Caroline Hulseová Dospělí a ti druzí
dospělý příd. 1. vývojově ukončený; vyvinutý, dorostlý dospělý člověk/jedinec/muž 2. vztahující se k dospělému člověku dožít se dospělého věku dospělé řeči/chování dospělý -ého m (1. mn. -í) dospělý člověk
▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐
Výňatek z brožury Happy Forest: Happy Forest je ideálním místem k odreagování. Otevřete dveře na terasu ze svého plně vybaveného domku a nadechněte se čerstvého vzduchu, daleko od stresů a napětí běžného života. Od dokonalého výletu vás i vaše milované dělí jen jedno kliknutí. Tady, v Happy Forest, získáte vzpomínky na celý život. ▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐▐
Štědrý den, 14.06 Operátor: Pohotovost, co si přejete? Žena: Potřebujeme záchranku do dovolenkového parku Happy Forest. Operátor: Hrozí vám nějaké nebezpečí? Žena: Pospěšte si, prosím. Jsme na lukostřeleckém hřišti u Santovy jeskyně, proti kuřáckému přístřešku pro skřítky. Operátor: Je důležité, abych věděl, jestli vám teď hrozí nějaké nebezpečí. Žena: Nejsme ohrožení, ale potřebujeme záchranku. Postřelili ho. Byla to nehoda. Operátor: Pomoc je už na cestě. Musím vám položit několik otázek, ale to nic nezdržuje, rozumíte mi? Žena: Ať si pospíší. Je tu strašně moc krve. Operátor: Dobrá, když říkáte, že ho postřelili, čím byl postřelen? Co jste viděla? Žena: Šíp. Lukostřelecký šíp. Operátor: Jak se jmenujete? Žena: Alex. Operátor: Dobrá, Alex. Je při vědomí? Žena: Ano. A ne… Operátor: Dýchá?
9
CAROLINE HULSEOVÁ
Žena: Ano, prozatím. Prosím, přijeďte rychle. Operátor: Jak jsem řekl, celou tu dobu, co se mnou mluvíte, se k vám ženou se zapnutým majákem a ječící sirénou, ano? (Zvuk větru a zvuky v pozadí náhle utichnou.) Operátor: Kdy se to stalo? Vypadá, že je při vědomí a vnímá, Alex? Haló? Haló? Jste tam ještě? Alex, jste tam ještě?
10
1
Matt o tom víkendu věděl celé měsíce, než se o něm zmínil. Netajil věci před Alex úmyslně, jen ke složitějším záležitostem přistupoval stejně jako ke své poště. Pokud v hale přistály dopisy, Matt je překročil. Když už je nemohl ignorovat, nacpal je kamkoliv, kam se dalo. Do skříňky vedle vařiče, do knihovny, dopisy se ocitaly na jakémkoliv snadno dosažitelném místě, kam bylo možné je zastrčit a – což bylo nejdůležitější – co nevyžadovalo žádné jejich znovuvytažení na světlo. Tak se Matt zbavil všech pocitů naléhavosti, a když se ho odesílatel dopisu pokusil znovu kontaktovat, zdál se (a jak si Alex postupně uvědomila, opravdu byl) upřímně překvapený, že záležitost prostě nezmizela. Během několika týdnů po tom, co se Matt přistěhoval, měla Alex ve svém domě hromady obálek na místech, kde nikdy předtím žádné hromady nebyly. Potom, co několikrát tahala dopisy z míst, která kdysi bývala zcela neoceněná a prázdná, je Alex jednoho odpoledne všechny posbírala. Poskládala je za sebou jako cestičku z drobečků Jeníčka a Mařenky od předních dveří ke kuchyňskému stolu. Matt za ní přišel do ložnice s dopisy v náruči. „Všechna tahle pošta je moje, Al? Vážně?“ 11
CAROLINE HULSEOVÁ
„Napadlo mě, že je dám všechny na jedno místo. Že to pro tebe bude tak snadnější.“ Matt pokrčil rameny, dopisy se tím pohybem zvedly. „Nechápu důvod dopisů. Copak si myslí, že dneska ještě někdo čte dopisy?“ O několik týdnů později se prázdná místa zase zaplnila. Toho večera, kdy jí pověděl o cestě, Alex pekla koláč – všechno sama. Až na těsto: Alex neměla času na rozdávání. Ve svých sedmatřiceti měla pořád ještě pocit, že když opravdu uvaří jídlo, zasloužila by si nějaké ocenění za to, že udělala něco víc, než jen nalila mléko do cereálií. Myla nádobí po čaji, když za ní přišel Matt. Postával ve dveřích, jako by ho jen tak napadlo sejít dolů a ještě se pevně nerozhodl, jestli tam zůstane. „Takže. Víš, co jsem říkal o Claiřině nápadu na Vánoce?“ Alex se ohlédla. „Ne.“ Vykulil oči. „Určitě jsem se o tom nezmínil?“ „Určitě ne.“ Matt si odfoukl tmavou patku z očí, jako to dělal dvacetkrát denně. Na třicet osm let byl překvapivě bez šedin a vypadal velice mladistvě. Alex ho podezřívala, že si vypěstoval zvyk to zdůrazňovat. Možná ano, možná ne. Alex měla v úmyslu se zeptat někoho, kdo ho znal déle než ona. Ne že by na tom záleželo – ale Alex byla vědkyně. Když dospěla k nějaké hypotéze, chtěla si ji ověřit. Měla ráda jasná a utříděná fakta. „Bože, já jsem k ničemu, Al.“ Alex zkoumala sklenici ve své ruce, dívala se, jestli na ní nezůstaly zbytky saponátu, aby nemusela odpovídat. Matt zůstal stát ve dveřích za ní, ale natáhl ruku a pohladil ji po paži. „Nejspíš jsem nevěděl, jak to nadnést. Myslel jsem, že by ses možná zlobila.“ Alex zaznamenala ten hladký posun od „myslel jsem, že jsem o tom mluvil“ k „nevěděl jsem, jak ti to říct“, stáhla 12
DOSPĚLÍ A TI DRUZÍ
si gumové rukavice a pleskla je na odkapávač. Obrátila se k Mattovi. „Mám být naštvaná?“ Natáhl k ní ruku, aby k němu popošla. Objal ji kolem pasu. „Pochopitelně naštvaná, samozřejmě.“ Políbil ji na čelo. „Naprosto ospravedlnitelně naštvaná. Ne šíleně psycho naštvaná.“ To nevypadalo dobře. „Pokračuj.“ „Takže, ty víš, že jsem se Scarlett nebyl na Vánoce od té doby, co jsme se s Claire rozešli.“ Alex přikývla. „Budeme mít letos Scarlett? To by se mi líbilo.“ „Ne, je to… Claire chce, abychom odjeli společně na víkend.“ Alex to chvilku zpracovávala. „Abychom?“ „Abychom. Abychom my všichni. Ty a já. Ona a Patrick. Se Scarlett jako čestným hostem.“ Alex na něj jen zírala. Ukázala ke kuchyňskému stolu. Tohle nebyl typ konverzace, kterou by chtěla vést s někým, kdo stojí ve dveřích. Ne že by to byl rozhovor, který by vůbec chtěla vést, ale jestli musela, chtěla jej vést s někým, kdo bude aspoň ve stejné místnosti jako ona. „V dovolenkovém parku Happy Forest v Severním York shiru.“ Svíral opěradlo židle, jako by byl příliš rozčilený, než aby se posadil. „Na Vánoce dělají všechno možné, sváteční kouzlo, kam se podíváš. Svítící sobové a umělý sníh. Santovi skřítci se potloukají lesem a zpívají koledy.“ Alex hleděla na stojan na víno, ale přinutila se odvrátit oči. Odmítala se rozzlobit. Zlobení se vedlo k iracionalitě a iracionalita znamenala osobní – a profesní – selhání. Posadila se na kuchyňskou židli; zaskřípala pod ní. „Tyhle Vánoce? Myslíš ty Vánoce, co jsou za měsíc?“ Matt si sedl na židli vedle ní. Naklonil se, zvedl jednu její nohu v puntíkované ponožce a položil si ji na koleno. „Už jsme o tom mluvili, ne?“ Hladil ji po chodidle. „Jak úžasné 13
CAROLINE HULSEOVÁ
by bylo pro Scarlett, aby strávila Vánoce jak se mnou, tak s Claire.“ „Ale neprobírali jsme to takhle. Ne tak, jako bychom to opravdu chtěli udělat.“ Matt se díval na její nohu. „Ale jak jinak to je?“ „Jen jsme byli pyšní na to, jak jsme dospělí a na úrovni. Nebyl to vážný hovor.“ „Pro mě ano.“ Alex se dojetím sevřela hruď. Drahoušek Matt, který si myslí, že takové věci jsou dobrý nápad. Který přijal to, že už z něj nebude superstar DJ dva roky před svými čtyřicátými narozeninami. Který si nedávno znovu koupil skateboard a který má v plánu postavit na zahradě U rampu – což byl projekt, proti němuž Alex nevznesla jedinou námitku, protože věděla, že není nejmenší šance, že by se k tomu kdy dostal. A který si myslel, že když ji bude hladit po chodidle v ponožce, bude tenhle rozhovor snadnější. Podívala se na své ruce. „Nebo jsme tím možná mysleli, že bychom šli někdy společně na večeři. Jsem si jistá, že nikdo nemyslel společnou dovolenou.“ Zaklepala jedním nehtem o druhý. „Claire si přece nemůže myslet, že je to dobrý nápad. Je to rozumná ženská.“ „Říkala, že spolu všichni dobře vycházíme. Má tě ráda.“ „Já ji mám také ráda,“ odpověděla rychle. Snažila se tahle slova vždy vyslovit jako první, pokud to bylo možné. „Pověděl jsi jí, že s tím souhlasím?“ Zdálo se, že se usilovně soustředí na její nohu. Naklonil hlavu dopředu; jeho patka následovala. Opona, pomyslela si Alex. Tak se tomu střihu říkalo na začátku devadesátek. Když ho nosilo víc lidí, ke kterým víc seděl jak věkem, tak dobou. „Myslím, že jsem to zmínil, promiň. Ale můžeme se pořád ještě vymluvit. Spousta práce. Rodinné problémy.“ Tázavě zvedl hlavu. „Pohřeb dědečka?“ 14
DOSPĚLÍ A TI DRUZÍ
„Pokouším se pochopit, že jsi jí možná řekl, že souhlasím.“ Omluvně se na ni usmál. „Co si Patrick myslí o tom, že nebude trávit Vánoce v Nottinghamu? Nechtěl by být se svými dětmi?“ „Jsou to už puberťáci. A Claire říkala, že ho stejně nikdy nechtějí vidět.“ Alex se zhluboka nadechla. „Takže – tenhle výlet je už v podstatě zabukovaný?“ „Jsem si jistý, že by nám vrátili peníze. Ale znáš Claire, je prostě tak systematická. Jak si něco takového vezme do hlavy, tak to tak bude.“ Matt chápavě potřásl hlavou. „Nejspíš už má sbaleno.“ Alex sevřela rty. „Dělá tohle ještě někdo? Že by jezdil na dovolenou s bývalými a současnými partnery?“ Pokrčil rameny. „Záleží na tom?“ „Kdybychom teď couvli, vypadala bych jako padouch já.“ „Nehodlám tě tam odtáhnout za vlasy, Al.“ Matt zvedl její nohu a vrátil ji na podlahu, poplácal ji, jako by odháněl dotěrné štěně. „Jestli tam opravdu nechceš jet, tak nepojedeme.“ Odmlčel se. „Nechci tam jet bez tebe – bylo by to divné.“ „Superdivné.“ „Ale ty jsi vždycky říkala, že kdyby ses setkala s Claire za jiných okolností, možná by z vás byly kamarádky.“ To ano, pomyslela si Alex. To jsem opravdu říkala. Ale od Matta nebylo fér, že to teď vytahoval, a navíc vytržené z kontextu. Míchal dohromady opravdový, vážný rozhovor s nezávazným klábosením. Položil ruce na stůl. „Já prostě nechci přijít o další Vánoce se Scarlett. Je jí už sedm, Al. Byly jí čtyři, když jsem se naposledy díval, jak otevírá svou punčochu.“ „Scarlett je na prvním místě, to je samozřejmé. Ale nemohli bychom ji prostě jeden rok mít tady?“ „Claire je její máma. Nemůžu jí vzít Scarlett na Vánoce. To by nebylo správné.“ 15
CAROLINE HULSEOVÁ
Alex zavřela oči. Tohle byl celý Matt, v jedné nelogické větě. Tak k zešílení zdvořilý a kavalírský. Otevřela oči a uviděla dřez plný nádobí. Možná ne vždycky tak kavalírský. Jenomže tohle jí dnes večer připadalo jako přesně ten nesprávný druh věci. Pozorně se na něj zahleděla. „Jsi si jistý, že jsi to celé pro myslel?“ Ušklíbl se. „Co znamená promyslet?“ „Já nevím. Není v tom nic příliš komplikovaného? Vůbec? Nic, co by mohlo vzbuzovat rozpaky?“ „Proč by mělo?“ Podívala se z okna. V její zahradě blikala bezpečnostní světla a ozařovala zahradu stroboskopickými záblesky. Blik. Umouněná šňůra na prádlo. Blik. Rezavá zahradní židle s viklající se nohou. Blik. Loutka tygra v mikině pohozená na štěrku, látka ušmudlaná a zašedlá, zapomenutá po návštěvě kamarádky s miminem. Znovu se obrátila k Mattovi. Vždycky se snažila nechovat se ke svým partnerům jako k dětem, jako to dělala spousta jejích kamarádek, která s nimi zacházela jako s nemohoucími chlapy, co nic neudělají správně a kteří se proháněli v televizních reklamách na produkty pro domácnost. Ale někdy jí to moc neusnadňoval. Nesnášela, když ji zatlačil do téhle pozice: když z ní dělal ženušku v zástěře z televizních reklam s rukama v bok a přednášející o značkách kuchyňských papírových utěrek. Naklonila se k němu, snažila se udržet oční kontakt. „Jak se cítíš – jak se opravdu cítíš – z vyhlídky na to, že strávíš Vánoce se svou ex?“ „Tyhle věci jsou komplikované, jen když je děláš komplikované, Al. Je to všechno jen v mysli.“ „Žádné přetrvávající emoce nebo zášť?“ Naklonil hlavu ke straně. „Myslím, že ne.“ „Nic, třeba sebemenší věc, co by zůstalo nevyřčeno? Vaše 16
DOSPĚLÍ A TI DRUZÍ
historie je zcela prázdná a vysmýčená? Jehla je zase na začátku desky a všechno je báječné?“ Zase se posadil. „Přemýšlím o tobě,“ dodala Alex. „Spoustě lidí by ta situa ce připadala obtížná.“ Mně, pomyslela si. Mně by připadala obtížná. Chvíli mlčel, zjevně nad tím uvažoval. „Není to tak, že bych Claire neměl rád. Ani ji nemiluju a ani ji nenenávidím,“ odpověděl konečně. „Ona je prostě… teď je to prostě Scarlettina máma. A musíme najít cestu, jak to bude fungovat, protože ona vždycky bude Scarlettina máma.“ „Samozřejmě.“ Alex pohupovala nohou. „A Patrick? Chceš strávit víkend s ním?“ „Jsem si jistý, že je fajn.“ Naklonila se k němu. „Není třeba tak trochu asociál?“ „To jsem jen tak plácnul. Ale Claire ho má ráda a ta měla vždycky dobrý vkus, pokud šlo o muže.“ Podíval se na ni a zvedl dlaně. „Dobrá, dnes ne. Promiň, Al. Dneska to není vtipné.“ Zvedl se. „Nechám tě nad tím přemýšlet. Vím, že ať dospěješ k jakémukoliv rozhodnutí, bude to správné. Jen na mě houkni, až skončíš.“ Vyběhl nahoru a nechal tam Alex jen s nádobím. Vypustila z dřezu vystydlou vodu a napustila teplou. Voda bylo moc horká, ale nepřipustila si studenou. Nepříjemně se potící ruce byly lepší než ty mnohem nejasnější nepříjemné pocity, které se jí mlely v břiše. Nejraději by teď byla v práci. V univerzitní laboratoři by snadněji zapomněla, měla tam čtení a buňky ke zkoumání. V laboratoři by uplynuly celé hodiny, než by zvedla hlavu a podívala se na stromy za oknem. Až pak by se podívala dolů na svoje tenisky na ošoupané podlaze, uvědomila si zvuk maličkého rádia a vzpomněla si, že je i jiný svět než buňky odebrané diabetickým pacientům. 17
CAROLINE HULSEOVÁ
Ale doma to bylo jiné. Tady byla jen Alex a její myšlenky. Mohla odmítnout na ty Vánoce jet, samozřejmě. Ale ani to ji neuspokojovalo. Nechtěla tam jet – ale zároveň tam nemohla nejet. Připadala si malicherně a neotesaně, a to docela určitě, aktivně – explicitně – nebyla. Vždy přistupovala velmi rozumně ke skutečnosti, že Matt vychází dobře se svou ex, což by jiným lidem – lidem, kteří opravdu byli malicherní – připadalo těžké. Alex se snažila všechno kompenzovat až až. Při těch několika příležitostech, kdy Scarlett vezli domů, políbila Claire na tvář. Vždycky jí pochválila sukni nebo účes. Všichni mají nějakou minulost a nic nebylo třeba brát osobně. Alex to tak nikdy nedělala. Snažila se dostat připálené těsto z okraje formy. I když do Vánoc zbýval už jen měsíc, Alex zatím logistiku svátků moc nepromýšlela. Myslela si, že možná zajedou k jejím rodičům, nebo k Mattovým – bylo jí to jedno. Alex na Vánocích nezáleželo. Byl to jen den, kdy je v laboratoři zavřeno. Ale tohle – tohle bylo jiné. A Matt to věděl už dlouho a neřekl jí to. Nechápala, jak to dělá. Dokázal v mysli vytěsnit nepříjemné zprávy? Nebo jen odkládal nevyhnutelné? Ani jednu z těch hypotéz nemohla ověřit, což ji rozčilovalo ještě víc. Matt měl neuvěřitelnou schopnost ji vyvádět z míry a často skončila tak, že souhlasila s něčím, s čím nechtěla. Možná proto si Matt vedl tak dobře jako prodejce, i když jeho pracovní etiku považovala Alex za diskutabilní. Opláchla talíř a postavila ho do odkapávače. Shora zaslechla skřípavý zvuk: židle tažená po podlaze. Matt jí dopřával prostor. Ostentativně dával najevo, že má nahoře spoustu práce. * * * 18
DOSPĚLÍ A TI DRUZÍ
Umyla nádobí a podívala se na internetu na obrázky toho, čemu v duchu začala říkat začarovaný les. Ne že by na obrázcích vypadal začarovaně. Možná tam byla po celý rok zapnutá vánoční světýlka, aby doplňovala umělý sníh, ale bylo tam příliš mnoho plastových bariér a výstražných nápisů a značek, než aby to vypadalo jako pořádná lesní říše divů. Odstrčila notebook a znovu se snažila nedívat na stojan na víno. Neblázni, říkala, když Matt navrhl odstranit z domu všechen alkohol. Nebudeme ti lidi, co se jich každý straní, protože doma nemají žádný chlast. Ale některé večery ji stojan na víno přitahoval víc než jindy. Jako dnes. Tiché vábení vína násobila ještě tíha nedokončeného rozhovoru. Matt očekával, že si o jeho návrhu promluví dnes večer. Ačkoliv se tomu hovoru celé týdny vyhýbal, teď čekal, že ona bude rozhodnější. Po ty dva roky, co byli spolu, měli nevyslovenou dohodu, že dovádět věci k závěru je v jejich vztahu úkolem Alex. Tak. Měli by se kvůli tomu výletu pohádat? Alespoň by to její myšlenky odvedlo od vína. Ale hádka kvůli něčemu, co má něco společného s Mattovou bývalou manželkou, se neshodovala s tím, co si Alex o sobě myslela. Jen by z toho měla deprese. Ne. V žádném případě se kvůli tomu s Mattem nebude hádat. To bylo jasné. Což znamenalo, že na ten pitomý výlet opravdu musí jet.
19
2
Patrick oznámil Claire, že musí jít do práce brzy, aby vyřídil nějaké papírování, a v půl šesté šel do fitka. Šel tam znovu přes oběd. Dvakrát denně, to byla dobrá bilance. Stroje ráno, přes oběd kardio. Při běhu na pásu dokonce vyřídil konferenční hovor s právníkem. Tady je – úspěšný advokát, třiačtyřicetiletý otec dvou a půl (poděděného) dítěte, Patrick pořád ještě nosí přiléhavé košile, které mu prodávají chlapci s pěstěným obočím ve značkových obchodech s oblečením, které je pro něj oficiálně příliš mladistvé (ale personál mu přece nemůže bránit, že ne, když mu to oblečení ještě padne?). Patrick si tenhle tréninkový program nastolil letos v září. Seděl u stolku v bistru, upíjel superdžus z plastového kelímku s víčkem, když kolem výlohy proplul povědomý účes bývalého kolegy. Nestačil včas uhnout pohledem. „Patricku!“ Tom si na jeho stůl položil aktovku. „Jak se vede?“ Patrick se přiměl k úsměvu. „Ahoj Tome. Mám strašně moc práce. V té nové práci jsou k mému diáři nemilosrdní.“ „Mizerové.“ 20
DOSPĚLÍ A TI DRUZÍ
„A sestěhoval jsem se teď s Claire.“ Patrick zauvažoval, proč to Tomovi vykládá. „Znáš přece Claire Petersenovou, tu právničku?“ „Claire Petersenová, vážně?“ Tom potřásl hlavou. „To jsi zase zamířil vysoko.“ Patrick věděl, že to bylo míněno jako kompliment, ale nijak neocenil to, že mu Tom připomíná, s kým naposledy mířil moc vysoko. A že se Tom vídá každý den s Lindsay v práci. Tom se podíval na jeho superdžus. „Proč piješ tenhle kompost?“ Patrick si džus zamíchal brčkem a vnímal příjemnou tíhu rozmixované zeleniny. „Na příští rok jsem se přihlásil na Ironmana.“ Do té chvíle to sám nevěděl. Ale když se rozloučil s Tomem, přistihl se, že u stolku zabírá víc místa. O dva měsíce později pořád ještě nepřišel na to, jak to Claire povědět. Věděl, že přehnané cvičení považuje za zvlášť nízkou formu marnivosti. Dařilo se mu to dobře tajit až do chvíle, kdy jednoho večera hledal něco v tabletu a kdy si myslel, že Claire je nahoře. Takže když za ním najednou stála a ptala se: „Patricku, neviděl jsi tu velkou prodlužovačku?“ škubnul sebou. Rychle zavřel obrazovku. Chňapla po tabletu. „Co to schováváš?“ „Claire, no tak! Měj přece trochu respektu.“ „Jen se podívám, po jakém pornu jdeš.“ „Nemohli bysme mít trochu soukromí?“ Claire zapnula tablet a podívala se na obrazovku. Patrick si nemohl pomoct, musel sledovat její – tuhnoucí – pohled. Oslava zaťatých zubů. Neoprény, plavecké brýle. Muž ve slunečních brýlích, zvedající nadšeně až příliš svalnaté paže. Tablet jí klesl do klína. „Ty chceš jít do Ironmana?“ „Uvažuju o tom.“ 21
CAROLINE HULSEOVÁ
„Dan Smith dělal Ironmana.“ Povytáhla jedno obočí, jako by to mělo nějaký význam. Patrick věděl, že nepatří k nejlepším posluchačům. „No a?“ „Copak si nepamatuješ, co říkala Heather? Celé neděle jezdil na kole. Všechny soboty plaval. Děti ho sotva viděly, ve všech obchodech si v zrcadlech kontroloval postavu. Nakonec ho skoro nikdo nemohl vystát.“ Claire nechala vyznít dramatickou pauzu, aby si to Patrick mohl přebrat. Patrick se rozhodl, že to neudělá. „Každý je jiný.“ „Heather řekla, že nemůže spát s někým, kdo obdivuje sám sebe víc, než to dělá ona.“ Nespouštěla z něj oči. „Dan si nakonec vzal půlroční dovolenou, bydlel v Travel Inn na městském okruhu.“ „To musela být změna.“ „A co Amber a Jack?“ pokračovala Claire. „Lindsay už tak dělá, co může, aby ti ztížila se s nimi vidět.“ „Byl to jen nápad.“ A dobrý nápad, pomyslel si. Ale utajování už nebylo třeba. Protože před několika dny, když stáli v péřových bundách v parku a dívali se, jak si Scarlett hraje na prolézačce, naservírovala mu Claire na stříbrném podnosu dárek. Chtěla volný víkend. Se svým bývalým manželem. Patrick okamžitě zavětřil příležitost. „Vážně?“ obrátila se k němu Claire. „Opravdu?“ „Řekl jsem, že je to v pořádku, ne?“ Claire vykulila oči. „Tobě to opravdu nevadí?“ Zastrčil si ruce do kapes. „Nejsi jediná, kdo chce, aby byla Scarlett šťastná.“ Pohladila ho po rameni. „Jsem jen ráda, to je všechno.“ „Co sis myslela, že odpovím? Je to zjevně něco, co chceš udělat.“ „Myslela jsem, že to budeš považovat za mizerný nápad.“ 22
DOSPĚLÍ A TI DRUZÍ
Patrick si opravdu myslel, že je to mizerný nápad. „Vždycky tě budu podporovat v čemkoliv, co chceš udělat. I když to bude znamenat nebýt o Vánocích se svými dětmi.“ Odmlčel se. „A v těchhle dovolenkových městečkách bývají velké bazénové komplexy, ne?“ Sex té noci byl obzvlášť vzrušující. Takže Claire sice nebyla nadšená z Patrickova chození do posilovny, ale když udělá tohle – no, dobrá. Příští debata o Ironmanovi půjde nejspíš víc hladce. A Patrick se během několika následujících týdnů musí zaregistrovat, jestli hodlá stihnout dalšího Ironmana. Naléhavější ale bylo, že by si měl v obýváku vybrat jinou židli. Tohle byla očividně špatná volba: stála příliš blízko dveří. Claire mu totiž už zase stála za zády a dívala se mu přes rameno do tabletu. „Lekce lukostřelby? Ale proč…?“ Nedokončila otázku. „Chtěl jsem zjistit, jaké to je, něco střelit.“ „Tady jde o Vánoce.“ „Ještě nikdy jsem nic nestřelil.“ Claire se zasmála. „Jestli hodláš být na Vánoce soutěživý, s Mattem nebudeš mít moc štěstí.“ Během posledních dvou let se toho o Mattovi dozvěděl hodně. Xbox, trička. Směšné nové nadšení pro skateboardy. A s každou další novou informací Patrick studoval Claire, s její čilou právní praxí a výrazným obočím, ženu s celou hradbou osobnosti. Nechápal to. „Stejně nebudeš ve střelbě nejlepší, i když si objednáš lekce,“ zazubila se Claire. „Bohužel. Jako dítě z farmy jsem se něco nastřílela.“ Stiskla mu koleno a odešla. Patrick se vrátil k obrazovce. Úmyslně se nerozmýšlel, kliknul na stránku Ironmana a na záložku Přihlášky.
23
3
Alex se před cestou rozhodla zavolat Claire, aby se zeptala na plán. Když se na něco ptala Matta, vždycky hrozilo, že dojde k nějakému omylu. Jako když se posledně dostavila na oslavu u Mattovy rodiny a zjistila, že je to bazénová party – skutečnost, o které se Matt zapomněl zmínit, stejně jako o tom, že má natolik zazobanou rodinu, že má plavecký bazén: což bylo pro Alex ještě větší překvapení. Matt se samozřejmě rychle svlékl a skočil do bazénu ve spodkách. Alex se zamyslela nad prádlem, které měla na sobě a rozhodla se zůstat na pevné zemi. Vytočila Claiřino číslo. Podívala se na své nehty a zmáčkla jeden trochu nerovný; zauvažovala nad tím, proč předstírá nonšalantnost, když je v pokoji úplně sama. Když se Claire ozvala, Alex chvíli mlčela. „Tady je Alex. Alex Mountová.“ Znovu se odmlčela. „Mat tova přítelkyně.“ Pak s námahou dodala: „Matta Cutlera.“ „Jé, to jste vy! To je hezké, že voláte! Jak jdou triky?“ „Triky jdou dobře. Tak… já se vážně moc těším na ten výlet!“ „Vážně?“ V Claiřině hlase se ozval náznak smíchu. „Vy si nemyslíte, že je to trochu moc?“ 24
DOSPĚLÍ A TI DRUZÍ
„Jsem přesvědčená, že to dopadne dobře.“ „No, když Matt navrhnul Happy Forest, tak jsem o tom přemýšlela. A když to zvládli rozštěkaní členové královské rodiny princ Andrew a Fergie, budeme v pohodě. Vždyť jsme všichni normální, ne?“ „Přesně tak.“ Claire se odmlčela. „A jestli to bude katastrofa, tak už o tom nikdy nebudeme mluvit.“ Alex se přiměla k optimismu. „Bude to skvělé, tím jsem si jistá.“ „Já vím,“ odpověděla Claire. „Neměla bych být tak skeptická.“ „Posey pojede také?“ Claire se odmlčela. „Obávám se, že se tomu nevyhneme. Kdybyste mi předem řekla, kolik práce je potřeba k ubytování neviditelného králíka, nevěřila bych vám.“ „Už jsem si všimla.“ „Myslíte, že bychom to měli zarazit?“ „Já myslím… že vy to víte nejlíp.“ Alex už zjistila, že imaginární králík vyžaduje překvapující úroveň diplomacie. „Patrick si myslí, že bychom to měli zarazit,“ poznamenala Claire. „Ale my jsme s Mattem usoudili, že bychom si začali dělat starosti, až by Scarlett bylo pětatřicet a objednávala by v Costě kávu navíc nebo zapojovala Poseyho do debaty v zasedací místnosti. Ale je jí sedm.“ „Doufejme, že to tak daleko nedojde.“ Alex úmyslně zachovávala neutrální tón. „Zdá se ale, že od doby, co jsem se objevila na scéně, se Posey charakterově dost rozvinul.“ „Přesně tak,“ vzdychla Claire. „Ale začalo to už mnohem dřív. Původně to byl opravdu plyšák, kterého Scarlett brala všude s sebou – byla zničená, když ho Matt zapomněl v pronajatém autě na Tenerife. Ale pak se Posey vrátil v imaginární podobě. Zřejmě vypadá pořád stejně, jen je stokrát větší. A samozřejmě neviditelný.“ 25
CAROLINE HULSEOVÁ
„Ano.“ Znovu perfektně neutrální. „Takže, ten výlet. Máte nějaký plán? Matt byl velmi neurčitý a… vždyť znáte Matta.“ „Žádné plány nejsou, budeme si jen užívat. Pár aktivit budeme muset zamluvit předem, ale to řeší Patrick. A já uvařím pár jídel – moc ráda vařím. Na dovolené u toho odpočívám, ale jindy můžeme jíst někde venku. Prostě se budeme bavit.“ „Matt říká, že jste supersystematická.“ Claire se zasmála. „Ehm… ne. Ve srovnání s ním jsem. Ale Patrick si myslí, že jsem flákač. Myslím, že to záleží na úhlu pohledu.“ „Můžu s něčím pomoct?“ Pomoc. Nechtěla to říct. Sama se postavila do role nedospělého, a to ještě ani nebyli na místě. Tohle se v blízkosti rodičů stává: jako by oni byli opravdu dospělí a Alex byla jen záskok, jen kousek od dospělosti, jako by byla stranou u dětského stolu a házela plastovou slaninu na dětský sporák. „Je to všechno pod kontrolou, Alex, vy si prostě jen užijte výlet a odpočiňte si. Zasloužíte si to.“ Alex se podívala na své nohy v ponožkách s protiskluzovými chodidly, položené na pohovce. Od doby, co se v sedm vrátila z práce, byla v pyžamu. „Jestli jste si tím jistá. Cítím se trochu zbytečná.“ „Všechno je v pohodě, Alex. Můžete upéct vánoční dort, jestli chcete? Nebo nic. Cokoliv.“ „Upeču dort. Jestli jste si jistá, že nic jiného není potřeba?“ „Alex, prostě se uvolněte. Nemusíte se obtěžovat s těmi nudnými rodičovskými záležitostmi. Vždyť tak tvrdě pracujete.“ Rozloučily se a Alex se zadívala na herní konzoli na opačné straně pokoje, s ošoupanými tlačítky od toho, jak s Mattem po večerech hráli tenis a bowling. Opravdu tvrdě pracuje? Claire zjevně byla laskavá, ale Alex si nebyla jistá, že na ni ta fráze platí. Jako když se politici vždycky odvolávají na 26
DOSPĚLÍ A TI DRUZÍ
tvrdě pracující rodiny, protože všichni na světě cítí, že potřebují víc spánku. Byla Claire na Alex přehnaně hodná? Matta našla v ložnici před televizí. „Matte, považuješ se za tvrdě pracujícího člověka?“ „To je sugestivní otázka.“ Zvedl oči od obrazovky; běžela nějaká soutěž v jídle. „Co jsem zapomněl udělat?“ „To je to, co všichni říkají, ne?“ pokrčila Alex rameny. „Všichni si myslí, že tvrdě pracují.“ Matt se na posteli překulil na bok. Zvedl k Alex oči, z toho úhlu odzbrojujícím způsobem podlité krví. „Já jsem lenoch, Al, to přece víš. Když jsem o víkendu v době oběda oblečený, musím sám sebe pochválit.“ „Vypadá to, že jsi na sebe pyšný. Víš, že je to celé postavené na hlavu, viď?“ „Nechápu, o čem tohle celé je. Proč musí všichni vykládat, že mají pořád moc práce? Chci říct, co se to snaží odčinit?“ A tady to bylo: jedna z věcí, kterou Alex na Mattovi zbožňovala ze všeho nejvíc. Poznámka, jež ji nutí k přemýšlení o tom, jestli on je ten jediný člověk, který má život v nějaké perspektivě. Matt se vrátil do původní pozice a ukázal na televizi. „Pojď se taky dívat, Al. Ten chlap už snědl dva tácy klobás a nejspíš vyhraje.“ Alex se posadila vedle něj; láskyplně ji objal kolem krku a přitáhl si ji blíž. Dívala se, jak se muž v televizi nutí do dalších klobás, otírá si ústa ubrouskem, aby mu na bradu nestékala šťáva. „Claire říkala, že jestli chci pomoct, mám upéct vánoční dort.“ „Skvělý.“ „Nemám ráda vánoční dorty.“ „Ani já ne. Chutnají po hlíně.“ „Claire je má ráda?“ 27
CAROLINE HULSEOVÁ
„To si nemyslím. Nikdo je nemá rád, nebo ano?“ Matt ukázal na obrazovku. „Ten chlap se potí jak dveře od chlíva. Doufám, že mají v pohotovosti kbelík.“ Alex neodpovídala. Pořád ještě myslela na rozhovor s Claire. Nemusíte se obtěžovat s těmi nudnými rodičovskými záležitostmi. Co mělo tohle znamenat? Bylo to běžné, velkorysé prohlášení? Nebo jedna z těch zdánlivě sebeponižujících vět, jaké lidi pronášejí, aby vypadali důležitější? Nebo si snad Claire myslela, že Alex ve skutečnosti není schopná těch nudných, ale ve skutečnosti superdůležitých rodičovských záležitostí? Pokud ano, měla pravdu. Alex v tom nijak nevynikala, to věděla. Ne že by ji Scarlett nenáviděla – ale docela určitě ji ignorovala. Při těch několika příležitostech, kdy se setkaly, si Scarlett buď vytrvale šeptala se svým imaginárním králíkem, nebo hleděla do Mattova iPhonu a hrála nějaké nepochopitelné hry, mezi něž patřilo stavění kurníků pro slepice. Po dvou letech s Mattem si Alex nebyla jistá, jestli by ji Scarlett poznala v řadě ostatních žen. Snažila se soustředit na televizi. Na obrazovce se míhala různá jídla, v pásu dole běžely informace o tom, kolik toho ten muž snědl. … když Matt navrhl Happy Forest… „Claire říkala, že jsi to navrhnul ty,“ pronesla. „To místo, kam jedeme.“ Matt kývl k televizi. „Ale ta dovolená byl určitě Claiřin nápad?“ „Jo. Jen jsem jí z toho pomáhal. Znáš mě, z gruntu hodnej kluk.“ Matt ukázal na obrazovku. „Každou chvíli to bude končit. Aha! Tady to máme!“
28