu většiny německého obyvatelstva ČSR. Ve volbách r. 1935 získala 1 249 000 hlasů (2/3 všech německých voličů, nejvíce hlasů ze všech stran) a stala se o jeden mandát 2. nejsilnější stranou v čs. parlamentu. Čs. vláda její činnost tolerovala, i když se od poloviny 30. let stále otevřeněji profilovala jako pátá kolona nacistického Německa. V dubnu 1938 předložili předáci SdP čs. vládě tzv. karlovarské požadavky, ultimativně žádající faktické předání moci v pohraničních oblastech SdP, v září 1938 otevřeně vystoupili s požadavkem připojení sudetského území k Německé říši. Po potlačení ozbrojeného povstání Němců v čes. pohraničí 12. 9. 1938 byla o 4 dny později SdP úředně rozpuštěna. Po odstoupení čes. pohraničí Německu na základě Mnichovské dohody se SdP oficiálně sloučila s NSDAP.

Sudety a sudetští Němci Označení Sudety se objevuje již ve starověku, a to u geografa Klaudia Ptolemaia; není ale jisté, zda se název skutečně vztahoval právě k této oblasti. Jeho původní moderní význam je geomorfologický, kdy označuje horstva při sev. hranici českých zemí a jižní hranici dnešního Polska – pův. Sudetská subprovincie, u nás později nahrazena termínem Krkonošsko-jesenická subprovincie. V Polsku se v tomto smyslu termínu Sudety stále používá. V novodobé historii se význam přenesl na veškerá pohraniční území dnešního Česka, osídlená německojazyčným obyvatelstvem. Němečtí osadníci sem přicházeli od 13. stol. ze sousedních zemí v několika vlnách na pozvání čes. panovníků, šlechty i církve, aby osídlili do té doby téměř neobydlené horské oblasti. Názvem Sudety (Sudetenland) také byla v říjnu 1918 označena jedna ze čtyř autonomních provincií tzv. Deutschböhmen s centrem v Opavě. Tyto provincie odmítaly připojení k Československu a přály si být součástí Německého Rakouska. Od října 1938 do dubna 1939 bylo jako Sudetenland označeno veškeré čs. území postoupené na základě Mnichovské dohody Německu; od dubna 1939 do května 1945 nesla název Sudetengau (Sudetská župa) územně správní jednotka německé říše s centrem v Liberci, zahrnující zabraná čs. území od Domažlic po Moravskou Ostravu. V r. 1945 vyhláška ministerstva vnitra ČSR používání slova „Sudety“ v úředním styku zakázala; od 90. let 20. stol. se opět objevuje. Od Sudet je odvozen i termín sudetští Němci (Sudetendeutsche) jako označení pro německojazyčné obyvatelstvo čes. pohraničí, poprvé použité v r. 1903. V politickém smyslu začal tento pojem používat K. Henlein. Velká většina sudetských Němců byla po r. 1945 na základě rozhodnutí vítězných dohodových mocností z území Československa vysídlena.

SUCHÝ JIŘÍ Sudoměř

dvojicích se Z. Doležalem (1957, 1958, navíc stříbro 195 tři domácí tituly. 1955), stříbrná na MS 1958,

Jihočeský kraj

Ves v ploché rybničnaté krajině rajině 12 km 420 u ní došlo vjv. od Strakonic; 23. 3. 1420 sitů pod k jedné z prvních bitev husitů kově skvělé vedením J. Žižky. Díky Žižkově ojiště mezi strategii a ideální volbě bojiště ufci husitů, rybníky se nevelkému houfci který měl pouze 9 jezdců a v němž ařilo porabojovaly i ženy a děti, podařilo silu katoliczit několikanásobnou přesilu vamberka kých pánů Bohuslava ze Švamberka vských a Hanuše z Kolovrat, královských hanitů. vojáků a strakonických johanitů. ejvětBitvu připomíná jeden z největumenších pomníků u nás, monumentální 16 m vysoká Žižkova socha, vybudovaná r. 1925 podle návrhu E. Kodeta.

Sucharda Stanis Stanislav

1866–1916

Sochař, medailér medai a designér, absolvent (u UMPRUM (u J. V. Myslbeka) a AkadeVídni, bratr sochaře V. Sucharmie ve Vídni dy. Vyšel ze staré řřezbářské a sochařské Novopacku, jejímž zakladatelem rodiny na Novopac byl Jan Sucharda (1770–1820). Autor monumentálníc monumentálních sochařských děl i plaket, medailí, reliéfů a odznaků. Rané práce ovlivněny My Myslbekem, později tvořil lyrické pplastiky v secesním stylu. Jeh Jeho vrcholným dílem byl pom pomník F. Palackého v Praze Sudoměř (18 (1899–1912). Podílel se i na soch so chaa výzdobě Hlavního sochařské nádraží, NM, Obecního domu, Chrámu sv. Víta, Sudslavice Jihočeský kraj Městské spořitelny a ND. Profesor na UMPRUM (od Ves v údolí Volyňky 4 km ssv. od Vimperka. r. 1899) a AVU (od r. 1915), dlouholetý předseda U starobylého mlýna U Vanických roste památná SVU Mánes. Zemřel na následky zranění v 1. svěSudslavická lípa, nejmohutnější strom jižních Čech tové válce. a jeden z nejmohutnějších v ČR, starý 600–700 let, 1884–1968 vysoký 26 m, s dutým kmenem o obvodu 1 170 cm. Sucharda Vojtěch Sochař, řezbář, restaurátor a loutkář, bratr sochaře Asi 15 m dlouhá průchozí Sudslavická jeskyně je S. Suchardy. Vyučen loutkářem, později vystudoval významná paleontologická a archeologická lokaliUMPRUM, od r. 1907 spolupráce s architektem ta, přední naleziště koster vymřelých živočichů ve K. Hilbertem na výzdobě katedrály sv. Víta na Pražstřední Evropě. ském hradě (na 250 novogotických hlavic sloupů, několik kamenných plastik, dva reliéfy stavitelů), podílel se i na výzdobě kostelů v Nymburku, Mělníku a ve Štěchovicích, paláce Koruna na Václavském nám. v Praze, Východočeského muzea v Hradci Králové atd. Pro Staroměstský orloj vyřezal 12 sošek apoštolů, vytvořil loutky pro divadlo Říše loutek, které r. 1920 založil a dlouhá léta vedl.

Suchařípa Leoš

Sudslavická Lípa

Suchánek Michal

*1965

Divadelní a filmový herec, bavič a moderátor, absolvent Pražské konzervatoře. Jeden ze spolutvůrců a moderátorů populárních pořadů Tele Tele a Partička. Z filmů např. Sněženky a machři (1982), Proč? (1987), Tankový prapor (1991), Prachy dělaj člověka (2006) aj.

Suchánek Tomáš

síňové trojlodí, nově zaklenuté v 15. stol. V r. 1820 byly lodě prodlouženy a při novém průčelí vybudována věž. U kostela barokní fara od P. I. Bayera z let 1721–1722, při silnici na Jílovice dochována zástavba původní lánové vsi s řadou uzavřených dvorců. Suchdol je Mekkou všech vodáků, právě tady začíná tradiční plavba po Lužnici. V okolí zatopené pískovny, využívané ke koupání.

Suchdol nad Odrou

Moravskoslezský kraj

Městys (2 640 obyv.) asi 8 km sz. od Nového Jičína. Pozdně renesanční kostel Nejsv. Trojice z let 1605–1614 s mohutnou věží, evangelický kostel pochází z let 1852–1858. Muzeum městyse, Muzeum moravských bratří, Letecké muzeum.

Suché skály

Liberecký kraj

Kantorovy varhany, Maloskalské dolomity; skalní pískovcový hřeben, oblíbený horolezci, 1,5 km vjv. od Malé Skály, NPP (23 ha).

Suchovršice

Královéhradecký kraj

Obec 5 km vjv. od Trutnova. Údajně již v r. 1046 zde byl vyhlouben první zlatý důl v Evropě. Dřevěná zvonice z r. 1730, bývalý mlýn, tři dřevěné lávky přes Úpu.

1932–2005

Divadelní, filmový a televizní herec, divadelní teoretik a překladatel. Absolvent Vysoké školy divadelní v Moskvě (1957), posléze redaktor a šéfredaktor Divadelních novin a zástupce šéfredaktora časopisu Divadlo. Poté dramaturg a herec v Činoherním klubu. Za normalizace z politických důvodů odešel do několika oblastních divadel, v letech 1988–1992 Realistické divadlo, poté Divado Na zábradlí. Z filmů např. Skřivánci na niti (1969), Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983), Ene bene (1999) aj. Jako překladatel se zajímal o ruské autory, z tvorby mj. Ženitba (N. V. Gogol), Racek (A. P. Čechov) aj.

*1964

Plachtař, čtyřnásobný mistr světa – 2 × v závěsném létání (1993, 1995), 1 × na Michal Suchánek (uprostřed) jednomístném motorovém závěsném kluzáku Suchdol nad Lužnicí Jihočeský kraj a 1 × s klasickým větroněm (2002). Město (3 560 obyv.) a letovisko 15 km jv. od TřeSuchánková Věra 1932–2004 boně. Gotický kostel sv. Mikuláše z r. 1363, první Provdaná Hamplová; krasobruslařka, trenérka. jihočeské dvoulodí, jehož klenby byly svedeny Dvojnásobná mistryně Evropy ve sportovních na jediný středový sloup. Později byl změněn na

447

Suché skály

Suchý Důl

Královéhradecký kraj

Obec 2 km vých. od Police n. M. se statky broumovského typu i roubenými chalupami. Kaple P. Marie Lurdské z r. 1883, křížová cesta s dřevěnou novogotickou Ticháčkovou kaplí P. Marie Růžencové z r. 1897, spojená s tzv. Suchodolským zjevením, stará Vambeřická cesta se sochami a křížky.

Suchý Jan

*1944

Hokejový obránce. Stříbro na ZOH 1968, 4 × stříbro na MS, 2 × bronz, s Duklou Jihlava 7 domácích titulů.

Suchý Jaroslav

1926–1975

Antropolog, zakladatel a vedoucí laboratoře vývojové antropologie Pedagogické fakulty UK (profesor), studoval růst mládeže, antropologii Romů a gerontologii. Z díla: Tělesné vlastnosti české školní mládeže (1967), Jak se mění člověk (1975).

Suchý Jiří

*1931

Divadelník, zpěvák, hudebník, textař, básník, spisovatel, grafik, výtvarník, režisér, sběratel, bratr Ondřeje Suchého (*1945). V r. 1936 se stěhoval z Klatov do Prahy, v r. 1947 nastoupil jako grafik do Propagační tvorby, kde se seznámil s manželi Sodomovými. Společně v 50. letech vystupovali jako Akord club, vrchol v letech 1956–1958. Působil

Jiří Suchý v Redutě (seznámení s M. Horníčkem a posléze s J. Šlitrem). V r. 1957 s I. Vyskočilem a M. Horníčkem vymýšlel „textappealy“, o rok později napsal první hru s písničkami (Šest žen). V r. 1958 opustili se Šlitrem Akord club, spolu s I. Vyskočilem založil Divadlo Na zábradlí. Po rozchodu s Vyskočilem se nakrátko vrátil do Reduty a v r. 1959 s J. Šlitrem a F. Havlíkem založil divadlo Semafor, kde působí dodnes. Po smrti J. Šlitra chtěl skončit s divadlem. V období tzv. normalizace bojoval s omezeními a zákazy (podepsal 2000 slov, Několik vět, petici za propuštění V. Havla, odmítl podepsat Antichartu), musel odstoupit z pozice ředitele divadla. V r. 1960 v Semaforu poprvé vystoupila J. Molavcová, s níž později vytvořil úspěšnou dvojici. Spolupráce s rozhlasem (Gramotingltangl, Pozdní sběr aj.). Je držitelem mnoha ocenění – Cena Anděl – síň slávy (1996), Čestná medaile T. G. Masaryka (1998), Cena Thálie – Zvláštní cena kolegia (2001), čestný doktorát JAMU, Cena J. Seiferta, Řád T. G. Masaryka (2013) aj. Z díla: hry: Šest žen (1958), Kdyby tisíc klarinetů (1958), Člověk z půdy (1959), Zuzana je sama doma (1960), Jonáš a tingl-tangl, jazzová opera Dobře placená procházka, Ďábel z Vinohrad, Jonáš a doktor Matrace, Kytice, Smutek bláznivých panen, Jonáš a Melicharová, Mé srdce je Zimmer frei, Lysistrata aj., bibliografie: Klokočí (1964), Pro kočku (1968), Med ve vlasech (1970), Vzpomínání (1991), Inventura (2000), Klaun si povídá s Bohem (2017) aj., z diskografie: Jiří Suchý – Písničky (1964), Toulaví zpěváci (1969), Kytice (1974), Evergreeny ze Semaforu (1987), Blues pro tebe (1997), Prozpěvování (2017) aj., hity (nazpívané J. Suchým): Blues na cestu poslední, Blues o stabilitě, Hluboká vráska, Léta dozrávání, Pramínek vlasů, Jó, to jsem ještě žil, Tulipán, Krajina posedlá tmou, Klementajn aj., filmografie herecká: Konkurs, Bylo nás deset, Kdyby tisíc klarinetů, Zločin v šantánu, Jonáš a Melicharová, Smutek bláznivých panen, Jonáš II aneb jak je důležité míti Melicharovou, Lekce Faust aj., autorská: Kdyby tisíc klarinetů, Zločin v šantánu, Dobře placená procházka, Jonáš a Melicharová aj.

546

ŽÍDEK IVO Žídek Ivo

Žídková Monika

z r. 1610 expozice Knoflíkářství a perleťářství. Původně gotický kostel sv. Filipa a Jakuba z 13. stol.

1926–2003

Operní pěvec, jeden z nejvýznamnějších poválečných čes. tenoristů. Zpěv studoval soukromě; působil v Ostravě (1945 – 1948), v ND v Praze (1948 až 1991), jako stálý host účinkoval ve Státní opeře ve Vídni, Berlíně a Stuttgartu, představil se i na mnoha dalších scénách. Nejproslulejší rolí byl Jeník v Prodané nevěstě od B. Smetany. Významná byla i jeho koncertní činnost. V letech 1989–1991 ředitel ND. V r. 1997 získal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství.

Žitavská pánev

Václav Žilka *1977

Modelka, podnikatelka, moderátorka. Absolventka Ostravské univerzity (obor učitelství). V r. 1995 titul Miss ČR a Miss Europe, navíc vyhlášena jako Miss tisíciletí v ČR. Od r. 2014 starostkou Kravař.

Židlochovice

Geomorfologický celek (175,5 km²) na česko-polsko-německém pomezí, nejvyšší bod Prosečský hřeben (593 m). Tektonická sníženina z krystalických břidlic, v třetihorních sedimentech sloje hnědého uhlí. Sousední oblasti jsou Lužické a Jizerské hory, Frýdlantská pahorkatina, Krkonošské podhůří a Ještědsko-kozákovský hřbet. Důležitý tok Lužická Nisa, sídla Liberec, Jablonec n. N., Chrastava a Hrádek n. N.

Jihomoravský kraj

Obec (3 800 obyv.) 17 km jižně od středu Brna. Na místě tvrze postaven v 16. stol. zámek, později přebudovaný barokně a empírově (dnes hotel), anglický přírodně krajinářský park z 19. stol. Kostel Povýšení sv. Kříže z let 1724–1730 od J. L. Hildebrandta, radnice z r. 1559, secesní Národní dům z r. 1912, původní bratrský sbor ze 16. stol., krypta Žerotínů z r. 1598. Bývalý cukrovar (chráněná filtrační věž a komín) – poprvé zaveden proces difuze. Empírová Robertova vila z 19. stol., zavěšený most přes Svratku z let 1989–1993. Kameny zmizelých (připomínka místních obětí holocaustu).

Žichlínek

Pardubický kraj

Žilková Veronika

Žichovice

Žirovnice

Žilka Václav

1924–2007

Flétnista, pedagog, otec herečky V. Žilkové, pěvkyně a harfenistky Jarmily roz. Žilkové a flétnisty

Plzeňský kraj

Městys na řece Úslavě 6 km záp. od Nepomuku. Barokní kostel sv. Václava z r. 1735. Muzeum Žinkovska. Na břehu Žinkovského rybníka pův. gotický a později barokně upravený zámek. Současná romantizující podoba z 19. stol. V lese nad zámkem nepatrné fragmenty hradu Potštejna založeného ve 13. stol a pozůstatky hradiště z pozdní doby bronzové.

Žireč

Plzeňský kraj

Život svaté Kateřiny Legenda o sv. Kateřině; veršovaná skladba, psaná česky osmislabičným veršem, někdy z 2. poloviny 14. stol., vypravuje o krásné, moudré a ctnostné královské dceři, která se obrátí na křesťanskou víru. Vychází z latinské předlohy – lásku alexandrijské

*1961

Divadelní, filmová a televizní herečka, manželka herce M. Stropnického. Držitelka Českého lva za vedlejší ženskou roli ve filmu Zapomenuté světlo (1996). Z filmografie např. Když rozvod, tak rozvod (1982), Putování Jana Amose (1983), Otesánek (2000). V televizi množství seriálů, mj. My všichni školou povinní, Přítelkyně z domu smutku, Vyprávěj. Účinkovala také v satirickém TV pořadu Tele, Tele.

Ves v plochém údolí Moravské Sázavy 3 km jjv. od Lanškrouna s hodnotným barokním kostelem Narození sv. Jana Křtitele z let 1718–1725 a přízemní farou s mansardovou střechou z r. 1769. Za již. okrajem za žel. tratí vybudována počátkem 21. stol. v ČR ojedinělá ochranná nádrž (suchý poldr), jejímž účelem je chránit níže položená města před záplavami. Plocha zátopy činí 186 ha, retenční objem je 5,9 mil. m³, celková délka hrází 1 574 m, maximální výška 7,6 m. Na dně vytvořeno nové koryto Moravské Sázavy s meandry, vybudována členitá jezera, tůně a mokřady.

Obec na pravém břehu Otavy 8 km jz. od Horažďovic. Pozdně renesanční zámek z r. 1603 na místě starší tvrze, se sgrafity, renesančními štíty a hodinovou věží, v parku empírová jízdárna a skleník. Empírová kontribuční sýpka z 1. poloviny 19. stol, dva barokní kamenné mosty.

První staroslověnská legenda o svatém Václavu; raně středověký text ve formě politického a historického vyprávění z poloviny 10. stol. oslavuje knížete Václava, jeho zavraždění je vysvětlováno politickými motivy.

a hudebního skladatele Štěpána Žilky. V r. 1952 členem Českého noneta, 1963–1987 Symfonického orchestru Čs. rozhlasu, učil na plzeňské konzervatoři – v r. 1973 zde založil soubor Collegium di flauti. Od amerického doktora M. Meyerse převzal učení, že hra na dechový nástroj (zobcová flétna) zlepšuje zdraví a sebevědomí, pomáhá astmatikům a alergikům. Vyučoval dechovou gymnastiku, vedl zábavnou školu Léčivá píšťalka. V r. 1961 nahrál rozhlasovou znělku pro populární pořad Hajaja. V r. 1994 cena Senior prix. Publikace: Veselé pískání – zdravé dýchání, Jak se dělá muzikant.

Žinkovy Židlochovice

Život sv. Václava

Královéhradecký kraj

Vesnice 3,5 km jv. od Dvora Králové, jeho místní část. Na místě tvrze vybudována v r. 1669 jezuitská rezidence, později upravená na zámek (dnes Domov sv. Josefa pro pacienty s roztroušenou sklerózou). Konventní kostel sv. Anny z r. 1703.

Žinkovy

Žitavský Petr

princezny ke Kristu a její mučednickou smrt přirovnal autor k Tristanovi a Isoldě. Uchoval se rukopis z počátku 15. stol., uložený v Moravském zemském archivu v Brně.

Živnostenská banka Živohošť

Středočeský kraj

Někdejší plavecká osada a dnes významné rekreační středisko na obou březích Slapské přehrady. Pův. románská bazilika sv. Fabiána a Šebestiána existovala již v r. 1271, goticky přestavěna ve 14. stol. a v r. 1860 upravena pseudorománsky.

Život Konstantinův, Život Metodějův Staroslověnsky psané literární texty z 9. stol., pravděpodobným autorem je Kliment Ochridský (asi 830–916), žák obou věrozvěstů. Vznikly krátce po smrti Konstantina (869), resp. Metoděje (885). Život Konstantinův se zachoval ve více než 40 pozdních rukopisech (od 15. stol.), Život Metodějův, který je stručnější, zůstal v 9 rukopisech (nejstarší z 12. nebo počátku 13. stol.). Spisy obhajují dílo obou světců, apelují na právo svébytnosti Velké Moravy proti Francké říši.

Kraj Vysočina

Město (2 910 obyv.) na říčce Žirovnici 20 km sv. od Jindřichova Hradce, v 19. stol. významné centrum knoflíkářství. Původní hrad ze 13. stol. přebudován na zámek, dnes sídlo městského muzea. V budově bývalého pivovaru

mezi 1260 a 1270–1339

Diplomat, politik, kronikář, cisterciácký řeholník a opat zbraslavského kláštera. Po Otovi z Durynska pokračoval ve psaní Kroniky zbraslavské, od doby před korunovací Václava II. do r. 1338.

Žirovnice

První česká banka, financovaná výhradně českým kapitálem (až do znárodnění velké množství malých akcionářů), založená r. 1868. Mj. díky nostrifikačnímu zákonu se rychle rozrostla po vzniku Československa, byla zdaleka největší bankou v zemi, kapitálově vstupovala do velkých podniků (ČKD, Báňská a hutní společnost, Poldi, Spolchemie, Solo, Synthesia, Ringhoffer, Zátka, cukrovary, lihovary, pivovary atd.), měla zásadní vliv na čs. ekonomiku. Za rozvojem stál zejm. J. Preiss. Udržela se i během 2. světové války, r. 1945 znárodněna. Nadále působila zejm. ve styku se zahraničím, vedla devizové účty apod. V r. 1992 byla jako první banka u nás privatizována, postupně ji ovládly německé banky, v r. 2002 UniCredit, v r. 2007 přijala jméno své mateřské společnosti.

Žižka z Trocnova Jan

kolem 1360–1424

Jeden z nejznámějších čes. válečníků, slavný husitský hejtman a vojevůdce. Narodil se v zemanské rodině Žižků z Trocnova, otec se jmenoval Řehoř a matka Jana, oženil se s dívkou Kateřinou z Čeřejova. Podle svědectví popravních knih působil v letech 1406–1409 v bratrstvu silničních lapků jistého Matěje, r. 1409 oběšeného v Českých Budějovicích, které vedlo záškodnickou válku proti Rožmberkům. Král Václav IV.

ŽURÁŇ ho omilostnil, r. 1410 se Žižka účastnil tažení 7 km vjv. od Čáslavi. Hrad vystavěli ve 2. polovině J. Sokola z Lamberka do Polska, kde bojoval proti 13. stol. Lichtenburkové, zcela jej rozbořili husité. řádu německých rytířů. V letech 1411–1412 sloužil Na starých základech bylo před r. 1450 vystavěno jako „vrátník“ u Králova dvora v Praze. R. 1416 nové pozdně gotické sídlo. Auersperkové, kteří tráta jednoho oka (o druhé přišel u něj doložena ztráta Žleby získali v r. 1741 a udrželi se tu až do r. 1938, du Rabíí r. 1421). Stal se finá novogotická při dobývání hradu dali objekt několikrát upravit, finální hačem kázání J. Husa horlivým posluchačem přestavba proběhla v letech 1849– 1849–1868. Čtyřkřídlý v Betlémské kapli,i, v r. 1419 se podílel patrový objekt má patrové renesa renesanční arkády, v na první pražské defenestraci na dominantní stavbou je mohutná válcová věž aj., dnici. V témže roce navazuje rozsáhlý park a obora o rozloze or Novoměstské radnici. 130 ha. ími husity do Plzně, V podhradí renesanční, v 18. stol. barokně upraodešel s radikálními a, kde se stal jedvený kostel P. Marie, na hřbitově eempírová hrobní později do Tábora, nů a vůdčí osobností kaple Auersperků z r. 1822. Zámek je přístupný, ním ze 4 hejtmanů červnu 1421 zvolen zbra z 15.–19. stol., táborské obce. V červnu mimořádně bohatá je sbírka zbraní avi do dvacetičlenné druhá největší v ČR. na sněmu v Čáslavi zemské vlády. Proo rostoucí neshoŽlutice Karlovarský kraj 23 z Tábora do dy odešel v r. 1423 Malé město (2 355 obyv., oby MPZ) převážvých. Čech a stal se vůdcem tského ně nad levým břehem Střely 25 km východočes. husitského ů). Nejvyšjv. od Karlových Va Varů. Bývalý bratrstva (orebitů). městský hrad, později p barokní šího vlivu a moci dosáhl vě zámek po pož požáru r. 1761 zbor. 1424; při výpravě řen; dochová dochována jen vstupní husitských vojsk na z r. 16 Na Velkém brána z r. 1680. Moravu však při avi nám. původ původně renesanční obléhání Přibyslavi Jan Žižka z Trocnova radnice čp. 144, nově nov vystavěná zemřel, údajně naa mor. á kl i i t ě koncem k Jeho tělo pochováno klasicistně 18. stol., v jádru v Hradci Králové v kostele sv. Ducha; podle neporenesanční, barokně přestavěný Velký dům čp. 1 tvrzené tradice později jeho ostatky přeneseny (muzeum) a sloup Nejsv. Trojice od místního sochado Čáslavi. Jako vrchní hejtman táboritů a později ře Oswalda Josefa Wendy z let 1701–1704, jeden sirotků nebyl nikdy poražen. Považován za tvůrce z nejkrásnějších v Čechách. Kostel sv. Petra a Pavla vojenské defenzivní taktiky, opírající se o vozovou ze 14.–16. stol. upraven barokně – trojlodní bazilika s výrazně převýšenou hlavní lodí, zaklenutá hradbu, variabilnost husitských oddílů, široké gotickými křížovými žebrovými klenbami, s šikmo nasazení palných zbraní, pevný vojenský řád navazujícím stejně vysokým presbytářem a dvěma a disciplínu. Jedna z nejvýznamnějších postav čes. nízkými hranolovými věžemi. Pozdně barokní fara historické tradice; již od 18. stol. vyzvedáván jako čp. 97 z let 1767–1769. Pod historickým jádrem symbol čes. bojovnosti a slávy. města technická památka – žlutické podzemí, Žižkovo Pole Kraj Vysočina rozsáhlý labyrint sklepů a chodeb ze 14. až 16. stol. Obec 4 km sev. od Přibyslavi s horáckou architek(přístupný). Z hradu Nevděk na strmém kopci turou a kostelem sv. Michala ze 14. stol. Jižně od naproti městu, založeného v 15. stol., zůstaly obce Žižkova mohyla na místě, kde podle tradice výrazné příkopy, valy a sporé základy zdiva. v r. 1424 zemřel J. Žižka.

Žofie Bavorská

1376–1428

Římská a čes. královna, 2. manželka krále Václava IV., za kterého se vdala r. 1389, korunována až r. 1400. Proslula jako obdivovatelka a ochránkyně J. Husa, na jehož kázání do Betlémské kaple chodila, byla i zastánkyní přijímání podobojí. V r. 1410 však papežským nunciem donucena se husitství vzdát. Po Husově smrti předpovídala nepokoje v zemi. Jako vdova se uchýlila pod ochranu svého švagra Zikmunda, jehož nároky na čes. trůn podporovala. Jejím sídlem se stal Prešpurk (Bratislava), kde také zemřela.

Žofínský prales

Žleby

Středočeský kraj

Pův. gotický hrad, upravený na zámek (NKP) a přestavěný ve stylu romantické novogotiky v meandru řeky Doubravy nad stejnojmennou obcí

Žongléros Plzeň Novocirkusová skupina, utvářející se od r. 2004, od r. 2011 působící v Plzni jako Žongléros Ansámbl z. c. a vystupující po celé ČR i v zahraničí. Od r. 2011 pořádá pravidelně v Plzni Žonglobalizaci a Cirkus do gala. Od r. 2013 vzdělávací aktivity (kurzy, akce, sraŽumberk zy, workshopy zaměřené na nový cirkus). V r. 2014 vzniklo středisko pro nový cirkus v Plzni – Cirkulárium. Další aktivitou sociální cirkus (dlouhodobá spolupráce s Psychiatrickou léčebnou v Dobřanech a příležitostně s pobočkou Člověka v tísni) a zajišťování volnočasových aktivit pro děti z vyloučených lokalit.

Žulová

Olomoucký kraj

Do r. 1948 Frýdberk; malé město (1 250 obyv.) asi 12 km sz. od Jeseníku, dnešní název odvozen od četných žulových lomů v okolí. Hradní areál sloužil

Rychlebské hory, Vidnavská nížina a Zlatohorská vrchovina. Důležitý vodní tok Vidnávka, sídla Vidnava a Žulová.

Žumberk

Jihočeský kraj

Malebná ves nad rybníkem 7 km jv. od Trhových Svin, dříve považovaná za unikátní opevněnou vesnici. Velkoryse pojaté opevnění, vybudované zřejmě za Petra Voka z Rožmberka začátkem 17. stol. a tvořené mohutnou hradební zdí se 7 válcovými baštami (dochováno 5), však vzniklo k ochraně zdejší tvrze a pojalo i blízky kostel se hřbitovem a hospodářským dvorem. Samotná vesnice zůstala mimo hradby, teprve později vzniklo několik chalup i ve volném prostoru uvnitř hradeb, mezi tvrzí a kostelem. Tvrz z konce 15. stol. upravena renesančně a obnovena v letech 1969–1974; nádvorní stěny zdobí psaníčková sgrafita (přístupná, expozice). Původně raně gotický kostel Stětí sv. Jana Křtitele vypálen r. 1423 husity, z větší části nově postaven pozdně goticky v r. 1455 – ojedinělé síňové čtyřlodí se síťovými klenbami. Ve vsi několik moderních dřevěných plastik.

Žumberk

Pardubický kraj

jako správní centrum biskupského panství, zničen byl ke konci třicetileté války. V letech 1809–1810 byl do zříceniny zabudován kostel sv. Josefa, hradní bergfrit se proměnil na věž kostelní. Kamenické muzeum. Na Boží hoře (527 m) novogotický poutní kostel P. Marie Bolestné z let 1878–1880, křížová cesta.

Městys na okraji Železných hor 10 km jjv. od Chrudimi. Původně podhradí stejnojmenného hradu, založeného začátkem 14. stol., kolem r. 1590 přestavěného renesančně a obývaného až do konce 17. stol. Dochovány výrazné zříceniny paláce a obvodových hradeb. Na náměstí původně gotický kostel Všech svatých ze 14. stol., v r. 1782 přestavěný pozdně barokně a v r. 1880 pseudorománsky, hranolová zvonice z 16. stol. s bedněným horním patrem, roubená usedlost čp. 16, obecní studna z r. 1794, zastřešená dřevěnou kapličkou s šindelovou střechou a kašna z r. 1901. Přímo v obci zatopený lom na červenou žumbereckou žulu, nad ním až 20 m vysoké skály.

Žulovská pahorkatina

Županič Ladislav

Geomorfologický celek (117 km²) na sev. Moravě, nejvyšší bod Boží hora (527 m). Členitá krajina složená z žul a granitoidů s mnoha ostrovními horami zvedajícími se nad povrch. Sousední oblasti jsou

Divadelní, filmový a dabingový herec, absolvent JAMU. Držitel Ceny Thálie za operetu (1998). Angažmá v Hudebním divadle Karlín (1970–2002), tam v letech 1993–2003 i ředitel. Z filmografie mj. Vesničko má středisková (1985), Kamarád do deště (1988), Princezna ze mlejna (2004). Z dabingu je znám např. jako hlas C. Eastwooda.

Žulová

Jihočeský kraj

Chráněné území (NPR, 103 ha) při hranici s Rakouskem v Novohradských horách 15 km jjz. od Nových Hradů, porost květnatých bučin a pomáčených smrčin pralesovitého charakteru, který hrabě Buquoy již v r. 1838 vyňal z běžného lesního hospodaření a ponechal jej samovolnému vývoji; spolu s nedalekou Hojnou Vodou nejstarší chráněné území přírody v čes. zemích. Oploceno, nepřístupné.

547

*1943

Žuráň

Žofínský prales

Jihomoravský kraj

Návrší (287 m) 1,5 km sv. od Šlapanic, exteritoriální území Francouzské republiky v ČR. V památné bitvě u Slavkova r. 1805 tady měl Napoleon stanoviště (památník).